PŘEHLED GRAMATIKY PRO DYSORTOGRAFIKY. Pavel Sýkora

Transkript

1 PŘEHLED GRAMATIKY PRO DYSORTOGRAFIKY Pavel Sýkora Pedagogicko-psychologické Centrum Korálek CZ.1.07/1.2.09/ Základní škola, Tišnov, Smíškova 840 Tišnov 2012

2 Vážení kolegové a rodiče, během několikaleté práce s dysortografiky jsem došel k nápadu vytvořit ucelený přehled gramatiky českého jazyka probírané na základní škole. Náš jazyk je neobyčejně krásný, ale také dosti složitý. Žák, u něhož byla diagnostikována specifická porucha pravopisu, s ním má nemalé obtíže. Dnes je již zcela běžné, že dítě může používat při výuce gramatické tabulky, kterých je na trhu celá řada. Já jsem se pokusil sestavit takový přehled, který by byl předlohou pro vytvoření vlastnoručně psaných přehledů samotnými žáky. Myslím si totiž, že jen osobní neustále aktualizované poznámky budou pro žáky opravdovou pomůckou a nejen souborem dalších dat, ve kterých se žák nevyzná. Jelikož obsah gramatiky se v jednotlivých ročnících rozšiřuje, vytvořil jsem zvlášť materiál pro druhý, třetí, čtvrtý a pátý ročník. Gramatiku pro druhý stupeň ZŠ jsem shrnul do jednoho přehledu s tím, že učivo obsažené ve vyšších ročnících je barevně odlišeno dle uvedeného klíče. Mojí představou je, že žák si pořídí kroužkový pořadač velikosti A5 s příslušnými eurofóliemi a do nich si bude vkládat právě probíranou gramatiku vytvořenou dle tohoto vzoru. Při přechodu na vyšší ročník listy jednoduše obmění nebo doplní. Obsah celé této příručky jsem konzultoval s učiteli českého jazyka Základní školy, Tišnov, Smíškova 840 a společně jsme se snažili vytvořit obecně platný přehled gramatiky českého jazyka na ZŠ. S ohledem na různé školní vzdělávací plány jednotlivých škol se ale může objevit jiné rozložení učiva v různých ročnících. Věřím, že pro vás bude tento přehled přínosem a užitečnou pomůckou při práci se žáky se SVP a nejen s nimi. Děkuji všem učitelům českého jazyka Základní školy, Tišnov, Smíškova 840, zvlášť Haně Eklové za spolupráci na vytvoření tohoto přehledu. 1

3 PŘEHLED GRAMATIKY 2. ROČNÍKU PRO DYSORTOGRAFIKY

4 SLOVNÍ DRUHY Podstatná jména Jsou názvy osob, zvířat a věcí. tatínek, žena, kolo, pes, dveře, slunce Slovesa Jsou slova, která nám říkají, co osoby, zvířata a věci dělají nebo co se s nimi děje. sedí, peče, vaří, padá, utíká, zpívají, volá Předložky Jsou slova, která obvykle stojí před jmény. do (lesa), u (domu), k (mamince), na (okno) 1

5 DRUHY VĚT Větu začínáme velkým písmenem, na konci je tečka, otazník nebo vykřičník. Věty oznamovací Větami oznamovacími něco oznamujeme. Píšeme za nimi tečku. Věty tázací Větami tázacími se na něco tážeme (ptáme). Píšeme za nimi otazník. Věty rozkazovací Větami rozkazovacími něco rozkazujeme. Mohou vyjadřovat zvolání. Např.: Pomoc! Za větou píšeme tečku nebo vykřičník. Věty přací Věta přací vyjadřuje přání. Za větami přacími píšeme většinou tečku. ABECEDA A B C Č D E F G H CH I J K L M N Ň O P Q R Ř S Š T Ť U V W X Y Z Ž 2

6 TVRDÉ A MĚKKÉ SOUHLÁSKY Po tvrdých souhláskách píšeme tvrdé y-ý. hy, chy, ky, ry, dy, ty, ny Po měkkých souhláskách píšeme měkké i-í. ži, ši, či, ři, ci, ji di, ti, ni Ve slabikách di, ti, ni háček nepíšeme. DALŠÍ PRAVIDLA Ve slabikách dě, tě, ně píšeme ě. Ve slabikách bě, pě, vě, mě píšeme ě. Vlastní jména osob, zvířat, měst a vesnic píšeme s velkým počátečním písmenem. Pokud nevíš, jak napsat slovo zakončené souhláskou, řekni si ji v jiném tvaru. - souhlásky na konci slov např. holub - zdůvodníme 2 holubi, - u souhlásek uprostřed slov např.žabka (je lépe říci zdrobnělinu žabička) - u obou pro jistotu vyzkoušet více možností (holubi, holoubek, holuba,..) Jestliže je dlouhé ú na začátku slova, píšeme je s čárkou. Jestliže je dlouhé ů uprostřed slova, píšeme je s kroužkem. 3

7 ROZDĚLENÍ HLÁSEK Hlásky Samohlásky Souhlásky Samohlásky krátké: a, e, i /y, o, u Samohlásky dlouhé: á, é, í/ý, ó, ú/ů Dvojhlásky au, ou Souhlásky tvrdé: h, ch, k, r, d, t, n Souhlásky měkké: ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň Souhlásky obojetné: b, f, l, m, p, s, v, z 4

8 PŘEHLED GRAMATIKY 3. ROČNÍKU PRO DYSORTOGRAFIKY

9 ROZDĚLENÍ HLÁSEK...2 ABECEDA...2 VYJMENOVANÁ SLOVA...3 PRAVOPIS...4 TVOŘENÍ SLOV...5 PÁDOVÉ OTÁZKY...6 SLOVESNÁ OSOBA...6 PŘEHLED SLOVNÍCH DRUHŮ...7 Slova ohebná (dají se skloňovat nebo časovat)...7 1) Podstatná jména...7 2) Přídavná jména...7 3) Zájmena...7 4) Číslovky...7 5) Slovesa...8 Slova neohebná (nedají se skloňovat ani časovat)...8 6) Příslovce...8 7) Předložky...8 8) Spojky...8 9) Částice ) Citoslovce...8 VÝZNAM SLOV...9 CITOVÉ ZABARVENÍ SLOV...9 VLASTNÍ JMÉNA

10 ROZDĚLENÍ HLÁSEK Hlásky Samohlásky Souhlásky Samohlásky krátké: a, e, i /y, o, u Samohlásky dlouhé: á, é, í/ý, ó, ú/ů Dvojhlásky au, ou Souhlásky tvrdé: h, ch, k, r, d, t, n Souhlásky měkké: ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň Souhlásky obojetné: b, f, l, m, p, s, v, z ABECEDA A B C Č D E F G H CH I J K L M N Ň O P Q R Ř S Š T Ť U V W X Y Z Ž 2

11 VYJMENOVANÁ SLOVA Jsou taková, v jejichž kořenu píšeme -y po obojetné souhlásce: být, bydlet/bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, obyčej, bystrý, b: bylina, kobyla, býk, Přibyslav f: fyzika slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, vzlykat, lysý, lýtko, lýko, l: lyže, pelyněk, plyš slynout, plyš, plytký, vlys, Lysolaje, Volyně my, mýt, myslit/myslet, mýlit se, hmyz, myš, hlemýžď, mýtit, zamykat, m: smýkat, dmýchat, chmýří, nachomýtnout se, Litomyšl, (mys, Kamýk) pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, p: zpytovat, pykat, pýr, pýřit se,čepýřit se, (Pyšely) syn, sytý, sýr, syrový, sychravý, usychat/usýchat, sýkora, sýček, sysel, syčet, s: sypat, (Syneč, Bosyně) vy, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle, povyk, výheň, v: (Výtoň, Vyškov) z: brzy, jazyk, nazývat (se), Ruzyně y: píšeme i ve slovech odvozených 3

12 PRAVOPIS Velké počáteční písmeno píšeme: a) na začátku větných celků b) ve vlastních jménech Za větnými celky píšeme.? nebo! Tečku píšeme za větami oznamovacími rozkazovacími přacími Otazník píšeme za větami tázacími Vykřičník píšeme za důrazným rozkazem zvoláním za některými větami přacími Pokud se nám slovo nevejde na řádek, rozdělíme ho podle slabik. Slyšíme-li ve slově hlásku ú, píšeme a) na začátku slova ú b) uvnitř a na konci slov obvykle ů Po tvrdých souhláskách píšeme tvrdé y-ý hy, chy, ky, ry, dy, ty, ny Po měkkých souhláskách píšeme měkké i-í ži, ši, či, ři, ci, ji di, ti, ni Po obojetných souhláskách v kořeni slova píšeme i, í. Ve vyjmenovaných slovech píšeme y, ý. Ve slabikách di, ti, ni (dí, tí, ní) nepíšeme háček. Ve slabikách dě, tě, ně píšeme ě. Ve slabikách bě, pě, vě, mě píšeme ě. Slova, v nichž je uvnitř nebo na konci párová souhláska, si řekneme v jiném tvaru, abychom věděli, jak je správně napsat (nehty nehet, dub duby). 4

13 TVOŘENÍ SLOV 1) Odvozováním předpona kořen příponová část zá pas zá pas ník znám ka po znám ka ú stav Předpona stojí před kořenem slova. Přípona stojí za kořenem slova. POZOR! Přípony si nepleťme s koncovkami (nesu, neseme, pole, na poli, krabička, krabičkami Skloňováním a časováním měníme tvary téhož slova, netvoříme slova nová. 2) Skládáním slov Staro/bylý, plyno/jem, bystro/zraký, býlo/žravec, deseti/boj, vodo/vod 5

14 PÁDOVÉ OTÁZKY Skloňujeme podle pádových otázek: 1. kdo, co? 2. bez koho, čeho? 3. ke, k komu, čemu? 4. vidíme koho, co? 5. oslovujeme, voláme 6. o kom, čem? 7. s kým, čím? SLOVESNÁ OSOBA Osoba Číslo 1. osoba Já (čtu). 2. osoba Ty (čteš). 3. osoba On (čte). jednotné Ona (čte). Ono (čte). 1. osoba My (čteme). 2. osoba Vy (čtete). množné 3. osoba Oni (čtou). 6

15 PŘEHLED SLOVNÍCH DRUHŮ Slova ohebná (dají se skloňovat nebo časovat) 1) Podstatná jména Jsou názvy osob (dítě), zvířat (tygr), věcí (lampa), vlastností (krása) a dějů (čtení). Rozlišujeme podstatná jména obecná a vlastní. Umíme u nich určit: rod (mužský, ženský, střední) číslo (jednotné a množné) pád (1. až 7. pád) 2) Přídavná jména Vyjadřují vlastnosti osob, zvířat a věcí. (např.: milý, divoká, železné, dobří, maminčina) Ptáme se na ně otázkami: Jaký? Který? Čí? 3) Zájmena Zastupují názvy osob, zvířat a věcí (já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona). Ukazují na ně (ten, tento, ta, tato, to, toto, ti, tito). Vyjadřují komu patří (můj, tvůj, svůj, jeho, její, náš, váš, jejich). Ptáme se jimi (jaký? který? čí?). Spojujeme jimi věty do souvětí (který, jenž, kdo, jaký). Vyjadřujeme jimi zápor (nikdo, nic, žádný). 4) Číslovky Vyjadřují počet. Odpovídají na otázky: Kolik? (sedm, sto, mnoho, málo ) Kolikátý? (první, čtvrtý, stý, několikátý ) Kolikerý?(dvojí, trojí, dvoje, troje, několikerý ) Kolikrát?(dvakrát, padesátkrát, stokrát, několikrát ) 7

16 5) Slovesa Vyjadřují děj, tedy to, co osoby, zvířata a věci dělají (běhá, myjeme se, vstávají, jsem, jsi, je) nebo co se s nimi děje (padá, stárneme, bála se, musíte). Umíme u nich určit osobu (1., 2., 3.) číslo (jednotné a množné) čas (přítomný, minulý, budoucí) Slova neohebná (nedají se skloňovat ani časovat) 6) Příslovce Vyjadřují čas (kdy? včera, loni, zanedlouho) místo (kde? tady, daleko, všude) způsob (jak? špatně, zpaměti, vesele) Spojujeme jimi věty do souvětí (odkud, kam, kudy). 7) Předložky se vyskytují ve spojení s podstatnými nebo přídavnými jmény, se zájmeny a číslovkami (ze školy, u lesa, okolo domu, na slunném místě, před hlavní vchod, k nám, od mých rodičů, kolem sedmé hodiny, do pěti, po čtyřech). 8) Spojky Spojují slova nebo věty (a, i, nebo, ani, že, když, aby, kdyby, protože, jelikož, jakmile, neboť, třebaže ). 9) Částice Vyjadřují přání, radost, obavy, údiv apod. Stojí na začátku samostatných vět. (Patří k nim např. slova ať, kéž, nechť a také slova ano, ne.) 10) Citoslovce Napodobují zvuky (cink, mňau, bú), vyjadřují bolest (au, ach, ouvej), radost (jé, jéjej, hurá), překvapení (oh, ó, jú) a různé pokyny (hop, huš, pst, kšá). 8

17 VÝZNAM SLOV Slovo významem nadřazené ovoce Slova významem podřazená jablka hrušky švestky třešně Slova souřadná Slova souznačná jsou slova stejného nebo podobného významu: zvonit - cinkat kluk chlapec říkat povídat hezký - pěkný Slova mnohoznačná jsou slova, která mají více významů: ucho (lidské) - ucho (u hrnce) kohoutek (zvíře) kohoutek (vodovodní) Slova protikladná jsou slova, jejichž význam je opačný: den - noc začátek - konec ano - ne bohatý - chudý CITOVÉ ZABARVENÍ SLOV Slova bez citového zabarvení (otec, matka, pes, škola, spát). Slova s citovým zabarvením: a) lichotná (děvenka, pejsánek, polívčička, tatínek, spinkat) b) hanlivá (barabizna, psisko, dědek, chrnět) 9

18 VLASTNÍ JMÉNA Píšeme je s velkým počátečním písmenem. Vlastní jména jsou názvy: osob jméno a příjmení (Jiří Novák, Olga Dvořáková) některých zvířat (Alík, Mourek, Pipka) měst a vesnic (Brno, Kutná Hora, Rytířova Lhota) ulic a náměstí (Nerudova, Staroměstské náměstí) hor a pohoří (Krkonoše, Jeseníky, Sněžka, Lysá hora) vodstev moří, řek, jezer (Jaderské moře, Niagarské vodopády, Labe, Lipno) států (Francie, Polsko, Česká republika) příslušníků národů (Čech, Slovák, Francouz) Další skupiny vlastních jmen najdete v Pravidlech českého pravopisu. 10

19 PŘEHLED GRAMATIKY 4. ROČNÍKU PRO DYSORTOGRAFIKY

20 TVOŘENÍ SLOV...2 VYJMENOVANÁ SLOVA...3 PRAVOPIS PÍSMENA Ě...3 SLOVNÍ DRUHY...4 1) PODSTATNÁ JMÉNA...4 2) PŘÍDAVNÁ JMÉNA...5 3) Zájmena...5 4) ČÍSLOVKY...5 5) SLOVESA...6 6) PŘÍSLOVCE...7 7) PŘEDLOŽKY...7 8) SPOJKY...7 9) ČÁSTICE ) CITOSLOVCE...7 SKLADBA...8 SHODA PŘÍSUDKU S PODMĚTEM...8 1

21 TVOŘENÍ SLOV 3) Odvozování předpona kořen příponová část zá pas zá pas ník znám ka po znám ka ú stav Připojením předpon/přípon měníme význam slov tvoříme nová slova. Jejich význam však zůstává podobný. Slova, která mají společný kořen a jsou si blízká významem, se nazývají slova příbuzná. 4) Skládání Složené slovo vzniká spojením dvou slov (ropo/vod, svíti/plyn) 2

22 VYJMENOVANÁ SLOVA Jsou taková, v jejichž kořenu píšeme -y po obojetné souhlásce: být, bydlet/bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, obyčej, bystrý, b: bylina, kobyla, býk, Přibyslav f: fyzika slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, vzlykat, lysý, lýtko, lýko, l: lyže, pelyněk, plyš slynout, plyš, plytký, vlys, Lysolaje, Volyně my, mýt, myslit/myslet, mýlit se, hmyz, myš, hlemýžď, mýtit, zamykat, m: smýkat, dmýchat, chmýří, nachomýtnout se, Litomyšl, (mys, Kamýk) pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, p: zpytovat, pykat, pýr, pýřit se,čepýřit se, (Pyšely) syn, sytý, sýr, syrový, sychravý, usychat/usýchat, sýkora, sýček, sysel, syčet, s: sypat, (Syneč, Bosyně) vy, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle, povyk, výheň, v: (Výtoň, Vyškov) z: brzy, jazyk, nazývat (se), Ruzyně y: píšeme i ve slovech odvozených PRAVOPIS PÍSMENA Ě bě pě bje vje je-li ě částí kořenu slova, také ve slovech odvozených zůstává -ě začíná-li kořen slova je, vznikají po připojení předpon ob-, v- skupiny bje, vje pě píšeme vždy pouze pě zpěv běh, doběhl vězeň, uvěznil objel, objevil, vjel, vjezd 3

23 SLOVNÍ DRUHY 1) PODSTATNÁ JMÉNA Jsou názvy osob (dítě), zvířat (tygr), věcí (lampa), vlastností (krása) a dějů (čtení). Umíme u nich určit: pád (1. až 7. pád) číslo (jednotné a množné) rod (mužský, ženský, střední) vzor (viz. tabulka) Skloňujeme podle pádových otázek: 1. kdo, co? 2. bez koho, čeho? 3. ke, k komu, čemu? 4. vidíme koho, co? 5. oslovujeme, voláme 6. o kom, čem? 7. s kým, čím? Rod Mužský životný Mužský neživotný Ženský Střední Zakončení 1.p.č.jedn. Zakončení Vzor 2.p.č.jedn. Bez koncovky -a Tvrdý vzor pán -e Měkký vzor muž S koncovkou a -y Tvrdý vzor předseda -e -e Měkký vzor soudce Bez koncovky -u nebo a Tvrdý vzor hrad/les -e Měkký vzor stroj S koncovkou a -y Tvrdý vzor žena -e -e Měkký vzor růže Bez koncovky -e(-ě) Měkký vzor píseň -i Měkký vzor kost S koncovkou o -a Tvrdý vzor město -e(-iště) -e(-iště) Měkký vzor moře -e -ete Měkký vzor kuře -í -í Měkký vzor stavení 4

24 2) PŘÍDAVNÁ JMÉNA Vyjadřují vlastnosti osob, zvířat a věcí, nebo určují, čí osoby, zvířata nebo věci jsou. (např.: milý, divoká, železné, dobří, maminčina) Ptáme se na ně otázkami: Jaký? Který? Čí? 3) Zájmena Zastupují názvy osob, zvířat a věcí (já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona). Ukazují na ně (ten, tento, ta, tato, to, toto, ti, tito). Vyjadřují komu patří (můj, tvůj, svůj, jeho, její, náš, váš, jejich). Ptáme se jimi (jaký? který? čí?). Spojujeme jimi věty do souvětí (který, jenž, kdo, jaký). Vyjadřujeme jimi zápor (nikdo, nic, žádný). 4) ČÍSLOVKY Vyjadřují počet. Odpovídají na otázky: podle významu určité vyjadřují přesný počet neurčité nevyjadřují přesný počet základní (kolik) jeden několik řadové (kolikátý) první několikátý druhové (kolikerý) dvojí několikerý násobné (kolikrát) desetkrát několikrát Za řadovou číslovkou, kterou napíšeme číslem, musí být tečka. 2. strana. (druhá strana) 5

25 5) SLOVESA Vyjadřují děj, tedy to, co osoby, zvířata a věci dělají (běhá, myjeme se, vstávají, jsem, jsi, je) nebo co se s nimi děje (padá, stárneme, bála se, musíte). Umíme u nich určit osobu (1., 2., 3.) číslo (jednotné a množné) čas (přítomný, minulý, budoucí) Osoba Číslo 1. osoba Já (čtu). 2. osoba Ty (čteš). 3. osoba On (čte). jednotné Ona (čte). Ono (čte). 1. osoba My (čteme). 2. osoba Vy (čtete). množné 3. osoba Oni (čtou). SLOVESNÝ ČAS Čas přítomný V koncovkách přítomného času se píše vždy měkké i/-í. Čas budoucí Budoucí čas se skládá z pomocného slovesa být a z neurčitku (infinitivu). Budeme táhnout. Budeš táhnout. Čas minulý Koncovka slovesa závisí na podmětu (shoda přísudku s podmětem). 6

26 6) PŘÍSLOVCE Vyjadřují čas (kdy? včera, loni, zanedlouho) místo (kde? tady, daleko, všude) způsob (jak? špatně, zpaměti, veselo) Spojujeme jimi věty do souvětí (odkud, kam, kudy). 7) PŘEDLOŽKY se vyskytují ve spojení s podstatnými nebo přídavnými jmény, se zájmeny a číslovkami (ze školy, u lesa, okolo domu, na slunném místě, před hlavní vchod, k nám, od mých rodičů, kolem sedmé hodiny, do pěti, po čtyřech). 8) SPOJKY Spojují slova nebo věty (a, i, nebo, ani, že, když, aby, kdyby, protože, jelikož, jakmile, neboť, třebaže ). 9) ČÁSTICE Vyjadřují přání, radost, obavy, údiv apod. Stojí na začátku samostatných vět. (Patří k nim např. slova ať, kéž, nechť a také slova ano, ne.) 10) CITOSLOVCE Napodobují zvuky (cink, mňau, bú), vyjadřují bolest (au, ach, ouvej), radost (jé, jéjej, hurá), překvapení (oh, ó, jú) a různé pokyny (hop, huš, pst, kšá). 7

27 SKLADBA Věta má obvykle podmět a přísudek. Na podmět se ptáme: Kdo? Co? Přísudek : a) slovesný (je vyjádřen slovesem v určitém tvaru) Venku foukal vítr. b) jmenný Věta jednoduchá má pouze jednu základní skladební dvojici. Souvětí vznikne spojením několika vět jednoduchých. Jednotlivé věty oddělujeme čárkou nebo spojkami a, i, nebo, před kterými většinou čárku nepíšeme. Každá věta v souvětí má vlastní základní skladební dvojici. SHODA PŘÍSUDKU S PODMĚTEM V přítomném a budoucím čase je sloveso zakončeno na i/-í. V minulém čase končí příčestí minulé v množném čísle li/-ly. Platí následující pravidla: podmět rodu: koncovka příklad mužského životného -i Kluci cvičili. mužského neživotného -y Tulipány rozkvetly. ženského -y Hrušky opadaly. středního -a Kola se točila. 8

28 PŘEHLED GRAMATIKY 5. ROČNÍKU PRO DYSORTOGRAFIKY

29 ROZDĚLENÍ HLÁSEK 2 VYJMENOVANÁ SLOVA 2 TVOŘENÍ SLOV 3 SOUHLÁSKOVÉ SKUPINY NA STYKU PŘEDPONY NEBO PŘÍPONY A KOŘENE 3 ZDVOJENÉ SOUHLÁSKY 4 PŘEDPONY: vz-, s-, z- 4 SOUHLÁSKOVÉ SKUPINY: bje-bě, vje-vě, mně-mě 5 PŘEHLED SLOVNÍCH DRUHŮ 6 SLOVA OHEBNÁ (DAJÍ SE SKLOŇOVAT NEBO ČASOVAT)...6 1) PODSTATNÁ JMÉNA...6 2) PŘÍDAVNÁ JMÉNA...7 3) Zájmena...8 4) ČÍSLOVKY...9 5) SLOVESA...10 SLOVA NEOHEBNÁ (NEDAJÍ SE SKLOŇOVAT ANI ČASOVAT) ) PŘÍSLOVCE ) PŘEDLOŽKY ) SPOJKY ) ČÁSTICE ) CITOSLOVCE...11 SKLADBA 12 SHODA PŘÍSUDKU S PODMĚTEM 12 1

30 ROZDĚLENÍ HLÁSEK Hlásky Samohlásky Souhlásky Samohlásky krátké: a, e, i /y, o, u Samohlásky dlouhé: á, é, í/ý, ó, ú/ů Dvojhlásky au, ou Souhlásky tvrdé: h, ch, k, r, d, t, n Souhlásky měkké: ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň Souhlásky obojetné: b, f, l, m, p, s, v, z VYJMENOVANÁ SLOVA Jsou taková, v jejichž kořenu píšeme -y po obojetné souhlásce: být, bydlet/bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, obyčej, bystrý, b: bylina, kobyla, býk, Přibyslav f: fyzika slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, vzlykat, lysý, lýtko, lýko, l: lyže, pelyněk, plyš slynout, plyš, plytký, vlys, Lysolaje, Volyně my, mýt, myslit/myslet, mýlit se, hmyz, myš, hlemýžď, mýtit, zamykat, m: smýkat, dmýchat, chmýří, nachomýtnout se, Litomyšl, (mys, Kamýk) pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, p: zpytovat, pykat, pýr, pýřit se,čepýřit se, (Pyšely) syn, sytý, sýr, syrový, sychravý, usychat/usýchat, sýkora, sýček, sysel, syčet, s: sypat, (Syneč, Bosyně) vy, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle, povyk, výheň, v: (Výtoň, Vyškov) z: brzy, jazyk, nazývat (se), Ruzyně y: píšeme i ve slovech odvozených 2

31 TVOŘENÍ SLOV 5) Odvozování předpona kořen příponová část zá pas zá pas ník znám ka po znám ka ú stav Připojením předpon/přípon měníme význam slov tvoříme nová slova. Jejich význam však zůstává podobný. Slova, která mají společný kořen a jsou si blízká významem, se nazývají slova příbuzná. Neodvozené slovo : jen kořen (hrad, lov, lez) 6) Skládání Složené slovo vzniká spojením dvou slov (ropo/vod, svíti/plyn) SOUHLÁSKOVÉ SKUPINY NA STYKU PŘEDPONY NEBO PŘÍPONY A KOŘENE V předponách nad-, pod-, před-, od- se píše vždy písmeno d. V předponách bez-, roz-, vz- se píše vždy písmeno z. Př.: nadpis, odsoudit, předpona, podkroví, bezplatný, rozsypat, vztyčit Někdy souhláskové skupiny vyslovujeme jinak, než je píšeme (spodoba znělosti). Př.: předpoklad, rozchod, bezpečí, rozsvítit 3

32 ZDVOJENÉ SOUHLÁSKY PŘÍPONY: -ný, -ní Tvoří přídavná jména. V případech, kdy slovní kořen má zakončení na -n, píšeme v přídavném jméně nn. den + -ní = denní ráno + -ní = ranní Podstatná jména odvozená z těchto přídavných jmen zachovávají psaní -nn: cennost, rovnodennost, činnost POZOR: raná zelenina význam brzký viník, cenina, vinice přípona -ík, -ina, -ice Přídavná jména zvířecí krocaní, lachtaní, havraní, vraní mají příponu -í jako orlí nebo lví. PŘEDPONY: vz-, s-, z- vz- (má význam vzhůru) vzpínat, vztyčit s- (směřovat dohromady) lepit - slepit (shora dolů) spadl, sjel, sletěl, skočil (z povrchu pryč) setřít, smýt, sfouknout Z - (dokončení děje, jeho změna) kreslit - zkreslit malovat - zmalovat Dále se řídíme ustáleným zvykem tam, kde není možno zařadit k pravidlu: strávit, sníst, skončit, spotřebovat, strava, shořet, shnít zpěv, zpět, způsob, zkouška Rozdílné psaní předpony s-, z- má rovněž rozlišovací význam: sběh lidu- vojenský zběh sužovat starostmi zužovat kalhoty sbít prkýnka k sobě- zbít nepřítele strhat plakát- ztrhat koně správa majetku- televizní zpráva shlížet z rozhledny- zhlížet se v zrcadle, zhlédnout film PŘEDLOŽKY: s, z (s = 7. pád, z = 2. pád) např.: s bratrem, s koněm, s rybami, s sebou z okna, z knihovny Pouze jednoznačné případy pohybu shora dolů píšeme se -s- i ve 2. pádě. 4

33 SOUHLÁSKOVÉ SKUPINY: bje-bě, vje-vě, mně-mě Vyslovujeme stejně, píšeme různě. Rozhodující je podoba slovního kořene: ob-jet = objet (objezd) v-jet = vjet (vjezd) ob-jetí = objetí (objíždět) v-jetí = vjetí (vjíždět) Ve slovním základu píšeme skupinu -bě, -vě. běh, doběhl, vězeň, uvěznil Skupinu -pě píšeme vždy takto, protože v češtině není předpona p-. MNĚ - MĚ: Při psaní mn- ve slovesech se řídíme tvarem slovesa ve 3.os.j.č. on zapomíná on zapomněl PAMATUJ: zapomněl, vzpomněl, připomněl, pomněnka, domněnka tamější, rozuměl Při psaní -mn- v příslovcích se řídíme tvarem přídavného jména. příjemný - příjemně Stejné psaní zachováváme i u tvarů stupňovaných. STUPŇOVÁNÍ je vyjádření míry či velikosti nějaké vlastnosti nebo významu. přídavná jména: příslovce: 1. příjemný 1. příjemně 2. příjemnější 2. příjemněji 3. nejpříjemnější 3. nejpříjemněji střídmý - střídmě, tajemný tajemně, soukromý - soukromě 5

34 PŘEHLED SLOVNÍCH DRUHŮ SLOVA OHEBNÁ (DAJÍ SE SKLOŇOVAT NEBO ČASOVAT) 1) PODSTATNÁ JMÉNA Jsou názvy osob (dítě), zvířat (tygr), věcí (lampa), vlastností (krása) a dějů (čtení). Rozlišujeme podstatná jména obecná a vlastní. Umíme u nich určit: pád (1. až 7. pád) číslo (jednotné a množné) rod (mužský, ženský, střední) vzor (viz. tabulka) Skloňujeme podle pádových otázek: 1. kdo, co? 2. bez koho, čeho? 3. ke, k komu, čemu? 4. vidíme koho, co? 5. oslovujeme, voláme 6. o kom, čem? 7. s kým, čím? 6

35 PŘEHLED VZORŮ PODSTATNÝCH JMEN Rod Zakončení 1.p.č.jedn. Zakončení Vzor 2.p.č.jedn. Mužský životný Bez koncovky -a Tvrdý vzor pán -e Měkký vzor muž S koncovkou a -y Tvrdý vzor předseda -e -e Měkký vzor soudce Mužský neživotný Bez koncovky -u nebo a Tvrdý vzor hrad/les -e Měkký vzor stroj Ženský S koncovkou a -y Tvrdý vzor žena -e -e Měkký vzor růže Bez koncovky -e(-ě) Měkký vzor píseň -i Měkký vzor kost Střední S koncovkou o -a Tvrdý vzor město -e(-iště) -e(-iště) Měkký vzor moře -e -ete Měkký vzor kuře -í -í Měkký vzor stavení 2) PŘÍDAVNÁ JMÉNA Vyjadřují vlastnosti osob, zvířat a věcí. (např.: milý, divoká, železné, dobří, maminčina) Ptáme se na ně otázkami: Jaký? Který? Čí? tvrdá (trojí koncovka v jednotlivých rodech -ý,-á,-é): mladý, mladá, rozlišujeme mladé hravý medvídek měkká (ve všech rodech stejná koncovka í): jarní cizí muž přivlastňovací (jsou zakončena na ův,-ova,-ovo,-in,-ina,-ino):otcův, matčin Vzor matčin určuje koncovku přídavného jména přivlastňovacího (pomůžu si zájmenem ti/ty) Na přivlastňovací se tážeme čí? sousedovy slepice 7

36 3) Zájmena Zastupují názvy osob, zvířat a věcí (já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona). Ukazují na ně (ten, tento, ta, tato, to, toto, ti, tito). Vyjadřují komu patří (můj, tvůj, svůj, jeho, její, náš, váš, jejich). Ptáme se jimi (jaký? který? čí?). Spojujeme jimi věty do souvětí (který, jenž, kdo, jaký). Vyjadřujeme jimi zápor (nikdo, nic, žádný). SKLOŇOVÁNÍ ZÁJMEN: 1. já ona 2. mě, mne ní (jí) 3. mně, mi ní (jí) 4. mě, mne ni (ji) mně ní 7. mnou ní (jí) Podobně zájmeno náš má tvary v jednotném čísle dlouhé, kromě 4.p. a v množném čísle krátké. POZOR! Rozlišujeme sebou s sebou. Kapr sebou házel. - Vzal si s sebou peníze. 8

37 4) ČÍSLOVKY Vyjadřují počet. Odpovídají na otázky: Kolik? (sedm, sto, mnoho, málo ) Kolikátý?(první, čtvrtý, stý, několikátý ) Kolikerý? (dvojí, trojí, dvoje, troje, několikerý ) Kolikrát? (dvakrát, padesátkrát, stokrát, několikrát ) podle významu určité vyjadřují přesný počet neurčité nevyjadřují přesný počet základní (kolik) jeden několik řadové (kolikátý) první několikátý druhové (kolikerý) dvojí několikerý násobné (kolikrát) desetkrát několikrát Za řadovou číslovkou, kterou napíšeme číslem, musí být tečka. 2. strana. (druhá strana) POZOR! 7. pád dvěma, oběma se třemi 9

38 5) SLOVESA Vyjadřují děj, tedy to, co osoby, zvířata a věci dělají(běhá, myjeme se, vstávají, jsem, jsi, je) nebo co se s nimi děje (padá, stárneme, bála se, musíte). Umíme u nich určit : osobu (1., 2., 3.) číslo (jednotné a množné) čas (přítomný, minulý, budoucí) způsob (oznamovací, rozkazovací, podmiňovací) Osoba 1. osoba Já (čtu). 2. osoba Ty (čteš). 3. osoba On (čte). Ona (čte). Ono (čte). 1. osoba My (čteme). 2. osoba Vy (čtete). 3. osoba Oni (čtou). Číslo jednotné množné SLOVESNÝ ČAS Čas přítomný V koncovkách přítomného času se píše vždy měkké i/-í. Čas budoucí Budoucí čas se skládá z pomocného slovesa být a z neurčitku (infinitivu). Budeme táhnout. Budeš táhnout. Čas minulý Koncovka slovesa závisí na podmětu (shoda přísudku s podmětem). ZPŮSOB PODMIŇOVACÍ: - skládá se ze zvláštních tvarů slovesa být 1. bych 1. bychom 2. bys 2. byste 3. by 3. by K těmto tvarům přidáváme při používání příčestí minulé plnovýznamového slovesa. šel bych byl by viděl seděli byste byl by býval letěl 10

39 TVAR JEDNODUCHÝ A SLOŽENÝ Tvary sloves, které jsou vyjádřeny jedním slovem (plavte, udělají) a tvary sloves se zájmeny se, si (učíme se, blahopřejí si) se nazývají tvary jednoduché. Tvary sloves, které jsou vyjádřeny více slovy (uklidili jsme, budu bruslit), se nazývají tvary složené. Pamatujte: Všechny tvary sloves v čase minulém považujeme za tvary složené. SLOVA NEOHEBNÁ (NEDAJÍ SE SKLOŇOVAT ANI ČASOVAT) 6) PŘÍSLOVCE Vyjadřují čas (kdy? včera, loni, zanedlouho) místo (kde? tady, daleko, všude) způsob (jak? špatně, zpaměti, vesele) Spojujeme jimi věty do souvětí (odkud, kam, kudy). 7) PŘEDLOŽKY se vyskytují ve spojení s podstatnými nebo přídavnými jmény, se zájmeny a číslovkami (ze školy, u lesa, okolo domu, na slunném místě, před hlavní vchod, k nám, od mých rodičů, kolem sedmé hodiny, do pěti, po čtyřech). 8) SPOJKY Spojují slova nebo věty (a, i, nebo, ani, že, když, aby, kdyby, protože, jelikož, jakmile, neboť, třebaže ). 9) ČÁSTICE Vyjadřují přání, radost, obavy, údiv apod. Stojí na začátku samostatných vět. (Patří k nim např. slova ať, kéž, nechť a také slova ano, ne.) 10) CITOSLOVCE Napodobují zvuky (cink, mňau, bú), vyjadřují bolest (au, ach, ouvej), radost (jé, jéjej, hurá), překvapení (oh, ó, jú) a různé pokyny (hop, huš, pst, kšá). 11

40 SKLADBA Věta má obvykle podmět a přísudek (základní skladební dvojici). Na podmět se ptáme: Kdo, co? Přísudek : a) slovesný (je vyjádřen slovesem v určitém tvaru) Venku foukal vítr. b) jmenný Věta jednoduchá má pouze jednu základní skladební dvojici. Souvětí vznikne spojením několika vět jednoduchých. Jednotlivé věty oddělujeme čárkou nebo spojkami a, i, nebo, před kterými většinou čárku nepíšeme.. Každá věta v souvětí má vlastní základní skladební dvojici. SHODA PŘÍSUDKU S PODMĚTEM V přítomném a budoucím čase píšeme i/-í. V minulém čase končí příčestí minulé v množném čísle li/-ly. Platí následující pravidla: podmět rodu: koncovka příklad mužského životného -i Kluci cvičili. mužského neživotného -y Tulipány rozkvetly. ženského -y Hrušky opadaly. středního -a Kola se točila. Nemůžeme-li přesně určit, kdo je nositelem děje, píšeme v příčestí minulém -i. Šli jsme do školy. Seděli jsme v kině. Je-li více nositelů děje řídí se psaní -i/-y u sloves životností. Jediný životný nositel znamená psaní -i. Všichni žáci a žákyně lyžovali. 12

41 PŘEHLED GRAMATIKY II.stupně ZŠ PRO DYSORTOGRAFIKY

42 HLÁSKY... 2 VYJMENOVANÁ SLOVA... 3 TVOŘENÍ SLOV... 4 SKUPINA SOUHLÁSEK VZNIKAJÍCÍ PŘI ODVOZOVÁNÍ SLOV... 5 PŘEDPONY VZ-, S-, Z PSANÍ I/Y V PŘÍČESTÍM MINULÉM... 8 PSANÍ VELKÝCH PÍSMEN... 9 PSANÍ Ú, Ů, U TVAROSLOVÍ PODSTATNÁ JMÉNA PŘÍDAVNÁ JMÉNA ZÁJMENA ČÍSLOVKY SLOVESA PŘÍSLOVCE PŘEDLOŽKY SPOJKY ČÁSTICE CITOSLOVCE SYNONYMA HOMONYMA ANTONYMA SKLADBA SOUVĚTÍ PODŘADNÉ SOUVĚTÍ SOUŘADNÉ INTERPUNKCE Legenda: Černým písmem je napsána gramatika 6. ročníku a nižších ročníků. Zeleným písmem je napsána gramatika probíraná až v 7.ročníku Oranžovým písmem je napsána gramatika probíraná až v 8.ročníku Hnědým písmem je napsána gramatika probíraná až v 9. ročníku. 1

43 HLÁSKY HLÁSKA je jednotlivý zvuk lidské řeči, ze které se skládá slovo. Dělíme je na samohlásky a souhlásky. SAMOHLÁSKY: dlouhé á,é,í,ó,ú,ů krátké a,e,i,o,u,y dvojhláska ou, au SOUHLÁSKY: tvrdé h,ch,k,r,d,t,n měkké ž,š,č,ř,c,j,ď,ť,ň obojetné b,f,l,m,p,s,v,z SLABIKA je seskupení souhlásek a samohlásek. TVRDÉ SOUHLÁSKY: protože v nich píšeme -y(hy, chy, ky, ry, dy, ty, ny) V CITOSLOVCÍCH píšeme: (chichi) MĚKKÉ SOUHLÁSKY: ži, ši, či, ři, ci, ji, di, ti, ni OBOJETNÉ: v nich můžeme psát -y nebo -i 2

44 VYJMENOVANÁ SLOVA Jsou taková, v jejichž kořenu píšeme -y po obojetné souhlásce: být, bydlet/bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, obyčej, b: bystrý, bylina, kobyla, býk, Přibyslav f: fyzika slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, vzlykat, lysý, lýtko, lýko, l: lyže, pelyněk, plyš slynout, plyš, plytký, vlys, Lysolaje, Volyně my, mýt, myslit/myslet, mýlit se, hmyz, myš, hlemýžď, mýtit, zamykat, m: smýkat, dmýchat, chmýří, nachomýtnout se, Litomyšl, (mys, Kamýk) pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, p: zpytovat, pykat, pýr, pýřit se,čepýřit se, (Pyšely) syn, sytý, sýr, syrový, sychravý, usychat/usýchat, sýkora, sýček, sysel, syčet, s: sypat, (Syneč, Bosyně) vy, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle, povyk, výheň, v: (Výtoň, Vyškov) z: brzy, jazyk, nazývat (se), Ruzyně y: píšeme i ve slovech odvozených 3

45 TVOŘENÍ SLOV TVOŘENÍ SLOV: 1. Odvozováním 2. Skládáním 3. Zkracováním 4. Přejímáním z cizích jazyků 5. Tvorbou nových slov SLOVO JE TVOŘENO: - předponou, kořenem, příponou, koncovkou V češtině se nejčastěji slova tvoří ODVOZOVÁNÍM - pomocí předpon a přípon: za-vod-nit, za-les-nit SKLÁDÁNÍ - je tvorba slov spojením dvou kořenů. Př. vod-o-vod, vod-o-pád, vod-o-trysk, myši-lov, les-mistr, ohni-vzdorný Můžeme si pomoci vloženou samohláskou: -o OBMĚNY HLÁSEK PŘI ODVOZOVÁNÍ: 1. Krácení a dloužení samohlásek lámat-lamač, létat-letadlo, hlas-hlásek, vymyslit-výmysl 2. Střídání samohlásek: vítr-větrný, bílý-bělejší 3. Změna souhlásky: Praha-Pražan-pražský, noha-nožka 4

46 SKUPINA SOUHLÁSEK VZNIKAJÍCÍ PŘI ODVOZOVÁNÍ SLOV Začíná-li slovní kořen stejnou hláskou, píšeme obě hlásky: oddálit, rozzlobit, bezzásadový... PŘEDPONY: nadodpředpodrozbezob- Píšeme vždy stejně, i když výslovnost splývá nebo je jiná. PŘÍPONY: -ský, -ství, -stvo Pravopis zůstává stejný: lidský, pařížský, vítězství, lidstvo Pouze v některých případech změkčujeme hlásku ve slovním základu nebo stahujeme hlásky: Brandýs + -ský = brandýský, v mn.č. brandýští Písek + -cký = písecký, v mn.č. písečtí Praha + -ský = pražský (hlásková změna h ž) Ve shodě s výslovností píšeme: děcko, knížectví, zvířectvo PŘÍPONY: -ný, -ní Tvoří přídavná jména. V případech, kdy slovní kořen má zakončení na -n, píšeme v přídavném jméně nn. den + -ní = denní ráno + -ní = ranní Podstatná jména odvozená z těchto přídavných jmen zachovávají psaní -nn: cennost, rovnodennost, činnost POZOR: raná zelenina význam brzký viník, cenina, vinice přípona -ík, -ina, -ice Přídavná jména zvířecí krocaní, lachtaní, havraní, vraní mají příponu -í jako orlí nebo lví. 5

47 SOUHLÁSKOVÉ SKUPINY: bje-bě, vje-vě, mně-mě Vyslovujeme stejně, píšeme různě. Rozhodující je podoba slovního kořene: ob-jet = objet (objezd) v-jet = vjet (vjezd) ob-jetí = objetí (objíždět) v-jetí = vjetí (vjíždět) Ve slovním základu píšeme skupinu -bě,-vě. běh, doběhl, vězeň, uvěznil Skupinu -pě píšeme vždy takto, protože v češtině není předpona p-. MNĚ - MĚ: Při psaní mn- ve slovesech se řídíme tvarem slovesa ve 3.os.j.č. on zapomíná on zapomněl PAMATUJ: zapomněl, vzpomněl, připomněl, pomněnka, domněnka tamější, rozuměl Při psaní -mn- v příslovcích se řídíme tvarem přídavného jména. příjemný - příjemně Stejné psaní zachováváme i u tvarů stupňovaných. STUPŇOVÁNÍ je vyjádření míry či velikosti nějaké vlastnosti nebo významu. přídavná jména: příslovce: 1. příjemný 1. příjemně 2. příjemnější 2. příjemněji 3. nejpříjemnější 3. nejpříjemněji střídmý - střídmě, tajemný tajemně, soukromě - soukromý 6

48 PŘEDPONY VZ-, S-, Z- PŘEDPONY: vz-, s-, z- vz- (má význam vzhůru) vzpínat, vztyčit, vzpomínat s- (směřovat dohromady) lepit - slepit (shora dolů) spadl, sjel, sletěl, skočil (z povrchu pryč) setřít, smýt, sfouknout z- (dokončení děje, jeho změna) kreslit - zkreslit malovat - zmalovat Dále se řídíme ustáleným zvykem tam, kde není možno zařadit k pravidlu: strávit, sníst, skončit, spotřebovat, strava, shořet, shnít zpěv, zpět, způsob, zkouška Rozdílné psaní předpony s-, z-, má rovněž rozlišovací význam: sběh lidu- vojenský zběh sužovat starostmi zužovat kalhoty sbít prkýnka k sobě- zbít nepřítele strhat plakát- ztrhat koně správa majetku- televizní zpráva shlížet z rozhledny- zhlížet se v zrcadle, zhlédnout film PŘEDLOŽKY: s, z (s = 7. pád, z = 2. pád) např.: s bratrem, s koněm, s rybami, s sebou z okna, z knihovny Pouze jednoznačné případy pohybu shora dolů píšeme se -s i ve 2. pádě. 7

49 PSANÍ I/Y V PŘÍČESTÍM MINULÉM PSANÍ i/y v příčestích: 1. Váže-li se sloveso k podstatnému jménu rodu mužského životného, je jeho koncovka v čase MINULÉM, čísle mn. -i. Moji přátelé mi rádi pomohli. Hoši radostně běhali. Platí to i v případech, kdy má životné koncovky podstatné jméno jinak neživotné. Sněhuláci stáli. Strašáci se kolébali. 2. Váže-li se sloveso k podstatnému jménu r. mužského neživotného, píšeme v koncovce slovesa -y. Automobily startovaly. Podstatné jméno DEN je v každé své podobě pojímáno jako neživotné, proto: Dny minuly. Dni minuly. 3. Váže-li se sloveso k podstatnému jménu rodu ženského, píšeme v jeho koncovce -y. Ženy cvičily. Růže rozkvétaly. Báby klevetily na pavlačích Žižkova. 4. Nemůžeme-li přesně určit, kdo je nositelem děje, píšeme v příčestí minulém -i. Šli jsme do školy. Seděli jsme v kině. 5. Je-li více nositelů děje, řídí se psaní -i/-y u sloves životností. Jediný životný nositel znamená psaní -i. Všichni žáci a žákyně lyžovali. 8

50 PSANÍ VELKÝCH PÍSMEN 1. Na začátku každé věty. 2. Po dvojtečce, následuje-li přímá řeč. 3. K vyjádření společenské nebo náboženské úcty. Tvůj, Ty, Vaše Ctihodnosti, Bůh, Hospodin apod. 4. Ve jménech, a to jak vlastních, tak i názvů, které mají úlohu jmen vlastních. Karel, Čechy U zeměpisných názvů dvojslovných. Velká Británie, Vysoké Tatry U zeměpisných názvů s předložkou píšeme malým písmenem předložku. Bystřice nad Pernštejnem, Ústí nad Labem, apod. U zeměpisných názvů, které obsahují i obecné jméno druhové, píšeme velkým písmem jen konkrétní název. Pyrenejský poloostrov, poloostrov Pyrenejský Ostatní názvy místní píšeme velkým písmenem i pokud obsahují předložku, po předložce vždy následuje velké písmeno. Na Příkopě, U Lípy Názvy ulic, náměstí apod. - velkým písmenem píšeme až vlastní jméno. náměstí Míru, ulice Jana Masaryka Vojenské hodnosti píšeme vždy malým písmenem. kapitán, poručík 5. Názvy institucí a škol mají i v názvu víceslovném pouze první písmeno VELKÉ. Střední a základní školy však musí být konkrétně označeny. Ministerstvo financí ČR Fond národního majetku Okresní úřad Praha - západ Střední zdravotnická škola ve Štěpánské ulici v Praze 6. Přídavná jména odvozená ze jmen vlastních píšeme velkým písmenem. Katčin míč, Petrovo auto, Novákův sešit 7. Přídavná jména odvozená z názvů píšeme malým písmenem. česká zpěvačka, norský losos, tišnovský hřbitov Nebeská tělesa a souhvězdí píšeme velkým písmenem. 8. Malý vůz, Jupiter 9

51 PSANÍ Ú, Ů, U Přípona -ura je vždy krátká - kultura, literatura ú - píšeme na začátku slova Má-li slovo předponu, zachováváme psaní -ú-: - neúspěch, bezúčelný Je-li slovo složené ze dvou slov a druhé začíná na ú: - trojúhelník, pravoúhlý A v citoslovcích: -bú, vrkú, hú, cukrú ů - píšeme uprostřed a na konci slova: - půda, domů PAMATUJ: Ocún, léčebná kúra, túra, múza, skútr, ragú, fúze 10

52 TVAROSLOVÍ Slova rozdělujeme na: podstatná jména přídavná jména zájmena číslovky slovesa příslovce předložky spojky částice citoslovce slova ohebná slova neohebná 11

53 PODSTATNÁ JMÉNA Skloňujeme podle pádových otázek: 1. kdo, co? 2. bez koho, čeho? 3. ke, k komu, čemu? 4. vidíme koho, co? 5. oslovujeme, voláme 6. o kom, čem? 7. s kým, čím? Vzory rodu mužského Vzory rodu ženského Vzory rodu středního Bez koncovky pán - tvrdý, životný žena město hrad - neživotný růže moře muž - měkký, životný píseň kuře stroj - neživotný kost stavení S koncovkou předseda soudce - tvrdý, životný - měkký, životný 12

54 PŘÍDAVNÁ JMÉNA rozlišujeme tvrdá (trojí koncovka v jednotlivých rodech -ý, -á, -é): mladý, mladá, mladé hravý medvídek měkká (ve všech rodech stejná koncovka í): jarní cizí muž přivlastňovací (jsou zakončena na ův, -ova, -ovo, -in, -ina, -ino) :otcův, matčin Vzor matčin určuje koncovku přídavného jména přivlastňovacího (pomůžu si zájmenem ti/ty) Na přivlastňovací se tážeme čí? sousedovy slepice ZÁJMENA - jsou slova, která mohou zastupovat příslušná podstatná nebo přídavná jména Osobní - já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona + zvratné -se- Přivlastňovací můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich + -svůj- Ukazovací ten, ta, to, ti, ty, ta, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám Tázací kdo, co, jaký, který, čí? Vztažná kdo, co, jaký, který, čí, jenž Neurčitá někdo, něco, některý, nějaký, něčí, leckdo, lecco, leckterý, kdokoli, cosi, kdosi, všechen, každý Záporná nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný SKLOŇOVÁNÍ ZÁJMEN: 1. já ona 2. mě, mne ní (jí) 3. mně, mi ní (jí) 4. mě, mne ni (ji) mně ní 7. mnou ní (jí) Podobně zájmeno náš má tvary v jednotném čísle dlouhé (kromě 4.p.) a v množném čísle krátké. POZOR! Rozlišujeme sebou s sebou. Kapr sebou házel. - Vzal si s sebou peníze. 13

55 ČÍSLOVKY podle významu určité vyjadřují přesný počet neurčité nevyjadřují přesný počet základní (kolik) jeden několik řadové (kolikátý) první několikátý druhové (kolikerý) dvojí několikerý násobné (kolikrát) desetkrát několikrát Za řadovou číslovkou, kterou napíšeme číslem, musí být tečka. 2. strana. (druhá strana) POZOR! 7. pád dvěma, oběma se třemi 14

56 SLOVESA Slovesa časujeme. Určujeme u nich osobu, číslo, čas, způsob, vzor, rod, vid, třídu. Osoba 1. osoba Já (čtu). 2. osoba Ty (čteš). 3. osoba On (čte). Ona (čte). Ono (čte). 1. osoba My (čteme). 2. osoba Vy (čtete). 3. osoba Oni (čtou). Číslo jednotné množné Čas přítomný Čas budoucí Čas minulý SLOVESNÝ ČAS V koncovkách přítomného času se píše vždy měkké i/-í. Budoucí čas se skládá z pomocného slovesa být a z neurčitku (infinitivu). Budeme táhnout. Budeš táhnout. Koncovka slovesa závisí na podmětu (shoda přísudku s podmětem). TŘÍDA - první až pátá podle koncovek: -e,-ne,-je,-í,-á VZORY TŘÍD: 1.tř. -e nese, bere, maže, peče, umře 2.tř. -ne tiskne, mine, začne 3.tř. -je kryje, kupuje 4.tř. -í prosí, trpí, sází 5.tř. -á dělá Nepravidelná slovesa jsou: být - jsem chtít - chci jíst - jím vědět - vím 15

57 ZPŮSOB PODMIŇOVACÍ: - skládá se ze zvláštních tvarů slovesa být 1. bych 1. bychom 2. bys 2. byste 3. by 3. by K těmto tvarům přidáváme při používání příčestí minulé plnovýznamového slovesa. šel bych seděli byste byl by viděl byl by býval letěl TRPNÝ ROD: 1. Vyjadřujeme tvarem zvratného slovesa: udělá se, připravilo se 2. Příčestím trpným tvořeným příponami -en,-n: jsem veden, bylo vytvořeno, je posbíráno SLOVESNÝ VID: 1. Slovesa, která vyjadřují ohraničený děj jsou dokonavá. chytil, chybil 2. Slovesa, která vyjadřují děj, který nekončí, opakuje se, jsou nedokonavá. stojí, sedí, točí 16

58 PŘÍSLOVCE Přislovce jsou slova neohebná, některá však můžeme stupňovat. 2. stupeň má přípony: -eji,-ěji(veseleji) 3. stupeň má předponu: -nej, ve spojení s 2. stupněm (nejveseleji) např.: - vesele, veseleji, nejveseleji - levně, levněji, nejlevněji Příslovce vyjadřují místo, čas, způsob, příčinu, stupeň, míru. Celkově nám proto přibližují okolnosti dějů. PŘEDLOŽKY Předložky jsou samostatným slovním druhem. - v, na, pro, o, přes, u Se 2. pádem se pojí předložka z, ze, se 7. pádem se pojí předložka s, se. SPOJKY - spojují větné členy nebo věty Jsou: 1. souřadící - spojují volně členy nebo věty stejné platnosti - ale, nebo, a, i 2. podřadící - spojují větu závislou k větě řídící - protože, když, aby, že ČÁSTICE Vyjadřují rozkaz, přání, pochybnost. - nechť, ať, kéž CITOSLOVCE Vyjadřují nálady, city, vůli, hlasy, zvuky. - ach, brr, ó, bum PŘEDLOŽKY, SPOJKY A ČÁSTICE NEJSOU VĚTNÝMI ČLENY. 17

59 SYNONYMA Synonyma jsou slova stejného nebo podobného významu. zvonit - cinkat kluk chlapec říkat povídat hezký - pěkný HOMONYMA Slova, která stejně znějí, ale mají různý význam. kolej (vlaková) - kolej (vysokoškolská ubytovna) háček (malý hák - předmět) - háček (problém- hlavolam) být (existovat) - bít (tlouci) ANTONYMA Jsou slova protikladná: den - noc ano - ne začátek - konec bohatý - chudý 18

60 SKLADBA Skladba je nauka o větě a souvětí. Věta je souvislý logický celek, vyjadřující nějakou myšlenku - děj. Slovům ve větě říkáme větné členy. Podle významu je dělíme na: základní rozvíjející - podmět - přísudek - předmět - přívlastek - příslovečné určení - doplněk Rozeznáváme věty jednoduché a souvětí. Věta jednoduchá je: Souvětí dělíme na: jednočlenná (nemá podmět, ale pouze přísudek) Prší. Je mi smutno. dvojčlenná (má podmět i přísudek, patří sem i věty s podmětem nevyjádřeným) Petr jel na výlet. Vrátili se. - podřadné (souvětí, které má pouze jednu větu hlavní) - souřadné (souvětí, které má dvě a více vět hlavních) Určování větných členů: Podmět : Ptáme sena něj Kdo, co? Přísudek : a) slovesný (je vyjádřen slovesem v určitém tvaru) Venku foukal vítr. b) jmenný (je vyjádřen sponovým slovesem být, bývat, stát se, stávat se a podstatným nebo přídavným jménem) Pavel je lékařem. Předmět : Ptáme se na něj pádovými otázkami pádu (kromě 5.pádu), závisí na slovese, nebo přídavném jméně. Koupil jsem si nový svetr. Přívlastek: Ptáme se na něj : jaký, který, čí? Závisí na podstatném jméně. Pavel má doma krásný obraz. Příslovečné určení: Místo (na otázky kde, odkud, kudy, kam) Vrátili se z výletu. Čas (na otázky kdy, odkdy, jak dlouho) Brzy budu hotov. Způsob (na otázky jak, jakým způsobem) Práce mu šla rychle. Míra (na otázky jak moc, do jaké míry) Udělal to velmi rychle. Příčina (důvod, na otázku proč, nač, k čemu) Pro nemoc nemohl přijít. Účel (na otázku za jakým účelem) Dívky jely na nákup. Podmínku (na otázku za jaké podmínky) Při dobré vůli se určitě dohodneme. 19

61 Přípustku (na otázku i přes co, navzdory čemu) Přes zákaz šli sami do lesa. Doplněk: Ptáme se na něj jak, jaký? Závisí na jméně a slovese současně. Zboží leželo ve skladu vybalené. SOUVĚTÍ PODŘADNÉ Je takové, ve kterém je pouze jedna věta hlavní. Vedlejší věta rozvíjí některý větný člen věty hlavní. Stojí-li vedlejší věta samostatně, nedává jasný smysl. Hlavní věta je smysluplná, když stojí samostatně. Věty vedlejší jsou: -podmětná (Kdo se bojí, nesmí do lesa.) -přísudková (Nebyl jediný, kdo se o tu práci zajímal.) -předmětná (Poraďte mi, kde bych ho našel.) -přívlastková (Město, které jsme navštívili, se nám líbilo.) -příslovečná (Půjdeme tam, kde roste hodně hub.) Rozlišujeme stejné druhy vedlejších vět příslovečných, jako jsou druhy příslovečných určení. -doplňková (Viděli jsme Honzu, jak hraje na dvoře fotbal.) Pro jejich určení užíváme stejné otázky jako pro větné členy, ale ptáme se celou větou hlavní. Věta hlavní musí být oddělena od věty vedlejší vždy čárkou! SOUVĚTÍ SOUŘADNÉ Je složeno ze dvou nebo více vět hlavních. Mezi hlavními větami rozlišujeme tyto poměry: - slučovací (a, i, ani ) - stupňovací (ba, ba i, dokonce, nejen ale i.) - odporovací (ale, avšak, však, nýbrž ) - vylučovací (nebo, anebo, buď nebo ) - příčinný důvodový (neboť, vždyť, totiž, však také) - důsledkový (proto, a proto, tudíž, tedy, a tak) INTERPUNKCE Čárka ve větě jednoduché: 1. Odděluje několikanásobné větné členy. 20

62 2. Odděluje volně připojený větný člen - volný přívlastek (Naše auto, po dlouhé cestě celé zablácené, stálo před domem.) - přístavek (Bedřich Smetana, významný český skladatel, je autorem opery Libuše.) - zdvořilostní obraty (Pane učiteli, uvolněte mého syna z vyučování.) Čárka v souvětí: 1. Podřadném - před každou spojkou, vztažným zájmenem a příslovcem 2. Souřadném - před každou spojkou kromě souřadných spojek a, i, ani, nebo s významem slučovacím. Věta hlavní musí být oddělena od věty vedlejší vždy čárkou! Ostatní interpunkční znaménka:.,?,! užíváme na konci věty " užíváme na začátku a na konci přímé řeči, v citacích a ironizujících vyjádřeních ; - středník a pomlčku užíváme pro rozhraní vět 21

63