Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích. Institute of Technology And Business In České Budějovice

Transkript

1 11. ZELENÉ STŘECHY FUNKCE, POŽADAVKY, PRINCIPY NÁVRHU, STAVEBNĚ FYZIKÁLNÍ PROBLEMATIKA Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Institute of Technology And Business In České Budějovice

2 Tento učební materiál vznikl v rámci projektu "Integrace a podpora studentů se specifickými vzdělávacími potřebami na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích" s registračním číslem CZ.1.07./2.2.00/ Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

3 Zelené střechy (resp. vegetační střechy, střešní zahrady) dotvářejí budovy z hlediska jejich architektonického výrazu a zároveň slouží pro využívání lidmi. Zelené střechy je možno kombinovat s pochůznými nebo pojížděnými střechami, popřípadě také se střechami využívanými jiným způsobem (rekreační plochy, hřiště, bazény, apod.). Pro návrh skladby zelených střech platí principiálně stejné konstrukční zásady jako u ostatních provozních střech. Vlastní vegetační souvrství se realizuje až po dokončení vlastních vrstev střešního pláště.

4 Obrázek 1: Schéma průřezu zelenou střechou. Zdroj: STAVEBNICTVI3000. Anglický trávníček na české střeše *online *citováno Dostupné z:

5 Střešní zahrady rozdělujeme podle použitých typů ozelenění na: 1. Extenzivní zeleň - je nenáročná zeleň, která nevyžaduje téměř žádnou údržbu. Patří k ní například trávy, mechy, květiny, drobné dřeviny. Tato zeleň se navrhuje na střechách o únosnosti 0,6-3,0 kn.m -2. U těchto střech se zpravidla neuvažuje se zřízením umělého zavlažování. Tloušťka zemního substrátu bývá do 80 mm. 2. Intenzivní zeleň - tvoří keře a stromy. Tato zeleň se navrhuje na střechách o únosnosti 15,0 kn.m -2. Zde se většinou uvažuje s umělým zavlažováním. Tloušťka zemního substrátu bývá nad 300 mm.

6 Pro návrh skladby zelených střech platí principiálně stejné konstrukční zásady jako u ostatních provozních střech. Vlastní vegetační souvrství se realizuje až po dokončení vlastních vrstev střešního pláště. Systémy umělého zavlažování zelených střech mohou být buďto podpovrchové nebo nadpovrchové. Zeleň na střechách (zejména velké keře a stromy) může být umístěna také v kontejnerech, přemístitelných nádobách nebo ve velkoobjemových květináčích.

7 Vegetační souvrství je složeno z několika (až sedmi) různých vrstev, které se navrhují na vnější povrch kompletního střešního pláště. Vegetační souvrství bývá tvořeno těmito vrstvami: 1. Vegetační vrstva - vrstva určená pro růst rostlin. 2. Separační vrstva - odděluje vrstvu vegetační a hydroakumulační. 3. Hydroakumulační vrstva - je určena pro jímání a akumulaci vody, která je nutná pro růst rostlin. 4. Filtrační vrstva - zachycuje jemné částice sypkých látek, které jsou vyplavovány z vegetační vrstvy.

8 5. Drenážní vrstva - odvodňuje vegetační souvrství, tedy celé souvrství, které se nachází nad úrovní hlavní hydroizolační vrstvy. 6. Separační a dilatační vrstva - odděluje od sebe vrstvu drenážní a ochrannou. Zároveň umožňuje jejich vzájemný posuv. 7. Ochranná vrstva - zajišťuje ochranu hydroizolace. U zelených střech je to především proti prorůstání kořenů rostlin.

9 Konstrukční zásady pro navrhování zelených střech 1. Minimální spád hydroizolace je 2,7-2,57 (3,49-4,37 %). 2. Je třeba navrhnout dostatečný počet střešních vpustí a jejich rozmístění v ploše střechy. 3. U návrhu střešní zahrady a zároveň pochůzné nebo pojížděné střechy je nutno navrhovat skladbu střešního pláště komplexně. 4. Hydroizolace, která je odolná proti prorůstání kořenů rostlin musí být vyvedena ještě alespoň 2 m za obvod zelené plochy, výškově pak minimálně 150 mm nad úroveň přilehlé vrstvy.

10 5. Po uložení hydroizolace se doporučuje ihned položit ochrannou vrstvu (u fólií ochrannou textilii). 6. Z důvodu protipožární ochrany je vhodné rozdělit zelenou plochu střechy zídkou na jednotlivé úseky dlouhé max. 40 m. Protipožární zídka se vytáhne min. 300 mm nad povrch vegetačního souvrství. 7. Je třeba řádně navrhnout hydroizolační vrstvu.

11 POUŽITÁ LITERATURA 1. Solař, Jaroslav Pozemní stavitelství IV. Vysoká škola baňská *Online *citováno ]