E-Learning. Co to vlastně je E-Learning? Problém definice E-Learningu. Vztah E-Learningu a klasické výuky

Transkript

1 E-Learning Co to vlastně je E-Learning? V současné době rostoucí popularity elektronické formy komunikace ( , chat, www-konference, videokonference atd.) je nasnadě otázka, zda by elektronickou formou rovněž nešlo předávat studijní informace. Poslední vývoj výuky pomocí výpočetní techniky nám dal na tuto otázku odpověď E- Learning. E-Learning je ve své podstatě forma distančního studia pomocí elektronických médií, zejména pak pomocí Internetu. Je to tedy studium, kdy student do školy dochází pouze občas a přesto může nabýt vzdělání o které má zájem. Celý systém této služby funguje poměrně jednoduše. Zájemce (student) si objedná od poskytovatele E-Learningu požadovaný kurz. Následně dostane přístupové jméno a heslo do systému, kde se po přihlášení nabízí celá řada funkcí. Základem je studium materiálu ke kurzu, může zde jít o text či interaktivní materiály. Na konci jedné oblasti může požádat o přezkoušení, aby si své nabyté znalosti ověřil. Zajímavými funkcemi jsou například chat s ostatními studenty, sdílená tabule, kontakt s lektorem pomocí u či chatu, přístup do knihoven, databází atd. Na závěr kurzu je student přezkoušen z probrané látky a to různými formami od elektronického testu, který je posléze vyhodnocen poskytovatelem kurzu či psaným testem v místě poskytovatele. E-Learning je v současné hektické době ideální způsob celoživotního vzdělávání, jelikož s krácením našeho volného času ubývá i náš čas na vzdělávání. Výhody této formy výuky jsou zřejmé, odpadají náklady na dopravu a ubytování v místě školy, nepočítaje ušetřený čas. Zároveň však zřetelně narůstá nárok na studentovu studijní zodpovědnost a ke studiu musí být silně motivován. Na straně instituce poskytující E-Learning je znatelně složitější a nákladnější příprava celého projektu výuky, sestavení a uspořádání studijních materiálů a jejich aktualizace. Rovněž využití vyrobených E-Learningových kurzů v českém jazyce je menší než je tomu v anglicky mluvících zemích, jelikož kurz v anglickém jazyce se dá prodat mnohem širšímu počtu posluchačů. Přesto český trh zaznamenává boom v tomto směru výuky ve firmách i na vysokých školách. Problém definice E-Learningu Jak už to tak bývá s novými odvětvími vytanula i zde nejednotnost definice E-Learningu. V užším pojetí se o E-Learningu bavíme jako o pouze o on-line výuce, kdy komunikace mezi vyučujícím a žákem probíhá pomocí webu. Výukové materiály jsou uloženy na jednom hlavním počítači (výukovém serveru), ke kterému se vyučující a žáci připojují ze svých lokálních počítačů pomocí webového prohlížeče. Takového spojení nazýváme on-line spojení (může být realizováno pomocí podnikového intranetu či internetu) a výukové kurzy on-line kurzy. Příslušný způsob výuky je nazýván on-line výukou. Jiní autoři (a těch je patrně většina) pod pojmem E-Learning rozumí veškerou elektronickou výuku, tedy nejen on-line výuku, ale i výuku pomocí multimediálních prostředků jakými jsou CD či DVD. V budoucnosti se však nejspíše stále více bude tíhnout k on-line výuce na webu, jelikož se jedná o nejpružnější formu tohoto typu vzdělávání. Vztah E-Learningu a klasické výuky Díváme-li se na e-learning jako na efektivní využívání informačních technologií ve vzdělávání, jedná se pak vlastně o nové možnosti, které můžeme ve vzdělávání využít. Klasické vzdělávání pod vedením lektorů existuje již do počátku historie a pro určité oblasti bude nazastupitelné patrně i v budoucnosti. Vzdělávání pouze pomocí lektorů má však i řadu nedostatků. Mezi hlavními můžeme nalézt například nepřítomnost zaměstnance ve firmě po dobu školení, vstup studentů do kurzů s různou úrovní znalostí, často nemožnost či velmi drahé opakování kurzu, ne vždy objektivní přehled o nákladech a návratnosti vložených investic do vzdělávání. E-Learning se snaží eliminovat tyto nedostatky a je tak optimálním řešením pro komplexní celoživotní vzdělávání. Jen vhodným sloučením klasických přístupů a E-Learning lze ze vzdělávání udělat poutavý, adresný, individuelní a interaktivní proces integrovaný do každodenního života. I pro oblasti, kde je osobní kontakt s lektorem považován za nezastupitelný, lze například předškolit elektronicky studenty. Ti pak na školení s lektorem přicházejí již s řadou informací a dotazů, lektor se může věnovat pouze zajímavým či obtížným částem látky a lze tak významně zkrátit dobu školení. Podíl jednotlivých druhů vzdělávání na vzdělávacím procesu v USA dokumentuje graf dle zdroje Omnitech viz obr 1:

2 obr. 1) rozvoj E-Learningu ve spojených státech v letech na základě šetření firmy Omnitech. Lektor navíc není vůbec vyloučen z procesu e-learning, jak by se někomu mohlo zdát. e-learning přináší řadu komunikačních nástrojů počínaje em a konče videokonferencemi, které umožňují lektorům individuálně se věnovat jednotlivým studentům. Na základě zpětných informací z kurzů má lektor přesné informace, jak si student vedl v které lekci, kolik kde dosáhl bodů a kolik času strávil v jednotlivých oblastech výuky. Díky řadě komunikačních kanálů může pak se studentem komunikovat intenzivněji, než jak je tomu ve vyhrazených hodinách klasické výuky. Namísto neustálého opakování té samé látky na učebnách se může lektor intenzivně věnovat přípravě nové látky či zdokonalování a aktualizaci stávající. E-Learning dodává lektorům výkonné nástroje pro snadný a rychlý převod vlastních znalostí, zkušeností a dovedností do formy, která tyto aktiva udělá okamžitě dostupné všem, kteří je potřebují. Je E-Learning pouze pro vzdělávání? E-Learning je řešení určené pro vzdělávání, avšak pro vzdělávání pojaté v celém kontextu. Neomezuje se proto na pouhou výuku studentů, ale je v širším pojetí metodou sdílení a předávání informací. Na rozdíl od klasických informačních systémů, které se zabývají zejména sdílením informací a možnostmi vyhledat potřebné informace ve správný čas E-Learning klade vysoký důraz i na způsob předání informace. V dnešní době nestačí pouze správnou informaci ve správný okamžik získat, ale je třeba též tuto informaci plně pochopit a dát si ji do souvislostí. To právě díky svým výukovým schopnostem přináší e-learning. E-Learning se proto silně prosazuje nejen ve vzdělávání zaměstnanců či studentů vysokých škol, ale také jako prostředek, jak efektivně informovat zákazníky a partnery o svých službách, produktech, či o své firmě. Prostředky E-Learning umožňují vytvářet působivé interaktivní multimediální prezentace produktů či služeb, které mohou být vystavovány na WWW či šířeny k zákazníkům na CD. Tyto prezentace zábavnou formou předávají informace zákazníkům, na druhé straně Vám mohou zpětně dodávat informace, jací jsou Vaši zákazníci. O prosazování E-Learningu ve světě svědčí i následující graf, který sestavila na základě průzkumu E-Learningového trhu v USA společnost IDC viz. obr. 2: obr. 2)

3 Prvky systému E-Learning Aby bylo on-line vzdělávání úspěšné musí se dbát na kvalitní přípravu jeho hlavních prvků: 1) studujícího 2) učitele 3) studijních materiálů 4) technologií 5) vzdělávací instituce Studující volí on-line výuku, kdy mu v klasické výuce brání závažné překážky, jakými může být velká vzdálenost od vzdělávací instituce, povinnosti k rodině nebo k zaměstnavateli. On-line výuka je proto zejména vhodná pro dospělé studující. Nutnou podmínkou je silná motivace studujícího (např. viditelná možnost zvýšení platu či kariérního postupu) a musí mít ke studiu potřebné schopnosti a zázemí (PC, připojení k Internetu atd.). Učitel je v on-line výuce především osobou s podrobnou znalostí obsahu kurzu. Měl by to být pedagog specializovaný na distanční vzdělávání, který je v průběhu kurzu jakýmsi instruktorem. Pomáhá studentům při vlastním studiu, dodává jim podnětná témata k přemýšlení, organizuje týmovou spolupráci, radí jim a zodpovídá jejich dotazy. Současně instruktor hodnotí své žáky a administrativně zajišťuje celý průběh kurzu. Výhodou je pokud má učitel znalosti SW systému ve kterém je on-line kurz provozován, jelikož může spolupracovat při vytváření kurzu, lépe aktualizovat jeho obsah i něm učit. Po zaškolení může počítačově vyspělý učitel vytvářet technicky jednodušší kurzy. Složité multimediální kurzy je třeba vytvářet s pomocí týmu specialistů tvůrce obsahu kurzu (učitele), scénáristy kurzu, grafika, programátora a dalších. Studijní materiály můžeme zpravidla rozdělit do dvou kategorií a to na studijní texty a multimediální materiály. Studijní texty vytváří specialista na obsah kurzu (zpravidla učitel) a multimediální materiály vytváří specialista na multimédia. Studijní texty jsou důležitým prvkem on-line výuky. Tvůrce jejich obsahu by se měl řídit zásadami pro distanční vzdělávání a udržovat texty v souvislých a ucelených modulech. Každý modul by měl obsahovat Úvod, stať, závěr. Neměl by chybět slovníček pojmů, klíč k řešení úloh a rovněž seznam literatury. Do každého modulu je dobré zahrnout krátké testy a cvičení, které je třeba vyřešit a odeslat v předepsaném termínu. Tím se vyřeší problém zpětné vazby studenta. Pokud se tvůrce on-line kurzu pustí do přípravy multimediálního kurzu neměl by opomenout důležité prvky takového kurzu jakými jsou text, grafika, audio nahrávky, video a animace. Technologii pro on-line výuku lze rozdělit do třech oddílů: 1) tvorba výukových materiálů 2) distribuce výukových materiálů 3) komplexní řízení v on-line kurzech Tvorba multimediálních výukových materiálů vyžaduje znalost potřebného SW i HW technologie (např. nástrojů typu Authorware, Toolbook Instructor, X.Help Designer, produktů firem Macromedia, Click2Learn, X.Help Technologies atd.) Programátor však musí mít od učitele k dispozici z pedagogického hlediska kvalitně připravený obsah kurzu a scénář řazení jednotlivých segmentů kurzu, který často vytváří specialista na scénář. Distribuce výukových studijních materiálů od výukové organizace ke studujícímu může být prováděna různými způsoby. Jedná se například o tištěné učebnice, audio a video kazety, počítačové diskety, CD, DVD atd. Od roku 1995 se dostává v oblasti E-Learningu do popředí distribuce pomocí služby WWW a pomocí prohlížeče (IE, Netscape aj.) V tomto systému jsou výukové materiály uloženy na centrálním výukovém serveru, ke kterému se vyučující i žáci přihlašují ze svých lokálních počítačů pomocí zmiňovaného webovského prohlížeče. Zde již hovoříme o on-line spojení a on-line výuce. Zpočátku se na Webu vystavovaly jen jednotlivé výukové materiály a s vyučujícím či s kolegy se komunikovalo pomocí u. V současné době se však výukové kurzy vytvářejí a spravují pomocí integrovaných Systémů pro řízení studia Learning Management Systems (LMS). Jedná se o obsáhlý SW systém, pomocí něhož se řídí celá E-Learningová výuka. Na trhu jsou dostupné desítky

4 takovýchto systémů z nichž vyberu alespoň některé edoceo, Aspen, Blackboard, Docent, LearningSpace, Saba, TopClass, WebCT aj. LMS nám pomáhají s tvorbou, používáním a správou on-line kurzů tím, že dodávají: rozhraní, umožňují vytvářet prostředí kurzu celek výukových nástrojů, které usnadňují studium, komunikaci a spolupráci soubor administrativních nástrojů, které umožňují instruktorovi správu, vedení a zlepšování kurzu Role vzdělávací instituce v on-line výuce je klíčová, jelikož je hlavním správcem celého projektu. Aby byla on-line výuka efektivní musí se jí zabývat koordinovaně celá instituce. Realizace on-line výuky musí navazovat na dlouhodobou strategii organizace, která musí nutně zahrnovat i dlouhodobý a hlavně dostatečný přísun finančních prostředků. Na strategii musí navazovat každoroční plány, které vycházejí ze zkušeností on-line výuky, z poznaných výhod i nevýhod. Vzdělávací instituce musí zajistit kvalitní servisní služby zajišťující přípravu, podporu a vyváženou funkci všech hlavních prvků on-line výuky tzn. studujícího, učitele, studijních materiálů a technologie. To vyžaduje řízení on-line výuky členem nejvyššího vedení podniku, jakým může být např. na vysoké škole prorektor pro pedagogiku. Důležitá je rovněž odbornost specialistů, kteří se podílejí na přípravě a realizaci kurzů (pedagog, IT/IS specialista, manažer pro vzdělávání aj.). Důležitým faktorem pro dostupnost a šíření E-Learningových kurzů je kromě jejich kvality i jejich cena. Například v USA je běžné, že si univerzity on-line kurzy navzájem poskytují a tak dochází ke snižování ceny při jejich vývoji. Studující v systému E-Learning Všem lidem - studujícím, kteří se zapojí do vzdělávání formou E-Learningu se otevírá řada nebývalých studijních možností současně však vznikají i zvýšené požadavky. Základním požadavkem na každého studenta je přístup k počítači a připojení k internetu. Předpokladem je i základní znalost počítačů. Neméně důležitá je motivace účastníků kurzu v něm uspět. Plyne z toho i aktivní zapojení do kurzu formou diskuse s ostatními studenty, s instruktorem kurzu atd. Student by měl mít pocit kvalitního zabezpečení kurzu ze strany výukové organizace, která prostřednictvím instruktora zabezpečí hladký průběh kurzu. Hlavní výhody E-Learningu pro studujícího Mezi výhody velmi kvalitně připraveného on-line kurzu patří například: studium odkudkoliv studium kdykoliv a vlastním tempem spolupráce studujících přístup ke zdrojům komplexní podpora samostatného studia Studium odkudkoliv Pokud má student přístup na internet alespoň přijatelnou přístupovou rychlostí (když není součástí kurzu složitá grafika postačí i připojení modemem 28 Kb/s) může si spustit studovaný kurz z jakéhokoliv počítače na světě. Studium probíhá přes www rozhraní internetového prohlížeče a neklade tudíž nároky na instalaci jakéhokoliv dodatečného SW. Tuto výhodu zajisté ocení zejména pracovníci, kteří jsou často na cestách, nebo studenti, kteří mají dostupné dial-up připojení na internet. Studium kdykoliv a vlastním tempem Jelikož je kurz přístupný z výukového serveru, který může být v provozu nepřetržitě, lze se na něj přihlásit v jakoukoliv dobu. Odpadá nárok na účast studenta být v určitou dobu na určitém místě. Pokud se zapojuji do diskuse k studovanému tématu nemusím odpovídat ihned, což umožňuje promyšlenější odpovědi. Studen není pod takovým tlakem a tudíž si studuje vlastním tempem.

5 Spolupráce studujících V průběhu kurzu probíhá komunikace nejen během studentem a instruktorem, ale i mezi studenty navzájem. Dochází tak ke zkvalitňování úrovně kurzu, protože mnohdy se může jednat o specialisty z oboru, kteří si tímto způsobem mohou vyměňovat své zkušenosti. Přístup ke zdrojům Instruktor má během kurzu možnost seznamovat studenty s další literaturou a zdroji, které se studiem souvisí. Může se jednat o odkazy na internetové články, prezentace či publikace nebo přímo může do diskuse zapojit odborníky z oboru, kteří se například v určitý čas zapojí do řízené diskuse. Komplexní podpora samostatného studia Kurz jako celek by měl studentovi zabezpečit komplexní studijně pedagogickou i technickou podporu při studiu. Student musí mít pocit, že se může v případě jakýchkoliv dotazů či problémů na někoho obrátit (instruktora), který mu odborně pomůže vyřešit vyvstalý problém. Zároveň musí mít přístup ke kvalitním studijním materiálům (zejména srozumitelně napsané literatuře). Nevýhody on-line kurzů pro studujícího Technické problémy Bohužel stále se ještě potýkáme s jistou nedostupností sítě Internet buď z důvodu finančních anebo technologických. Není úplnou samozřejmostí mít k dispozici patřičné PC s přístupem na Internet. Překážkou může být nedostatečná podpora neomezeného připojení do této sítě za paušální cenu. Jiným problémem mohou být poruchy ve výukové organizaci z důvodu technických či organizačních. Nedostatek schopností se samostatně vzdělávat Jak již bylo výše několikrát zmíněno, klade E-Learning zvýšené nároky na samostatnost a zodpovědnost studenta. Často se mluví o E-Learningu jako o alternativním možnosti vzdělávání pro dospělé disciplinované studenty, kteří jsou dostatečně motivováni, aby daný kurz dokončili. Proto toto výukové prostředí není příliš vhodné pro studenty, kteří mají méně organizačních schopností, disciplíny, odpovědnosti a motivace a potřebují více osobního vedení při výuce. Jaké požadavky může studující klást na instruktora Instruktor by měl povzbuzovat a podporovat studující při celém průběhu výuky, včasně a relevantně odpovídat na jejich dotazy v diskusích, vyhodnocovat zadávané úkoly, testy či kvizy. Připojovat se do systému minimálně pět dní v týdnu. Pravidelně informovat studenty v jaké fázi kurzu se nacházejí, měl by rovněž aktualizovat novinky. Vytvořit takové výukové prostředí v němž je možno předat studentům co nejvíce praktických zkušeností. Výuka by měla být tvořena systémem ověřování si teoretických zkušeností. Mít zájem na tom, aby kurz dokončilo co největší procento studentů, důraz na pozitivní přístup při výuce, možná je i hmotná zainteresovanost instruktora na výsledcích kurzu. Instruktor by neměl studující kritizovat či napomínat, ale pouze doporučit způsob řešení vzniklého problému, aby sám student mohl danou situaci vyřešit. Instruktor E-Learningu Vedením on-line kurzu musí být pověřen speciálně vyškolený pedagog - instruktor. Základem práce instruktora je podpora vlastního učení se studujících, ke které patří podnětné náměty k přemýšlení a k diskusi, pomoc při překonávání studijních obtíží a hodnocení výsledků studujících pomocí vyhodnocování testů a úkolů. V duchu E-Learningového kurzu nelze předávat informace stejně, jako v prezenční výuce. Instruktor proto potřebuje znát hlavní možnosti, výhody i nevýhody technologií pro přenos informací. Musí také ovládat alespoň základy práce se systémy pro řízení studia (LMS), ve kterých se moderní on-line kurzy stále častěji vytvářejí. Instruktor má i administrativní povinnosti. Zajišťuje zpětnou vazbu směrem k vzdělávací instituci, k návrháři kurzu a k autorovi odborného textu a dává jim podněty na zlepšení práce. Často vede i administrativní agendu studujících v kurzu a vypracovává studijní statistiky. Na všechny své úkoly musí být instruktor dobře vyškolen. Učitel, který je úspěšný v prezenční výuce, nemusí mít schopnosti pro roli úspěšného instruktora on-line výuky.

6 Základní vlastnosti instruktora Odpovídající kvalifikace Požadovaná kvalifikace zahrnuje mnoho faktorů včetně pedagogické a odborné přípravy, zkušenost z oboru i schopnost zvládnout specifické metody předávání vědomostí v on-line kurzu. Instruktory je tedy nutno vyškolit a dát jim možnost vyzkoušet si pedagogické modely i konkrétní výukové nástroje a technologie, které budou používat. Umění komunikace Osobní kontakt, který je běžný v tradiční třídě, v on-line výuce chybí. Možnost slovní komunikace je zde nahrazena klávesnicí. Intenzivní komunikace je nutná. Instruktor musí být proto schopen nahrazovat nedostatek fyzické přítomnosti tím, že v kurzu vytvoří prostředí, ve kterém mohou studenti se svým instruktorem snadno komunikovat. Vyučujícímu musí vyhovovat písemný způsob komunikace, protože v on-line prostředí je základním prvkem komunikačního procesu. Otevřenost, zaujetí pro věc Vnímavost, otevřenost a flexibilita instruktora jsou nezbytností. Pokud instruktor nedokáže vytvořit přátelské on-line prostředí, může se stát, že se studenti ve třídě odcizí jak sobě navzájem, tak i jemu, což výuku velmi oslabí. Studenti jsou zákazníky nejen učitele, ale celé vzdělávací instituce a mělo by se podle toho s nimi zacházet. Praktické zkušenosti On-line model vyžaduje instruktory, kteří umějí aplikovat látku na praktické úlohy, zejména v kurzech pro dospělé studující, kteří jsou v zaměstnání. Nestačí pouze dobré teoretické znalosti předmětu. Metody a technologické prostředky pro předávání informací v on-line prostředí Metody předávání informací v prostředí webu, ve kterém se vytvářejí on-line kurzy, jsou jiné, něž metody, používané v prezenční výuce. Návrháři on-line kurzů i instruktoři potřebují vědět, jaké výhody i nevýhody mají jednotlivé technologie pro přenos informací (tisk, audio, video, zdroje na www, atd.), aby mohli on-line kurzy optimálním způsobem navrhnout a výuku studujících pomocí on-line kurzů kvalitně podporovat. V dalším textu stručně uvedeme možnosti použití i výhody a nevýhody následujících technologií, které lze použít pro předávání informací v on-line prostředí: Tištěné učebnice Audio a rozhlasové vysílání Video a televizní programy (film) Interaktivní CD-ROM a interaktivní PC software Elektronické konference Diskusní skupiny Chat Články z webovských stránek Interaktivní webovská místa Osobní rozhovor s odborníky On-line interview Případové studie Týmové projekty Hostující přednášející Uvedený výčet technologií neznamená, že je použijeme v každém on-line kurzu. Technologie mohou být mocným nástrojem pro zlepšení kvality výuky, ale ne vždy jsou pro daný pedagogický účel vhodné. Čistě elektronická forma výukových materiálů nemusí být vhodná pro každý on-line kurz, neboť čtení rozsáhlejších textů pouze z obrazovky je obtížné. Začínáme-li budovat on-line kurz, snažíme se obvykle o úpravu stávajících klasických výukových materiálů (například. do podoby

7 elektronické učebnice). To nemusí být vhodné, protože čtení dlouhých textů z obrazovky je obtížné. Rozsáhlejší elektronické učebnice jsou však např. používány v oborech, které se velmi rychle vyvíjejí a látku je nutné velmi brzy aktualizovat. Často se doporučuje umístit do studijního modulu on-line kurzu pouze shrnutí kapitoly a výkladový slovníček pojmů a celý text studovat v tištěné učebnici. Je zřejmé, že jednoznačná pravidla nelze formulovat; vždy je třeba přihlédnout ke komplexu podmínek, za kterých se konkrétní výuka provádí. Standardy pro E-Learning Standardy jsou sadou pravidel nebo procedur odsouhlasených a schválených standardizační organizací. V rámci E-Learningových aktivit tato pravidla napomáhají především v oblasti tvorby kurzů a v oblasti nastavení komunikace mezi kurzy a řídícím systémem vzdělávání (LMS). Jsou důležitá jak pro poskytovatele řešení a vzdělávání, tak i pro uživatele a zákazníky. Tvůrci kurzů, vývojáři nástrojů, aplikací a řídících systémů (LMS) se v současné době díky garanci dodržení těchto pravidel mohou bezstarostně věnovat řešení dalších vylepšení systémů, a to v jiných oblastech než je pouhé poskytování vzdělávacích obsahů. Stejně tak mají i zákazníci svoji jistotu zaručené kompatibility zakoupených kurzů pro provozované systémy. Základní standardy a standardizační organizace pro E-Learning Název: URL: Provozovatel: Aviation Industry Computer-Based Training Committee AICC Oblast zaměření: Mezinárodní asociace profesionálních technologicky-založených školení, vyvíjejících tréninkové směrnice pro letecký průmysl. AICC vyvíjí standardy pro Interoperabilitu školení počítačem a počítačem řízené školení, produktů průmyslových odvětví. Významné charakteristiky: Organizace, která registruje nespočet vojenských i civilních, vládních i soukromých organizací. Významným způsobem se podílí na standardizaci E- Learningových kurzů v leteckém průmyslu. Název: URL: Provozovatel: Oblast zaměření: Významné charakteristiky: Advanced Distributed Learning (ADL) ADL Organizace zajišťující shodu mezi vládním, komerčním a univerzitním sektorem v oblasti zprostředkovávaných školení zejména prostřednictví IT. Vytvoření standardu: The Sharable Courseware Object Reference Model (SCORM) což je množina specifikací, které při aplikaci na obsah kurzu vytvoří malé a znovupoužitelné výukové objekty (learning objects). SCORM - pružné moduly se mohou jednoduše spojit s jinými k vytvoření velmi modulárního úložiště výcvikových materiálů. Název: URL: Provozovatel: Oblast zaměření: Významné charakteristiky: IMS Global Learning Consortium, Inc. (IMS) IMS Standardy podporující rozvoj E-Learningu díky specifikaci výměny dat mezi LMS a studentem a LMS a školitelem Organizace zajišťující technické specifikace výměny dat mezi studentem, jeho kurzem a systémem pro řízení výuky. Iniciováno skupinou společností s cílem definování specifikací a přijetí otevřeného standardu pro výuku realizovanou Internetem.

8 Název: URL: Provozovatel: Oblast zaměření: Významné charakteristiky: Institute of Electrical and Electronics Engineers. IEEE Největší profesní a standardizační organizace na světě, založená roku 1884, jejíž aktivity mimo pořádání konferencí a vydávání odborných časopisů zahrnují přípravu a vydávání komunikačních a síťových standardů. Podporuje rozvoj E-Learningu definováním standardů na intranetových sítích. Pro počítačové sítě má největší význam standardizační orgán založený v rámci IEEE v únoru roku 1980 (a proto označovaný jako IEEE 802), který je specificky zaměřen na problematiku standardu lokálních sítí. Pro jednotlivé oblasti jsou pak vytvořeny pracovní skupiny Literatura: