Místa ztracená v čase

Transkript

1 Místa ztracená v čase Karolína Červeňanská Úvod Díky lidské nezodpovědnosti a nerozvážnosti jsou kolem nás stavby, které pomalu chátrají a mizí z paměti. Ovšem na druhou stranu dávají možnost přírodě vzít si zpět, to co jí bylo neprávem odebráno. Mluvím o místech, která lidskou nečinností zarůstají a navrací tak tvář krajině ještě před zásahem člověka. Tomuto jevu se odborně říká sukcese, která se dá shrnout jako přirozený sled změn na určitém místě. Pro lepší představu, vám ji přiblížím na určitých příkladech [1]. Míst, kterým se budu v textu věnovat, je pár, ale jsou velice zajímavé z hlediska historického a myslím, že by mělo být ve vědomí nás všech. Soustředím se na místa na území České republiky, z důvodu, že jsou nám bližší a dostupnější, než-li ta za hranicemi. Zdůrazním využití těchto míst v této době a v případě těch, která žádné nemají, navrhnu vlastní řešení. 1. Uranové doly Jáchymov a nápravné tábory Doly s nápravnými tábory se nachází v pohoří Krušných hor severozápadně od města Jáchymov v nadmořské výšce kolem 750 m n. m. Historie nápravných pracovních táborů sahá do dob druhé světové války kdy Němci začali stavět lágry pro zajatce z nepřátelských států. Nejčastěji se v táboře nacházeli Francouzi a později i vězni z řad vojáků sovětského svazu. Po skončení války se tábory užívali pro politické vězně. To ovšem není to hlavní co nás zajímá. Tábory byly postupně rušeny během let 1960 s ústupem těžby. Od té doby chátraly a nijak se nevyužívali. Místa začala zarůstat, protože těžba se úplně přerušila a budovy začaly mizet před očima. Obr. 1: Bývalá kompresorovna [2]. Díky tomu, že tyto prostory byly více jak 30 let bez jediného zásahu člověka, nastalo přirozené osidlování vegetací a postupnému zarůstání. Jak už tomu přirozeně při sukcesy bývá, nejprve se zde rozrostly ruderální druhy, jako například kopřiva (Utica) a současně se zde začali rozrůstat i dřeviny jejichž semena sem byla zavátá z okolních lesů. Tyto druhy se nazývají pionýrské protože osidlují plochy, které předtím tvořila především neživá příroda. V tomto případě se lokalita přeměnila z původní otevřené plochy na na téměř zalesněnou, což naznačuje nárust dřevin o téměř 90 % (viz obr. 2) a místo je téměř k nepoznání. Těžko by jste na mapě hledali původní podobu dříve funkčních táborů. Nyní tudy vede naučná stezka, která veřejnosti připomíná nepěknou historii a má délku 8,5 km. Vzhledem k historické povaze místa se s lokalitou nějak nemanipuluje, aby bylo znát, že pracovní tábory na území České republiky jsou záležitostí let minulých a nebude to dlouho trvat budovy zcela zmizí a na jejich místě nebude nic než zarostlé pláně [3,4].

2 Obr. 2: Porovnání snímku z roku 1952 (nahoře) a snímku z roku 2011 (dole) [8]. 2. Hitlerovy mosty Mosty se nachází na Vysočině mezi Hulicemi a Bernarticemi a vedou přes vodní nádrž Švihov, která byla vybudována v roce 1975 na řece Želivce a slouží jako zdroj pitné vody pro hlavní město Prahu. Název dostaly díky tomu, že jich výstavba začala již za protektorátu v roce 1939 a měli propojit Německo a Brno přes Prahu. Most byl v roce 1950 dokončen, ale nemohl být použit, protože k němu nevedla žádná sjízdná silnice. Ovšem v šedesátých letech bylo provedeno rozhodnutí, že se bude se stavbou dálnice pokračovat, ale současně s tím vyšlo to, že se na řece Želivce utvoří nádrž pro pitnou vodu. Byly i plány na hydroizolaci, ale ty byly příliš nákladné, stejně jako případná demolice. Z toho důvodu byla dálnice odkloněna a vedena o kilometr dále. Proto betonové dílo od té doby chátrá. Přístup je přísně zakázán jak kvůli bezpečnosti, tak i kvůli tomu, že leží v prvním pásmu hygienické ochrany a tak o nich málo kdo ví [5]. Mosty v této lokalitě jsou dva. Jeden vede přes Sedmpanský potok a druhý se vyjímá nad hladinou bývalého údolí, kterým protékal Sedlický potok. V prvé řadě zmíním krátký most, na kterém je zarůstání patrnější. Stejně jako v předchozím případě, je vidět značné osidlování ruderárními druhy, které se nacházejí v okolních lesích. Příkladem je smrk ztepilý (Picea abies) či z listnatých stromů bříza bělokorá (Betula pendula) (viz obr. 4 a obr. 5). Na obrázku 3 je vidět, že cesty, které sloužili pro příjezd těžké techniky, jsou zcela zaniklé a nejdou tak rozeznat od okolních lesů.

3 Obr. 3: Pohled na most z druhé strany zátoky. Obr. 4: Most jdoucí do prázdna, v pozadí bříza bělokorá (Betula pendula) a dub letní (Quercus robur). Obr. 5: Most končící v hustém smíšeném lese.

4 Na druhém místě je tu dlouhý most, který končí v půlce vodní nádrže. Od krátkého mostu je vzdálen jen pár stovek metrů a dostupnost je i přes značný zákaz lehká. Obr. 6: Most v období 70. let 20. století [6]. Obr. 7: Most jak ho známe dnes [7].

5 Ten je v jarním období téměř zatopen a přes léto je vystaven přímému slunci. Vegetace na něm není tak patrná ale přesto stojí za zmínku. Jak je vidět na obrázku č. 6, tak výstavba byla velice náročná a mosty měli být dálniční chloubou, ale nebyla zde žádná přístupová cesta, to se zachovalo do dnes. Výjimečně se u prostřed lesa objeví sem tam nějaký betonový masiv, ale krom toho a mostů nejsou jediné známky po lidském zásahu. Vzhledem k tomu, že mosty se nacházejí blízko dálnice, nebylo při mém bližším prozkoumání po zástupcích z fauny vidu ani slechu. Druhý důvod byl ten, že jsem místo navštívila na podzim. Percentuální změna pro pokrytí vegetací si troufám říci, že se pohybuje kolem 90ti %, to se týká příjezdových cest a to z osobní zkušenosti. Využití těchto míst ať už k turistice či k původnímu plánu je jistě v nedohlednu. Kvůli ochrannému pásmu je lokalita nepřístupná, ačkoliv je to zajímavé místo. A ani demolice není možná, kvůli značnému riziku chemického znečištění nádrže. Ale i přes zákaz je toto místo vyhledávané dobrodruhy, které takové lokality lákají. Obr. 8: Porovnání snímku z roku 1942 (nahoře) a snímku z roku 2010 (dole) [8]. Závěr Takových míst je po celém území České republiky spousta a je to jen na nás jak taková místa vnímáme. Někteří by zapomenutá místa v čase smazali z map, kvůli tomu, že pro ně nemají hodnotu, jiní by zas na takových místech započali byznys a někteří z nás by taková nejraději ponechala osudu. Pravdou je, že já osobně volím třetí variantu a to díky tomu, že fauna i flora se naučila využívat těchto mít. Ať už je to ptactvo, které například na zmiňovaných mostech sedává, či rostlinstvo, které využívá například stíny, které vrhají tyto stavby. Tak či onak jsou tyto místa úžasná pro svojí biodiverzitu a jsou zdárným příkladem toho, jak se příroda dokáže přizpůsobit.

6 Zdroje: Karolína Červeňanská 1. Ekologická sukcese: (citováno dne ). 2. Kompresorovna: turbo.html (staženo dne ). 3. Klára Pinerová (2012). Vězeňské tábory v jáchymovských uranových dolech. Političtí vězni, dostupné z: (citováno dne ). 4. Uranové doly: (citováno dne ). 5. Dálniční mosty: (citováno dne ). 6. Fotodokumentace dálničních mostů: (staženo dne ). 7. Hitlerův most: (staženo dne ) 8. VGHMÚř Dobruška (2009). kontaminovaná místa, CENIA, dostupné z: (staženo dne ).