IKS-FOTBAL. Proč se zabývat fotbalem? Fotbal jako fenomén. Historie fotbalu. Proč fotbal na vysoké škole?

Transkript

1 IKS-FOTBAL Proč se zabývat fotbalem? Fotbal jako fenomén. Na tomto místě si dovolím použít větu z knihy Fotbal vášeň 20. století. Fotbal se stal vášní a fenoménem 20. století. Jeho nepopsatelné kouzlo, které pochopí jen ten, komu se alespoň jednou v životě poštěstilo, kulatým nesmyslem trefit branku a napnout síť za zády brankáře, zaplavilo zeměkouli (Macho, 1999). Dost možná také proto, že fotbalová říše je největší na světě, je říší bez hranic. Říší, která všechny spojuje vášnivou láskou k fotbalu. Byla jí v dobách míru, v časech válek. Fotbalová říše je území malých a velkých dětí, pro něž míč znamená život (Macho, 1999). Proč fotbal na vysoké škole? Inspirovat a kvalifikovat budoucí učitele pro zlepšení role a kvality fotbalového vzdělávacího procesu ve školní tělesné výchově. Historie fotbalu. Podíváme li se do historie tak nejstarší zprávy o míčových hrách, ze kterých se postupně vyvinul fotbal, jsou z Číny z doby asi 3000 let před naším letopočtem. Další prameny pocházejí z Japonska, ze starého Egypta a Starověkého Řecka a Říma. Fotbal se podle současných pravidel hraje jen něco více než 160 let. Definitivní podobu pravidel dala fotbalu Anglie, označovaná také za jeho kolébku. Nejednotnost přístupu k pravidlům fotbalu urychlil založení prvního fotbalového svazu na světě. Dne 26. října 1863 založilo 11 zástupců klubů a škol v Londýně fotbalovou asociaci. V Čechách a na Moravě se fotbal začal hrát koncem 19. století v cyklistických a veslařských klubech a také ve studentských kroužcích (např. zmínka z roku 1885). První fotbalové utkání v Čechách se hrálo 29. září 1887 v Roudnici nad Labem. Mezi nejstarší kluby v Čechách patří SK Slavie Praha a AC Sparta Praha. Složitost společenských podmínek pro vznik a vývoj fotbalu v Čechách odráží i určitá komplikovanost zakládání těchto klubu. Za rok založení SK Slavia Praha je považován rok 1892 ( vlastní fotbalový odbor založen až v roce 1896). Rok založení AC Sparta Praha jsou uváděna data 1891 respektive 1893, fotbal hrán až v roce Zpočátku vznikaly fotbalové kluby většinou v Praze (výjimkou v roce 1894 založený SK Plzeň a Spartak Horymír Příbram ), ale na konci 19. a začátku 20. století začal fotbal pronikat i do dalších měst a na venkov. Rozmach fotbalu uspíšilo také vydání pravidel fotbalu v českém jazyce v roce 1897 (přeložil Rossler Ořovský). Dynamický rozvoj fotbalu byl ale na druhé straně zpomalen zamítavým postojem škol k této hře. Přesto studenti i přes zákaz fotbalu postupně tvořili členskou základnu fotbalových klubů. V roce 1899 bylo sehráno první mezinárodní utkání mezi SK Slavia Praha a družstvem Berlína s výsledkem 0:0. Od roku 1897 byly kluby hrající fotbal organizovány v České amatérské atletické unii, postupný rozmach fotbalu si vynutil ustavení českého svazu fotbalového (ČSF), ke kterému došlo 19. října 1901 v Praze. Na Moravě se prvé fotbalové

2 utkání hrálo v Brně v roce V roce 1921 byla po rozkolu v ČSF a dvouletém bezvládí založena Československá asociace fotbalová (ČSAF), která byla v roce 1922 v Ženevě oficiálně přijata do FIFA. Do UEFA vstoupil československý fotbal v roce V letech 1945 až 1957 byl fotbal v Československu postupně řízen Československým fotbalovým svazem (do roku 1948), Fotbalovým odborem Československé obce sokolské (do roku 1952) a dále sekcí kopané při Státním výboru pro tělesnou výchovu a sport (do roku 1957). Po založení ČSTV v roce 1957 řízení fotbalu převzala Ústřední sekce kopané ČSTV. Od roku 1969 fotbal řídil Československý fotbalový svaz ČSTV. Po roce 1989 tuto úlohu plnila Československá fotbalová asociace, která zanikla 1. ledna 1993 s rozdělením Československé federace. Vrcholným fotbalovým orgánem v samostatné České republice se stal Českomoravský fotbalový svaz (ČMFS). Od roku 2011 užívá název Fotbalová asociace České republiky (FAČR). Organizuje i nejvyšší české fotbalové soutěže, 1. Gambrinus ligu i Pohár České pošty. Do jeho kompetence spadá i česká fotbalová reprezentace nebo futsal. V asociaci je zaregistrováno téměř klubů a přes hráčů. Fotbalová asociace České republiky (ve zkratce FAČR) je členský svaz organizací FIFA a UEFA a orgán, který organizuje fotbal v Česku. Je dalším z pokračovatelů Českého fotbalového svazu, založeného v roce Přehled a systematika obsahu herního výkonu. Tato obsáhlejší kapitola charakterizuje herní činnosti jednotlivce a hru brankáře, herní kombinace, herní systémy a standardní situace. Upozorňuje na kritická místa při nácviku a zvládnutí herních dovedností. Poskytuje základní informace o tom, co vidí učitel, respektive co by měl vidět, sledovat a diagnostikovat. Dát návod co dělá (říká) učitel, jak a které změny provést. Pro snadnější pochopení a práci s textem si připomeneme několik základních pojmů. Fáze hry útočná a obranná. V útočné fázi je družstvo od okamžiku, kdy získalo míč pod kontrolu a naopak, v okamžiku ztráty kontroly nad míčem přechází do obranné fáze hry. Herní činnosti jednotlivce jsou nacvičené komplexy pohybových dovedností. Každá herní činnost jednotlivce má technickou a taktickou stránku a jejich kvalita je ovlivňována kondiční a psychickou připraveností žáků. Herní kombinace lze chápat jako záměrnou spolupráci dvou a více hráčů sladěnou v prostoru a čase. Systémy hry jsou dány způsoby organizace hry družstva a jsou charakterizovány dělbou činností a organizací součinnosti mezi jednotlivými hráči v průběhu utkání. Technická stránka herních činností jednotlivce způsob provedení pohybového úkolu (příklad přihrávka vnitřní stranou nohy na krátkou vzdálenost) Taktická stránka herních činností jednotlivce výběr způsobu provedení pohybového úkolu (příklad podle herní situace chci přihrát vzduchem na střední, delší vzdálenost volím přihrávku vnitřním nebo přímým nártem) Kritická místa při nácviku dovedností kritickými místy při řešení pohybového úkolu nazýváme místa a úseky, které správným (nesprávným) provedením rozhodují o úspěšnosti (neúspěšnosti) řešení pohybového úkolu. Znaky správného provedení rychle, efektivně, ekonomicky. Herní činnosti jednotlivce Útočné:

3 hra bez míče (výběr míče) přihrávání zpracování míče vedení míče obcházení soupeře střelba Obranné: obsazování hráče s míčem obsazování hráče bez míče obsazování prostoru odebírání míče Herní kombinace Útočné založené na: na přihrávce výměně místa činnosti přihrej a běž Obranné založené na: vzájemném zajišťování přebírání hráčů zesíleném obsazováním hráčů s míčem součinnosti při vystavení soupeře do postavení mimo hru Herní systémy Útočné: postupného útoku rychlého protiútoku kombinovaného útoku Obranné: zónové obrany osobní obrany kombinované obrany Standardní situace zahájení hry míč rozhodčího vhazování míče kop od branky přímý volný kop nepřímý volný kop kop z rohu pokutový kop

4 Hra brankáře Útočná fáze: bez míče řízení hry, výběr místa s míčem vykopávání, vyhazování, přihrávání, vedení, obcházení, zpracování Obranná fáze: bez míče řízení hry, volba optimálního postavení s míčem chytání, vyrážení, odebírání Herní činnosti jednotlivce Herní činnosti jsou nacvičené komplexy pohybových úkolů. Každá herní činnost jednotlivce má technickou a taktickou stánku a jejich kvalita je také ovlivněna úrovní kondiční a psychické připravenosti. Herní činnosti jednotlivce můžeme rozdělit do dvou základních kategorií útočné a obranné. Herní činnosti jednotlivce útočné: hra bez míče (výběr místa) přihrávání zpracování míče vedení míče obcházení soupeře střelba Hra bez míče výběr místa pohyb bez míče Neustálý záměrný a účelný pohyb hráče po hřišti, umožňující optimální řešení konkrétního individuálního nebo skupinového herního úkolu. Pohyb bez míče obvykle rozdělujeme podle toho, zda se hráč pohybuje vysokým nebo nízkým tempem na chůzi, klus, běh a sprint. Výběr místa má tři základní formy: Uvolňování odpoutání se od osobně obsazujícího hráče soupeře s cílem získat výhodné postavení. Tato činnost je často spojená klamavými pohyby. Nabíhání přímočarý pohyb do volného prostoru s cílem získat výhodné postavení. Únik přímočarý pohyb směřující k soupeřově brance, spojený s možností bezprostředního ohrožení branky soupeře. Kritická místa: Výběr prostoru musí být veden jak do šířky, tak do hloubky hřiště. Zásada s nejbližšími spoluhráči tvořit trojúhelník. Pro správné provedení veškerých pohybů souvisejících s během platí, že hráč musí svou běžeckou techniku přizpůsobit měnícím se herním podmínkám a musí být. neustále připraven měnit tempo a směr Proto je nutné, aby se těžiště fotbalisty nacházelo níže než např. těžiště závodního běžce, který má tělo ve vzpřímené poloze.

5 Pohyb rukou slouží ke zrychlení, stabilizaci rovnováhy a k přípravě na tělesný kontakt se soupeřem. Co vidí učitel: Co dělají útočící hráči bez míče? Stojí nebo nabíhají? Kam se dívají nabíhající hráči? Pozorují spoluhráče s míčem a všímají si protihráčů v prostoru? Využívají všechny prostory hřiště? Nenabíhá do stejného prostoru více hráčů? Daří se jim spojit hru bez míče s další herní činností? Co dělá / říká / učitel: Nezapomeň hrát i když nemáš míč. Nedívej se jen na spoluhráče s míčem, ale i ostatní. Měj přehled o protihráčích v prostoru, kde hraješ. Nenabíhej do prostoru, kam nabíhá jiný spoluhráč a nabíhej, aby tě viděl spoluhráč s míčem. Využij klamavých pohybů a vymýšlej originální způsob řešení. Přihrávání Přihrávka je záměrné usměrnění míče nohou, hlavou nebo jinou částí těla spoluhráči tak, aby jej mohl zpracovat. Osvojení přihrávek je podmínkou vzájemné spolupráce hráčů, kterou limituje také dovednost míč zpracovat. Pro úplnost můžeme přihrávání rozdělit podle následujících kriterií. Způsobu provedení: přihrávka nohou (vnitřní stranou nohy placírkou, vnitřním nártem, přímým nártem, vnějším nártem) přihrávka hlavou (ve stoji, ve výskoku, v pádu) rukama (při vhazování) hrudníkem, stehnem nebo jinou částí těla Vzdálenosti letu míče: krátkou vzdálenost střední vzdálenost dlouhou vzdálenost Výšky letu míče: po zemi polovysoké vysoké Směru letu míče: kolmé vpřed

6 šikmé vpřed do strany šikmé vzad vzad Rychlosti letu míče: pomalé střední rychlé Rotace míče: bez rotace s rotací Vzhledem k hráči, kterému je přihráváno: na hráče před hráče za hráče Vzhledem k obsazení soupeřem: přihrávky volného hráče (volnému, obsazenému) přihrávky obsazeného hráče (volnému, obsazenému) Podle předcházející činnosti: z místa (nehybný míč) po zpracování po vedení míče po obejití soupeře prvním dotykem (po zemi, ze vzduchu tzv. volej, těsně po odrazu tzv. halfvolej ) Kritická místa: Rozběh k míči. Došlap stojné nohy vedle míče a špička nohy směřuje ve směru přihrávky Nápřah kopající nohy současně s došlapem Plynule navázat švih kopající nohy k míči zakončený kopem do míče Trup a ruce přispívají ke stabilizaci těla při přihrávce. Stojná noha mírně pokrčena v kolením kloubu a švihová noha zpevněna v poloze odpovídající příslušnému způsobu přihrávky. Co vidí učitel: Jak a kterou částí dovedou hráči přihrát technicky správně? (Ne)omezují osvojené způsoby přihrávání herní výkon? Dovedou přihrát po zemi nebo vzduchem, eventuelně na jakou vzdálenost?

7 Řeší herní situace přihrávkou optimálně, s velkým rizikem nebo alibisticky? Co dělá / říká / učitel: Základem správné přihrávky je technika kopu a dále ji procvičuj. Přemýšlej o účelnosti přihrávky vzhledem k herní situaci a nezbavuj se bezhlavě míče. Před přihrávkou zvedni hlavu a podívej se kde máš spoluhráče. Přihrávka nemusí vždy směřovat k soupeřově brance. Zpracování míče Zpracování míče patří mezi nejdůležitější herní činnosti, protože hráč se zpracováním míče zmocňuje míče a dostává ho pod kontrolu. Rychlé a bezpečné zpracování míče je základem úspěšného zapojení do herního děje. Hlavním kritériem je dráha letu míče a část těla, která míč zpracovává. Dílčím kritériem dělení může být pohyb hráče (na místě, do pohybu, v pohybu). Způsoby zpracování míče: Převzetí míče pohybujícího se po zemi (chodidlem, vnitřní a vnější stranou nohy, přímým nártem) Kritická místa: Odhad dráhy pohybujícího míče. Zaujmutí postavení proti míči. Přenesení váhy na stojnou nohu a nastavení nohy, která míč převezme výše uvedenými způsoby v uvolněné a mírně předsunuté pozici. Plynulé navázání další činnosti. Tlumení jde o zpracování, kdy hráč nechá míč dopadnout a zabraňuje odrazu současně s dopadem, respektive okamžitě po odrazu. (chodidlem, vnitřní a vnější stranou nohy, tlumení jedním nebo oběma bérci) Kritická místa: Odhad dráhy letícího míče. Zaujmutí postavení proti míči vzhledem k předpokládanému místu dopadu míče. Přenesení váhy na stojnou nohu Nastavení nohy, která míč tlumí výše uvedenými způsoby nad místo kam dopadne. Plynulé navázání další činnosti. Stahování zpracování polovysokých a vysokých přihrávek před dopadem na zem. (vnitřní a vnější stranou nohy, nártem, stehnem, hrudníkem ojediněle i hlavou) Kritická místa: Odhad dráhy letícího míče a místa dopadu. Zaujmutí postavení proti míči vzhledem k předpokládanému místu dopadu míče.

8 Přenesení váhy na stojnou nohu a zvednutí nohy, která míč stahuje výše uvedenými způsoby. U stahování hrudníkem hmotnost rozložena na obě nohy. Následuje zpětný pohyb v okamžiku dopadu míče na část těla, která míč stahuje. Plynulé navázání další činnosti. U stahování hrudníkem odehrát míč před nebo po dopadu míče na zem. Co vidí učitel: Zaujme odpovídající postavení před zpracováním? Je hráč schopen dostat míč pod kontrolu, zpracovat míč, jakým způsobem a kterou částí těla? Naváže co nerychleji po zpracování optimálně další činnost vzhledem k dané herní situaci? Co dělá / říká / učitel: Sleduj míč a zaujmi rychle postavení v prostoru, kde budeš míč zpracovávat. Vyber správné řešení i pozičně, aby ti umožnilo krytí míče. Sleduj postavení protihráčů i spoluhráčů a vědět co uděláš s míčem po zpracování. Vedení míče Vedení míče je charakterizováno plynulým nebo přerušovaným pohybem hráče s míčem zvoleným směrem. Vedení míče si můžeme představit jako běh s míčem respektive pohyb s míčem různým tempem za účelem překonání prostorových vzdáleností. Určitým způsobem vedení může být i držení míče, které je zaměřeno na jeho kontrolu bez snahy o získání prostoru. Používá se, pokud chceme hru z taktických důvodů zpomalit, nebo když není momentálně volný žádný spoluhráč nebo pokud se neschyluje k okamžité útočné akci. V zásadě se vedení míče dá rozdělit z hlediska směru, rychlosti a způsobu. Pro potřeby výuky postačí kritérium způsobu vedení míče. Podle tohoto kritéria rozlišujeme vedení míče: přímým nártem vnitřní stranou nohy vnitřním nártem vnějším nártem Při vedení přímým nártem lze vyvinout vysoké tempo běhu, při změnách směru nebo tempa běhu používáme také ostatní části nohy. Kritická místa: Cit pro míč, koordinace pohybu a rovnováha. Posouvat míč příslušnou částí nohy před jejím došlapem na zem. Sledovat nejen míč, ale i hráče a herní situaci. Nepřetržitá kontrola míče, která umožňuje okamžité nové řešení. V tréninku učit vést oběma nohama.

9 Co vidí učitel: Je vedení míče účelné? Kam se hráči při vedení míče dívají pozorují jen míč? Vnímají herní situaci před sebou, vedle sebe, za sebou? Jsou hráči schopni s míčem zastavit, změnit směr? Co dělá / říká / učitel: Vedení míče využívej jen je li to účelné v dané herní situaci. Nedívej se jen na míč. Zvedni hlavu a hledej vhodně pozičně postaveného spoluhráče. Nedávej si míč daleko od nohy. Obcházení soupeře Obcházení soupeře charakterizujeme jako překonání hráče, který se snaží zabránit řešení herních činností v útočné fázi hry. Obcházení soupeře respektive řešení útočných soubojů situací 1:1. Jejich úspěšnost je důležitým činitelem útočné fáze hry a její efektivnosti. O volbě způsobů obcházení rozhoduje postavení a pohyb protihráče a škála způsobů obejití, které hráč ovládá. Na úspěšnosti obcházení soupeře se výrazně podílí a uplatňují klamavé pohyby, finty, tvůrčí a originální způsoby obejití. Slouží k oklamání a odvedení pozornosti protihráče za účelem překonání bránícího hráče. Důležité je postavení vlastního těla mezi míč a protihráče, kdy rameno na straně stojné nohy je nakloněno k soupeři a tak je možné lépe kontrolovat míč vzdálenější nohou. Možností je spousta, zde jsou uvedeny jen některé běžné formy této techniky. Přehled způsobů obcházení: Soupeř v bočném postavení změnou rychlosti změnou směru zašlápnutím zaseknutím Soupeř v čelném postavením krátkou kličkou dlouhou kličkou prohozením obhozením stahovačkou Zády k soupeři rychlým obratem s odcloněním kolem bránícího hráče (po klamném výpadu nebo překročení míče na opačnou stranu) Kritická místa:

10 Utajení způsobu obcházení. Využití klamavých pohybů v odpovídající rychlosti a vzdálenosti od soupeře. Krytí míče před soupeřem. Plynulé navázání další činnosti. Co vidí učitel: Sledujte reakci hráče na činnost obránce, zbavuje se míče nebo se ho pokusí obejít? Uplatňuje hráč více způsobů obejití? Jaká je úspěšnost obcházení soupeře? Uplatňuje klamavé pohyby? Umí si přikrýt míč? Co dělá ( říká ) učitel: Zdokonaluj cit pro míč, ovládání míče i se změnou směru a rychlosti. Snaž se udržet míč u nohy. Zdokonaluj a vymýšlej klamavé pohyby tělem a dolními končetinami. Neboj se podstoupit riziko osobního souboje 1:1. Neprováděj klamavé pohyby příliš rychle, protože soupeř na ně nestačí reagovat. Neprováděj klamavé pohyby příliš pomalu, protože soupeř stačí odhalit tvůj úmysl. Reakci soupeře na zřetelný a včasný klamavý pohyb využij k rychlému obejití a uvolnění od soupeře. Střelba Zjednodušeně lze říct, že střelba je usměrnění míče do branky soupeře tak, aby jej brankář nemohl zneškodnit. Je jedním z důležitých faktorů, který rozhoduje nejen o úspěšnosti útočné fáze, ale i celého utkání. Střelbu dle systematiky můžeme rozdělit v podobném duchu jako přihrávky, jelikož mají z technického hlediska mnohé společného. Rozdělení na základě kriterií: Podle způsobu provedení: přihrávka nohou (vnitřní stranou nohy tzv. placírka, vnitřním nártem, přímým nártem, vnějším nártem tzv. šajtlí, patou, špičkou tzv. bodlem ) přihrávka hlavou (ve stoji, ve výskoku, v pádu) Podle vzdálenosti místa střelby od branky: z bezprostřední blízkosti (z brankového území) ze střední vzdálenosti (do 20m) z velké vzdálenosti (nad 20m) Podle výšky letu vystřeleného míče: přízemní polovysoká vysoká

11 Podle rotace: přímá obloukem falšovaná Podle rychlosti letu míče: prudká měkká technická Podle úhlu střelby: kolmo na branku šikmo na branku Podle činnosti, která střelbě předchází: z místa (standardní situace) po vedení po obejití soupeře po zpracování prvním dotykem po přihrávce po zemi, ze vzduchu volejem, po odrazu od země halfvolejem po získání míče Vidíte, že škála je velmi rozsáhlá a tudíž pro potřeby výuky ve školách a základního programu výuky fotbalu nám postačí zabývat se střelbou, kterou rozlišujeme podle toho, která část nohy a hlavy je během střelby v kontaktu s míčem. Proto si tuto část více přiblížíme. Střelba vnitřní stranou nohy tzv. placírka Je nejčastěji využívána pro střelbu na krátkou vzdálenost. Hlavním účelem je především přesnost. Kop se provádí vnitřní stranou nohy, velkou plochou mezi patou, vnitřním kotníkem a kloubem palce. Stojná noha je zapřena vedle míče, špička nohy ukazuje ve směru střely. Střelba vnitřním nártem Slouží pro střelbu na delší vzdálenost. Používá se při diagonálních střelách na branku ze hry, nebo při zahrávání volných kopů. Umožňuje zahrát míč s falší a je proto v praxi většinou využívána, kdy rotovaná střela na branku musí obletět protihráče. Střelba vnějším nártem tzv. šajtlí Má ve fotbalovém utkání široké využití. Lze ji použít pro střelbu na krátkou a střední vzdálenost. Míč lze zahrát přímo nebo s falší.

12 Střelba přímým nártem Je považována za způsob provedení, který umožňuje dosažení nejvyšší rychlosti míče. Střelbu přímým nártem využijeme při volných kopech nebo střelbě na větší vzdálenost. Další formy střelby Zde zahrnujeme střelbu z voleje v bočním postavení, střelbu v pádu přes hlavu tzv. nůžky a střelbu z voleje. Tyto způsoby jsou poměrně náročné. Střelba z voleje v bočním postavení je využívána tehdy, pokud se míč nachází stranou od hráče, zhruba ve výši jeho boků. Míč je zasažen nohou s propnutým kolenem. Kontaktu nohy a míče předchází velmi dlouhý nápřah švihové nohy a úvodní rotace celého těla kolem svislé osy. Pro střelbu v pádu přes hlavu jsou charakteristické situace, kde je nutné okamžitě odkopnout nebo překvapivě vystřelit na branku vysoko letící míč. Střelba z voleje znamená určitý moment překvapení ve hře, protože je míč vystřelen bez předchozího zpracování. Využití má při překvapivých střelách na branku. Kritická místa: technická stránka nácviku a zdokonalování střelby je v podstatě shodná již s uvedenými způsoby přihrávání. Rozběh k míči. Došlap stojné nohy vedle míče a špička nohy směřuje ve směru střelby. Nápřah kopající nohy současně s došlapem. Plynule navázat švih kopající nohy k míči zakončený kopem do míče. Trup a ruce přispívají ke stabilizaci těla při střelbě. Stojná noha mírně pokrčena v kolením kloubu a švihová noha zpevněna v poloze odpovídající příslušnému způsobu střelby. Co vidí učitel: Kolikrát za utkání hráči vystřelili, jakým způsobem a technicky správně? Kteří hráči a z jaké vzdálenosti? Prostor a úspěšnost finálních přihrávek? Jakým způsobem byla vypracována střelecká příležitost individuálně nebo po kombinaci? Co dělá / říká / učitel: Před střelbou vnímej postavení brankáře popřípadě výhodnější postavení spoluhráče. Snaž se o umístění střely. Snaž se utajit okamžik střely, jednej rychle, pohotově, překvapivě. K nácviku techniky střelby využívej každou příležitost.

13 Herní činnosti jednotlivce obranné Hlavním cílem obranných činností jednotlivce je odebrat soupeři (nejlépe konstruktivně) míč, respektive nedovolit mu rozvinout útočnou akci nebo ohrozit branku. Obranná činnost je povinností každého hráče. Obranné herní činnosti jednotlivce rozdělujeme na: obsazování hráče s míčem obsazování hráče bez míče obsazování prostoru odebírání míče Obsazování prostoru Obsazování prostoru jednotlivými hráči je jedním ze základů obranné hry týmu, které je ale vhodná jen do okamžiku, dokud od soupeře s míčem nehrozí přímé ohrožení branky. Typickým příkladem je situace při přečíslení soupeřem (situace 1:2, 1:3), kterou musí obránce řešit obsazováním prostoru tak, aby zpomalil akci soupeře a získal tak čas pro návrat spoluhráčů nebo vytlačil útočícího hráče do méně nebezpečného prostoru při zachování vlastního postavení mezi soupeřem s míčem a vlastní brankou. Bránící hráč musí ustupovat klidně a rozvážně a během ústupu se přemísťuje mezi oběma soupeři tak, že se posunuje vždy o něco víc k soupeři, který má v daném momentě míč. Tímto způsobem obránce znemožňuje soupeřovým hráčům s míčem samostatný unik, případně kombinaci pomocí kolmých nebo příčných přihrávek. Obsazování prostoru vyžaduje od bránícího hráče schopnost předvídat vývoj herní situace a intuici (cit pro řešení herní situace). Kritická místa: Neobsazovat žádného z postupujících hráčů. Bránit prostor v nejkratším směru k vlastní brance. Nevyrážet proti míči, není-li absolutní jistota jeho získání. Obsazování hráče bez míče Obsazování hráče bez míče je jednou ze základních obranných činností jednotlivce jejíž význam narůstá v okamžiku ztráty míče, čili v přechodu z útočné do obranné fáze. Obecně lze říci, že je povinností každého hráče obsadit v souladu se zvolenou týmovou taktikou odpovídajícím způsobem (těsně nebo volně) určeného soupeře. Provádí se v závislosti na vývoji herní situace a současný fotbal je náročný na taktickou stránku obsazování. Protihráči by měli být správným způsobem obsazováni na části či po celém hřišti nepřetržitě (záleží na záměrech a pojetí hry např. různé varianty presinkového způsobu bránění). Způsob obsazování je závislý na těchto faktorech: postavení hráčů vzhledem k brance bránícího hráče (vzdálenost a směr), postavení hráčů vzhledem k centru herního děje (k míči vzdálenost a směr), rychlosti soupeře a bránícího hráče, technické vyspělosti soupeře a bránícího hráče, kvalitě terénu.

14 Bránící hráč v podstatě vždy zaujímá postavení mezi vlastní brankou a soupeřem, ale poněkud blíže k míči od spojnice soupeř střed vlastní branky. Cílem obsazování hráče bez míče je zabránit nebo alespoň znesnadnit obsazovanému hráči účinně spolupracovat se spoluhráčem s míčem a připravit výhodnou situaci pro odebírání míče a případně míč následně odebrat. Kritická místa: Obsazovat nepřetržitě s různou mírou volnosti hráče soupeře. Včas zaujmout postavení vzhledem soupeři, míči, vlastní brance. Předvídat a reagovat na změny herní situace obsazovaný soupeř, míč. Zabránit získání míče. Obsazování hráče s míčem Obsazování hráče s míčem zařazujeme mezi základní obranné činnosti jednotlivce, protože na kvalitě její realizace závisí úspěch obranné fáze hry celého týmu. Hráče s míčem je nutné obsazovat těsně, protože je přímým a bezprostředním ohrožením pro bránicí družstvo. Míra těsnosti může být ale různá v závislosti na konkrétních podmínkách herní situace. Bránící hráč musí být aktivní a neustále se staví na spojnici mezi protihráčem s míčem a středem vlastní branky s cílem donutit soupeře ke zpomalení pohybu a vytlačit ho do strany hřiště. Toto postavení změní jen tehdy, když to vyžaduje situace a pokud je to z hlediska jejího optimálního řešení účelné. Základní požadavky jsou: zabránit soupeři projít obranou zabránit přihrávce (především kolmé nebo přímé směrem k brance) zabránit střelbě připravit situaci pro odebrání míče Z hlediska postavení bránícího hráče rozlišujeme dva základní způsoby obsazování soupeře s míčem: V čelném postavení, kdy má bránící hráč soupeře před sebou, branku za sebou. Útočící hráč může být čelem nebo zády k bránícímu hráči, který zaujímá obranný střehový postoj, což znamená, že je ve stoji rozkročném s nohama mírně pokrčenýma, a hmotnost těla spočívá na pření části chodidel. Tento postoj umožňuje rychlou reakci na činnost soupeře. V bočném postavení, kdy bránící hráč běží mezi vlastní brankou soupeřem. Kratší běžecké kroky umožňují rychlou reakci na změny rychlosti nebo směru soupeřova běhu. Tyto základní způsoby obsazování se ve hře vyskytují ve vzájemné kombinaci, bránící hráč musí nejen volit optimální postavení, ale musí být schopen rychlé práce dolních končetin a reagovat na změnu a očima sledovat především míč, ne nohy soupeře. Kritická místa: Výběr, volba a včasnost zaujmutí optimálního postavení

15 Nutnost těsného obsazení s pravidly tolerovaným osobním kontaktem Předvídat, rychle, pružně a přesně reagovat na změny činnosti soupeře Nepřetržitě obnovovat a zachovávat stabilitu při klamných pohybech soupeře Být aktivní, připravovat situaci pro odebírání míče Odebírání míče Odebírání míče je finální obrannou činností jednotlivce. Cílem obranné činnosti je získat kontrolu nad míčem. Základním předpokladem pro odebírání míče je odpovídající řešení předcházejících nebo současně probíhajících obranných činností obsazování prostoru, obsazování hráče bez míče a s míčem. Ne každý okamžik je vhodný k odebírání míče, protože se musí obránce snažit (i v součinnosti s ostatními bránícími hráči), aktivní hrou dostat soupeře do situace, která mu usnadní odebírání míče. Míč lze získat v těchto momentech: dříve než se ho zmocní soupeř (před zpracováním), v průběhu jeho zpracování soupeřem, kdy už ho má soupeř pod kontrolou (po zpracování). Rozlišujeme tyto základní způsoby odebírání míče: Zachycením přihrávky zpravidla jde o konstruktivní odebírání míče předskočením v situaci, kdy je útočící hráč zády k obránci i soupeřově brance a nemá míč pod kontrolou. Vypíchnutím obránce provádí většinou v situacích, kdy soupeř získává nebo již má míč pod kontrolou. Variabilnost způsobů provedení je poměrně velká ve stoji (odkopnutím), v pádu, ve výskoku, rozštěpem, kde lze, s využitím povolené hry tělem. Skluzem (vklouznutím) většinou v bočném postavení v situaci, kdy se útočník dostal poněkud před obránce a ten v pádu odebírá míč špičkou nebo nártem zpravidla vzdálenější nohy od soupeře. Jde o technicky velmi náročný a variabilní způsob a také riskantní, neboť v případě neúspěšného zákroku se obránce pádem vyřazuje ze hry. Odebírání míčů letících vzduchem tvoří zvláštní skupinu hry hlavou ve výskoku, v pádu, ve stoji předskočením nebo v co nejvyšším výskoku s důraznou, ale pravidly povolenou hrou tělem znemožňující soupeři přiblížit se k míči. Rozhodující je správný odhad situace, odpovídající časoprostorové sladění vlastní činnosti a v rámci pravidel přiměřeně energická hra tělem. Kritická místa: Sleduj míč a obsazovaného soupeře Zaujímej neustále správné postavení vzhledem k soupeři, míči, vlastní brance Odhadni nejvhodnější okamžik a způsob odebírání míče Využívej dovolené hry tělem Odebírej míč konstruktivně Obranné činnosti jsou vždy vázány na útočné, a proto jejich trénink spojujeme. Například nácvik obsazování většinou spojujeme s nácvikem odebírání míče. V utkáních se na konečném výsledku rovnoměrně podílí, jak účinná střelba, tak úspěšná obrana. Proto také

16 musíme věnovat pozornost i nácviku a zdokonalování obranných činností. Podívejme se ještě na co by jste se měli jako učitelé zaměřit diagnostikovat při vlastní hře. Co vidí učitel: Jak jednají hráči po ztrátě míče? Obsazují protihráče s míčem těsně, volně, vůbec? Obsazují protihráče bez míče těsně, volně, vůbec? Reagují způsobem obsazování na vývoj herní situace? Zaujímají obsazující hráči správné postavení? Sledují při obsazování míč? Kdy, kde a jakým způsobem se snaží odebrat míč? Pod kontrolu získalo družstvo míč chybou soupeře nebo vlastní aktivní činností? Využívají hráči dovoleným způsobem hru tělem? Co dělá / říká / učitel: Nepřestávej hrát, když ztratíš míč a okamžitě reaguj na novou herní situaci. Nesleduj jen míč, ale pozoruj současně protihráče i spoluhráče. Snaž se správně vyhodnotit herní situaci a ve svém prostoru obsaď protihráče s míčem, nejbližšího protihráče bez míče nebo jen prostor. Zbytečně neustupuj do těsné blízkosti vlastní branky. Úspěšnou obrannou činností rozhodíš soupeře, ztrácí sebedůvěru. Herní kombinace Herní kombinace můžeme specifikovat jako záměrné jednání dvou a více hráčů podřízené jejich vzájemné a vědomé, časově i prostorově sladěné spolupráci při řešení společného herního úkolu. Hlediska dělení herních kombinací mohou být: podle počtu zúčastněných hráčů (dvou, tří, čtyř ) podle hráčských rolí (krajní hráč obranné řady hrotový hráč útočné řady apod.) podle prostoru, kde se uskutečňují (podél pomezní čáry, v křídelním prostoru, pře pokutovým územím atd.) podle fáze hry (útočné kombinace při zakládání, vedení a zakončení útoku) podle obsahu činnosti zúčastněných hráčů (útočné, obranné) Poslední uvedené kriterium se považuje jako základní, a proto z hlediska systematiky se rozdělují herní kombinace na: Útočné založené na přihrávce založené na přihrávce a nabíhání tzv. přihrej a běž ( narážečka ) založené na výměně místa Obranné vzájemné zajišťování

17 přebírání hráčů zesíleném obsazování hráčů činnosti při vystavení soupeře mimo hru Herní kombinace útočné Kombinace založená na přihrávce Vyplývá ze spolupráce hráčů založené na přihrávce. Technická stránka je zastoupena určitým způsobem přihrávání jedním hráčem a ve zpracování míče druhým. Taktická stránka spočívá ve volbě způsobu přihrávání a zpracování míče. Tyto kombinace jsou charakterizovány přihrávkami a jejich: směrem (kolmý, šikmý, příčný, zpětný) vzdáleností (krátká, střední, dlouhá) výškou (přízemní, polovysoká, vysoká) rychlostí ( měkká přihrávka, prudká střílená přihrávka) Často dochází ke kombinacím přihrávek, přihrávky mohou jít přímo na hráče do nohy, ale současný fotbal stále více vyžaduje přihrávky časované do pohybu před hráče. Kombinace založené na přihrávce a nabíhání tzv. přihrej a běž ( narážečka ) Podstata těchto kombinací je založena na spojení dvou na sebe navazujících přihrávek mezi dvěma hráči. V případě kombinace dvou hráčů - narážečky ji můžeme znázornit trojúhelníkem dvě strany tvoří pohyb míče a třetí pohyb hráče bez míče. Hráč, který provádí druhou přihrávku, řeší situaci většinou přihrávkou prvním dotykem. Obměny vznikají podle jinak řešeného způsobu provedení např. přihrávka jde po zpracování míče, krátkém vedení míče, případně i po obejití soupeře. Taktická stránka je podmíněna charakterem herní situace (herním prostorem, postavením spoluhráčů, protihráčů apod.). Cílem těchto kombinací je uvolnit se z osobní obrany soupeře, vytvořit prostor a pozici pro střelbu nebo přihrávku. Uplatňují se po celém hřišti, ale především ve zhuštěném prostoru před nebo v pokutovém území. Jejich uplatněním může dojít k přečíslení útočících hráčů nad bránícími a jejich použití je často výhodné v situacích 2:1, 2:2, 2:3. Kombinace založená na výměně místa Podstatou je činnost hráčů s různou funkcí založená na současné výměně herních prostorů. K výměně míst může dojít křižováním a přebíháním, kdy se jedná: o spolupráci hráčů bez míče (získat výhodné postavení pro následné řešení herní situace). o součinnost hráčů, z nichž jeden vede míč. Z hlediska prostoru rozdělujeme kombinace založené na výměně místa: do hloubky do šířky

18 Kritická místa: Technicky správné, rychlé a bezpečné zvládnutí útočných herních činností jednotlivce pod časovým a prostorovým tlakem. Umět se rychle rozhodovat je základem úspěšného zapojení do herního děje. Velký repertoár techniky klamání s míčem, bez míče a kreativní způsob ovládání míče. Neustálý záměrný a účelný pohyb hráče po hřišti, umožňující optimální řešení konkrétního individuálního nebo skupinového herního úkolu. Vysoká kombinační jistota. Pokračování systematického technického tréninku s přihlédnutím k individuálním zvláštnostem a věku. Systematické využívání cvičení a her s důrazem na správnou techniku. Co vidí učitel: Hráč ztrácí míč, než se dostane k soupeři. Je příliš mnoho ztrát míče, hráči se staví blízko sebe. Je špatný výběr místa. Co dělá (říká) učitel: Počínej si klidněji snížit tempo, měj míč pod kontrolou. Utvořte si větší prostor, zůstaňte víc od sebe, nebo učitel sám úpravou zvětší prostor pro kombinaci. Zvol vždy postavení, aby ti mohli přihrát a využívej prostoru co nejlépe pro krátkou i dlouhou přihrávku. Herní kombinace obranné Založené na vzájemném zajišťování Vzájemné zajišťování jedná se o spolupráci mezi obráncem obsazujícím útočníka s míčem a nejbližším spoluhráčem, který ho zajišťuje. Zajišťující spoluhráč může pomoci v případě, když soupeř obejde bránícího hráče. V blízkosti vlastní branky musí být vzájemné zajišťování prováděno neustále v takovém postavení, které znesnadňuje soupeři individuálně proniknout do nebezpečného prostoru v blízkosti branky a vytváří předpoklady pro aktivní a agresivní obranu s možností konstruktivního přechodu do útočné fáze. Vzájemné zajišťování může být: jednostranné (krajní hráč zajištěn spoluhráčem z vnitřní strany) oboustranné (zajišťování hráče středové řady nebo středního obránce z obou stran) volným obráncem (zajišťování liberem v kombinované obraně) při přečíslení obrany (v situacích 3:2, 4:2, 4:3 apod.) Založené na přebírání hráčů

19 Přebírání hráčů obranná kombinace, při které si dva hráči přebírají soupeře přebíhajícího z prostoru jednoho hráče do prostoru hráče druhého nebo si vyměňují obsazování soupeřů, kteří se objevují v jiných ostaveních. Hráči musí důsledně individuálně obsazovat až do okamžiku, kdy si soupeřovi hráči mění svá místa. Pro plynulé přebírání je nutné periferní vidění a rychlé změny orientace na jiného soupeře, stejně jako rychlé změny pohybu. Nutnost komunikace mluvit v okamžiku přebírání. Tato kombinace je základ pro úspěšné uplatnění jak zónové, tak kombinované obrany. V tréninkovém procesu je nutné nacvičovat a zdokonalovat přebírání hráčů s míčem i bez míče, učit hráče vnímat prostor, předvídat vývoj hry a spolupracovat s využitím komunikace učit hráče mluvit. do šířky (soupeř se pohybuje napříč hřištěm) do hloubky (soupeř se pohybuje do hloubky hřiště křižování) Založené na zesíleném obsazování hráče s míčem Zesílené obsazování hráčů tyto kombinace nazýváme zdvojování či ztrojování (obsadit protihráče zpravidla dvěma, ale i třemi hráči s cílem odebrat míč a přejít do útočné fáze). Využívají se v prostorech, kde je činnost soupeře s míčem omezena (pomezní čáry), při zesilování nebezpečných prostorů pro vlastní branku nebo proti velmi dobrým hráčům soupeře. Uplatňují se i ve středu hřiště při vytváření tlaku na míč, jsou součástí presinkového bránění. Cílem těchto kombinací je získání míče. Musí být uskutečňovány důrazně a agresivně. Činnosti při vystavení soupeře mimo hru Činnost při vystavení soupeře do postavení mimo hru užívá se při hře soupeře založené na dlouhých přihrávkách nebo při řešení standardních situací. Základem je součinnost mezi bránícími hráči a mezi bránícími hráči a brankářem (ten musí rychle reagovat v případě nevydařeného vystavení do postavení mimo hru a včas vyběhnout proti míči). Tyto kombinace mají charakter signálů a je nutné dostatečné osvojení v tréninku a přípravných utkáních. Kritická místa: Základ individuální zvládnutí obranných herních činností jednotlivce, taktické jednání, chování, rychlost, obratnost. Umět se rychle rozhodovat je základem úspěšného zapojení do herního děje. Neustálý záměrný a účelný pohyb hráče po hřišti, umožňující optimální obranné jednání na všech pozicích a řešení konkrétního individuálního nebo skupinového herního úkolu. Orientace na míč, aktivní obrana, situačně správné posouvání podle dráhy míče, dostat soupeře pod tlak. Rychlé rozpoznání všech střídajících se útočných možností. Technicky dokonalý a herně kreativní obránce jako první hráč pro základ kvalitní útočné fáze. Žádné zbytečné fauly. Pokračování systematického technického tréninku s přihlédnutím k individuálním zvláštnostem a věku.

20 Systematické využívání cvičení a her s důrazem na správnou techniku. Co vidí učitel: Obránce se míče nezmocní a soupeř obránce obejde. Hráči dovolí soupeři mnoho brankových příležitostí. Neobsazuje se dostatečně, příliš málo vlastních hráčů je v blízkosti míče a nemohou tak ostře krýt soupeře a míč. Co dělá / říká / učitel: Nevyrážej bezhlavě přibližuj se a sleduj míč, zvol správný okamžik pro zisk míče nebo vytlačení soupeře do strany Jdi proti střele, nenech soupeře střílet, hráč s míčem je nebezpečnější Nenechávej soupeře za zády, stále buď včas mezi míčem a vlastní brankou, zajišťujte se a nuťte soupeře hrát do šířky Systémy hry Systémy hry způsoby organizace hry družstva jsou charakterizovány vzájemnou dělbou činností a organizací součinnosti mezi jednotlivými hráči a řadami v průběhu utkání. Systémy hry útočné Variabilita uplatňovaní útočných herních systémů a časté změny rytmu hry závisí na způsobu a organizaci obranné hry soupeře a na dispozicích hráčů vlastního týmu. Systém postupného útoku Systém postupného útoku založen na kombinační hře většího počtu hráčů při zorganizované obraně soupeře. Systém rychlého protiútoku Systém rychlého protiútoku - založen na co nejrychlejším proniknutí k soupeřově brance (na 2-3 přihrávky) do jeho nezorganizované obrany. Základem je rychlost, jednoduchost, přímočarost, využívá se momentu překvapení. Systém kombinovaného útoku Systém kombinovaného útoku využívá a spojuje typické struktury postupného útoku a rychlého protiútoku. Existuje mnoho variant prolínání těchto systémů. Systémy hry obranné Obranná fáze hry začíná, když družstvo ztratí kontrolu nad míčem a končí, když míč znovu získá. Základem úspěšné obranné hry je dobrá organizovanost obrany a cílevědomá součinnost všech hráčů. V současném fotbalu se při organizaci obranné hry všichni hráči družstva zapojují do obranné činnosti ihned po ztrátě míče. Proto každý hráč musí ovládat, vzhledem k současným požadavkům hry, technickou i taktickou stránku všech obranných

21 herních činností jednotlivce, zásady spolupráce v obranných kombinacích a možnostech jejich uplatnění. Systém zónové obrany Základní princip spočívá v obsazování předem stanoveného prostoru (území) podle jednotlivých hráčských funkcí. Zónová obrana je založena na zodpovědnosti každého hráče za určitý prostor. Důležitým požadavkem je kompaktnost jednání celého týmu, kterého lze dosáhnout postupným vzájemným zajišťováním. V systému zónové obrany hráč zodpovídá nejen za svého protihráče v prostoru, ale za celou herní situaci. Vlastní obranná strategie i příslušné taktiky obrany jsou odvislé od mnoha faktorů, které stanovují určité požadavky (herní úkoly) i podmínky pro jejich realizaci v utkání. Přesto je důležité respektovat základní principy, v podstatě platné pro všechny výkonnostní skupiny i různá rozestavení hráčů. aktivní obrana v obraně nesmíme reagovat pasivně kompaktní a koordinovaný pohyb směrem k míči rychlý pohyb obrany vpřed jako celek vzájemná komunikace vzájemný koučink Systém osobní obrany Klasický pojatý systém osobní obrany, kdy každý hráč družstva bez vyjímky osobně obsazuje určeného hráče soupeře, se v současném fotbalu téměř nevyskytuje. Systém osobní obrany se využívá jen krátkodobě v některých úsecích hry. Při přerušené hře např. kop od branky soupeře s cílem nedovolit soupeři získat vykopávaný míč, dále při výrazně technicko taktické a kondiční převaze nad soupeřem opět s cílem získat míč apod.. Systém kombinované obrany Tento obranný systém spojuje zásady systému osobní a systému zónové obrany. Základní varianty systému kombinované obrany jsou dány počtem osobně a zónově bránících hráčů. Vznik byl vyvolán nutností co nejefektivněji obsazovat nejlepší hráče soupeřova týmu a zabránit jim ve spolupráci se spoluhráči i v individuálním řešení herních situací. Variabilita existuje i v pojetí osobního obsazování. Určený hráč či hráči soupeře mohou být osobně bráněni po celém hřišti nebo na vlastní polovině, či z půlky vlastní poloviny, a to stále jedním bránícím hráčem, nebo ho může bránit hráč stojící nejblíže v okamžiku ztráty míče. Bránicí hráči si mohou také útočícího hráče případně předávat. Vývoj spěje k velmi variabilním variantám, které odrážejí dynamiku hry (vyžadují od hráčů herní myšlení, pružnou reakci na vývoj hry, čtení hry, orientaci v prostoru i v čase atd.). Tuto proměnlivost můžeme chápat jako změnu ve způsobech obsazování během jedné útočné akce soupeře a tedy jako změnu počtu osobně a zónově bránících hráčů podle vývoje situace. Současný fotbal klade velké nároky na plasticitu a elastičnost obranných systémů. Hra brankáře Obranná fáze hra bez míče

22 řízení hry, komunikace v OF a při přechodu z ÚF do OF volba optimálního postavení (stavění se) při přímém ohrožení branky (1:1, střelba) při nepřímém ohrožení branky (zásahy do hry) míč od soupeře míč od spoluhráče hra s míčem chytání míče spodní (koš) na místě, v pohybu přízemní, polovysoké vrchní (prsty) na místě, v pohybu (v pádu) polovysoké, vysoké vyrážení míče pěstí (pěstmi) dlaní (dlaněmi) jinou částí těla - na místě, v pohybu (v pádu) přízemní, polovysoké, vysoké odebírání míče nohou, hlavou (odkopnutím, vypíchnutím) Útočná fáze hra bez míče řízení hry, komunikace v ÚF a při přechodu z OF do ÚF výběr místa (pro zpětnou přihrávku od spoluhráče) hra s míčem vykopávání míče přímo ze vzduchu (volej) vyhazování míče spodním obloukem vrchním obloukem házenkářským způsobem přihrávání míče zpracování míče vedení míče obcházení soupeře

23 Standardní situace Každou standardní situaci vždy řešíme z hlediska: útočícího týmu útočné fáze bránícího týmu obranné fáze zahájení hry nepřímý volný kop přímý volný kop rohový kop pokutový kop vhazování ze zámezí kop od branky míč rozhodčího Kapitola poskytla teoretický náhled z obsahu herního výkonu hráče fotbalu. Snažili jsme se zdůraznit a poukázat na diagnostickou činnost učitele při zdokonalování herních dovedností a pozorování utkání (průpravné hry) ve snaze najít fotbalový problém, který nesmí končit jen konstatováním špatně přihráváme, útočníci se neprosadí, obránci jsou neefektivní atd.. Pro získání jistoty jsme vám zde předložili jednoduchý návod, co vidí učitel, respektive co by měl vidět, sledovat a diagnostikovat. Dále co dělat (říkat), jak a které změny provést. Didaktická technologie a pojetí učiva fotbalu ve školní tělesné výchově Učitel, který vstupuje na neznámou půdu fotbalu, obvykle řeší dvě otázky: Co budu s dětmi dělat a jak to budu dělat. Je důležité vymezit fotbalový problém resp. herní úkoly, kterými se budeme zabývat. Vysvětlit podstatu a smysl učení se novým dovednostem. Pokud hráč nemá jasno co dělá, proč to dělá, nácvik a zdokonalování není efektivní. Učitel musí vědět komplexně všechno o nacvičované dovednosti. Musí znát principy, provádí pozorování jednotlivce, jak se učí novým dovednostem, pomocí zpětných vazeb opravuje chyby, ukazuje možnosti ke zlepšení činností, které se nejvíce podílejí na výkonu. Vybrat nejvhodnější způsob výuky. Rychlost osvojování si dovedností je závislá na způsobu nácviku, který by měl odpovídat věku a schopnostem hráče. Nacvičujeme činnosti související se vztahem částí a celku, u mladších kategorií od celku k částem a k celku, později po částech, progresivním spojováním částí v celek (Dobrý, 1988). Je třeba přistupovat individuálně, skupinový trénink. Umět rozeznat chyby a ještě důležitější je, jak je opravovat. Je třeba se zaměřit na tzv. kritická místa, která rozhodují o správném (nesprávném) provedení dovednosti. Přitom nesmíme hráče přetěžovat přemírou informací. Soustřeďte se na rozhodující činnosti, po jejich zvládnutí můžete přikročit k dalším činnostem. Věnujte těmto činnostem větší časový úsek, častým pozorováním a rozborem získáte schopnost rychle, efektivně rozhodnout o dalším postupu. Zajistit specifické zpětné informace. Typy informací jako např. to bylo dobře provedeno, bylo to dobré nepomáhají k zvládnutí dovednosti. Správnými informacemi jako např. přihrávka nebyla ještě dokonalá, protože jsi měl špatně postavenou stojnou nohu, při dalším provedení se na to soustřeď (správná ukázka) učí hráče rozpoznávat, zda dovednost zvládli dobře, uvědomovat si, že učitel práci rozumí a klade důraz na kvalitu provedení. Vést žáky ke sledování provedení činnosti a hodnocení provedení výkonu. Umění hodnotit svůj

24 pohybový výkon by se mělo postupně rozvíjet, učitel by se měl žáků ptát, co provedli dobře, chybně, v čem se mohou zlepšit (rozvoj tvůrčího myšlení). Více chválit, zvláště u mladších žáků. Uznání kvalitního výkonu pomáhá zvyšovat sebedůvěru hráče, motivuje ho k další činnostem, vytváří se pozitivní vztahy, zlepšuje se kvalita nácviku. Sledování a hodnocení vlastního didaktického procesu. Trénink mládeže není jen dráha o jedné koleji. Rozumí se tím využívání širokého spektra stylů, prostředků, forem, různého obsahu a hlavně transferu nových poznatků do vyučovacího (tréninkového) procesu a do hry neustrnout jen u jednoho modelu přípravy v delším časovém období. Snaha zajistit náhradu za tzv. uliční fotbal. Průpravné hry a různá modifikovaná utkání pomáhají žákům zlepšovat se ve hře. Neexistuje však žádná průpravná hra, která by byla lékem na všechno. Průpravné hry se musí přizpůsobovat a proměňovat, což je nedílnou součástí učebního procesu. Zpočátku volíme jednoduší formy, kde se děti seznamují s cílem, organizací a pravidly. Postupně můžeme zvyšovat nároky a přibližovat průpravnou hru podmínkám utkání. Tvorba průpravné hry musí probíhat v určitém logickém sledu. Vyjádřit fotbalový problém, herní úkol. Jak budou zapojeni hráči, jako jedinec, nebo malá skupina popř. celé družstvo. Seznámíme žáky s cílem, organizací a pravidly. Musí být jasný, reálný pro žáky a musí se vztahovat k danému problému. Rozhodneme jakou velikost hřiště a zvolíme míč. Pro učitele (trenéra) a hráče však musí být utkání (průpravné hry) se soutěžením rovněž součástí učení. Utkání a učení jsou neoddělitelné jevy, poskytují si navzájem zpětné informace a návody. Z hlediska rozvoje výkonu jsou obě stejně důležité. Je možné se dívat na utkání a sledovat, jak efektivní jsou hráči v určitých situacích, jak řeší všechny ty malé drobné hry v rámci té velké sportovní. Budeme-li hodnotit, jak úspěšně řeší situace 1:1, 2:1, 2:2, 3:2, atd., pomůže nám to velmi v přípravě tréninku. Tvorba průpravné hry musí probíhat v určitém logickém pořádku. Prvním úkolem je najít a vyjádřit skutečný fotbalový problém, herní úkol. Co by se měli děti v průpravné hře naučit? Pak se rozhodujeme, jak budou zapojeni hráči. Je hlavním řešitelem problému jedinec, malá skupina nebo celé družstvo? Jestliže jsme vymezili problém (herní úkol), rozhodli se o počtu hráčů a brankách, můžeme určit rozměry hřiště a jeho zařízení. S prvky průpravné hry manipulujeme tak, aby to vyhovovalo potřebám dětí. V následujících řádkách najdete příklady, jak je možné proměňovat prvky, abychom vytvořili podmínky pro řešení konkrétního problému. Jakmile se hráč seznámí se základní manipulací s míčem, musí se seznámit se situací 1:1: 1. Prvotní fotbalová rovnice (jak se naučit řešit situace 1:1). 2. Jak se naučit spolupracovat (2:2, 3:3). 3. Prohlubování spolupráce (4:4).

25 Proměnlivé prvky průpravných her Volba branek cílů: Široké branky (cca 10m, hra bez brankaře) střelecká průpravná hra Koncové zóny Fotbal s cílovými hráči Oddálené branky (branky posunuté dál za koncovou čáru) Různé branky vyhovují různým potřebám (např. jedna velká a dvě malé branky, jedna branka a hra přes čáru) Počet hráčů převaha jedné strany: Začátečníci mohou mít problémy s přechodem z jedné úrovně na druhou (např. z PH 2:2 na 3:3). V tomto případě je vhodné použít početní převahu jedné strany ( žolík = volný hráč, např. 3:2), a tím zmenšit jedné straně odpor (tlak = prostor, čas). Hřiště jeho rozměry a tvar: Stanovili jsme fotbalový problém, rozhodli jsme se pro počet hráčů a zvolili jsme vhodné branky, zamyslíme se nad rozměry hřiště. Tvar a rozměry jsou dalším důležitým krokem při tvorbě průpravných her. Na příliš malém hřišti bude docházet k mnoha konfliktům a konfrontacím, je-li hřiště příliš velké, hráči mají moc času na rozhodování. Orientační rozměr na jednoho 10 x 5 metrů. Je-li hřiště kruhového tvaru místo čtyřúhelníkového, může usnadnit útočníkům výběr správného úhlu, nebudou si také často navzájem překážet (HC na držení míče 5:2). Průpravná hra se čtyřmi brankami vyžaduje spíše širší než delší hřiště. Pro průpravnou hru zaměřenou na protiútok potřebuje velmi dlouhé a úzké hřiště. Formy zahájení MOF: S návratem do stejného zahajovacího postavení mající podobu herních cvičení, výhodou je, že se ihned dostávají k jádru věci, k hlavnímu učebnímu problému. Volná průpravná hra je to příležitost hrát bez jakéhokoli trenérova zasahování do činností s možností hráčů se svobodně (samostatně) projevit (rozhodnout). Pravidla jako limitující faktor: Pravidlo omezí jeho činnost nebo možnosti (počet dotyků s míčem, počet přihrávek, směr přihrávání, apod.). Pravidla vyrovnávající šance nebo vychylující rovnováhu sil (volní hráči = žolíci, narážeči, apod.).