Lékařská terminologie, její základ v latině. Výslovnost lat. hlásek, přehled lat. deklinací, římské číslice. PhDr. Radoslava Šenkýřová, Ph.D.

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Lékařská terminologie, její základ v latině. Výslovnost lat. hlásek, přehled lat. deklinací, římské číslice. PhDr. Radoslava Šenkýřová, Ph.D."

Břetislav Šimek
před 9 lety
Počet zobrazení:

1 Lékařská terminologie, její základ v latině. Výslovnost lat. hlásek, přehled lat. deklinací, římské číslice PhDr. Radoslava Šenkýřová, Ph.D.

2 LITERATURA Šenkýřová, Radoslava: Základy latinské veterinární terminologie. Brno, VFU 2008 Kábrt, Jan Kábrt, Jan: Lexicon medicum. Praha, Galén 2004 Vejražka, Martin Svobodová, Dana: Terminologiae medicae ianua. Praha, Academia 2011 Vokurka, Martin Hugo, Jan: Velký lékařský slovník Praha, Maxdorf 2009

Praha, Galén 2004 Vejražka, Martin Svobodová, Dana: Terminologiae medicae

3 HLÁSKOSLOVÍ

4 Latinská abeceda 24 písmen: Aa, Bb, Cc, Dd, Ee, Ff, Gg, Hh, Ii, Kk, Ll, Mm, Nn, Oo, Pp, Qq, Rr, Ss, Tt, Uu, Vv, Xx, Yy, Zz. Chybí písmena J a CH Písmeno K v latinských slovech pouze ojediněle. Písmena Y a Z pouze v termínech řeckých, např. myocardium, zōonōsis. Velká písmena se píšou na začátku vět, u jmen vlastních a slov od nich odvozených, v receptech na začátku každého řádku a někdy i v názvech léků a drog.

Písmena Y a Z pouze v termínech řeckých, např. myocardium, zōonōsis.

5 Výslovnost Znaky latinské abecedy vyslovovány většinou shodně s češtinou. Existuje však několik odchylek. hláska, skupina hlásek výslovnost příklad ae é vertebrae [vertebré] oe é lagoena [lagéna] oē na konci slova oé aloē [aloé] c před e, i, y, ae, oe c centum [centum] piscis [piscis] c před a, o, u, souhláskou k caput [kaput] a na konci slova costa [kosta] lac [lak] doctor [doktor]

hláska, skupina hlásek výslovnost příklad ae é vertebrae [vertebré] oe é lagoena [lagéna] oē na

6 Výslovnost (2) i na začátku slova před samohláskou j iēiūnum [jéjúnum] a mezi dvěma samohláskami i před samohláskou uvnitř a na konci slova ij anatomia [anatomija] di dy digitus [dygitus] ni ny animal [anymal] ti ty tībia [týbija] ti před samohláskou a před ae ci fūnctiō [fúnkcijó] ti po s, t, x před následující ty bēstia [béstyja] samohláskou a ve slovech řeckých aetiologia [étyologija]

animal [anymal] ti ty tībia [týbija] ti před samohláskou a před ae ci fūnctiō [fúnkcijó] ti po s,

7 Výslovnost (3) s mezi dvěma samohláskami, z laesiō [lézijó] po l, r, n a mezi samohláskou a m spasmus [spazmus] pulsus [pulzus] pozor ss s ossa (ossa) sch sch ischiadicus [ischijadykus] qu kv aqua [akva] ngu ngv unguentum [ungventum] ex před samohláskou egz exemplum [egzemplum] ph f pharmacia [farmacija] rh r haemorrhagia [hémoragija] th t therapia [terapija]

[ischijadykus] qu kv aqua [akva] ngu ngv unguentum [ungventum] ex před samohláskou egz

8 Délka slabik Slabika může být v latině dlouhá přirozeně, obsahuje-li dlouhou samohlásku nebo dvojhlásku, např. nātūra, lagoena, nebo postavením, následují-li za krátkou samohláskou alespoň dvě souhlásky nebo x, např.cerebellum, unguentum. Spojení b, p, d, t, g, c s l nebo r nemá platnost skupiny souhlásek, např. ve slově cerebrum je druhá slabika krátká.

nātūra, lagoena, nebo postavením, následují-li za krátkou samohláskou alespoň dvě

9 Přízvuk Slova dvojslabičná přízvuk na první slabice, např. púlmō. Slova trojslabičná a víceslabičná přízvuk podle délky předposlední slabiky: je-li dlouhá (přirozeně nebo postavením), je přízvuk na ní, např. unguéntum, je-li krátká, je přízvuk na třetí slabice od konce, např. céllula.

slabiky: je-li dlouhá (přirozeně nebo postavením), je přízvuk na ní,

10 TVAROSLOVÍ

11 Slovní druhy Latinská slova se podle významu dělí podobně jako v češtině na deset druhů: podst. jméno nōmen substantīvum substantivum (subst.) příd. jméno nōmen adiectīvum adjektivum (adj.) zájmeno prōnōmen číslovka numerāle sloveso verbum verbum (verb.) příslovce adverbium adverbium (adv.) předložka praepositiō spojka coniūnctiō

12 Tři základní jmenné kategorie rod (genus) mužský masculīnum maskulinum (m.) ženský fēminīnum femininum (f.) střední neutrum neutrum (n.) číslo (numerus) jednotné singulāris singulár (sg.) množné plūrālis plurál (pl.) pád (cāsus) 1. nōminātīvus nominativ

13 Deklinace U každého substantiva je třeba znát nominativ a genitiv singuláru a rod. Podle způsobu skloňování se substantiva v latině rozdělují do pěti deklinací, které jsou určovány zakončením kmene. I. deklinace II. deklinace a-kmeny o-kmeny III. deklinace souhláskové kmeny a i- kmeny

Podle způsobu skloňování se substantiva v latině rozdělují do pěti

14 Adjektiva mají stejné skloňování jako substantiva. Je nutné si u nich pamatovat všechny tvary v nominativu singuláru a u jednovýchodných adjektiv III. deklinace také genitiv singuláru. Adjektiva se skloňují podle prvních třech deklinací.

singuláru a u jednovýchodných adjektiv III.

15 Přehled deklinací rod nom. sg. gen. sg. nom. pl. gen. pl. I. deklinace f. -a -ae -ae -ārum II. deklinace m., f. -us, er -ī -ī -ōrum n. -um -ī -a -ōrum III. deklinace m., f. různé koncovky -is -ēs -um, -ium n. -is -a, -ia -um, -ium IV. deklinace m., f. -us -ūs -ūs -uum n. -ū -ūs -ua -uum V. deklinace f. -ēs -ēī, -eī -ēs -ērum

deklinace m., f. různé koncovky -is -ēs -um, -ium n. -is -a, -ia -um, -ium IV.

16 Příklady I. deklinace f. vēna vēnae vēnae vēnārum II. deklinace m. nervus nervī nervī nervōrum m. cancer cancrī cancrī cancrōrum n. ligāmentum ligāmentī ligāmenta ligāmentōrum III. deklinace m. pulmō pulmōnis pulmōnēs pulmōnum m. auris auris aurēs aurium n. corpus corporis corpora corporum n. animal animālis animālia animālium IV. deklinace m. prōcessus prōcessūs prōcessūs prōcessuum n. genū genūs genua genuum V. deklinace f. faciēs faciēī faciēs faciērum

pulmō pulmōnis pulmōnēs pulmōnum m. auris auris aurēs aurium n. corpus corporis corpora corporum n.

17 Číslovky a římské číslice I V X L C D M Chronogram gloria Deo patri Deo filio Deo paracleto Jeden z nápisů na morovém sloupu v Olomouci

18 Číslovky arabské římské číslovky základní číslovky řadové číslice číslice 1 I ūnus, ūna, ūnum prīmus, a, um 2 II duo, duae, duo secundus nebo alter 3 III trēs, tria tertius 4 IV quattuor quārtus 5 V quīnque quīntus 6 VI sex sextus 7 VII septem septimus 8 VIII octō octāvus 9 IX novem nōnus 10 X decem decimus

III trēs, tria tertius 4 IV quattuor quārtus 5 V quīnque quīntus 6 VI sex

19 Číslovky (2) 11 XI ūndecim 12 XII duodecim 13 XIII trēdecim 14 XIV quattuordecim 15 XV quīndecim 16 XVI sēdecim 17 XVII septendecim 18 XVIII duodēvīgintī 19 XIX ūndēvīgintī 20 XX vīgintī

20 Číslovky (3) 21 XXI ūnus et vīgintī vīgintī ūnus 22 XXII duo et vīgintī vīgintī duo 28 XXVIII duodētrīgintā 29 XXIX ūndētrīgintā 30 XXX trīgintā 40 XL quadrāgintā 50 L quīnquāgintā 60 LX sexāgintā 70 LXX septuāgintā 80 LXXX octōgintā 90 XC nōnāgintā

ūndētrīgintā 30 XXX trīgintā 40 XL quadrāgintā 50 L

21 Číslovky (4) 100 C centum 200 CC ducentī, ae, a 300 CCC trecentī, ae, a 400 CD quadringentī, ae, a 500 D quīngentī, ae, a 600 DC sescentī, ae, a 700 DCC septingentī, ae, a 800 DCCC octingentī, ae, a 900 CM nōngentī, ae, a 1000 M mīlle 2000 MM duo mīlia

Podobné dokumenty

Úvod do gramatiky. Galénos a Hippokratés na fresce v kryptě katedrály v Anagni, vybudované v roce 1255

Úvod do gramatiky. Galénos a Hippokratés na fresce v kryptě katedrály v Anagni, vybudované v roce 1255 Úvod do gramatiky Galénos a Hippokratés na fresce v kryptě katedrály v Anagni, vybudované v roce 1255 Slovní druhy Z deseti slovních druhů se v lékařské terminologii uplatňují jen některé: a) podstatná