Obdělávání půdy v ovocných sadech

Transkript

1 Obdělávání půdy v ovocných sadech Na způsobu obdělávání půdy do značné míry závisí růst ovocných stromů a keřů, výnosy i kvalita sklizeného ovoce. Obdělávání půdy v ovocném sadu je třeba věnovat velkou pozornost po celou dobu trvání výsadby. Se zvyšujícím se stupněm zakrslosti podnože, úrodnosti odrůdy a se zvyšujícím se počtem ovocných rostlin na plochu se zvyšují také požadavky na obdělávání půdy. Zvolený systém ošetřování půdy musí zajistit udržení a postupné zvyšování úrodnosti půdy. Na svažitých pozemcích je další funkcí zvoleného typu obdělávání ochrana před vodní erozí. Největší vliv na život ovocných stromů mají přibližně dva metry široké pásy kolem stromů, kterým je třeba věnovat nejvyšší pozornost. Účelem kultivace půdy je: ničení plevelů; zapravování rostlin pro zelené hnojení; rozbíjení půdního škraloupu v době, kdy je půda bez porostu; Hlavní podíl kořenů ovocného stromu je rozložen při povrchu půdy, kde je půda nejbohatější na humus i živiny. Dále je z této vrstvy využívána voda z dešťových srážek a ze závlahy. Z tohoto důvodu se nedoporučuje hluboká kultivace půdy, při které dojde k vážnému porušení kořenů, na které rostlina negativně reaguje. Jako maximální hloubka kultivace v ovocných sadech je doporučována hodnota mm. Hlubší kultivace (do 10mm) má opodstatnění pouze při zapravování rostlin pro zelené hnojení po sklizni ovoce. Účinnost kultivace je značně ovlivňována vlhkostí půdy. Při sušším stavu půdy je účinnost kultivačních zásahů delší. V době sucha je možné kultivační zásahy omezit. Při kultivačních operacích je nutné zabraňovat nahrnování půdy do herbicidních pásů kolem kmenů stromů. To následně způsobuje ( zejm. u jabloní) růst kořenů z naštěpované části, které se projeví značným zesílením růstu a snížením výnosů. Výnosy ovoce bývají vyšší v kultivovaných a organicky hnojených sadech než ve výsadbách se sežínaným zatravněním. Ovocnáři v současné době, pro řadu provozních výhod, dávají přednost systému sežínaného zatravnění. BEZPLEVELNÉ PÁSY U KMENŮ STROMŮ Bezplevelných příkmenných pásů je možné docílit několika způsoby a to buď používáním herbicidů, mechanickou kultivací, sežínáním plevelů a mulčováním půdy v pásech pod korunami stromů. Použití herbicidů základním herbicidem v ovocných výsadbách je v současné době Roundup, který účinně působí na jednoděložné i dvouděložné plevele jednoleté i vytrvalé. Aplikace se má provádět vždy v době intenzivního růstu plevelů ( květen až červenec nebo na podzim po sklizni). Aplikace se má provádět pokud možno pouze v suchém období. Roundup se aplikuje v menším množství vody, aby nedocházelo k okapávání přebytečné postřikové směsi z listů, které působí zbytečné ztráty. K přípravku Roundup je možné použít jako doplňující přípravek síran amonný, který znásobuje jeho účinnost. 1

2 Plevele částečně odolné vůči Roundupu ( např. svlačec ) je vhodné hubit listovými herbicidy na bázi růstových látek (MCPA), mezi které patří např. Agritox, Aminex, Dicopur. Z dalších herbicidů účinných dále na pýr nebo další jednoděložné plevele lze uvést některé graminicidy jako např. Fussilade nebo Gallant. herbicidní příkmený pás Mechanická kultivace při udržování bezplevelných příkmenných pásů se musí provádět velmi mělce, aby nedošlo k porušení kořenů stromů. Pro tento zásah se využívají speciální mechanizační stroje s rotujícími výchylnými kultivačními sekcemi, které půdu odplevelí i v těsné blízkosti kmene bez rizika jeho poškození. Tyto mechanizační prostředky vyžadují urovnání příkmenných pásů do stejné roviny jako meziřadí a vyhubení všech víceletých plevelů před jejich použitím. Sežínání plevelů je rychlejší a pracovně méně náročné než okopávka. Může se provádět ručně nebo mechanizovaně. Sežínání plevelů se doporučuje pro zavlažované výsadby nebo pro oblasti s vyšší úrovní dešťových srážek (nad 650mm) a to především u vyšších kmenných tvarů. Sežínáním nedojde k vyhubení plevelů, pouze k omezení jejich růstu. Pro zabránění velkých ztrát vodní fáze z půdy musí se plevele udržovat v maximální výšce 15 cm a v době sucha pouze do 10 cm. Sežínání plevelů je možné kombinovat i s okopávkou tak, že v první polovině vegetace se plevel ničí okopávkou a později, kdy je okopávka pod svěšenými větvemi s plody namáhavá, plevele pouze sežínáme. Nastýlání (mulčování) půdy v pásech pod korunami stromů se doporučuje pro mladé i plodící výsadby. K nastýlání je možné využít různý organický materiál jako je například drcená stromová kůra, starší sláma nebo seno, kukuřičné palice, posečená tráva, piliny, hobliny, rašelina, rozdrcené větve po řezu apod. Dále jsou využívány tmavé fólie 2

3 z polyethylenu, které mají delší životnost použití než organický materiál. Nastýlají se celé pásy nebo jenom kruhy kolem kmenů. Hlavním účelem mulčování je značné omezení nežádoucího výparu vody z půdy. Proto je tento způsob vhodný zejména sušší oblasti a pro písčité půdy, které mají omezenou schopnost poutání vody. Spolehlivou ochranu před růstem plevelů dává černá polyethylenová fólie, která je velmi vhodná především pro stěnové výsadby nebo výsadby vřetenovitých zákrsků. 6ivotnost fólie se udává tři roky. Je nutné dobré ukotvení v půdě pomocí zapuštění okrajů do země. Při celoročním pokrytí půdy může v jarních měsících omezovat vyzařování tepla z půdy. Před použitím všech druhů nastýlek je nutné půdu dobře odplevelit. mulčování broskvoní černou fólií mulčování broskvoní ornicí HERBICIDNÍ ÚHOR V současné době představuje nejrozšířenější způsob obdělávání půdy u jabloňových i ostatních výsadeb. Plevele se ničí celoplošně chemickými přípravky. V současné době se projevuje ústup od širokých herbicidních pásů, které se nahrazují pásy užšími, maximálně 1m. Bezplevelný stav v herbicidních pásech je nutné udržovat v precizním stavu zejména na jaře a v časném létě, kdy je růst plevelů nejintenzivnější. Naproti tomu v druhé polovině mohou menší plevele plnit pokryvnou funkci. Doposud není znám rychlejší a spolehlivější způsob ničení plevelů než je aplikace herbicidů. V ovocných výsadbách se uplatňují jak herbicidy kořenové, tak i látky působící prostřednictvím listů a stonků. Kořenové herbicidy většinou ničí klíčící plevele. Aplikují se na povrch půdy ještě před vzejitím plevelů na jaře nebo na podzim, jejich rezidua zůstávají po určitou dobu v půdě a jejich účinnost je ovlivněna dešťovými srážkami, obsahem humusu, půdním druhem apod. Jako příklady kořenových herbicidů lze uvést Gesatop 90 WDG, Hyvar X, Kerb. Herbicidy působící prostřednictvím listů a kořenů se aplikují během vegetace za růstu plevelů. Při aplikaci těchto látek nesmí dojít k zasažení částí ovocných stromů. Jako příklady lze uvést přípravky Touchdown, Dicopur M, Roundup, Aminex, Basta 15 a další. Herbicidy působící prostřednictvím listů i kořenů se používají za vegetace, ničí rostoucí plevele a po určitý dobu působí i na klíčící plevele. Příklady přípravků jsou Folar 525 WF, Gesaprim 500 WF. ČERNÝ ÚHOR V minulosti značně rozšířený způsob obdělávání půdy. V současnosti je rozšířen převážně na jižní Moravě v meruňkových a broskvoňových sadech. Důvodem pro menší rozšíření 3

4 tohoto způsobu jsou problémy s využíváním mechanizačních prostředků a pracovních operací na vlhké zkultivované půdě a problémy s vodní erozí v i v mírně svažitých sadech. Černý úhor je udržován pravidelnou mechanickou kultivací nebo použitím herbicidů. Je možné jej používat pouze na rovinatých pozemcích, kde nehrozí riziko vodní eroze. Jeho nevýhodou oproti zatravněnému meziřadí je nemožnost vstupu na pozemek krátce po dešti. Udržování černého úhoru narušuje půdní strukturu a snižuje obsah humusu v půdě. Kultivace při černém celoplošném kultivovaném úhoru v meruňkových výsadbách by měla být vždy plytká ( do 5-10 cm). Pro kultivaci se používají kultivátory, rotační kypřiče, talířové a radličkové brány apod. Hlubší kultivace ( do 15cm) je možná na podzim při zapravování chlévské mrvy, případně i minerálních hnojiv. Specifikem ošetřování půdy u meruněk je, aby před květem a do začátku května (ledoví muži) nebyla půda kypřena. Podmínkou však je, aby povrch půdy byl bezplevelný. Za těchto podmínek půda vydává při poklesech teplot do prostoru nad půdou určité množství tepla, které vede k oteplení v porostu od několika desetin až po 1-2 C. Černý úhor s vhodnými podkulturami nebo se zeleným hnojením a kultivovaným pásem kolem stromů je možné použít u meruňkových výsadeb v prvních letech, kdy je dostatek prostoru pro pěstování vhodných podkultur. Doporučují se podkultury krátkodobé jako např. hrášek, fazole, cibule, Vojtěška nebo svazenka. Vhodné jsou i luskovinoobilné směsky, které obohacují půdu o dusík. Černý kultivovaný úhor s herbicidním pásem kolem stromů je další možnou variantou. Spektrum používaných herbicidů je vhodné střídat. U používaných množství přípravků je třeba u meruněk dodržovat spodní hranici doporučovaného rozmezí, protože jsou herbicidně citlivější než např. jabloně. černý úhor 4

5 ZATRAVNĚNÉ MEZIŘADÍ Povrch půdy v meziřadích po založení výsadby se nejdříve obdělává mělkou kultivací různými mechanizačními prostředky. Ve vlhčích oblastech nebo tam, kde je možná závlaha, meziřadí co nejdříve zatravňujeme. Trvalý travní porost v meziřadí zvyšuje nosnost půdy a umožňuje kdykoliv snadný vstup do výsadby a využívání mechanizačních prostředků brzy po dešti nebo po závlaze. Zatravnění je rovněž nejspolehlivější ochranou před vodní a větrnou erozí. Pro zatravnění jsou nejvhodnější slabě rostoucí druhy trav ( kostřava červená, psineček výběžkatý, lipnice smáčknutá a další). Do směsi těchto trav je vhodné přimíchat i jílek anglický, který podpoří rychlé vytvoření silné drnové vrstvy. Na 1ha zatravněné plochy se používá výsevek asi 40 kg travního semene. Nevýhodou zatravnění je, že travní porost odčerpává z půdy značné množství vody, jejíž nedostatek může bez závlahy negativně ovlivňovat výši výnosů. Z tohoto důvodu je nutné zatravnění pravidelně sežínat, nejméně 6-8 krát během vegetace, a to vždy, když tráva dosahuje výšky 10-15cm. Velmi krátce je nutné trávu sežínat v době kvetení stromů z důvodu vyzařování tepla z půdy při nočním vyzařování teplot. Posečená tráva se ponechává rozprostřena na ploše, aby byl omezen výpar vody a současně dochází k obohacování půdy o organickou hmotu. Kořenový systém často sežínaného trávníku je rozložen do mělčí hloubky než u trávníku nesekaného a tím je do určité míry omezena spotřeba vody. Zatravněné pásy ve výsadbě mají být rovné, bez vyježděných stop traktorů a s hustým a nezapleveleným porostem trávy. Dalším způsobem (u meruněk) je zatravnění středu meziřadí (50% šířky meziřadí) s herbicidním nebo kultivovaným pásem kolem stromů. V případě možnosti používání závlahy je možné od druhého až třetího roku po výsadbě střed meziřadí zatravnit. V tomto případě je nutné zvýšit dávku dusíku na ha o 40-60kg. Výhodou je neutlačování půdy a zabránění poškození kořenů při kultivaci. Nevýhodou je, že travnatý pás omezuje vydávání tepla z půdy v období kvetení meruněk. sžínané zatravněné meziřadí sžínání plevelů v meziřadí a okopávka příkmeného pásu Použitá literatura: Blažek J. a kol. Ovocnictví Nakladatelství Květ. ISBN Blažek J. Pěstujeme jabloně Nakladatelství brázda. ISBN Vachůn Z. Ovocnictví. Pěstování meruněk.1999 Skripta MZLU BRNO, ISBN