ROHYPNOL. 2. Východiska a zdroje filosofie. 3. Západní filosofie a orientální moudrost. 4. Obory filosofie. 5. Metody filosofie. 6.

Transkript

1 ROHYPNOL 1. Vývoj filosofie - původně souhrn nerozrůzněného vědení - vývoj poznání diferenciace (př. Pythagoras rozdělit F na: etiku, logiku, fysiku nauka o přírodě) - Aristoteles: 1. filosofie metafyzika (za fyzikou) - renesance: další diferenciace vyčleňování přírod. věd (astronomie, mat, fyz) stol.: vyčlenění humanitních věd (psychologie, sociologie) - dnes: opět unifikace jednotný závěr o světě, univerzální pohled, sledování nejobecnějších zákonitostí - trojí pohled na F: autonomní samostatná věda, nadstavba věd, metoda tázání - 2. Východiska a zdroje filosofie - 3 zdroje: údiv, pochybování, nejistota - každodenní život + stavy vytržení 3. Západní filosofie a orientální moudrost a) Řecko - volný čas scholé - rozvoj občanských svobod, prostor pro teoretický život - úspěšné zemědělství rozvoj obchodu, řemesla (více času) - volnější, demokratická společnost - člověk důležitý jako jedinec - racionalita, důraz na techniku, příroda k uspokojování potřeb b) Egypt - zemědělství: pevně dané cykly - člověk: část celku společnosti (no time) - pevná organizace, neměnný řád - podoba orientální moudrosti: více důraz na člověka, život Obory filosofie a) teoretické - ontologie (nauka o bytí) - gnoseologie (nauka o poznání) - filosofická antropologie (o člověku) - dějiny filosofie b) praktické - poietika (o lidské tvořivosti estetika, filosofie techniky) c) hraniční - filosofie práva, náboženství, přírod. věd Metody filosofie - dialektická: o vývoji (zkoumá jevy z hlediska vývoje) - metafyzická: popírá vývoj, svět je neměnný, zkoumá jevy bez návaznosti a souvislosti 6. Ontologie

2 - otázka priority, hmoty, ideje (podstata bytí) - základní filosofická otázka a) materialismus - naivní (5-6. stol. BC) pozorování, vnímání (Thales: podstata světa voda) - mechanický struktura hmoty Démokritos, ale hlavně Newton (17. stol.) - vulgární vulgarizace (19. stol.) - dialektický platí mechanické zákony, živá příroda má ale další specifické zákony (sociální...) b) idealismus - objetivní podstatou světa idea nezávislá na člověku (Platón) - subjektivní idea závislá na člověku G. Barkeley Esse este percici existovat znamená vnímat c) řešení otázky počtu principů (kvantitativní vymezení) - monismus v základu světa jediný princip (meterialistický, idealistický viz výše), Hegel (absolutní idea), Thales - dualismus základ světa tvořen dvěma principy (Aristoteles: látka, forma), (R. Descartes: psychofyzický dualismus) - pluralismus Platón: svět idejí, Démokritos: atomy d) průběh dějů ve světě - determinismus absolutní: neexistuje náhoda, částečný: některé děje náhodné - indeterminismus vše náhoda - teleologie vše má svůj účel, daný cíl) e) bytí - imanentní - transcendentní (překračuje svět) 7. Gnoseologie - nauka o poznání - noetika (myšlení, poznání) - poznání vědecké (epistemologie) - věda logika (nauka o správném usuzování) - subjekt a objekt poznání (vzájemné předávání expů) - poznání smyslové (konkrétní věci) a rozumové (racionální obecné pojmy) - 3 druhy poznání a) empirismus ze zkušenosti (J. Locke) b) racionalismus z rozumu (Descartes) c) senzualismus užší zaměření empirismu pouze na smysly - možnosti, schopnosti poznání světa: a) naivní materialismus věci jsou takové, jak je vidíme b) skepticismus pochybování, prověřování schopností pznávat c) agnosticismus objektivní poznání není možné d) kritický realismus zkoumání zákonitostí poznání, korigování omylů našich smyslů, vyvarování chybným úsudkům - otázky pravdy (co je pravda?) Aristoteles: shoda poznatků se skutečností - otázka: Je pravda vždy dobrá?

3 - pravda absolutní: konečný cíl poznání ideál, relativní: částečná, neúplná k danému stavu (vývoji) společnosti 8. Slovníček - quaestio: otázka (zákl. quest rytířské hledání, výprava za nečím) - filein: milovat - sofia: moudrost - telos: účel - theoriá: diváctví - praxis: činnost - ontos: jsoucí - monos: jeden - skepsis: zkoumání ROHYPNOL 2 1. Filosofická antropologie - zabývá se člověkem celkově (biologické a filosofické vymezení) - postihnutí jeho zákl. charakteristiky (co činí člověka člověkem) - člověk něco co zvířatům chybí schopnost přetvářet přírodu, uvědomění sám sebe, racionální chování etické - svět přírody a kultury - vztah jednotlivce a lidí (filosofický problém) 2. Dějiny filosofie - Aristoteles zamýšlel se nad dějinami (zárodky dějin) encyklopedické shrnutí dějin filosofie - Hegel zakladatel dějin PŘEHLED DĚJIN FILOSOFIE ANTICKÁ FILOSOFIE 3 období: Předsókratovská filosofie (6. 4. stol. př. n. l.) Filosofie klasického období (5. konec 4. stol. n. l.) Doba helénismu (konec 4. stol 529 n. l.) 1. Předsókratovská filosofie - vyčlenění filosofie jako samostatného myšlení z mýtu - vytvoření pojmového aparátu - formulace zákl. filosofických otázek - hl. zájem: svět (kosmos) hledání základu (pralátky) materialisté a) Milétská škola - přístav Milétos - materiální podmínky duchovní život

4 - otázky pralátky (arché) aktivní pohyb obsahuje princip života - látka (hýlé), život (zoé) hýloismus - Tháles: pralátka H2O kontinenty plavou na vodě (racionální vysvětlení zemětřesení), geometrické pomůcky - Anaximandros: vymezení vody příliš určité, proto: apeiron (podstata světa): neurčitý, ale hmotný základ - Anaximenes: apeiron aer neurčitý vzduch - také se zabývali fyzikálními problémy b) Herakleitos z Efesu - ontologie, dialektika, gnoseologie - oheň pralátka - zakladatel dialektiky - uznává pohyb, vývoj - změna absolutní, stálost relativní - panta rhei vše plyne - zabývá se: příčinami vývoje zdroje: protiklady vzájemně se střetávají - gnoseologie kritický realismus (logos řád, zákony) - moudrost X mnohoučenost mluvit pravdu, naslouchání přírodě v souladu s ní - pesimistický filosof z vyšší vrstvy, pohrdá davem c) Elejská škola - Eleaté - polemika s Herakleitem - popírají pohyb nedůvěra ve smyslové poznání ( smysly nás klamou) - věří v rozumové poznání - Parmenidés (zakladatel): existuje bytí, neexistuje nebytí (prázdný prostor bytí se nemá v čem pohybovat (WTF? HOLLY SHIT!) - Zénon z Eleje: aporie bezradnosti, rozpaky, logické paradoxy (letící šíp nic nemůže být na dvou místech zároveň) - Xenofanés: kritik náboženství antropomorfní náboženství (bohové lidská podoba) - považován za jednoho z prvních ateistů d) Pythagoras a jeho škola - z ostrova Sam - ontologie každé jsoucno je vytvarováno, co nemá tvar neexistuje - peras (X apeiron) tvarové vymezení - omezuící princip číslo (aritmos) kvantitativní vymezení jsoucna - 1: bod, 2: přímka, 3: rovina, 4: prostor - = 10 jedna planeta scházela vytvoření protizemě (vyvažování) - přisuzování čísel vztahům: 10 přátelství, 3 manželství - na rozhraní materialismu a idealismu - orfismus věří v nesmrtelnost duše převtělování - zabývali se také akustikou, hudbou (délka struny, výška tónu) - léčba hudbou, numerologie věda o číslech mystika e) Atomisté - Leukippos: zakladatel - Démokritos: žák učení o atomech (ontologie materialisté)

5 - kompromis mezi Eleáty a Herakleitem - atomy: véčné, neměnné, dále nedělitelné, absolutní vlastnost pohybu, uznávají prázdný prostor, liší se tvarem, velikostí, uspořádáním v prostoru - shlukování, rozpady (háčky) - gnoseologie: rozlišují smyslové rozumové poznání - smyslové eidola: předávání hmoty během smyslového vnímání - rozumové ananké (řád): vše mu podléhá, determinismus absolutní - Démokritos zastánce demokracie, kritika dosazování lidí do funkcí podle majetku f) Empedoklés a Anaxagoras - E: nepatrné částečky tzv. kořenů všeho, čtyři kořeny: oheň, vzduch, voda, země jejich míšením vzniká vše - A: tzv. semena věcí - částice nejsou již nadány vlastním pohybem (životem), pohybovány vnější silou (nejde o hýloismus) - u E: láska a svár sjednocování, zpětný rozpad (chytrej pán) - u A: kosmický duch Nús 2. Filosofie klasického období - orientace na člověka a jeho život v polis (ve společnosti) - odklon od zkoumání přírody - zájem o veřejný život a) Sofisté - učitelé moudrosti - šíří osvětu vysvětlují problémy (společenské) - učili občany mluvit, myslet, jednat (za úplatu) patřili k bohatým - vyučovali gramatice, rétorice, psychologie, logice - čerpali z různých názorů - relativizovali pravdu subjektivní, neexistuje objektivní pravda - Protágoras: proměnlivost pravdy, objektivní poznání nelze - Gorgias: noetická skepse nedůvěra v možnost poznání (nihilismus nic není,kdyby bylo, nemůže být poznáno, kdyby mohlo být poznáno, nemohlo by být sděleno) - sofistika (hanlivé): chytráctví (umění klamat), řečnické triky, slovní hříčky - sofismata

6

7

8

9

10

11