Téma č.10: Podmínky školní TV, bezpečnost v TV

Transkript

1 Téma č.10: Podmínky školní TV, bezpečnost v TV Nejvíc problémů si děláme tím, že počítáme s příznivými podmínkami svého okolí. Čekejme raději horší podmínky a když budou dobré, tak nás to mile překvapí. P. F. Zarken 1. Podmínky výchovně vzdělávacího procesu ve školní TV Součástí výchovně-vzdělávacího procesu jsou i podmínky, za kterých se proces realizuje. Podmínky působí vţdy komplexně. Jsou souhrnem všech institucionálních (vztah celé společnosti ke vzdělání i k jednotlivým vyučovacím předmětům), sociálních (např. vztahy uvnitř školy, třídy), personálních (osobnost učitele, jeho kvalifikace, pedagogické schopnosti a dovednosti, osobní vlastnosti apod.) materiálních (ovlivňují bezpečnost a zajímavost TV), právních (základní dokumenty, práva, povinnosti učitele i ţáka) a dalších znaků. Podmínky vytvářejí prostředí, ve kterém výchovně-vzdělávací proces probíhá. Ve vztahu k ostatním prvkům tělovýchovného procesu, vyučovacím činnostem učitele a učebním činnostem ţáka mají funkci podpůrnou. Podmínky tak přímo i zprostředkovaně, v závislosti na konkrétní situaci, ovlivňují efektivitu výchovy a vzdělávání ve školní tělesné výchově (Fialová, 1998 in Vilínová, 2002). 1.1 Institucionální podmínky Tyto podmínky ovlivňují okolnosti, za kterých se uskutečňují cíle a úkoly vzdělání vyplývající ze současných i perspektivních potřeb společnosti. Pro rozvoj školství vytváří společnost legislativní, ekonomické, organizační aj. předpoklady, které jsou rozpracovány ve formě zákonů, předpisů, vyhlášek. Některé z nich jsou věnovány také školní tělesné výchově, výkonnostnímu i vrcholovému sportu. 1

2 Na rozvoji tělesné výchovy dětí a mládeţe školního věku se podílejí tyto instituce: škola školní sportovní kluby obecní úřady další organizace (sportovní kluby, mládeţnické instituce, sponzorské podniky aj.). Škola je základní výchovně-vzdělávací instituce ve výchovně-vzdělávacím systému. Vedle sítě škol státních dnes existují i školy soukromé, církevní, které doplňují a zpestřují nabídku ve výchově a vzdělání. Povinná školní tělesná výchova se uskutečňuje se skupinami ţáků, obvykle z jedné třídy nebo dvou paralelních tříd. Doplňková tělesná výchova, sportovní výchova a klubová sportovní činnost se uskutečňují ve skupinách ţáků, sestavených podle zájmů a bez ohledu na jejich rozdělení do tříd. 75 % učitelů povaţuje velký počet ţáků ve třídě při vyučování tělesné výchovy za velmi váţný a 25 % za váţný problém. Počty ţáků v jedné třídě však učitelé nespojují pouze s vyučovaným obsahem (herní, atletické, gymnastické aj. vyučovací hodiny), ale s řadou dalších faktorů (materiálním vybavením, vyspělosti ţáků, jejich motivací atd.). Stanovení optimálního počtu žáků se řídí nároky na efektivitu vyučování, zdravotními aspekty, bezpečností prováděných cvičebních aktivit, hygienou prostředí, ale také moţnostmi k pozitivně emotivnímu vyuţití ţáků. Neúměrné zvýšení počtu ţáků ve třídách nad optimální počet ovlivňuje negativně kaţdý tento ukazatel. Počet ţáků ve třídě působí i na efektivitu vyučovacích činností učitele. Průzkumy ukázaly, ţe při zvyšování počtu ţáků v hodinách tělesné výchovy výrazně klesá efektivita působení učitele. Například zvýšení počtu o 10 ţáků ve třídě znamená průměrné snížení čistého cvičebního času na středních školách o 25 %. Zvyšuje se také ztrátový čas i počet pedagogických zásahů zaměřených k udržení kázně a organizaci vyučovací hodiny. Učitel je nucen odstupovat od aktivnějších forem výuky a uţívat více příkazových stylů. Ve vyučovací hodině se omezují soutěţe, utkání, kreativní postupy, individualizace a diferenciace. Učitel musí častěji volit hromadný způsob vyučování. Vysoký počet ţáků ovlivňuje i zatěžování žáků, bezpečnost a hygienu v prováděných cvičeních. Nízká zátěţ má za důsledek i niţší biologickou účinnost vyučovacích hodin. Při zařazování obtíţnějších a náročnějších cvičení se riziko vzniku úrazů v početnějších třídách úměrně zvyšuje. Proto jsou pro některé pohybové činnosti stanoveny niţší počty ţáků na 2

3 učitele. Například pro lyžařský nebo plavecký výcvik. Optimalizaci počtu ţáků pro jednotlivá cvičení ve vyučovací hodině můţe učitel upravovat vyuţitím vnitřní diferenciace s přihlédnutím k obsahu učiva, předpokladům ţáků (Fialová, 1998 in Vilímová, 2002). Školní sportovní kluby vyvíjejí svou činnost přímo na školách (základních i středních). Asociace školních sportovních klubů České republiky je sportovním a tělovýchovným občanským sdruţením, které bylo zaloţeno na podzim roku V současné době působí jiţ ve všech okresech České republiky a sdruţuje ţáky základních a středních škol. Sportovní kluby vyvíjejí svou činnost přímo na školách (základních i středních). Program činnosti v klubech je uskutečňovaný většinou učiteli tělesné výchovy, je zaměřen na podněcování a podporu pohybových aktivit v době mimo vyučování. Jsou prováděny ty sporty, pro které jsou ve školních sportovních klubech vhodné materiální a personální podmínky. Zejména se jedná o základní aktivity zaměřené na vyvolání prvotního zájmu o pohyb jako součást denního reţimu mládeţe bez výrazného důrazu na výkonnost. Sportovní kluby podporují také pohybové aktivity zaměřené na zdokonalování specifických sportovních dovedností, které pak ţáci uplatňují v mezitřídních a meziškolních soutěţích. Sportovní soutěţe AŠSK ČR jsou přístupné všem ţákům a studentům bez ohledu na to, zda jsou či nejsou jejími členy. Jsou charakteristické tím, ţe jde vţdy o střetávání druţstev sestavených z ţáků jedné školy. 1.2 Sociální podmínky Sociální podmínky jsou ovlivněny významem tělesné výchovy a sportu ve společnosti, ve škole a třídě, vztahem rodičů, dalších sociálních skupin i působením sdělovacích prostředků. Příznivě působí například ukázkové vyučovací hodiny pro rodiče i širší veřejnost. Sociální klima ve třídě, škole, případně regionu má také jednoznačný vliv na úspěšnost celého výchovně-vzdělávacího procesu. Rodina má na formování osobnosti ţáka a jeho socializaci největší vliv. Zkušenost z rodiny si dítě přenáší do ostatních sociálních skupin. Učitel má vedle rodiny důleţitou výchovnou roli. Také jeho výchovné působení na ţáka patří do oblasti sociálních vlivů. Jeho povzbuzení, pochvala, trest, zákazy, 3

4 příkazy jsou nezbytnou sloţkou výchovné práce. Tělesná cvičení se svými pravidly, zásadami působí na rozvoj mravních vlastností ţáka. Špatným výchovným působením se mohou rozvíjet negativní rysy ţákova charakteru (individualismus, agresivita, nefér jednání, ) Naopak při důkladné znalosti ţáků, plánování výchovně vzdělávacího procesu včetně vhodných metod, stylů učení, zvolených aktivit, se mohou rozvíjet rysy pozitivní. Školní třída je formální skupina, je součástí organizace nebo instituce, její cíle jsou určeny institucí a přesahují individuální potřeby členů. Je předepsán obsah činnosti ţáka, učitele, chování. Třída patří k výchovné skupině a pro vývoj dítěte má nenahraditelnou roli. Dítě se ve skupině učí vzájemné spolupráci, toleranci, pomoci. Kaţdá třída má své specifické sociální klima, jehoţ tvůrci jsou všichni ţáci a učitelé. Třída jako sociální skupina můţe působit na jedince kladně i záporně. Silná závislost na skupině a prosazení se můţe vést k ostrým konfliktům s rodiči a učiteli. V případě těchto konfliktů hledá jedinec zastání a zázemí ve skupině vrstevníků. Naopak vzájemnou interakcí členů skupiny se jedinci učí komunikaci, diskusi, prosazování, pocitu uspokojení, sebehodnocení, plnění různých rolí vedoucího i vedeného, prosazování názoru a přijímání názoru druhých apod. Tělesná výchova je jeden z předmětů, který se významně podílí na vytváření třídního kolektivu a navázání nových sociálních vazeb (Fialová, 2010). 1.3 Personální podmínky Jde o podmínky, týkající se osobnosti učitele, který značně ovlivňují úroveň výchovy a vzdělání. - Předepsaná aprobace a pedagogicko-psychologická způsobilost - Speciální kompetence (výchovný poradce, školní psycholog, školní metodik prevence) - Pedagogický sbor v optimálním sloţení odborném i věkovém, schopný kooperace - Řídící pracovníci s manaţerskými, pedagogicko-psychologickými a organizačními schopnostmi - Motivující klima s permanentním profesním růstem pedagogického sboru 4

5 Personální požadavky na učitele TV: - vysokoškolské vzdělání - absolvent studia pedagogického směru - vystudovaný obor tělesná výchova - trenérská kvalifikace v sportovních třídách a na sportovních školách Administrativní povinnosti učitele (= nepedagogická činnost učitele): - vyplývá z organizačního řádu školy, stanovený ředitelem školy - administrativní software BAKALÁŘ (nahrazuje třídní výkaz, školní matriku, pomáhá při klasifikaci a tisku vysvědčení, umoţňuje on-line kontrolu rodičů - docházka, prospěch) - nutnost veškeré administrativy rovněţ v papírové podobě (zdvojování administrativy) - učitelé TV znevýhodněni, není přímý dosah PC v tělocvičně (např. záznam docházky, klasifikace,..) - klasifikace podoba je ponechána na škole, respektive učiteli - práce na ŠVP řízena koordinátorem, spolupracují všichni učitelé, změny v ŠVP Administrativní povinnosti třídního učitele: - třídní kniha (existence rovněţ elektronické třídní knihy povinnost kaţdý měsíc tisknout, zkontrolovat, podepsat) - katalogové listy (povinná evidence ţáků, obsahuje osobní údaje a školní záznamy, existuje v papírové a elektronické podobě) - třídní výkaz (nadstavba katalogových listů, shrnují informace o celé třídě za celé období školní docházky, součástí je jmenný seznam ţáků, existuje v papírové a elektronické podobě) - školní matrika (tvořena třídními výkazy a katalogovými listy ţáků celé školy) - kontrola docházky, známek od všech učitelů, informovat rodiče o prospěchu a chování - vystavení vysvědčení třídě Specifické administrativní povinnosti učitele TV: - záznam o školním úrazu 5

6 - mimoškolní akce - inventarizace - propagace Školní úraz: Problematiku evidence úrazů dětí, ţáků a studentů řeší vyhláška č. 64/2005 Sb. Kaţdý úraz, i sebemenší, který nevyţaduje lékařské ošetření nebo nepřítomnost ve škole, musí být zaznamenán ve Školní knize úrazů pedagogem, který vykonává v době úrazu dozor nad ţáky (platí i u mimoškolních akcí) a to nejpozději do 24 hodin od okamţiku, kdy se škola nebo školské zařízení o úrazu dozví. Úraz ţáka musí být ihned oznámen rodičům nebo zákonným zástupcům. Další jednání s pojišťovnou (v případě nepochybení pedagoga) přebírá většinou sekretářka nebo zástupce ředitele. Za školní úraz je povaţován úraz, který se stal přímo při výchovně vzdělávacím procesu ve škole nebo při činnostech, které s nimi souvisejí (lyţařský kurz, turistický kurz, vycházka, exkurze, ). Za školní úraz se nepovaţuje úraz při cestě do a ze školy, nebo na shromáţdiště. V knize úrazů se uvede: a) pořadové číslo úrazu, b) jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození zraněného, c) popis úrazu, d) popis události, při které k úrazu došlo, včetně údaje o datu a místě události, e) zda a kým byl úraz ošetřen, f) podpis zaměstnance právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení, který provedl zápis do knihy úrazů, g) další údaje, pokud jsou potřebné k sepsání záznamu o úrazu. V případě, kdy úraz vyţaduje nepřítomnost ve škole nejméně jeden den nebo má ţák nárok na náhradu škody, je nutné vyplnit Záznam o školním úrazu v elektronické podobě. Záznamy jsou s platností od 1. května 2010 zasílány v elektronickém formuláři s elektronickým podpisem nebo elektronickou značkou za uplynulý kalendářní měsíc, nejpozději do pátého dne následujícího měsíce, České školní inspekci a zdravotní pojišťovně žáka. 6

7 Mimoškolní akce: Jsou také administrativní zátěţí pro učitele. Jde o zorganizování akce mimo školu a respektování a dodrţení všech právních norem. Kaţdá akce přináší propojenípoţadavků na organizaci, výchovu a vzdělávání, pracovně právní, finanční bezpečností a zdravotní zajištění. Zodpovědnost za akci, která je přenášena na ředitele, často vede k pasivitě a minimální realizaci těchto akcí. V případě, ţe se škola pro akci rozhodne, je na učiteli, aby zajistil následující: - Ţádost o povolení akce, především pokud není součástí ŠVP - Organizační zajištění akce včetně kaţdodenního programu (personální zajištění akce, plánování) - Materiální zajištění (např. pro lyţařský kurz, cykloturistický kurz) - Kalkulace nákladů na mimoškolní akci a vyúčtování akce - Smlouvy o dopravě, ubytování a stravování - Informace pro účastníky + řád kurzu - Písemný souhlas zákonného zástupce, potvrzení o seřízení lyţí, kol servis nebo čestné prohlášení - Bezinfekčnost, zdravotní způsobilost, informace o osobních lécích ţáka - Zhodnocení mimoškolní akce Inventarizace Netýká se jen učitelů TV a je také jistou administrativní zátěţí pro učitele. U učitelů Tv jde o inventarizaci vybavení tělocvičny (kabinetu, nářaďovny). Vybavení by se mělo 2x do roka kontrolovat. Propagace školy Je v největší míře činností právě učitele TV. Zahrnuje účast na různých sportovních akcích pořádaných AŠSK, zprávy o účasti a umístění na těchto akcích, články o akcích školy (výlety, kurzy, projekty) ve zpravodajích, ročenkách, na webových stránkách. Tato propagace slouţí také jako jeden ze spojovacích článků mezi veřejností a školou (Fialová, 2010). 7

8 1.4 Materiální podmínky Podle organizačních směrnic Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy má být školní budova vybavena tak, aby se mohlo vyučovat podle platných vzdělávacích projektů. Nemá-li škola objekty, jedná ředitelství o zajištění výuky jinde (uzavírá dohody či smlouvy o uţívání zařízení). Učitel tělesné výchovy se při zajišťování tělocvičny, hřiště, bazénu nebo chaty na lyţařský výcvik osobně angažuje. Uvedená činnost je velmi důleţitá, protoţe cvičební prostor a jeho vybavenost výrazně ovlivňují celkové výsledky výchovně-vzdělávací práce. Při nedodrţování základních norem efektivita vyučování značně klesá a souběţně s ní i aktivita a zájem ţáků. Například výuka dvou tříd ve stejném cvičebním prostoru zvyšuje únavu učitele i ţáků a vede celkově nejen ke zhoršení vzdělávacích výsledků, ale i k prohloubení rizikových faktorů. Nářadí a náčiní má odpovídat konstrukcí i počtem věku a moţností ţáků. To zajišťuje nebo přizpůsobuje okolnostem tělovýchovný pedagog. Základní vybavení pro jednotlivé typy škol bývalo dříve stanoveno předpisem ministerstva školství (naposledy 1988). V současné době neexistuje ţádná norma, která by určovala, jaké vybavení a kolik čeho by měla kaţdá škola mít. Vše je závislé na finančních moţnostech školy, obecního úřadu, pod který škola patří, a zejména na osobní iniciativě učitelů, rodičů a případných sponzorů (Fialová, 1998 in Vilímová 2009). Pro výstavbu tělocvičen, hřišť a školních bazénů platí státní norma. Přesto však existuje ještě mnoho starých školních budov, jejichţ vybavení upřednostňuje cvičení na nářadí a nedoceňuje význam sportovních her, atletiky. V těchto budovách jsou v současné době podmínky pro tělesnou výchovu nevyhovující. Z hlediska materiálního vybavení má význam nejen cvičební prostor a inventář, ale i rozmístění a uloţení nářadí a náčiní, které musí respektovat poţadavky na bezpečnost, hygienu a čistotu. Učitel tělesné výchovy by měl zabezpečit: V přípravě školního roku prostřednictvím ředitelství: odborně technickou kontrolu akreditovanou firmou všech druhů nářadí a zařízení (1 x za rok) V průběhu školního roku: průběţnou kontrolu stavu nářadí a náčiní, drobné opravy, šetrné zacházení, provozuschopnost plochy. Každý den: vizuální kontrolu tělocvičného nářadí a náčiní 8

9 Vysoký počet ţáků ovlivňuje bezpečnost prováděných cvičení i hygienu. Stanovení optimálního počtu se řídí nároky na zdravotní aspekty, hygienu a bezpečnost prostředí. Hygienické požadavky v tělocvičně: - Větratelnost tělocvičny - Pruţná podlaha, snadno čistitelná, protiskluzová úprava plochy - Zajištění topení proti úrazu - Zajištění světel a oken proti rozbití - Vstup pouze ve vhodné obuvi - Maximální teplota 31 C (při vyšších teplotách zajištění pitného reţimu, přerušení vyučování, náhradní řešení) - Minimální teplota 19 C (zrušení výuky při 3 po sobě následujících dnech s teplotou pod 18 C) 1.5 Právní podmínky Řízení školy jako státní instituce je zajištěno zákony s celostátní platností, výnosy a směrnicemi Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Důležité právní dokumenty ve školách (Fialová, 2010) - Školský zákon (základní dokument, stanovuje školní docházku, rozdělení do stupňů a typů škol, moţnosti výchovy ve školských a mimoškolských zařízeních, péči o ţáky talentované a oslabené, ) Ze Školského zákona vycházejí také vyhlášky MŠMT (o soukromých školách, o malotřídních školách, o přijímání ţáků a dalších ucháčů ke studiu na středních školách, o domovech mládeţe atd.). Pro kaţdého učitele jako zaměstnance školské správy jsou závazné další právní dokumenty, které určují povinnosti i práva: - Zákoník práce - Pracovní řád - Školní řád (je vydáván v souladu s ustanovením Školského zákona z roku 2004, obsahuje základní organizační pravidla týkající se práva a povinností a vzájemných 9

10 vztahů, provoz a reţim školy, péče o osobní majetek a majetek školy, hodnocení a klasifikace ţáků, přílohy s vnitřními řády učeben a dalších prostor) - Organizační směrnice - stanovují školní docházku, povinnosti rodičů, předpisy pro rozsah výuky (délka hodin i přestávek), maximální počet hodin, jejich zařazení), výchovná opatření, zájmovou a mimoškolní činnost, úpravu vyučování (dělení do oddělení, nepovinné předměty), péči o zdraví a bezpečnost (dozory, počty doprovodných osob na exkursi, při koupání, poţadavky na kvalitu školních budov i učeben (osvětlení, teplota ), zařízení, plánování a dokumentaci školy - Směrnice o organizaci školního roku - upravuje délku obou pololetí, prázdniny, případně vyučovací dobu na základních, středních a speciálních školách - Klasifikační řád - je důleţitý dokument potřebný pro učitele, který stanovuje způsob hodnocení v jednotlivých předmětech, ale i celkové hodnocení, opravné zkoušky, opakování ročníku, pochvaly i tresty - Směrnice o zdravotní TV, Směrnice o sportovních třídách - pro některé specifické předměty bývají vydávány zvláštní směrnice, které určují počet ţáků pro zřízení i zrušení předmětu, zvláštní způsob hodnocení, přijímací řízení - Učitel TV mezi paragrafy - Standard základního vzdělávání, Věstník MŠMT ČR 95 - Standard vzdělávání na gymnáziu, Věstník MŠMT ČR 96 - Standard středoškolského odborného vzdělávání, Věstník MŠMT ČR 97 (Fialová, 2010, Vilímová 2002). 2. Bezpečnost ve školní TV, v tréninkové jednotce, ve volnočasových aktivitách Všechny uvedené právní předpisy směřují k bezpečnosti žáků, ukládají učitelům řadu povinností a zároveň je i chrání. Současné pojetí školní tělesné výchovy je spojeno s větší samostatností ţáků při skupinové didakticko-organizační formě práce, s větší mírou svobody v rozhodování ţáků, se zájmem o nové sportovní disciplíny, s otevřenější volbou obsahu (ŠVP). Zároveň je nutno brát v úvahu i sniţující se úroveň zdatnosti a koordinace ţáků. 10

11 2.1 Základní úkony, které by měl učitel (trenér) realizovat: Prevence poučení ţáků na počátku školního roku, kalendářního roku (třídní učitel, trenér, cvičitel), zápis o poučení nutno poznačit do třídní knihy Poučení na počátku první vyučovací hodiny, tréninkové jednotky. Při výuce TV, tréninku je pedagog, trenér, cvičitel nejen na začátku školního roku, ale před kaţdou vyučovací, tréninkovou jednotkou, volnočasovými aktivitami povinen zejména: - vydat před zahájením cvičení jasné a srozumitelné organizační pokyny, - upozornit na konkrétní nebezpečí, zajistit soustavnou dopomoc, případně záchranu při cvičení, - být vţdy na nejrizikovějším místě, - před zahájením cvičení zkontrolovat, zda nářadí nevykazuje známky zjevného poškození. Dohled nad ţáky - spočívající v: - dohledu v průběhu výuky, - dohledu v průběhu tréninkové jednotky - dohledu při sportovních akcích, výletech apod., - dohledu nad ţáky ve školách v přírodě. 2.2 Bezpečnostní požadavky nutné z hlediska právní ochrany učitele tělesné výchovy, trenéra, cvičitele: přítomnost v pedagogickém, tréninkovém i cvičebním procesu uplatňování vědomé kázně ţáků, cvičenců stálý přehled o všech ţácích, cvičících výuka v souladu s platnými učebními osnovami, tréninkovým plánem a dalšími předpisy promyšlená organizace práce kontrola nářadí a náčiní výuka dopomoci a záchrana jako součást nácviku 11

12 správná ukázka a vysvětlení postup v souladu s didaktickými poţadavky (volba vhodných metod a forem práce) kontrola vhodného cvičebního úboru a obuvi výuka v souladu se speciálními předpisy (lyţování, plavání ) Doporučované počty žáků na základě aktivit (Metodický pokyn z roku 2005) - Plavecký výcvik: neplavci 10 ţáků/učitel, plavci 15 ţáků/učitel, volný prostor 10 ţáků/učitel - Lyţařský výcvik: 15 ţáků/učitel, nad 30 ţáků do 15 let - zdravotník - Tělocvična: maximálně 36 ţáků, prostorově náročná cvičení 8 m²/ţák, plošně nenáročná cvičení 4-5 m²/ţák - Při exkursi a výletu 1 dospělá osoba na 25 dětí ZŠ - Sportovně turistické kurzy max. 15 ţáků v druţstvu, pokud není zvláštním předpisem stanoven pro některé aktivity niţší počet. Kurzy do 30 ţáků musí doprovázet 3 zletilé osoby, které jsou plně způsobilé k právním úkonům a jsou v pracovně právním vztahu ke škole, přičemţ minimálně 1 osoba musí být pedagogickým pracovníkem. - Cyklistický kurz v silničním provozu má 1 druţstvo max. 10 cyklistů, za které zodpovídá vedoucí druţstva. Při přesunech cyklistického kurzu za dopravního provozu musí být na začátku a na konci skupiny zletilá osoba, která je plně způsobilá k právním úkonům a je v pracovně právním vztahu ke škole. - Vodní turistika pedagogický pracovník odpovídá za nejvýše 5 kanoí (kajaků) nebo za 2 pramice (rafty). Při obtíţnějších podmínkách je počet sníţen. Ţáci musí být vybaveni plovací vestou, popřípadě přilbou. 2.3 Opatření při úrazu žáka, sportovce, cvičence: poskytnutí první pomoci a v naléhavých případech zajištění lékařské pomoci ukončení činnosti ostatních ţáků, pokud se učitel věnuje zraněnému zajištění dozoru jinou vhodnou osobou po dobu své přechodné nepřítomnosti ve výuce vyrozumění rodičů evidence úrazu 12

13 2.4 Přehled hlavních činitelů ovlivňujících bezpečnost ve školní tělesné výchově žáci učitel kázeň a kondice vědomosti a bezpečnosti, bezpečnostní návyky úroveň pohybových schopností organizační schopnosti kondice zkušenosti schopnost předvídání podmínky sociální personální materiální hygienické pracovní kurikulum respektování bezpečnosti v cílech volba učiva pouţité metody a formy (Frömel, Ludva, 1997) V současné době neexistuje příručka, která by jednoznačně určila, jak se chovat, aby se pedagog nedostal do rozporu se zákonem. Velkým pomocníkem se však můţe stát publikace Učitel tělesné výchovy mezi paragrafy (Lochmanová, Mazal, 1998). Tuto publikaci by měli znát nejen učitelé tělesné výchovy, ale i pedagogové ostatních předmětů. 13

14 2.5 Nejčastější postižitelné chyby učitele tělesné výchovy: absence vyučujícího (má být přítomen alespoň 10 min. před začátkem výuky, tréninku po celou dobu aţ do závěrečného ukončení výuky, tréninku), chybná metodika (je nutné prvek vţdy vysvětlit a zajistit záchranu, dodrţovat postupnost prvků), chyby v organizaci výuky (zajistit kázeň, bezpečnost zejména při hodech a vrzích, dostatečný prostor mezi nářadími apod.), neposkytnutí informace o bezpečnosti (zvláště při plaveckém a lyţařském výcviku seznámit s denním reţimem, zákazy atd.), nezajištění podmínek výuky (zkontrolovat nářadí, cvičební úbor, bezpečnost plochy apod.), nepřiměřený úkol (nebezpečné cvičení, které není doporučeno v učebních osnovách, cvičení nepřiměřené věku a moţnostem ţáků, cvičení bez dostačující přípravy atd.), nedodržení počtu žáků při sportovních akcích zanedbání první pomoci (povinnost poskytnout první pomoc, zajištění lékárničky, zabezpečit lékařské vyšetření a případnou administraci úrazů), nezajištění činnosti necvičících (i za ně je učitel zodpovědný, neměl by je nechávat bez dozoru apod.). Kázeň ve třídě závisí na mnoha faktorech, které můţe učitel ovlivňovat. Je velmi důleţité vypěstovat u ţáků a studentů vědomí odpovědnosti za upevňování zdraví, sebekritického posuzování vlastních moţností i odpovědnosti za bezpečnost sebe, cvičícího spoluţáka, skupiny i celé třídy. Ţáci, kteří jsou soustavně vedeni k vědomí bezpečnosti, lépe posuzují své moţnosti a pravděpodobnost úrazu se u nich zmenšuje (Vilímová, 2002). 14