Literární výchova Světová literatura 2. poloviny 20. století

Transkript

1 Anotace Pracovní list zaměřený na rozbor textu A. Solženicyna, zopakování informací z daného historicko-společenského období, práce s pojmy z oblasti lexikologie, morfologie, syntaxe, sémantiky, literární teorie. Autor Mgr. Petra Hrnčířová Období tvorby Leden 2013 Obory Tematická oblast Střední vzdělání s MZ, nástavbové studium 2. ročník Literární výchova Světová literatura 2. poloviny 20. století Klíčové pojmy Literární forma, literární druh, typ češtiny, typ vypravěče, slang, popis, slovesa, přídavná jména, vlastní jména, přímá řeč, zdrobněliny, slohový postup, věty oznamovací, souvětí, časové údaje, odstavec Druh učebního materiálu Cílová skupina Věková skupina Pracovní list Žák let

2 ALEXANDR SOLŽENICYN JEDEN DEN IVANA DĚNISOVIČE pracovní list V pět hodin ráno, jako každý den, zazněl budíček - tloukli kladivem o kolejnici u štábního baráku. Přerývané vyzvánění proniklo jen slabě okenními tabulkami pokrytými na dva prsty námrazou a brzo utichlo; byla zima, dozorci se nechtělo dlouho zvonit. Zvuk ustal, a venku byla pořád ještě tma jako vprostřed noci, když Šuchov vstával na kýbl, do okna svítily jenom tři žluté lucerny: dvě v koridoru, jedna uvnitř tábora. Nějak dlouho nešli odemknout barák, ani nebylo slyšet, že by se služba chystala vynést na tyčích záchodovou bečku. Šuchov nikdy nezaspal budíček, vstával, hned jak se ozval. Do nástupu měl asi tak půldruhé hodiny svého soukromého, neerárního času. Kdo se vyzná v táborovém životě, vždycky si může přivydělat: někomu spíchnout ze staré podšívky potah na palčáky, mohovitému kamarádovi z party přistrčit suché válenky přímo na palandu, aby nemusel šlapat bosky a dolovat je z hromady, nebo oběhnout sklady, okouknout, kde by se dala někomu udělat službička, zamést nebo něco přinést; anebo skočit do jídelny, chvíli sbírat misky ze stolů a odnášet je, naskládané v kupách na sebe, do umývárny - taky se přitom sežene trochu jídla. Jenže tam by se rád přiživil kdekdo, a hlavně když v miskách něco zbyde, člověk se neudrží a začne je vylizovat. A Šuchov si dobře zapsal za uši slova svého prvního parťáka Kuzjomina - byl to starý táborový mazák, v třiačtyřicátém roce seděl už dvanáct let, a řekl jednou na holoseči u ohně nové várce svých zelenáčů, které přivezli z fronty: "Mládenci, tady platí zákon tajgy. Ale kdo je člověk, dokáže žít i tady. Víte, kdo v táboře zajde? Kdo vylizuje misky, kdo věčně dřepí na marodce a kdo chodí práskat bezpečákovi." Pokud jde o ty práskače, to tedy přehnal. Ti si vždycky krk zachrání. Jenže ta záchrana stojí cizí krev.

3 Úkoly: 1. Zasaďte prozaické dílo A. Solženicyna do kontextu ruské a světové literatury, zkuste jmenovat dalšího ruského autora, který ve svých dílech volil podobnou tematiku. 2. Zasaďte výňatek do kontextu celé prózy. 3. Pokuste se posoudit vztah mezi výňatkem a historickou realitou. 4. Analyzujte jazykovou stránku textu, tvrzení doložit na konkrétních textových pasážích: a. Literární forma b. Literární druh c. Typ češtiny d. Typ vypravěče e. Slang f. Popis g. Slovesa k čemu slouží? h. Přídavná jména i. Vlastní jména j. Přímá řeč k. Zdrobněliny l. Slohový postup m. Věty oznamovací n. Souvětí o. Časové údaje p. Odstavec

4 Řešení: - zasadit prozaické dílo A. Solženicyna do kontextu ruské a světové literatury Povídka vznikla na základě autorových vlastních zážitků z Gulagu a na základě vyprávění spoluvězňů v letech Původní verze byla politicky mnohem ostřejší než o jedenáct let mladší první vydání. Solženicyn považuje sebe samého za kronikáře Gulagu a texty z tohoto prostředí píše prý pouze z povinnosti vůči lidem, kteří zde byli mučeni, zemřeli nebo byli neprávem zadržováni. Povídka jeden den Ivana Děnisoviče byla jedním z prvních literárních děl, díky nimž se světová veřejnost mohla seznámit s praktikami stalinského režimu a se skutečnými poměry, jaké panovaly v sovětských pracovních táborech. Od prvního vydání se dočkala stovek dalších vydání v cizině. Gulagem či pracovním táborem byla inspirována i další literární díla např. Pasternakův Doktor Živago (1957) či Synové Gulagu Armanda Maloumiana (1976). Mnohem rozsáhlejší svědectví podal sám Solženicyn o mnoho let později po své povídkové prvotině trojdílným románem Souostroví Gulag. - zasadit výňatek do kontextu celého díla Vypravěč se soustředí na Ivana Děnisoviče Šuchova, trestance odsouzeného na 10 let za údajnou velezradu a umístěného do jednoho ze sibiřských komunistických pracovních táborů, přitom však zachycuje i některé z dalších postav tvořících osazenstvo tábora spolutrestance, vedoucího party a jeho zástupce, hlídače, kuchaře, vedoucího směny, lékaře ad. Vypravěč zachycuje Šuchovovýma očima jeden lednový den v pracovním táboře na severu Ruska od budíčku v 5 hodin ráno přes nástup na jídlo a práci na stavbě teplárny až do večerní prověrky a večerky. Život trestancům ztěžuje kruté zacházení, nepřetržitý mráz hluboko pod nulou, nedostatek jídla a teplého oblečení, těžká dřina na stavbě i nařízení oklešťující osobní svobodu jednotlivce až na kost. Jediný způsob jak přežít je věnovat se různým melouchům, podlézat nadřízeným a bohatším, šmelit s jídlem a být neustále ve střehu, kde přijít k soustu mimo příděl. Člověk zbavený lidské důstojnosti je navíc schopen všeho a jeho usilování se smrskává na systém fíglů a podvodů, jimiž se snaží udržet při životě. Šuchov si jako jeden z mála zachovává poslední zbytky hrdosti, které ho ještě dělí od žebrání a vylizování misek po spoluvězních. Přitom stejně jako ostatní ví, že po skončení desetiletého trestu, které se již blíží, přijde dalších deset let anebo vyhnanství. Líčení událostí dne je sice chronologické, avšak vypravěč cítí potřebu řadu jevů komentovat a odbíhá do minulosti nebo i mimo tábor, např. aby vylíčil život Šuchovovy rodiny v kolchozu. - posoudit vztah mezi výňatkem a historickou realitou Solženicyn sám strávil 8 let v sovětských lágrech za kritiku Stalinova režimu, proto specifické prostředí táborů pro politické vězně důkladně znal. Část života žil ve vyhnanství a část v emigraci. 2. svět. v. a fenomén Gulagu pro něj znamenaly dva největší inspirační zdroje. Je autorem rozsáhlého povídkového románového díla, např. Rakovina (1968), románový cyklus Rudé kolo, trojdílné Souostroví Gulag ( ), a politických spisů. + viz první bod

5 - analyzovat jazykovou stránku textu, tvrzení doložit na konkrétních textových pasážích Jazyk povídky je charakteristický bohatou slangovou slovní zásobou, která je úzce spjata se specifickým prostředím lágru (parťák, machr, stočtyřka, štípnout něco, jít do díry, deset vostrejch, kárové atd.). Autentické lexikum výrazně napomáhá k vystižení atmosféry Gulagu. Příznačné je označení a vyvolávání trestanců čísly (Šuchov je SČ-854), které mj. potlačuje jejich identitu. Vypravěčovo líčení je prosté, neafektované, místo expresivity nechává působit holá fakta. Nesnaží se ani moralizovat, ani kritizovat chování jednotlivých vězňů, pouze je zachycuje jako svědectví o jistém místě v jistém čase. - próza - spisovná čeština - er forma - slang (neerární, parťák, práskač) - popis (venku byla pořád ještě tma jako vprostřed noci) - velké množství sloves a přídavných jmen - vlastní jména (Kuzjomin) - přímá řeč ("Mládenci, tady platí zákon tajgy. Ale kdo je člověk, dokáže žít i tady. Víte, kdo v táboře zajde? Kdo vylizuje misky, kdo věčně dřepí na marodce a kdo chodí práskat bezpečákovi.") - zdrobněliny (budíček) - časové údaje (v pět hodin ráno) - vyprávěcí postup - věty oznamovací, většinou souvětí Zdroj: SOLŽENICYN, A. I.: Jeden den Ivana Děnisoviče. Praha : Academia, ISBN SANAŘ, O., KOSTKOVÁ, M.: Obsahy a rozbory děl. Třebíč : Petra Velanová, ISBN