ÚVOD. Bc. Jana Bednářová srpen Učební a pracovní texty Vybrané metody sociální práce

Transkript

1

2

3

4

5 ÚVOD Souhrnné učební a pracovní texty pro obor Sociální činnost v prostředí etnických minorit jsou určené k výuce předmětu. Mají za cíl vytvořit základní textovou osnovu a sloužit jako obecný podklad pro studující tohoto oboru. Předložený text tedy rozhodně není úplným výkladem a obsahem jednotlivých přednášek. Má studentům a studentkám posloužit pro základní orientaci v jednotlivých kapitolách a současně se předpokládá, že bude sloužit i jako pracovní sešit, kde je prostor pro konkrétní úkoly a cvičení. Obsah jednotlivých kapitol prošel výběrem, který byl učiněn na základě několikaleté zkušenosti vyučujících tohoto předmětu a reagoval i na podněty a to nejčastěji od absolventů tohoto oboru, kteří reflektovali jednotlivé přednášky a přinášeli do nich dílčí postřehy z praxe a lokalit po celé České republice. Text se současně snaží reagovat na požadavky dálkové formy studia, aktuální legislativu a nové trendy v oboru. Bc. Jana Bednářová srpen

6 OBSAH 1. Historie a vymezení pojmu sociální práce, hodnoty a etika v sociální práci, Standardy kvality sociálních služeb Základní metody a úrovně sociální práce Vedení případu 9 4. Metody sociální práce s rodinou Metody sociální práce s dětmi a mládeží Význam týmové a individuální práce v organizaci, Psychohygiena, Syndrom vyhoření, Supervize v pomáhajících profesí Metody sociální práce se skupinou Metody terénní sociální práce, streetwork Metody sociální práce s klienty bez zaměstnání Základní metody komunitní práce Metody sociální práce v rámci krizové intervence Význam svépomoci a vzájemná pomoci Práce v nestátních neziskových organizacích, Nové trendy v metodách sociální práce

7 1. HISTORIE A VYMEZENÍ POJMU SOCIÁLNÍ PRÁCE, HODNOTY A ETIKA V SOCIÁLNÍ PRÁCI, STANDARDY KVALITY SOCIÁLNÍCH SLUŽEB Vymezení pojmu sociální práce - jako obor je to aplikovaná věda, která zkoumá komplexní souvislosti mezi intrapsychickými, interpersonálními, skupinovými a společenskými procesy a způsoby jejich ovlivnění legislativními, organizačními, komunikačními a vztahovými prostředky, s cílem zlepšit životní pohodu všech lidí - jako činnost je to profesionální aktivita, která vytváří podmínky pro rozvoj a lepší využití zdrojů jednotlivce, skupin, komunit a společnosti využíváním prostředků analýzy a komunikace, profesionálním utvářením a usnadňováním vzájemné interakce (organizováním, vyjednáváním) a realizací a změnou legislativních a společenských podmínek, s cílem ochránit a posílit zejména znevýhodněné a ohrožené skupiny a jednotlivce ve společnosti. (Havrdová, 1999) Najděte si alespoň další 2 definice pojmu sociální práce a uveďte zdroj. Základní pojmy: Morálka - (z latinského slova mos - původně vůle, potom mrav, předpis, zákon, vlastnost, charakter, vnitřní podstata) je systém regulativů lidského jednání, který je založen na rozlišení správného a nesprávného, schopnosti rozlišovat dobro a zlo a v těchto intencích jednat - včetně transformace do oblasti hodnot, norem vzorů, postojů a jednání. Morálka má individuální i sociální dimenzi. Není vytvářena v každé generaci znovu, ani není omezena pouze na jednání jednotlivců. Předpokládá se, že je tím, co udržuje společnost pohromadě a umožňuje harmonickou spolupráci jejích členů. Morálka jako každá sociální instituce vyžaduje čas od času kritickou revizi autonomním subjektem. Tato kritika přispívá k morálnímu vývoji v rámci sociálního řádu. Hodnoty - vycházejí z morálky a lze je definovat jako vše, co považujeme za významné a důležité. Jsou to normativní standardy, které mají vliv na naše rozhodnutí pro jednu z možných alternativ jednání. Najděte si aktuální plné znění Etického kodexu sociálních pracovníků ČR. 3

8 Etika - (z řeckého éthos mrav, zvyk, obyčej, charakter) je teorií morálky, vědou o morálce jako stránce života společenského člověka, o původu a podstatě morálního vědomí a jednání. Etika se zabývá studiem morálky a rozumovým odůvodněním morálního jednání. Ačkoliv rozumové zdůvodnění není jediným možným (základem může být např. instituce), autoři publikující v oblasti sociální práce je zpravidla považují za stěžejní. Z hlediska cíle je etika prakticky zaměřenou vědou. Cílem totiž není vědění pro vědění, ale vědomější odpovědné jednání. Přesto zůstává etika v oblasti obecného, protože není schopna poskytnout návod, jak jednat v jednotlivých případech. Profese - (z latinského slova professio - přiznání k povolání, k řemeslu) je povolání, ale také odbornost, resp. odbornou přípravou podložené povolání. Význam termínu profese v anglosaské literatuře je užší než v češtině. Hlavním společným jmenovatelem pracovních rolí, které spadají do takto chápané profese, je omezený a regulovaný přístup k jejich výkonu (např. je nutné absolvovat studijní program a praxi). K profesi, resp. profesní komunitě se také vztahuje velká míra samosprávy a kontroly, zejména v záležitostech odborné kvalifikace. Morální kodex bývá také přísnější než požadavky kladené v tomto ohledu na průměrného člena společnosti. Příčinu toho lze hledat v nebezpečí, že by profesionál mohl zneužít moci nebo autority, kterou mu dané povolání zaručuje. Profesní etika- patří sem reflexe norem a morálního jednání v rámci profese. Najděte si v literatuře alespoň 10 osobností z historie sociální práce. STANDARDY KVALITY SOCIÁLNÍCH SLUŽEB Standardy kvality sociálních služeb vytvořili pod vedením MPSV v průběhu let zástupci odborné veřejnosti, poskytovatelů i uživatelů sociálních služeb. Platnost standardů byla v praxi ověřována testováním u poskytovatelů na Olomoucku. Standardy byly v průběhu přípravy porovnávány a doplňovány se standardy kvality sociálních služeb některých evropských zemí (Velká Británie, Rakousko) a USA. V zákonné podobě vstoupily v platnost 1. ledna 2007 s účinností zákona č. 108/ 2006 Sb., o sociálních službách v platném znění a vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách v platném znění. 4

9 Standardy kvality sociálních služeb popisují, jak má vypadat kvalitní sociální služba. Jsou souborem měřitelných a ověřitelných kritérií. Jejich smyslem je umožnit průkazným způsobem posoudit kvalitu poskytované služby. Podstatným rysem standardů je jejich obecnost, jsou použitelné pro všechny druhy sociálních služeb. Kvalita je popsána prostřednictvím souboru kritérií (vlastností a charakteristik), o nichž se předpokládá, že ovlivňují schopnost služeb naplnit zájmy a potřeby obou uvedených zájmových skupin uživatelů i zadavatelů. Hlavním posláním sociální služby je snaha umožnit lidem, kteří jsou v nepříznivé sociální situaci, zůstat rovnocennými členy společnosti a využívat jejích přirozených zdrojů, žít nezávisle, v kontaktu s ostatními lidmi a v přirozeném sociálním prostředí. Najděte si aktuální platné znění standardů kvality sociálních služeb (viz výše uvedený zákon a vyhláška). Sdílení dobré praxe - podílení se na tvorbě a aktualizaci standardů ve vaší organizaci. Použitá a doporučená literatura ke studiu: MATOUŠEK, O. a kol.: Základy sociální práce MATOUŠEK, O.: Slovník sociální práce HAVRDOVÁ, Z.: Kompetence v praxi sociální práce ÚLEHLA, I.: Umění pomáhat U seznamu použité a doporučené literatury si dohledejte chybějící bibliografické údaje k citaci tištěných dokumentů (vydání, místo vydání, vydavatel, rok, ISBN). Prohlédněte si webové stránky doporučených organizací. Najděte si kontakt na Společnost sociálních pracovníků ČR a další organizace sdružující pracovníky v sociálních službách (ČAS, ČAPS) a zjistěte o nich základní informace. VZOR: Asociace pečovatelů v ČR Klikatá 1a Praha 5 Tel.: Fax: e- mail:info@asociacepacovatelu.cz Poznámky: - poskytují poradenství pracovníků v sociálních službách, pořádají přednášky a konference, vydávají odborné publikace - na webových stránkách se rovněž podívejte na historii a vývoj organizací 5

10 2. ZÁKLADNÍ METODY A ÚROVNĚ SOCIÁLNÍ PRÁCE Základní metody sociální práce - případová práce - se skupinou - komunitní Cílová skupina - jednotlivec - rodina - skupina - místní komunita - věková skupina - shodná nepříznivá sociální situace Základní druhy sociálních služeb zahrnují: a) sociální poradenství b) služby sociální péče c) služby sociální prevence Formy poskytování sociálních služeb: 1) Pobytové - pobytovými službami se rozumějí služby spojené s ubytováním v zařízeních sociálních služeb. 2) Ambulantní - ambulantními službami se rozumějí služby, za kterými osoba dochází nebo je doprovázena nebo dopravována do zařízení sociálních služeb a součástí služby není ubytování. 3) Terénní - terénními službami se rozumějí služby, které jsou osobě poskytovány v jejím přirozeném sociálním prostředí. Předpoklady pro výkon činnosti v sociálních službách V sociálních službách vykonávají odbornou činnost: sociální pracovníci, pracovníci v sociálních službách, zdravotničtí pracovníci, pedagogičtí pracovníci, manželští a rodinní poradci a další odborní pracovníci, kteří přímo poskytují sociální služby, při poskytování sociálních služeb působí rovněž dobrovolníci za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem. Pracovníci v sociálních službách Pracovníkem v sociálních službách je ten, kdo vykonává: a) přímou obslužnou péči o osoby v ambulantních nebo pobytových zařízeních sociálních služeb spočívající v nácviku jednoduchých denních činností, pomoci při osobní hygieně a oblékaní, manipulaci s přístroji, pomůckami, prádlem, udržování čistoty a osobní hygieny, podporu soběstačnosti, posilování životní aktivizace, 6

11 vytváření základních sociálních a společenských kontaktů a uspokojování psychosociálních potřeb, b) základní výchovnou nepedagogickou činnost spočívající v prohlubování a upevňování základních hygienických a společenských návyků, působení na vytváření a rozvíjení pracovních návyků, manuální zručnosti a pracovní aktivity, provádění volnočasových aktivit zaměřených na rozvíjení osobnosti, zájmů, znalostí a tvořivých schopností formou výtvarné, hudební a pohybové výchovy, zabezpečování zájmové a kulturní činnosti, c) pečovatelskou činnost v domácnosti osoby spočívající ve vykonávání prací spojených s přímým stykem s osobami s fyzickými a psychickými obtížemi, komplexní péči o jejich domácnost, zajišťování sociální pomoci, provádění sociálních depistáží pod vedením sociálního pracovníka, poskytování pomoci při vytváření sociálních a společenských kontaktů a psychické aktivizaci, organizační zabezpečování a komplexní koordinování pečovatelské činnosti a provádění osobní asistence, d) pod dohledem sociálního pracovníka činnosti při základním sociálním poradenství, depistážní činnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, činnosti při zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, činnosti při poskytování pomoci při uplatňování práv a oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Podmínky výkonu činnosti pracovníka v sociálních službách: způsobilost k právním úkonům bezúhonnost zdravotní a odborná způsobilost Předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka Sociální pracovník vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů v zařízeních poskytujících služby sociální péče, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace. Podmínky k výkonu povolání sociálního pracovníka: způsobilost k právním úkonům bezúhonnost zdravotní a odborná způsobilost Kde je možné setkat se se sociálním pracovníkem/pracovníkem v sociálních službách? veřejnoprávní instituce: na úrovni ústřední nebo místní správy resorty (doplňte si příklady) Ministerstva práce a sociálních věcí Ministerstva vnitra Ministerstva zdravotnictví -.. Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy Ministerstva spravedlnosti

12 soukromoprávní instituce Ziskové Neziskové - občanské sdružení církevní organizace nadace... - obecně prospěšné společnosti.. Možnosti a role pracovníka v sociálních službách/sociálního pracovníka: pracovník jako prostředník pracovník jako obhájce (zástupce klienta) pracovník jako zástupce společnosti Pracovník se pohybuje mezi těmito rolemi a volí přiměřený způsob profesionální práce, který má dvě krajní podoby: KONTROLA A POMOC. Jejich vzájemné doplňování je také upraveno etickým kodexem, je však nutné vždy znova odpovědně volit vhodnou formu pomoci spolu s klientem. Pracovník se pohybuje mezi dvojí loajalitou vůči klientovi a vůči organizaci, která ho zaměstnává. Toto napětí je někdy více a někdy méně přítomné, nikdy se z něj však zcela nejde vyvázat a proto jsou někdy porušeny etické zásady sociální práce. Rozdíl práce ve státní správě a neziskové organizaci: Ve státní správě: jde zejména o moc výkonnou a rozhodovací ve smyslu např. správního řádu (např. zahájení, přerušení řízení o sociální dávku/příspěvek dávku státní sociální podpory, dávku hmotné nouze, příspěvek na péči apod.), o podávání předběžných opatření (např. setkáte se s tím nejčastěji na OSPODu), sociální pracovníci jsou více vázaní byrokracií. V neziskové organizaci: tyto organizace zajišťují nejčastěji oblasti sociální prevence, sociální rehabilitace a volnočasových aktivit aj.; způsob jejich financování je vícezdrojový - závislý převážně na psaní projektů a účasti na grantových řízeních, sponzorování, platby od uživatelů sociálních služeb (příspěvek na péči). Síť sociálních služeb a její význam Síť sociálních služeb je souhrn spolupracujících organizací. Na území kraje působí určité množství takových organizací (státních i nestátních), což se zejména v nestátním sektoru liší region od regionu. Ne vždy to však neznamená, že veškeré územní části kraje jsou dostatečně pokryty sociálními službami. Některé jsou pokryty více, některé skoro vůbec. Někdy určitý druh služby pro jednu cílovou skupinu v daném regionu poskytuje více organizací, které mezi sebou nespolupracují příp. soupeří o klienty či finanční zdroje. Síť sociálních služeb má i stabilizační charakter. Jejím cílem je zajistit víceleté financování potřebným a kvalitním aktivitám na území kraje. Použitá a doporučená literatura ke studiu: Matoušek O. a kol.: Metody a řízení sociální práce U seznamu použité a doporučené literatury si dohledejte chybějící bibliografické údaje k citaci tištěných dokumentů (vydání, místo vydání, vydavatel, rok, ISBN). 8

13 3. VEDENÍ PŘÍPADU Jde o to přiznat si právo nevědět. Necítit povinnost být moudrou sovou, která má odpovědět na všechno. Umět zrušit klientův postoj podřízenosti. Kopřiva, K.: Lidský vztah jako součást profese Pomoc a kontrola v sociální práci Cokoli, co pracovník v rámci své profese udělá, patří do jedné, nebo druhé kategorie: buď klientovi pomáhá, nebo jej kontroluje. Obojí patří do "technické" výbavy pracovníka, obojí je potřebné a má své místo, obojí jsou profesionální způsoby práce a obojí se vyskytuje v průběhu rozhovoru s klientem. Vykonává-li například pracovník dozor nad dodržováním práv dítěte, nebrání to, aby vedle toho nabízel pomoc zaměřenou na posílení rodiny. Najděte si ve slovníku pojem socializace a resocializace. Aby pracovník přesně věděl, kdy může mluvit o pomoci, potřebuje ji chápat jako výsledek vzájemné interakce s klientem, která splňuje následující: 1. Prvním krokem je klientova objednávka, to znamená přání. 2. Druhým krokem je pracovníkova nabídka - tou si pracovník otevírá příležitost nabídnout pomoc. Je to jeho odpověď na objednávku. Tedy nabídka pomoci vycházející vstříc hledání pomoci. 3. Tyto kroky se opakují ve sledu, jemuž říkáme dojednávání či nabízení pomoci. Výsledkem nabízení pomoci je dohoda o pomoci, jejím cíli, čili o zakázce nebo kontraktu. To jsou synonyma označující, že se pracovník s klientem domluvili na společné práci, jejím cíli a cestě, jak jej dosáhnout. Tedy vyřešení otázky, co spolu budou dělat takového, aby pracovník naplnil svou touhu pomáhat a klient svou touhu pomoc najít. Jednotlivé fáze vedení případu Aby pracovník mohl vybírat účinně, potřebuje dobře rozumět tomu, co vlastně dělá, proč to dělá a k čemu je to dobré. K tomu všemu slouží příprava pracovníka - přináší smysluplná vysvětlení pro jednotlivé volby. Setkání Abychom mohli mluvit o jejich společné práci, musí se profesionál s klientem setkat. Pracovníka a klienta svedou dohromady odlišné touhy, žádosti či přání každého z nich. Pracovník je žádostivý pomáhat, nese svou profesi přáním pomáhat. To jej přivedlo k určitému vzdělání, profesionalizaci a v důsledku toho se vyskytuje na místě, kde podle společensky uznávaných pravidel a s patřičným osvědčením má na dveřích napsáno, že je Pracovník. V jádře sám sebe chápe, sám sebe definuje jako toho, kdo chce pomáhat. Aby pracovník pomoc skutečně poskytovat mohl, 9

14 potřebuje mít jasno v tom, co pomoc je a co není. Teprve následně v pořadí přichází otázka, jak pomoc poskytovat. Klienta přivádí do vzájemného setkání touha, žádost nebo přání nalézt pomoc. I u klienta, který přichází takzvaně "nedobrovolně ", je nakonec tím, co jej přivádí ke spolupráci s pracovníkem, představa, že by ta návštěva přece jen mohla pomoci v tom, co potřebuje. V jádře klient sám sebe chápe, sám sebe definuje jako toho, kdo si žádá pomoc. Má tedy již předem vytvořenou představu o tom, co pro něj může být pomocí a co pro něj pomoc není, byť možná zformulovanou jen v hrubých obrysech. Pro pracovníka i klienta je společné setkání (nehledě na to, jak dlouhé) jen epizodou jejich životů. Vedle nabízení a hledání pomoci, které je svedly dohromady, dělají oba nepřeberné množství jiných věcí. Řeší problémy, zvládají své životy, zažívají úspěchy i neúspěchy a to vše v nejrůznějších mezilidských situacích a nesčíslně různých postaveních v rámci těchto situací. Dokonce oba nepochybně zažili i obrácené postavení, kdy pracovník hledal pomoc a klient pomoc nabízel. Konec konců každému dělá dobře, když je užitečný a jeden z nejspolehlivějších způsobů, jak si tento pocit opatřit, je pomáhat někomu. Klient vždy rád pomůže, aby pracovník mohl pracovat účinně. Oba se tedy rozhovoru účastní z odlišných důvodů a pro uspokojení odlišných potřeb. Pro uspokojení své potřeby pomáhat potřebuje pracovník vidět, že je klientovi užitečný. Pracovník, protože chce pomáhat, si od prvopočátku kontaktu s klientem klade otázku, co klient potřebuje. Má ji na mysli, když se připravuje na setkání, když pracuje před setkáním se spisy, když mluví s klientem. Odpověď na tuto otázku je klíčem, kterým si pracovník otevírá možnost uspokojení své vlastní žádosti být užitečný. V naší kultuře lze s jistou nadsázkou rozlišit tři modely pomáhání. První je model křesťanský, postavený na sebeobětování jako nejvyšší pomoci druhému. Kristus na sebe vzal hříchy lidstva, aby přispěl k jeho spasení. Druhý model, židovský, ukazuje jako nejvyšší pomoc správný výklad, který je založený na tradici chápání skrytých věcí. Nejvíce pomůže moudrá, odhalující rada zkušeného. Třetí model zformuloval řecký Prótagorás: Mírou všech věcí je člověk, jsoucích, že jsou, a nejsoucích, že nejsou. Proto i to, zda pomoc je opravdu pomocí, může posoudit pouze její příjemce. Zplnomocňování uživatelů sociálních služeb Pracovník spoléhá na schopnosti uživatele sociální služby, jeho dobré zkušenosti a dává mu plnou moc pro takové jednání. Zabraňovat špatnému, jde totiž nejlépe rozvíjením dobrého. Omezování toho, co se nedaří, jde nejlépe rozvíjením toho, co se daří. Úlehla Význam zplnomocňování: Uživatel sociální služby si potřebuje zažít, že jeho život není určován jen těžkým osudem, ale že má možnost vývoj svého života určovat sám (rozhodovat se, nést 10

15 následky, úspěchy apod.). Proto je důležité, aby se (spolu s pracovníkem) aktivně spolupodílel na hledání řešení a směřování k cíli společné práce. Pro sociálního pracovníka/pracovníka v sociálních službách to tedy znamená: SPOLUPRACOVAT S UŽIVATELEM SOCIÁLNÍ SLUŽBY A NE PRACOVAT ZA NĚJ! Důležité je umět oceňovat schopnosti, dovednosti, úspěchy a snahu uživatele sociální služby. Znamená to - pochválit, vyjádřit úctu, obdiv či radost, kdykoliv něčeho pozitivního dosáhl vlastním úsilím nebo něco změnil, zvládl a něco se mu podařilo. Důležité je také poukazovat na pozitivní výjimky, tedy: Kdy se co klientovi povedlo, i když se zatím celý problém nevyřešil. Např. pokud je problém velký konflikt mezi manželi, je třeba je hledat, kdy byla situace a atmosféra doma nejlepší. Na čem to bylo vidět? Jak se to podařilo klientovi udělat? Co dělat, abych klienta zplnomocňoval/a: 1. Být přesvědčen, že klient chce spolupracovat. 2. Věřit, že klient je schopen rozpoznat, co je pro něj dobré. 3. Předpokládat, že klient je schopen své problémy řešit a také je řešil. 4. Pomoci klientovi, aby on určil a vymezil společné cíle spolupráce. 5. Vědět, že klient je expert na svůj vlastní život, a má-li být v rozhovoru někdo chytrý, je to klient. 6. Nechat klienta určovat, zda je spolupráce užitečná a kdy ji ukončit. Kroky, které jsou proti zplnomocňování, je prosazování pracovníkova pohledu na věc, jeho řešení a jeho pravda. Jako by bylo jen jediné správné řešení v zakázce klienta, které klient musí přijmout, ať chce nebo nechce. Aby se pracovník do takové situace nedostal, může: a) nechat klienta přijít s návrhem nebo návrhy dřív, než nějaké navrhne sám b) neočekávat, že klient bude se všemi jeho návrhy souhlasit c) se nejprve snažit vytvořit co nejvíce možných způsobů řešení, a pak je teprve hodnotit (hodnocení totiž brzdí představivost) d) povzbuzovat klienta, aby předkládal co nejvíce svých nápadů, ať jsou jakékoli e) zamyslet se nad tím, jaké přání a očekávání má klient a jaké pracovník Práce se spisovou dokumentací Spisy, které klienta provázejí při putování za pomocí, mají rozporuplné poslání: - slouží jako pomůcka pracovníka, aby si mohl dělat záznamy o průběhu společné práce - vedle toho však často slouží jako doklad pracovníkovy práce - podklad pro kontrolu pracovníkova postupu, zvolených kroků a spolupráce s klientem Spisy: - přicházejí odjinud (z jiného pracoviště, organizace apod.) - s klientem zakládám nový spis - spisy s klientem odchází na jiné pracoviště 11

16 Je zde otázka, nakolik je skutečně nevyhnutelné obtěžovat klienta při sbírání podkladů pro vyplnění spisů. Rozhodně platí, že v minimální nutné míře. Začít rozhovor s klientem vyplňováním předepsaných kolonek spisů je projevem nedostatku respektu ke klientovým přáním a potřebám. A to i v případě, že nejde o nic jiného, než o vyplnění spisu. Spisy mohou pomoci v řadě důležitých věcí: dávají informaci o tom, co s klientem nedělat, tj. o co se pokoušeli ti přede mnou a v čem neuspěli co se až dosud dařilo, byť jen jako samozřejmost, či psáno mezi řádky (např. že klient chodil na domluvená setkání) co je asi hlavní téma pro klienta co asi bylo hlavní téma pro mé předchůdce Insoo Kim Berg píše: "Nejčastější zneužití takzvaného spisu je, když je pojat jako seznam všeho negativního o klientce. Tak dostanete často podrobný soupis výpovědí, jak hrozné měla dětství, jak byla zneužívána, jak vyrůstala v náhradním domově, neměla žádný kontakt s matkou, chytala se pochybných týpků, kteří ji jenom využívali, jak každé z jejích čtyř dětí má jiného otce a jak ona sama dnes zneužívá a zanedbává své děti. Takový spis dává na vědomí, že klientka je odsouzena v životě propadnout, a proto ještě před první návštěvou je pro pracovníka snadné zaujmout k ní negativní přístup... Dejte si pozor na to, jak informace, které se o klientovi dozvíte předem, ovlivní vaše mínění o něm. Protože jakmile se s informacemi setkáte, nejde to, aby vás neovlivnily. Je důležité na to dbát, protože informace vás vždy povedou k tomu, abyste se vraceli ke stereotypům a přestali klienta brát takového, jaký bude, až se s ním setkáme. Ukázky RHB plánů. Dobře formulované cíle, obecná pravidla pro cíle: významný malý (dosažitelnost) konkrétní, zaměřený a má se týkat chování výskyt (nevymezovat, co klient nechce, ale naopak, co by se v jeho životě mělo objevit vyskytovat jmenovat začátek (čím začnu, ne čím to má končit) realistický (pozor na grandiózní cíle) musí stát úsilí Tvorba možných cílů spolupráce u fiktivních klientů. Použitá a doporučená literatura ke studiu: Úlehla I.: Umění pomáhat Matoušek O., Kodymová P., Koláčková J.: Sociální práce v praxi Novosad L.: Základy speciálního poradenství U seznamu použité a doporučené literatury si dohledejte chybějící bibliografické údaje k citaci tištěných dokumentů (vydání, místo vydání, vydavatel, rok, ISBN). 12

17 4. METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU Definice rodiny - v užším, tradičním pojetí skupina lidí spojená pouty pokrevního příbuzenství nebo právních svazků (sňatek, adopce) - v širším pojetí, jež se začíná rozšiřovat v USA a některých státech EU, se za rodinu začíná považovat i skupina lidí, která se jako rodina deklaruje na základě vzájemné náklonnosti - v některé fázi svého vývoje obvykle rodina sdílí společnou domácnost Historie rodiny - doporučená literatura: Matoušek, Rodina jako vztahová síť Základní typy rodiny a) nukleární r. - b) vícegenerační r. - c) rozšířená r. - d) orientační (primární) r. - e) prorekreační (sekundární) r. - f) úplná r. - g) neúplná r. - Funkce rodiny: Primární: a) výchova dětí a emocionální podpora - b) biologicko - reprodukční - c) ekonomická - d) socializační a akulturační - e) domestifikační - Sekundární: a) rekreační - b) zájmová - c) relaxační - Trend posledních let: a) klesá počet dětí v rodině b) roste věk uzavření prvního sňatku c) roste počet rozvodů vzhledem k počtu sňatků d) roste počet nesezdaných párů e) roste počet matek vychovávajících dítě bez manžela f) roste počet rodin dobrovolně bezdětných g) roste počet lidí žijících v dalších netradičních formách rodiny Možná vysvětlení: - důsledek společenského klimatu, na němž mají vysokou hodnotu individuální svoboda a nejvýhodnější uplatnění na trhu práce 13

18 - v systému sociálního zabezpečení se za rodinu považuje soužití rodičů a nezaopatřených dětí Etapizace rodinného cyklu: a) bezdětné manželství - b) rodina s malými dětmi - c) rodina s dětmi školního věku - d) rodina s dospívajícími dětmi - e) rodina po odchodu dětí - f) manželství s jedním partnerem v důchodu Klinické případy rodin - rodina, která byla nebo je kvůli svým problémům v kontaktu s pomáhající nebo represivní institucí. Výzkumníci zabývající se rodinnými vztahy opírají své závěry většinou o kontakt s klinickými rodinami. Když jsou pro srovnání s klinickými rodinami zkoumány rodiny, jež nikdy nebyly v kontaktu s pomáhající nebo represivní institucí, je lépe o této kontrolní skupině mluvit jako o rodinách neklinických než jako o rodinách normálních. Normální rodinu je totiž třeba vybírat podle definovaných kritérií normality. a) rodina se zanedbávaným/týraným dítětem- syndrom CAN, Münchhausen s syndrome by proxy b) rodina se zneužívaným/týraným dospělým c) rodina a tělesná nemoc d) rodina a duševní nemoc e) rodina s postiženým členem f) rodina mladistvého delikventa g) rodina svobodné matky h) rodina se členem závislým na návykových látkách Pojem depistáž - cílené vyhledávání klientů Aktivní - spočívá v samotném osobním kontaktu SP s ohroženými či vyloučenými skupinami nebo jednotlivci. Pasivní- spočívá především v propagaci (besedy, propagační letáky, vstupy v médiích). Návštěva (šetření) v rodině Námitky: (proti návštěvě v rodině) zabere hodně času rodina hraje před námi tzv. divadélko náš strach či obavy z toho, že ztratíme svoji profesionální prestiž - za psacím stolem jednáme z pozice moci, při návštěvě se více poodhalujeme

19 Důvody pro: šetří čas, je lepší, když rodina bere pracovníka jako návštěvu rychleji ukáže zdroje rodinných problémů sníží čas vzájemného testování mezi rodinou a pracovníkem náročná, lepší sblížení mezi pracovníkem a rodinou pracovník je hostem jestliže ho rodina příjme, měl by se tak chovat ukazuje, jak rodina zachází se svým prostředím ukazuje, jak vykonává základní funkce rodiny soc. prac. vidí byt, komunikaci, konflikty, napětí, tenzi, zaznamenáme např. rituály rodiny vidíme teritoria jednotlivých členů rodiny (dětský pokoj?).... Co vidím (mohu vidět) při návštěvě v rodině: V první fázi se rodina i pracovník vzájemně testují, co mohou čekat, jaká to je rodina, děti jsou v rodinném prostředí více uvolněnější, kontakt s nimi je lepší. Odmítnutí návštěvy v rodině Alarmující znaky: - rodina, která se bez zábran odkrývá, může být problematičtější - enormně uklizeno může zastírat problémy - děti, které se k nám hned vrhají - možnost deprivace Hranice rodiny rodina by měla mít jasné hranice silná organizace rodiny - mívají hranice vůči jiným lidem nepropustné slabá organizace rodiny - propustné Koalice v rodině (dysfunkční koalice): schizmatická koalice - nefunguje manželská koalice, silná mezigenerační (otec a dcera, otec a syn) asymetrická koalice - jeden člen je poněkud izolovaný od ostatních členů (např. zdravotní omezení, vyšší věk), kteří tvoří silnou koalici 15

20 generační koalice- manželé na jedné straně a děti na druhé vzniká velká propast Rodinná teritorialita a rituály v rodině Zamyslete se jaké rituály ve své rodině dodržujete vy? = Sociální integrita, sociální adaptabilita - téma krizové intervence Služby rodině Podívejte se např. na internetu na stránky úřadu a připomeňte si náplň pracoviště sociálně právní ochrany dětí. Co všechno má v popisu práce sociální pracovník? CO JE VIDEOTRÉNINK INTERAKCÍ A JAK VZNIKL? Videotrénink interakcí (VTI) je speciální metoda, která vznikla v Nizozemsku na počátku 80. let pod názvem "Video Home Training" a dnes je používána v mnoha zemích Evropy jako progresivní metoda pomoci při výchově dětí. Jde o krátkodobou, intenzivní formu pomoci v domácím prostředí rodin, tedy přímo tam, kde problém vzniká. Je určena především pro rodiny mající problémy při výchově svých dětí nebo při kontaktu s nimi. VTI je založen na principech dobré komunikace a na její podrobné analýze. Pomoc je nabízena prostřednictvím videozáznamů běžných denních situací. Podrobná analýza interakčních prvků a vzorců v rodině pak nabízí nový pohled na problémovou situaci v rodině a na možnosti a způsoby změny. VTI poskytuje intenzivní podporu rodičům při výchově svého dítěte jako náhradu dlouhodobé ambulantní péče. VTI nabízí také alternativu k péči mimo domov, tedy namísto umístění dítěte ve speciální internátní škole, dětském domově, diagnostickém nebo výchovném ústavu apod. Použitá a doporučená literatura ke studiu: Pernerová R.A.: Tabu v rodinné komunikaci Možný I.: Sociologie rodiny Šrajer J., Musil L.: Etické kontexty sociální práce s rodinou U seznamu použité a doporučené literatury si dohledejte chybějící bibliografické údaje k citaci tištěných dokumentů (vydání, místo vydání, vydavatel, rok, ISBN). 16