Smrt mûla v Rusku jin pach neï v Africe. V Africe

Transkript

1 /I/ Smrt mûla v Rusku jin pach neï v Africe. V Africe za prudké anglické palby taky leïely mrtvoly mezi liniemi dlouho nepohfibené, ale slunce pracovalo rychle. Za noci vítr pfiiná el ten nasládl, dusiv a tûïk pach plyn nafoukl mrtvé a ti se v záfii cizích hvûzd stra- idelnû napfiimovali, jako by se je tû jednou dali do boje, mlãky, bez nadûje, kaïd sám; av ak uï následujícího dne se zaãali scvrkávat, nekoneãnû unavení se choulili k zemi, jako by se do ní chtûli zavrtat a kdyï pro nû pozdûji mohli dojít, byli mnozí z nich uï lehouncí a vyschlí a z tûch, které nûkde na li aï po t dnech, zbyly málem uï jen kostry, volnû se klátící v uniformách, jeï jim byly najednou pfiíli velké. Byla to suchá smrt v písku, slunci a vûtru. V Rusku byla smrt mazlavá a smrdutá. Lilo celé dny. Sníh mizel. Mûsíc pfiedtím ho bylo pfies dva metry. Zniãená vesnice zpoãátku vypadala, Ïe sestává jen ze zuhelnatûl ch stfiech; nyní noc co noc nehluãnû vyrûstala z klesajícího snûhu. Vykoukly fiímsy oken, za pár dní nato oblouky dvefií, pak schody, vedoucí do rozbfiedlé bûloby. Sníh tál a tál a s ním pfiicházeli mrtví. Byli to stafií mrtví. O vesnici se bojovalo nûkolikrát: v listopadu, v prosinci, v lednu a teì v dubnu. Dobyli ji a opustili a dobyli a znovu opustili, pfii ly snûhové boufie a zasypaly mrtvoly, ãasto uï bûhem nûkolika hodin tak 3

2 hluboko, Ïe fiadu z nich sanièáci nemohli najít a pak témûfi kaïd den rozhodil novou vrstvu bûloby pfies tu spou È, jako kdyï nemocniãní sestra pfiehodí prostûradlo pfies zakrvácenou postel. Nejdfiív se objevili lednoví mrtví. LeÏeli nejv a vylezli zaãátkem dubna, hned jak zaãalo ub vat snûhu. Byli na kost zmrzlí a tváfie mûli z edého vosku. Pohfibívali je jako prkna. Na pahorku za vsí, kde nele- Ïelo tolik snûhu, jej odházeli lopatami a vykopali jámy do zmrzlé zemû. Byla to dfiina. U prosincov ch mrtv ch na li zbranû, které patfiily mrtv m z ledna. Pu ky a ruãní granáty klesly hloubûji neï tûla; obãas i helmy. U tûchhle mrtvol se osobní známky daly vyfiíznout snadnûji, snûhová voda uï látku rozmoãila. Stála v otevfien ch ústech, jako by se ti mrtví utopili. Nûkter m roztály sem tam i konãetiny. KdyÏ je odná eli, bylo tûlo je tû ztuhlé, ale païe se uï klátila a houpala jako by kynula, stra livû lhostejnû a skoro obscénnû. V em, kdoï leïeli na slunci, roztály nejdfiív oãi. Ztratily skeln v raz a panenky zrosolovatûly. Led se v nich rozpustil a pozvolna vytékal ven oãi jako by plakaly. Pak zas najednou na nûkolik dní pfiituhlo. Sníh zmrzl a zledovatûl. UÏ neklesal. Pak se v ak znovu vrátil lín, tepl vítr. V povadlé bûlosti se nejdfiív objevila edivá skvrna. Za hodinu to byla ruka, kfieãovitû trãící vzhûru. Tamhle je uï zas jeden, poznamenal Sauer. Kde? zeptal se Immermann. Naproti, pfied kostelem. Nevyhrabeme ho? Na co? V ak on uï ho vítr vyhrabe sám. Tam vzadu je je tû nejmíà na dva metry snûhu. Tahle zatracená vesnice leïí pfiece níï neï v echno ostatní kolem. Nebo snad mermomocí chce je tû jednu dávku ledové vody do holínek? Jasnû Ïe ne. Sauer za ilhal ke kuchyni. Má tu ení, ãím nás dnes uctí? 4

3 Zelím. Zelím s vepfiov m, brambory a vodou. Vepfiové se ov em nekoná. Samozfiejmû zelí! To je tenhle t den uï potfietí. Sauer si rozepnul kalhoty a vymoãil se. Loni jsem je tû ãural velk m obloukem, prohlásil s hofikostí. S vojensk m fiízem, jak se slu í a patfií. Bylo mi dobfie. Prvotfiídní Ïrádlo. KaÏd den jsme postoupili tolik a tolik kilometrû! Myslel jsem, Ïe budu za chvíli doma. Teì ãurám jako civilista, zasmu ile a nebaví mû to. Immermann si zasunul ruku pod uniformu a línû se drbal. Mnû by bylo fuk, jak ãurám jen kdybych uï byl zase civilista. Mnû taky. Ale vypadá to, jako bychom mûli zûstat vojáky vûãnû. Jasnû. Hrdinové, dokud nechcípnem. Jenom esesáci je tû ãurají obloukem. Sauer si kalhoty zase zapnul. Ti si to mûïou dovolit. My se dfieme a oni sklízejí slávu. Bojujeme dva tfii t dny o nûjaké zatracené mûsto a na poslední den pfiijde SS a vítûznû do nûho vtáhne pfied námi. Jen si v imni, jak se o nû peãuje! Mají vïdycky ty nejtlust í kabáty, nejlep í boty a nejvût í kus masa! Immermann se za klebil. Ale teì uï ani SS neobsazují Ïádná mûsta. Teì ustupují. Stejnû jako my. Ne jako my. My nevypalujeme a nestfiílíme, co nám pfiijde pod ruku. Immermann se pfiestal krábat. Co to s tebou dneska je? divil se. Najednou tak lidsky! Dej si pozor, aby tû nezaslechl Steinbrenner jinak je tû skonãí v trestné ãetû. Podívej sníh pfied kostelem se propadl! Teì je tam z toho chlapa vidût uï i kus païe. Sauer se tam podíval. Jestli obleva potrvá, tak bude zítra pfiehozen pfies nûjak kfiíï. Je na správném místû. Zrovna nad hfibitovem. Tam je nûjak hfibitov? 5

4 Samozfiejmû. Ty se na to nepamatuje? Pfiece jsme tu uï jednou byli. Pfii na em posledním útoku. Koncem fiíjna. Sauer se natáhl pro svûj e us. Tamhle jdou provian- Èáci! Honem jinak na nás zbudou uï jen spla ky. Ruka rostla a rostla. UÏ to nevypadalo, jako by tál sníh zdálo se, jako by ruka pomalu rostla ze zemû jako bledá hrozba a zkamenûlé volání o pomoc. Velitel roty se zastavil. Co je to tamhle? Nûjak Ivan, pane poruãíku. Rahe se podíval dûkladnûji. Mohl uï rozeznat vybledl kus rukávu. To není Rus, prohlásil. ikovatel Mücke pohyboval v holínkách palci. Nemohl velitele roty ani cítit. Stál pfied ním sice v bezvadném pozoru kázeà byla nad ve keré osobní pocity, ale aby vyjádfiil své pohrdání, h bal neviditelnû palci v holínkách. Blbec, myslel si. Kecal! Dejte ho vykopat! pfiikázal Rahe. Rozkaz. Nasaìte na to hned nûkolik lidí. Není to moc pûkn pohled. Baãkoro, pomyslel si Mücke. Sráãi! Îe to není pûkn pohled! Jako by to byl první mrtv, kterého vidíme! To je nûmeck voják, fiekl Rahe. Rozkaz, pane poruãíku. UÏ ãtyfii dny nacházíme jen Rusy. Dejte ho vykopat. Pak uvidíme, co je zaã. Rahe ode el do své ubikace. Náfuko, fiíkal si Mücke. Má kamna, tepl dûm a Ïelezn kfiíï kolem krku. Já nemám ani Îelezn kfiíï I. tfiídy. A pfiitom bych si ho zaslouïil stejnû jako on to své Ïelezáfiství. Sauere! zavolal. Immermanne! Sem! Vezmûte s sebou lopaty! Kdo tam je tû je? Graebere! Hirschmanne! Berningu! Steinbrennere, vy pfievezmete velení! Tamhleta ruka! 6

5 Vykopat a pochovat, kdyï to bude Nûmec! Vsadím se, Ïe to Ïádn Nûmec není. Steinbrenner se pfiiloudal. Nevsadíme se? zeptal se. Mûl vysok, chlapeck hlas a marnû se pokou el mluvit hloubûji. O kolik? Mücke na okamïik znejistûl. O tfii rubly, fiekl pak. O tfii okupaãní rubly. Pût. Pod pût nejdu. Dobrá, tak pût. Ale hned na ruku. Steinbrenner se smál. V bledém slunci se mu zaleskly zuby. Bylo mu devatenáct, mûl plavé vlasy a tváfi gotického andûla. Na ruku, samozfiejmû! Jak jinak, Mücke? Mücke Steinbrennera nemûl moc rád, ale bál se ho a byl opatrn. KaÏd o Steinbrennerovi vûdûl, Ïe je víc neï stoprocentní. Dobrá, dobrá. Mücke vytáhl z kapsy pouzdro z vi - Àového dfieva, na jehoï víãku byl vypálen kvûtinov vzorek. Cigaretu? Jasnû. VÛdce nekoufií, Steinbrennere, poznamenal jako mimochodem Immermann. DrÏ hubu. Ty drï hubu. Zfiejmû roupama neví, co bys dûlal! Steinbrenner zdvihl dlouhé fiasy a úkosem si Immermanna zmûfiil. UÏ jsi asi ledacos zapomnûl, co? Immermann se smál. Já hned tak nûco nezapomenu. A moc dobfie vím, jak to myslí, Maxi. Ale abys ty nezapomnûl, co jsem fiíkal já. VÛdce nekoufií. To bylo v ecko. Tady jsou na to ãtyfii svûdci. A vûbec nekoufií, to ví kaïdé dítû. Nechte toho kecání! napomenul je Mücke. A kopat. Rozkaz velitele roty. Tak jedem! Steinbrenner si zapálil cigaretu, kterou mu dal Mücke. 7

6 Odkdy se ve sluïbû koufií? zeptal se Immermann. Tady nejste ve sluïbû, zrozpaãitûl Mücke. Nekecejte uï a vykopejte toho Rusa. Hirschmanne, vy taky. Není to Rus, oznámil Graeber. On jedin pfiisunul k mrtvému nûkolik prken a zaãal kolem païe a prsou odhazovat sníh. Teì uï byla zfietelnû vidût mokrá uniforma. Není? Steinbrenner pfie el rychle a jistû jako taneãník po kymácejících se prknech a pfiidfiepl vedle Graebera. Na mou du i! Tohle je nûmecká uniforma. Obrátil se. Mücke! Není to Rus! Vyhrál jsem! Mücke neohrabanû pfiiklop tal. Zíral dolû do díry, kam pomalu skapávala voda z okrajû. To nechápu, brblal. UÏ skoro t den nacházíme jen Rusy. Musí to b t nûkdo z prosince a propadl se hloubûji. MÛÏe to b t taky nûkdo z fiíjna, nadhodil Graeber. Tenkrát tudy procházel ná pluk. Nesmysl. Z tûch uï to nemûïe b t Ïádn. MÛÏe. Bojovali jsme tu v noci. Rusové ustoupili a my jsme museli hned dál. To je pravda, pfiidal se Sauer. Blbost! Na e záloha urãitû na la v echny mrtvé a pohfibila je. Urãitû. To není tak jisté. Koncem fiíjna uï hodnû snûïilo. A tenkrát jsme je tû postupovali rychle. To fiíká uï podruhé. Steinbrenner se podíval na Graebera. Jestli chce, mûïu ti to klidnû je tû jednou zopakovat. Tenkrát jsme pfie li do protiútoku a postoupili o víc neï o sto kilometrû. A teì ustupujeme, co? Teì jsme zase tady. Ustupujeme tedy nebo ne? Immermann varovnû Èouchl do Graebera. Postupujeme snad? zeptal se Graeber. Zkracujeme na e linie, prohlásil Immermann a díval 8

7 se posmû nû Steinbrennerovi do tváfie. UÏ cel rok. Strategická nezbytnost, abychom vyhráli válku. To pfiece ví kaïd. Na té ruce je prsten, vyhrkl najednou Hirschmann. Kopal dál a vyprostil druhou ruku mrtvého. Mücke se sh bl. Skuteãnû. Dokonce je zlat. Snubní prsten. V ichni se tam podívali. Dej si pozor, po eptal Immermann Graeberovi. Jinak ti ta svinû zkazí dovolenou. Udá tû jako defétistu. Jenom ãeká na nûco takového. Hraje si na dûleïitého. Dej si pozor rad i ty. Na tebe má vût í pifku neï na mû. Mnû je to fuk. Já stejnû nikdy Ïádnou dovolenou nedostanu. To jsou znaky na eho pluku, fiekl Hirschmann. Hrabal dál rukama. TakÏe to tedy urãitû není Rus, co? Steinbrenner se klebil na Mückeho. Ne, není, odpovûdûl nazlobenû Mücke. Naval prachy! koda Ïe jsme se nevsadili o víc! Naval! Nemám je u sebe. Kdepak je má? V í ské bance? Dûlej, sem s nimi. Mücke se podíval zufiivû na Steinbrennera. Pak vytáhl zpod ko ile váãek a odpoãítal peníze. Dneska jde v ecko ejdrem! Ksakru! Steinbrenner si schoval peníze. Myslím, Ïe je to Reicke, poznamenal Graeber. CoÏe? Tohle je urãitû poruãík Reicke z na í roty. Tady má nárameníky. A tuhle na pravém ukazováãku mu chybí poslední ãlánek. Nesmysl. Reicke byl ranûn a dopravili ho do t lu. íkali nám to. Je to Reicke. 9

8 Oãistûte mu obliãej. Graeber a Hirschmann kopali dál. Opatrnû! volal Mücke. Neuhoìte ho do hlavy. Tváfi se vynofiila ze snûhu. Byla mokrá a vypadala divnû, oãní dûlky byly je tû plné snûhu; jako by nûjak sochafi nedodûlal masku a nechal ji slepou. Mezi modr mi rty se zabl skl zlat zub. NemÛÏu ho poznat, stûïoval si Mücke. Musí to b t on. Tenkrát jsme tady neztratili Ïádného jiného dûstojníka. Vytfiete mu oãi. Graeber okamïik váhal. Pak etrnû odstranil sníh rukavicí. Je to on, potvrdil. Mückeho se zmocnilo rozãilení. Pfievzal teì sám velení. Pfiipadalo mu, Ïe u toho musí b t vy í hodnost, kdyï se jedná o dûstojníka. Zdvihnout! Hirschmann a Sauer nohy, Steinbrenner a Berning ruce. Graebere, vy dávejte pozor na hlavu! Jedem, v ichni najednou ráz, dva, teì! Tûlo se pohnulo. Znovu! Ráz, dva, zvednout! Mrtvola se opût pohnula. Ze snûhu pod ní se ozval tlumen povzdech, jak tam vnikal vzduch. Pane ikovateli, noha povoluje, zvolal Hirschmann. Byla to holínka. NapÛl se utrhla. Snûhová voda rozlo- Ïila v koïené botû maso nohou a to teì povolilo. Pustit! PoloÏit! kfiiãel Mücke. Bylo pozdû. Tûlo sjelo nazpátek a Hirschmannovi zûstala holínka v ruce. Je noha uvnitfi? zeptal se Immermann. Dejte tu holínku stranou a kopejte dál, rozkfiikl se Mücke na Hirschmanna. Koho by taky napadlo, Ïe uï je tak mûkk! A vy, Immermanne, si toho nechte. Mûjte úctu pfied smrtí! Immermann na Mückeho uïasle vyvalil oãi, ale nefiekl nic. Za nûkolik minut uï sníh kolem mrtvoly odhrabali úplnû. V mokré uniformû na li náprsní ta ku s doku- 10

9 menty. Písmo bylo rozmáãené, ale je tû ãitelné. Graeber mûl pravdu, byl to poruãík Reicke, kter na podzim patfiil k rotû jako velitel ãety. Musíme to hned hlásit, fiekl Mücke. Poãkejte tady! Hned jsem zpátky. Ode el k domu, kde bydlel velitel roty. Byla to jediná trochu zachovalá budova. Pfied revolucí asi patfiila popovi. Rahe sedûl ve velkém pokoji. Mücke vrhl zavil pohled na iroká ruská kamna, v nichï praskal oheà. Na lavici u kamen leïel RahÛv vlãák a spal. Mücke podal hlá ení a Rahe s ním vy el ven. Chvíli hledûl na Reickeho. Zatlaãte mu oãi, fiekl nakonec. To nejde, pane poruãíku, vysvûtlil Graeber. Oãní víãka jsou uï moc zmûklá. Pfietrhla by se. Rahe se podíval k rozstfiílenému kostelu. Odneste ho zatím tam dovnitfi. Máme nûjakou rakev? Rakve zûstaly za námi, hlásil Mücke. Mûli jsme jich je tû nûkolik pro zvlá tní pfiípady. Rusové je ukofiistili. Doufám, Ïe pro nû budou mít pouïití. Steinbrenner se rozesmál. Rahe se nesmál. Mohli bychom nûjakou udûlat? To by trvalo moc dlouho, pane poruãíku, fiekl Graeber. Tûlo je uï pfiíli mûkké. A ve vsi by se stûïí na lo vhodné dfievo. Rahe k vl. PoloÏte ho na celtu. Pohfibíme ho v ní. Vykopejte hrob a stluãte kfiíï. Graeber, Sauer, Immermann a Berning nesli rozpadávající se tûlo do kostela. Hirschmann je váhavû následoval s holínkou, v níï je tû vûzely kusy nohy. ikovateli Mücke! fiekl Rahe. Pane poruãíku! Dnes nám sem po lou ãtyfii zajaté ruské partyzány. Mají b t zítra ráno zastfieleni. Exekuci má vykonat na e rota. Zeptejte se ve va í ãetû, kdo se hlásí dobrovolnû. Jinak urãí lidi pisárna. 11

10 Rozkaz, pane poruãíku! BÛhví, proã to musíme udûlat zrovna my! Nu ano, pfii tom zmatku. Hlásím se dobrovolnû, oznámil Steinbrenner. Dobfie. RahÛv obliãej se ani nepohnul. Odpochodoval po cestû vyházené ve snûhu. Zpátky ke kamnûm, myslel si Mücke. Baãkora! Co je na tom, odbouchnout pár partyzánû? Jako kdyby oni neodpráskli stovky na- ich kamarádû! Jestli ti Rusové dorazí vãas, mohli by zrovna vykopat hrob i pro Reickeho, napadlo Steinbrennera. U etfiili bychom si práci. Vyfiídilo by se to jedním vrzem. Co vy na to, pane ikovateli? Pro mne za mne! Mücke mûl hofiko v Ïaludku. Taková kantorská du e, myslel si. Vyzábl, vyãouhl, chmelová tyãka s kostûn mi br lemi. Poruãík je tû z první války. V téhle nebyl nikdy pov en. Îe je stateãn, no dobrá, a kdo dneska není? Ale vûbec Ïádná vûdcovská povaha. Co si myslíte o Rahovi? zeptal se Steinbrennera. Ten na nûho nechápavû zazíral. Je to velitel na í roty, ne? Jasnû, ale jinak? Jinak? Co jinak? Ale nic, zabruãel Mücke. Dost hluboké? zeptal se nejstar í Rus. Bylo mu asi sedmdesát let, mûl bílé, u pinûné vousy a velmi modré oãi a mluvil lámanû nûmecky. DrÏ hubu a mluv, aï se tû nûkdo zeptá, okfiikl ho Steinbrenner. Byl náramnû ãil. Oãima sledoval Ïenu, která patfiila k partyzánûm. Byla mladá a statná. Hloubûji! pfiikázal Graeber. Spolu se Steinbrennerem a Sauerem hlídal vûznû. 12