Anatomie 1 Podpůrně pohybový systém

Transkript

1 Fakulta zdravotnických věd Univerzita Palackého v Olomouci Anatomie 1 Podpůrně pohybový systém Miroslav Kopecký, Kateřina Kikalová, Jitka Tomanová, Milada Bezděková, Jiří Charamza Olomouc 2014

2 2

3 ANATOMIE 1 PODPŮRNĚ POHYBOVÝ SYSTÉM Milí studenti, předkládáme vám studijní distanční materiál, který je určen pro vaše samostudium. Máte před sebou studijní text Anatomie 1 Podpůrně pohybový systém, který vám krok za krokem objasní stavbu a funkci kosterní a svalové soustavy. Studijní text je určen pro všechny studenty prezenčního a distančního vzdělávání, kteří mají ve svých studijních programech zařazen předmět biologie člověka, anatomie, somatologie, fyziologie a problematiku první pomoci. V první části vám budou popsány: vznik a vývoj kostí, vnitřní stavba kosti, stavba a funkce kosterní soustavy. V druhé části se naučíte popsat stavbu a vysvětlit funkci svalu, vysvětlíme vám, jakou činnost jednotlivé svaly a svalové skupiny vykonávají. Ve studijním textu jsou kromě nových českých odborných pojmů uvedeny také jejich latinské ekvivalenty. Autoři studijního textu jsou si vědomi, že pro řadu studentů je latinské názvosloví poměrně náročné a proto se autoři zaměřili a vybrali jen ty latinské pojmy, které by bylo dobré znát. Studium anatomie, které v sobě integruje poznatky také z fyziologie, biochemie a kineziologie, je náročné. Studium je zejména náročné pro studenty, kteří měli biologii člověka naposledy na základní škole. Přes tato studijní úskalí spolu určitě dosáhneme společného cíle, naučíte se a pochopíte stavbu a funkci podpůrně pohybového aparátu. Kolektiv autorů si neklade za cíl popsat uvedenou problematiku v předkládaném studijním textu vyčerpávajícím způsobem. To ani není možné splnit vzhledem k omezenému rozsahu předkládané publikace a ani to není naším cílem. Pokud se naučíte předkládaný text a případně si ho doplníte o poznatky z doporučené literatury, podařilo se nám naplnit vytýčený cíl. Studijní text má celkem 2 kapitoly, které jsou dále rozděleny na dílčí podkapitoly, popisující příslušnou tematickou oblast uváděné problematiky. K nastudování uvedené problematiky a zpracování 2 krátkých úkolů a 1 korespondenčního úkolu budete potřebovat cca 37 hodin. V každé kapitole jsou vymezeny studijní cíle a průvodce studiem, který vás uvede do studované problematiky. V závěru jednotlivých dílčích kapitol jsou uvedeny kontrolní otázky, otázky k zamyšlení a pojmy k zapamatování. 3

4 V průběhu studia budete vypracovávat dva krátké úkoly. Odpovědi na úkoly a jejich správné řešení máte pro kontrolu uvedeny v Klíči na konci studijního textu. Přejeme vám hodně úspěchů při studiu. Kolektiv autorů 4

5 1 Kosterní soustava Studijní cíle Po prostudování této kapitoly byste měli být schopni: - vysvětlit funkci kosterní soustavy, - popsat vnitřní a vnější stavbu kosti, tvar a spojení kostí, - vysvětlit vznik kostí, růst kostí do délky a do šířky, - vyjmenovat kosti osové kostry a kosti horní a dolní končetiny. Průvodce studiem V této kapitole se seznámíte s kosterní soustavou kostrou člověka. Podobně jako ostatní obratlovci má i člověk vnitřní kostru, která je základní konstrukcí a podkladem, na kterém jsou vybudovány ostatní tělní soustavy. Většinou si kostru spojujeme pouze s tělesným pohybem, ale to je jen jedna z mnoha jejích důležitých funkcí. Proto bychom vás rádi seznámili s dalšími funkcemi a podrobnější stavbou kosterní soustavy. Znalost kosterní soustavy je důležitá také z hlediska poskytování první pomoci při poranění kostí a kloubních spojení. Kosterní soustavu (systema skeletale) představuje soubor kostí, kloubních spojení a vazů. Položili jste si někdy otázku, kolik má dospělý člověk kostí a jakou má kostra hmotnost? Uvádí se, že průměrná dospělá kostra má 206 kostí, jejichž podíl na celkové hmotnosti těla je asi 1/5 1/7. Tento počet se ale může mírně různit, protože někteří lidé mohou mít různý počet drobných kostí na lebce nebo na kosti kostrční apod. Pro zajímavost, z těchto 206 kostí připadá 80 kostí k osové kostře, 64 kostí ke kostře horních končetin a 62 kostí ke kostře dolních končetin. Kostra neboli skelet představuje pasivní, ale flexibilní pohybový aparát, na který se upínají svaly (příčně pruhované svaly, svaly kosterní) a významně tak určuje charakter tělesných pohybů. Kosterní soustava plní tyto hlavní funkce: Vytváří pevný a pohyblivý podklad pro úpony svalů, vazů a povázek. Tvoří oporu měkčím tkáním a ochrannou schránku různým orgánům. Pohyblivé spojení kostí dovoluje svalům pohybovat jimi na způsob pák a umožňuje tak pohyb těla a jeho částí. Kostra je významnou zásobárnou minerálních látek. Kosti představují hlavní zásobárnu vápníku a fosforu pro organismus (90 % vápníku a 80 % fosforu je uloženo v kostech). Plní významnou úlohu při krvetvorbě (hemopoéze). Kostra citlivě reaguje přestavbou své vnitřní struktury na změny mechanického zatížení organismu. 5

6 1.1 Tvar kostí, stavba kostí a kostní spojení Studijní cíle Po prostudování této podkapitoly dokážete: - popsat a rozdělit kosti podle jejich vnějšího tvaru, - charakterizovat stavbu a funkci jednotlivých částí vnitřní stavby kosti, - vysvětlit, jakým způsobem jsou kosti spojeny, - popsat stavbu a funkci kloubního spojení, - vysvětlit proces vzniku (osifikace) kostí a charakterizovat vlivy, které ho ovlivňují. Průvodce studiem V této podkapitole vás seznámíme s vnější a vnitřní stavbou kostí, jejich spojením a také s tím, jak a z čeho kosti vznikají. Určitě víte, že tělesná výška a tělesné proporce jsou dány především rozměry kostry. Zajímavé je, že skeletální růst je poměrně málo ovlivněn zevními vlivy. Růst jednotlivých kostí, tzn. jejich délka, je dán především genetickým základem. Uvádí se, že tělesná výška jedince je dána ze % geneticky a závisí na tělesné výšce obou rodičů. Časové požadavky ke studiu K prostudování uvedené kapitoly včetně vypracování krátkého úkolu budete potřebovat cca 3 hodiny. Tvar kostí je rozmanitý a naznačuje její funkci. Podle vnějšího tvaru rozdělujeme kosti: Kosti dlouhé: kosti končetin (kost pažní, kost stehenní). U dlouhých kostí rozlišujeme střední rourovitou část, tělo (diafýza) a koncové části, které jsou obvykle ztluštělé, hlavice (epifýzy). Dolní konce se označují jako distální, horní jako proximální. Kosti krátké: obratle, kůstky zápěstní. Kosti ploché: kosti klenby lební, lopatka, kost hrudní apod. Kosti nepravidelného tvaru: dolní čelist, klínová kost, obratle. Zvláštní skupinu tvoří tzv. pneumatizované kosti (ossa pneumatica), které mají obsahují dutinu nebo více dutinek vystlaných sliznicí a vyplněných vzduchem (některé kosti lební). Dutiny, které se nacházejí v kostech obklopujících dutinu nosní, se označují jako vedlejší dutiny nosní, paranazální dutiny (sinusy). Na povrchu kostí se nachází řada nerovností: hrbolky, hrboly, hrany, hřebeny, výběžky, zářezy, drsnatiny, trny, jamky apod. Tyto nerovnosti vznikly v důsledku působení tahu úponem vazů a šlach apod. Styčné plochy 6

7 kloubní jsou vždy hladké a pokryté kloubní chrupavkou. Muži mají vyvinutější svaly než ženy, a proto jsou u nich místa úponu zřetelněji vyznačena. Na průřezu dlouhých kostí rozeznáváme tyto hlavní části (Obrázek 1): Obrázek 1. Stavba dlouhé kosti kost holenní (tibia): 1 kloubní plocha horního konce kosti (epifýza), 2 kost houbovitá, 3 kost hutná, 4 dutina dřeňová, 5 okostice, 6 tělo dlouhé kosti (diafýza), 7 dolní konec kosti (epifýza) Okostice (periost): tuhá vazivová blána vyskytující se na celém povrchu kosti s výjimkou kloubních ploch, které kryje kloubní chrupavka. Okostice je bohatě zásobena cévami a citlivými (senzitivními) nervy. Její vnitřní vrstva obsahuje osteoblasty, které svojí činností produkují kostní hmotu a umožňuje tak růst kosti do šířky. Kostní tkáň hutná (kompaktní kost): nachází se pod okosticí, tvoří tělo dlouhých kostí a tvoří povrch krátkých kostí, tzv. korová kost (substantia corticalis). Kompaktní kost se skládá z několika typů kostních lamel (zevní a vnitřní plášťové lamely, Haversovy lamely, vmezeřené lamely), které na sebe nasedají buď koncentricky nebo plošně. Lamely jsou ploténky silné 4 až 12 mikrometrů, tvořené základní hmotou, ve které souběžně probíhají kolagenní vlákna (fibrily), přičemž tato kolagenní vlákna probíhají kolmo nebo šikmo ve směru vláken v sousedních lamelách. Haversovy lamely tvoří kolem cév osteony. Osteon má ve středu centrální kanálek (Haversův kanálek), 7

8 který je koncentricky obkroužen 8 až 15 vrstvami kostních lamel (Obrázek 2). V centrální kanálku jsou uloženy krevní cévy, které jsou vzájemně propojeny. Se zevním povrchem kosti jsou spojeny Volkmannovými kanálky, kterými procházejí četné cévy. Obrázek 2. Mikroskopická stavba kosti: 1 jednotlivé zevní plášťové lamely, 2 lamely Haversových systémů, 3 okostice s cévami, 4 houbovitá kostní tkáň, 5 Volkmannovy kanálky Kostní tkáň houbovitá (spongiózní kost, lat. spongia houba) vyplňuje rozšířené konce dlouhých kostí a vnitřek krátkých a plochých kostí. Na povrchu kosti houbovité je vrstvička kosti hutné, která se nazývá kost korová (substantia corticalis). Houbovitou kost tvoří křížící se rozvětvené kostní trámce (trabekuly), připomínající strukturu houby. Dutiny mezi trámci jsou vyplněny kostní dření, krevními cévami a nervy. Jednotná dřeňová dutina chybí. Trámce, které jsou vytvořeny z kostních lamel, jsou uspořádány ve směru největšího tlaku nebo napětí sil, které působí na kost. Vzniká tak velmi specifická architektonika spongiózní kosti, která citlivě reaguje na působení vnitřních i zevních sil a v průběhu života se mění. Kostní dřeň (medulla ossium) vyplňuje dřeňovou dutinu kostí dlouhých a komůrky kosti houbovité. Kostní dřeň je zpočátku červená, 8

9 později se mění na žlutou kostní dřeň, tukovou. Červená kostní dřeň obsahuje krvetvornou tkáň, která má schopnost produkovat červené a bílé krvinky (granulocyty, lymfocyty) a krevní destičky. U dospělého člověka se červená kostní dřeň nachází ve spongióze hrudní kosti, žeber, obratlů, pánve a lebečních kostí. Kostní dřeň obsahuje početné krevní cévy a u dospělého člověka váží cca 2,5 kg. Z tohoto množství je krvetvorné červené kostní dřeně přibližně jedna polovina. Žlutá tuková dřeň obsahuje tukové buňky a nemá schopnost krvetvorby. Uvedená vnitřní stavba kosti podmiňuje vynikající mechanické vlastnosti kosti vzhledem k váze kosterní soustavy. Posuďte následující srovnání mechanických vlastností kostí s různými materiály. Příklad Pevnost kosti je čtyřikrát větší než pevnost betonu, vůči zátěži je stejně odolná jako hliník a ve srovnání s ocelí je při stejné velikosti až pětkrát lehčí. Kost v experimentech (kost vyjmutá z organismu) snáší obrovské statické zatížení. Ve směru dlouhé osy unese kost pažní hmotnost 600 kg, kost stehenní 760 kg, lebeční kosti snesou zatížení povrchu hmotností až 650 kg, bederní obratel zatížení ve směru páteře 620 kg, kost holenní ve směru své dlouhé osy hmotnost až kg. Tyto hodnoty klesají ve stáří asi o %. Jak jste se mohli dočíst, jednotlivé kosti představují pevné články. Přesto kostra vykonává širokou škálu pohybů, což je umožněno spojením kostí. Některé kosti jsou spojeny pevně, spojení kostí v souvislosti, a některé kosti jsou spojeny pohyblivě pomocí kloubů, spojení v dotyku, které umožňují velkou šíři pohybů. Rozsah pohybu pak záleží na tvaru kostí a jejich styčných ploch. Rozeznáváme tři druhy spojení kostí v souvislosti: spojení pomocí vazivové tkáně: spojení je pružné a málo pohyblivé (švy spojující většinu lebních kostí, vklínění zubů v zubních lůžkách), spojení pomocí chrupavky: málo pohyblivé, ale odolné vůči tlaku (spojení kostí pánevních sponou stydkou, meziobratlové ploténky), spojení pomocí kostní tkáně: toto spojení je nejpevnější a zcela nepohyblivé (např. kost křížová, která vznikla srůstem pěti původně samostatných obratlů). Pohyblivé spojení kostí umožňuje kloubní spojení, kloub. Kloub je spojení dvou nebo více kostí v dotyku na plochách, které jsou pokryty kloubní chrupavkou (Obrázek 3). Kloub je složen z těchto částí: Kloubní plochy: jsou tvořeny kloubní hlavicí a kloubní jamkou, kloubní plochy jsou kryty hyalinní chrupavkou. Kloubní pouzdro: je tvořeno vazivem, které spojuje styčné plochy a obvykle se upíná na jejich okrajích. Vazivo tvoří dvě vrstvy. Zevní vrstva je tvořena tuhým kolagenním vazivem, vrstvu vnitřní tvoří řídké cévnaté vazivo, tzv. blanka synoviální. Buňky této tkáně vylučují 9

10 tekutinu, kloubní maz (synovii). Synovie je čirá tekutina, konzistence bílku, která zajišťuje výživu chrupavek kloubu, zmírňuje tření mezi kloubními plochami a zvyšuje přilnavost kloubních ploch. Kloubní dutina: prostor mezi styčnými plochami, pouzdrem, popřípadě dalšími útvary v kloubu, vyplněný vrstvičkou synovie. Ke kloubu patří tzv. pomocná zařízení kloubní: vazy, chrupavčité kloubní destičky (disky a menisky kloubní), chrupavčité lemy kloubní, kloubní svaly a synoviální (tíhové) váčky. Obrázek 3. Stavba kloubu: A jednoduchý kloub, B složený kloub, 1 kloubní pouzdro, 2 kloubní hlavice, 3 kloubní chrupavka, 4 diskus, 5 kloubní dutina, 6 kloubní jamka Rozsah pohybu v kloubu je závislý na velikosti styčné plochy a tvaru kloubní ploch, napětí kloubního pouzdra a na rozmístění svalových úponů v okolí kloubu. Růstem se rozsah pohybů o něco zmenší v důsledku zmenšené elasticity vazivového aparátu. U mužů bývá rozsah pohybů zpravidla menší než u žen. Rozsah pohybů je možné vhodným výběrem cviků značně zvětšit. 1.2 Vznik, vývoj a růst kostí Vznik a formování kostí začíná již v období nitroděložního vývoje jedince. Kosti nevznikají okamžitě, nejsou původními strukturami. Vznikají až druhotně, buď z chrupavčitého nebo vazivového základu. Kost vzniká procesem, který nazýváme kostnatění (osifikace). Uplatňuje se také při hojení zlomeniny. 10

11 Kostnatění začíná tak, že původní chrupavčitý nebo vazivový model budoucí kosti (Obrázek 4) je postupně rozrušován tím, že do něho pronikají cévy a začínají se zakládat osifikační centra. Zde se aktivizují metabolicky aktivní buňky, osteoblasty, které produkují základní kostní hmotu (matrix a vlákna). Z osifikačního centra se kostnatění šíří do okolní, původní předlohy budoucí kosti. Při kostnatění chrupavky a vaziva vzniká nejdříve kost vláknitá (primární kost) a teprve její další přestavbou se vytváří sekundární kost (lamelózní kost). Rozlišujeme dva druhy kostnatění: vznik kosti z chrupavčitého modelu, chondrogenní osifikace: dlouhé kosti končetin, obratle, kostra hrudníku, kosti pánevní a kosti baze lebeční, vznik kosti z vazivového základu, desmogenní osifikace: obličejové kosti, kosti tvořící klenbu lební, klíční kost a tzv. sezamské kosti (např. čéška). Obrázek 4. Růst pažní kosti z chrupavčitého modelu a podíl proximální a distální růstové chrupavky na celkovém nárůstu kosti Sledování a hodnocení stavu vývoje kostí a osifikačních center se v klinické praxi používá ke stanovení biologického, tzv. kostního věku, důležitého pro hodnocení vývoje a růstu daného jedince. K vyšetření se používá rentgenový snímek zápěstí (a jiných kostí), kde je na malé ploše nejvíce osifikačních center. Snímek se následně porovnává s atlasem kostní zralosti. 11

12 Růst tělesné výšky jedince v průběhu dětství je do značné míry dán prodlužováním dlouhých kostí. Kromě růstu do délky probíhá také růst kostí do šířky. Růst dlouhých kostí (kost stehenní, kost pažní apod.) je umožněn pomocí růstové chrupavky (epifýzová chrupavka). U dlouhých kostí (kost stehenní, lýtková, holenní, pažní apod.) se nachází na rozmezí středního úseku kosti (diafýzy) a obou kloubních konců (epifýz) (Obrázek 5). Buňky růstové chrupavky se zde rozmnožují a vytvářejí sloupce ve směru diafýzy. Postupně je chrupavka, která je přivrácená k diafýze, resorbována a následně nahrazována novými kostními buňkami. Osifikace tak neustále pokračuje a kost se prodlužuje. V dospělosti mezi 18. až 23. rokem růstová chrupavka osifikuje, prodlužování kostí se ukončí a růst tělesné výšky se zastaví. Obrázek 5. Růst a vývoj dlouhých kostí: 1 chrupavčitý základ kosti, 2 osifikační jádro, 3 kloubní chrupavka, 4 růstová chrupavka, 5 dřeňová dutina, 6 okostice a kompaktní kost Růst kosti do šířky je umožněn přikládáním nových vrstev na povrch kosti z hlubokých vrstev okostice, kde se nacházejí osteoblasty. Vývoj a růst kosti ovlivňují vnitřní (genetické) a zevní faktory. Za hlavní faktory považujeme hormonální vlivy (růstový hormon), výživu (např. dostatek minerálních látek) a mechanické faktory (fyzická zátěž apod.). 12

13 Shrnutí Kostru člověka tvoří soubor asi 206 kostí, kostní spoje a vazy. Kostra plní řadu důležitých funkcí: tvoří ochranné schránky pro měkké orgány, tvoří podklad pro úpony svalů a vazů, podílí se na pohybu, je zásobárnou minerálií a podílí se na krvetvorbě. Tvar a povrch kostí odpovídá funkci, kterou příslušná kost vykonává. Stavba dlouhé kosti je následující: na povrchu kosti se nachází okostice, pod ní kostní tkáň hutná, v hlavicích dlouhých kostí je kostní tkáň houbovitá a v dřeňové dutině je kostní dřeň. U krátkých a plochých kostí není přítomna dřeňová dutina. Kostní dřeň je uložena v prostorách mezi houbovitou kostní tkání. Kosti jsou spojeny buď pevně, v souvislosti, nebo pohyblivě, kloubně. Spojení v souvislosti může být pomocí vaziva, chrupavky nebo kostní tkání. Kloubní spojení se skládá z kloubních ploch (kloubní jamka a kloubní hlavice), kloubního pouzdra, kloubní dutiny a pomocných kloubních zařízení. Kost vzniká procesem, který nazýváme kostnatění (osifikace). Kost vzniká buď z chrupavčitého nebo vazivového modelu budoucí kosti. Významnou roli při kostnatění hrají osteoblasty. Do délky roste kost pomocí růstových chrupavek, do šířky se zesiluje přikládáním nových vrstev z okostice. Vývoj a růst kostí ovlivňují vnitřní a zevní faktory. Kontrolní otázky 1. Charakterizujte funkci kosterní soustavy. 2. Popište funkci a vnitřní stavbu kosti. 3. Vysvětlete, jak mohou být kosti na kostře spojeny, a uveďte příklady. 4. Popište vývoj a růst kostí. Krátký úkol K1 Vysvětlete následující anatomické pojmy určující polohu, rovinu, pozici a směr jedné stavební části těla a její vztah k dalším částem těla: rovina mediánní, rovina sagitální, rovina frontální, rovina transversální, anterior, posterior, superior, inferior, internus, externus, lateralis, medialis, proximalis, distalis, superficialis, profundus, ventralis, dorsalis, dexter, sinister, cranialis, caudalis. Správné vysvětlení uvedených pojmů najdete v Klíči. 13

14 Otázka k zamyšlení Která složka kosti se výrazně podílí při hojení zlomeniny kosti? Pojmy k zapamatování - skelet - okostice - kostní tkáň hutná - kostní tkáň houbovitá - kostní dřeň - spojení kostí - spojení kostí v souvislosti - stavba kloubu - kostnatění - osifikační centra - růstová chrupavka 14

15 2 Kostra Studijní cíle Po prostudování této kapitoly dokážete: - vyjmenovat kosti, které tvoří kostru páteře a hrudníku, - popsat stavbu lebky, dutiny a jámy lební, - vyjmenovat a popsat kosti horní končetiny, - vyjmenovat a popsat kosti dolní končetiny, - vysvětlit kloubní spojení na kostře osové a kostře končetin. Průvodce studiem Prostudování této kapitoly vám zabere více času, protože obsahuje řadu pojmů a korespondenční úkoly. Pokud vás budou bolet záda, přesněji určitá část páteře z dlouhého sezení při studiu tohoto textu, věřte, že je to signál k tomu, abyste vstali, šli se projít a udělali si aspoň 15minutovou pauzu. Doporučujeme vám také udělat si pár kompenzačních cvičení vleže na zádech, např. leh upažit, dlaně na podložce: 1. skrčit přednožmo, 2. pokládat skrčené nohy vpravo na podložku, současně otáčíme hlavu vlevo (lopatky ani paže se nesmějí nadzvedávat, bederní část tlačíme k podložce, pokládaní a zvedání nohou je provedeno pomalým a plynulým tahem). Totéž opačně. Opakujte 10. Časové požadavky ke studiu Předpokládáme, že prostudování této kapitoly a tělesné cvičení zvládnete za 5 hodin. Kostra lidského těla je rozdělena do dvou hlavních částí (Obrázek 6): 1. část: Kostra osová (skeleton axiale): páteř, kostra hrudníku a lebka. 2. část: Kostra končetin (skeleton appendiculare): kostra horní a dolní končetiny. 15

16 Obrázek 6. Kostra člověka 16

17 2.1 Osová kostra páteř, hrudník a lebka Osou lidského těla je páteř (columna vertebralis). Páteř představuje pevnou, nosnou oporu těla, umožňuje pohyb kmene tělního a tvoří ochranné pouzdro pro míchu. Páteř je tvořena řetězcem malých kostí, označovaných jako obratle. Obratle dělíme podle tvaru, velikosti a jejich polohy v páteři do 5 kategorií (Obrázek 7): 7 obratlů krčních (vertebrae cervicales), C 1 C 7, 12 obratlů hrudních (vertebrae thoracicae), Th 1 Th 12, 5 obratlů bederních (vertebrae lumbales), L 1 L 5, 5 obratlů křížových (vertebrae sacrales), S 1 S 5, které sekundárně srůstají v kost křížovou (os sacrum), 4 5 obratlů kostrčních (vertebrae coccygeae), Co 1 Co 5, které sekundárně srůstají v kostrč (os coccygis). První tři kategorie obratlů, krční, hrudní a bederní, označujeme jako obratle pravé (volné), poslední dvě kategorie, obratle křížové a kostrční, označujeme jako nepravé (srostlé). Obrázek 7. Páteř jako celek: A pohled z pravé strany, B zpředu, C zezadu: 1 nosič, 2 čepovec, 3 sedmý krční obratel, 4 hrudní obratle, 5 bederní obratle, 6 křížová kost, 7 kostrč 17

18 Jednotlivé pravé obratle se rozměrově mírně odlišují, ale všechny, s výjimkou prvního krčního obratle, mají podobnou stavbu. Na obratli rozlišujeme tři hlavní, odlišně fungující části (Obrázek 8): tělo obratle je přední mohutná, nosná část. Obrázek 8. Šestý hrudní obratel: A pohled ze strany, B pohled shora: 1 tělo obratle, 2 kloubní jamka pro hlavici žebra, 3 horní kloubní výběžek, 4 příčný výběžek s jamkou pro hrbolek žebra, 5 trnový výběžek, 6 oblouk obratlový, 7 otvor obratlový, 8 dolní kloubní výběžek oblouk obratlový vybíhá zezadu z těla obratle a uzavírá spolu s tělem otvor obratlový. Sloupec obratlů postavených na sebe vytváří z jednotlivých otvorů kanál páteřní, ve kterém je uložena a chráněna hřbetní mícha se svými obaly. Oblouky obratlové odstupují od těla lehce zúženými konci, které vytváří otvory meziobratlové, jimiž z míchy vystupují míšní nervy. výběžky obratlové odstupují z oblouku obratlového. Dozadu odstupuje výběžek trnový, do stran odstupují párové výběžky příčné, nahoru a dolů pak párové výběžky kloubní (Obrázek 8). Na trnové a příčné výběžky se upínají svaly, kloubní výběžky zajišťují pohyblivé spojení obratlů. Vzhledem ke své specifické funkci má 1. a 2. krční obratel odlišnou stavbu (Obrázek 9). Obrázek 9. První dva krční obratle: A nosič (atlas): 1 přední oblouk nosiče s jamkou pro zub čepovce, 2 jamka pro kloubní hrbol týlní, 3 příčný výběžek nosiče, 4 otvor v příčném výběžku, 5 postranní hmota nosiče, 6 zadní oblouk nosiče; B čepovec (axis): 7 zub čepovce, 8 kloubní plocha čepovce pro postranní spojení s nosičem, 9 trnový výběžek čepovce 18

19 První krční obratel (C 1 ) se nazývá nosič (atlas). Nemá tělo a skládá se jen z předního a zadního kostěného oblouku. Na zadní ploše předního oblouku je jamka kloubní pro zub čepovce. Na horní ploše postranních částí jsou vejčité jamky kloubní pro spojení s kloubními hrboly kosti týlní na lebce. Druhý krční obratel (C 2 ), čepovec (axis), má výběžek zvaný zub (dens), který vyčnívá z horní plochy těla a je opatřený kloubními plochami. Spojení nosiče a čepovce umožňuje otáčivé pohyby hlavy. Mezi nepravé obratle patří obratle, které tvoří kost křížovou a kostrč. Křížová kost (os sacrum) má tvar klínu a vzniká srůstem 5 obratlů křížových (vertebrae sacrales) (Obrázek 10). Celá kost je lehce prohnuta směrem dozadu. Kost křížová má nad sebou čtyři páry otvorů, které vedou do kanálu křížového. Z otvorů vystupují křížové míšní nervy. Obrázek 10. Křížová kost zepředu: 1 kloubní výběžek pro spojení s pátým bederním obratlem, 2 postranní část křížové kosti, 3 přední křížové otvory, 4 příčná čára, místo srůstu křížových obratlů Pozůstatkem ocasního oddílu páteře je kostrč (os coccygis). Kostrč má klínovitý tvar, vzniklá srůstem čtyř až pěti zakrnělých kostrčních obratlů. Pevnost, stabilitu a pohyblivost páteře umožňují meziobratlové ploténky, silné vazy a četné skupiny svalů kolem páteře, které stabilizují obratle. Meziobratlové ploténky (disci intervertebrales) oddělují horní a dolní plochu obratlových těl obratlů (Obrázek 11). 19

20 Obrázek 11. Meziobratlová ploténka: 1 pulpózní jádro, 2 vazivový prstenec, 3 tělo obratle, 4 trnový výběžek V páteři se jich nachází 23 a jejich tloušťka se zvětšuje od hlavy směrem dolů. Na celkové délce páteře se podílí přibližně 1/4 až 1/5 (asi 15 cm). První meziobratlová ploténka se nachází mezi čepovcem a třetím obratlem krčním, poslední meziobratlová ploténka mezi pátým obratlem bederním a kostí křížovou. Meziobratlová ploténka se skládá z na obvodu ležícího vazivového prstence (anulus fibrosus), uvnitř kterého je rosolovité jádro (nucleus pulposus), ve kterém se nachází vysoké procento vody. Z tohoto důvodu je jádro málo stlačitelné a bez pevného tvaru. Meziobratlové ploténky zajišťují pohyblivost páteře, tlumení nárazů při pohybu (chůze, běh, skok, apod.) a rozkládání vertikálního tlaku rovnoměrně na obratle. Tím se zamezí jejich případnému poškození. Při pohledu na páteř z boku je patrné prohnutí páteře v předozadní (sagitální) rovině (Obrázek 7A). Předozadní zakřivení má tvar dvojitého S. Rozlišujeme obloukovité prohnutí dozadu kyfóza (v oblasti hrudní a křížové) a prohnutí dopředu lordóza (v oblasti krční a bederní). Esovité zakřivení páteře způsobuje, že celá páteř funguje jako elastická vzpruha s pérovací schopností. V rovině čelní (frontální) bývá páteř i u správného držení těla mírně vybočena do strany hovoříme o bočitosti neboli tzv. fyziologické skolióze páteře. Většinou se vysvětluje jako kompenzace zkřížené asymetrie končetin a nestejné hmotnosti obou polovin těla. 2.2 Kostra hrudníku Hrudník (thorax) je horní část trupu a tvoří kostěnou ochranou klec pro životně důležité orgány (plíce, srdce). Kostěným podkladem hrudníku jsou žebra, hrudní kost a hrudní obratle (Obrázek 12). 20

21 Obrázek 12. Kostra trupu zpředu: 1 první pár žeber, 2 klíční kost, 3 lopatka, 4 kost hrudní, 5 sedmý pár žeber, 6 dvanáctý hrudní obratel, 7 bederní obratle, 8 pánevní kost, 9 křížová kost Žebro (costa) se skládá z kostěné a chrupavčité části. Na kostěné části rozlišujeme hlavici žebra (caput costae), krček (collum costae) a tělo (corpus costae). Na hlavici žebra se nachází kloubní ploška pro připojení k tělu hrudních obratlů. Většina lidí má 12 párů žeber, která se vzadu připojují k tělům hrudních obratlů. Horních sedm párů žeber se chrupavčitou částí připojuje přímo k hrudní kosti a označujeme je jako pravá žebra (costae verae). Chrupavky 8., 9. a 10. páru žeber končí na chrupavce předchozího páru, označujeme je jako nepravá žebra (costae spuriae). Dva nejnižší páry žeber, tj. 11. a 12. pár se označují jako žebra volná (costae fluctuantes). Jejich chrupavčité přední části nejsou připevněny k hrudní kosti a končí volně ve svalové (boční) břišní stěně. Hrudní kost (sternum) je dlouhá, plochá nepárová kost na přední straně hrudníku, bohatá na červenou kostní dřeň. Je kloubně spojená s klíčními kostmi a s horními sedmi páry žeber (Obrázek 12). Hrudní kost má tři 21

22 části: rukojeť hrudní kosti (manubrium sterni) tvoří horní část hrudní kosti, střední, nejdelší část je tělo hrudní kosti (corpus sterni), dolní část je chrupavčitý útvar, mečovitý výběžek (processus xiphoideus), který okolo roku plně kostnatí. 2.3 Kostra hlavy Třetí, nejsložitější částí osové kostry je kostra hlavy neboli lebka (cranium). Skládá se z 22 kostí (Obrázek 13). Všechny kosti lebky, s výjimkou dolní čelisti, jsou spojeny do jediného pevného útvaru pomocí chrupavky nebo vaziva. Vazivové spojení je uskutečněno pomocí švů (sutur), které později v dospělém věku srostou. Pro úplnost se ke kostem lebky přiřazuje jazylka a tři sluchové kůstky v pravém a levém středním uchu. Obrázek 13. Lebka, pohled zpředu: 1 čelní kost, 2 věncový šev, 3 temenní kost, 4 šupina spánkové kosti, 5 velké křídlo klínové kosti, 6 čichová kost, 7 nosní kost, 8 lícní kost, 9 horní čelist, 10 dolní skořepa nosní, 11 kostěná nosní přepážka, 12 dolní čelist 22

23 Lebka je přirozená ochranná schránka pro mozek, smyslové orgány a začátek dýchací a trávicí soustavy. Podle toho kostru lebky dělíme na dvě části: Mozkovou část (neurocranium) tvoří ochranné pouzdro pro mozek, je to horní, zadní a spodní část lebky. Obličejovou část (splanchnocranium) která je podkladem obličeje a ohraničuje dutinu ústní a z větší části i dutinu nosní a dutinu oční (očnici) Mozková část Mozková část má vejčitý tvar a rozeznáváme na ní dva oddíly: Dolní oddíl spodinu lebeční (bazi), tvoří tyto kosti: čelní, čichová, klínová, týlní a dvě spánkové kosti. Horní oddíl klenbu lebeční, tvoří: dvě temenní kosti, čelní kost, týlní kost a dvě spánkové kosti. Na spodině lebeční (basis cranii) (Obrázek 14) se nachází otvory, které jsou určeny pro cévy a nervy. Nejnápadnější je velký týlní otvor (foramen magnum), kterým je spojena mozková část s páteřním kanálem. Do mozkové části lebky řadíme následující kosti: Čelní kost (os frontale) tvoří podklad čela a strop očnic. Temenní kost (os parietale) je párová kost. Jsou to dvě ploché, miskovitě prohnuté kosti, čtverhranného tvaru. Týlní kost (os occipitale) je rozložena kolem velkého týlního otvoru. Postranní části vybíhají na spodní straně v kloubní hrboly týlní, které slouží pro spojení s prvním krčním obratlem (nosičem). Čichová kost (os ethmoidale) má dírkovanou ploténku, kterou procházejí vlákna čichového nervu. Směrem dolů jde svislá ploténka, která vytváří spolu s radličnou kostí (vomer) kostěnou přepážku nosní. Směrem k svislé přepážce nosní vybíhají skořepy nosní horní a střední (concha nasalis superior et media). Dolní skořepa nosní (concha nasalis inferior) je párová, kostěná, tenká destička, směrem dolů ohnutá. Nosní kosti (ossa nasalia). Tvoří podklad kořene a hřbetu nosního. Slzní kost (os lacrimale) je párová kost, zasazená do vnitřní stěny očnice. Radličná kost (vomer) je plochá, nepárová kost, předozadního postavení, která tvoří zadní dolní oddíl kostěné nosní přepážky. Klínová kost (os sphenoidale) se skládá z těla, malých křídel, velkých křídel a z křídlovitých výběžků. V těle kosti se nachází dutina, která patří k vedlejším dutinám nosním. Prohloubená horní část těla tvoří podklad tureckého sedla. Zde se nachází jamka, ve které je uložen podvěsek mozkový (hypofýza). 23

24 Spánková kost (os temporale) je párová kost, která se podílí na utváření lebeční spodiny a je součástí boční stěny lebeční klenby. Je v ní uloženo rovnovážné a sluchové ústrojí. Skládá se z kosti skalní, výběžku bradavkového a výběžku bodcovitého, ze šupiny kosti spánkové s lícním výběžkem a z bubínkové kosti. Obrázek 14. Lebka (spodina lebeční, pohled zdola): 1 tvrdé patro, 2 jařmový oblouk, 3 patrová kost, 4 křídlovitý výběžek klínové kosti, 5 zadní otvor nosní, 6 tělo klínové kosti, 7 jamka čelistního kloubu, 8 zevní zvukovod, 9 bodcovitý výběžek spánkové kosti, 10 kloubní hrboly pro spojení s nosičem, 11 skalní kost, 12 bradavkový výběžek spánkové kosti, 13 velký týlní otvor, 14 šupina týlní kosti, 15 zevní týlní hrbol Obličejová část Obličejovou část (splanchnocranium) tvoří párové kosti lícní, patrová a horní čelist a nepárová kost, dolní čelist. Člení se na horní oddíl, složený z kostí pevně spolu spojených švy, a na dolní oddíl, který tvoří jediná kost, dolní čelist, kloubně připojená ke spánkové kosti. (Obrázek 15) Horní čelist (maxilla) je párová kost, jejíž střední část se nazývá tělo, které je duté a obsahuje rozsáhlou dutinu horní čelisti, která patří k vedlejším dutinám nosním. Z těla směrem do středu odstupuje výběžek patrový, jenž 24

25 spolu s druhostranným patrovým výběžkem tvoří podklad tvrdého patra. Směrem dolů míří výběžek dásňový do něhož jsou zasazeny zuby. Nahoru směřuje výběžek čelní a směrem dozadu výběžek lícní. Lícní kosti (ossa zygomatica) jsou párové kosti, které leží zevně od horních čelistí. Patrová kost (os palatinum) je párová kost složená ze dvou plochých lamel. Její horizontální lamela doplňuje vzadu tvrdé patro a její vertikální lamela doplňuje stěnu nosní. Dolní čelist (mandibula) je největší a jedinou pohyblivou kostí lebky, která je složena z těla a dvou ramen. Tělo má tvar podkovy, vpředu vybíhá v hrbol, který je podkladem brady, horní okraj těla tvoří výběžek dásňový se zubními lůžky pro zuby dolní čelisti. Ze zadního konce těla vystupují ramena dolní čelisti v místě zvaném úhel dolní čelisti. Horní okraj ramene je rozvidlen ve dva výběžky: přední, svalový, kde se upíná spánkový sval, a zadní, kloubní výběžek, který tvoří hlavici čelistního kloubu. K obličejovým kostem zařazujeme i jazylku (os hyoideum). Má tvar podkovy, skládá se z těla a velkých a malých rohů. Jazylka je zavěšena na bodcovitém výběžku kosti spánkové a leží ve výši dolního okraje dolní čelisti. Obrázek 15. Kostra hlavy (boční pohled): 1 čelní kost, 2 klínová kost, 3 očnice, 4 nosní kost, 5 jařmový oblouk, 6 lícní kost, 7 horní čelist, 8 dolní čelist, 9 čelistní kloub, 10 bodcovitý výběžek spánkové kosti, 11 bradavkový výběžek spánkové kosti, 12 zevní zvukovod, 13 týlní kost, 14 šupina spánkové kosti, 15 temenní kost 25

26 Jak už jsme se zmínili, kosti lebky vykonávají základní funkci, tj. ochranu mozku, smyslových orgánů a horních oddílů trávicí a dýchací soustavy. Tyto orgány se nacházejí v dutinách a prostorech v části mozkové a obličejové. V mozkové části se nachází prostorná dutinu lebeční. Velikost dutiny lebeční vymezuje tzv. lebeční kapacitu. Průměrný obsah lebeční kapacity je cm 3 u muže a cm 3 u ženy. Spodina lebeční je rozdělena do tří jam lebečních (Obrázek 16): přední jáma lebeční (leží zde čelní laloky mozku), střední jáma lebeční (uložen podvěsek mozkový a spánkové laloky mozku) a zadní jáma lebeční (prodloužená mícha, most Varolův, polokoule mozečku). Uprostřed zadní jámy lebeční v kosti týlní se nachází velký otvor (foramen magnum). Obrázek 16. Vnitřní spodina lebeční: 1 přední jáma lebeční, 2 střední jáma lebeční, 3 turecké sedlo, 4 zadní jáma lebeční, 5 velký otvor V obličejové části se nachází dutina nosní, očnice a dutinu ústní. Kostěná dutina nosní začíná vpředu hruškovitým vchodem, vzadu vyúsťuje dvěma oválnými otvory (vnitřní nozdry choany). Svislou přepážkou je rozdělena na pravou a levou polovinu. Z bočních stěn vyčnívají skořepy nosní (horní, střední a dolní skořepu nosní). Skořepami a přepážkou jsou vymezeny tři průduchy nosní (horní, střední a dolní). Po stranách nosního kořene se nachází párová dutina očnicová, očnice (orbita). Má tvar pyramidy, v jejímž vrcholu je otvor vedoucí do kanálku zrakového nervu, kterým prostupuje nerv zrakový a tepna oční. 26

27 Dutina ústní (cavitas oris) má strop tvořený kostěným tvrdým patrem. Ohraničení vpředu a po stranách tvoří dásňové výběžky horní a dolní čelisti a v nich zasazené zuby. V mozkové a obličejové části se nacházejí vedlejší dutiny nosní (sinus paranasales). Dutiny jsou nazývány podle kostí, v nichž se nacházejí: dutiny kosti čelní, čichové, klínové a horní čelisti. Dutiny jsou vyplněny vzduchem a pomáhají odlehčit lebku. Spojení kostí na lebce se dělí na: chrupavčité spojení: kosti lebeční báze (např. klínoskalní chrupavčitý spoj), vazivové spojení: lebeční švy, jedná se o úzké vazivové spoje lebečních kostí (např. věncový šev mezi šupinou kosti čelní a temenními kostmi, šípový šev mezi temenními kostmi, lambdový šev mezi kostmi temenními a šupinou kosti týlní, šupinový šev spojující kost spánkovou a kost temenní). kloubní spojení: čelistní kloub (articulatio temporomandibularis), jedná se o párový kloub mezi dolní čelistí a spánkovou kostí (Obrázek 15). 2.4 Kostra končetin Stavba horní a dolní končetiny je velmi podobná, přesto funkce horní a dolní končetiny je rozdílná. Kostra horní a dolní končetiny se skládá z pletence a kostry volné končetiny Kostra horní končetiny Kostra horní končetiny se skládá z pletence horní končetiny a kostry volné horní končetiny (Obrázek 17). Pletenec horní končetiny tvoří dvě kosti: Klíční kost (clavicula) je 12 až 16 cm dlouhá, esovitě prohnutá kost. Vnitřní konec je spojen s rukojetí kostí hrudní, zevní je kloubně spojen s nadpažkem lopatky. Lopatka (scapula) je plochá kost, trojúhelníkovitého tvaru. Přední plocha lopatky přiléhá na zadní stěnu hrudníku v rozsahu 2. až 7. žebra. Na zadní ploše lopatky je dobře hmatný hřeben lopatky, který vybíhá laterálně v nadpažek (acromion). Horní okraj lopatky vybíhá zevně a dopředu ve výběžek hákovitý (zobcovitý). Rozšířený zevní úhel lopatky tvoří kloubní jamku ramenního kloubu pro spojení s hlavicí kosti pažní (Obrázek 17). Kostru volné horní končetiny tvoří: Pažní kost (humerus) je podkladem paže. Skládá se z těla (diafýza) a horního a dolního konce (epifýzy). Horní konec je tvořen polokulovitou hlavicí, tvořící styčnou plochu pro kloubní jamku na lopatce. 27

28 Dolní konec je rozšířený a na vnitřní a zevní straně vybíhá ve dva nápadné hrbolky (epikondyly), pod kterými se nacházejí dvě kloubní plochy pro spojení s kostmi předloketními. Střední částí volné horní končetiny je předloktí, které tvoří dvě kosti (Obrázek 17). Kost vřetenní (radius) leží na palcové straně předloktí. Horní konec je štíhlý, ukončen hlavičkou ve tvaru nízkého válečku. Dolní rozšířený konec je ukončen styčnou plochou pro kůstky zápěstní. Loketní kost (ulna) leží na malíkové straně předloktí. Na mohutnějším horním konci je styčná plocha pro spojení s kladkou kosti pažní (kladkový, poloměsíčitý zářez), a malý zářez pro spojení s válcovitou kloubní plochou hlavičky kosti vřetenní. Užší dolní konec tvoří hlavičku, která se vkládá do zářezu na vnitřním okraji dolního konce kosti vřetenní. Obrázek 17. Kostra horní končetiny (pravá strana, pohled zpředu): 1 klíční kost, 2 lopatka, 3 hákovitý (zobcovitý) výběžek, 4 nadpažek, 5 velký hrbolek pažní kosti, 6 malý hrbolek pažní kosti, 7 tělo pažní kosti, 8 hlavička pažní kosti, 9 kladka pažní kosti, 10 hlavička vřetenní kosti, 11 drsnatina vřetenní kosti, 12 tělo vřetenní kosti, 13 loketní kost, 14 a 15 zápěstní kosti, 16 záprstní kosti, 17 články prstů 28

29 Kostru ruky tvoří celkem 27 kostí, které dělíme na tři části (Obrázek 18): kosti zápěstní (ossa carpi): 8 krátkých kostí tvoří dvě řady po čtyřech kostech, kosti záprstní (ossa metacarpalia): 5 kostí dlouhého typu, články prstů (phalangy): 14 kostí dlouhého typu, palec má dva články, ostatní prsty mají po třech článcích. Obrázek 18. Kostra ruky hřbetní strana: 1 loďkovitá kost, 2 poloměsíčitá kost, 3 trojhranná kost, 4 hráškovitá kost, 5 trapézová kost, 6 trapézovitá kost, 7 hlavatá kost, 8 hákovitá kost, 9 záprstní kost, 10 články prstů Jednotlivé kosti horní končetiny jsou spojeny: kostra volné horní končetiny je spojena s lopatkou pomocí nejpohyblivějšího kloubu v lidském těle, ramenního kloubu: v kloubním spojení je lopatka a pažní kost, kloubním spojením tří kostí, kosti pažní, kosti vřetenní a kosti loketní vzniká složený kloub, kloub loketní, kostra ruky, její jednotlivé kosti jsou spojeny četnými klouby, které umožňují celou řadu velmi jemných a přesných pohybů. 29

30 2.4.2 Kostra dolní končetiny Skelet dolní končetiny se skládá z pletence dolní končetiny a z kostry volné dolní končetiny. Pletenec dolní končetiny tvoří pánevní kost (os coxae). Pánevní kosti, kost křížová a kost kostrční tvoří pánev (Obrázek 19). Pánev nese hmotnost trupu a chrání řadu vnitřních orgánů uložených v pánvi. Ženská pánev je širší, nižší a prostornější než mužská pánev. Kost pánevní je složena ze tří kostí: kosti kyčelní (os ilium), kosti sedací (os ischii) a kosti stydké (os pubis). Na zevní ploše zúžené části kosti pánevní se nachází jáma kloubu kyčelního (acetabulum). Obrázek 19. Kostra pánve: 1 kyčelní kost, 2 křížová kost, 3 stydká kost, 4 ucpaný otvor, 5 sedací kost, 6 stydká spona Kost kyčelní (os ilium) tvoří horní oddíl kosti pánevní, vpředu pod acetabulem leží kost stydká (os pubis). Obě kosti stydké jsou vpředu pevně spojené ve sponě stydké (symphysis pubica, symfýza). Vzadu pod acetabulem se nachází kost sedací (os ischii). Kostra volné dolní končetiny se skládá z kosti stehenní, čéšky, kostry bérce a kostry nohy (Obrázek 20). Stehenní kost (femur) je nejmohutnější a nejdelší kostí v lidském těle. Tvoří ji tělo, mírně dopředu prohnuté, a horní a dolní konec. Horní konec tvoří kulovitá hlavice, která je těsně zasazena do acetabula. S tělem je hlavice spojena krčkem stehenní kosti. Dolní konec stehenní kosti se rozšiřuje ve dva velké kloubní hrboly (kondyly), zevní a vnitřní. Kloubní hrboly jsou 30

31 hladké zakřivené plochy, které umožňují kloubní spojení s horním koncem kosti holenní. Vpředu jsou obě styčné plochy spojeny prohbím, ve kterém klouže čéška. Obrázek 20. Kostra dolní končetiny (pravá strana): 1 pánevní kost, 2 krček stehenní kosti, 3 velký chocholík, 4 malý chocholík, 5 tělo stehenní kosti, 6 zevní a vnitřní kloubní hrbol, 7 čéška, 8 holenní kost, 9 lýtková kost, 10 vnitřní kotník, 11 zevní kotník, 12 kosti zánártní, 13 kosti nártní, 14 články prstů Čéška (patella) je největší sezamskou kostí (sezamské kosti jsou nejčastěji drobné kůstky přítomné ve šlachách; řec. sesamon, podle podobnosti se semínky) v úponové šlaše čtyřhlavého svalu stehenního. Zpevňuje kloubní pouzdro a má vliv na funkci kolenního kloubu. Kostru bérce utvářejí na palcové straně kost holenní a na malíkové straně kost lýtková. Na kosti holenní (tibia), která je druhou nejdelší kostí v těle, rozlišujeme tělo a dva konce. Horní konec tvoří dva široké kloubní hrboly kondyly, zevní a vnitřní, umožňující kloubní spojení s kostí stehenní. Dolní konec vybíhá na vnitřní straně ve vnitřní kotník a je ukončen hladkou styčnou plochou sloužící ke kloubnímu spojení s kostí hlezenní. 31

32 Lýtková kost (fibula) je tenká, štíhlá kost, dlouhého typu. Horní konec je rozšířen v hlavičku s kloubní ploškou pro zevní kondyl holenní kosti. Tělo má čtyři hrany. Dolní konec vybíhá v zevní kotník, na vnitřní (holenní) straně má styčnou plošku pro kost hlezenní. Kostra nohy se skládá ze sedmi zánártních kostí, nártních kostí a článků prstů (Obrázek 21): zánártní kosti (tarzální, ossa tarsi): patní kost, hlezenní kost, loďkovitá kost, tři klínovité kosti (vnitřní, střední a zevní) a kost krychlová, nártní kosti (metatarzální, ossa metatarsalia): 5 kostí tvořících podklad nártu, články prstů (falangy, phalanges): 14 kostí, palec má dva články, ostatní prsty po třech článcích. Obrázek 21. Kostra nohy, strana hřbetní: 1 hlezenní kost, 2 loďkovitá kost, 3 klínovité kosti, 4 nártní kosti, 5 články prstů, 6 krychlová kost, 7 patní kost Ke spojům dolní končetiny patří (Obrázek 20): Pletenec dolní končetiny tvoří spojení kostí pánevních v pánev (pelvis). Obě kosti pánevní jsou vzadu spojeny kloubně s kostí křížovou a vpředu jsou spojeny chrupavčitou tkání ve sponě stydké (symfýze). Kyčelní kloub: kloubní spojení mezi pánví a kostí stehenní. Kloubní jamku tvoří acetabulum, kloubní hlavicí je hlavice kosti stehenní. 32

33 Kolenní kloub: jedná se o největší a nejsložitější kloub v lidském těle, kloubně spojeny jsou zde tři kosti stehenní kost, čéška a holenní kost. Hlavici kloubu tvoří kondyly stehenní kosti, jamku kloubní tvoří styčné plochy holenní kosti. Mezi kloubními plochami se nachází poloměsíčité destičky z vazivové chrupavky, tzv. menisky (zevní a vnitřní). Hlezenní kloub: kloubní spojení mezi kostmi bérce a kostí hlezenní. Hlavicí kloubu je kost hlezenní, jamkou je vidlice, kterou tvoří dolní konce kosti holenní a lýtkové. Kosti, které tvoří kostru nohy, jsou spojeny četnými klouby, většinou málo pohyblivými, až na kloub hlezenní. Klouby mezi nártními kůstkami a články prstů jsou upraveny obdobně jako na ruce. Kosti, tvořící kostru nohy, jsou vzájemně spojeny tak, že vytvářejí podélnou a příčnou nožní klenbu (Obrázek 22). Hlavní funkcí nožní klenby je umožňovat přesun hmotnosti těla, kterou nese, chránit měkké části chodidla, podmiňovat pružnost nohy a tlumit nárazy. Další její velmi důležitou funkcí je udržovat stabilní stoj, lokomoci a schopnost chodidla přizpůsobit se podložce. Obrázek 22. Podélná klenba nohy a otisky nohy: A klenba nohy, B otisk správně klenuté nohy, C otisk ploché nohy Shrnutí Kostru člověka dělíme na dvě části: část osovou a kostru končetin. Osová kostra zahrnuje páteř, hrudník a lebku. Páteř se skládá ze obratlů. Obratle dělíme na pravé (pohyblivé): 7 obratlů krčních, 12 obratlů hrudních a 5 obratlů bederních; obratle nepravé (srostlé obratle): kost křížová (5 srostlých obratlů) a kost kostrční (4 5 srostlých obratlů). Mezi 2. a 3. krčním obratlem až 5. bederním obratlem a kosti křížovou se nachází meziobratlové destičky. Umožňují pohyb obratlů a tlumí nárazy při pohybu. 33

34 Kostra hrudníku se skládá z 12 párů žeber, kosti hrudní a 12 hrudních obratlů. Lebka je složena z části mozkové a obličejové. Část mozkovou tvoří čelní kost, čichová kost, klínová kost, týlní kost, dvě spánkové kosti, dvě temenní kosti, párové kosti nosní, slzní, dolní skořepa nosní a nepárová kost, kost radličná. Obličejová část je složena z párových kostí: lícní, patrová a horní čelist; z nepárových kostí: dolní čelist a jazylka. Kosti na lebce jsou vzájemně spojeny švy a chrupavkou. Jedinou kloubně spojenou kostí je dolní čelist. Kostra horní končetiny se skládá z pletence (lopatka, klíční kost) a kostry volné horní končetiny: kost pažní, kost vřetenní, loketní, kosti zápěstní, kosti záprstní a články prstů. Kostru dolní končetiny tvoří pletenec, kost pánevní, která vznikla srůstem kosti kyčelní, sedací a stydké. Kostra volné dolní končetiny je složena z kosti stehenní, holenní, lýtkové, kostí zánártních, kostí nártních a článků prstů. Kontrolní otázky 1. Popište stavbu páteře a hrudníku. 2. Vyjmenujte kosti, které tvoří mozkovou a obličejovou část lebky. 3. Které dutiny a prostory se nacházejí v lebce? 4. Popište stavbu a spoje horní končetiny. 5. Popište stavbu a spoje dolní končetiny. Otázka k zamyšlení 1. Zamyslete se, proč dochází k tzv. výhřezu (odborně prolaps) meziobratlové ploténky a jaké to má zdravotní důsledky pro daného jedince? 2. Které vnější vlivy negativně ovlivňují správné držení těla a jaké vady držení těla způsobují? Pojmy k zapamatování - stavba páteře - stavba obratle - meziobratlová ploténka - hrudník - mozková část lebky - obličejová část lebky - dutiny a prostory v lebce - pletenec - kostra horní končetiny - kostra dolní končetiny 34

35 3 Svalová soustava Studijní cíle Záměrem této kapitoly je, abyste po jejím prostudování dokázali: - popsat strukturu kosterního svalu, - vysvětlit mechanismus svalové kontrakce, - pojmenovat hlavní svalové skupiny. Průvodce studiem Svalová soustava je rozdělena do dvou kapitol. První část popisuje stavbu a funkci kosterních svalů, v níž jsme se vám pokusili v hlavních rysech objasnit strukturu svalového vlákna a vysvětlit, jak pracuje kosterní sval. Proces průběhu jednotlivých pohybů je samozřejmě složitější, než jsem vám mohli v této části popsat. Pro studenty, kteří mají zájem si své vědomosti prohloubit, je uvedena i rozšiřující literatura. Druhá část popisuje rozdělení kosterních svalů. Představte si, že člověk má kolem 600 většinou párových svalů. Hned vám asi naskočila husí kůže (která mimochodem vzniká smrštěním hladkého svalstva vzpřimovače chlupu v důsledku chladu nebo nepříjemné situace), že se budete muset učit všechny svaly? Můžeme vás uklidnit, vybrali jsem pouze hlavní svaly, které bychom mohli znát nebo si aspoň uvědomit, kde se nacházejí. U některých svalů také uvádíme, které hlavní pohyby zajišťují. Pokud jste se zorientovali ve stavbě kosterní soustavy, pak se vám také bude snadněji učit kapitola o kosterních svalech z hlediska jejich uložení. Časové požadavky ke studiu Kapitola obsahuje kontrolní otázky, otázky k zamyšlení a krátký úkol. Proto si na přečtení a splnění všech úkolů v této kapitole vymezte aspoň 8 hodin, ale nezapomeňte i na nutné relaxační přestávky. Věřte, že přiměřený pohyb působí velmi pozitivně na prokrvení mozku a bude se vám lépe učit. Pohyb celého těla, jeho jednotlivých částí, od pohybů prstů, mrknutí očí až po běh, je výsledkem spolupráce kosterní, svalové a nervové soustavy. Svaly zajišťují mechanickou sílu, která umožňuje širokou škálu různých pohybů. Za touto zdánlivě jednoduchou aktivitou stojí ve skutečnosti velmi složitá souhra svalové soustavy, nervové soustavy a smyslových orgánů. Svalová soustava je tvořená kosterní neboli příčně pruhovanou svalovou tkání. Její charakteristickou vlastností je dráždivost a stažlivost (kontraktilita). Jedná se o schopnost reagovat stahem na podněty elektrické, humorální a mechanické. 35

36 3.1 Stavba, složení a kontrakce kosterních svalů V těle člověka je kolem 600 svalů, z nichž většina je párová. Přibližně 300 svalů je v každé polovině těla. Hmotnost svalů dosahuje u mužů průměrně 40 % tělesné hmotnosti, u žen 32 %. U trénovaných jedinců (např. kulturisti, atleti) může relativní hmotnost svalstva dosáhnout až 45 % tělesné hmotnosti. Za určitých okolností může naopak poklesnout na 30 %, např. při dlouhodobém hladovění. Z celkového množství svalstva připadá více než polovina, tj. 56 % hmotnosti, na dolní končetiny, 28 % hmotnosti na horní končetiny a přibližně 16 % na hlavu a trup. Sval (musculus) je složen z části masité, tvořící bříško svalové, z části vazivové, šlašité, svalových cévy a nervů (Obrázek 23). Svalové bříško, které má červenohnědou barvu, se skládá ze svalových vláken, představujících základní morfologickou a funkční jednotku kosterního svalu. Svalové vlákno má průměrnou tloušťku m, délku od 0,5 do 20 cm i více, obsahuje mnoho jader a cytoplazmu (sarkoplazma). Svalové vlákno je obklopené buněčnou membránou sarkolemou. Svalová vlákna jsou vazivem spojena ve snopečky, ty se pak spojují ve větší útvary, snopce. Síla a počet vláken (ve snopečku se pohybuje od 10 do 100 svalových vláken) závisí na funkci, kterou příslušný sval vykonává. Povrch svalu je obalen svalovou povázkou (fascií). Masitá část svalu přechází na koncích ve šlašitou část. Šlacha je pevná a tuhá, připevněná ke kosti. Obrázek 23. Stavba kosterního svalu: 1 počáteční šlacha, začátek svalu, 2 úponová šlacha, 3 svalové bříško, 4 svalová povázka, 5 nervové vlákno, 6 tepna, 7 žíla. Šipky znázorňující směr toku krve v cévách a přítomnost dostředivých a odstředivých vláken nervu. 36