IV. Systém jmenování soudců správních soudů či senátů v České republice

Transkript

1 International and Comparative Law Review No. 13/2005 IV. Systém jmenování soudců správních soudů či senátů v České republice Mgr. Alena Hálková, JUDr. Václav Novotný V České republice existuje soustava soudů sestávající z okresního soudu, jako nejnižší instance, následuje krajský soud, dva vrchní soudy a Nejvyšší soud příslušný pro věci civilní, obchodní a trestní, nazývané obecným soudnictvím a konečně Nejvyšší správní soud pro věci správní. Správním soudnictvím se však zabývají v rámci jmenované soustavy pouze krajské soudy, a to svými specializovanými senáty a Nejvyšší správní soud, jako soud kasační, tedy rozhodující o mimořádných opravných prostředcích. Specializované senáty u krajských soudů tak organizačně zůstávají v rámci těchto soudů v systému obecného soudnictví, kdežto Nejvyšší správní soud je oddělen od obecných soudů nejen kompetencí rozhodovat věci správního soudnictví, ale i organizačně. Pro řízení před soudy ve věcech správního soudnictví je základním procesním předpisem platným v současné době v České republice zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. U krajských soudů je tak rozhodováno ve specializovaných senátech složených z předsedy a dvou soudců, přitom laický prvek je vyloučen. Samostatně je upraveno postavení specializovaného samosoudce, který u krajského soudu rozhoduje zejména věci důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění, nemocenské péče v ozbrojených silách, uchazečů o zaměstnání a jejich hmotného zabezpečení podle předpisů o zaměstnanosti, sociální péče a státní sociální podpory, ve věcech přestupku, jakož i dalších věcech, v nichž tak stanoví zvláštní zákon, např. věci azylového práva. Předpoklady pro funkci soudce obecně stanoví zvláštní zákon o soudech a soudcích tak, že soudcem může být státní příslušník České republiky, který dosáhl věku 30 let a má vysokoškolské právnické vzdělání získané na vysoké škole v České republice. Další podmínkou je složení odborné justiční zkoušky a musí souhlasit s přidělením k určitému soudu. Za odbornou justiční zkoušku se považuje například i advokátní či notářská zkouška. Odbornou justiční zkouškou se ověřuje, zda má uchazeč potřebné vědomosti a zda je náležitě odborně připraven k výkonu funkce soudce. Skládá se před zkušební komisí jmenovanou ministrem spravedlnosti ze soudců, zaměstnanců ministerstva a dalších odborníků právní teorie a praxe. Justiční čekatelé se u soudů odborně připravují pro výkon funkce soudce a jejich přípravná služba trvá 3 roky. Do ní se započítává doba výkonu funkce státního zástupce a právního čekatele, soudce Ústavního soudu, asistenta soudce Ústavního soudu nebo Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního sodu, praxe 43

2 Mezinárodní a srovnávací právní revue číslo 13/2005 advokáta a advokátního koncipienta, notářského kandidáta, notářského koncipienta, soudního exekutora a exekutorského kandidáta a exekutorského koncipienta. Ministerstvo může započítat na žádost justičního čekatele do doby přípravné služby dobu i jiné právnické činnosti. Soudci jsou jmenováni do funkce prezidentem republiky, a to bez časového omezení. Po složení slibu ministr spravedlnosti přidělí soudce na základě jeho předchozího souhlasu k výkonu funkce k určitému soudu, což bývá v případě obecných soudů především soud okresní, za určitých podmínek krajský, vrchní nebo Nejvyšší soud (jestliže vykonával právnickou činnost v případě krajského a vrchního soudu nejméně 8 let a v případě Nejvyššího soudu nejméně 10 let). Funkce soudce je veřejnou funkcí, a jako taková je neslučitelná s jinou výdělečnou činností, s výjimkou činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické, umělecké, činnosti v poradních orgánech ministerstva, vlády a Parlamentu. Taková činnost však nesmí ohrožuje nezávislost a nestrannost soudce. Soudce je při výkonu své funkce nezávislý a je vázán pouze zákonem. U obecných soudů předsedu a místopředsedy vrchního, krajského i okresního soudu jmenuje z řad soudců ministr spravedlnosti. Předsedy senátů těchto soudů jmenuje z řad soudců příslušného soudu vždy předseda příslušného soudu s výjimkou předsedy senátů okresního soudu, které jmenuje předseda krajského soudu, do jehož obvodu okresní soud patří. Předsedu a místopředsedu Nejvyššího správního soudu jmenuje z řad soudců tohoto soudu prezident republiky. Předseda Nejvyššího správního soudu jmenuje ze soudců tohoto soudu předsedy kolegií, ta jsou v současné době dvě a předsedy senátů, senátů je nyní osm. Předsedu a místopředsedy krajského soudu jmenuje z řad soudců ministr spravedlnosti. Předsedy senátů krajského soudu jmenuje z řad soudců tohoto soudu předseda krajského soudu. Soudci, kteří ke dni účinnosti zákona č. 150/2002Sb. rozhodovali věci správního soudnictví, se automaticky stali soudci specializovaných správních senátů krajských soudů a soudci, kteří vykonávali své funkce na úseku správního soudnictví u vrchních soudů se rovněž ze zákona stali soudci Nejvyššího správního soudu. Do roku 2008 platí některé výjimky, které umožňují snazší jmenování soudců specializovaných správních senátů, ale i Nejvyššího správního soudu, a to zejména s přihlédnutím k jejich dosavadním zkušenostem. K výkonu funkce ke krajskému soudu lze soudce přidělit, vykonával-li v oboru ústavního, správního nebo finančního práva po dobu nejméně pěti let právní praxi nebo vědeckou, popřípadě pedagogickou činnost a složil justiční zkoušku. K výkonu funkce k Nejvyššímu správnímu soudu je zapotřebí tato praxe v délce 10 roků. 44

3 International and Comparative Law Review No. 13/2005 Soudním řádem správním je rovněž upraveno překládání soudců tak, že k Nejvyššímu správnímu soudu, se souhlasem předsedy tohoto soudu, může být přeložen soudce, který má právní praxi po dobu nejméně deseti let. Je velkou výzvou pro správní soudnictví v České republice, která s novým zákonem přichází, totiž možnost příchodu odborníků z řad vědců a správních úředníků, kteří mohou významným způsobem obohatit soudní praxi. 45

4 Mezinárodní a srovnávací právní revue číslo 13/2005 IV. Das System für die Ernennung der Richter in den Verwaltungsgerichten oder senaten der Tschechischen Republik Mgr. Alena Hálková, JUDr. Václav Novotný In der Tschechischen Republik gibt es einen Gerichtsaufbau, der durch Bezirksgerichte als die niedrigste Instanz gebildet ist, dann folgen die Kreisgerichte, zwei Obergerichte und das Oberste Gericht, das für die Zivil-, Handels- und Strafsachen zuständig ist dies nennt man allgemeine Gerichtsbarkeit. Danach kommt endlich das Oberste Verwaltungsgericht für Verwaltungssachen. Der Verwaltungsgerichtsbarkeit widmen sich im Rahmen der genannten Struktur nur die Kreisgerichte durch ihre spezialisierten Senate und das Oberste Verwaltungsgericht, als Kassationsgericht - also jens Organ, welches über die außerordentlichen Rechtsmittel entscheidet. Die spezialisierten Senate bei den Kreisgerichten bleiben so organisatorisch im Rahmen der Gerichte der allgemeinen Gerichtsbarkeit, dagegen ist das Oberste Verwaltungsgericht von den allgemeinen Gerichten getrennt nicht nur durch die Kompetenz, die Verwaltungssachen zu entscheiden, sondern auch organisatorisch. Für das Verfahren vor den Gerichten in Verwaltungssachen ist die grundlegende Norm das Gesetz Nr. 150/2002 Sb., die Verwaltungsprozessordnung. Bei den Kreisgerichten entscheiden spezialisierte Senate, die aus einem Vorsitzenden und zwei Richtern bestehen, wobei das Laienelement ausgeschlossen ist. Die Stellung des spezialisierten Einzelrichters ist selbständig geregelt, dieser entscheidet beim Kreisgericht vor allem die Sachen der Pensionsvorsorge, der Pensions- und Krankenversicherung, der Krankenvorsorge in den Streitkräften, der Arbeitsbewerber und ihrer materiellen Absicherung nach den Vorschriften über die Beschäftigung, der Sozialpflege und der staatlichen Sozialhilfe, der Verwaltungsübertretungen, sowie in anderen Sachen, über die ein Sondergesetz bestimmt, z.b. die Asylsachen. Die Voraussetzungen für die Richterfunktion sind im Sondergesetz über Gerichte und Richter aufgeführt: Richter kann ein tschechischer Staatsangehöriger werden, der mindestens 30 Jahre alt ist und eine juristische Hochschulausbildung in der Tschechischen Republik erreicht hat. Weitere Voraussetzungen sind die Ablegung einer justitiellen Fachprüfung und das Einverständnis der Bewerber mit der Zuteilung zum bestimmten Gericht. Die justitielle Fachpüfung kann auch durch eine notarielle oder Anwaltsprüfung ersetzt werden. Durch die Fachprüfung wird verifiziert, ob der Bewerber die nötigen Kenntnisse hat und ob er für die Richterfunktion genügend vorbereitet ist. Diese Prüfung wird vor einer Prüfungskommission abgelegt, die von dem Justitzminister ernannt ist gebildet 46

5 International and Comparative Law Review No. 13/2005 von Richtern, Ministeriumsangestellten und weiteren Fachleuten der Rechtstheorie und -praxis. Die Gerichtsreferendare bereiten sich professionell bei den Gerichten für die Ausübung der Richterfunktion vor und ihre Referendatzeit beträgt drei Jahre. In diese Zeit kann eingerechnet werden: die Zeit der Ausübung der Funktion als Staatsanwalt und Rechtsreferendar, als Richter des Verfassungsgerichts, als Assistent des Richters des Verfassungsgerichts oder des Obersten Gerichts sowie des Obersten Verwaltungsgerichts, die Praxis als Rechtsanwalt und Anwaltsreferendar, als Notariatsanwärter, als Notariatsreferendar, als Gerichtsvollzieher und seines Anwärters und Referendars. Das Ministerium kann auf Antrag des Gerichtsreferendars zu der Referendatzeit auch die Zeit anderer juristischen Tätigkeit anrechnen. Die Richter werden in die Funktion vom Präsidenten der Republik ernannt und das ohne zeitliche Begrenzung. Nach dem Eid-Ablegen entscheidet der Justitzminister über die Verteilung der Richter nach ihrem vorherigen Einverständnis zum bestimmten Gericht, was bei den allgemeinen Gerichten die Bezirksgerichte und unter bestimmten Voraussetzungen die Kreis-, Obergerichte oder das Oberste Gericht (falls der Bewerber die juristische Tätigkeit im Falle des Kreisgerichts und des Obergerichts mindestens 8 Jahre und im Falle des Obersten Gerichts mindestens 10 Jahre ausgeübt hat). Die Richterfunktion ist eine öffentliche Funktion und als solche ist sie mit keiner anderen Erwerbstätigkeit zu vereinbaren mit der Ausnahme der wissenschaftlichen, pädagogischen, literarischen, publizistischen und künstlerischen Tätigkeit sowie der Tätigkeit in Beratungsorganen des Ministeriums, der Regierung und des Parlaments. Diese Tätigkeit darf aber die Unabhängigkeit und Unparteilichkeit des Richters nicht bedrohen. Der Richter ist beim Ausüben seiner Funktion unabhängig und nur an das Gesetz gebunden. Den Präsidenten und den Vizepräsidenten des Obersten Verwaltungsgerichts ernennt der Präsident der Republik von den Richtern dieses Gerichts. Der Präsident des Obersten Verwaltungsgerichts ernennt von den Richtern seines Gerichts die Kollegienvorsitzenden es gibt zur Zeit zwei Kollegien und die Senatsvorsitzenden, es gibt nun acht Senate. Der Justitzminister ernennt den Präsidenten und den Vizepräsidenten des Kreisgerichts. Die Senatsvorsitzenden beim Kreisgericht werden von den eigenen Richtern durch den Präsidenten des Kreisgerichts ernannt. Die Richter, die zum Tag des Inkraftstretens des Gesetzes Nr. 150/2002 Sb. die Verwaltungssachen entschieden haben, wurden automatisch zu Richtern der 47

6 Mezinárodní a srovnávací právní revue číslo 13/2005 spezialisierten Verwaltungssenate der Kreisgerichte und die Richter, die ihre Funktion auf dem Gebiet der Verwaltungsgerichtsbarkeit bei den Obergerichten ausgeübt haben, wurden aufgrund des Gesetzes zu Richtern des Obersten Verwalutngsgerichts. Bis zum Jahre 2008 gelten bestimmte Ausnahmen, die es ermöglichen, dass die Richter in die spezialisierten Senate leichter ernannt werden können aber auch zum Obersten Verwaltungsgericht und das vor allem unter Berücksichtigung ihrer bisherigen Erfahrungen. Zum Ausüben der Funktion beim Kreisgericht kann ein Richter zugeteilt werden, wenn er auf dem Gebiet des Verfassungs-, Verwaltungs- oder Finanzrecht juristisch tätig war, und das mindestens fünf Jahre oder wenn er wissenschaftlich oder pädagogisch tätig war und eine justitielle Prüfung abgelegt hat. Zum Ausüben der Funktion beim Obersten Verwaltungsgericht ist eine Praxis von 10 Jahren nötig. In der Verwaltungsprozessordnung ist auch das Versetzen der Richter geregelt zum Obersten Verwaltungsgericht kann ein Richter versetzt werden, der eine minimale juristische Praxis von 10 Jahren vorweisen kann, und der Präsident des Obersten Verwaltungsgerichts damit einverstanden ist. Für die Verwaltungsgerichtsbarkeit in der Tschechischen Republik entsteht mit dem neuen Gesetz eine große Herausforderung die Möglichkeit des Zugangs der Fachleute aus den Reihen der Wissenschaftler und der Verwaltungsbeamten, die im großen Maße die gerichtliche Praxis bereichern können. 48