Studijní opora Teorie ergoterapie 2. Jolana Kondziołková

Transkript

1 Studijní opora Teorie ergoterapie 2 Jolana Kondziołková OSTRAVA 2014 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Materiál byl vytvořen v rámci projektu OP VK: Modernizace Diverzifikace Inovace Registrační číslo: CZ.1.07/2.2.00/

2 OBSAH Úvod ERGONOMIE V ERGOTERAPII Vybraná ergonomická kritéria a parametry pracovního místa Pracovní činnosti člověka Pracovní polohy ERGOTERAPIE V CHIRURGII, TRAUMATOLOGII A ORTOPEDII Ergoterapie u postižení horních končetin Ergoterapie u postižení dolních končetin Onemocnění páteře ERGOTERAPIE VE VNITŘNÍM LÉKAŘSTVÍ Kardiologie Onkologie ERGOTERAPIE V REVMATOLOGII Degenerativní onemocnění kloubů Zánětlivá kloubní onemocnění Metabolicky podmíněná onemocnění Mimokloubní revmatismus s bolestivými syndromy ERGOTERAPIE V NEUROLOGII Neurologie Ergoterapie u poruch grafomotoriky ERGOTERAPIE V PSYCHIATRII GERONTOLOGIE LITERATURA... 67

3 Použité symboly a jejich význam Průvodce studiem vstup autora do textu, specifický způsob, kterým se studentem komunikuje, povzbuzuje jej, doplňuje text o další informace. Klíčová slova Čas potřebný k prostudování kapitoly Příklad objasnění nebo konkretizování problematiky na příkladu ze života, z praxe, ze společenské reality apod. Pojmy k zapamatování Shrnutí shrnutí předcházející látky, shrnutí kapitoly. Literatura použitá ve studijním materiálu, pro doplnění a rozšíření poznatků. Kontrolní otázky a úkoly prověřují, do jaké míry studující text a problematiku pochopil, zapamatoval si podstatné a důležité informace a zda je dokáže aplikovat při řešení problémů. Úkoly k textu je potřeba je splnit neprodleně, neboť pomáhají dobrému zvládnutí následující látky. Korespondenční úkoly při jejich plnění postupuje studující podle pokynů s notnou dávkou vlastní iniciativy. Úkoly se průběžně evidují a hodnotí v průběhu celého kurzu. Otázky k zamyšlení Část pro zájemce přináší látku a úkoly rozšiřující úroveň základního kurzu. Pasáže a úkoly jsou dobrovolné. Testy a otázky ke kterým řešení, odpovědi a výsledky studující najdou v rámci studijní opory. Řešení a odpovědi vážou se na konkrétní úkoly, zadání a testy.

4

5 Úvod Předkládaná studijní opora je určena studentům oboru ergoterapie, jejím cílem je teoretické seznámení studentů prvního ročníku s oborem ergoterapie, jeho postavením v léčebné rehabilitaci, základními principy, metodami a postupy při vyšetření a terapii pacientů s různými diagnózami. Opora Teorie ergoterapie 2 volně navazuje na první oporu pro předmět teorie ergoterapie, na Teorii ergoterapie 1. Stává se tak pokračováním teoretického základu a přípravou studentů pro studium dalších ergoterapeutických disciplín. Marginální symboly použité v textu usnadní studium materiálů a zapamatování informací. V textu jsou příklady a kontrolní otázky, které doplní základní informace a rozšíří podstatný problém. Po prostudování textu budete znát: základní ergonomické principy v ergoterapii, základní ergoterapeutické principy ve vybraných medicínských oborech, ergoterapeutické metody a postupy v daných klinických oborech, principy chování ergoterapeuta vůči pacientovi. ZÍSKÁTE: základní teoretické znalosti o jednotlivých medicínských disciplínách, základní teoretické podklady pro aplikaci ergoterapeutických metod a postupů v daných oborech, informace o ergoterapeutických metodách aplikovaných v daných problematikách, informace o kvalitě života nemocných. Budete schopni: uplatnit základní vyšetřovací metody a postupy, aplikovat vhodné ergoterapeutické postupy a metody, provést základní poradenství, komunikovat s nemocným člověkem. Čas potřebný k prostudování učiva předmětu: 17 hodin. 3

6 1 ERGONOMIE V ERGOTERAPII V této kapitole se dozvíte: co je ergonomie, co je pracovní prostor, pracovní poloha a plocha, jaké jsou druhy pracovní činnosti, jaké jsou druhy a požadavky na pracovní polohu, jaký je fyziologický sed a jeho druhy, parametry pracovní židle, výhody a nevýhody práce ve stoji, jaká jsou kompenzační opatření práce vsedě a ve stoji. Klíčová slova této kapitoly: ergonomie, pracovní prostor, pracovní poloha, pracovní plocha, fyziologický sed, pracovní činnost, pracovní židle, práce ve stoji, práce vsedě. Čas potřebný k prostudování této kapitoly: 4 hodiny. Pojem ergonomie, definice Ergonomie je vědní disciplína zabývající se optimalizací lidské činnosti při práci a optimalizací poloh lidského organizmu při činnostech, aktivitách a při relaxaci. Objektem zájmu je především odstranění, nebo alespoň zmírnění příčin nadměrné zátěže či nevhodných poloh a následného možného poškození lidského organizmu. K optimalizaci je třeba brát v úvahu prostředí, využití vhodných pomůcek, úpravu nábytku, úpravu pracovního nářadí, nástrojů a strojů a také výsledků antropometrických vyšetření a hodnocení lidského organizmu. Proto ergonomie vychází z výzkumů, poznatků a znalostí vědních disciplín jako aplikovaná antropometrie, biomechanika, fyziologie práce, psychologie práce, hygiena práce a dalších. Pojem ergonomie je odvozen z řečtiny: ergon = práce, nomos = právo, pravidlo. Definice ergonomie Mezinárodní ergonomická společnost (International Ergonomic Association IEA) v roce 2000 definovala ergonomii: Ergonomie je vědecká disciplína založená na porozumění interakcí člověka a dalších složek systému. 4

7 Ergonomie se zabývá studiem systému člověk práce prostředí. Výsledky studií jsou pak uplatňovány při projektování nového pracovního prostředí, pracovních nástrojů, konstruování strojů a technických zařízení, při konstruování nábytku, židlí s různým uplatněním, při inovacích a racionalizacích životního prostředí člověka, při plánování nových životních podmínek apod. Práce ergoterapeuta vyžaduje základní ergonomické znalosti: řeší vhodné ergonomické podmínky pacienta při aplikaci terapeutických metod a činností, analyzuje optimalizaci vykonávané pracovní činnosti pacienta s následným poradenstvím, z ergonomického hlediska analyzuje vlastní podmínky při práci s pacienty. Příklad 1: Pacient po implantaci endoprotézy kyčelního kloubu nacvičuje chůzi s oporou o berle. Kromě přirozené adekvátní bolesti operačního místa musí při chůzi pociťovat dostatečný komfort, který spočívá v úpravě správné výšky berlí (při vzpřímeném držení těla ve stoji i při chůzi s oporou o berle), výšky rukojetí berlí a jejich úchopové pružnosti (nemají způsobovat útlak v dlaních), vhodné pevné obuvi a oblečení, vhodném povrchu podlahy, dostatku místa pro nácvik chůze. Při pocitu dyskomfortu pacient nezvládá dodržovat zásady správné chůze, chůze je únavná, bolestivá, pacient nedostatečně spolupracuje, chůzi odmítá. Příklad 2: Pacient po úrazu ruky nacvičuje její úchopovou funkci. Musí proto zaujmout vhodnou polohu vsedě stabilní, vzpřímený trup, uvolněné pletence ramenní a šíjové svalstvo, horní končetiny předloktími leží na stole, dolní končetiny po celé délce chodidel mají kontakt s podložkou. Pacient tedy potřebuje správnou židli výšku její sedací plochy, tvar a velikost sedací plochy, výšku a tvar zádové opěry pro možnost odpočinku, správný pracovní stůl jeho výšku pracovní plochy, dostatek místa, vhodný neklouzavý povrch, dobré osvětlení pracovní plochy. Příklad 3: Při práci s pacientem ergoterapeut pracuje v různých polohách, tyto střídá podle potřeby stoj, sed a někdy i předklon či dřep. Aby si ergoterapeut sám nezpůsobil zdravotní potíže z důvodu přetrvávání v nefyziologických a často vynucených polohách, které vyžaduje péče o pacienta, musí se naučit vytvářet si na pracovišti takové ergonomické podmínky, aby jeho pohyby a polohy byly v souladu s fyziologií práce a nepřetěžovaly organizmus. Zejména jde o použití vhodné ergonomické židle a možnost střídání druhů sedu, vhodný pracovní stůl, uspořádání nábytku na pracovišti, vhodně umístěný počítač a další. 5

8 Z výše uvedených příkladů vyplývá, že ergoterapeut ve své praxi musí vědět a umět: řešit pracovní polohy pacienta i terapeuta sed, stoj, leh, uspořádat pracovní místo jak pacienta, tak terapeuta pro vykonávání konkrétní pracovní aktivity tak, aby byly minimalizovány negativní vlivy, umožnit provádění vhodných, pohodlných a bezpečných pohybů v prostoru, zvolit, doporučit a naučit pacienta používat kompenzační pomůcky pro určitou aktivitu a vhodně je upravit a přizpůsobit, navrhnout ergonomické úpravy prostředí pro konkrétního pacienta v domácnosti. 1.1 Vybraná ergonomická kritéria a parametry pracovního místa Ergonomické řešení pracovního místa znamená vytvoření takových pracovních podmínek, při kterých nedochází k neadekvátní zátěži organizmu a jeho následnému poškozování. Veškeré vzdálenosti, dosahy, výšky a úhly musí být nastaveny tak, aby odpovídaly antropometrickým, biomechanickým požadavkům a fyziognomii konkrétní osoby. Vždy je třeba přizpůsobit pracovní místo člověku, a nikoliv naopak! Ergonomické řešení pracovního místa je jednou z kompetencí ergoterapeuta a je na něm, aby při práci s pacientem důsledně dodržoval ergonomické zásady a vytvářel ergonomické prostředí jak pro pacienta, tak pro sebe sama. Pracovní prostor Parametry pracovního prostoru musí odpovídat počtu zúčastněných osob, jejich tělesné konstituci, druhu vykonávané činnosti v prostoru, množství a velikosti používaného materiálu, umístění materiálu a pracovních pomůcek na vhodném místě v prostoru, přístupu k pracovnímu místu a pomůckám, bezpečnému pohybu osob v prostoru a dalším. Pracovní plocha Pracovní plocha představuje manipulační rovinu pro provedení konkrétní činnosti. Výška pracovní plochy závisí na charakteru vykonávané činnosti, potřebných pohybových stereotypech, charakteru manipulačního předmětu, přesnosti pohybů a potřebné svalové síle při činnosti a tělesné výšce osoby. 6

9 Obecně platí, že výška pracovní plochy od země při práci ve stoji má být: 5 10 cm pod úrovní loktů, při jemné motorice rukou 5 10 cm nad úrovní loktů, pro náročnější manuální práce cm pod úrovní loktů, pro silově náročnou práci do 40 cm pod úrovní loktů. Převzato z Ergonomie Optimalizace lidské činnosti doporučované výšky pracovních ploch dle Grandjeana Při činnostech vykonávaných vsedě platí, že výška pracovní plochy nad sedací plochou má být: cm, při práci se zvýšeným nárokem na zrak a při jemné motorice rukou cm nad loketními klouby, při manipulaci s těžkými předměty cm pod loketními klouby. Pracovní poloha Pracovní poloha je poloha těla, hlavy, horních i dolních končetin v trojrozměrném prostoru, kterou jedinec zaujímá při vykonávání pracovní činnosti. Nejčastějšími a nejvhodnějšími pracovními polohami jsou stoj a sed a střídání těchto dvou poloh. Nefyziologickými polohami jsou vynucené polohy v předklonu, v dřepu, v kleku nutné jsou časté přestávky při činnosti a protažení svalů. Analýza pracovních poloh viz kapitola

10 Osvětlení pracovního prostoru Osvětlení pracovního prostoru musí odpovídat zrakovým nárokům dané činnosti. Ergoterapeut volí pracovní prostor osvětlený přirozeným denním světlem, proto ergoterapeutická místnost vyžaduje velká okna vyhovující osvětlení. Při nutnosti osvětlení pracovní plochy umělým zdrojem světla musí být: rovnoměrné osvětlení celé pracovní plochy, v zorném poli nesmí být zdroje svítidel ani odrazy světla (reflexy, zrcadlový efekt), zdroj světla musí dopadat tak, aby si při činnosti pacient nestínil rukou nebo materiálem. Pokud je třeba při činnosti rozlišovat barvy, je třeba volit svítidla, která nezkreslují barvy! Úkol k textu Zkontrolujte, zda máte v domácnosti správné osvětlení pracovních ploch. Směr pohledu Pozorovaný zdroj činnosti musí být v zorném poli. Doporučuje se zorný úhel pod horizontální rovinou očí. Parametry zorné vzdálenosti od objektu: běžné cm, zvýšené cm, přesné rozlišování detailů cm, práce s velkými předměty větší než 50 cm. 8

11 1.2 Pracovní činnosti člověka Práce, pracovní činnost, aktivní činnost člověka je předpokladem jeho existence. Pracovní činnost je vědomá, záměrná aktivita, jejímž prostřednictvím si člověk vytváří nebo zajišťuje své životní potřeby. Pracovní činností si člověk vytváří vztah k výsledkům pracovní činnosti, k druhému člověku a hlavně k sobě samému. Při vykonávání činností přiměřených schopnostem, možnostem a záměrům člověka má práce pozitivní vliv na jedince, v opačném případě se vytváří negativní působení. Pozitivní vliv práce jedince motivuje, rozvíjí jeho schopnosti, dovednosti, zkušenosti a znalosti, zvyšuje jeho fyzickou zdatnost, psychickou zdatnost, zlepšuje sebevědomí a sebeuvědomování ve společnosti. Výsledkem negativního vlivu práce je stres, únava organizmu, negativní motivace, přetěžování organizmu, zdravotní poškození biologické, psychické či sociální. Druhy pracovních činností z hlediska fyzické náročnosti Hodnotí se počtem tepů za minutu: lehká tepů/min., středně těžká tepů/min., těžká nad 120 tepů/min. Druhy pracovních činností z hlediska charakteru práce Tělesná pracovní činnost je vykonávaná aktivací velkých svalových skupin a s velkým energetickým výdejem. Náročnost je dána konstitucí člověka a schopností jeho fyzické výkonnosti, hmotností a velikostí pracovního materiálu, tempem a rytmem práce, termínem ukončení práce, velikostí pracovního prostřední, počtem zúčastněných osob (horník, zahradník, stěhovák, hutník) práce s přenášením břemen, práce ve vynucených polohách, ve statických polohách, s požíváním nářadí s velkou hmotností, práce vyžadující vyvíjení tlaku či tahu a další. Nejlepší tělesná výkonnost člověka je mezi 20. a 30. rokem věku, v 60. letech se snižuje o 40 %. Dlouhodobá tělesná práce ovlivňuje stav svalů, kloubů, činnost vnitřních orgánů, a to především kardiovaskulárního a respiračního systému a metabolizmu tkání. Způsobuje patologické změny na svalech, kloubech a na páteři. Projevuje se únavou, bolestí, záněty tkání a únavovým poškozením (např. zlomeninou). Pracovní činnost s koordinovanými pohyby aktivace převážně horních končetin a rukou (dělník u pásu, švadlena, pracovník pošty u přepážky, pracovník na PC, řidič, fyzioterapeut, ergoterapeut). 9

12 Náročnost spočívá v rychlosti, přesnosti, obratnosti, rytmičnosti vykonávaných činností. Při tomto druhu pracovní činnosti jsou u jedince výrazné nároky na psychickou a fyzickou zátěž organizmu, na nervosvalovou koordinaci a na senzomotorické funkce. Nadměrná zátěž při práci s převahou koordinovaných pohybů může vést ke korové i fyzické únavě, bolesti kloubů a svalů, vzniku patologických souhybů, vadnému držení těla, vzniku nových, nevhodných pohybových engramů a fixaci nevhodných pohybových stereotypů. Klusoňová (2011, s. 39) uvádí dělení činností podle způsobu práce na: práce statické svaly jsou v trvalé kontrakci, práce dynamické dochází ke střídání svalové kontrakce a inhibice, práce acyklické mění se pohybové prvky, práce cyklické opakuje se pohybový cyklus. Pracovní činnost převážně smyslová charakterizovaná menší svalovou sílovou, nízkou energetickou výkonností, různě velkými psychickými nároky (ladič pian, hudební skladatel, laborant, degustátor, kontrolor chodu motorů). Nejčastěji jsou využívány schopnosti zrakové a sluchové. Zrak je smysl, který umožňuje vnímat světlo, rozlišovat barvy a tvary, vidět předměty či osoby, rozlišovat vzdálenosti, orientovat se v prostoru. Pro člověka představuje příjem asi 80 % všech informací. Po 40. roku věku jedince dochází k přirozenému oslabování zrakové ostrosti na kratší vzdálenost (čtení). Sluch je schopnost vnímat zvuky a orientovat se v prostředí. Člověk dokáže slyšet frekvence zvuku přibližně v rozmezí 20 Hz až 20 khz. K poškození sluchu může dojít při hlasitosti nad 140 decibelů, ale i při hlasitostí 85 decibelů, pokud se člověk trvale pohybuje v daném prostředí. S přibývajícím věkem se kapacita sluchu přirozeně snižuje. Různá povolání a pracovní zařazení charakterizují pracovní činnosti kombinované. Otázka k zamyšlení Uvědomte si a uveďte příklady, v jakém prostředí a kde může docházet k poškození sluchu u zdravého jedince. Pracovní činnost převážně duševní druh práce charakterizuje úroveň intelektu jedince, nadání a schopnosti, znalosti a vědomosti, 10

13 věk, osobní vlastnosti, zdravotní stav, charakterové vlastnosti a při práci s lidmi etické a sociální cítění (pedagog, úřednice, vědecký pracovník, lékař). U tohoto druhu pracovní činnosti dochází k psychickému a korovému přetěžování, což vede k únavě organizmu, bolestem hlavy, podrážděnosti, poruchám spánku, nechutenství až k psychosomatickým nemocem. Častým výsledkem přetížení organizmu při duševní pracovní činnosti je tzv. syndrom vyhoření. Problém stanoví změny nálad a podrážděnosti, které negativně ovlivňují vztah k dalším osobám na pracovišti či v rodině. Otázka k zamyšlení Jak má člověk pracující duševně zabránit nežádoucím změnám (únavě, bolestem hlavy, podrážděnosti, poruchám spánku, nechutenství) a syndromu vyhoření? Úkol k textu Prostudujte syndrom vyhoření. Křivohlavý, J.: Psychologie zdraví. Portál, s. r. o., Praha ISBN Pracovní polohy Pracovní poloha je jedním z nejvýznamnějších faktorů, které mají vliv na vznik potíží a poškození pohybového aparátu v souvislosti s pracovními činnostmi. Druhy pracovních poloh: základní jedinec zaujímá po většinu času pracovní činnosti, vedlejší jedinec zaujímá po kratší dobu při pomocné nebo doplňkové pracovní činnosti. Druhy pracovních poloh s ohledem na vliv na organizmus: přirozená fyziologická poloha, která nepřiměřeně nepřetěžuje a nepoškozuje organizmus, vynucená nefyziologická poloha, při které trup nebo končetiny jsou nevhodně přetěžovány. 11

14 Požadavky na pracovní polohu: umožnění dostatečné celkové stability organizmu, minimální statická zátěž organizmu, přizpůsobení pracovní polohy organizmu jeho anatomickým a fyziologickým požadavkům vyloučit zejména pohyb a polohu do úklonu trupu se současnou rotací, zajištění dostatečných zorných podmínek a prostorovou orientaci, upřednostňování polohy v sedu, poloha musí odpovídat druhu pracovní činnosti. Práce v sedu Pracovní poloha vsedě je obecně považována za nejvýhodnější pracovní polohu. Přesto i v této poloze dochází k negativnímu působení na organizmus, zejména na páteř. Negativní přetěžování: přetěžování svalového a vazivového aparátu páteře, přetěžování meziobratlových disků, přetěžování svalů pletenců ramenních, bolesti zad, bolesti krční páteře, bolesti hlavy. Výhody práce v sedu: nízký energetický výdej, dobrá stabilita trupu, menší únavnost svalová i korová, menší nároky na kardiovaskulární systém, menší nároky na dechový systém, snazší provádění jemné motoriky a koordinace rukou. Kompenzační opatření vhodná výška pracovní plochy ovlivňuje polohu těla, vhodná pracovní židle ovlivňuje polohu těla, vhodné osvětlení, opora dolních končetin, časté protahovací prvky během práce vsedě, volnočasové pohybové aktivity vycházky do přírody, turistika, plavání, cyklistika. 12

15 Následky sedavého zaměstnání U jedinců se sedavým zaměstnáním, kteří bagatelizují volnočasové fyzické aktivity, může z inaktivity dojít k mnoha dalším zdravotním potížím. Patří k nim například zkrácení nebo ochabování svalových skupin až vznik zkřížených syndromů, osteoporóza, hypertenze, srdeční onemocnění, ischemická choroba dolních končetin a další. Fyziologický sed U fyziologického sedu musí být splněny podmínky 3 segmentů: pánev klopena vpřed, hrudník tlačen šikmo dopředu a vzhůru, vzpřímená krční páteř. Tyto 3 základní podmínky jsou demonstrovány na modelu ozubených kol, která do sebe zapadají. Při změně polohy kteréhokoliv kola se mění poloha dvou dalších stejně jako při změně kteréhokoliv z uvedených segmentů. A dále: dolní končetiny v abdukci 90, chodidla po celé délce opřená o podložku, hlezenní, kolenní a kyčelní klouby jsou v úhlu 90. Převzato z Brügger, str. 17: Model ozubených kol 13

16 Druhy správného sedu Správný sed znamená fyziologické držení a ekonomické zatěžování všech segmentů těla v dané poloze. Přesto sed nikdy nemá být dlouhodobý, je nutné vkládat přestávky a měnit polohy sedu. Tři základní polohy sedu podle charakteru vykonávané činnosti jsou sezení přední, střední a zadní. Přední sezení pánev v zadní části sedací plochy, překlopená vpřed, trup nakloněn vpřed, zatížená sedací plocha je předsunuta před sedací hrboly a na proximální části stehen, chodidla celou plochou spočívají na podložce. Střední sezení pánev v neutrální poloze, zatížené jsou sedací hrboly, stehna po celé délce spočívají na sedací ploše židle, páteř je vzpřímená, hlava v prodloužené ose páteře, chodidla celou plochou spočívají na podložce. Zadní sezení odpočinková poloha Umožňuje relaxaci svalstva: pánev mírně překlopená vzad, zatížená je zadní část sedacích hrbolů, páteř vzpřímená pozor na možný vznik hyperlordózy, vzpřímená hlava v prodloužené ose páteře, chodidla celou plochou spočívají na podložce. Základní parametry židle výška sedací plochy 3 5 cm pod úrovní podkolenní rýhy stojícího jedince, v sedu pak celá chodidla musí být opřená o podlahu; pokud je pracovní plocha příliš vysoko, je možno sedací plochu přizpůsobit a zvýšit ji v tom případě je třeba dát pod chodidla stupínek, šířka sedací plochy musí zajistit dostatečný prostor pro sedící osobu, obvykle je asi cm, hloubka sedací plochy obvykle je asi cm, platí, že mezi přední hranou sedací plochy a podkolenní jamkou musí být prostor asi 5 10 cm, na sedací ploše mají spočívat 2/3 délky stehen, 14

17 sklon sedací plochy u pracovních židlí je 3 5 vzad, u židlí s pohyblivým kloubem a možností sklonu vpřed je nutné vhodným čalouněním zabránit sklouzávání ze židle, zaoblení přední hrany sedací plochy zabrání se tak tlaku hrany na zadní plochu stehna, anatomické tvarování sedací plochy pod sedacími hrboly lehké oboustranné prohlubně (tlak na přední část sedacích hrbolů a odlehčení os sacrum) s vyvýšením středu sedací plochy mezi stehny, výška zádové opěry má přesahovat přes dolní úhel lopatek, u židlí relaxačních nebo pracovních s funkcí i relaxační musí zajišťovat oporu hlavy, tvar zádové opěry musí podporovat vzpřímené držení trupu, lehkým tlakem udržuje lumbální lordózu, kraniálním směrem tlak do páteře zeslabuje, loketní opěry umožňují odlehčení horních končetin a pletenců ramenních, výška loketních opěr asi 3 cm pod loketním kloubem volně visící horní končetiny, šířka loketních opěr pro pohodlnou a stabilní oporu 4 6 cm, délka loketních opěr o 10 cm kratší, než je hloubka sedací plochy, rozpětí loketních opěr podle potřeby ne méně než 45 a ne více než 52 cm. Alternativní sed Pro podporu správného držení těla vsedě lze jako doplněk využít různé druhy alternativního sedu a řadu pomůcek: sed na klekačce, sed na balančním míči, klínovou podložku, sedací čočku, bederní polštářek pro stabilitu lumbální lordózy, overball a další. Práce ve stoji Ve stoji je těžiště lidského těla přibližně v oblasti obratlů L5 S1, hmotnost těla je přenášena na dolní končetiny. Práce ve stoji má být zařazována tehdy, pokud ji vyžaduje pracovní činnost, a tato se nedá provádět vsedě. Negativní přetěžování: nožní klenby bortí se vlivem hmotnosti těla, vznikají otoky, plochonoží, deformity kloubní, svalstva dolních končetin vázne žilní návrat, vzniká únava a pocit těžkých nohou, únava, křeče, bolesti, varixy, nosných kloubů dolních končetin působí síla hmotnosti těla a síla tlaku podložky, vzniká bolest, celková únava, 15

18 pánve při úlevovém stoji s přenesením hmotnosti na jednu dolní končetinu (asymetrický stoj) dojde k zešikmení pánve, skoliotickému držení páteře, bolesti s postupným poškozením páteře, lumbální oblasti páteře ochabují břišní svaly a svaly hlubokého stabilizačního systému, vzniká lumbální hyperlordóza, bolesti v dané oblasti, dolní zkřížený syndrom, torakální a cervikální oblasti páteře časté je přetěžování ve smyslu hrudní hyperkyfózy a extenze C páteře s předsunutým držením hlavy, což vyvolává bolesti těchto oblastí páteře, fixace vadného držení těla, vzniku horního zkříženého syndromu, bolesti hlavy. Výhody práce ve stoji umožňuje větší volnost pohybu osoby, lze využít větší svalovou sílu, lze využít větší pracovní plochu. Otázka k zamyšlení Opakování: Jaká má být výška pracovní plochy, osvětlení a poloha osoby pracující ve stoji? Režimová opatření práce ve stoji správná pracovní obuv, pracovní přestávky extenční protahovací cviky, procházení, relaxační alternativní sed, stoj s oporou využití sedu ve stoji na vysoké židli, volnočasové pohybové aktivity vycházky do přírody, turistika, plavání, cyklistika, péče o dolní končetiny a nohy hygiena, masáže chodidel a dolních končetin, automobilizace nožních kloubů, kontrakce nožního svalstva, polohování dolních končetin. Alternativní pracovní polohy Některé profese vyžadují další polohy při vykonávání pracovních činností, například leh na zádech či na břiše, klek, dřep, stoj na špičkách, vzpažení horních končetin, předklon, rotace trupu, extrémní a vynucené polohy a pohyby v kloubech. Jsou to vynucené, nefyziologické polohy, které mohou poškodit organizmus, obzvlášť pokud jsou používány po delší dobu. Tyto polohy používají při své práci například horníci, autoopraváři, instalatéři, kopači apod. 16

19 Shrnutí kapitoly Ergonomie jako vědní disciplína se zabývá optimalizací lidské činnosti a poloh člověka při pracovní činnosti, při aktivitách a relaxaci. V roce 2000 ergonomii definovala Mezinárodní ergonomická společnost International Ergonomic Association IEA. Ergoterapeut ve své praxi s pacientem musí znát kritéria a parametry pracovního místa umět je na pracovišti řešit. K ergonomickým parametrům patří pracovní prostor, pracovní plocha, pracovní poloha, osvětlení pracovního prostoru, směr pohledu při činnosti. Pracovní činnost je předpokladem existence člověka, je to vědomá, záměrná aktivita, jejímž prostřednictvím si člověk vytváří nebo zajišťuje své životní potřeby. Druhy pracovní činnosti lze determinovat z několika hledisek, například z hlediska fyzické náročnosti ji dělíme na lehkou, středně těžkou a těžkou, z hlediska charakteru práce na pracovní činnost tělesnou, s koordinovanými pohyby, převážně smyslovou a převážně duševní. Jedním z nejvýznamnějších faktorů ovlivňujících možné poškození pohybového aparátu při pracovních činnostech je pracovní poloha. Kromě základní a vedlejší pracovní polohy je třeba si uvědomit polohu přirozenou a vynucenou. Vhodná pracovní poloha je taková, při které jsou dodržovány zásady vhodnosti dané polohy. Nejvhodnější pracovní polohou je sed, přesto i v této poloze dochází k negativním vlivům na organizmus a poškozování zejména páteře. Osobám, pracujícím převážně vsedě se proto doporučuje dodržování kompenzačních mechanizmů. Správný, fyziologický sed znamená fyziologické a ergonomické zatěžování všech segmentů těla v dané poloze model ozubených kol. Aby vůbec fyziologický sed byl proveditelný, musí mít používaná pracovní židle vhodné parametry odpovídající konkrétnímu pracovníkovi. U sedavého zaměstnání se doporučuje využít krátkodobě alternativní typy sedu. Druhou nejčastější pracovní polohou je stoj. Práce ve stoji má být zařazována jen tehdy, pokud ji vyžaduje pracovní činnost, která se nedá provádět vsedě. Nutností je dodržování kompenzačních opatření. Některé profese vyžadují alternativní pracovní polohy klek, dřep, stoj na špičkách, leh, vzpažené horní končetiny a další. Jsou to vynucené, nefyziologické polohy, které mohou poškodit organizmus, obzvlášť pokud jsou používány po delší dobu. Otázky a úkoly: Vysvětlete pojem ergonomie. Co je a kde sídlí Česká ergonomická společnost? Jakou souvislost má ergonomie s ergoterapií? Co představuje ergonomické řešení pracovního místa? Jaké jsou podmínky ergonomicky řešeného pracovního místa? Jaké jsou parametry výšky pracovní plochy od země při precizní, těžké a lehké práci ve stoji? Co je pracovní činnost člověka? Jaké jsou druhy pracovní činnosti člověka z hlediska fyzické náročnosti? Jaké jsou druhy pracovní činnosti z hlediska charakteru práce? 17

20 Jaký zorný úhel pohledu se doporučuje při činnosti vsedě a jaká vzdálenost objektu? V jakém věkovém období je největší tělesná pracovní výkonnost člověka a proč? V čem spočívá náročnost pracovní činnosti s koordinovanými pohyby? Jakou pracovní činnost/zaměstnání může vykonávat nevidomý člověk? Po splnění úkolu a prostudování syndromu vyhoření uveďte příklady u konkrétních povolání. Jaké jsou požadavky na pracovní polohu? Jaké negativní vlivy na organizmus má práce vsedě? Jaká kompenzační opatření doporučíte jedinci pracujícímu vsedě? Jaké mohou být negativní následky sedavého zaměstnání? Co je model ozubených kol? Vysvětlete druhy správného sedu. Jak v cizím prostředí poznáte, která židle svou výškou sedací plochy Vám bude vyhovovat? Pro jaké činnosti jsou vhodné a nevhodné židle s loketními opěrami? Co je alternativní sed? Jaká jsou negativa práce ve stoji? Jaká jsou režimová opatření práce ve stoji? Další doporučené zdroje k této kapitole: Klusoňová, E.: Ergoterapie v praxi. NCO + NZO, Brno, ISBN Gilbertová, S., Matoušek, O.: Ergonomie Optimalizace lidské činnosti. Grada Publishing a. s., Praha, ISBN Podle Dr. med. A. Brüggera.: Zdravé držení těla během dne. Vydavatel MUDr. A Kollmann, Praha, ISBN

21 2 ERGOTERAPIE V CHIRURGII, TRAUMATOLOGII A ORTOPEDII V této kapitole se dozvíte: co jsou obory chirurgie, traumatologie a ortopedie, jaký je vztah ergoterapie k daným oborům, co je cílem ergoterapie v rané a pak následné fázi onemocnění, zásady ergoterapie u postižení horních končetin, jaké jsou zátěžové stupně v terapii horní končetiny, zásady ergoterapie u postižení dolních končetin, o onemocnění páteře v dětském věku, čeho se týká ergoterapie v dětském věku, jaké jsou vertebrogenní syndromy v dospělém věku, o režimových opatřeních jako prevenci bolesti zad. Klíčová slova této kapitoly: raná fáze onemocnění, následná péče, zátěžové stupně horní končetiny, onemocnění páteře, vadné držení těla, skolióza, vertebrogenní syndrom, idiopatická skolióza. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 3 hodiny. Chirurgie je medicínský obor, který se zabývá léčbou nemocí či úrazů manuálním nebo instrumentálním způsobem operace. Název chirurgie pochází ze starořečtiny: cheirourgia, vzniklého ze slov cheir = ruka a ergein = pracovat. Pojem chirurgie je pojmem velmi obecným, obsahuje velké množství chirurgických oborů zaměřujících se na určité části těla nebo na určité orgány (chirurgie ruky, chirurgie břicha, neurochirurgie, kardiochirurgie, plastická chirurgie, transplantační chirurgie a další). Traumatologie je medicínský obor, který se zabývá úrazovou chirurgií, tedy terapií těžkých úrazů kostního aparátu, kloubů a měkkých tkání. Ortopedie je medicínský obor, který se zabývá diagnostikou, prevencí a terapií onemocnění a úrazů pohybového a podpůrného aparátu člověka. Ortopedie je považována za základní chirurgický lékařský obor. Ergoterapie se uplatňuje v chirurgii, traumatologii a ortopedii u pacientů při poškození nebo onemocnění pohybového aparátu nebo dalších orgánů lidského těla. 19

22 Ergoterapie se uplatňuje v rané fázi: během imobilizace, fixace postižených segmentů, po operačním řešení segmentů, v následné fázi: po odstranění imobilizace a fixace. Cílem ergoterapeutické péče v rané fázi je prevence vzniku sekundárních změn nebo minimalizace vzniku sekundárních změn a prevence možných komplikací. Uplatní se postupy nespecifické ergoterapie psychologické působení na pacienta a motivace, zaměstnávání, kondiční terapeutické činnosti, řešení soběstačnosti (hygiena a oblékání) podle aktuálních možností a schopnostní pacienta. Cílem ergoterapie v následné péči je co nejrychlejší návrat fyziologických funkcí nemocného organizmu a pokud možno vytvoření podmínek pro návrat do původního stavu, fyzické a duševní výkonnosti tak, aby se jedinec mohl opět zařadit do pracovního procesu nebo běžného života. V této fázi se uplatní zejména postupy specifické ergoterapie (ADL, mobilizace, posílení svalové síly a další), ale podle potřeby i ergoterapie nespecifická. 2.1 Ergoterapie u postižení horních končetin Ergoterapie horní končetiny se týká jejích jednotlivých oblastí: pletence ramenního, paže, loketního kloubu, předloktí, zápěstí a ruky. Hlavní zásady ergoterapie horní končetiny: důkladné vyšetření horní končetiny se zaměřením na její funkce, evidence kontrolních vyšetření a změn během terapie, zohledňování a dodržování terapeutických zásad věk, pohlaví, trénovanost, závažnost postižení, přiměřenost, postup od jednoduchého k náročnému, v terapii se nezaměřovat jen na postiženou oblast, ale chápat organizmus jako celek sledovat ostatní části těla, polohu a držení pacienta při terapii, vyloučit synkinézy, sledovat subjektivní pocity pacienta, respektovat individualitu pacienta a jeho potřeby, provádět instruktáž a poradenství pacientovi i jeho příbuzným, 20

23 vybavit pacienta vhodnými kompenzačními a technickými pomůckami a naučit ho tyto používat. Zátěžové stupně v terapii horní končetiny: I. stupeň při činnostech minimalizovat nároky na rozsahy a svalovou sílu, limitujícím faktorem je bolest a svalová únava (projeví se synkinézami), absolutní kontraindikací je statická zátěž a silové činnosti, II. stupeň činnosti provádět v maximálním možném rozsahu a s maximální možnou svalovou sílou, vytrvalostí, ale přísně zohledňovat bolest (vše do bolesti, nikdy přes bolest!), využívat odporu a hmotnosti materiálu, obratnosti při činnostech, rychlosti provádění činnosti a prodlužování času při provádění činnosti; absolutní kontraindikací je neadekvátní svalová síla, údery, tlak, tah a statické činnosti, III. stupeň při činnostech využít plnou svalovou sílu a rozsah pohybu, zdokonalování a automatizace pohybů, obnovit zátěžovou toleranci. K nejčastějším diagnózám této oblasti, se kterými pracuje ergoterapeut, patří: fraktury lopatky, fraktury klíčku, fraktury pažní kosti proximální, diafýzy, distální, fraktury kostí předloktí izolované nebo oboustranné, proximální, diafýzy, distální, fraktury kostí zápěstí a ruky izolované, vícečetné, luxace ramenního kloubu, poranění měkkých tkání ruky šlach a svalů ruky, onemocnění měkkých tkání ruky záněty šlach a svalů. 2.2 Ergoterapie u postižení dolních končetin Ergoterapie dolní končetiny se týká jejích jednotlivých oblastí: kyčelního kloubu, stehna, kolenního kloubu, bérce, nohy. 21

24 Cílem ergoterapie u postižení dolní končetiny je dosáhnout obnovy funkce dolní končetiny, samostatnosti a návratu do běžného života. U různých stupňů trvalých následků postižení dolní končetiny je cílem terapie co nejvyšší stupeň nezávislosti pacienta, vybavení kompenzačními pomůckami a pomůckami pro chůzi a důstojný život. K nejčastějším diagnózám této oblasti, se kterými pracuje ergoterapeut, patří: fraktury pánve, fraktury stehenní kosti proximální, diafýzy, distální, fraktury oblasti kolena fraktury patelly, fraktury bérce izolované nebo oboustranné, proximální, diafýzy, distální, distorze kolenního kloubu, hlezenního kloubu, poranění měkkých tkání kolenního kloubu kolenní vazy, menisky. 2.3 Onemocnění páteře Nemoci páteře neohrožují život jedince, ale život výrazně ovlivňují znepříjemňují, znekvalitňují, omezují. Onemocnění páteře a bolesti zad mohou být vrozené, anebo jsou velmi často důsledkem vadného držení těla, tj. poruchy posturálně stabilizačních funkcí svalů při jejich dynamické aktivaci nebo statické zátěži. Ke vzniku posturální poruchy výrazně přispívá sedavý způsob života, nízká zdatnost pohybového systému a nevhodné funkční zatěžování organizmu. Dělení onemocnění páteře podle věku: dětské do ukončení růstu, v dospělosti. Ergoterapie v dětském věku se týká: vadného držení těla, skolióz. Kontrolní otázka Co je správné držení těla ve stoji a vsedě? Vadné držení těla Vadné držení těla je důsledkem funkční posturální poruchy, evidentní jako odchylka od správného držení těla. Protože u těchto poruch nejsou strukturální změny, dají se volním úsilím napravit. 22

25 Příčiny vzniku vadného držení těla nedostatek pohybové aktivity, nesprávná výživa (obezita, kachexie), zlozvyky v denním režimu (nesprávná poloha při spánku, nesprávná poloha v sedu, nošení tašky na stejném rameni či ve stejné ruce, oslabení organizmu nemocemi (časté nebo chronické onemocnění horních dýchacích cest, časté angíny, dechové alergie apod.), oční vady, nevhodné sporty, přetěžování sportovní aktivitou, jednostranný sport, psychika (nízká sebedůvěra dítěte). Častou příčinou jsou zlozvyky v raném dětství podkládání hlavičky novorozeněte polštářem, podkládání měkkým polštářem, předčasné posazování a postavování kojence, vodění dítěte za stejnou ruku, nedostatek pohybu dle psychomotorického vývoje dítěte. Ergoterapie nácvik správného sedu při práci volit vhodné parametry židle a pracovního stolu, nácvik správného relaxačního sedu, nácvik správného stereotypu stoje, nácvik správných pohybových stereotypů, vhodná postel konzultace s rodiči. Ergoterapeut aplikuje kombinovanou formu nespecifické a specifické ergoterapie zájmové aktivity podle zájmů dítěte, na základě kterých dítě nacvičuje a automatizuje správné pohybové stereotypy a správné držení těla v polohách. Skoliózy Skolióza je trojrozměrná deformita páteře s posunem obratlů ve frontální rovině a jejich rotací. Druhy skolióz: návykové důsledek nevhodných pohybových stereotypů a poloh (sed, stoj, nošení břemen), statické následek jiných deformit (zkrat jedné dolní končetiny, deformity pánve), strukturální myogenní při svalových dystrofiích (Duchennova dystrofie), neurogenní při denervaci trupového svalstva (dětská mozková obrna), osteogenní při anomáliích skeletu a zánětech obratlů. 23

26 Idiopatická skolióza Je to skolióza neznámé příčiny, která se může vyskytnout v kterémkoliv věku. Charakteristické je výrazné zhoršení v pubertálním věku. infantilní do 3 let věku dítěte, juvenilní od 3 let věku dítěte do nástupu puberty, adolescentní od puberty do ukončení růstu skeletu. Terapie skolióz konzervativní pohybová terapie, úprava denního režimu, korzet, operativní pokud selže konzervativní terapie, cílem je co nejvíce narovnat a pomocí kovové dlažky fixovat postiženou část páteře. V obou případech je indikována cílená pohybová terapie na rehabilitačním oddělení. Ergoterapie Ergoterapie u skolióz je aplikována při hospitalizaci jedince a je doménou léčeben pro skoliotiky Luže-Košumberk (Hamzova léčebna, Chuchelná): korekce držení těla při denních činnostech, korekční polohování vsedě a vleže využití při činnostech, tonizace svalového korzetu a svalstva končetin vhodnými terapeutickými činnostmi a hrami, v korzetu dynamické aktivity (dětské pohybové hry, sběr plodů či přírodnin a aranžování vhodná obuv), dechová gymnastika s cílem zvětšení plicní ventilace a rytmu dýchání foukané terapeutické činnosti, foukací hudební nástroje, zpěv, poradenství. Nevhodné aktivity: textilní ruční práce háčkování, pletení, vyšívání, statická zátěž, doskoky a běh na velmi tvrdé podložce beton, zvedání těžkých břemen. U skoliotických dětí je důležitá otázka vhodné volby studia a přípravy povolání. Nevhodné profese jsou takové, kdy pracovník je zatěžován zvedáním břemen, vynucenými polohami, dlouhodobou statickou zátěží. U operovaných skoliotiků jsou vhodná zaměstnání absolutně bez fyzické zátěže a často zkrácený pracovní úvazek. 24

27 Vertebrogenní syndromy v dospělosti Vertebrogenní onemocnění v dospělosti tvoří řada bolestivých syndromů páteře bez postižení nervových struktur nebo s nervovým postižením kořenové syndromy, neurogenní klaudikace. Nejčastěji se vyskytuje lumboischiadický syndrom bolestivý syndrom lumbální páteře, cervikobrachiální syndrom bolestivý syndrom cervikální páteře. Příčina vzniku nevhodné držení těla v polohách, nefyziologické pohybové stereotypy, somatická dispozice, profesní a mimopracovní zatěžování, psychická zátěž, zdravotní poruchy a další. Kritické situace: extrémní pohyby rotace s flexí trupu, rotace trupu, toporný předklon (extendovaná záda a dolní končetiny), extenze trupu, náhlé pohyby trupu, rychlé pohyby trupu a opakované rychlé pohyby, silový tah a tlačení břemen. Ergoterapie v akutním stadiu Akutní stadium se vyznačuje intenzivní bolestí daného úseku páteře, pacient není schopen provádět funkční denní aktivity, zaujímá klidovou polohu v antalgickém držení. Poskytnout pacientovi vhodné pomůcky podavač, dlouhá lžíce na obouvání, obouvač ponožek. Fixace postiženého úseku páteře fixační lumbální pás, Schanzův límec (s časovým omezením). Obrázky převzaté z internetu Naučit pacienta správně polohovat a poskytnout mu polohovací pomůcky. 25

28 Subakutní stadium polohování pokračuje, nácvik fyziologických pohybových schémat otáčení se na lůžku, sedání z lehu na zádech, usedání na židli, polohy při hygieně, sebeobslužné činnosti dle fyziologických pohybových schémat, poradenství v režimových opatřeních. Režimová opatření se týkají: provádění denních činností dle pohybových schémat Školy zad důležitá je jejich automatizace a přirozenost v každé situaci, ergonomické řešení nábytku parametry židle, relaxačního křesla, výška pracovních ploch (stůl, kuchyňské linky), dosahové vzdálenosti, spaní vhodná postel a matrace, velikost a pevnost polštáře, správná obuv výška podpatku, pružnost podélná i torzní, pevný opatek, dostatek odpočinku a spánku, dostatek vhodného pohybu pravidelnost, kontrola hmotnosti, nezvedat nadměrná břemena (limit pro muže je 55 kg, pro ženy je 15 kg), činnosti neprovádět v extrémních pohybech viz výše. Shrnutí kapitoly Chirurgie je medicínský obor, který se zabývá léčbou nemocí či úrazu manuálním nebo instrumentálním způsobem. Traumatologie je medicínský obor, který se zabývá úrazovou chirurgií, tedy terapií těžkých úrazů kostního aparátu, kloubů a měkkých tkání. Ortopedie je medicínský bor, který se zabývá diagnostikou, prevencí a terapií onemocnění a úrazů pohybového a podpůrného aparátu člověka. Ergoterapie se uplatňuje v těchto třech oborech u pacientů při poranění nebo onemocnění pohybového aparátu nebo dalších orgánů lidského těla, a to v rané i následné fázi onemocnění, kdy se využívá jak nespecifická forma, tak specifická. Cílem ergoterapie je co nejrychlejší návrat fyziologických funkcí nemocného organizmu a vytvoření podmínek pro návrat do původního zdravotního stavu, fyzické a duševní výkonnosti a znovuzařazení do běžného života. Ergoterapie se týká onemocnění horních končetin, dolních končetin a trupu, zejména páteře a zad. U postižení horních končetin ergoterapeut musí při terapii přísně dodržovat správný zátěžový stupeň. Při terapii postižení dolních končetin ergoterapeut dbá na vhodnou obuv pacienta a správné používání podpůrných pomůcek. Onemocnění páteře se týká jak dětského, tak dospělého věku. V dětském věku jsou vážným problémem vadná držení těla a skoliózy. 26

29 Vadné držení těla je důsledkem funkční posturální poruchy bez skeletálních změn. Častou příčinou vadného držení je nedostatek pohybu, zlozvyky v denním režimu, oslabení organizmu nemocemi, ale příčina může být už v raném dětství. Prostřednictvím nespecifické i specifické formy ergoterapie usiluje ergoterapeut o naučení dětského pacienta správným pohybovým stereotypům a režimu dne. Ergoterapie u skolióz je aplikována během hospitalizace jedince a je doménou léčeben pro skoliotiky Luže-Košumberk, Chuchelná. Vertebrogenní onemocnění v dospělosti tvoří celá řada bolestivých syndromů páteře bez postižení nervových struktur nebo s nervovým postižením kořenovými syndromy. Ergoterapie je aplikována jak v akutním, tak subakutním stadiu. Týká se správného polohování a relaxace v antalgické poloze, nácviku fyziologických pohybových stereotypů a úpravě režimových opatření. Otázky a úkoly: Charakterizujte obory chirurgie, traumatologie a ortopedie. Jaký je vztah ergoterapie k těmto oborům? Jaké jsou zátěžové stupně ergoterapie horní končetiny? Co je cílem ergoterapie u postižení dolní končetiny? Jaké jsou možné příčiny vzniku vadného držení těla v dětském věku? Co je obsahem ergoterapeutického plánu u vadného držení? Jaké jsou nevhodné sporty pro dětský věk? Čím se liší ergoterapeutický plán u dětí s vadným držením těla a u skolióz? Proč háčkování patří k nevhodným aktivitám u skolióz? Proveďte kineziologickou analýzu. Vysvětlete pojem neurogenní klaudikace u vertebrogenních potíží. Jaké pomůcky byste doporučili pacientovi s vertebronenními potížemi pro spaní na boku? Proč může pacient s verterbogenními potížemi používat Schanzův límec během dne jen krátkodobě? Při kterých denních aktivitách byste pacientovi s verterbogenními potížemi doporučili požívat bederní pás? Jaká jsou režimová opatření u bolestí zad? Další doporučené zdroje k této kapitole: Klusoňová, E.: Ergoterapie v praxi. NCO + NZO, Brno, ISBN Kolář, P. et al.: Rehabilitace v klinické praxi. Galén, ISBN Dungl, P. a kol.: Ortopedie. Grada Publishing, a. s., ISBN Rašev, E.: Nejen bolestí zad vás zbaví škola zad. Direkta, Praha, ISBN

30 3 ERGOTERAPIE VE VNITŘNÍM LÉKAŘSTVÍ V této kapitole se dozvíte: co je obor vnitřního lékařství a jaké má podobory, čím se zabývá obor kardiologie, jaké nejčastější kardiologické nemoci mívají pacienti na ergoterapii, čeho se týká ergoterapeutická péče o kardiaka, co je obor onkologie, jaké prostředky ergoterapeutické péče jsou aplikovány u onkologického pacienta, rady pro ergoterapeuty v péči o onkologického pacienta. Klíčová slova této kapitoly: vnitřní lékařství, kardiologie, stenokardie, klaudikační bolesti, tepová frekvence, krevní tlak, tumor, pseudotumor. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 3 hodiny. Vnitřní lékařství je jeden ze základních oborů klinické medicíny. Zabývá se prevencí, diagnostickou a terapií zejména, ale nejen, vnitřních orgánů. Obor vnitřního lékařství je velmi širokým oborem, dělí se proto na další podobory specializace, například: vnitřní lékařství všeobecná interna, kardiologie, onkologie, alergologie, angiologie, geriatrie, diabetologie, hematologie, nefrologie, pediatrie, revmatologie, klinická biochemie, další. 3.1 Kardiologie Kardiologie je obor, který se zabývá diagnostikou, prevencí a léčbou chorob srdce a cév. 28

31 Na kardiologii navazuje obor kardiochirurgie, která se zabývá chirurgickou léčbou srdečních chorob. Nejčastěji se vyskytující srdeční choroby: K nejčastějším kardiologickým nemocem, se kterými se u pacientů setkává ergoterapeut, jsou: ischemická choroba srdeční, infarkt myokardu, chlopenní vady, infekční endokarditida, srdeční arytmie, chlopenní vady. Vzniku srdeční choroby většinou předchází existence a působení rizikových faktorů: aktivní nebo pasivní kouření, systémová hypertenze, vyšší hladina cholesterolu v krvi, obezita, diabetes mellitus, časté stresové situace, nevhodná životospráva nedostatek spánku, nevhodné stravování, chronický nedostatek pohybu. Projevy srdeční nedostatečnosti: stenokardie pocit bolestivého tlaku a svírání na hrudníku s propagací bolesti do okolí (krku, ramene, lopatky, do břicha), klaudikační bolesti ke zklidnění těchto bolestí projevujících se při chůzi dojde velmi záhy, když jedinec zůstane ve statické poloze bez pohybu, bolest se opět projeví po určité době při následovném pohybu, dušnost dle NYHA klasifikace kritéria dušnosti vypracovaná New York Heart Association. Úkol k textu Prostudujete NYHA klasifikaci dušnosti kolik má tříd, jejich charakteristiku, v čem má pacient omezení u jednotlivých tříd. 29

32 Prevence vzniku srdečních chorob: Primární: dostatek přiměřeného pohybu, správné stravovací návyky, produktivní řešení stresových situací, eliminovat nezdravé návyky kouření, alkohol, důkladně doléčit každou infekční chorobu a nachlazení angínu, chřipku. Sekundární týkají se období vzniku symptomů: pravidelné kontroly u lékaře, dodržovat užívání lékařem předepsaných medikamentů, dostatek a pravidelnost pohybových aktivit, úprava stravování, zákaz kouření, střídmá konzumace alkoholu. Klinická terapie srdečních chorob odstranit rizikové faktory, které mají vliv na vznik nebo rozvoj srdeční choroby životospráva, dostatek přirozeného pohybu, farmakoterapie aplikace léků, které snižují vznik anginy pectoris a léků, které snižují možnost vzniku trombu antiagregancia, Betablokátory, inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu (ACEI), hypolipidemika, blokátory vápníkových kanálů, další. operační zákrok bypass, náhrada chlopní, výkony na cévách. Cíl rehabilitační péče obnova soběstačnosti v denním životě, umožnění návratu do pracovního procesu, motivace pro zájmové a společenské aktivity. Cíl ergoterapie dosažení maximálně možné soběstačnosti a nezávislosti pacienta v domácím, pracovním a sociálním prostředí a zvýšení kvality jeho života, prostřednictvím vhodně zvolených, cílených a pro daného pacienta smysluplných aktivit či zaměstnání se ergoterapeut snaží dosáhnout maximální úrovně fungování pacienta v aktivitách denního života, v pracovních činnostech a aktivitách volného času. 30

33 Ergoterapeutické zásady u hospitalizovaného pacienta při neinvazivní kardiologické léčbě: psychologická a nespecifická ergoterapie, řešení problémů soběstačnosti, edukace domácího režimu, při aktivitách a činnostech vždy měřit krevní tlak a tepovou frekvenci naučit pacienta pravidelnou sebekontrolu. Při ergoterapeutické péči musí ergoterapeut neustále sledovat pacienta a všímat si jakýchkoliv abnormalit a patologických projevů. Ergoterapeut sleduje a kontroluje: tepovou frekvenci, krevní tlak, počet dechů za minutu, suché pokašlávání, suchý, zastřený hlas, fyziologické projevy barvu obličeje, potivost, závratě a bolesti hlavy ptá se pacienta, celkovou únavu. Ergoterapeutické zásady u hospitalizovaného pacienta po kardiochirurgickém výkonu: časná aktivace pacienta včetně vertikalizace podle pokynů kardiologa, fixace jizvy při změnách polohy (vertikalizaci z lehu do sedu), kašli, kýchání naučit pacienta již v předoperační fázi rehabilitace, nácvik správných pohybových stereotypů sedání z lehu, usedání na židli a dalších (dle fyziologických zásad), kontrola pulzu nutno naučit pacienta, provádí pak při každé změně polohy, při chůzi po rovině a po schodech, při denních činnostech, postupná gradace zátěže pokračuje v lázních, týká se postupné pohybové aktivity (náročnost cvičení, procházky se sledováním zvládnutých vzdáleností). Po kardiochirurgickém zákroku co nejdříve následuje pobyt v lázních pro kardiaky, kde se tento naučí správnému pohybovému režimu a režimovým opatřením. 31