12 SVĚTOVÁ LITERÁRNÍ MODERNA

Transkript

1 12 SVĚTOVÁ LITERÁRNÍ MODERNA Literární moderna je souhrnné označení pro nové literární směry, které se prosadily v Evropě koncem století. Abychom však tyto moderní směry dokázali pochopit, musíme si uvědomit, co jejich vznik provázelo: - konec století je obdobím, kdy společnost pomalu přestává věřit v možnosti (ne všechno je možné objasnit a vysvětlit), - konec století je obdobím (smutku, beznaděje), - umělci, kteří v daném období působí, jsou, tvoří sami za sebe, jejich díla jsou velmi subjektivní, - moderní umělci opovrhují společností a soudobými morálními hodnotami, žijí životem, tráví svůj čas ve vznikajících (např. Moulin Rouge), s oblibou se popíjí, - společným rysem umělecké tvorby se stává touha po a volnosti, stará pravidla přestávají platit, místo nich nastupují pravidla nová, - víra v Boha ustupuje u mnoha umělců do pozadí (důkazem budiž výrok Bůh je mrtev), - mnohé umělecké směry hledají v ošklivosti, hnusu a zlu. Mezi nejvýznamnější moderní umělecké směry konce 19. století patří impresionismus, symbolismus a dekadence. IMPRESIONISMUS U řek Antonín Sova U řek mám večer vlažný rád, u řek, kde plno mušlí leží, kde zvolna z řeky vstává chlad a bílá pěna z dálky sněží. U řek mám břízy nejraděj a olše, do nichž stín se dere, a cvrčků šum a vážek rej a v dálce města rysy šeré. Claude Monet [klód mone]: Imprese, východ slunce Rád u řek rybáře já zřím za clonou par s lodičkou línou se ploužit šerem večerním, kdy červánky v mze modré hynou. A večer když se nachýlí a měsíc v řece když se houpá, ten noční chodec, napilý modravou parou, z vod jež stoupá: rád spřádám rytmus hudby pln při vzpomínkách a sladké tuše, při šplounání ztišených vln a při vzrušení celé duše. Základní znaky IMPRESIONISMU - jedná se o umělecký směr (impresionismus se prosadil v, či, - označení tohoto směru pochází z latinského slova impressio ( ): původně šlo o označení několika francouzských malířů (dnes bývají za impresionistické malíře považováni ), - impresionisté usilují o zachycení, - impresionisté se snaží zachytit dojem vyvolaný v určitém okamžiku (tento okamžik ovšem brzy pomíjí, proto např. Claude Monet nakreslil cyklus : chtěl ukázat, jak se dojem z jednoho a téhož předmětu může během dne měnit), - v malířství hraje velmi důležitou roli hra a, impresionistické obrazy se vyznačují tím, že na nich nenajdeme, - impresionističtí spisovatelé se snažili ve svých dílech (byly to především ) zachytit náladu (dojem) určité chvíle: - rozum ustupuje v impresionistických dílech do pozadí, - spisovatelé ve svých textech čtenářům představují nejen to, co lze vidět, ale také to, co čtenář může, - impresionistická díla jsou díly. Spisovatelé, v jejichž díle můžeme nalézt impresionistické prvky: P. Verlaine, A. Sova, K. Hlaváček, F. Šrámek.

2 DEKADENCE Karel Hlaváček Hrál kdosi na hoboj Hrál kdosi na hoboj, a hrál již několik dní, hrál vždycky navečer touž píseň mollovou a ani nerozžal si oheň pobřežní, neb všecky ohně prý tu zhasnou, uplovou. Hrál dlouze na hoboj, v tmách na pobřeží, v tmách, na plochém pobřeží, kde nikdo nepřistál: Hrál pro svou Lhostejnost, či hrál spíš pro svůj Strach? Byl tichý Pastevec, či vyděděný Král? Hrál smutně na hoboj. Vzduch zhluboka se chvěl pod písní váhavou a jemnou, mollovou A od vod teskně zpět mu hoboj vlhkem zněl: Jsou ohně marny, jsou, vždy zhasnou, uplovou. Základní znaky DEKADENCE (konec 19. století) - dekadence, která se prosadila především v a v, není pouze uměleckým směrem, nýbrž také životním postojem, - označení dekadence pochází z francouzského slova décadence ( ), - dekadentní umělci se straní společnosti, utíkají od ní a vytvářejí si svůj vlastní, umělecký svět, - pro dekadentní umění je příznačný pojem lartpourlartismus [lárpurlártizmus]; český překlad tohoto pojmu zní ; význam daného termínu bychom mohli vysvětlit takto: umění má existovat jen, co je mimo ně, není důležité (sociální otázky, politika, či morální hodnoty nemají pro dekadentní básníky význam), - dekadentní umělci nacházejí zalíbení v, - dekadentní umění bývá často chápáno jako odnož (podmnožina) symbolismu. SYMBOLISMUS Otokar Březina Příroda Základní znaky SYMBOLISMU (konec 19. století) - symbolismus je uměním, které stojí v protikladu k r, n i i, - symbolisté usilovali především o vyjádření určité myšlenky či ideje, a to nikoli přímo, nýbrž prostřednictvím symbolu, - prostřednictvím symbolu jsou pojmenovávány také nejrůznější věci a předměty, - symbol je znak, který zastupuje / vyjadřuje něco jiného než sám sebe (kříž je například pro křesťany symbolem ), - symbolismus je uměním abstraktním, proto také velmi náročným na pochopení, - při čtení symbolistických děl musíme být schopni porozumět nejrůznějším metaforám, obrazům či náznakům, což vyžaduje přinejmenším snahu a čas, - symbolisté psali zejména poezii, hojně využívali verš. Hudbou hrály ukryté prameny a den můj k ní zpíval svou píseň na březích melancholických. Smutek dávného žití, z něhož jsem vyšel, dechl mi z vůní a z hovoru stromů a z těžkého zvonění hmyzu nad vodami, a celá staletí ležela mezi mou rukou, jež trhala květy, a jimi, mezi mým zrakem a tajemným světem, jenž tisíci tázavých pohledů v duši mou němý se díval. Oblaky setměly západní slunce. A duše má ptala se větrů: Jsou to oblaky přicházející nebo odcházející? Odmlčely se větry, v poslušná zrcadla se zhladily vody, a hvězdy, jak ohně hasnoucí v studených vlnách svítících moří, vřely a šuměly nade mnou, neviditelné: Světlo umírá jenom příchodem ještě většího světla, ještě většího, většího světla.

3 FRANCOUZSKÁ LITERÁRNÍ MODERNA PROKLETÍ BÁSNÍCI Francouzská literární moderna je spojena se jmény několika básníků, kteří bývají označováni jako. Výše zmíněné označení prosazoval spisovatel Paul Verlaine. Prokletí básníci pohrdali společností a její morálkou, žili životem. Literární začátky prokletých básníků byly velmi složité jejich tvorbu přijímali s rozpaky, totéž platilo i pro. Prokletí básníci měli problémy s publikováním v literárních časopisech jejich texty vycházely spíše ojediněle. Nejznámějšími prokletými básníky jsou: Charles BAUDELAIRE, Paul VERLAINE a Jean Artur RIMBAUD. CHARLES BAUDELAIRE [šárl bódlér] ( ) Charles Baudelaire se proslavil jako a. Když bylo Baudelairovi 7 let, ztratil. Charles Baudelaire vedl bohémský život dobrodruha, pobýval v. Smrt tohoto prokletého básníka byla velmi krutá: Baudelaire trpěl obrnou a ztrátou. Charles Baudelaire se do literatury zapsal jako autor lyrické sbírky Květy zla. Najdeme v ní například slavné básně Zdechlina (Mršina), Vztahy či Splín. Zdechlina (název i obsah této básně si dobře zapamatuj) Vzpomeňte, duše má, nač za letního rána, jak stvořeného pro lásku, jsme přišli: u cesty zdechlina rozežraná na horkém loži z oblázků. Na tuto hnilobu zářilo slunce zlobně, jak dopéci by chtělo tu a velké Přírodě zas vrátit stonásobně, co spojila kdys v jednotu; a nebe patřilo, jak zdechlina v své slávě jako květ rozvíjí se dál. Takový silný puch, že vy jste z toho v trávě div neomdlela, na vás vál. A přece jedenkrát budete, není zbytí, jak tohle svinstvo plné much, vy, hvězda očí mých, vy, slunce mého žití, vy, vášeň má i strážný duch! Ano! jak tohleto, královno spanilosti, svátostmi zaopatřenou vás dají do země práchnivět mezi kosti, pod tučnou trávou zelenou. Pak rcete, kráso má, těm červům, kteří v šeru polibky žrát vám budou dál, že božskou podstatu i tvar svých lásek věru, ač dávno tlí, jsem uchoval! KVĚTY ZLA Vztahy - Baudelairova sbírka Květy zla byla po vydání a autorovi byla udělena za urážku mravopočestnosti, - ve sbírce Květy zla se autor snaží hledat krásu v, objevuje tedy pro literaturu nové, neotřelé téma, - básník se snaží do poezie zapojit všechny smysly ( ). - Baudelairova sbírka je plná protikladů (láska x, krása x ), tím může připomínat barokní umění, - Baudelaire se nebál morbidních témat, snažil se čtenáři ukázat, i když je nepříjemná, - nemysleme si, že Baudelairova sbírka je jen snůškou odporu a hnusu; Baudelaire líčí i svůj a touhu po. Je chrámem příroda s živými pilíři, jež slovy zmatenými někdy zahovoří; v symbolů černé hvozdy se tu člověk noří, jež na něj důvěrně svůj pohled zamíří. Jak táhlé ozvěny, jež zdaleka se mísí v jednotě hluboké, dálné a temnotné, rozsáhlé jako noc a jako světlo dne, tak vůně, barvy, zvuky odpovídají si. Jsou vůně některé svěží jak dětská těla, jak louky zelené, sladké jak oboe, bohaté, vítězné či neporušené zcela, v nichž nekonečných věcí rozpětí se skrývá, jak ambra, kadidlo, mošus a benzoe, ze kterých extáze smyslů i ducha zpívá.

4 JEAN ARTHUR RIMBAUD [žán artyr rembó] ( ) Život Jeana Arthura Rimbauda je jedním velkým dobrodružstvím, možná i proto bývá tento básník nazýván (F. X. Šalda). Již v útlém věku se Jean Arthur Rimbaud velmi rád toulal, nejčastěji se svým přítelem P. Verlainem. Rimbaud navštívil kromě evropských zemí také a, byl dokonce určitý čas či obchodníkem se. Jean Arthur Rimbaud zemřel roku 1891 na (nezachránila ho ani amputace ). O vydávání svých textů se Rimbaud příliš nestaral tohoto úkolu se ujal Paul Verlaine: za vydání sbírky ILUMINACE vděčíme právě jemu. Všimněme si následujících Rimbaudových básní (název a obsah těchto básní si dobře zapamatuj): Spáč v úvalu Toť díra zeleně, v níž tiše zpívá řeka, vlévajíc do travin svůj stříbroskvoucí cár, kam z pyšných pahorků sluneční světlo stéká, toť úval se sluncem, jež ztrácí zde svůj žár. Opilý koráb ( ) Mne, zabloudilou loď, svrženou za vichřice do vzduchu bez ptactva za gigantický plot, mne nezachrání už záchranná plachetnice, můj trup je opilý přívaly slaných vod, Vojáček bez čapky a s nachýlenou šíjí já, koráb z mlhovin, já, fantastické zvíře, spí s ústy dokořán v modravé řeřiše já, jenž jsem prorážel kouř nebes jako zeď, pod mráčkem, z kterého se proudy světla lijí kde roste převzácná pochoutka pro malíře až na zem do trávy, kde leží na břiše. sluneční lišejník, zašlý jak stará měď, Má nohy v kosatcích, spí, usmívá se sladce, jak děcko v nemoci, když přitulí se k matce. Přírodo, zahřej ho, je velmi chladný rok! S nehybným chřípím spí za rosy, která studí, spí s rukou složenou na svojí klidné hrudi a dvěma ranami má prostřelený bok. Co si mám zapamatovat o Rimbaudově poezii? já, prkno, poseté žhavými půlměsíci, rejnoky, kostrami mořských koníků, já plul jsem za noci v červenci při měsíci pod ultramarínem šílených lodníků, já, prkno, poseté žhavými půlměsíci, jež rozléhaly se na sto mil do dálky, já náhle zatoužil jsem podívat se domů na starou Evropu a lodní rusalky. - své básně Rimbaud psal v letech, Viděl jsem opilá a hvězdná souostroví - jednotlivé básně vycházely především v časopisech, s nebem, jež třpytí se jak velký paví chvost, - Rimbaud často využívá metafor a symbolů, zdalipak v noci spí pod jejich mdlými krovy - Rimbaudovy texty jsou, nic nezamlčují, ohniví letouni, jimž patří budoucnost? ( ) - důležitou roli hraje v Rimbaudových textech, - Rimbaudovy básně jsou založeny na osobním zážitku / zkušenosti, - v Rimbaudových básních se velmi často setkáváme se světem a, - Rimbaud rád pracuje se stránkou verše, typická je pro něj, - Rimbaud často překvapuje, objevuje nové možnosti poezie: každé samohlásce například přiřazuje nějakou barvu. PAUL VERLAINE [pól verlén] ( ) Paul Verlaine žil životem, rád se toulal Evropou (s Rimbaudem). Intimní vtah s J. A. Rimbaudem skončil nešťastně: při jedné roztržce Verlaine svého přítele (dostal se kvůli tomu do vězení). Paul Verlaine je autorem sbírky SATURNSKÉ BÁSNĚ - Saturnské básně jsou sbírkou, jež bývá řazena k, - základními znaky sbírky jsou: subjektivita, hudebnost, využívání, - Verlainovy básně jsou mlhavé, neurčité (plné metafor). Básnické umění jedná se o báseň, jež má vyjadřovat Verlainovy názory na poezii (název i obsah básně si zapamatuj) Především hudbu! V poezii Toť krásné oko pod závojem, Pointa báseň zabít stačí, dej přednost všemu lichému, polední slunce s chvěním duh, i krutý vtip a kluzký smích, bez tíhy, nestrojenému, podzimní nebe, chladný vzduch, pryč od těch zvyků kuchyňských, rozptylné, vzdušné melodii! v němž blýská se to hvězdným rojem. kdy česnek nutí blankyt k pláči! Vol slova nečekaná, až My chceme básnit odstínem, Zardousi, když ji v hrsti máš, matoucí smyslem: jak je milý nikoli barvou. V odstínu je, výmluvnost, přitom také rýmu zpěv, kde se mlhy zasnoubily co lesní rohy zasnubuje dej uzdu, mírnost neškodí mu. s tím jádrem, o němž zpívat máš. jen flétnám a snu zas je sen. Kam půjde, když jej nehlídáš?

5 OSCAR WILDE [oskar vajld] ( ) ANGLICKÁ MODERNA Oskar Wilde je spisovatelem původu (rodiče žili v Dublinu). Proslavil se jako, i, kromě jiného psal také (nejsou určeny jen dětem). Oskar Wilde byl vítaným společníkem na nejrůznějších společenských akcích (večírky, oslavy), vzhledem ke svému výstřednímu chování byl nepřehlédnutelný. Oskar Wilde byl, udržoval však intimní vztah s Alfrédem Douglasem, kvůli kterému se nakonec dostal až. Po prohraném soudním sporu byl Wilde odsouzen za ke dvěma letům. Když byl Wilde propuštěn, přestěhoval se do, kde také zemřel. OBRAZ DORIANA GRAYE Obraz Doriana Graye je román s autobiografickými prvky v němž se objevuje téma dvojnictví. Malíř Basil Hallward dokončuje obraz krásného mladíka ušlechtilého charakteru, obraz Doriana Graye. Cynický lord Henry Wotton zdůrazňuje v ateliéru pomíjivost mládí a fyzické krásy a nabádá mladíka využít co nejvíce radostí života. Dorian Gray si přeje být věčně mladý a krásný. Změny jeho fyziognomie a duše má zaznamenávat proměňující se obraz. Grayovo přání se vyplňuje. Dorian se stává idolem společnosti vede nezřízený život potupí svou milenku, herečku Simonu Vaneovou která spáchá kvůli němu sebevraždu. Sám čas od času srovnává svůj stav s portrétem který se stává zrcadlem jeho duše. Svěří se umělci s tajemstvím ukrytého obrazu vzápětí však malíře zavraždí. Sílící výčitky svědomí ho vedou k rozhodnutí polepšit se. Obraz však zachytí jeho pokrytectví a Dorian plátno vztekle probodne. Tím však zabíjí sám sebe. Pod obrazem sluhové nalézají vrásčitou mrtvolu ohyzdného starce zatímco portrét znovu září původními barvami krásy a mládí (Světová školní četba na dlani). SLAVÍK A RŮŽE Pohádka Slavík a růže není určena jen dětem, svým obsahem jistě dokáže oslovit i dospělého. V čem se tato Wildova pohádka liší od pohádek, které znáš?. V pohádce se objevují níže uvedené postavy. Napiš, čím se vyznačují, o co se snaží a jaké jsou jejich vlastnosti: Slavík Mladý student Dívka JAK JE DŮLEŽITÉ MÍT FILIPA Komedie (jedná se tedy o ) Jak je důležité mít Filipa se hraje s úspěchem ještě dnes. Hra se vyznačuje mnoha vtipnými výroky a narážkami na soudobou morálku či vkus. WALT WHITMAN [volt vitmen] ( ) O sobě zpívám MODERNA V USA O sobě zpívám, o prosté jednotlivé bytosti, Ale pronáším slovo demokratičnost, slovo En-Masse. O tělesnosti od hlavy k patě zpívám, Nejen výraz tváře, nejen mozek je hoden Múzy, pravím, že celá bytost je daleko cennější, O ženě stejně jako o muži zpívám. O životě nesmírném ve vášni, tepu a síle, Radostném, svobodném, stvořeném podle zákonů božích. O moderním člověku zpívám. STÉBLA TRÁVY - jedná se o sbírku básní, uvedená ukázka (O sobě zpívám) pochází právě z tého knihy, - kniha se vyznačuje hledáním nových literárních témat ( ), - autor v knihe oslavuje všední věci či činnosti ( ), - autor se snaží poukázat na rozmanitost a jeho význam, - jednotlivé básně jsou často pásmem nejrůznějších dojmů či představ, - pro knihu je typické použití volného verše (volný verš = ).