PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ MODERNÍ VINOHRADNICTVÍ. Pavel Pavloušek

Transkript

1 PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ MODERNÍ VINOHRADNICTVÍ Pavel Pavloušek

2

3 PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ MODERNÍ VINOHRADNICTVÍ Grada Publishing

4 Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Projekt s podporou Vinařského fondu Doc. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D. PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ MODERNÍ VINOHRADNICTVÍ Vydala Grada Publishing, a. s. U Průhonu 22, Praha 7 obchod@grada.cz, tel.: , fax: jako svou publikaci Odborná recenze textu Ing. Jan Čajka, Ing. Karel Hanák a Ing. Jiří Janulík Odpovědná redaktorka Helga Jindrová Návrh obálky, grafická úprava a sazba Michal Dusil Fotografie na obálce Jan Halady / Národní vinařské centrum, o.p.s. Fotografie v knize Pavel Pavloušek a Patrik Burg Počet stran 336 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Grada Publishing, a. s., 2011 Cover Design Michal Dusil, 2011 Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků (tištěná verze) (elektronická verze ve formátu PDF) (elektronická verze ve formátu EPUB)

5 OBSAH ÚVOD VINOHRADNICTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE PŮVOD RÉVY VINNÉ A MOŽNOSTI VYUŽITÍ VE ŠLECHTĚNÍ Základní rozdělení a geografické rozšíření rodu Vitis L Využití rodu Vitis L. ve šlechtění révy vinné ODRŮDY RÉVY VINNÉ Základní dělení odrůd Registrace odrůd v ČR Moštové odrůdy révy vinné zapsané ve Státní odrůdové knize ČR Stolní odrůdy révy vinné PIWI odrůdy Moštové PIWI odrůdy českého původu Moštové PIWI odrůdy zahraničního původu Stolní PIWI odrůdy Některé další odrůdy a novošlechtění pěstované v ČR MORFOLOGIE A FYZIOLOGIE RÉVY VINNÉ Kořenový systém Dřevnaté části révového keře Druhy dřeva a morfologická stavba letorostů Pupeny Květ a květenství Listy a zálistky Význam fotosyntézy a dýchání BIOCHEMIE ZRÁNÍ HROZNŮ Morfologická stavba hroznu a bobule Vývojové změny bobulí Vodivá pletiva a jejich význam pro zásobování bobulí Složení bobule a význam pro kvalitu hroznů Voda Cukry v hroznech Organické kyseliny v hroznech Hodnota ph Dusíkaté látky v hroznech Minerální látky v hroznech Fenolické látky v hroznech Vývoj antokyanů a taninů v hroznech Aromatické látky v hroznech Úloha rostlinných hormonů při zrání hroznů STANOVENÍ TERMÍNU SKLIZNĚ HROZNŮ Odběr hroznů pro hodnocení parametrů zralosti

6 PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ 6.2 Základní kvalitativní parametry hroznů Cukernatost Kyseliny v hroznech jako parametr kvality Asimilovatelný dusík v hroznech Aromatická zralost hroznů Fenolická zralost hroznů FENOLOGICKÁ STADIA RÉVY VINNÉ PRODUKČNÍ SYSTÉMY VE VINOHRADNICTVÍ Konvenční systém ošetřování vinic Integrovaná produkce ve vinohradnictví Výživa a hnojení Ochrana proti chorobám a škůdcům Péče o půdu ve vinici Biologická produkce ve vinohradnictví Biodynamické ošetřování vinic VÝBĚR STANOVIŠTĚ PRO PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ Terroir a vinohradnictví Základní rozdělení klimatu z vinohradnického pohledu Základní klimatické faktory stanoviště pro pěstování révy vinné Teplota Sluneční záření Srážky Proudění vzduchu Bioklimatické koeficienty využívané při výběru stanoviště Suma efektivních teplot Heliotermický index podle HUGLINA (1978) Průměrná teplota za vegetační období Index chladné noci Cool night index CI Index suchosti Dryness index DI Vliv klimatických parametrů na kvalitu hroznů Geologické podmínky stanoviště Půdní podmínky Topografie stanoviště ROZMNOŽOVÁNÍ RÉVY VINNÉ Vlastnosti podnoží Požadavky na rozmnožovací materiál Podnožová vinice Rouby ušlechtilé odrůdy Způsoby roubování révy vinné Roubování révy vinné v ruce v zimním období Révová školka Přeroubování ve vegetačním období Révové sazenice na vysokém kmínku Sazenice v kontejnerech a kartonáži Význam klonů ve vinohradnictví Klonová selekce na příkladu Rulandského modrého Klonová selekce v ČR na příkladu Ryzlinku rýnského...131

7 Obsah 11 MANAGEMENT KVALITY VE VINOHRADNICTVÍ Nový pohled na kvalitu hroznů Zásady managementu kvality ve vinohradnictví Zásady rovnováhy u révy vinné VÝSADBA RÉVY VINNÉ Likvidace staré výsadby Půdní rozbor Volba směru řad a sponu výsadby Směr řad ve vinici Spon výsadby Spony výsadeb využívané v ČR Výběr podnoží pro výsadby Odolnost k vyššímu obsahu vápna v půdě Odolnost vůči suchu v půdě Adaptace na půdní podmínky Vliv podnože na kvalitu hroznů Nové podnože pro révu vinnou v Evropě Příprava půdy před výsadbou Rigolace a hloubkové prokypření půdy Zelený úhor v předvýsadbové přípravě půdy Výsadba révy vinné Úprava sazenice před výsadbou Způsoby výsadby Výstavba opěrné konstrukce Sloupky Tyčky Dráty pro budování drátěnky PĚSTITELSKÉ TVARY Základní rozdělení pěstitelských tvarů Nízké vedení révy vinné Vedení na hlavu Kordon Royat Gobelet Střední vedení révy vinné Rýnsko-hessenské vedení révy vinné Vysoké vedení révy vinné Vysoké vedení révy s řezem na tažně Moserovo vedení révy Jednoduchý závěs Vertiko Nové pěstitelské tvary pro révu vinnou GDC Ženevský dvojitý závěs Lyra podle prof. Carbonneaua Scott-Henry Trierer Rad podle dr. Slamky Vedení systémem minimálního řezu Pěstitelské tvary pro stolní odrůdy révy vinné OŠETŘOVÁNÍ RÉVY VINNÉ V PRVNÍCH LETECH PO VÝSADBĚ Význam rovnováhy keře při zapěstování nové výsadby

8 PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ 14.2 Hlavní zásady zapěstování nové výsadby Postup zapěstování pěstitelského tvaru Postup zapěstování pěstitelského tvaru na příkladu rýnsko-hessenského vedení Vytvoření kordonového tvaru na středním nebo vysokém vedení Zapěstování tvaru jednoduchý závěs ZIMNÍ ŘEZ RÉVY VINNÉ Fyziologické základy řezu Základní rozdělení způsobů řezu u révy vinné Mrazuvzdornost ve vztahu k řezu révy vinné Zatížení a rovnováha u révy vinné Význam termínu zimního řezu pro révu vinnou Praktické zásady zimního řezu Základní zásady řezu révy vinné Význam zásobního čípku při řezu révy vinné Nebezpečí velkých řezných ran Možnosti mechanizace zimního řezu révy vinné Vyvazování jednoletého dřeva ZELENÉ PRÁCE U RÉVY VINNÉ Uspořádání listových stěn Čištění kmínků Podlom Osečkování letorostů Upevňování letorostů do drátěnky Částečné odlistění zóny hroznů během vegetace Vliv odlistění zóny hroznů na kvalitu Termíny odlistění a vliv na révu vinnou Doporučení pro odlistění zóny hroznů v pěstitelské praxi Regulace násady hroznů během vegetace Termín a intenzita regulace násady hroznů během vegetace Způsoby provedení regulace násady hroznů během vegetace Regulace květenství před kvetením Regulace násady hroznů pomocí sdrhování bobulí Oppennheimer Traubenbürste Oppenheimské kartáče na hrozny Využití bioregulátorů Regulace násady hroznů formou půlení hroznů Regulace násady odstraněním celých hroznů Regulace násady hroznů s využitím sklízeče hroznů OŠETŘOVÁNÍ PŮDY VE VINICI Význam humusu pro systémy ozelenění vinic Ošetřování půdy v nových výsadbách Ošetřování půdy ve vinicích systémem černého úhoru Systémy ozelenění půdy ve vinicích Ozelenění půdy ve vinici v určité části vegetace Rotační ozelenění Trvalé ozelenění vinic Rostliny využívané k ozelenění vinic Využití rostlin schopných poutat vzdušný dusík Rostliny vhodné pro ozelenění vinic Výsev ozeleňovacích směsí

9 Obsah 17.7 Ošetřování ozelenění ve vinici Mulčování organickými materiály ve vinici Ošetřování příkmenného pásu ve vinicích Mechanická kultivace příkmenného pásu Použití herbicidů v příkmenném pásu Použití ozelenění v příkmenném pásu Využití mykorhizy ve vinohradnictví VÝŽIVA A HNOJENÍ RÉVY VINNÉ Bilance živin u révy vinné Rozdělení a význam živin pro révu vinnou Makroprvky a mikroprvky Význam makroprvků pro révu vinnou Dusík Draslík Fosfor Hořčík Vápník Síra Význam mikroprvků pro révu vinnou Bor Chlor Mangan Měď Molybden Zinek Železo Půdní a listová analýza Půdní rozbor Praktické provedení půdního rozboru Listová analýza Půdní živiny a faktory ovlivňující jejich příjem révou vinnou Vliv ph na příjem živin Vliv teploty půdy na příjem živin Hnojení révy vinné organickými hnojivy Hnojení minerálními hnojivy Výživa a hnojení dusíkem Výživa a hnojení draslíkem Výživa a hnojení fosforem Výživa a hnojení hořčíkem Výpočet potřebné dávky hnojiv Mimokořenová výživa révy vinné Abiotické poruchy u révy vinné Abiotické poruchy spojené s výživou révy vinné Chloróza u révy vinné Abiotické odumírání třapiny hroznů Vadnutí hroznů Abiotické vlivy spojené s negativními faktory prostředí Poškození mrazy Poškození kroupami ZÁVLAHA RÉVY VINNÉ

10 PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ 19.1 Vliv půdních faktorů na hospodaření s vodou Příznaky sucha u révy vinné Význam rostlinných hormonů při stresu suchem Význam evapotranspirace pro hospodaření s vodou Vodní potenciál jako ukazatel hospodaření rostliny s vodou Použití kapkové závlahy ve vinicích Další možnosti využití doplňkové závlahy ve vinohradnictví Částečné vysychání v kořenové zóně Partial Rootzone Drying (PRD) Kapková hnojivá závlaha CHOROBY A ŠKŮDCI U RÉVY VINNÉ Virové choroby u révy vinné Nejvýznamnější virové choroby ve vinicích v ČR Virová svinutka révy Virová vějířovitost révy Virová mozaika huseníku na révě vinné Certifikace výsadbového materiálu révy Bakteriální choroby u révy vinné Bakteriální nádorovitost révy Pierceho choroba Bakteriální nekróza Fytoplazmy u révy vinné Fytoplazma zlatého žloutnutí révy Fytoplazmové žloutnutí a červenání listů révy Houbové choroby u révy vinné Plíseň révy Padlí révy Šedá hniloba hroznů révy Ostatní hniloby na hroznech Bílá hniloba hroznů révy Zelená hniloba Růžová hniloba Octová hniloba Červená spála révy Černá skvrnitost révy Černá hniloba révy Chřadnutí a odumírání révy ESCA Eutypové odumírání révy Ontogenetická rezistence k houbovým chorobám Ontogenetická rezistence k padlí révy Ontogenetická rezistence k plísni révy Ontogenetická rezistence k šedé hnilobě hroznů révy Škůdci u révy vinné Roztoči u révy vinné Hálčivec révový Vlnovník révový Sviluška ovocná Možnosti ochrany s využitím dravého roztoče Hmyzí škůdci u révy vinné Mšička révokaz Obaleči na révě vinné Píďalka různorožec trnkový

11 20.6 Háďátka u révy vinné Hospodářsky významné rody háďátek u révy Význam háďátek ve vinohradnictví Rozdělení a klasifikace prostředků na ochranu rostlin Rozdělení pesticidů podle působení na určitou skupinu organismů Rozdělení fungicidů podle způsobu působení Rozdělení insekticidů podle způsobu působení Rozdělení pesticidů podle jejich formulace Aplikace přípravků z pohledu možné rezistence Možnosti využití prognózy a signalizace v ochraně révy vinné Metody prognózy a signalizace houbových chorob ve vinohradnictví Metody prognózy a signalizace škůdců ve vinohradnictví Inovační přístup k aplikaci přípravků na ochranu rostlin Ochrana proti houbovým chorobám v biologickém vinohradnictví SKLIZEŇ HROZNŮ Způsoby sklizně hroznů Význam zdravotního stavu hroznů pro kvalitu MOŽNOSTI VYUŽITÍ INTERNETOVÝCH PORTÁLŮ VE VINOHRADNICTVÍ A VINAŘSTVÍ SLOVNÍČEK ODBORNÝCH POJMŮ SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY GRAPE GROWING MODERN VITICULTURE REJSTŘÍK

12

13 Úvod ÚVOD Moderní vinohradnictví představuje vzájemné soužití vinohradníka s přírodou. Pouze respektováním přírodních zákonitostí, které ovlivňují révu vinnou ve vinicích, je možné dosáhnout konečného cíle a tím je produkce kvalitních hroznů. I v dnešní době plné nových mechanizačních prostředků je práce ve vinici namáhavá, ale záslužná a krásná, protože vinice jsou součástí naší kulturní krajiny. Po vstupu České republiky do Evropské unie se změnily podmínky pro české a moravské vinohradníky a vinaře. Plochy vinic v České republice dosáhly téměř ha. Vinohradnictví a vinařství se nyní staly jedním z nejrentabilnějších oborů zahradnické produkce. Moderní vinohradnictví je založené na systémech managementu kvality. Kvalitu však posuzuje především konzument vína. Proto teprve tehdy, když je víno dobře přijímané spotřebitelem, je možné prohlásit, že byly hrozny dostatečně kvalitní. Takovou úroveň je potom třeba neustále udržovat, a to napříč různými ročníky. Před začátkem každého vegetačního období si proto musí pěstitel stanovit konečný cíl z pohledu kvality hroznů a výnosu. Optimální kvalita hroznů je potom propojena s mnoha dalšími faktory, jako jsou stanoviště, půda, podnebí, ročník, výnos, ošetřování vinice a zralost plodů. Velmi významné postavení hraje podnož a ušlechtilá odrůda. Agrotechnické zásahy, jako je řez, regulace násady hroznů v době vegetace a částečné odlistění zóny hroznů, představují ústřední postavení v moderním managementu produkce. Sklizeň kvalitních hroznů v optimální úrovni zralosti a v dobrém zdravotním stavu je další krok v produkci kvalitních vín. Určení nejlepšího termínu sklizně vyžaduje pečlivé ohodnocení zralosti hroznů. Management kvality proto svými postupnými kroky směřuje k dosažení konečného cíle, kterým je kvalitní hrozen a dobré víno. Moderní vinohradnictví je výrazně šetrné k okolnímu prostředí. Respektuje zákonitosti přírody během celého ročního cyklu ošetřování vinic. Důkazem je skutečnost, že většina vinic v České republice se obhospodařuje v systémech integrované anebo ekologické produkce, jejíž hlavním cílem je minimalizovat vnější chemické vstupy při současném dodržení vysoké kvality hroznů. Díky výrazné ekologizaci vinohradnické produkce v České republice disponují hrozny i vyrobená vína vysokým obsahem zdravotně prospěšných látek. Tato monografie poskytuje ucelený pohled na révou vinnou jednu z nejušlechtilejších kulturních rostlin na světě. Jejím záměrem je nabídnout moderní pohled na vinohradnictví, který v postupných krocích povede k výraznému úspěchu. Publikace odpovídá na mnoho otázek, se kterými se setkává profesionální vinohradník, ale také amatérský pěstitel při své každodenní práci ve vinici. Přeji všem, kdo budou tuto knihu číst, aby při pěstování révy vinné našli radost z bohaté a kvalitní úrody, aby se jim práce ve vinici stala koníčkem a životní náplní. Lednice, červenec 2011 Pavel Pavloušek 13

14 PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ 1 VINOHRADNICTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE Réva vinná (Vitis vinifera L.) je v celosvětovém měřítku ekonomicky nejvýznamnější plodinou. Plocha světových vinic představuje 7,66 mil. ha, z toho největší rozlohu zaujímají vinice v Evropě (57,9 %), následuje Asie (21,3 %) a Amerika (13 %). Mezi deset největších vinařských zemí proto patří především evropské země. Naše republika se řadí mezi malé vinařské země. Obliba vína a jeho spotřeba však neustále narůstá, což je předpoklad pro další rozvoj vinohradnictví. V Evropě náleží ČR mezi severně položené vinařské oblasti. Zařazuje se mezi státy s tzv. cool Tuzemské vinice se rozkládají ve dvou vinařských oblastech, tj. v Čechách a na Moravě. V Čechách se nachází pouze malý podíl plochy vinic, hlavně v okolí Kutné Hory, Karlštejna, Polabí a Mostu. Vinařská oblast Čechy zahrnuje dvě podoblasti Mělnickou a Litoměřickou. Většina plochy vinic ČR se nachází v jižní části Moravy a člení se na podoblast Znojemskou, Mikulovskou, Velkopavlovickou a Slováckou. Celková plocha osázených vinic v ČR má rozlohu ha a obhospodařuje ji až pěstitelů, což naznačuje značnou oblibu vinohradnictví u nás. Obr. 1.1 Deset největších vinařských zemí na světě podle plochy vinic (OIV, 2010) Obr. 1.2 Rozdělení ploch vinic podle podoblastí (MZe ČR, 2010) 14 climate viticulture, tzn. vinohradnictví chladného podnebí, které však neznamená jenom nižší průměrné teploty ve vegetačním období a častější výskyt period s mrazovými teplotami, ale je spojeno především s příznivými podmínkami pro zrání hroznů. Při jejich dozrávání se zde totiž střídají vyšší denní teploty s nízkými nočními, což pozitivně působí na zrání, zejména na vývoj aromatických a fenolických látek. Vinařské oblasti v ČR se proto vyznačují kvalitními podmínkami pro pěstování révy vinné. Jednotlivé vinice se nachází ve viničních tratích, které přísluší vinařským obcím. V ČR existuje celkem 377 vinařských obcí. Největšími jsou Velké Bílovice, Valtice a Čejkovice. Rozdělení do viničních tratí má v ČR velkou tradici. Již v roce 1948 sestavil Josef Blaha publikaci Katastr viničních tratí na Moravě a v Čechách, která poskytuje cenné informace i pro současné vinohradnictví. K jednotlivým obcím přiřazuje a podrobně představuje viniční tratě včetně doporučení vhodných odrůd (viz tab. 1.1). Po této

15 Vinohradnictví v České republice Obr. 1.3 Katastr viničních tratí na Moravě a v Čechách (BLAHA, 1948) rajonizaci vinic u nás následovalo mnoho dalších, až po současné rozdělení viničních tratí. Sortiment vhodných odrůd: I. Ryzlink rýnský, Sylvánské zelené, Neuburské, Frankovka. II. III. Chrupka bílá a červená, Portugalské modré, Malingre. Podnožové odrůdy: Berlandieri Riparia, Solonis Riparia 1616C (pro půdy těžké, jílovité a slínovité). Podle platné vyhlášky 254/2010 Sb. se dnes v Archlebově nachází čtyři viniční tratě: Malíny, Dubová, Panský a Padělky, které vznikly sloučením původních historických viničních tratí. Podobná situace nastala ve většině vinařských obcí. Jelikož ČR produkuje především odrůdová vína, má zde rajonizace velký význam. V ČR bylo k registrováno 46 moštových a 9 stolních odrůd a 7 podnoží. Větší rozlohu zabírají vinice pro výrobu vín bílých než červených. Plochy osázené stolními odrůdami jsou malé. Obr. 1.4 Dvacet nejpěstovanějších odrůd révy vinné v ČR (MZe ČR, 2010) viniční trať celková plocha trati (ha) z toho osázeno révou (ha) vhodných ještě pro révu (ha) bonita trati Malíny 97,14 16,1 15 I. Staré hory 23,38 7,21 12 I. Novosady 24, II. Bezděky 17,8 4 0 III. Loktušky 32,19 2,15 2 II. III. Světlé 19,94 3,1 5 II. III. Tab. 1.1 Rajonizace viničních tratí v obci Archlebov (BLAHA, 1948) 15

16 PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ 2 PŮVOD RÉVY VINNÉ A MOŽNOSTI VYUŽITÍ VE ŠLECHTĚNÍ 2.1 Základní rozdělení a geografické rozšíření rodu Vitis L. Čeleď Vitaceae L. zahrnuje asi 700 druhů zařazených do 14 rodů. K hospodářsky nejvýznamnějším rodům patří Vitis L. (réva), z okrasného zahradnictví Cissus L., Ampelopsis Planch., Ampelocissus Planch. a Parthenocissus Planch. Klasifikace rodu Vitis L. byla předmětem sporu mnoha systematických botaniků, šlechtitelů révy vinné i praktických vinohradníků. Botanikové často používali pro několik morfologicky naprosto stejných druhů různé názvy, jejichž počet však několikanásobně převyšoval skutečné množství druhů. Z pohledu praktického vinohradnictví jsou důležitá zjištění, která učinil již PLANCHON (1887), a na jejichž základě ve své klasifikaci čeledi Vitaceae Juss. a rodu Vitis L. uvádí rozdělení rodu na dva odlišné podrody Muscadinia a Euvitis. Oba podrody se od sebe vzájemně odlišují počtem chromozomů Euvitis (2n = 38) a Muscadinia (2n = 40) a morfologickými vlastnostmi, viz tabulka 2.1. Podrod Muscadinia obsahuje pouze tři druhy Muscadinia munsoniana, rozšířený od východního pobřeží USA až k Mexiku, málo známý druh Muscadinia popenoi, nalezený v Mexiku, a nejvýznamnější Muscadinia rotundifolia zdomácnělý na jihovýchodě USA. Divoký botanický druh Muscadinia rotundifolia se využívá v praktickém vinohradnictví a při šlechtění révy. Je vysoce rezistentní k mnoha patogenům. podrod Euvitis podrod Muscadinia 16 Borka na letorostech se v období zralosti může odlupovat v celých pásech. Na letorostech nejsou lenticely. Dřevo je měkké s velkými cévami. Řez výhonu bývá vždy eliptický, nikdy čtyřúhelníkový. Dřeň v uzlech (nodech) přerušuje přepážka (diafragma). Dvoj- nebo trojvidličnaté úponky vyrůstají naproti listům a nemají diskovité zakončení k přichycení ke stěně. Vegetativní orgány pokrývají vlnaté, štětinkovité nebo speciální typy vlásků. Hrozny tvoří mnoho bobulí, které se drží stopky i po dosažení plné zralosti. Obsah cukrů a kyselin v bobulích předurčuje hrozny pro čerstvý konzum, výrobu šťáv nebo výrobu vína. Semena jsou hruškovitá. Listy bývají obvykle dlanité s pěti základními žilkami. Letorosty mají nápadné lenticely, borka se neodlupuje. Dřevo je tvrdé bez velkých cév. Dřevo se vyznačuje malou plochou dřeně. Dřeň výhonu není přerušovaná, nemá přepážky. Naproti listům vyrůstají jednoduché nebo přerušované úponky bez diskovitého zakončení k přichycení na zdi. Vegetativní část rostliny bývá vždy lysá nebo slabě hladká. Hrozny tvoří poměrně málo bobulí, které dozrávají nestejnoměrně a opadávají jedna po druhé po dosažení zralosti. Dužnaté bobule s malým množstvím šťávy mohou být konzumovány čerstvé, kvůli nízké koncentraci cukru nejsou vhodné pro výrobu vína. Semena jsou loďkovitá. Listy slabě laločnaté nebo bez zřetelných laloků mívají vždy dlanitý tvar. Tab. 2.1 Morfologické rozdíly mezi podrody Muscadinia a Euvitis (BOUQUET, 1980 a GALET, 1998)

17 Původ révy vinné a možnosti využití ve šlechtění lesní réva vinná ušlechtilá réva vinná pohlaví dvoudomé jednodomé stanoviště vlhké půdy suché půdy kvetení začátek května až začátek června polovina května až polovina června tvar bobule malá, kulatá nebo zploštělá velká a podlouhlá kmen semena hrozen listy často rozvětvený, tenký, kůra se odděluje ve velmi dlouhých tenkých proužcích malá, zaoblená, vyšší poměr mezi šířkou a délkou (> 0,7) malý, kulovitý až kuželovitý, nepravidelná násada a nerovnoměrná zralost bobulí v hroznu malé, obvykle hluboce trojlaločnaté, řapík krátký a tenký silná kůra se odděluje v širších a souvislejších proužcích velká, hruškovitý tvar, nižší poměr šířky a délky (< 0,6) velký, podlouhlý, kompaktní, rovnoměrná zralost bobulí v hroznu velké, výrazněji vykrajované, řapík silný, lysý Tab. 2.2 Morfologické rozdíly mezi lesní a ušlechtilou révou vinnou (OLMO, 1976) Botanické druhy patřící do podrodu Euvitis byly nalezeny ve třech význačných genových centrech severoamerickém, východoasijském a euroasijském. Z pohledu pěstování révy je nejdůležitější skupina euroasijská, právě do ní se totiž réva vinná řadí. Réva vinná (Vitis vinifera L.), v celosvětovém měřítku druh nejrozšířenější, se dělí na dva poddruhy (lat. subspecie). Prvním je ušlechtilá réva vinná Vitis vinifera subsp. vinifera (nebo sativa) označovaná také jako evropská réva vinná. Druhý poddruh představuje divoká forma nazývaná lesní réva Vitis vinifera subsp. silvestris (nebo sylvestris). Oba poddruhy lze odlišit především podle morfologických znaků, viz tabulka 2.2. Lesní réva pochází z malé populace, která se později rozšířila od Španělska a severní Afriky na západě až po střední Evropu a Kavkaz na východě. Domestikace révy lesní znamenala přechod k oboupohlavním druhům a odrůdám, a proto je tento poddruh považován za předka dnešních odrůd. Během domestikace docházelo k morfologickým a fyziologickým změnám, které se týkaly velikosti a kvality bobulí i hroznů, větší a pravidelné plodnosti a vyšší cukernatosti hroznů (ZECCA aj., 2009). Klasifikaci révy vinné, která je v současné době nejpoužívanější, vytvořil NEGRUL (1946). Odrůdy rozčleňuje do ekologicko-geografických skupin podle podmínek jejich vývoje a charakteristických morfologických a biologických vlastností. Odrůdy Vitis vinifera subsp. sativa dělí na tři skupiny (lat. proles) proles occidentalis (skupina západní), proles orientalis (skupina východní) a proles pontica (skupina černomořská). Velký počet druhů patřících do podrodu Euvitis se nachází také v severoamerickém a asijském genovém centru. Severoamerická skupina představuje asi 30 druhů, některé jsou hospodářsky významné. Většina jich dlouhodobě roste v neustálém kontaktu s původci plísně révy, padlí révy a révokazem. Během evolučního vývoje si proto tyto druhy vytvořily proti uvedeným houbovým chorobám a révokazu rezistentní mechanismy. Hybridy původně pěstované v USA vznikly z Vitis labrusca. I navzdory jejich charakteristické fox vůni (označované jako liščina) a chuti připomínající jahody se využívají jako moštové i stolní odrůdy. V ČR patří k nejznámějším odrůda Isabella, Concord, Noah nebo Delaware, ale také novější Alden nebo R y seedless. Moderní šlechtění odrůd se zvýšenou rezistencí vůči houbovým chorobám využívá druh Muscadinia rotundifolia. Americké druhy Vitis berlandieri, Vitis riparia, Vitis rupestris, Vitis 17

18 * PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ Proles orientalis Proles pontica Proles occidentalis mnoho odrůd částečně bezsemenných, některé bezsemenné dlouhé vegetační období a velmi nízká mrazuodolnost většinou odrůdy stolního typu, jen málo jich je vhodných pro výrobu vína Terbaš, Tavkveri, Muscat bělyj, Chasselas, Tajfi, Nimrang, Katta Kurgan, Kišmiš bělyj hodně odrůd částečně bezsemenných, některé bezsemenné relativně mrazuodolné vhodné pro výrobu vína a jako stolní odrůdy Rkaciteli, Saperavi, Mcvane, Puchljakovskij, Korintka bílá, Volské oko, Furmint, Banátský ryzlink, Kadarka, Ezerjó, Lipovina, Plavac kratší vegetační období a vysoká mrazuodolnost většina odrůd je určena pro výrobu vína Gamay, Tramín, skupina burgundských odrůd, Cabernet Sauvignon, Merlot, Semillon, Carignan, Malbec Tab. 2.3 Typy odrůd podle ekologicko-geografických skupin (NEGRUL, 1938, LEVADOUX, 1956 a JACKSON, 2000) 18 cinerea a Vitis aestivalis umožnily vznik mnoha podnoží a přímoplodých hybridů Seibela a Seyve-Villarda. Jedno z hlavních genových center asijských druhů představuje Čína. Čínské druhy Vitis spp. se vyznačují mnoha pozitivními vlastnostmi, včetně rezistence k hlavním houbovým chorobám, a dobrou kvalitou hroznů. Z Číny pochází více než 35 druhů. Jejich bobule nemají nežádoucí fox vůni ani chuť, která se vyskytuje u jmenovaných amerických odrůd. Významným asijským druhem je rovněž amurská réva Vitis amurensis Ruprecht. Vitis amurensis se ukázal jako genetický zdroj disponující nejen vysokou mrazuvzdorností, ale rovněž malou citlivostí vůči plísni révové, dobrou akumulací cukrů a ranou dobou zrání. Obr. 2.1 Vitis amurensis list 2.2 Využití rodu Vitis L. ve šlechtění révy vinné Révu vinnou ohrožují některé houbové choroby, zejména plíseň révy Plasmopara viticola [(Berk. & M. A. Curtis) Berl. & De Toni], padlí révy (Erysiphe necator Schwein.) a mšička révokaz (Dactulosphaira vitifoliae Fitch.). K zajištění kvalitní sklizně hroznů slouží intenzivní aplikace pesticidů, avšak s ohledem na životní prostředí se vyvíjejí vhodnější pěstitelské postupy. Jedním z nich je tvorba kvalitních odrůd, které jsou k uvedeným patogenům geneticky odolné. Proto se rezistentní znaky amerických a asijských druhů (Vitis spp.) kombinují s geny kvality vína evropské révy vinné (Vitis vinifera L.). Tuto myšlenku, která ovlivnila budoucí šlechtění révy vinné, formuloval již v roce 1878 francouzský vědec Alexis MILLARDET. Ve vztahu k patogenům se rostliny považují za citlivé nebo rezistentní. Rostlinu lze označit za citlivou, jestliže určitý patogen může vyvolat příznaky choroby. Pokud se příznaky neprojevují, jde o rostlinu rezistentní. Ve vztahu k révokazu nebo plísni révy patří k citlivým většina odrůd Vitis vinifera L. Jelikož se réva vinná pěstuje ve vinici často více než 25 let, je pro ni získání trvalé nebo ales poň částečné rezistence důležité. Houbové choroby a škůdci révy vinné se vyskytují v mnoha formách po celém světě. Šlechtitelé se proto snaží o dosažení nehostitelské rezistence, tj. rezistenci ke všem možným formám určitého patogenu.

19 Původ révy vinné a možnosti využití ve šlechtění Obr. 2.2 Tečkovitá hypersenzitivní reakce u podnože Börner Obr. 2.3 Hypersenzitivní reakce ve formě nekrotických skvrn V pěstitelské praxi se často uvádí termín tolerance nebo polní rezistence. U tolerantní rostliny sice dojde ke kontaktu hostitele (révy vinné) a patogenu, choroba však nepropukne a není ovlivněn ani růst, výnos či kvalita. Polní rezistenci lze pozorovat v přirozených podmínkách. Indukovaná, tj. získaná rezistence představuje obranné mechanismy aktivní pouze při infekci. Jedná se např. o rychlé odumírání rostlinných buněk (tzv. hypersenzitivní reakce HR), tvorba fytoalexinů (rostlinných antibiotik) nebo proteinů souvisejících s patogenezí (pathogenesis related PR). Hypersenzitivita způsobí po napadení patogenem abnormálně rychlé odumření rostlinného pletiva a houba nebo škůdce nemůže na rostlině dál přežívat, souvisí (koreluje) proto většinou s rezistencí rostliny. Ve vztahu k plísni révy se může hypersenzitivní reakce projevovat dvěma způsoby ve formě malých (tečkovitých) nekróz, nebo větších nekrotických skvrn o průměru menším než 1 cm. Oba příznaky se vyznačují nulovou nebo minimální sporulací patogenu. Tečkovité nekrotické reakce se objevují také u podnoží napadených révokazem, např. u podnože Börner. Sloučeniny nazvané fytoalexiny vytváří buňky hostitelské rostliny jako reakci na infekci patogenem. Pro révu vinnou jsou nejvýznamnější skupinou těchto látek stilbeny. Zapojení světového genofondu kulturních rostlin do šlechtitelského procesu je nezbytnou podmínkou úspěšné realizace šlechtitelských programů pro vznik nových odrůd. Rozmanitost genofondu umožňuje spojovat v jednom genotypu vlastnosti, které byly vytvořeny v průběhu evoluce v různých ekologicko-geografických skupinách (VOLYNKIN, 2009). MAUL (2010) uvádí zajímavý přehled zdrojů rezistence k abiotickým a biotickým stresovým faktorům v rámci rodu Vitis v tab Využití molekulární genetiky umožnilo identifikaci genů rezistence a jejich využití ve šlechtění révy na odolnost vůči chorobám a škůdcům. Patrně nejdůležitějším zdrojem rezistence k houbovým chorobám a škůdcům révy je druh Muscadinia rotundifolia, u většiny křížení se však v počátcích šlechtění projevovala vysoká sterilita hybridů (OLMO, 1971). V roce 1919 šlechtitel L. R. DETJEN ze Severní Karolíny vyšlechtil první mezidruhový hybrid Vitis vinifera Muscadinia rotundifolia s využitím odrůdy Vitis vinifera Malaga jako samičího rodiče (DETJEN, 1919). Jeden z potomků NC 6-15 byl později využit jako rezistentní rodič v řadě zpětných křížení s odrůdami V. vinifera. Do dědičnosti rezistence k padlí révy u Muscadinia rotundifolia hlouběji pronikl teprve BOUQUET (1986). Zjistil, že se rezistence řídí jedním dominantním lokusem ( jedním konkrétním místem genu na chromozomu). Tento lokus nazval Run1 (Resistence to Uncinula necator 1) a realizoval zpětná křížení s Vitis vinifera, aby tento lokus do genomu révy vinné přenesl. Dědičnost rezistence v hybridech odvozených od Muscadinia rotundifolia hodnotili PAQUET aj. (2001) a ve všech populacích prokázali segregaci znaků rezistence k padlí révy v poměru 1 : 1 19

20 PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ Severní Amerika Evropa Východní Asie abiotické stresové faktory mráz V. riparia Michaux V. vinifera L. V. amurensis Rupr. sucho V. rupestris Scheele, V. moniticola Buckley, V. acerifolia Rafinesque V. vinifera L. V. yeashanensis Chen vápno V. berlandieri Planch. V. vinifera L. biotické stresové faktory mšička révokaz (Dactulosphaira vitifoliae) plíseň révy (Plasmopara viticola) padlí révy (Erysiphe necator) šedá hniloba hroznů révy (Botrytis cinerea) bakteriální nádorovitost (Agrobacterium) Pierceho choroba V. riparia Michaux, V. rupestris Scheele, V. berlandieri Planch., V. cinerea Engelmann, V. champinii Planch., Muscadinia rotundifolia Michaux V. riparia Michaux, V. rupestris Scheele, V. labrusca L., V. lincecumii Buckley, Muscadinia rotundifolia Michaux, V. champinii Planch., V. aestivalis Michaux V. aestivalis Michaux, V. riparia Michaux, V. cinerea Engelmann, V. berlandieri Planch., Muscadinia rotundifolia Michaux, V. champinii Planch. V. riparia Michaux, V. rupestris Scheele, Muscadinia rotundifolia Michaux V. vinifera L. V. ficifolia Bunge, V. yeashanensi Chen, V. davidii (Romanet du Caillaud) Föex, V. davidii var cyanocarpa Gagnep., V. pseudoreticulata Wang V. amurensis Rupr., V. ficifolia Bunge, V. romaneti Romanet du Caillaud, V. piasezkii Maximovicz, V. davidii (Romanet du Caillaud) Föex, V. davidii var. cyanocarpa Gagnep. V. riparia Michaux V. amurensis Rupr. V. arizonica Engelmann Tab. 2.4 Přehled zdrojů rezistence k abiotickým a biotickým stresovým faktorům v rámci rodu Vitis (MAUL, 2010) 20 (citlivé : rezistentní). Objev monogenní rezistence vůči padlí a znalost štěpného poměru tohoto znaku výrazně přispěly ke zrychlení šlechtění. Následující studie identifikovaly u Muscadinia rotundifolia další rezistentní lokusy označené Rpv1 (Resistence to Plasmopara viticola 1) na chromozomu 12 (BARKER aj., 2005) a rovněž Rpv2 (Resistence to Plasmopara viticola 2) na chromozomu 18. Hledání genů rezistence postupovalo také u odrůd evropské révy vinné. Např. FILIPENKO a STIN (1977) publikovali rezistenci k padlí révy u odrůdy Vitis vinifera Dzhandzhal kara. Později HOFFMANN aj. (2008) zjistili přítomnost jednoduché dominantní alely, tj. konkrétní varianty genu, označené Ren1 (Resistence to Erysiphe necator 1) u odrůdy Kishmish vatkana a COLEMAN aj. (2009) u odrůdy Dzhandzhal kara. Objev genu Ren1 otevřel nové příležitosti v konvenčním šlechtění, neboť může být během jedné generace zapojen do nového potomstva, aniž by narušil čistotu genomu V. vinifera.

21 Původ révy vinné a možnosti využití ve šlechtění Obr. 2.4 Kříženec s využitím Muscadinia rotundifolia patogen gen rezistence autor plíseň révy Rpv1 Muscadinia rotundifolia MERDINOGLU aj. (2003) padlí révy Rpv2 Muscadinia rotundifolia Rpv3 Regent Rpv3 Bianca WIEDEMANN-MERDINOGLU aj. (2006), BELLIN aj. (2010) WELTER aj. (2007), BELLIN aj. (2009) Rpv4 Regent WELTER aj. (2007) Rpv5 Vitis riparia MARGUERIT aj. (2009) Rpv6 Vitis riparia MARGUERIT aj. (2009) Rpv7 Bianca BELLIN aj. (2009) Rpv8 Vitis riparia MOREIRA aj. (2010) Rpv9 Vitis riparia MOREIRA aj. (2010) Rpv10 Vitis amurensis Ren1 Kishmish vatkana, Dzhandzhal Kara SCHWANDER aj. (publikace v přípravě) HOFFMANN aj. (2008), COLEMAN aj. (2009) Ren2 Illinois DALBO aj. (2001) Ren3 Regent WELTER aj. (2007) Ren4 Vitis romanetii RAMMING aj. (2011) Run1 Muscadinia rotundifolia BOUQUET (1986), PAUQUET aj. (2001) révokaz Rdv1 Börner HAUSMANN aj. (2010) Tab. 2.5 Souhrn doposud zmapovaných genů rezistence k houbovým chorobám a škůdcům (zdroj: 21

22 PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ Obr. 2.5 Regent zdroj genů rezistence Rpv3, Rpv4 a Ren3 Obr. 2.6 Bianca zdroj genů rezistence Rpv3 a Rpv7 22 Obr. 2.7 Börner zdroj genu rezistence Rdv1 Gen rezistence Rpv3 (Resistence to Plasmopara viticola 3) byl poprvé identifikován při mapování populace hybridů Regent Frankovka (FISCHER aj., 2004). BELLIN aj. (2009) soudí, že za odolnost odrůdy Bianca k Plasmopara viticola odpovídá také jeden dominantní gen. Tato rezistence se shoduje s Rpv3 odrůdy Regent. Rezistentní alela Rpv3 vyvolá hypersenzitivní reakci do 48 hodin po inokulaci (naočkování) listů a výsledkem jsou nekrotické skvrny, které lze považovat za fenotypový projev alely Rpv3. Předmětem zkoumání je samozřejmě i odolnost révy vůči révokazu. Nová podnožová odrůda Börner (V. riparia V. cinerea) vykazuje po napadení révokazem hypersenzitivní reakci s lokálními nekrózami (VAN HEESWIJCK aj., 2003), které vedou k vysoké nebo absolutní rezistenci. Existuje předpoklad, že se tento znak přenáší od Vitis cinerea (ZHANG, aj., 2009). Odrůda Börner dokonce disponuje vysokou odolností kořenů ke všem formám révokazu, které se kdy testovaly (SCHMIDT a RÜHL, 2003, SCHMIDT aj., 2003). Gen rezistence k révokazu zjištěný u podnože Börner byl označen jako Rdv1 (HAUSMANN aj. 2010) a tyto závěry mohou být rovněž využitelné v praktickém šlechtění. Získané poznatky umožňují při vícenásobném křížení přenášet geny rezistence do jednoho genotypu a zefektivnit tak šlechtitelský proces.

23 Odrůdy révy vinné 3 ODRŮDY RÉVY VINNÉ Vinohradnictví a vinařství v ČR je, podobně jako v Rakousku, Německu nebo na Slovensku, založeno především na výrobě odrůdových vín, a sortiment odrůd je proto velmi rozsáhlý. Moderní vinohradnictví spočívá nejen ve správném výběru odrůdy s ohledem na požadavky konzumentů, ale také k podmínkám stanoviště. Pokud neexistuje harmonický vztah mezi odrůdou a stanovištěm, nelze dopěstovat kvalitní hrozny. V celosvětovém měřítku existuje přibližně 15 tisíc odrůd révy vinné. Počet komerčně a velkovýrobně pěstovaných je však výrazně nižší. V ČR se pěstují tradiční odrůdy světového sortimentu a nové odrůdy vyšlechtěné v tuzemsku i zahraničí. Ve Státní odrůdové knize jsou zaregistrovány také stolní odrůdy révy vinné a tzv. PIWI odrůdy (z něm. pilzwiderstandsfähige Rebsorten), což je označení odrůd odolných proti houbovým chorobám. 3.1 Základní dělení odrůd Odrůdy révy se dělí podle využití na podnožové, moštové, stolní a odrůdy pro výrobu hrozinek. Podnožové odrůdy Podnože se ve vinohradnictví používají od dob rozšíření mšičky révokazu do Evropy. Tvoří kořenový systém révy vinné, ale nevyužívají se pro produkci hroznů. U podnoží je důležitá především výtěžnost kvalitního jednoletého dřeva v podnožové vinici. Jednoleté dřevo se potom využívá ve formě podnožových řízků při roubování a výrobě révových sazenic. Popis podnoží je možné najít v kapitole 12 o výsadbě révy vinné. Moštové odrůdy Tyto odrůdy slouží zejména pro výrobu vína, burčáku, moštů a jiných nealkoholických nápojů vyrobených z hroznů. Mají obvykle menší až střední velikost hroznu a menší bobule. V hroznu bývají bobule hustě nebo středně hustě uspořádané, nemají pevnou dužninu, ale jsou šťavnaté. Pevná dužnina by znatelně snižovala výlisnost, tj. objem moštu získaný lisováním hroznů. Stolní odrůdy Pro přímý konzum hroznů se pěstují stolní odrůdy. Vyznačují se velkými bobulemi středně hustě až volněji uspořádanými ve velkých hroznech. Při základu třapiny bývají hrozny výrazněji rozvětvené. Bobule mají pevnou, masitou dužninu a mohou být i bezsemenné. Bezsemennost patří k atraktivním vlastnostem stolních odrůd a rozlišuje se na dva základní typy partenokarpii a stenospermokarpii. První představuje tvorbu plodů bez předchozího oplození vajíčka a partenokarpické odrůdy vytváří obvykle bobule menší, ale zcela bezsemenné. Při stenospermokarpii dojde k oplození vajíčka a bobule se vyvíjejí se semeny. V určitém vývojovém stadiu však embryo v semenech zanikne a semena přestanou růst. Při brzkém zastavení vývoje bývají semena malá a měkká, při pozdějším mohou být větší a konzument je více vnímá. Vzhledem k velikosti bobulí jsou stenospermokarpické odrůdy pro pěstitele i šlechtitele zajímavější. Odrůdy pro produkci hrozinek Hrozinky produkují zpravidla bezsemenné odrůdy, jejichž plody jsou vhodné k sušení. K nejznámějším se řadí odrůda Sultanina, která produkuje světle hnědé hrozinky a Black Corinth, jež vytváří tmavé hrozinky. 3.2 Registrace odrůd v ČR Registrace odrůd se stala základním předpokladem uznávání a uvádění rozmnožovacího materiálu odrůd révy vinné do oběhu. Pro pěstitele a další uživatele odrůd je registrace nejen zárukou užitné hodnoty odrůdy, odpovídající kvality rozmnožovacího materiálu, ale i ochrany zdraví lidí, zvířat, rostlin a životního prostředí. Vyhláška č. 28/2010 Sb., která upravila některé základní podmínky pro pěstovaní odrůd révy vinné a výrobu jakostního vína, uvádí, že seznam moštových odrůd révy vinné, ze kterých je dovoleno vyrábět jakostní víno stanovené oblasti, je veden ve Státní odrůdové knize nebo v Odrůdových knihách ostatních zemí 23

24 PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ 24 Evropských společenství. Odrůdy révy vinné musí splňovat podmínky stanovené předpisem Evropských společenství pro zatřídění moštových odrůd. Na základě této úpravy je tedy možné pro výrobu vína pěstovat také odrůdy registrované v zemích EU, které však u nás řízením o registraci odrůdy neprošly. Jde např. o odrůdy Chenin blanc, Viognier, Semillon, Shiraz, Carmenére, Merzling, Solaris, Johanniter atd., jež se v ČR již pěstují. V minulosti bylo možné z těchto odrůd vyrábět pouze zemské víno, tj. víno uváděné pod zeměpisným označením české zemské víno nebo moravské zemské víno. Odrůdy, z nichž dnes lze produkovat takové víno, upravuje rovněž vyhláška č. 28/2010 Sb. Nyní jde pouze o staré krajové odrůdy révy vinné a některá novošlechtění, jež neprošla řízením o registraci odrůdy Bílý Portugal, Damascenka, Kamenorůžák bílý, Mladen, Modrava, Modrý Janek, Prachttraube, Ranuše muškátová, Ryzlink buketový, Rulenka, Šedý Portugal, Tramín bílý, Veltlínské červenobílé. Aby se nově vyšlechtěné odrůdy mohly pěstovat pro výrobu jakostního vína nebo produkci stolních hroznů, musí úspěšně projít řízením o registraci odrůdy podle zákona č. 219/2003 Sb., o uvádění osiva a sadby pěstovaných rostlin do oběhu a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby) ze dne 25. června 2003, ve znění zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 178/2006 Sb. a zákona 299/2007 Sb. O registraci odrůdy rozhoduje Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZUZ) prostřednictvím Národního odrůdového úřadu. Odrůdy registrované v ČR jsou uvedeny a pravidelně publikovány v Seznamu odrůd zapsaném ve Státní odrůdové knize a zveřejněny na webové stránce Zkoušky pro registraci odrůdy spočívají ve zjištění odlišnosti, uniformity, stálosti a užitných hodnot nové odrůdy. Provádí je ÚKZUZ, a to podle následujících definic: Odrůda je považována za odlišnou, jestliže se zřetelně liší projevem nejméně jednoho znaku od každé jiné odrůdy známé v Evropských společenstvích. Odrůda je považována za uniformní, jestliže je dostatečně jednotná v projevu znaků, které se zahrnují do zkoušení odlišnosti, jakož i znaků používaných k popisu odrůdy, s ohledem na zvláštnosti jejího generativního nebo vegetativního rozmnožování. Odrůda je považována za stálou, jestliže v projevu znaků, které se zahrnují do zkoušení odlišnosti, jakož i znaků používaných k popisu odrůdy, zůstává beze změny, nebo v případě zvláštního rozmnožovacího cyklu na konci každého takového cyklu. Odrůda má užitnou hodnotu, představuje-li souhrnem svých vlastností ve srovnání s jinými registrovanými odrůdami alespoň v některé pěstitelské oblasti zřejmý přínos pro pěstování nebo pro její využití či pro produkty od ní odvozené. Vykazuje-li odrůda některé vynikající vlastnosti, může být od některých horších vlastností odhlédnuto. Pro registraci odrůdy je důležité zajistit její udržování. Po dobu registrace musí být odrůda udržována v ČR nebo v členském státě. Pokud je udržována v jiném státě, musí být zajištěna rovnocenná kontrola udržovacího šlechtění. Odrůda může být udržována jedním i více udržovateli. Ve Státní odrůdové knize mohou být zapsáni všichni udržovatelé registrované odrůdy, nejméně však jeden. U odrůd révy se také zapisuje označení a udržovatel jejich klonů. Odrůdy révy vinné je možné právně chránit pomocí národního odrůdového práva nebo odrůdového práva Společenství. Ochrana práv k odrůdám zajišťuje držiteli šlechtitelského osvědčení výlučné právo k využívání chráněné odrůdy. Tento držitel může jiné osobě poskytnout souhlas s využíváním chráněné odrůdy a stanovit výši licenčních poplatků za využívání odrůdy. Ochranná práva lze udělit odrůdě, která splňuje podmínky odlišnosti, uniformity, stálosti (zkr. DUS) a novosti a má vyhovující název (zdroj:

25 Odrůdy révy vinné 3.3 Moštové odrůdy révy vinné zapsané ve Státní odrůdové knize ČR V ČR bylo k ve Státní odrůdové knize zapsáno 26 odrůd pro výrobu bílých vín a 20 odrůd pro výrobu červených vín. odrůda zrání kategorie ranosti požadavky na stanoviště odolnost vůči zimním mrazům odolnost k plísni révy odolnost vůči padlí révy odolnost vůči šedé hnilobě hroznů révy Aurelius konec IX. začátek X. SR střední dobrá nízká velmi nízká nízká Auxerrois konec IX. SR střední dobrá střední nízká nízká Děvín konec IX. začátek X. S střední dobrá nízká velmi nízká nízká Hibernal polovina X. S vysoké velmi dobrá dobrá velmi dobrá velmi dobrá Chardonnay konec IX. začátek X. SR střední dobrá střední nízká střední Irsai Oliver 3. dekáda VIII. VR nízké střední nízká nízká střední Kerner konec IX. SR střední dobrá nízká velmi nízká nízká Lena 1. a 2. dekáda IX. R nízké střední nízká nízká střední Malverina 1. a 2. dekáda X. P vysoké dobrá dobrá dobrá dobrá Müller Thurgau 2. a 3. dekáda IX. SR střední střední velmi nízká velmi nízká nízká Muškát moravský 1. a 2. dekáda IX. SR nízké velmi dobrá střední nízká nízká Muškát Ottonel 2. a 3. dekáda IX. S střední velmi dobrá nízká nízká nízká Neburské konec IX. začátek X. S střední střední nízká velmi nízká velmi nízká Pálava konec IX. začátek X. S střední střední nízká velmi nízká střední Rinot 2. a 3. dekáda IX. SR střední dobrá velmi dobrá dobrá dobrá Rulandské bílé 1. a 2. dekáda X. S vysoké střední nízká velmi nízká střední Rulandské šedé konec IX. začátek X. SR střední dobrá střední nízká nízká Ryzlink rýnský 2. a 3. dekáda X. SP vysoké velmi dobrá střední střední nízká Ryzlink vlašský 2. a 3. dekáda X. SP vysoké dobrá střední nízká nízká Sauvignon konec IX. začátek X. SP vysoké střední nízká nízká velmi nízká Sylvánské zelené konec IX. začátek X. S střední střední nízká velmi nízká nízká Tramín červený konec IX. začátek X. S vysoké dobrá střední nízká střední Veltlínské červené rané 2. a 3. dekáda IX. R nízké střední velmi nízká nízká velmi nízká Veltlínské zelené konec IX. začátek X. SP střední střední nízká velmi nízká nízká Veritas konec IX. začátek X. S střední dobrá střední nízká nízká Vrboska 2. a 3. dekáda VIII. VR nízké střední nízká nízká velmi nízká Tab. 3.1 Základní agrobiologické vlastnosti bílých moštových odrůd révy vinné zapsaných ve Státní odrůdové knize ČR 25

26 PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ odrůda zrání kategorie ranosti požadavky na stanoviště odolnost proti zimním mrazům odolnost vůči plísni révy odolnost vůči padlí révy odolnost vůči šedé hnilobě hroznů révy Agni 1. a 2. dekáda IX. VR nízké dobrá střední nízká velmi nízká Alibernet 1. a 2. dekáda X. P vysoké dobrá nízká nízká střední André 2. a 3. dekáda X. P vysoké dobrá střední nízká střední Ariana konec IX. začátek X. S střední střední nízká nízká velmi nízká Cabernet Moravia 2. a 3. dekáda X. SP vysoké střední nízká velmi nízká střední Cabernet Sauvignon 2. a 3. dekáda X. SP vysoké střední střední nízká střední Cerason 1. a 2. dekáda X. S vysoké dobrá velmi dobrá velmi dobrá dobrá Domina 3. dekáda IX. SR střední střední nízká nízká velmi nízká Dornfelder 1. dekáda X. S střední dobrá velmi nízká velmi nízká střední Frankovka 2. a 3. dekáda X. SP vysoké střední nízká velmi nízká střední Fratava 1. dekáda X. S střední dobrá nízká nízká střední Laurot 2. a 3. dekáda X. S vysoké dobrá velmi dobrá velmi dobrá velmi dobrá Merlot 2. a 3. dekáda X. SP vysoké střední nízká velmi nízká střední Modrý Portugal konec IX. začátek X. S střední střední velmi nízká velmi nízká nízká Nativa konec IX. začátek X. S dobrá dobrá dobrá dobrá střední Neronet konec IX. S střední střední střední nízká nízká Rubinet 3. dekáda IX. SR střední střední střední nízká střední Rulandské modré konec IX. začátek X. S vysoké dobrá nízká nízká nízká Sevar 2. dekáda IX. SR střední dobrá dobrá velmi dobrá dobrá Svatovavřinecké konec IX. začátek X. S střední střední nízká velmi nízká velmi nízká Zweigeltrebe 1. dekáda X. S střední dobrá velmi nízká nízká nízká 26 Tab. 3.2 Základní agrobiologické vlastnosti modrých moštových odrůd révy vinné zapsaných ve Státní odrůdové knize ČR

27 Odrůdy révy vinné odrůda zatížení plodnými očky (počet oček na m 2 ) požadavky na regulaci násady hroznů v době vegetace požadavky na odlistění zóny hroznů v době vegetace obsah titrovatelných kyselin v hroznech (g/l) obsah kyselin v hroznech Aurelius 6 8 nízké střední 6 8 střední Auxerrois 6 8, 8 10 nízké střední 6 8 střední Děvín 6 8 nízké střední 5 8 nízký Hibernal 4 6, 6 8 střední vysoké 7 11 vysoký Chardonnay 6 8 střední střední 7 11 vysoký Irsai Oliver 6 8, 8 10 nízké nízké 4 7 nízký Kerner 6 8 nízké střední 7 9 střední Lena 6 8 nízké nízké 6 8 střední Malverina 4 6, 6 8 vysoké vysoké 8 12 vysoký Müller Thurgau 6 8 nízké nízké 5 8 nízký Muškát moravský 6 8, 8 10 nízké nízké 5 8 nízký Muškát Ottonel 6 8, 8 10 nízké nízké 6 8 střední Neuburské 6 8 nízké střední 7 10 střední Pálava 4 6, 6 8 vysoké vysoké 5 8 nízký Rinot 6 8 střední střední 7 9 střední Rulandské bílé 4 6, 6 8 střední vysoké 8 13 vysoký Rulandské šedé 6 8 střední vysoké 6 9 střední Ryzlink rýnský 4 6, 6 8 vysoké vysoké 8 13 vysoký Ryzlink vlašský 4 6, 6 8 vysoké vysoké 8 13 vysoký Sauvignon 4 6, 6 8 vysoké vysoké 8 13 vysoký Sylvánské zelené 6 8 střední vysoké 7 10 střední Tramín červený 6 8 střední vysoké 5 7 nízký Veltlínské červené rané 6 8, 8 10 nízké nízké 5 7 nízký Veltlínské zelené 4 6, 6 8 střední střední 6 10 střední Veritas 6 8 nízké střední 7 9 střední Vrboska 8 10 nízké nízké 4 6 nízký Tab. 3.3 Základní agrotechnické vlastnosti bílých moštových odrůd révy vinné zapsaných ve Státní odrůdové knize ČR 27

28 PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ odrůda zatížení plodnými očky (počet oček na m 2 ) požadavky na regulaci násady hroznů v době vegetace požadavky na odlistění zóny hroznů v době vegetace obsah titrovatelných kyselin v hroznech (g/l) obsah kyselin v hroznech Agni 8 10 nízké střední 5 7 nízké Alibernet 4 6 vysoké vysoké 9 12 vysoké André 4 6 vysoké vysoké 7 10 vysoké Ariana 6 8 střední vysoké 6 9 střední Cabernet Moravia 4 6 vysoké vysoké 6 8 střední Cabernet Sauvignon 4 6 vysoké vysoké 6 9 střední Cerason 4 6 vysoké vysoké 9 11 vysoké Domina 6 8 střední střední 5 7 nízké Dornfelder 6 8 vysoké vysoké 4 6 nízké Frankovka 4 6 vysoké vysoké 7 10 vysoké Fratava 6 8 střední vysoké 6 9 střední Laurot 4 6 vysoké vysoké 9 11 vysoké Merlot 4 6 vysoké vysoké 7 9 střední Modrý Portugal 6 8 střední střední 6 8 střední Nativa 6 8 střední střední 6 9 střední Neronet 6 8 střední střední 6 8 střední Rubinet 6 8, 8 10 nízké střední 5 7 nízké Rulandské modré 4 6, 6 8 střední vysoké 8 10 vysoké Sevar 6 8 střední střední 5 7 nízké Svatovavřinecké 6 8 střední střední 7 10 střední Zweigeltrebe 4 6, 6 8 střední vysoké 6 9 střední 28 Tab. 3.4 Základní agrotechnické vlastnosti modrých moštových odrůd révy vinné zapsaných ve Státní odrůdové knize ČR

29 Odrůdy révy vinné Obr. 3.1 Cabernet Moravia Obr. 3.2 Cerason Obr. 3.3 Rinot Obr. 3.5 Sevar Obr. 3.4 Malverina Obr. 3.6 Hibernal 29

30 PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ Obr. 3.7 Fratava Obr. 3.8 Laurot Obr. 3.9 Nativa Obr Pálava Obr Rubinet Obr Muškát moravský 30

31 Odrůdy révy vinné Při výběru odrůd pro nové výsadby je důležitá znalost některých agrobiologických vlastností a termínů. Zrání Dobu zrání určuje tzv. technologická zralost, při níž cukernatost, kyseliny, ph, aromatická a fenolická zralost jsou v optimálním stavu ve vztahu k výrobě vína nebo sklizni stolních hroznů k přímé konzumaci. Ranost Ranost odrůdy lze rozlišit podle dvou kritérií. Prvním je součet dnů, které daná odrůda potřebuje od začátku rašení po plnou zralost, a druhým suma aktivních teplot odrůdy, neboli SAT tu odrůda vyžaduje od rašení po plnou zralost (SAT odrůdy = součet průměrných denních teplot za dny mezi rašením révy a sklizní hroznů, kdy vystupuje průměrná denní teplota nad 10 º C). Požadavky na stanoviště Nízké odrůdu lze pěstovat ve všech vinařských podoblastech ČR. Nemá zvláštní nároky na topografické a půdní podmínky, vyžaduje však svahovité polohy. Střední odrůda se pěstuje ve všech vinařských podoblastech ČR. Potřebuje svahovité pozemky s J, JV nebo JZ expozicí a dobrým osluněním, vyznačuje se určitými odrůdově specifickými požadavky na půdní podmínky. Vysoké odrůda je určena pouze do kvalitních lokalit terroir, výhradně na svahovité pozemky s J, JV nebo JZ expozicí a dobrým osluněním, s vyššími odrůdově specifickými požadavky na půdní podmínky. Odolnost vůči zimním mrazům Nízká odrůda citlivá na zimní mrazy, bývá poškozována teplotami již okolo 15 º C. Střední poškozována teplotami od 18 º C. Vysoká odrůda dobře odolná vůči zimním mrazům, hranice poškození pod 21 º C. Odolnost proti plísni révy, padlí révy a šedé hnilobě hroznů Velmi nízká odrůdy evropské révy vinné (Vitis vinifera L.) velice citlivé na houbové choroby, nutnost využít všechny možnosti přímé a nepřímé ochrany; rozvoj choroby bývá intenzivní. Nízká odrůdy evropské révy vinné (Vitis vinifera L.) citlivé na houbové choroby, vyžadují důslednou, pravidelnou a kvalitní ochranu. Střední odrůdy evropské révy vinné (Vitis vinifera L.) středně citlivé na houbové choroby; potřeba pravidelné a kvalitní ochrany. Vysoká odrůdy se zvýšenou odolností vůči houbovým chorobám (PIWI odrůdy) disponující vysokou rezistencí; v závislosti na podmínkách stanoviště je lze pěstovat s nižším podílem chemické ochrany nebo s využitím pomocných látek. Velmi vysoká odrůdy se zvýšenou odolností vůči houbovým chorobám a disponující velmi vysokou rezistencí; v závislosti na podmínkách stanoviště je lze pěstovat bez nebo s nižším podílem chemické ochrany či s využitím pomocných látek. Zatížení plodnými očky U některých odrůd může být uvedeno více stupňů zatížení v závislosti na předpokládaném jakostním stupni vína. Při produkci hroznů na výrobu jakostního vína je možné volit vyšší zatíkategorie ranosti počet dnů pro dosažení zralosti hroznů suma aktivních teplot (SAT) ve C velmi rané (VR) rané (R) středně rané (SR) střední (S) středně pozdní (SP) pozdní (P) velmi pozdní (VP) 145 a více 3000 a více Tab. 3.5 Rozdělení ranosti odrůd a suma aktivních teplot podle POSPÍŠILOVÉ (1981) 31

32 PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ žení než pro produkci jakostního vína s přívlastkem: nízké: 4 6 oček na m 2, střední: 6 8 oček/m 2, vysoké: 8 10 oček na m 2. Požadavky na regulaci násady hroznů v průběhu vegetace Nízké odrůda nevyžaduje doplňkovou regulaci násady hroznů v průběhu vegetace prakticky v žádném ročníku. Dostačuje regulace počtem oček při zimním řezu a v rámci podlomu. Střední odrůda potřebuje doplňkovou regulaci násady hroznů v průběhu vegetace v závislosti na průběhu počasí v daném ročníku. V ročnících s méně příznivým průběhem klimatických parametrů je nutná regulace násady probírkou hroznů během vegetace. Vysoké k získání vysoce kvalitních hroznů (produkce přívlastkových vín) je vhodné regulovat násady hroznů pravidelně. Jedná se často o odrůdy s větším hroznem nebo o středně pozdní a pozdní odrůdy. U nich se praktikuje regulace při zimním řezu, podlomu a v průběhu vegetace. Požadavky na odlistění zóny hroznů Nízké odrůda nevyžaduje odlistění zóny hroznů, dostačuje odstranění zálistků v této zóně. Odlistění by mohlo negativně ovlivňovat obsah kyselin a aromatickou kvalitu hroznů. Střední odrůda vyžaduje odlistění zóny hroznů v závislosti na vývoji počasí v ročníku. K odlistění přistupujeme v horších ročnících, a to s cílem získat harmonický obsah a poměr kyselin, antokyanových barviv a tříslovin v hroznech. V zóně hroznů vždy odstraňujeme zálistky. Vysoké odrůda potřebuje odstranění zálistků a odlistění (1 3 listy) v zóně hroznů kvůli optimalizaci obsahu kyselin, aromatické zralosti, vývoje antokyanů a tříslovin. 3.4 Stolní odrůdy révy vinné Stolní odrůdy révy vinné zapsané ve Státní odrůdové knize mohou být určeny pro velkovýrobní pěstování (viz tab. 3.6). Arkadia (Moldova Cardinal) Velkoplodá stolní odrůda ukrajinského původu s velkým až velmi velkým hroznem, u základu třapiny rozvětveným, rovnoměrně hustým. Bobule velká, vejčitá, zelenožlutá, v plné zralosti až žlutá. Dužnina pevná, silná, chrupkavá. Dozrává koncem srpna až začátkem září. Vyžaduje dostatečně teplá a chráněná stanoviště, nejvhodnější jsou slunné svahovité polohy a hlinité či hlinitopísčité půdy s dostatečnou vodní jímavostí. Vyznačuje se pouze střední až nižší odolností 32 Obr Pola Obr Arkadia

33 Odrůdy révy vinné název odrůdy rok zápisu udělení ochranných práv odrůdě doporučované zatížení (počet oček na m 2 ) Arkadia Diamant Chrupka bílá Chrupka červená Julski biser Olšava Panonia Kincse Pola Vitra Tab. 3.6 Stolní odrůdy zapsané ve Státní odrůdové knize ČR vůči zimním mrazům. Patří mezi PIWI odrůdy, odolnost proti plísni révy a padlí révy bývá dobrá. Arkadia se uplatní při pěstování na středním vedení, ale také na pergolách. Při vysoké násadě hroznů je vhodná regulace během vegetace, v suchých ročnících doplňková kapková závlaha. Diamant (Julski biser Panonia Kincse) Velkoplodá stolní odrůda slovenského původu se značně velkým, kuželovitým a řidším hroznem. Bobule velká, oválná, symetrická, žlutozelená se zaokrouhleným vrcholem. Hrozny dozrávají koncem srpna až začátkem září. Jde o odrůdu náročnější na stanoviště, které se daří v dobrých pěstitelských polohách, nejlépe na svahovitých pozemcích s hlubokými, výživnými půdami, dobře zásobovanými vodou. Odolnost proti zimním mrazům vykazuje střední až dobrou. Z houbových chorob je Diamant nejcitlivější na poškození plísní révy a padlím révy. Odrůdu lze pěstovat na středním nebo vysokém vedení s řezem na dlouhé tažně nebo na pergolách. Chrupka bílá Jedna z nejstarších odrůd révy vinné. Středně velký až velký, válcovitý nebo válcovitě kuželovitý hrozen má rozvětvenou hlavní osu třapiny a někdy vytváří i křidélko. Bobule je středně velká, kulatá, pravidelná, barva je zelenožlutá, na sluneční straně s hnědým líčkem. Dozrává v první polovině září a vyznačuje se velmi dobrou mrazuodolností. Chrupka bílá potřebuje středně dobré svahovité pozemky, ideálně dostatečně osluněné svahy chráněné proti větru. Nejvhodnější pro pěstování bývají půdy písčitohlinité nebo skeletové, dostatečně hluboké a dobře zásobované živinami. Pěstuje se většinou na středním nebo vysokém vedení s řezem na jeden tažeň. Patří mezi odrůdy evropské révy vinné a je vhodná i do okrajových oblastí pěstování. Chrupka červená Hrozen je středně velký a středně hustý, válcovitý nebo válcovitě kuželovitý, s hlavní osou třapiny, při jejímž základu vzniká křidélko. Bobule je středně velká až velká a kulatá, růžové až tmavočervené barvy. Odrůda dozrává v první polovině září a na polohu je středně náročná. Nejvhodnější k výsadbě jsou svahovité a dobře osluněné pozemky s úrodnými půdami s dostatkem vláhy a tepla. Pěstuje se na středním vedení s řezem na jeden tažeň. Podle půdních podmínek stanoviště lze použít prakticky všechny podnože. Julski biser (Afuz Ali Hybrid III/2) Julski biser je odrůda bulharského původu se středně velkým až velkým, válcovitým až kuželovitým, rozvětveným a středně hustým hroznem. Středně velká zelenožlutá bobule má pravidelný elipsovitý tvar. Dozrává v první polovině září a má vysoké požadavky na stanoviště. Jedním z důvodů bývá i vyšší citlivost na poškození zimními mrazy. Vyžaduje slunné svahovité polohy. Odrůda je vhodná převážně pro velké tvary, především pro pěstování na pergolách, kde vytváří větší zásobu starého dřeva. Příliš přetížené keře produkují vzhledově i kvalitativně špatné hrozny. 33

34 PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ 34 Olšava (Kossuth Lájos Boskolena) Odrůdu ze Šlechtitelské stanice vinařské v Polešovicích charakterizuje velký hrozen, většinou válcovitého tvaru, někdy mírně kuželovitého. Kulatá až mírně oválná, v plné zralosti modročervená bobule s masitou, šťavnatou a harmonickou dužninou. Dozrává v polovině září. Daří se jí v hlinitopísčité a hlinité půdě s dostatečnou vláhou. S ohledem na slabší růst keřů potřebuje dobrou zásobu živin, u suchých půd doplňkovou závlahu. Pěstuje se nejčastěji na vedení s řezem na jeden tažeň nebo na různých modifikacích pergol. U všech způsobů vedení se odstraňují zálistky v zóně hroznů a zejména při pěstování na pergolách je třeba regulovat násady. Keře se nesmí přetěžovat. Panonia Kincse (Královna vinic Cegléd szépé) Původem maďarská odrůda s velkým, válcovitě kuželovitým hroznem, který je rovnoměrně hustý až řidší, u báze třapiny rozvětvený. Žlutá bobule bývá velká, elipsovitá, pravidelná, se zaokrouhleným vrcholem a slupkou srostlou s pevnou a poměrně šťavnatou dužninou. Dozrává v 1. polovině září a na stanoviště má velice vysoké nároky. Lze ji pěstovat pouze na velmi teplých stanovištích, kde neklesají výrazně zimní teploty. Půdy jí vyhovují nejlépe hluboké, hlinitopísčité, dobře zásobované vodou i živinami. Doporučuje se pěstování ve tvaru pergoly, která zároveň vytváří v zahradě nebo v blízkosti domu příjemné prostředí. Odrůdu lze pěstovat i na středním nebo vysokém vedení s řezem na tažně. Při tomto pěstitelském tvaru se regulují násady hroznů, tzn. ponechá se vždy pouze jeden nejlépe vyvinutý hrozen na letorostu. Pola (Poběda Košutův hrozen) Odrůda pochází ze Šlechtitelské stanice vinařské v Polešovicích. Velký, středně hustý hrozen atraktivního vzhledu má třapinu u základu rozvětvenou. Bobule je velká, krátce oválná až oválná, voskovitě ojíněná a červenomodrá. Chutná neutrálně, harmonicky, v některých případech i jemně aromaticky. Dozrává v 1. polovině září. Daří se jí na chráněných a dobře osluněných místech. Na půdu má nižší nároky, snáší i sušší stanoviště, na nichž však vytvoří menší hrozny. Přínosem jsou proto půdy dobře vyhnojené a dostatečně zásobované vodou. Odrůda se pěstuje na středním nebo vysokém vedení s řezem na tažně. Možné jsou i pergoly, zde se ale opět musí dbát, aby nebyly keře přetěžované. Vzhledem k hustému olistění a růstu zálistků je tato odrůda náročnější na zelené práce. Vitra (Poběda Košutův hrozen) Pro tuto odrůdu ze Šlechtitelské stanice vinařské v Polešovicích je charakteristický velký řidší hrozen, se středně dlouhou stopkou a velkou, oválnou bobulí s pevnou a šťavnatou dužninou, bez zvláštních aromatických látek. Při venkovním pěstování se bobule zbarvují tmavě červenofialově, ve skleníku jsou světlejší. Ve skleníkových podmínkách dozrává koncem srpna, venku v 1. polovině září. Pro pěstování jsou příhodné svahovité pozemky nebo chráněná místa v zahradách s dostatkem slunce. Odrůda rovněž uvítá úrodnější a výživnější půdy s dostatečnou vlhkostí. Pěstování ve sklenících je možné ve všech oblastech. 3.5 PIWI odrůdy Ve 2. polovině 19. století se do Evropy rozšířili původci nebezpečných houbových chorob plísně révy [Plasmopara viticola (Berk&Curt.) Berl. & De Toni] a padlí révy (Erysiphe necator Schwein) a také nebezpečný škůdce mšička révokaz. Během krátké doby zdecimovali významné plochy evropských vinic. Producenti révových sazenic a výzkumníci se poté začali zabývat myšlenkou využít v boji s těmito nebezpečnými patogeny šlechtění. Jejich cílem bylo vytvoření ideální révy, která by měla dostatečnou rezistenci k uvedeným patogenům a poskytovala zároveň vysokou kvalitu hroznů a vína. Využití přirozené rezistence mělo být vhodnou alternativou k intenzivnímu používání pesticidů proti chorobám révy vinné. V počátcích šlechtění na rezistenci bylo založení genů odolnosti k plísni, padlí i révokazu považováno za polygenní, a získání ideální révy bylo proto velmi obtížné. Požadovaného cíle nebylo navíc dosaženo. Šlechtitelské směry na tvorbu odrůd rezistentních k révokazu (podnoží) a odrůd disponujících zvýšenou odolností k houbovým chorobám se posléze rozdělily. Protože plíseň révy (Plasmopara viticola) se v 19. století v evropských vinicích rychle rozšiřovala, směřovalo šlechtitelské úsilí především k tvorbě nových odrůd rezistentních vůči této chorobě, které by zároveň poskytovaly přija-

35 Odrůdy révy vinné telná vína (ALLEWELDT, 1980). Teprve kolem roku 1970 se přidalo šlechtění zvyšující odolnosti vůči padlí (KOZMA, 2002). Zapojení světového genofondu odrůd révy vinné bylo nezbytnou podmínkou úspěšné realizace šlechtitelských programů. Divoké druhy (Vitis spp.) se již na počátku staly cennými genovými zdroji rezistence. Později byly do šlechtění zapojeny také asijské druhy, především Vitis amurensis Rupr. Zavedení nových odrůd se zvýšenou odolností proti houbovým chorobám do praxe však nemělo vůbec jednoduchou cestu. Např. BECKER a ZIMMERMANN (1980) uvádějí, že odrůdy révy s genotypem amerických druhů (Vitis spp.) měly v Evropě negativní ohlas. Bylo tomu tak z několika důvodů. Staré francouzské hybridy z jednoduchého křížení amerických Vitis spp. s Vitis vinifera nebo ze zpětných křížení hybridů a odrůd Vitis vinifera produkovaly vína nižší kvality. Na druhé straně byly rezistentní k mrazu, houbovým chorobám a měly dobrý výnos. Dalším protiargumentem byla diskuse o zdravotní prospěšnosti hybridních vín. Podnět k ní daly pokusy, které prováděli BREIDER, WOLF, SCHMIDT (1965) s euro-americkými hybridy révy u slepic plemena Leghorn. V následné analýze BREIDER a WOLF (1967) uvádí škodlivé působení moštu z rezistentních hybridů a sloučeniny, které vedly k vývojovým vadám a ovlivňovaly nervový systém slepic, nazývají biostatika. Toto negativní působení euro-amerických hybridů však velmi brzo vyvrátili SCHURH aj. (1968) a poté STOEWSAND aj. (1969). Konkrétně STOEWSAND aj. (1969) dokazují, že u hybridních odrůd nejsou přítomné vůbec žádné přirozené toxické látky. Negativní působení rezistentních odrůd tak vyvrací. Na setkání expertní skupiny, které neslo název Šlechtění révy vinné v Bordeaux v roce 1977 byla iniciována diskuse o vývoji odrůd rezistentních k houbovým chorobám a révokazu a o pojmenování těchto odrůd. Název přímoplodící hybridy se vzhledem k minulosti jevil jako nevhodný. Na základě genealogického původu se proto začaly tyto odrůdy označovat jako vytvořené v rámci interspecifického křížení. Šlechtění interspecifických odrůd pokračovalo poměrně velkou intenzitou. V 90. letech 20. století došlo k registraci mnoha odrůd v Německu, Maďarsku, Jugoslávii, Rakousku, zemích bývalého Sovětského svazu i v ČR. Šlechtění se stalo zajímavé zejména pro okrajové vinohradnické oblasti, pro země střední a východní Evropy a biologicky hospodařící vinaře ve všech evropských zemích. V rámci vinohradnické a vinařské legislativy EU však není pojem interspecifická odrůda vymezen. Naopak Vitis spp., tj. druhy patřící do rodu Vitis, ze kterých je dovolena výroba jakostního vína, jsou v nařízení jasně vymezeny, a přiřazení odrůdy do botanického taxonu má být proto jednoznačné. Podle 3 čl. 19 nařízení EK č. 1493/1999 je výroba jakostního vína v zemích EU povolena pouze z odrůd náležejících k botanickému druhu Vitis vinifera. Při registraci nových odrůd se zvýšenou odolností k houbovým chorobám došlo tedy k porovnání jejich morfologických znaků. Rozhodnutí, zda nově vyšlechtěná odrůda patří k botanickému druhu Vitis vinifera, bylo založeno na tzv. ampelografických znacích. Ty umožnily ověřit, jestli morfologické znaky nové odrůdy patří mezi znaky již existujících odrůd Vitis vinifera, což se potvrdilo. Od té doby se rezistentní odrůdy řadí do botanického druhu Vitis vinifera réva vinná. Aby se mezi pěstiteli posílil důraz na pozitivní vlastnosti rezistentních odrůd, tzn. zvýšenou odolnost k houbovým chorobám, jsou označovány jako PIWI odrůdy. Jejich pěstování je ideální cestou pro produkci kvalitních hroznů a vín v podmínkách biologického vinohradnictví. PIWI odrůdy pěstují biovinaři v Německu, Rakousku, Maďarsku, Švýcarsku, Jižním Tyrolsku, Polsku i v ČR. Pěstování PIWI odrůd umožňuje: minimalizaci použití pesticidů; k ochraně proti houbovým chorobám se mohou využívat pomocné prostředky zlepšující zdravotní stav révy nebo přípravky na bázi mědi a síry. PIWI odrůdy lze na určitých stanovištích pěstovat bez jakékoliv ochrany proti houbovým chorobám; vypěstování kvalitních hroznů pro výrobu jakostních vín a jakostních vín s přívlastkem; produkci stolních hroznů, moštů nebo hroznových šťáv z biologicky ošetřovaných vinic. 35

36 PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ Moštové PIWI odrůdy českého původu typ vína odolnost intenzita růstu odrůda termín zrání náročnost na stanoviště zimní mrazy šedá hniloba padlí révy plíseň révy 36 Tab. 3.7 Důležité vlastnosti bílých moštových PIWI odrůd Prinzipal polovina IX. střední ST ST D VD ST výrazně ovocný, RR Saphira polovina X. vysoká D D D D V jemně ovocný, RB Bronner 1. polovina X. střední VD VD D VD V ovocně květinový, RB Hélios konec IX. střední D D D D ST výrazně ovocný Johanniter polovina X. vysoká D VD D D ST ovocný, RR Merzling polovina IX. nízká střední D D ST D V ovocný, nižší kyselina Solaris konec VIII. nízká VD VD D VD VV ovocně květinový Muscaris 1. polovina IX. nízká VD D D D V muškátový Souvignier gris 1. polovina X. vysoká VD D D D V jemné ovocné aroma, SG Villaris polovina IX. střední VD VD ST D V jemně ovocný, RB Felicia polovina IX. střední ST D D D VV květinový, jemně muškátový Cabernet blanc začátek X. střední D D D D VV SG Bianca konec IX. střední VD VD D VD V jemně ovocný, výrazná kyselina Csillám 1. polovina IX. střední VD ST ST VD ST ovocný, jemně muškátový Viktória gyöngye 2. polovina IX. střední D VD VD D V neutrální, jemná kyselina Zalagyöngye 2. polovina IX. střední D ST N D D V jemně ovocný, nižší kyselina Göcseji zamatos polovina IX. střední VD D ST D ST muškátový Vysvětlivky: odolnost vůči houbovým chorobám a zimním mrazům: nízká (N), střední (ST), dobrá (D), velmi dobrá (VD) intenzita růstu: střední (ST), vysoká (V), velmi vysoká (VV) typ vína: RR Ryzlink rýnský, RB Rulandské bílé, SG Sauvignon blanc

37 Odrůdy révy vinné víno odolnost intenzita růstu odrůda termín zrání náročnost na stanoviště zimní mrazy šedá hniloba padlí révy plíseň révy Accent konec IX. střední ST D D D V květinová vůně, vysoká barva Allegro konec IX. střední D D VD VD VV červené ovoce, jemné taniny Bolero 2.polovina IX. střední ST D VD VD ST červené ovoce, harmonické taniny Rondo polovina IX. střední D S D VD ST lesní ovoce, jemné taniny Baron konec IX. střední VD D VD D V ovocný typ, výrazný tanin Cabernet Carbon 1. polovina X. vysoká VD ST D D V kabernetový typ Cabernet Carol 1. polovina X. vysoká VD D ST VD V kabernetový typ Cabernet Cortis 2. polovina IX. střední VD D D D V kabernetový typ Cabernet Cantor konec IX. střední VD VD D D V kabernetovo-merlotový typ Monarch konec IX. střední D D VD D V ovocný typ, výrazné taniny Tab. 3.8 Důležité vlastnosti modrých moštových PIWI odrůd Prior začátek X. střední VD VD VD D V jemně ovocný typ Roesler 1. polovina X. střední D ST ST VD VV lesní plody, výrazné taniny Ráthay 1. polovina X. střední D ST D VD V lesní plody, výrazné taniny Regent polovina IX. střední D D D D ST ovocný typ, výrazné taniny Reberger polovina IX. střední D ST D D ST jemně ovocný, typ Frankovka Calandro polovina IX. střední ST D D D ST výrazný typ, vysoká barva a taniny Cabertin 1. polovina X. vysoká D D D D VV lesní ovoce, kabernetový typ Cabernet Jura polovina X. vysoká VD VD VD VD VV jemně kabernetový typ Pinotin 2. polovina IX. střední D D VD VD ST červené ovoce, jemné taniny Medina konec IX. střední D VD VD D ST muškátový, pro červené a růžové víno Nero začátek IX. střední VD VD ST D V jemně ovocný, pro červené a růžové víno Vysvětlivky: odolnost vůči houbovým chorobám a zimním mrazům: nízká (N), střední (ST), dobrá (D), velmi dobrá (VD) intenzita růstu: střední (ST), vysoká (V), velmi vysoká (VV) 37

38 PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ Obr Johanniter Obr Merzling Obr Solaris Obr Roesler Obr Cabernet Cortis Obr Regent 38

39 Odrůdy révy vinné Obr Brigantina Obr Jurin Obr Ogoněk Tajrovskij Obr Tigin Obr Talisman Obr Titan 39

40 PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ Moštové PIWI odrůdy českého původu Zkoušení francouzských přímoplodících hybridů probíhalo v Československu již ve letech 20. století. Testováním velkého sortimentu se zabýval Karel Neoral na Šlechtitelské stanici vinařské v Mutěnicích. Žádná z hodnocených odrůd však nebyla introdukována do praxe. K obnovení zájmu o odrůdy se zvýšenou odolností došlo v 60. letech 20. století na Vysoké škole zemědělské v Brně. Vilém Kraus započal v lednickém ústavu genetiky Mendeleum s křížením odrůd Vitis vinifera z různých ekologicko-geografických skupin s Vitis amurensis a některými seibelovými hybridy. Z této šlechtitelské práce vznikla odrůda Rondo, jejíž šlechtění bylo později úspěšně zakončeno v Geisenheimu a odrůdu v Německu registrovali. Druhá vlna šlechtění na rezistenci začala u nás v 80. letech 20. století. Při spolupráci Zahradnické fakulty v Lednici a vědecko-výzkumného sdružení Rezistant, představovaného Milošem Michlovským, byl shromážděn rozsáhlý genofond interspecifických odrůd. Genofond soustředil především odrůdy ze zemí bývalého Sovětského svazu a Jugoslávie, Maďarska, Rakouska, ale také Německa, Kanady a USA. Genofond se stále udržuje a hodnotí na Zahradnické fakultě Mendelovy univerzity v Lednici. Československé šlechtění PIWI odrůd pracovalo s významným donorem rezistence Seibel Tato odrůda posloužila při vzniku mnoha nových odrůd s velmi dobrou odolností k chorobám. Seibel neobsahuje, stejně jako většina jeho potomků, diglukosidická antokyaninová barviva. Šlechtění PIWI odrůd v ČR pokračuje v podniku Vinselekt Miloše Michlovského, na Zahradnické fakultě Mendelovy univerzity v Lednici a u dalších privátních šlechtitelů. Mezi PIWI odrůdami zapsanými ve Státní odrůdové knize je možné najít odrůdy Malverina, Rinot, Laurot, Cerason, Sevar a Nativa. Několik následujících je přihlášeno do odrůdových zkoušek nebo jsou již registrovány. Erilon /(Frankovka Cabernet franc 6/76) Merlan/ List středně velký až velký, trojlaločnatý a horní listové výkrojky mělce vykrajované. Řapíkový výkrojek je otevřen ve tvaru písmene V. Hrozen je středně velký až velký, dlouhý, tvar válcovitý. Uspořádaní bobulí v hroznu středně husté až husté. Bobule středně velká až větší, kulatá, osluněná strana zlatavá. Chuť aromatická. Požadavky na polohu má tato odrůda střední až vyšší, vhodné jsou svahovité pozemky s velmi dobrým osluněním. Nemá ráda vlhké lokality 40 Obr Rondo Obr Erilon

41 Odrůdy révy vinné a hluboké, výživné a silně vododržné půdy, na kterých vytváří husté hrozny. Upřednostňuje půdy spíše písčité, sušší. Erilon dozrává v první polovině října. Odolnost této odrůdy vůči zimním mrazům je dobrá. Odolnost proti padlí révy je také dobrá a rezistence k plísni révy dokonce velmi dobrá. Vztah k šedé hnilobě závisí na hustotě hroznu. Velice husté hrozny jsou k hnilobě citlivé, naopak středně husté až řidší hrozny vykazují velmi dobrou odolnost. Doporučované zatížení je 4 6 oček na m 2. Husté olistění předznamenává význam zelených prací. Odstranění zálistků ze zóny hroznů je nezbytné co nejdříve po kvetení. Odlistění zóny hroznů se doporučuje kvůli vývoji jejich aromatické zralosti až okolo zaměkání bobulí. Odrůda obsahuje methoxypyraziny, podobně jako Sauvignon blanc, a optimální aromatický projev má být ovocný se slabou stopou zelených tónů. Při vysoké násadě je potřebná regulace hroznů během vegetace. Víno má ovocné aroma s jemným nádechem kopřivy, podobné odrůdě Sauvignon blanc, chuť je plná, kyselina svěží. Savilon (Rakiš Merlan) List středně velký, trojlaločnatý. Barva listové čepele světle zelená. Řapíkový výkrojek otevřený. Hrozen středně velký až velký, u základu třapiny vícekrát rozvětvený, dlouhý. Uspořádání bobulí v hroznu středně husté až řidší. Bobule malá, lehce oválná, v plné zralosti zlatožluté barvy. Odrůda vyžaduje dobré lokality, nehodí se do okrajových oblastí. Její požadavky na půdní podmínky jsou nižší a vyhovuje jí široké spektrum půd. Dozrává v první polovině října. Odolnost proti zimním mrazům je dobrá a totéž platí pro odolnost vůči plísni révy, padlí révy a šedé hnilobě. Pouze v letech se silnějším infekčním tlakem padlí mohou být napadeny listy. Doporučuje se zatížení 4 6 oček na m 2 a při vysoké násadě doplňková regulace hroznů během vegetace. Olistění keře bývá středně husté, postačí tedy pouze základní zelené práce. Víno je aromatické s výraznějším ovocným charakterem jemně podbarveným bylinnými tóny jako u Sauvignon blanc, chuť plná, kyselina svěží. Kofranka (Merlan Fratava) List středně velký, mělce troj- až pětilaločnatý. Listová čepel zvlněná. Povrch listové čepele puchýřnatý. Barva tmavozelená. Řapíkový výkrojek otevřený, úzký nebo překrytý s úzkým průsvitem. Hrozen středně velký, kuželovitý, u základu třapiny s křidélkem. Uspořádání bobulí v hroznu husté. Bobule středně velká, kulatá, tmavomodrá až černá, s voskovitým ojíněním. Jde o pozdní odrůdu, která dozrává v polovině října, a je proto náročná na stanoviště. Patří do lokalit, kde se tradičně pěstují modré odrůdy révy vinné. K vhodným patří svahovité pozemky s velmi dobrým osluněním, aby kvalitně vyzrála barviva a třísloviny. Nedoporučuje se pěstování na suchých a výsušných půdách. Na vlhkých půdách se však vytvářejí velmi husté hrozny citlivé na šedou hnilobu. Odolnost vůči zimním mrazům je dobrá, vůči plísni révy dobrá až velmi dobrá, k padlí révy střední až dobrá a vůči šedé hnilobě rovněž střední až dobrá. Během vegetace se proto přistupuje k 1 3 fungicidním zásahům proti houbovým chorobám. Odrůdu lze pěstovat v režimu biologického vinohradnictví s využitím pomocných látek používaných v tomto systému hospodaření. Při navrženém zatížení 4 6 oček na m 2 je pro tuto odrůdu vhodným pěstitelským tvarem střední vedení s vodorovně vyvázaným tažněm. S ohledem na poměrně husté olistění stoupá význam zelených prací. Jde především o dobře provedený podlom, včasné zasunutí letorostů Obr Savilon 41

42 PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ Obr Kofranka Obr Marlen 42 do dvojdrátí (neboť neupevněné letorosty se často vylamují) a vylamování zálistků v zóně hroznů. Odlistění zóny hroznů má velký význam pro kvalitu fenolické vyzrálosti. V ročnících s vysokou násadou je vhodná její regulace během vegetace, která umožní vyzrálost hroznů v kvalitě pozdního sběru. Víno má intenzivní tmavočervenou barvu a výraznou vůni po sušených švestkách, višních a lesním ovoci. Chuť plná, extraktivní. Charakterem vína je možné Kofranku přirovnat k Frankovce a Zweigeltrebe. Marlen (Merlan Fratava) List středně velký, slabě trojlaločnatý, povrch listové čepele hladký. Řapíkový výkrojek otevřený ve tvaru písmene V. Hrozen menší až střední, válcovitý, u základu třapiny s křidélky. Uspořádání bobulí středně husté až řidší. Bobule větší, kulatá, tmavomodrá, s výrazným voskovitým ojíněním. Chuť bobule má kabernetový charakter. Odrůda dozrává v 1. polovině října, potřebuje svahovité umístění s dobrou expozicí ke slunečnímu záření, které pozitivně působí na zrání. Výživné a vlhké půdy mohou podporovat bujný růst, a tím také sprchávání květenství. Odolnost proti zimním mrazům bývá dobrá, proti plísni révy velmi dobrá, vůči padlí dobrá a vůči šedé hnilobě díky řidšímu hroznu velmi dobrá. Odrůdu lze pěstovat v režimu biologického vinohradnictví s využitím pomocných látek používaných v tomto systému hospodaření. Doporučované zatížení je 4 8 oček na m 2. Jeho volba závisí na konkrétní výsadbě a sklonu ke sprchávání květenství a hráškovatění hroznů. Při výskytu uvedených faktorů, které negativně ovlivňují výnos, se volí vyšší zatížení. Za optimální pěstitelský tvar se považuje střední vedení s vodorovně vyvázaným tažněm nebo tažněm s mírným obloukem. Odrůda nevyžaduje regulaci násady hroznů v době vegetace. Pro kvalitní vyzrálost hroznů se musí odstranit zálistky v zóně hroznů a odlistění zóny hroznů. Aroma bobulí tvoří methoxypyraziny, které způsobují travnatou, zelenou vůni. Mírné odlistění zóny hroznů napomáhá snižování obsahu methoxypyrazinů. Víno má rubínovou barvu, ve vůni a chuti jsou patrné tóny zelené papriky s jemnými podtóny červeného a lesního ovoce. Chuť plná, s jemnou tříslovinou. Jde o odrůdu typu Cabernet Sauvignon a Merlot.

43 Odrůdy révy vinné Moštové PIWI odrůdy zahraničního původu Nové PIWI odrůdy pro výrobu vín vznikají v současnosti v Německu, Švýcarsku, Rakousku, Srbsku, Maďarsku, na Ukrajině a v Moldávii. Následující přehled představuje nové PIWI odrůdy registrované v okolních zemích. Původ nových moštových PIWI odrůd Forschungsanstalt Geisenheim, Německo: Accent (Gm ) je křížencem odrůd Kolor Seibel 7053, Allegro (Gm ) Seibel 7053 Rondo, Bolero (Gm ) (Rotberger Reichensteiner) Seibel 7053, Rondo (Gm ) Záře Severu Svatovavřinecké, Prinzipal (Gm ) Gm Ehrenfelser, Saphira (Gm ) Arnsburger Seyve Villard 172. Staatliches Weinbauinstitut Freiburg, Německo: Bronner (FR ) Merzling (Záře Severu Svatovavřinecké), Helios (FR ) Merzling (Seyve Villard Müller Thurgau), Johanniter (FR ) /Ryzlink rýnský /Seyve Villard (Rulandské šedé Chrupka bílá)/, Merzling (FR ) Seyve Villard 5276 (Ryzlink rýnský Rulandské šedé), Solaris (FR ) Merzling (Záře Severu Muškát Ottonel), Muscaris (FR ) Solaris Muskateller, Baron (FR ), Cabernet Carbon (FR ) Cabernet Sauvignon /Merzling (Záře Severu Svatovavřinecké)/, Cabernet Carol (FR ), Cabernet Cortis (FR ) Cabernet Sauvignon /Merzling (Záře Severu Muškát Ottonel)/, Monarch (FR ) /Merzling (Záře Severu Muškát Ottonel)/ Dornfelder, Prior (FR ) (Joaness Seyve Rulandské modré) /Merzling (Záře Severu Svatovavřinecké)/, Cabernet Cantor (FR ) Seibel 7053 /Merzling (Záře Severu Muškát Ottonel)/. Julius Kühn-Institut Institut pro šlechtění révy vinné Geilweilerhof, Německo: Calandro (Gf ) Domina Regent, Regent (Sylvánské zelené Müller Thurgau) Chambourcin, Reberger (Gf ) Regent Frankovka, Felicia (Gf ) Sírius Vidal blanc, Villaris (Gf ) Sírius Villard blanc. Valentin Blattner, Soyhieres, Švýcarsko. Množitel: Rebschule Volker Freytag, Neustadt an der Weinstraße, Německo: Cabertin (VB ), Cabernet Jura (VB 95-02), Cabernet blanc (VB ) Cabernet Sauvignon rezistentní partner, Pinotin (VB ) Rulandské modré rezistentní partner. HBLA und Bundesamt für Wien und Obstbau Klosterneuburg, Rakousko: Roesler Zweigeltrebe (Seyve Villard Frankovka), Ráthay Blauburger (Seyve Villard Frankovka). Výzkumný ústav vinohradnický a vinařský, Eger, Maďarsko: Bianca (ECS 40) Villard blanc Bouvierův hrozen, Zalagyöngye (ECS 24) Villard blanc Čabaňská perla, Nero (BG 15) Villard blanc Gárdonyi Géza, Medina (ECS 7) Seyve Villard Mědíc noir. Zahradnická univerzita, Budapešť, Maďarsko: Csillám (CsFT 194), Viktória gyöngye (CsFT 195) Villard blanc Čabaňská perla. 43

44 PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ Stolní PIWI odrůdy Rovněž mezi stolními odrůdami lze najít odrůdy se zvýšenou odolností vůči houbovým chorobám. Velké množství jich pochází ze šlechtitelských pracovišť v Rusku, Moldávii, Ukrajině a Maďarsku. Některé se mohou pěstovat i velkovýrobním způsobem. odrůda barva bobule délka vegetačního období datum sklizně SAT ( C) hmotnost hroznu (g) hmotnost bobule (g) doporučované zatížení (očka na m 2 ) Vostorg žlutá ,6 5,7 4 6 Palatina Prim zlatožlutá ,1 3,5 6 8 Pleven Ustojčivyj žlutá ,4 5,0 4 6 Agát Donskoj modrá ,0 5,0 4 6 Alden modrofialová ,5 6,6 4 6 Aron žlutozelená ,4 6,6 4 6 Kodrjanka modrá ,2 4,8 4 6 Ustojčivyj Dokučajevoj žlutá ,3 7,2 4 6 Pölöskei muskotály žlutá ,4 4,4 4 6 Jalovenskij Ustojčivyj zelenožlutá ,3 7,2 6 8 Dačnyj modrofialová ,9 5,0 4 6 Talisman zelenožlutá ,0 10,0 4 6 Moldova modrofialová ,0 6,0 4 6 Jubilej Žuravlja tmavorůžová červená ,0 7,0 4 6 Titan zelenožlutá ,5 6,5 4 6 Tigin žlutozelená ,0 6,5 4 6 Brigantina tmavočervená ,0 5,0 4 6, 6 8 Jurin žlutozelená ,0 6,0 4 6 Ogoněk Tajrovskij zlatorůžová ,0 6,0 4 6 Aivaz modrá ,4 4, Tab. 3.9 Vybrané vlastnosti stolních PIWI odrůd

45 Odrůdy révy vinné Obr Acolon Obr Blauburger Obr Cabernet Dorsa Obr Chenin blanc Obr Dunaj Obr Semillon 45

46 PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ 3.6 Některé další odrůdy a novošlechtění pěstované v ČR odrůda zrání kategorie ranosti požadavky na stanoviště doporučené zatížení (očka na m 2 ) typ vína Chenin blanc 1. polovina X. SP vysoké 4 6 bílé víno, výrazné aroma meruňky, broskve Semillon 1. polovina X. SP střední 4 6 bílé víno, citrusové plody Viognier konec IX. začátek X. S střední 4 6, 6 8 bílé víno, aromatické meruňky, jablko, broskev Acolon konec IX. začátek X. S střední 4 6 červené víno, červené ovoce, jemná tříslovina, extraktivní Blauburger konec IX. začátek X. S střední 4 6, 6 8 červené víno, červené ovoce, jemná tříslovina Cabernet Dorsa 1. polovina X. SP vysoké 4 6, 6 8 červené víno, výrazná ovocnost, chuťová plnost Dunaj konec IX. začátek X. S střední 4 6, 6 8 červené víno, přezrálé červené ovoce, čokoládové tóny, extraktivní Fratava 1. polovina X. S střední 4 6 červené víno, ovocnost, jemná tříslovina Jakubské polovina IX. SR střední 6 8 červené víno, ovocné aroma Tab Vybrané pěstitelské vlastnosti odrůd a novošlechtění pěstovaných v ČR 46

47 Morfologie a fyziologie révy vinné 4 MORFOLOGIE A FYZIOLOGIE RÉVY VINNÉ Réva vinná nebo vinná réva? Jak zní správně botanické jméno kulturní rostliny, která se pěstuje ve vinicích? Běžně se používá chybné označení vinná réva. Přesný název ale vychází z botanické nomenklatury a latinského názvosloví. Správným botanickým označením je tedy réva vinná Vitis vinifera. Latinské Vitis určuje jméno rodové, které v češtině znamená réva, přívlastek vinifera značí jméno druhové, tj. vinná. Ve vinicích se proto nepěstuje ani vinná réva, ani víno, ale pouze réva vinná. V průběhu dlouhodobého vývoje a domestikace se réva vinná morfologicky měnila. Nebyla vždy typickou liánou a neměla ani úponky. Během výrazných klimatických změn se lesní réva (Vitis vinifera subsp. silvestris) přesunula do lesních porostů, kde začala svou morfologickou stavbu přizpůsobovat novým podmínkám. Postupně vytvářela úponky, které jí pomohly při přeměně v liánu, jež se pne do korun stromů za sluncem. Později ji v lese objevil člověk, čímž započala její cílená domestikace související s morfologickou stavbou květů, hroznů a bobulí. Člověk začal cíleně vybírat rostliny s oboupohlavnými květy, hrozny a bobulemi určenými pro výrobu vína nebo přímou konzumaci a pěstovat je na opěrných konstrukcích a drátěnkách. Znalost morfologické stavby révového keře a funkcí jednotlivých částí představuje nezbytný základ pro jeho pěstování. Révový keř je možné rozdělit na podzemní a nadzemní část. Podzemní část je tvořena kořenovým systémem. Nadzemní část tvoří dřevnaté a zelené části keře. Mezi dřevnaté části patří staré dřevo (kmen, kordonová ramena), dvouleté a jednoleté dřevo. Jednoleté dřevo je zdřevnatělý letorost po opadu listů a ukončení vegetace. Na letorostu se nachází očka (pupeny), listy, zálistky, květenství, úponky a hrozny (tvořené stopkou, třapinou a bobulemi). upevnění a ukotvení révového keře v půdě; ukládání zásobních látek sacharidů a minerálních látek; příjem vody a živin z půdy; tvorbu rostlinných hormonů. V pěstitelské praxi se réva vinná rozmnožuje výhradně vegetativně. Nejběžnější je roubování ušlechtilých odrůd na podnože odolné k révokazu. Způsob rozmnožování určuje typ a uspořádání kořenového systému. Generativním způsobem množení, tj. semenem, se réva vinná rozmnožuje pouze ve šlechtitelském procesu při vzniku nových odrůd a vyprodukované semenáče mají kůlový kořen. Kořenový systém vegetativně rozmnožované révy vinné vzniká z podnožového řízku, který vytváří kořenový kmen. Délka podnožového řízku, a tedy i kořenového kmene, bývá obvykle cm. Na kořenovém kmenu se vytváří tři typy kořenů hlavní, vedlejší a povrchové (rosné). Hlavní kořeny se nachází na bazální části kořenového kmene. Již při výsadbě révových sazenic by mělo být vytvořeno alespoň 3 5 hlavních kořenů, které slouží k ukotvení a upevně- Místo roubování Ušlechtilá odrůda Povrchové kořeny Vedlejší kořeny Hlavní kořeny 4.1 Kořenový systém Kořenový systém zabezpečuje čtyři funkce ovlivňující růst a vývoj nadzemní části révy vinné: Obr. 4.1 Kořenový systém vegetativně rozmnožované révy vinné 47

48 PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ 48 Obr. 4.2 Kořenový systém révového keře ní rostliny v půdě. Tyto kořeny mají schopnost dorůstat délky i několika metrů v závislosti na půdě, matečné hornině a hladině spodní vody. Prorůstají směrem ke zdroji vody, čímž zabezpečují její příjem z hlubších vrstev půdy. Hlouběji dorostou v půdách kamenitých nebo písčitých než v utužených a s vysokým podílem jílovitých částic. Nejvýznamnější jsou však vedlejší kořeny. Tvoří se až po výsadbě a vyrůstá na nich poměrně velký objem kořenového vlášení, jež slouží k příjmu vody a živin z půdy, čímž zabezpečují kvalitní růst a vývoj révového keře. Důležité je proto kvalitně zapěstovat vedlejší kořeny již v prvních letech po výsadbě. Těsně pod povrchem půdy se rozrůstají povrchové neboli rosné kořeny. Mohou růst z podnožové části rostliny, ale i z ušlechtilé odrůdy, pokud byly sazenice vysazeny příliš hluboko. Povrchové kořeny je třeba především 1 4 roky po výsadbě pravidelně odstraňovat. Tehdy se tvoří nejčastěji a jestliže mají ke svému rozvoji prostor a podmínky, zakoření rostlina pouze těsně pod povrchem půdy. Tvorbu rosných kořenů je třeba dále kontrolovat během celého života vinice a v případě potřeby je odstraňovat. Pokud se neodstraní a vyrůstají z ušlechtilé odrůdy, může se stát rostlina pravokořennou. Kořenový systém je tvořen ze starších, zdřevnatělých kořenů, ale také objemem nových kořenů sloužících především k příjmu živin. Kořeny se podle průměru dělí na dvě skupiny. Silné kořeny (o průměru větším než 2 mm) představují vysoký podíl kořenové biomasy. Vytváří architekturu kořenového systému, transportují vody a živiny a plní funkci zásobního orgánu. Jemné kořeny (o průměru menším než 2 mm) mají za úkol příjem vody a živin. Jde zejména o kořenové vlášení, které se vyvíjí následujícím způsobem: Kořenový vrchol se skládá z kořenové čepičky a apikálního meristému, jenž zabezpečuje růst a vývoj kořene v prodlužovací zóně, která je dlouhá asi 2 mm. V kořenovém vrcholu se rovněž tvoří rostlinné hormony gibereliny a cytokininy. Ty se vodivými pletivy přesunují do nadzemní části keře, kde se podílí na udržování rovnováhy mezi podzemní a nadzemní částí keře, iniciaci květenství a vývoji bobulí. Dělení buněk, a tím i růst kořenů je naproti tomu zajišťován hormony auxiny, které se z vrcholků letorostů transportují do kořenů floémem (lýkem). Prodlužovací růst ovlivňují gibereliny. Za prodlužovací zónou kořene následuje vrstva kořenového vlášení pro příjem vody a živin. Navíc má toto vlášení schopnost uvolňovat organické látky do půdy a podílet se tak na rozvoji mikroflóry v kořenové zóně. Kořenové vlásky jsou velice tenké (asi 10 µm v průměru) a pronikají i přes půdní póry o velikosti menší než 2 μm. Představují až 60 % z celkové plochy kořenového systému. Největší kořenová hmota se nachází obvykle v hloubce 0,3 0,4 m. Nejtenčí kořeny, které většinou slouží k příjmu živin, se nachází především v hloubce 0,1 0,6 m. Nové kořeny bývají zpočátku bílé, po zhruba pěti týdnech hnědnou a po dalších 3 6 týdnech zčernají. Hnědnutí kořenů naznačuje pokles jejich metabolické aktivity a ukončení funkce příjmu vody a živin. Metabolická aktivita je nejvyšší u nových bílých kořenů (COMAS aj., 2000). Kořenový systém je v přímém vztahu s listovou stěnou keře. Její ztráta nebo poškození negativně ovlivní růst a vývoj kořenů. Révové keře, které mají dobře vyvinuté tenké a silnější kořeny v optimálním poměru, jsou schopny vyživovat listovou stěnu, zajistit dostatečnou tvorbu zálistků, a tím tvorbu kvalitních hroznů. Počet kořenů v půdním profilu ve vztahu k produkované kvalitě hroznů sledovali ARCHER a HUNTER (2005).

49 Morfologie a fyziologie révy vinné vinice počet kořenů na m 2 půdního profilu poměr tenké kořeny : silné kořeny průměr < 2 mm průměr > 2 mm , ,3 Tab. 4.1 Počet kořenů s různým průměrem ve vinici produkující hrozny vysoké kvality (ARCHER a HUNTER, 2005) vinice počet kořenů na m 2 půdního profilu poměr tenké kořeny : silné kořeny průměr < 2 mm průměr > 2 mm , ,3 Tab. 4.2 Počet kořenů s různým průměrem ve vinici produkující hrozny nízké kvality (ARCHER a HUNTER, 2005) Ve vinicích produkujících kvalitní hrozny by měl být poměr mezi tenkými a silnými kořeny větší než 3,5, pro produkci hroznů nízké kvality stačí poměr menší než 3. Růst a uspořádání kořenového systému ovlivňuje mnoho faktorů genetické vlastnosti podnožové odrůdy, fyzikální a chemické vlastnosti půdy, spon výsadby, především vzdálenost keřů v řadě, pěstitelský tvar, vodní hospodaření půdy nebo závlaha, způsob ošetřování půdy ve vinici a výživa a hnojení. Písčité půdy s nízkým obsahem organické hmoty, které rychle vysychají, nevytváří příznivé prostředí pro růst kořenů. Půdy s jílovitými částicemi jsou v tomto směru příznivější. Vysoký podíl jílovitých částic však podporuje utužení půdy a růst kořenů znesnadňuje. Rozvoj kořenů je ovlivněn dostupností vody v půdě. Růst začíná pozvolna po rašení a intenzivně probíhá hlavně mezi kvetením a zaměkáním bobulí. Poklesá při stresu vyvolaném suchem, ale také v příliš vlhkých půdách. Optimální vláhové poměry jsou proto pro růst nezbytné. Ozelenění půdy ovlivňuje hustotu kořenů v horní vrstvě zeminy. Vysoký podíl travních druhů (Poaceae), které odebírají větší množství vody, může negativně působit na vývoj kořenové soustavy v horních cm půdního horizontu. Také kultivace meziřadí ve vinici formou černého úhoru nepříznivě účinkuje na vývoj kořenů v horních vrstvách zeminy. Častá kultivace růst kořenů prakticky neumožňuje. V hlubších vrstvách půdy nedochází k tak výrazným výkyvům vlhkosti jako u povrchu, podmínky pro růst kořenů zde bývají proto příznivější. Na růstu kořenů se rovněž podílí teplota půdy minimální je 6 8 º C, optimální mezi º C. Vývoj kořenového systému může negativně usměrňovat i přetížení keřů úrodou. Zásobní látky sacharidy a produkty fotosyntézy se spotřebovávají přednostně pro vývoj hroznů a vývoj kořenů je omezen. Snaha o vyrovnané zatížení hrozny je proto v zájmu pěstitele. Kořeny mohou vytvářet růstové látky, které se podílejí na tvorbě kvality hroznů. Jako ukazatel stresu vyvolaného suchem, zasolením půdy nebo nedostatkem živin slouží kyselina abscisová (ABA). Ta navíc působí pozitivně na kvalitu antokyanových barviv a taninů v hroznech modrých odrůd. Od začátku nové výsadby révy vinné je třeba o kořenovou soustavu pečovat tak, aby se vytvářela odpovídajícím způsobem, tzn. aby byl udržován požadovaný poměr mezi silnými a tenkými kořeny. Kořenový systém lze modelovat pomocí přerušení kořenů, čímž dojde k jejich rozvětvení, tvorbě většího objemu kořenů a zvětšení sorpční plochy pro příjem živin. K přetnutí dochází nejčastěji při hloubkovém kypření nebo přihnojování a dočasně se tak objem kořenů sníží. Pokud 49

50 PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ Vitis berlandieri byl zásah příliš drastický, může mít negativní vliv na celkový růst révy vinné. Tento zákrok se ukazuje jako nejpřínosnější ve fenofázi rašení a nedoporučuje se jej provádět každoročně. Kořeny by se nemohly optimálně rozvíjet a keř by byl prakticky stále stresován. V souvislosti s hloubkovým přihnojováním vinic bývají ideální tříleté cykly. Vývoj kořenů úzce souvisí s použitou podnoží. Rychleji a bujněji rostoucí podnože (Kober 5 BB, Kober 125 AA, Craciunel 2) prospívají při dostatečné vlhkosti velmi dobře, slaběji rostoucí podnože (Teleki 5C, SO 4, Binova) mají za sucha tendenci pronikat hlouběji do vrstev půdy. Kořenový systém podnoží je ovlivňován nejen půdními podmínkami, ale také genetickými vlastnostmi podnože. Podnož určuje tzv. geotropismus (růstový pohyb působením gravitace) kořenů. Následující obrázek ukazuje tři hlavní typy geotropie kořenů v závislosti na jednotlivých Vitis spp. používaných ke šlechtění podnoží. V. riparia V. rupestris 45 geotropní úhel 80 geotropní úhel 20 geotropní úhel Obr. 4.3 Geotropismus kořenového systému u Vitis berlandieri, Vitis riparia a Vitis rupestris ( Dřevnaté části keře umožňují spojení mezi kořenovým systémem a ostatními nadzemními částmi. Ve dřevě se nacházejí vodivá pletiva rozvádějící živiny směrem od kořenů vzhůru a opačným směrem. Vodivými pletivy se rovněž přesunují asimiláty vytvořené v listech Druhy dřeva a morfologická stavba letorostů Na révovém keři lze rozeznat několik druhů dřeva podle jejich stáří. Staré dřevo tvoří především kmínek keře a označuje se jím dřevo starší než dva roky. Dobře se rozpozná podle typické borky tmavohnědé až tmavošedé barvy, která se odlupuje z kmínku v dlouhých pásech. Do kořenového systému, starého dřeva, ale také do dvouletého a jednoletého dřeva se během vegetace ukládají zásobní látky představované sacharidy škrob a cukry (sacharóza, glukóza, fruktóza) a minerálními látkami. Jak již bylo uvedeno, tyto látky umožňují kvalitní přezimování révy vinné a na jaře podporují růst a vývoj listové plochy keře. Na starém dřevě se nachází množství spících oček (pupenů), která silně raší v případě, kdy nevyraší hlavní očka. Pěstitel révy vinné musí proto dbát na kvalitní zapěstování kmínku. Staré dřevo by mělo mít minimální množství řezných ran, které mohou narušovat vodivá pletiva a zhoršovat tím rozvod živin, příp. přímo oslabovat révový keř a umožnit vstup infekci houbových chorob napadajících dřevo. Komerčně používanými podnožemi v ČR jsou kříženci Vitis berlandieri Vitis riparia. Jejich zakořenění bývá spíše mělčí nebo středně hluboké, hluboké vyvolává Vitis rupestris. Architekturu kořenů lze však ve vinici upravit i sponem výsadeb. Kořenová soustava slouží rovněž k ukládání zásobních látek, které se podílejí na mrazuodolnosti a zároveň napomáhají révovému keři v růstu od rašení do období květu. ŘEZ ŘEZ 4.2 Dřevnaté části révového keře Jednoleté dřevo Dvouleté dřevo Tříleté dřevo Staré dřevo 50 Obr. 4.4 Uspořádání dřeva na keři podle stáří (TASSIE a FREEMANN, 1992)

51 Morfologie a fyziologie révy vinné uzel uzel Obr. 4.6 Podélný řez letorostem (REDL aj., 1996) očko (pupen) přepážka článek (internodium) geotropní úhel uzel dřevo borka lýko kambium dřeň Staré dřevo zajišťuje kvalitní rozložení plodného dřeva na vrcholu kmínku. Na révovém keři se rozlišuje také dřevo dvouleté a jednoleté. Dvouleté dřevo vyrůstá ze starého a vzniká ze dřeva, které v předešlém roce sloužilo jako plodné. Je tmavší a silnější než jednoleté a vyrůstá z něj jednoleté plodné dřevo. Jednoleté dřevo se vyvíjí zdřevnatěním letorostu v průběhu vegetace. U révy vinné je plodné právě jednoleté dřevo. Z jeho oček raší letorosty, které ponesou hrozny. Většina jednoletého dřeva se při každoročním řezu odstraňuje, čímž se reguluje růst a plodnost. Jednoleté dřevo ponechané po zimním řezu na keři se tvaruje v závislosti na pěstitelském tvaru a opěrné konstrukci. U vrcholových pěstitelských tvarů se jednoleté plodné dřevo tvaruje do podoby tažňů, u kordonových tvarů se ponechává ve formě čípků nebo krátkých tažňů. Dřevo révy vinné má specifickou stavbu. Letorost se skládá z uzlů (nodů) a článků (internodií). Délka internodií závisí na odrůdě a podmínkách růstu krátká internodia mají např. Sauvignon blanc a Tramín, dlouhá např. Dornfelder nebo Frankovka. Články v bazální části tažně bývají kratší. Délka internodií rozhoduje o zatížení keřů a tvarování plodného dřeva, čehož lze využít při zelených pracích, zejména při podlomu. Morfologická stavba článku a uzlu je odlišná. V uzlu se nachází živé parenchymatické pletivo přepážka (diafragma), která rozděluje dřeň mezi dvěma články. Přepážka zvyšuje pevnost letorostů a zdřevnatělých výhonů, bývá místem uložení zásobních látek a oddělením jednotlivých článků tvoří ochrannou vrstvu dřeně. Stavba jednoletého dřeva je dorziventrální (zádovo-břišní). Příčný řez dřevem révy vinné má oválný tvar. Jednotlivé strany se nazývají podle postavení nad očkem strana žlábková (nazývaná také úponková nahoře zakončena úponkou) a proti ní strana plochá (nahoře bývá zakončena očkem). Obě strany se po celé délce Obr. 4.5 Nevhodně udržované staré dřevo na vrcholu kmínku Obr. 4.7 Dorziventrální stavba jednoletého dřeva révy vinné 51

52 PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ Obr. 4.8 Systém umístění hroznů na letorostu, tzv. trojčlen dřeva mezi sebou střídají, což dokazuje i postavení oček. Na tuto vlastnost je třeba dbát při roubování. Nejužší část oválného průřezu nese název strana zádová (dorzální), proti ní leží strana břišní (ventrální). Stonek révy vinné se vyznačuje specifickým větvením a jeho znalost poskytuje informace o umístění listů, zálistků, květenství a úponek na letorostu. Větvení souvisí s liánovitým růstem révy vinné jako světlomilná rostlina šplhala do korun vysokých stromů a tomu také přizpůsobila větvení stonku. Původní rozvětvení stonku bylo monopodiální, tzn. šlo o jeden hlavní stonek a boční větve, které jej nepřerůstaly. Stonek i jeho větve zakončovalo květenství. Tato stavba však nedovolovala neustálé prodlužování letorostů a květ na vrcholu by znamenal konec jejich růstu. Se změnou révy v liánu se upravil i typ větvení stonku na monopodiálně-sympodiální. Jeden článek stonku roste jako dřív monopodiálně a dva články jsou odkloněny do stran rostou sympodiálně, a vytváří buď květenství, nebo úponku. Tento kombinovaný způsob větvení se nazývá trojčlen Pupeny 52 Obr. 4.9 Zimní očko u révy vinné Obr Morfologická stavba zimního očka (pupenu) (REDL aj., 1996) borka lýko (kambium) vedlejší očko (terciární očko) hlavní očko (primární očko) vedlejší očko (sekundární očko) přepážka dřeň dřevo Základním generativním orgánem u révy vinné jsou pupeny (očka). Termín očka se využívá při značení pupenů v praktickém vinohradnictví. Rozlišují se tři základní druhy oček zimní, spící a zálistková. Zimní očka se nacházejí na jednoletém dřevě a tvoří základ plodnosti révy vinné. Očko kryjí zvenku hnědé šupiny, které na podzim tloustnou. Jejich buněčné stěny tvrdnou a impregnují se suberinem korkovatí. Na vnitřní straně šupin se hojně vytváří vlákno plsť. Stavba zimního očka souvisí s odolností vůči mrazům. Zimní očka vznikají během vegetačního období v úžlabí listů na bázi řapíku. Zimní očko se skládá z hlavního (primárního) očka a dvou vedlejších (sekundárního a terciárního). Sekundární bývá obvykle větší, terciární menší. Z hlavního očka se vyvíjí hlavní letorost. Tento zárodek bývá dokonale vyvinut a má největší počet základů listů, květenství a úponek. Podíl rašících zimních oček závisí na počtu oček ponechaných po řezu, množství zásobních látek v kořenech a dřevnatých částech keře a klimatických podmínkách v zimním období. V prvním roce během vegetace dochází k iniciaci a diferenciaci

53 Morfologie a fyziologie révy vinné zimních oček a teprve druhý rok na jaře začínají tato očka rašit. V ideálním případě se v době rašení mohou z jednoho zimního očka vytvářet tři letorosty. Tuto skutečnost je třeba mít na paměti zejména při přípravě k podlomu, s jehož pomocí se provádí regulace počtu letorostů ze zimního očka nejčastěji na jeden letorost, maximálně na dva v souvislosti s aktuálním zatížením keře plodnými očky a procentem rašících oček. Tímto zásahem se upravuje počet letorostů na keři, a tím také kvalita hroznů v aktuálním ročníku. Vnitřní stavba zimního očka má úzký vztah k poškození zimními mrazy nebo suchem. Nejčastěji bývá poškozeno hlavní očko, vedlejší jsou odolnější. V letech s výraznými zimními mrazy (okolo 20 º C) vyrůstají proto letorosty nejčastěji z podoček. Jestliže zárodky vedlejších oček nezačnou růst, zůstávají na letorostu a mohou se přetvořit ve spící očka. V takovém případě zarůstají pletivy letorostu a mírně se rok od roku vyvíjejí. Mohou často rašit až za několik let, nejčastěji se nacházejí na starém dřevě. Během intenzivního růstu letorostů se nejdříve v úžlabí listů vytvářejí zálistková očka, z nichž v průběhu stejné vegetace rostou zálistky. Obr Úponka RAŠENÍ 1. rok květní indukce KVETENÍ iniciace KVETENÍ ZAMĚKÁNÍ diferenciace DORMANCE 4.3 Květ a květenství 2. rok vývoj květů a květenství Obr Vývojový cyklus tvorby květenství a kvetení Květenstvím révy vinné je lata. Na letorostu se v uzlech naproti listům nachází obvykle 1 3 květenství. Jejich délka a velikost bývá závislá na odrůdě u moštových odrůd jsou kratší, u stolních mohou být dlouhá (25 cm) nebo i velmi dlouhá (30 40 cm). Úponky a květenství mají stejný morfologický původ, protože vznikají ze stejného meristematického základu. Jednu strukturu lze přeměnit za druhou. Ve vinici je dokonce možné najít přechodné formy mezi úponkami a květenstvími (DUNN, 2005). Tvorba květenství a následně hroznů se uskutečňuje ve dvouletém cyklu. V prvním roce nastává květní indukce, iniciace květenství a počáteční stadium diferenciace, ve druhém přichází diferenciace, vlastní kvetení a tvorba plodů. Inicia ce a diferenciace květenství rozhodují o výnosovém potenciálu. Tvorba květů a květenství závisí na odrůdě, podmínkách prostředí a agrotechnice ve vinici. Pro květní indukci u révy vinné je důležitější oslunění než délka dne. Květní primordium, tj. vývojový základ květu, vzniká z meristému a k iniciaci květenství dochází po rašení révy. Počet iniciovaných květenství v zimním očku lze pozorovat asi tři měsíce po rašení révy, před zaměkáním bobulí (ALLEWELDT a ILLER, 1969). Na iniciaci květenství působí také teploty nižší než 20 º C podporují tvorbu úponek, vyšší teploty tvorbu květenství. Bazální květenství na letorostu mívají obvykle větší počet květů než květenství výše postavená. Krátce před rašením révy vinné je již možné rozlišit jednotlivé části květů. Hlavní část diferenciace květenství se děje v jarním období. K rozvětvení osy květenství na jednotlivá ramena dochází velice brzy. Diferenciace se aktivuje rašením zimních oček. Přeměna květních primordií v květenství pokra- 53

54 PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ 54 čuje během intenzivního růstu letorostů. Zdroje energie pro vývoj květů, kvetení a vývoj bobulí představují cukry, které pocházejí ze zásobních látek nebo z fotosyntézy. Na vzniku květů a kvetení se podílejí také rostlinné hormony především gibereliny a cytokininy. Gibereliny mají význam při iniciaci květenství, v pozdějších fázích vegetace podporují vegetativní růst révy a působí jako inhibitor kvetení ovlivňují přeměnu základů květenství na úponky. Cytokininy napomáhají při tvorbě květenství. Do zimních oček byly transportovány z kořenů a největší aktivitu vykazují mezi rašením a kvetením. Rozvětvení květenství je dále ovlivňováno auxiny a cytokininy (CAR- MO-VASCONCELOS aj., 2009). Vyšší teploty (25 35 º C) podporují tvorbu cytokininů, chladné podmínky naopak vznik giberelinů, čímž zhoršují odkvět révy vinné. Pro vývoj květenství a kvetení není optimální ani sucho potlačuje transport cytokininů z kořenů do nadzemní části keře. Proces podporuje optimální výživa dusíkem, draslíkem a fosforem. Květ révy vinné je poměrně malý, nenápadně zelený a pětičetný s květním vzorcem Ca (5), Co (5), A 5, G (2). Většina pěstovaných odrůd révy vinné (Vitis vinifera L.) má květy oboupohlavné a samosprašné. Divoké druhy (Vitis spp.), podnože a Vitis vinifera subsp. silvestris mají květy obvykle samčí nebo samičí. Obr Květ révy vinné Oboupohlavný květ révy vinné má následující stavbu: Na zelené květní stopce je umístěno květní lůžko a na něm ostatní části květu. Kalich tvoří pět srostlých lístků, korunní lístky srostly v zelenou čepičku, která kryje květ. Uvnitř květu se nachází tyčinky a pestík. Samčí květ (tyčinkový) se vyskytuje zejména u amerických druhů a jejich kříženců. Tyto květy mají značně vyvinuté tyčinky s prašníky a nektariemi. Pestík jim však úplně chybí nebo je zakrnělý. Z těchto květů plody nevzniknou a brzy po odkvětu celé květenství zasychá a odpadá. Vyskytuje se např. u Vitis riparia Portalis a Aramon Vitis riparia Aripa. Samičí květ (pestíkový) má dobře vyvinutý pestík, zakrnělé tyčinky jsou zpravidla ohnuté směrem dolů a obsahují sterilní (neklíčivý) pyl. K opylení těchto odrůd dojde pouze cizím pylem. Pestíkovými květy se vyznačuje např. Damascenka, Muškát modrý, Bakador červený nebo Vitis solonis. Květ révy vinné se otevírá atypicky, resp. korunka tvořená čepičkou se neotevírá, ale opadá. Tento proces je spojen s odtržením základů plátků od květního lůžka a vyzdvižením čepičky tyčinkami. Různé možnosti opylení květů u révy vinné uvádí PRATT (1971) hmyzem, větrem a samoopylením, k němuž často dochází ještě před opadem květních čepiček. Nejvíce pravděpodobné je však opylení větrem. Optimální teploty pro kvetení révy vinné se pohybují v rozmezí º C (KOZMA, 2003). K nejintenzivnějšímu kvetení dochází při teplotách vzduchu º C. Rychlé zvýšení teploty a pokles relativní vzdušné vlhkosti v ranních hodinách zkracuje dobu kvetení. V období kvetení se květy otevírají většinou mezi hodinou ranní a doba hlavního rozkvětu nastává mezi hodinou, většinou v závislosti na odrůdě (STAUDT, 1999). Negativní vliv na kvetení révy vinné má deštivé počasí. Nemusí totiž dojít k úplnému oddělení čepičky, která zůstává přichycena na vrcholu květu a často zde vzniká infekce šedé hniloby révy (Botrytis cinerea). Vytrvalý déšť a teploty pod 15 º C způsobují smývání pylu, zhoršují otevírání květů, a tím také opylení a oplození. Pro dobré opylení a oplození je nutná také přítomnost cukerného roztoku na blizně. Při extrémním suchu anebo větrném počasí blizna osychá a zhoršuje se opylení. Pylová zrna bývají životaschopná přibližně 2 3 dny. Květenství se skládá průměrně ze květů, ale pouze

55 Morfologie a fyziologie révy vinné Obr Květenství révy vinné v průběhu kvetení Výživa révy vinné působí na odkvět a násadu plodů. Kvetení usměrňuje zejména zinek (Zn), bór (B), molybden (Mo) a dusík (N). Nedostatek zinku ovlivňuje nasazování a vývoj bobule. Hrozny z keřů s nedostatkem zinku mají malé bobule a méně semen, některé bobule zůstávají zelené, tvrdé a nedozrávají. Molybden přímo ovlivňuje generativní vývoj růst pylové láčky, pronikání do vajíčka a oplození. Také ošetřování vinice a zelené práce mají účinek na kvetení. Bujný růst révy vinné zhoršuje oplození květů. Osečkování letorostů před kvetením proto zlepšuje odkvět a vede k vyššímu nasazování bobulí a výnosu hroznů. Naopak odlistění zóny hroznů před kvetením nebo během kvetení zhoršuje opylení, jelikož hlavním zdrojem asimilátů jsou listy, a způsobuje sprchávání květenství. Pěstitelský tvar révy a způsob tvarování letorostů v drátěnce se rovněž dotýká plodnosti oček. Vertikálně tvarované letorosty bývají plodnější než horizontálně tvarované, protože přijímají více přímého slunečního záření (RIVES, 2000, DRY, 2000). 4.4 Listy a zálistky Obr List révy vinné % z nich se vyvine do bobulí. Větší květenství rozkvétají dříve než menší. Nástup kvetení je u nich pomalejší, fáze plného květu rychlá a krátká a dokvétání opět pomalejší. Květenství položená níže na letorostu rozkvétají nejdříve. Větší květy, obvykle na vrcholu květenství, rozkvétají dříve než menší květy. Kvetení révy vinné závisí také na topografii vinice a půdních podmínkách. Vinice na záhřevných půdách obvykle rozkvétají mezi prvními, stejně tak jako vinice na jižních svazích. Listy jsou po kořenech nejdůležitější vyživovací orgány. Obsahují zelené barvivo chlorofyl, mají fyziologickou funkci pro růst a vývoj rostliny a probíhá v nich fotosyntéza, z níž réva získává látky pro růst a vývoj. Fotosyntéza se rozhodujícím způsobem podílí na tvorbě cukrů v bobulích, a rozhoduje tak o kvalitě hroznů. Dalšími funkcemi listu jsou dýchání a transpirace. Listová čepel révy bývá velká, na okraji zoubkovaná, většinou laločnatá. Tvoří ji pět hlavních žilek rozvětvených v hustou síť nervů. Soubor cévních svazků (vodivých pletiv) v listech se nazývá žilnatina. Listy mají obyčejně 3 5 laloků, zřídka 7. Laloky oddělují dva boční výkrojky (horní a spodní) a řapíkový výkrojek. Listy se vyznačují odrůdovou specifičností, a jsou proto výrazným ampelografickým znakem. Povrch listové čepele tvoří ploché buňky epidermis na horní a spodní straně listů. Epidermis na vrchní straně listové čepele kryje voskovitá kutikula. Pod epidermis se nachází vrstva palisádového parenchymu z protáhlých buňek s vysokým obsahem chlorofylu. Buňky v palisádové vrstvě patří k primárním fotosyntetizujícím 55

56 PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ poloviny letorostu se přemísťují do nejblíže postavených hroznů, kde pomáhají zvyšovat jejich cukernatost. Zálistky nejintenzivněji narůstají po zakrácení hlavních letorostů. Intenzita růstu zálistků závisí rovněž na jejich postavení na letorostu. Pokud je hlavní letorost ve svislé poloze, růst zálistků slábne, při vodorovné sílí. V zóně hroznů se musí zálistky odstraňovat kvůli nadměrnému zahuštění. Nad hroznem se naopak neodstraňují, pouze se zakracují, protože ve druhé polovině vegetace vytvářejí mladší a asimilačně výkonnější listovou plochu. Listy a zálistky bývají často napadány houbovými chorobami, což snižuje jejich asimilační listovou plochu a v konečném důsledku vede ke zhoršení kvality hroznů. Silně napadená listová plocha produkuje nedostatečné množství zásobních látek, což může negativně ovlivnit také přezimování keřů. 56 Obr Zálistek buňkám rostliny. Následuje několik vrstev houbovitého parenchymu chudšího na chlorofyl, které vytvářejí mezibuněčné prostory pro výměnu plynů a vody. Na epidermis spodní strany listové čepele se vyskytují průduchy a listové trichomy. Tyto průduchy mají největší vliv na transport vody v rostlině. V noci a v období sucha se uzavírají a omezuje se transpirace. Také při vysokých teplotách a nízké vlhkosti vzduchu může réva vinná transpiraci zastavit. Stres vyvolaný suchem zvýší tvorbu kyseliny abscisové, která omezí otevírání průduchů, transpiraci a výměnu plynů, teplota listů se zvýší a poklesne efektivita fotosyntézy. Zálistky vyrůstají v paždí listů ze zálistkových oček. Často se označují názvem fazochy. Jsou to boční letorosty s různou intenzitou růstu. Stavbou odpovídají hlavním letorostům, pouze tvorba květenství na nich bývá nepravidelná. Na zálistcích se často mohou vyvinout a dokonce dozrát zálistkové hrozny, slangově martiňáky. Při silné násadě je třeba je brzy odstranit, aby nezhoršovaly kvalitu sklizně. Zálistky asimilují podobně jako hlavní letorost a vyživují vyvíjející se zimní očka pro příští vegetační období. Asimiláty ze zálistků z horní 4.5 Význam fotosyntézy a dýchání Kvalita a výkonnost fotosyntézy významně ovlivňuje život vinice. Je základním faktorem tvorby kvalitativních parametrů hroznů a zároveň tvorby a ukládání zásobních látek. Důležitým výsledkem fotosyntézy je transport produktů fotosyntézy cukrů do bobulí. Základní rovnice fotosyntézy: 6 CO H 2 O C 6 H 12 O O 2. Transportním cukrem je sacharóza, která se v bobulích díky činnosti enzymu invertázy štěpí na glukózu a fruktózu. Tyto jednoduché cukry se ukládají v bobulích během zrání hroznů. Jejich cukernatost proto přímo závisí na fotosyntéze révového keře. Péče o listovou plochu keře a vytvoření optimálních podmínek pro fotosyntézu je základem moderního vinohradnictví. Tvorba a ukládání sekundárních metabolitů v bobulích (aromatické a fenolické látky) jsou rovněž podmíněny cukry. Tyto procesy ale přímo nesouvisí se zvyšováním cukernatosti. Tvorba a ukládání cukrů v bobulích a tvorba sekundárních metabolitů mají různé teplotní požadavky. Oba děje proto probíhají nezávisle. Není pravda, že čím vyšší cukernatost hroznů, tím vyšší obsah aromatických a fenolických látek v hroznech. Dalším významným fyziologickým procesem v rostlinách, který souvisí s fotosyntézou,

57 Morfologie a fyziologie révy vinné sluneční záření první poloha listů = maximální výkonnost fotosyntézy druhá poloha listů = 1/3 maximální výkonnosti fotosyntézy třetí poloha listů = žádná čistá výkonnost fotosyntézy Obr Vliv uspořádání listů v listové stěně na kvalitu fotosyntézy (BAUER aj., 2008) kvetení zimní klid fotosyntéza zaměkání bobulí zásobní látky sklizeň Obr Změny zásobních látek a fotosyntézy u révy vinné během vegetačního období (LEBON aj., 2008) je dýchání, tj. soubor procesů, jimiž rostlina zajišťuje využití asimilátů pro růst, udržení struktur a funkcí, transport látek a příjem iontů. Při dýchání vznikají využitelné formy energie (ATP, kyselina adenosintrifosforečná), redukční ekvivalenty a meziprodukty uhlíkové skelety. Přitom se uvolňuje oxid uhličitý a teplo. Dýchání je nezbytné nejen pro tvorbu vlastní biomasy rostliny, ale i pro fotosyntézu (NÁTR, 1998). Na rozdíl od ní nevyžaduje dýchání rostlin přímé sluneční světlo. Souvisí však přímo s fotosyntetickým procesem, protože cukr, který se při něm vytváří, se spotřebovává při dýchání. Nejdůležitější pro fotosyntézu révy je listová plocha dobře exponovaná ke slunečnímu záření, teplota a vlhkost. Vysoký výkon fotosyntézy podmiňuje také dostatečné množství vody a rovnováha všech uvedených faktorů. Kvalita světla ovlivňuje růst rostlin a jejich fotosyntetickou aktivitu. Listy jsou schopny intenzivně přijímat světlo v modré (430 nm) a červené (660 nm) oblasti spektra. Z uvedených hodnot vychází i rozsah světelného spektra, které využívají při fotosyntéze. Nazývá se fotosynteticky aktivní záření (FAR) a nachází se přibližně v rozsahu nm. Přes povrchovou vrstvu listu proniká % fotosynteticky aktivního záření nebo se od něj odráží do atmosféry. Znalost fotosynteticky aktivního záření má přínos pro architekturu listové stěny ve vinici. U zahuštěné listové stěny využívá velké množství listů světlo ve světle červeném spektru. Tato skutečnost může vést k negativním změnám hormonálního systému rostliny. Důsledkem je intenzivní růst zastíněných letorostů a z toho vyplývající výrazné zahuštění listové stěny. Zastínění letorostů může nepříznivě ovlivňovat také tvorbu květenství. Cílem tvarování listové stěny je proto získat co největší objem listů na povrchu keře, kde budou dobře přijímat sluneční záření, a minimum zahušťujících listů a letorostů uvnitř. Zastínění listové plochy ovlivňuje i strukturu listů a jejich fyziologii. Fotosyntéza zastíněných listů nemá vliv na export cukrů a růst révy vinné. Tuto skutečnost potvrdili i WILLIAMS aj. (1987), když odstranili zastíněné listy (asi 30 % z celkového olistění keře), ale neovlivnili tím růst bobulí ani zrání hroznů. Osvětlení při rozvoji listů také přímo působí na jejich fotosyntetickou kapacitu. Listy, které se vyvíjejí ve stínu, mají o % nižší výkonnost fotosyntézy než stejně staré listy vyrůstající na slunci. Osluněné listy mají větší velikost, vyšší obsah chlorofylu a vyšší hodnotu transpirace. Vývoj listů v nedostatečných světelných podmínkách by měl být omezen na minimum. Pro kvalitní oslunění listů se letorosty upevňují do drátěnky už na počátku vegetace. Cílem pěstitele révy je tedy mít co největší dobře osluněnou listovou plochu v tzv. 1. listové vrstvě, nikoli uvnitř keře (ve 2. a 3. vrstvě). Uspořádání listové stěny ve vinici by proto mělo být co nejužší, aby bylo možné rozmístit maximální množství listů do 1. vrstvy. 57

58 PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ Výkonnost fotosyntézy se mění v jednotlivých částech listové stěny v závislosti na fenofázi révy vinné. Fotosyntéza a ukládání zásobních látek mají během vegetačního období svou dynamiku. Znalost těchto změn má význam pro optimalizaci agrotechnických zásahů během vegetace. Fotosyntetická aktivita listové plochy révového keře od rašení do kvetení révy postupně narůstá, po odkvětu dochází k plynulému poklesu až do fenofáze opadu listů. Na počátku vývoje jsou listy příjemcem asimilátů, které získávají většinou ze zásobních látek kořenového systému a dřeva. Po dosažení % své konečné velikosti se listy samy stávají zdrojem asimilátů. Jejich import do listů však probíhá až do dosažení % konečné velikosti. Vývoj révy vinné proto ve fenofázích rašení až kvetení závisí především na zmiňovaných zásobních látkách. Výkonnost fotosyntézy postupně stoupá k vrcholu, který nastává asi den od začátku vývoje listů a potom postupně klesá až k 2 3μmol.m -2.s -1 ve fenofázi opadu listů. Chlorofyl má taktéž přímý vliv na výkonnost fotosyntézy. V období zrání hroznů až zaměkání bobulí mají největší obsah chlorofylu listy v horní části listové stěny. Množství chlorofylu v listech se mění v souvislosti s jejich stárnutím. Vzhledem k fenofázi a výkonnosti fotosyntézy rozdělují PONI a INTRIERI (2001) listovou stěnu na tři segmenty: Listy ve spodní třetině listové stěny přispívají k tvorbě asimilátů po celou dobu vegetace. Jejich nejvyšší aktivitu lze pozorovat před kvetením révy vinné. Poté jejich výkonnost pozvolna klesá až do opadu. Střední část listové stěny kombinace hlavních a zálistkových listů má nejvyšší výkonnost mezi kvetením a zaměkáním bobulí. Zálistkové listy v horní třetině listové stěny představují před zaměkáním bobulí malý podíl na celkové asimilaci, protože jsou pořád ještě ve vývoji. Po zaměkání je však tato část listové stěny pro zrání hroznů a tvorbu zásobních látek nejdůležitější. U dobře vytvořené listové stěny, která maximálně podporuje zrání hroznů, by měl být po zaměkání poměr mezi staršími a mladšími listy, které představují většinou listy na zálistcích, asi 0,7 (HUNTER, 2000). Znamená to, že v průběhu konečné fáze zrání hroznů má být listová plocha na zálistcích asi o 30 % větší než plocha listů na hlavních letorostech. Zálistky na počátku vývoje přijímají produkty fotosyntézy, jakmile však vytvoří dva a více plně rozdělení translokačního toku intenzivní vegetativní růst vývoj květenství začátek kvetení oplození růst bobule zaměkání bobulí zrání bobulí 58 Obr Translokace asimilátů u révy vinné podle KOBLETA (1969)

59 Morfologie a fyziologie révy vinné vyvinuté listy, probíhá v nich už naplno fotosyntéza (HALE a WEAVER, 1962). Na zálistkových listech závisí především kvalita hroznů, cílem zelených prací by proto měla být podpora jejich tvorby a udržení. Délka letorostů má být na celém keři rovnoměrná, v klimatických podmínkách České republiky asi 1,2 1,4 m. Po zaměkání bobulí by už růst hlavních letorostů neměl pokračovat, protože příjemcem asimilátů se stávají hrozny a růst letorostů by jim určitý podíl odebíral. Teplotní optimum pro fotosyntézu není pevně stanoveno, jelikož je v průběhu vegetace velice proměnlivé a představuje teplotu listů v rozmezí º C (SCHULTZ, 2008). V letním období je ideální teplota º C, na podzim klesá k º C (STOEV a SLAVTCHEVA, 1982). Na průběh fotosyntézy působí negativněji nízké teploty (nižší než 15 º C) než vyšší (přes 40 º C). Pro praktické vinohradnictví má význam také znalost translokace asimilátů, tedy přesun asimilátů z listů k příjemci (rostoucímu vrcholu letorostu, květenství, hroznům, dřevu a kořenům). Hlavní tok asimilátů se mění v závislosti na fenologickém stadiu révy vinné. Jakmile se začínají na letorostu vytvářet nové listy, dochází ke změnám translokace a starší listy začínají exportovat asimiláty směrem k bázi letorostu. List je propojen vodivými pletivy také s hrozny na stejné straně letorostu, které jsou primárními příjemci asimilátů. Hrozen je proto zásobován listy, jež se nachází na stejné straně letorostu. Listy na jednom letorostu mohou exportovat asimiláty do hroznů na jiném letorostu, ale výraznějším příjemcem bývají vždy hrozny na stejném letorostu (viz obr. 4.19). Zelené práce, zejména osečkování, které vedou k přerušení hlavní osy letorostu, mohou vyvolávat změny v translokaci asimilátů. Všechny tyto informace představují základ kvalitní agrotechniky révy vinné. Je třeba nepodceňovat význam zálistků, ale naopak pochopit jejich obrovský přínos pro révu vinnou. Jsou motorem zrání hroznů, a je proto třeba je udržovat až do konce vegetace ve vynikajícím zdravotním stavu, bez napadení houbovými chorobami. K tomu přispívá pěstitelský tvar zajišťující dobrý příjem slunečního záření a jeho optimální rozdělení v listové stěně. 59

60

61 Biochemie zrání hroznů 5 BIOCHEMIE ZRÁNÍ HROZNŮ Znalost morfologických, fyziologických a biochemických změn, které probíhají v bobulích a hroznech během vegetačního období, je podstatou moderního vinohradnictví. Podle nich lze přesně určit, kdy ve vinici uplatnit konkrétní agrotechnické zásahy zelené práce, ošetřování půdy, výživu a hnojení, ochranu révy vinné před chorobami a škůdci, příp. doplňkovou závlahu. Plodem révy vinné je bobule dužnatý plod, který se po úspěšném opylení a oplození vyvíjí z pletiv vajíčka. Květenství se přeměňuje na souplodí hrozen složený z bobulí. Hrozen si zachovává základní morfologické znaky květenství, skládá se ze stopky, třapiny a bobulí. Tvar hroznu a hustotu uspořádání bobulí určuje tvar a charakter třapiny a počet bobulí v závislosti na velikosti hroznu. Rozměr hroznu závisí na odrůdě a ekologických podmínkách. Podoba hroznu je důležitým ampelografickým znakem. Třapina vzniká změnou osy květenství, při níž se zvětšují mechanická a vodivá pletiva, a představuje přibližně 3 7 % z celkové hmotnosti hroznu. Chemické složení třapiny se podobá listům obsahuje málo cukrů, průměrnou koncentraci kyselin, a to především ve formě solí, a vysoký obsah fenolických látek. Na celkovém obsahu fenolických látek v hroznu se třapina podílí asi 20 %. Bobule ke třapině upevňují stopečky. Bobule se skládá ze skupiny pletiv nazývaných perikarp (oplodí), která obklopují semena. Perikarp se rozděluje na exokarp (slupku), mezokarp (dužninu) a endokarp (pletivo ohraničující semena). Vodivá pletiva se rozvětvují vně dužniny, těsně pod slupkou. Slupku bobule tvoří kutikula, epidermis a hypodermis. Kutikula je vrstva na povrchu bobule a v závislosti na odrůdě může být různě silná. Její tloušťka se u odrůd Vitis vinifera L. pohybuje mezi 1,5 4,0 μm. Kutikula se začíná vytvářet asi tři týdny po oplození vajíčka, avšak v průběhu vývoje a především při dozrávání bobulí se její síla snižuje. Na povrchu kutikuly se může vyskytovat voskovitý povlak. Rovněž jeho tloušťka patří k odrůdovým vlastnostem. Slupka se utváří jednou nebo dvěma vrstvami tangenciálně protažených buněk. Také tloušťku slupky určuje daná odrůda a samotná slupka představuje asi 8 20 % z hmotnosti bobule. Koncentrace cukru 5.1 Morfologická stavba hroznu a bobule Obr. 5.1 Řez bobulí odrůdy Malverina Obr. 5.2 Řez bobulí odrůdy Dornfelder 61

62 PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ v buňkách slupky je velmi nízká, obsah kyselin vyšší. Slupka obsahuje hlavně kyselinu citronovou. Hodnota ph bývá ve slupce vyšší než v dužnině. Slupku charakterizuje zejména obsah sekundárních metabolitů, předně fenolické látky antokyanová barviva, taniny a také aromatické (vonné) látky. Dužnina se skládá z velkých mnohoúhelníkovitých buněk s tenkými buněčnými stěnami. Tyto buňky vytvářejí vrstev rozdělených na tři různé části. Dužnina tvoří % z celkové hmotnosti bobule. Obsahuje cukry, zvláště glukózu a fruktózu. Sacharóza se vyskytuje v bobulích pouze v minimálním množství. Z organických kyselin mají nejvýznamnější zastoupení kyseliny vinná a jablečná, z anorganických kyselina fosforečná. Dužnina bývá rovněž bohatá na kationty, z nichž nejvýznamnější je draslík, dále následuje vápník, hořčík, sodík a zinek. V dužnině se nachází pouze % z celkového obsahu dusíku v bobulích. Hlavními dusíkatými složkami jsou přitom amonné ionty, aminokyseliny a bílkoviny. Sekundární metabolity v dužnině zastupují aromatické látky, které je možné označovat také termínem vonné látky, a u odrůd označovaných jako barvířky rovněž antokyanová barviva. Semena náleží k typu anatropních semen. Ve zralém stavu mívá semeno hruškovitý tvar s prodlouženým zobáčkem, ve kterém se nachází klíček a na opačné straně žlábek. Délka semen bývá 3 8 mm, šířka 3 5 mm a činí 0 6 % z celkové hmotnosti bobule. Semena představují významný zdroj fenolických látek (až %), díky čemuž mají význam pro kvalitu modrých hroznů a červených vín. Morfologie semen je odrůdovou vlastností (CHADHA a RANDHAWA, 1974), přičemž počet semen v bobuli a hmotnost semen mohou být různé v závislosti na stanovišti, ročníku a ošetřování vinice (HARDIE a AGGENBACH, 1996). Potenciální velikost bobule bývá odrůdová vlastnost, může být však ovlivňována i dalšími faktory, např. počtem semen v bobuli, teplotou, světlem a zásobováním vodou (OLLAT aj., 2002). čil její křivku růstu. Při vývoji bobule dochází ke změnám ve velikosti, složení, barvě, textuře, aromatických a chuťových vlastnostech a citlivosti na houbové choroby a škůdce. Podle změn velikosti a hmotnosti bobule a velikosti semen lze rozlišit tři vývojové fáze, při nichž se výrazně mění i obsahové látky. 1. vývojová fáze bobule První růstová fáze bobule začíná po odkvětu révy vinné a trvá přibližně dnů. Během ní se začínají vytvářet bobule a zároveň i základy semen. Po odkvětu nastává dělení a prodlužování buněk ve slupce i dužnině. Konečnou velikost bobule, a tím také kvalitu, ovlivňuje počet, tvar a velikost buněk. V prvních dvou týdnech se počet buněk v dužnině znásobí asi třikrát, ve slupce až sedmkrát. Během následujících čtyř týdnů se objem těchto buněk zvětšuje. Intenzita dělení buněk závisí na přítomnosti a počtu vyvíjejících se semen v bobulích. V průběhu této fáze je chlorofyl dominantní ve všech částech bobulí. Odehrává se zde intenzivní metabolická aktivita charakterizovaná zvýšenou respirací a rychlou akumulací kyselin. Tvorba kyseliny jablečné probíhá blíže k termínu zaměkání bobulí. Organické kyseliny v bobulích mají roli potenciálních kvalitativních ukazatelů zralosti. Tato vývojová fáze se označuje také jako bylinný růst bobule. velikost bobule xylém lag phase floém zaměkání období hromadění těchto látek Kys. vinná Taniny Hydroxiskořicové k. Kys. jablečná Glukóza, fruktóza Antokyaniny Aromatické látky dělení buněk pericarpu nasazování bobulí Vývojové změny bobulí Bobuli révy vinné je třeba chápat jako základní a nezávislou biochemickou továrnu (GHOLAMI aj., 1995). COOMBE (1992) rozdělil vývoj bobule od oplození do zralosti do tří hlavních fází a ur- kvetení počet dnů po kvetení období tvorby bobule Obr 5.3 Tvorba bobule a změny obsahových látek v bobulích podle COOMBA (2001) období dozrávání bobule