Inovace výuky prostřednictvím šablon pro SŠ

Transkript

1 Název projektu Číslo projektu Název školy Autor Název šablony Název DUMu Stupeň a typ vzdělávání Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Inovace výuky prostřednictvím šablon pro SŠ CZ.1.07/1.5.00/ Gymnázium Jana Pivečky a Střední odborná škola Slavičín PaedDr. Karel Suchánek III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ITC VY_32_INOVACE_ G1_český jazyk a literatura pro vyšší GY _01_20 Gymnaziální vzdělávání Jazyk a jazyková komunikace Český jazyk a literatura Tematický okruh Cílová skupina Anotace Vybavení, pomůcky Jazyk a jazyková komunikace Žák let Prezentace sloužící k seznámení s charakteristikou publicistického stylu, žákům budou objasněny jeho funkce, typické jazykové prostředky. Seznámí se s některými útvary zpravodajskými, analytickými i beletristickými. Projektor Datum Klíčová slova Publicistický styl, žurnalistika, zpravodajství, publicistika, titulek, komentář, recenze, reklama, fejeton, sloupek, reportáž

2 Publicistický styl

3 Publicistika (latinsky publicius obecní, veřejný) je oblast, v níž se jazyka užívá ve veřejném stylu, zaměřena na veřejnost a určena k publikování. veřejný styl se uplatňuje v časopisech, novinách, řečnických projevech úkolem publicistického stylu je čtenáře poučit, informovat, o něčem přesvědčit požadavky kladené na publicistický styl: věcnost, informativnost, obsahová správnost srozumitelnost přesvědčivost aktuálnost publicistický styl se dynamicky rozvíjí, získává hlavní místo v životě člověka

4 Jazykové prostředky je důležité sdělení, grafické zdůraznění, titulky spisovná a občas hovorová čeština často ustálené formulace odborné výrazy hodnotící, metaforické, expresivní věty novinové titulky publicistický styl se spojuje se stylem odborným a uměleckým v publicistice je důležité oživování textu: hovorový výraz např. Škodovák oživování neobvyklým spojením např. dopravní infarkt frazeologické obraty slovní hříčky

5 Zpravodajství a publicistika Bez ohledu na kanál či typ, žurnalistika má dvě hlavní složky: zpravodajství a publicistiku Zpravodajství Jeho úkolem je zpravit veřejnost o nějaké události, která se stala (nestala) nebo stane (nestane). Stojí na informacích a faktech. Ve zpravodajství se nesmí vyskytnout hodnocení nebo názor na danou událost, zpráva má být objektivní. Publicistika Činnost spojená se stanoviskem, názorem, postojem, subjektivním přístupem. Může zahrnovat dojmy, soudy, hodnocení. Jejím cílem může být poučení, informování recipienta, ale také pobavení, přesvědčení nebo získání na svou stranu.

6 Zpravodajství je jedna ze základních novinářských činností, zpravodajstvím se rovněž nazývá výsledek této činnosti. Jedná se o organizované informování. Jde o zpravování publika o událostech a informacích, jejich výběr, třídění a základní interpretaci. Zpravodajství by mělo být: rychlé přesné vyvážené nepředpojaté poctivé při výběru objektivní

7 Jednou z klasických zásad zpravodajství je 5 W z anglického: Who? What? When? Where? Why? česky: Kdo? Co? Kdy? Kde? Proč? Další klasickou zásadou žurnalistiky je také přísné dělení na zprávu a komentář. Oproti publicistice zpravodajství tedy nesmí obsahovat novinářův názor.. NĚKTERÉ INTERNETOVÉ ZPRAVODAJSKÉ PORTÁLY Aktuálně.cz idnes.cz Novinky.cz Mediafax.cz RegionyČR.cz

8 Publicistika Na rozdíl od zpravodajství obsahuje kromě informací také autorův subjektivní názor na některé aktuální téma. Publicistika užívá analýzy, hodnocení, subjektivních postojů i přesvědčovacích prostředků (prvky emotivní). Publicista je člověk, který aktivně provádí publicistiku, tj. vyjadřuje se k různým, často aktuálním, tématům, především hospodářským, politickým, sociálním, či kulturním v novinách, ale i v televizi, rozhlase, filmu či na Internetu.

9 Slohové útvary publicistického stylu informační- zpravodajské např. zprávy analytické- úvahové např. diskuse, kritika, úvodník, komentář beletristické- umělecké např. fejeton, reportáž, sloupek

10 Vlastnosti zprávy v žurnalistice aktuálnost, časová a místní (provinčnost globálnost) relevantnost, věcnost (zpráva většinou oproštěna o všechna zbytečná slova), objektivita (novinář/reportér nikomu nestraní, a u zpráv, kde je nějaký spor, snaží získat vyjádření obou stran), přesnost (např. u čísel, peněžních částek nebo dat se přílišně nezaokrouhluje), úplnost (úmyslně se nezatajuje žádná relevantní souvislost nebo skutečnost), spolehlivost (zpráva většinou musí být ověřena z vícera nezávislých zdrojů), citová neutralita (zpráva např. postrádá slova jako naštěstí nebo bohužel, apod.), délka (krátká rozvinutá) přiměřená relevanci a celku, jehož je součástí, odpovídá na základní otázky kdo/co, kdy, kde (se něco stalo). Odpovědi na další otázky jako je jak (se něco stalo) a proč, se většinou lépe hodí do jiných žánrů (např. fejeton, úvaha, apod.).

11 Komentář v žurnalistické praxi je krátký textový útvar, který zpravidla vyjadřuje buďto názor příslušného autora (komentátora) nebo i daného periodika (či jiného informačního média) k nějaké (obvykle společenské) problematice a uvádí ji do souvislostí s jinými událostmi.

12 Recenze Recenze (z lat. re-censeó, (znovu) posoudit, zhodnotit) je písemný kritický posudek uměleckého nebo vědeckého díla. Autor recenze je recenzent. RECENZE K PUBLIKACI Recenze je publicistický žánr, který seznamuje širší veřejnost s literárním dílem, divadelním představením, koncertem, výstavou a podobně. Také na významné vědecké publikace nebo objevy se publikují recenze, které je věcně hodnotí a popularizují hlavní myšlenky.

13 Reklama je jakákoliv placená i neplacená forma propagace výrobku, služby, společnosti, obchodní značky nebo myšlenky mající za cíl především zvýšení prodeje. Reklama může být televizní, novinová, internetová, rozhlasová, plakátová nebo jiná. Reklama je také známá pod moderním pojmem marketingová kampaň tento výraz se používá, když obchodník (obecněji nabízející) využije několik komunikačních kanálů zároveň nebo jejich kombinaci. Například rozhlasová reklama může vysvětlovat televizní spot apod.

14 Beletristické- umělecké žánry fejeton - v češtině také tzv. podčárník, je specifický publicistický žánr, obvykle používaný v tisku jako protějšek k hlavním článkům. Vtipně zpracovává zdánlivě nevýznamné, ale zajímavé téma a ukazuje všední věci v novém světle, přičemž je autor hodně subjektivní a vychází z vlastních zážitků. sloupek - publicistický útvar používaný v novinách, vznikl na počátku 20. let 20. století. Sloupek stojí na vtipném námětu, konkrétní podnět zevšeobecňuje, často ironizuje. Na rozdíl od fejetonu je sloupek stručnější, obvykle nepřesahuje jeden sloupek novinové sazby. Zpravidla byl psán na okraji novin kurzívou jako reakce na aktuální téma.

15 Reportáž Reportáž (z franc. reporter přinášet) - popisuje a zobrazuje skutečnost na základě konkrétních faktů, většinou získaných přímou účastí nebo pozorováním. Autor reportáže reportér či reportérka se pohybuje na hranici zpravodajství a publicistiky: událost popisuje a zároveň ji i hodnotí, jeho postoj je často zřetelný a ovlivňuje kompozici. Podstatnými znaky reportáže je věcnost, důraz na detail (vyžaduje všímavost reportéra), být přesný a pokud možno objektivní. Reportáž je jakýmsi rozšířeným zpravodajstvím, podrobnější a přímo u toho. Reportáž může být psaná + obrazová (noviny), rozhlasová či televizní. Základními metodami tvorby reportáže jsou: pozorování přímá účast sběr faktů konfrontace pohledů Většinou se jedná o jejich kombinaci, v některých reportážích výrazně převažuje některá ze složek, s čímž souvisí i výběr kompozice (dramatická, lineární, k. kontrastu, kruhová). Reportér je pozorovatel (a často i účastník) popisované události, což mu přináší specifický pohled na ni a čtenáři pak i lepší zprostředkování zážitku. Základem reportáže je popisný postup. Reportáž chce vyvolat názornou představu prostředí. Usiluje o zajímavost. Užívá expresivních obrazných a aktualizovaných prostředků.

16 Použité zdroje HLAVSA, Z. Český jazyk pro střední školy. 3. vydání. Praha: SPN, ISBN KOSTEČKA, J. Český jazyk pro 2. ročník gymnázií. Praha: SPN, ISBN MAŠKOVÁ, D.Český jazyk přehled středoškolského učiva. 1. vydání. Třebíč: Petra Velanová, ISBN MUŽÍKOVÁ, O. Odmaturuj z českého jazyka. 3. vydání. Praha: Didaktis, ISBN