biobylinek Tady roste radost

Transkript

1 Biobylinkář technologie pěstování biobylinek Tady roste radost

2 Zavřete oči a nechejte si s námi zdát sen o bylinkách. Vlnící se pole plná jemných lístků a květů, zalitá sluncem a laskaná křídly včel a motýlů, které se později ve Vašem šálku postarají o nádherné uvolnění, přirozenou svěžest a všechny ty ostatní drobné zázraky přírody.

3 Máta peprná, hluchavkovité...2 Meduňka lékařská, hluchavkovité...3 Anýz vonný, mrkvovité...4 Fenykl obecný, mrkvovité...5 Heřmánek pravý, hvězdnicovité...6 Levandule lékařská, hluchavkovité...7 Šalvěj lékařská, hluchavkovité...8 Sléz maurský, slézovité...9 Pelyněk černobýl, hvězdnicovité...10 Bazalka pravá, hluchavkovité...11 Jitrocel kopinatý, jitrocelovité...12 Měsíček lékařský, hvězdnicovité...13 Chrpa modrák, hvězdnicovité...14 Tymián ( Mateřídouška ), hluchavkovité...15 Libeček lékařský, mrkvovité...16 Pelyněk kozalec Estragon, hvězdnicovité...17 Yzop lékařský, hluchavkovité...18 Kopr vonný, mrkvovité...19 Saturejka zahradní, hluchavkovité...20

4 Je to vytrvalá oddenkatá bylina s mělce rozložitými kořeny. Podzemní i nadzemní výběžky jsou až 80 cm vysoké. Stonek čtyřhranný, vzpřímený, zprvu nevětvený, později silně větvený, zelený až hnědofialový. Listy krátce řapíkaté, podlouhle eliptické až kopinaté, 4 8 cm dlouhé a 1,5 2,5 cm široké, nepravidelně ostře pilovité, řídce chloupkaté s výraznou nafialovělou žilnatinou. Vyrůstají střídavě ve vstřícných dvojicích. Čepel je žláznatě tečkovaná. Květy s pětizubým kalichem, s bledě nachovou korunou. Kvete v červnu až v srpnu. Plodem je tvrdka. Semeno špatně klíčí téměř neklíčí. Sbírají se listy a nať. Máta peprná zdědila po svém předku ( mátě vodní ) značné požadavky na dostatek vláhy. Kromě toho potřebuje dostatek světla, ale na půdu není příliš vybíravá. Lze ji docela s úspěchem pěstovat na písčitých půdách, štěrkovitých, zrekultivovaných rašeliništích, na půdách těžších a uvádí se, že snáší i krátkodobé zaplavení. Nejlepší výnosy má ovšem na středních půdách. Je známa skutečnost, že na zaplevelení kopřivou reaguje zvýšeným obsahem silice. Způsob pěstování spočívá v dobré přípravě půdy v srpnu až září. V první řadě hluboká orba, pak se vyhloubí brázdičky ve vzdálenosti 0,3 0,4 m a do nich se vysazují řízky z oddenků, teda výběžky se rozdělí na cm dlouhé časti s 3 pupeny a tyto se vysazují. Po zahrnutí se výsadba zalije. Na jaře se začíná plečkování. Je potřeba vyčistit pozemek. V dubnu se provede hlubší prokypření mezi řadami, asi 0,1 m hluboko. Protože porost bývá již druhým rokem zcela vzrostlý, prořežou se podle okolností odpovídající meziřadí plečkou. Plečkování se opakuje vždy po sklizni. Před příchodem zimy, pokud se nepoužívá přeorávka, se porost opět hlouběji proplečkuje s částečným nahrnutím. POZOR! Porosty bývají poškozeny rzí a to hlavně starší porosty za teplého, deštivého počasí. Sklízí se nať těsně před rozkvětem asi tak, když je vysoká 0,25 m a sbírá se 2 3x do roka. Nejvhodnější doba sklizně je v ranních a dopoledních hodinách po sejíti rosy. Průměrný výnos sušené drogy je okolo 2t/ha natě a okolo 1t/ha listů. Máta peprná, hluchavkovité Mentha piperita, Lamiaceae

5 Je vytrvalá teplomilná bylina tvořící mohutné trsy s bohatým kořenovým systémem. Stonek čtyrhranný, vysoký až do 1 m s vejčitými, protistojnými, tmavě zelenými listy s pilovitým okrajem, řídce chlupaté s charakteristickou citrónovou vůní. Květy v paždí horních listů jsou drobné, bílé anebo růžové, po šesti v lichopřeslenech. Kvete od června do konce srpna. Plodem jsou tvrdky asi 2 mm dlouhé, hnědé barvy. Sbírá se nať a listy. Velmi dobře se jí daří na středně těžkých až těžkých hlinitých a písčitojílovitých půdách, které netrpí nadbytkem ani nedostatkem vláhy. Miluje výslunná stanoviště a jde ji pěstovat i jako podrost v ovocných sadech. Meduňku lze pěstovat na stanovišti let, avšak zpravidla se pěstuje v intervalech 4 5 letých, protože později se stále více zapleveluje a výnos klesá. Je velmi důležitý dostatek vláhy, při deficitu vláhy je rostlina zakrnělá, má malé listy a hodně kvete. Při dostatku vláhy tvoří dostatečné množství žádoucích listů. Množí se semeny nebo vegetativně. Pro naše podmínky je nejvhodnější výsev v červenci na výslunné plochy. V chladnějších oblastech se předpěstovává sadba a pak se na trvalé stanoviště vysazuje po 10. květnu příštího roku. Semena se vysévají v únoru až v březnu do sadbovačů v teplém skleníku. Rostlinka hezky prokoření a je připravená k výsadbě. V takovém případě se získá sklizeň ještě v prvním roce. Spon se pohybuje kolem 0,4 0,45 x 0,25 0,3 m, ale závisí to hlavně od používané mechanizace. Na počátku vegetace, a dále po výsadbě a po sklizni je nutné proplečkování, jinak se porost dobře zapojuje a sám se chrání proti plevelům. Při předpěstování sazenic je třeba počítat s potřebou osiva 1 kg/ha. Jinak lze ve vinohradnických oblastech na dobrých pozemcích provádět i přímý výsev a to v květnu do řádků 0,40 m vzdálených od sebe. Výsev se zavláčí a přiválí. Nevýhodou je, že přímé výsevy rychle zaplevelují a pak je nutná i zaorávka. Proto se doporučuje pěstování z předpěstované sadby. Provádí se kosou nebo žacím nakládačem před květem tj. 2 3x do roka. Sklízí se nať. V prvním roce nebývá výnos příliš vysoký, plné výše dosahuje ve druhém až ve třetím roce. Výnos čerstvé nati se pohybuje od 8 do 20 t / ha. Meduňka je velmi vděčná rostlina a za každé zlepšení agrotechniky se odmění zvýšeným výnosem. Kromě jiného je i důležitou medonosnou rostlinou. Meduňka lékařská, hluchavkovité Melissa officinalis, Lamiaceae

6 Jde o jednoletou rostlinu s poměrně slabším kořenovým systémem a asi 0,6 m vysokým a mírně ochlupeným stonkem, na kterém vyrůstají listy různého tvaru. První pravé lístky jsou jednoduché nebo trojčetné s vejčitou, na okraji pilovitou čepelí. Další lístky jsou pak zpeřené až peřenosečné s klínovitými úkrojky. Ve vrcholových okolících vykvétají v červnu až v červenci aromatické, drobné bělavé kvítky, které jsou velmi bohaté na nektar. Plody jsou vejčité dvounažky, které se velice snadno uvolňují. Na povrchu jsou žebernaté, hnědé barvy a dozrávají postupně. V našich podmínkách dozrávají obyčejně v srpnu až v září. Nažky obsahují značné množství oleje, cukru, škrobu, bílkovin, slizu a cenné silice ( Oleum anisi ). Všeobecně platí, že anýz potřebuje časný nástup jara, teplé léto s přiměřeným množstvím srážek a suchý konec léta. Je velmi náročný na teplotu. Půdu žádá spíše lehčí až střední, záhřevnou. Zcela nevhodné jsou půdy studené, sléhavé a zamokřené (na nich je náchylný na houbové choroby). Pro úspěšné pěstování je třeba pozemek důkladně připravit předem s uplatněním boje proti plevelům, podmítáním, letní přeorávkou a podobně. Anýz se řadí do II. trati po okopaninách, směskách nebo jetelovinách. Méně vhodná je vojteška kvůli prorůstání a zaplevelovaní porostu. Sám po sobě se nesnáší. Jak bylo už uvedeno, je nutno pozemek dobře připravit. Vhodná je letní podmítka a zcela nutná podzimní hluboká orba. Přes zimu zůstává pozemek v hrubé brázdě. Na jaře co nejdříve usmykovat a uvláčet. Do výsevu se udržuje v bezplevelném stavu. Vysévá se, když je půda prohřátá alespoň na 8 10 ºC a to v měsíci dubnu. Dříve vyseté osivo neklíčí nebo plesniví a pozemek zapleveluje. Za příliš chladného počasí je vhodné posunout výsev do května. Vysévá se do řádků 0,3 m širokých, mm hlubokých v dávce kg /ha. Po zasetí se pozemek uválí lehkými válci. Přisunutí pojízdných včelínů může zvýšit výnos až o 30 %. Na menších plochách se sklízí porost ručně do snopů, které se dosušují. V našich podmínkách stačí dosušovat volně, bez přitápění. Na větších plochách mechanizovaně. Sklízet se začíná v době zbarvení hlavních okolíků do šedozelené barvy plodů. Rostliny začínají na spodní části stonků žloutnout. Sklízená semena mají taky nejvyšší klíčivost a mohou se použít pro další výsev. Je také možný dvoufázový sběr. Porost se sežne na strniště o výšce 0,10 0,15 m. Po 4 6 dnech se vymlátí anýz z řádků sběrací mlátičkou. Anýz vonný, mrkvovité Pimpinella anisum, Daucaceae

7 Jedná se víceletou bylinu jarního charakteru. Má dužnatý, kulatý, silný kořen vřetenovitého tvaru, nažloutlé barvy. Stonek je jednoletý, vzpřímený, válcovitý, zelený s namodralým nádechem. V horní části se vidlicovitě větví, výška je až 2 m. Listy jsou střídavé, poševnaté, křídlatě-zpeřené. Květenství je dvakrát složený okolík. Kvítky jsou drobné, žluté a vonící. Plodem je dvounažka s barvou žlutozelenou až hnědozelenou, je 4 10 mm dlouhá. Pěstování je možné v kukuřičném výrobním typu. Semeno klíčí při teplotě 6 až 8 ºC. V době květu vyžaduje teploty nad 20 ºC. Na vodu je nejvíce náročný v době od začátku tvorby stonků až do kvetení. Deštivé a chladné počasí v době květu působí nepříznivě. Při poklesu teploty pod -15 ºC bez sněhové pokrývky, obvykle porost vymrzá. Nesnáší zastínění. Vysetá semena klíčí a vzcházejí podle vláhy a teploty za dní. Fenykl roste zpočátku velmi zvolna. Vegetační doba je dní. Vydrží na stanovišti i 2 3 roky. Fenykl není náročný na předplodinu, nejlepší předplodinou jsou okopaniny, ale také obilniny. Podmítka po sklizni předplodiny je nejlepší včasná. Je možné zařazení brukvovitých meziplodin jarního charakteru, ale ne zelené hnojení. Hluboká orba nejlépe do konce října. Na jaře pak včasná příprava osivového lůžka smykování a vláčení. Setí se doporučuje včasné hned po rozpuštění sněhu. Setí v dubnu nemusí zaručit dozrávání v roce výsevu. Hloubka setí je mm. Šířka řádku je vhodná 0,45 m je pak možné použití běžných kultivačních nářadí. Výsevek je okolo 15 kg/ha. Je možná také výsadba oddenků. Pak se doporučuje větší spon a to až 0,70 x 0,70 m. V čase vegetace porost ošetřujeme proti plevelům. Plody dozrávají nestejnoměrně. Se sběrem se začíná když okolíky mají šedozelenou barvu a jsou nalité, buclaté. Mechanizovanou jednorázovou sklizní bývá fenykl v různých stádiích zralosti. Zralý a kvalitní fenykl získame postupnou ruční sklizní okolíků. V našich podmínkách v prvním roce dozrává až v říjnu, v dalších letech v září. Dvoufázová sklizeň porost se nařádkuje na ponechaném 0,30 0,50 m strništi. Po proschnutí, za 2 3 týdny, se porost sklízí samochodnou mlátičkou se sběracím zařízením. Přímá sklizeň se provádí upravenou žací mlátičkou tak, že se seče jenom vrchní část porostu s okolíky. Posklizňová úprava a sušení má následovat ihned po sklizni. Při vysoké vlhkosti je nebezpečí zapaření a zatuchnutí. Je třeba rychlého vysušení. Výnosy se pohybují v roce výsevu 0,5 1 t/ha, v dalším roce i 1 1,2 t/ha. Fenykl obecný, mrkvovité Foeniculum vulgare, Daucaceae

8 Jedná se o jednoletou rostlinu s bohatými, svazčitými kořeny, prorůstajícími pouze vrchní vrstvou půdy. Rostlina má bohatě větvené přízemní osy, její vzhled je keříčkovitý, dorůstá do výšky 0,4 0,8 m, ojediněle i výše. Listy jsou postaveny střídavě a jsou dvakrát až třikrát peřenodílné. Listová čepel se rozpadá do plochých nitkovitých úkrojků, které jsou lysé. Stopkaté květní úbory jsou terminální a sestávají ze středových trubkovitých obojetných kvítků a jazykových okrajových bílých kvítků samičích. Kvítky vyrůstají na kuželovitém vyklenutém lůžku a jsou chráněny zeleným jednořadým zákrovem. Je cizosprašný. Kvete obvykle ve dvou vlnách, a to nejprve v květnu a po druhé v červnu až v červenci, má-li dostatek vláhy. Plody jsou drobounké nažky bez chmýří, barvy žlutošedé až hnědé. Klíčivost zaniká během 3 4 let. Neklade nároky na stanoviště. Planě roste prakticky na všech půdách od vysloveně lehkých až po těžké jílovité s kyselou půdní reakcí. Rovněž se vyskytuje jak v nížinných polohách, tak i v horských oblastech. Jakost drogy je závislá na podmínkách růstu a vývoje. Miluje přiměřeně bohaté, středně těžké půdy a dostatek vláhy. Příliš bohaté půdy se nedoporučují heřmánek pak hodně přerůstá a políhá, co následně velmi komplikuje sklizeň. Agrotechnika heřmánku musí respektovat určité požadavky této rostliny, které vyplývají z jejího charakteru. Pozemek je potřeba zorat hlubokou orbou nejlépe do 10. srpna a rychle upravit smykem. Výsev se provádí na povrch záhonovým způsobem šířka záhonu do 1,5 m a do řádků na 0,3 m, a pak se přitlačí hladkým nebo rýhovaným válcem. Vysévá se od poloviny srpna až do konce září. Jarní výsev konec března až konec dubna, nevyužije zimní vláhu a výnos je nižší. Heřmánek je zcela mrazuvzdorný. Ale praxí osvědčená metoda říká, že je dobře výsev provádět 2x na podzim a na jaře ho zopakovat. Jelikož je semeno velmi jemné, míchá se při výsevu s pískem nebo krupicí. Výsevné množství je 2 kg/ha. Semena vzejdou za 3 4 týdny a pak dobře odrůstají. Sklizeň začíná v květnu a trvá podle okolností do srpna. Velmi důležité je sklízet co nejčastěji. Mechanizace sklizně a její posklizňová úprava je vcelku vyřešena. Jedná se o sklízecí soupravy tvořené česačem, třídícím válcem a odstopkovávačem. Ihned po sběru se rozprostírá v tenké vrstvě a suší se. Výnosy jsou různé. Nejčastěji okolo 0,3 0,5 t/ha z jedné sklizně a sklizeň se provádí 2 3x za vegetaci. Tato rostlina je zvláště vhodná pro drobné pěstitele. Heřmánek pravý, hvězdnicovité Matricaria recutita, Asteraceae

9 Jedná se o středně vysoký polokeř s hluboce pronikavými kořeny s bohatě větvenou zdřevnaťující hranatou osou, dorůstající 0,5 m výšky. Listy jsou čárkovité, přisedlé, šedozelené až stříbřistě plstnaté, podobně jako bylinné části os. Květenství je přeslenovitý lichoklas, dlouhý asi 0,2 m, sestávající z bohatých přeslenů modravých až fialových kvítků. V našich podmínkách kvete od června do září, obvykle ve dvou na sebe navazujících periodách. Jde o včelařskou rostlinu. Plody jsou hnědočervené až černé protáhlé tvrdky. Má minimální nároky na půdu a tak se nám přímo nabízí k využití jinak bezcenných půd. Vyhovují ji chudé, suché, kamenité půdy, ale obsahující vápník a aspoň trochu podzemní vody. Miluje výslunné stráně s jižní expozicí, bez zastínění a bez nebezpečí mrazových inverzí. Na takových stanovištích výtečně vyzrává a lépe snáší zimu, a také bohatě kvete při vysokém obsahu silice. Lze ji pěstovat i po okopaninách nebo luskovinách na lehčích půdách. Nejprve si je potřeba připravit sadbový materiál a to buď řízkováním z vybraných matečních rostlin nebo výsevem do pařeniště. Výsev je nejvhodnější v březnu. Klíčí pomalu. Semenáčky se pak hrnkují. V červnu až v červenci, nejpozději však v srpnu se vysazují na stanoviště, aby stačily do zimy dostatečně zakořenit. Nejvhodnější spon je 0,5 x 0,5 x 0,75 m. V prvním roce roste pomalu. Bujnět začíná v dalším roce. Na pozemku v našich podmínkách zůstává 8 12 let. Sklízejí se samotné květy, sdrháváním na začátku plného rozkvětu, nebo kvetoucí nať. Suší se ve svazcích nebo ve slabé vrstvě. Výnosy se pohybují od kg sušených květů na ha. Levandule lékařská, hluchavkovité Lavandula officinalis, Lamiaceae

10 Je to vytrvalá bohatě větvená rostlina keřovitého vzrůstu o výšce 0,5 0,8 m. Lodyha se na spodní straně rozvětvuje, je čtyřhranná, žlutohnědá, hustě chlupatá. Listy kopinatého nebo protáhlého oválného tvaru jsou na okraji jemně vroubkované. Na povrchu, zvláště na spodní straně silně chlupaté, vrásčité. Mladé listy jsou plstnaté, přisedlé k lodyze, starší listy jsou řapíkaté. Květy jsou dvoupyské, fialové umístěny v hroznech, opylovány včelami. Plod - tvrdka oválného tvaru o délce 2 3 mm je na povrchu hladká, kaštanové až černé barvy. Semena si udrží klíčivost 3 4 roky. Klíčí při teplotě ºC. Polohy slunné, chráněné před severními větry, též se sklonem k jihu. Půdy humózní, vápenité, středně těžké. Nejsou vhodné půdy jílovité, podmáčené spodní vodou. K pěstování jsou obzvlášť vhodné oblasti jižní Moravy. Šalvěj v prvním roce vegetace do podzimu vytvoří pouze výhony s listnatými větvemi a výnos drogy je nepatrný. Ve druhém roce kvete. Na jednom stanovišti se ponechává porost ke sklizni 5 7 let. Mimo okopaniny je možné šalvěj zařadit po jiných nezaplevelujících plodinách, nejlépe po zeleninách. Pozemek s ohledem na dlouhodobost trvání porostu, připravujeme pečlivě hlubokou orbou, abychom zničili vytrvalé plevele. Na jaře se usmykuje povrch na drobně hrudkovitou strukturu. K podzimnímu vysazování sazenic se připraví pozemek včas po brzy sklizené předplodině. Na větší pozemek se vysévá v dubnu. Lépe je však už v říjnu. Šalvěj hůř vzchází. Množství semene je kg/ha. Semínka se vysévají do hloubky mm do řádků 0,5 0,6 m, ale to závisí hlavně od používané mechanizace. Pro možnosti brzkého proplečkování mezi řádky se osvědčuje příměs značkovací rostliny. Řádky se jednotí, jakmile rostliny dosáhnou 5 6 listů. Menší plochy s úsporou semene se zakládají z předpěstované sadby. Spotřeba osiva se pak pohybuje kolem 1,5 kg/ha. Sazenice o výšce 0,15 0,2 m se vysazují na pozemek do sponu 0,5 x 0,25 m v říjnu až listopadu. Rostliny z přímých výsevů se podpoří k mohutnějšímu odnožování, když se brzy na jaře seříznou na výšku 0,08 0,1 m od země. V prvním roce se plečkuje a okopává. Ve starších porostech se dosahuje kvalitnější nať, jestliže se porosty po přezimování vyčistí od zaschlých větví a ošetří se řezem (v dubnu). To znamená, že rostliny se seříznou na 0,08 m od země pro lepší odrůstaní a usnadnění sklizně. Šalvěj je ovšem náchylná na vymrzání holomrazy, proto je dobře na zimu porosty zastlat například slámou. Z tohoto důvodu se také provádí poslední sběr v 2. 1/2 září a pak už ne. Ke sklizni se přistupuje v suchém období, po sejíti ranní rosy. Během roku se sklízí 2x a to začátkem června a pak srpen - září. Sklízí se ručně nebo mechanizovaně. Důležitá je hloubka řezu, aby byly zachovány vedlejší pupeny k regeneraci nových větví. Nesprávným a opožděným řezem se při druhé sklizni rostlina oslabí a vymrzá. Výnos suché natě je 2 3 t/ha, 1 1,2 t/ha listů. Šalvěj lékařská, hluchavkovité Salvia officinalis, Lamiaceae

11 Jde o modře kvetoucí dvouletku, již je možno pěstovat též jako jednoletou. Je to rostlina velmi oblíbená včelami. Sléz maurský má dlouhé pronikavé kořeny, celkem málo větvené a dužnaté. Lodyha je větvená, vzpřímená a dorůstá výšky asi 1,2 m.tato je ve spodní části dřevnatější, pokrytá trichomy. Listy jsou řapíkaté, přibližně vejčitého obrysu, tří až sedmihranné. Pětičetné slézovité květy se nacházejí po dvou až šesti na květných stonkách v paždí listů. Kvete v květnu až září. Žluté až žlutohnědé plody jsou typicky tečkované a rozpadají se na 9 11 plochých semen. Pro svou malou náročnost a snadné pěstování se dobře šíří. Lze ho pěstovat téměř na všech půdách od nížin až po podhorské oblasti. Velmi dobře se mu daří na bohatých půdách a chráněných stanovištích. Pro zdárný vývoj potřebuje též přiměřené množství vody. Nejvhodnější jsou předplodiny, které dobře odplevelují, a ponechají půdu v dobrém stavu. Za vhodnou předplodinu lze považovat zeleniny, rané a polorané brambory, případně luskoviny a luskoobilní směsky sklízené na zelené krmení. Pěstuje se z přímého výsevu. Volíme systém se dvěma řádky od sebe vzdálenými 0,5 m, při čemž je třetí řádek vynechán, nebo v lepším případě se vynechá mezera 1,2 1,5 m. Hustota rostlin v řádku by neměla přesáhnout 0,5 m. Výsevy se provádějí co možná nejdříve na jaře, v březnu až v dubnu, do hloubky 20 mm. Protože porost rychle zakryje řádky, a tak se ošetřování zužuje asi na dvě plečkování. Další ošetření se poněkud liší podle toho, zda pěstujeme sléz pro sklizeň květů a listů ( dvouletý ) či pouze pro list ( jednoletý ). Listy se sklízejí ve 2 3 etapách a to vždy pouze listy dobře vyvinuté, nikoliv však příliš staré. Sklízí se s krátkou stopkou a suší se nejlépe proudem vzduchu. Listy se sklízí nejpozději před rozkvětem, pak oplečkujeme a zalijeme, aby rostliny opět dobře obrazily. Květy se sklízí v plném rozkvětu a to s kalichem a krátkým stonkem. Sklizeň květů je nutno opakovat co nejčastěji. Zjednodušeně řečeno nonstop. Když začneme na začátku řádku, tak než přijdeme na konec, na začátku se kvítky opět rozvíjejí. Při kombinovaném využití se sklízí kvetoucí nať a po usušení se oddělí listy, květy a klacky. Při mechanizované sklizni se kosí nať těsně u země, což není problém, protože sléz dobře regeneruje. Výnos je závislý na agrotechnické péči a počtu provedených sklizní. V průměru lze počítat s výnosem okolo 1 t/ha květů a 3 t/ha sušených listů. Sléz maurský, slézovité Malva mauritiana, Malvaceae

12 Je to vytrvalá bylina, která má bohatý kořenový systém a hojné oddenky, kterými se i množí. Lodyha je přes 1 m vysoká, vzpřímená, bohatě větvená. Listy jsou úzce kopinaté až čárkovité, přisedavé. Kvete od července do října bělavými kvítky sestavenými v drobných úborech vyrůstajících z paždí listenů. Kvítky mají taškovitě se překrývající sivobílé zákrovní lístky a bezplevé květní lůžko a hnědočervené až žluté, trubkobité, pětičetné květy. Plody jsou nažky. Vyžaduje středně těžké půdy. Je náročný na vláhu. Na klima není příliš náročný, avšak nejcennější je z teplých a slunných poloh. Zařazuje se do druhé trati po okopaninách nebo zelenině. Lze jej také dobře pěstovat na pozemcích s vyšší hladinou podzemní vody. Množí se nejčastěji kořenovými oddělky, jež se odebírají z vybraných matečních rostlin. Pozemek se na podzim hluboko zoře a časně zjara usmykuje, aby byla zadržena zimní vláha. Řádky se vyznačí křížem do sponu 0,6 x 0,5 m. Vysazuje se nejlépe v dubnu do dostatečně vlhké půdy. Meziřadí se po výsadbě vyplečkují. Ošetřování dále spočívá v plečkování, okopávce, případně doplňkové závlaze. Ve středních polohách je potřeba ho dobře chránit před vymrznutím slámou. Časně zjara se pozemek vyčistí. Dobře udržovaný porost vydrží na stanovišti čtyři i více let. Sklízí se nať těsně před rozkvětem koncem července a podruhé v září. Zavlažované porosty se sklízí i třikrát ročně. Sklízejí se vrcholky v délce cm, váží se do malých svazečků a zavěšené se suší. Spodní část lodyhy se rozdrtí například cepovým sklízečem, aby nepřekážela při další sklizni. Na podzim se porost důklade proplečkuje a vyvláčí se zbytky odumřelé nati. Výnos sušené nati je 6 8 t/ha. Pelyněk černobýl, hvězdnicovité Artemisia vulgaris, Asteraceae 10

13 Je jednoletá bylina dorůstající výšky 0,1 0,9 m se čtyřhrannou, vzpřímenou a větvenou lodyhou, která je lysá, pouze výjimečně nepatrně chlupatá. Listy krátce řapíkaté s vejčitou až eliptickou, zelenou až purpurovou čepelí, která je většinou lysá, někdy zvlněná, lesklá s okrajem pilovitým. Stojí na lodyze vstřícně. Květy bílé, krémové, růžové nebo světle fialové. Plodem jsou tvrdky elipsoidní a černé. Bazalka vyžaduje humózní půdy, dostatečně kypřené, lehčí a v teplých oblastech. Pozemky na slunné poloze, chráněné před severními větry. Dle možnosti přístup spodní vody. Nejlepší jsou polohy na jižní Moravě. Pro pěstování bazalky je zapotřebí, za celou vegetaci, suma teplot ºC. Bazalka je velmi teplomilná rostlina, a proto se předpěstovává. Teprve od 20. května ji vysazujeme na trvalé stanoviště. Je třeba dávat pozor, protože velmi trpí jarními mrazíky. Doba trvání vegetace je až 180 dní. Zařazujeme ji po okopaninách, zeleninách, které nechávají půdu bezplevelnou. Semeno vyséváme od poloviny března do začátku dubna do pařeniště, nejlépe přímo do zakořeňovačů. Vzrostlé rostliny pak vysazujeme od 20. května na pozemek ve sponu 0,5 x 0,3 m po dvou rostlinách. Po výsadbě zavlažujeme. Během vegetace plečkujeme mezi řádky a okopáváme. Pozor! Bazalka je citlivá na virové choroby. K první sklizni natě se přistoupí ve fázi začátku kvetení nad prvním větvením rostliny. Druhou sklizeň začínáme v září, před příchodem podzimních mrazíků. V této době také rostliny po druhé zakvetou. Odřeže se nať a odváží se ihned do sušárny. Aby se zabránilo zčernání, sbírá se za suchého počasí, z rána po sejíti ranní rosy. Výnos suché natě dosahuje 2 t/ha. Bazalka pravá, hluchavkovité Ocimum basilicum, Lamiaceae 11

14 Jedná se o 0,1 0,5 m vysokou bylinu s přímou bezlistou lodyhou a s růžicí přízemních listů. Listy jsou stopkaté, kopinaté až čárkovitě kopinaté, celokrajné až řídce zubaté. Na stonku je válcovitý klas květů, které vyrůstají v paždí holých, šupinatých listenů. Květy jsou oboupohlavní, pravidelné, čtyřčetné s trojdílným kalichem a nahnědlou korunou. Tyčinky jsou 4 se žlutými prašníky, které vyčnívají z květu. Jitrocel kvete od května do září. Semeník je svrchní a má červenou čnělku. Plodem je dvoupouzdrá tobolka se 2 semeny. Jitrocel je nenáročný na podnebí a na polohu. Jsou vhodné polohy s průměrnými srážkami nad 500 mm. Protože jitrocel vytváří značné množství biomasy, vyžaduje dobré hlinité půdy. Nevhodné jsou půdy písčité nebo jílovité, případně zamokřené. Na předplodinu je jitrocel nenáročný. Na podzim se provede hluboká orba. Na jaře se urovná povrch smykem, bránami a válcem. Vysévá se na vzdálenost řádků 0,5 m od sebe a do hloubky 10 mm. Při použití secího stroje se výsevek pohybuje kolem 15 kg/ha. Ošetření porostu spočívá v udržení bezplevelného stavu. Poprvé plečkujeme ihned po vzejití. Listy se sklízí před vytvořením květního stvolu. V prvním roce se sklízí 2x a v dalších letech 3 4x. V sušených listech se nedovoluje přítomnost květných stvolů. Výnos drogy je 4 5 t/ha. Jitrocel kopinatý, jitrocelovité Plantago lanceolata, Plantaginaceae 1

15 Rostlina dorůstá do 0,50 0,70 m. Kořen je vřetenovitý, lodyha hranatá, rozvětvující se. Listy jsou přisedlé s celokrajnou čepelí. Složnokvěté květenství se skládá ze zeleného kalichu, vnitřních rourkovitých a jazýčkovitých obvodových květů temně oranžové barvy, které jsou uspořádány do dvou nebo tří kruhů. Plodem je srpovitě zkroucená nažka. Měsíček kvete od června do podzimu. Pochází ze zemí jižní Evropy a Orientu. Kromě planých forem, které kvetou oranžovožlutě, výjimečně až bíle, byla vyšlechtěna odrůda Plamen (1941), speciálně pro léčivé účely. Kromě horských poloh lze měsíček úspěšně pěstovat takřka kdekoli. Nejlépe mu vyhovuje pěstování po okopaninách nebo zelenině. Nepěstuje se několikrát za sebou na stejném pozemku, protože poměrně značně vyčerpává půdu a ztrácí pak i svou sytou barvu a plnokvětost. Výsev probíhá v březnu až v dubnu, nejpozději v květnu do dobře upravené půdy. Seje se do hloubky 20 mm do řádků širokých 0,40-0,50 m nebo do hnízd ve sponu 0,30 x 0,50 m (seje se po 4-5 semenech). Měsíček se jednotí na vzdálenost 0,30 m v době, kdy dosahuje minimálně 50 mm. V praxi se nejvíc osvědčilo pěstování měsíčku v dvojřádcích o šířce 0,70 1 m a šířka řádků 0,35 m. Usnadňuje to agrotechnické práce v čase vegetace a následně i minimalizuje přechody při sběru. Porost se plečkuje nebo okopává podle potřeby, aby se rozrušil případný půdní škraloup a odstranily se plevele. Po rozkvětu se odstraní z porostu rostliny s jinak zbarvenými květy než je požadovaná tmavě oranžová. Sklízí se buď celé úbory i s kalichy nebo jen jazykovité květy, které se z úboru vytrhávají nebo se po usušení vydrhnou na sítě. Sklízí se dopoledne nejlépe kolem hodiny, ale když je potřeba, tak i celý den. Povadlé úbory se nesbírají. Nejkvalitnější droga se získá za suššího počasí. Přirozeným teplem se suší měsíček pouze ve stínu. Lze sušit i umělým teplem při teplotě až 80 C, aby si úbory zachovaly sytě oranžovou barvu. Měsíček lékařský, hvězdnicovité Calendula officinalis, Asteraceae 1

16 Jednoletá nebo ozimá, 0,3 0,8 m vysoká bylina s přímou, obvykle větvenou hranatou, řídce olistěnou lodyhou. Přízemní listy lyrovitě peřenosečné, za květu obvykle zaschlé. Lodyžní listy čárkovitě kopinaté, celistvé, celokrajné, přisedlé, přitisklé, pavučinatě chlupaté. Úbory jednotlivé na konci lodyhy a větví, 2,5 3 cm v průměru, zákrov vejcovitý, zákrovní listeny střechovitě se kryjící. Okrajových květů je nejčastěji osm, všechny květy zářivě modré. Kvete v červenci až v srpnu. Plody jsou podlouhle vejcovité, světle hnědé až šedé, lesklé, hladké tvrdky. Nejčastěji roste v obilných polích, je to typický a dobře známý polní plevel. Méně často roste také na polích s jinými plodinami, úhorech, překladištích, při okrajích silnic. Při cíleném pěstování raději doporučujeme pěstování na půdách kyprých, vlhčích až vysýchavých, tedy půdy s nízkou hladinou vody a slunné stanoviště. Nejlepších výsledků se dosáhne přímým výsevem do volné půdy, kdy teplota vzduchu v noci neklesá pod 10 ºC. Semeno vzchází za dní. Pěstuje se tedy na propustných půdách a výslunném stanovišti. Nejlépe do řádků 0,45 m, ale což je hlavně závislé od používané mechanizace. Chcete-li vytvořit dojem chrpového pole, vyčistí se záhon od trav a plevelů, rozdělí se plocha na čtverec o hraně 0,30 m, vyseje se osivo ve štěpkách po pěti semenech a po vzejití se vyjednotí na dvě rostliny. Na podzim se nechají rostliny zaschnout a volně vysemenit. Tento způsob ovšem pak sklizeň příliš neulehčuje. Modré květy paprsku úborů nebo celé úbory se sbírají v létě za suchého počasí ručně; sběr je pracný, za l hod. lze sebrat nejvýš l kg úborů. Především květy se nesmějí mačkat. Drogy, jsou-li dobře sbírané a sušené, neztrácejí sytě modrou barvu, jsou bez vůně s nasládlou, poněkud stahující chutí. Literatura uvádí, že by se květy měly sušit v temnu. Praxí osvědčená metoda sušení chrpy je však na přímém slunci do 48 hodin. V takovém případě si zachovává sytě tmavě modrou barvu, která je velice žádoucí hlavně do sypaných směsí. Chrpa modrák, hvězdnicovité Centaurea cyanus, Asteraceae 1

17 Jedná se o stálezelený polokeř dorůstající do výšky 0,5 m. Kořeny jsou mohutné, pronikají svisle do půdy. Osy jsou čtyřhranné, vzpřímené, dřevnaté. Zpravidla bývají krátce plstnaté. Lístky jsou krátce stopkaté nebo přisedlé, lícní strana bývá lysá, rubová strana plstnatá. Čepele jsou čárkovité nebo špičatě eliptické. Drobné kvítky tmavě lilkové až světle červené barvy skládají vidlanovité svazky, kvetou od května asi do července a ojediněle i později. Kvetoucí keříčky jsou hodně navštěvovány včelami. Plodem jsou drobné tvrdky světlé až tmavohnědé barvy. Tymián vyžaduje pro dostatečnou tvorbu silice teplé polohy. Velmi dobře se mu daří na výslunných stráních a uplatňuje se též jako prostředek biologické ochrany svahů proti erozi. Zvláště mu vyhovují lehké, hlinitopísčité půdy. Nesnáší půdy zamokřené, studené a kyselé. V osevním postupu se zařazuje tymián po okopaninách ( poloraných bramborách ), jež zanechávají pozemek v bezplevelném stavu. Je ho možno pěstovat dvojím způsobem. 1. ze sazenic. Semeno je nejvhodnější vysévat počátkem března do sadbovačů. Výsev se velmi tence zasype zeminou a udržuje neustále vlhký. Po prokořenění a po následném otužení jsou rostliny připraveny k výsadbě na trvalé stanoviště asi v květnu. Lze jej množit i řízkováním, jež se používá při množení klonů. Pozemek se po sklizni předplodiny ( nejlépe koncem léta ) podmítne nebo mělce přeoře a uvláčí, aby vzklíčila plevelná semena. Pak následuje hluboká orba. Do jara zůstává ležet půda v hrubé brázdě. Včasně na jaře se usmykuje, zavláčí. V případě, že se budou vysazovat předpěstované rostliny, je nejlépe pozemek do května využít vhodnou předplodinou ( jarní salát ) nebo jej udržet v čistém stavu opakovaným vláčením s mělkým kultivatorováním přímý výsev. Provádí se asi začátkem dubna do řádků širokých 0,30 m na lehce uválený povrch. Semeno se zavláčí lehkými bránami a lehce přitlačí válcem. Výsevní množství na 1 ha je přibližně 1 2 kg. Semena vyklíčí za 14 dní. Po vzejití je potřeba provzdušnění půdy a odstranění plevele. Plečkováním, ruční okopávkou a pletím se udržuje stále kyprá půda a odstraňuje se plevel. Je důležité, aby před příchodem zimy byl porost dobře zakořeněn. Agrotechnika v druhém i třetím roce spočívá v kypření a odstraňování plevelů. Sklízí se bylinná část natě na počátku května, odstřiháváním nebo žacím nakladačem asi 50 mm nad povrchem země. Při slabším vývoji je dobře se sklizní v daný rok počkat. Sklízet lze 2x ročně, avšak druhá sklizeň musí být provedena před 15. zářím, aby rostlina vytvořila dostatek asimilátů na přezimování. Druhý řez se rovněž neprovádí příliš nízko. Nejvhodnější čas pro sklizeň je odpoledne. Na jaře dalšího roku se zbylé zdřevnatěné částí odstraní sežnutím co nejníže k povrchu půdy, aby nebránily žádné další sklizni. Nejvyšší sklizně se dosahuje v druhém a třetím roce a to 9 15 t / ha čerstvé natě. My preferujeme drhnuté koření, které se získá odrhnutím listů a květů z natě. Tymián ( Mateřídouška ), hluchavkovité Thymus vulgaris, Lamiaceae 1

18 Libeček je vytrvalou rostlinou. Výška rostliny dosahuje až 2 m. V přírodě roste do nadmořské výšky až 2000 m. Kořen prorůstá kolmo do půdy až 0,5 m. Povrch kořene je žlutohnědý, na povrchu šikmo vinutý, kůlový. Později v druhém roce větví. Listy jsou lichozpeřené, na líci lesklé, listové úkrojky jsou ve tvaru kosočtverce, na okraji zubaté. Květy jsou žluté, umístěné v okolících. Dozrálé plody jsou zploštělé nažky. Semeno oddělené nažky, v době zrání snadno z okolíků opadává. Vyžaduje k rychlému vytvoření silného kořene hluboké půdy. Nejsou vhodné půdy písčité nebo příliš těžké jílovité. Nejlepší jsou řepařské oblasti. V prvním roce se libeček vyvíjí velmi pozvolna a tvoří jen listy, ve druhém roce vyhání řídce olistěnou lodyhu, kvete a dozrává. Jako předplodina je vhodná okopanina. K pěstování se vylučují pozemky, kde byly jako předplodiny okoličnaté rostliny ( kmín, kopr, anýz aj. ), jež přenáší hubové choroby. Pěstovat lze dvěma způsoby přímým výsevem nebo předpěstováním. V teplých řepařských oblastech se vysévá semeno koncem října nebo začátkem listopadu do řádků 0,6 m a 30 mm hluboko. Po vzejití se plečkuje a jednotí na vzdálenost 0,15 m. V oblastech bramborářských se vysazují předpěstované sazeničky, které se předpěstují na jaře výsevem na množitelský záhon a na podzim se celé rostliny vyorají. Silnější rostliny o průměru 15 mm se zpracují hned sušením na drogu a rostliny s menším kořenovým průměrem se vysazují přímo na stanoviště do brázdiček 0,13 0,15 m hlubokých. Ošetřování pak spočívá v ochraně přes zimu přihrnutí rostlin. Když se bude vysazovat libeček až na jaře, je nutno uchovat sazeničky přes zimu ve sklepě s průměrnou teplotou 10 ºC. Se sklizní natě lze počítat při jarní výsadbě v témže roce v srpnu až v září. Ve druhém a dalších letech lze počítat u dobře ošetřovaného porostu se třemi až pěti sklizněmi ročně při výnosu 3 4 t zelené natě z 1 ha. Sklízí se výhradně mladá a zdravá nať. Libeček lékařský, mrkvovité Levisticum officinale, Daucaceae 1

19 Estragon je vytrvalá rostlina, tvoří bohatě větvené kořeny s podzemními rozmnožovacími výběžky. Listy jsou kopinaté až čárkovité. Výška rostliny na úrodných půdách dosahuje až 1,5 m. Květní úbory jsou drobounké, v řídkých prutovitých latách, jsou kulovité, převislé, bělavé až načervenalé s okrajovými květy žlutavými. Kvete od srpna do října. Plody jsou nažky. Vhodné jsou úrodné půdy na slunných plochách, nezamokřené, chráněné před větry. Je jej možno pěstovat ve všech oblastech. Estragon se zařazuje po okopaninách, luskovinách nebo zeleninách na zvláštní záhony na 3 4 roky. Po estragonu se opět volí okopanina. Na jaře se pozemek po podzimní orbě vyrovná, přitom je třeba zachovat půdu dostatečně slehlou, bez hrůd, aby se udržela dostatečná vlhkost pro vysazování. Estragon se množí vegetativně dělením starších trsů, nebo jednoročních podzemních výhonků. Pěstování ze semene se používá pouze pro šlechtění. Sazenice ( odnože ) se získají z jedno nebo dvouletých matečných rostlin. Jednoleté výhonky s jedním vegetačním očkem snadno zakoření a jsou proto k založení kultury nejlepší. Starší s jednoletým dřevem mají mít nejméně 3 vegetační očka, přitom sazenice má mít minimálně délku 0,20 m. Z jedné sazenice z 1. roku pěstování se získá 6 10 sazenic, v dalším roce sazenic. K vytvoření hodnotnější sadby dlouhých podzemních výhonů ( odnoží ) vybrané matečné rostliny se nesklízí nať. Podzemní výhonky se na jaře ( březen, duben ) vysazují do sponu 0,6 x 0,4 m a do hloubky 0,08 x 0,1 m. Nebo do brázd o šířce 0,6 m. Ale všechno se odvíjí hlavně od používané mechanizace. Po výsadbě na sušších půdách se pokud možno zavlažuje. Kromě jarní výsadby je možno vysazovat i na podzim, kdy se vyorané kořeny ze staré kultury pokládají rovněž do brázd, ale se zahrnují více, než při jarní výsadbě. V prvním roce se vysazené rostliny pouze plečkují a okopávají. Dvouleté kultury před vyrašením rostlin ( též po první sklizni ) se udržují v bezplevelném stavu. POZOR! Estragon je na jemnějších částech natě napadán hubovými chorobami rzí. Estragon se pěstuje ve dvou kultivarech: ruský a německý. Ruský je mohutnější, méně náročný, mrazuvzdornější. U nás se však nepěstuje, protože aroma je neušlechtilé a kyselé. Německému estragonu se daří dobře i ve vyšších polohách a má příjemné a žádoucí aroma. Nať se sklízí mm nad zemí. Druhá sklizeň pokračuje po regeneraci rostlin v polovině září, každopádně vždy před nástupem prvních přízemních mrazíků. Výnos bývá 2 5 t/ha natě. Pelyněk kozalec Estragon, hvězdnicovité Artemisia dracunculus, Asteraceae 1

20 Yzop je vytrvalý dřevnatící polokeř, který vytváří mohutný a velmi rozvětvený kůlový kořen pronikající do hloubky 1 m. Osa je ve spodní části dřevnatá, bezlistá a tvoří se na ní hnědá borka. Dorůstá do výšky 0,8 1 m a je bohatě větvená. Listy jsou krátce řapíkaté nebo přisedlé, úzce kopinaté, celokrajné, špičaté, tmavě zelené, lesklé. Rostlina je xerofilní. Květenství je terminální vzpřímený hrozen, sestávající z bohatých jednostranných lichopřeslenů. Květy jsou dvoupyské s trubkovitým kalichem a koruna je modrofialově, růžově nebo bíle zbarvená. Kvete od června do září. Kvetoucí rostliny poskytují velmi dobrou pastvu pro včely. Plodem jsou hnědé až černé tvrdky protáhle vejčitého tvaru. Klíčivost si semeno ponechává 3 4 roky. Je rostlinou rostoucí planě na vápenatých skalách se slunnou expozicí, na úpalu. Pro pěstování se hodí každé suché a výslunné stanoviště s dostatkem vápníku. Spokojí se i s poměrně chudými půdami. Nesnáší uzavřené prostředí, vlhko a studeno. Dá se s úspěchem pěstovat i na půdách hlinitopísčitých až písčitých. Na předplodiny si neklade vůbec žádné nároky. Je výbornou protierozní rostlinou, použitelnou i na velmi příkré svahy. Snáší velmi dobře sucho. Vzhledem k tomu, že se pěstuje na stanovišti 4 5 let i více, je vhodné půdu dobře připravit. Pěstuje se po okopaninách. Půda se dobře před výsadbou na podzim hluboko zoře a nechá se v hluboké brázdě. Časně z jara se usmykuje a do výsadby, která proběhne v červnu až počátkem července, se využije vhodnou krátkodobou předplodinou např. zeleninou. Těsně před výsadbou se půda opět hluboce prokypří. Sazenice se připraví řídkým výsevem do studeného pařeniště nebo na výsevný záhon do konce dubna. V dnešní době se využívá výsevu přímo do zakořeňovačů. Pro pěstování na větších plochách se může vysévat také přímo koncem dubna nebo v květnu do řádků širokých 0,6 m. Spotřeba osiva je 6 8 kg/ha. Po vzejíti se jednotí asi na 0,15 m. Je dobře porost udržovat v bezplevelném stavu za pomoci pleček a okopávek. Po přezimování se doporučuje, dříve než začne porost rašit převláčet porost křížem těžkými bránami. U sklizeného porostu je vždy v předjaří nezbytný zpětný řez loňských zbytků os. Sklízí se nať na počátku rozkvětu obvykle 2x do roka v červenci a v září. Sklízí se celá bylinná část ručně nebo žacím nakládačem. Výnos natě je 2,5 4 t/ha. My preferujeme list, který se získává odrhnutím rostlin pomocí jednoduché mechanizace. Yzop lékařský, hluchavkovité Hyssopus officinalis, Lamiaceae 1

21 Jedná se o jednoletou bylinu s nepříliš vyvinutým kořenovým systémem. Osa je vzpřímená a dorůstá výšky 1,2 m, je trubkovitá, na povrchu jemně žebernatá. Listy jsou pochvovité, tři až čtyřikrát peřenosečné. Listové úkrojky jsou velmi jemné, nitkovité. Žluté pětičetné kvítky bez obalů jsou sestaveny do stopkatých složených okolíků. Kvítky jsou obojetné a kvetou od června do srpna. Je rostlinou dlouhého dne. Plodem jsou ploché, vejčité dvounažky, rozpadající se ve dvě nažky žluté až červenohnědé barvy. Dozrávají v srpnu. Není zvláště náročný na půdu. Vyhovují mu střední, zahradní půdy, především v teplých oblastech a chráněné polohy. Rychlý vývin natě podporuje dostatek vláhy. Dobře snáší i přechodný polostín. Na nať se nejčastěji pěstuje jako následná plodina po hrachu na lusky, po ranných bramborách, ale velmi často i ve vyprázdněných pařeništích. Kopr se řadí do druhé trati. Pěstuje se z přímého výsevu. Výsev se provádí od konce března až do počátku září. Půda se připraví na podzim střední orbou, pokud jej pěstujeme jako následnou plodinu po vhodných předplodinách ( rané brambory, zelenina ), stačí provést hlubší kultivátorování a povrch se utuží válcem. Vysévá se do řádků na šířku 0,3 m a mělce. Po zasetí se opět poválí válcem. Porost vzejde asi za tři týdny. Porost se proti plevelům ošetřuje plečkováním. Kopr roste poměrně rychle. Nať se sklízí těsně před květem a to buď srpem nebo žacím nakládačem. Výnos sušené natě se pohybuje kolem kg z aru. Kopr vonný, mrkvovité Anethum graveolens, Apiaceae 1

22 Je to jednoletá bylina s velmi rozvětvenými kořeny. Lodyha je u spodu zdřevnatělá, bývá čtyřhranná, až 0,6 m vysoká. Růst je vzpřímený, rostliny se bohatě větví. Listy jsou úzce kopinaté až čárkovité, krátce řapíkaté, vzpřímené. Kvítky jsou bělavé nebo nafialovělé, pyskaté a skládají lichopřesleny. Kvetou od července do října. Semenem je drobná tvrdka. Vyžaduje především teplé, slunné polohy a dostatek vláhy. Její nároky na půdu jsou poměrně nízké. V praxi se pěstuje často v horších, kamenitých půdách. Nejvyšších výnosů však dosahuje ve středně těžkých půdách, spraších a náplavech. Nesnáší půdy studené a zamokřené. Není náročná ani na předplodinu. Nelze ji však pěstovat na pozemcích zaplevelených. Na podzim se pozemek středně až hluboce zoře a časně z jara usmykuje. Před setím se pozemek uválí. Vysévá se mělce přímo do řádků širokých 0,3 m koncem března až dubna. Výsev se zavláčí lehkými bránami a znovu se přiválí. Při dostatku tepla a vláhy vzchází za 14 dní. Po vzejití se začne ihned s plečkováním. V suchém roce je nutno zavlažovat. Nať se sklízí v době květu nízko u povrchu půdy přibližně v červenci až září. V případě, že chceme dosáhnout opakované sklizně, je nutno sklízet na vyšší strniště, porost po sklizni proplečkovat a zavlažit. Sklizeň čerstvé natě dosahuje 0,15 t/ar. Saturejka zahradní, hluchavkovité Satureja hortensis, Lamiacaea 0

23 Ty nejkrásnější pohádky a mýty se odvíjely kolem toho jak, kdy a kde člověk vypěstuje a sklidí.

24 ww. go2web.cz onnentor. z Sonnentor s.r.o. Havlíčkův mlýn 944, Čejkovice, Česká republika Telefon +420 / , Fax +420 / sonnentor@sonnentor.cz