Sborník přednášek L. P. Elektro s.r.o.

Transkript

1 Sborník přednášek L. P. Elektro s.r.o. Novoměstská 1a, Brno Fax:

2 1. vydání ISBN:

3 OBSAH Zákon 458/2000 Energetický zákon a jeho základní požadavky na projektování elektroinstalací... 1 Požadavky vyplývající ze Stavebního zákona (186/2006 Sb.) a navazující prováděcí vyhlášky 268/2009 Sb. (OTP) na elektrické rozvody... 9 Vyhláška 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby její dopad na elektrické rozvody Vyhláška 499/2006 Sb. o dokumentaci staveb a její dopad na projekt a provedení elektroinstalace a autorizované osoby a projektování Postavení autorizované osoby dle zákona 360/1992 Sb a osob neautorizovaných v projekci elektro Ing. Karel Dvořáček předseda TNK č. 22 a člen TNK č. 76 a autorizační komise ČKAIT Principy základních elektrotechnických norem, informace o nových normách Ing. Michal Kříž, IN-EL Praha, člen TNK č. 22 Podmínky pro připojení zařízení žadatele k elektrizační soustavě (vyhláška ERÚ č. 51/2006 Sb., ve znění vyhlášky č. 81/2010 Sb.) Technické podmínky pro osazení měřicích zařízení regionálních dodavatelů elektrické energie u zákazníků Václav Macháček, dlouholetý pracovník energetiky ČENES, o.s. Možnosti výkonových jističů pro 21. století Martin Dostál, Schneider Electric CZ, s. r. o. Několik vět z problematiky elektronických komunikací Ing. Jiří Kliner, viceprezident ČAT (Česká asociace telekomunikací), člen Sektorové rady ICT a zkušební komise TZS ČKAIT Kabelové rozvody z hlediska projektů požární bezpečnosti stavby Ing. Jan Peterek, K.B.K fire, s.r.o. Projektová dokumentace elektročásti stavby Ing. Jiří Horák, autorizovaný inženýr projekce elektro

4 Přepínače sítí Ing. Mgr. Jiří Kůs, ELEKTROKOMPONENTY AZ s.r.o. Požadavky na Rozváděče nízkého napětí z hlediska montáže, výroby a kontroly Ing. Jiří Sluka, inspektor elektrických zařízení TIČR pobočka Ústí n. L. Ing. Vladimír Macháček, inspektor elektrických zařízení TIČR pobočka Ústí n.l. Typové zkoušky rozváděčů ano či ne? Ing. Josef Malý, Elektrotechnický zkušební ústav s.p. Přípojnicové systémy a typově zkoušené rozvaděče Pavel Škoch, Product Manager, Rittal Czech, s.r.o.

5 Zákon 458/2000 Energetický zákon a jeho základní požadavky na projektování elektroinstalací Ing. Karel Dvořáček předseda TNK č. 22 a člen TNK č. 76 a autorizační komise ČKAIT Zákon 458/2000 Energetický zákon v platném znění je základní legislativní podklad pro elektrotechniku s velkým dopadem na projektování elektroinstalací. Z tohoto důvodu e vhodné se věnovat alespoň vybraným, základním požadavkům. Důležitý požadavek, platící pro výrobce elektřiny kromě jiného uvádí v 23: Výrobce elektřiny je povinen: a) na své náklady zajistit připojení svého zařízení k přenosové soustavě nebo k distribuční soustavě, b) umožnit a uhradit instalaci měřicího zařízení provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy, ke které je výrobna elektřiny připojena, c) zpřístupnit měřicí zařízení provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy, ke které je výrobna elektřiny připojena, e) řídit se pokyny technického dispečinku provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy, ke které je výrobna elektřiny připojena, f) předávat operátorovi trhu technické údaje vyplývající ze smluv o dodávce elektřiny prostřednictvím subjektu zúčtování, který převzal odpovědnost za jeho odchylku, nebo přímo pokud je subjektem zúčtování, a další nezbytné informace pro plnění povinností operátora trhu, g) poskytovat provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy, ke které je výrobna elektřiny připojena, potřebné údaje pro provoz a rozvoj přenosové soustavy nebo distribuční soustavy, a operátorovi trhu údaje potřebné pro plnění jeho povinností, h) předávat provozovateli soustavy, ke které je výrobna elektřiny připojena, informace nezbytné pro dispečerské řízení, i) dodržovat parametry kvality dodávané elektřiny stanovené Pravidly provozování přenosové soustavy nebo Pravidly provozování distribuční soustavy, j) podílet se na úhradě oprávněných nákladů provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy spojených s připojením výrobny elektřiny, 1

6 k) uhradit provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy podle Pravidel trhu s elektřinou systémové služby odpovídající objemu elektřiny vyrobené ve vlastní výrobně a spotřebované zákazníkem bez použití energetického zařízení jiného držitele licence, l) informovat účastníky trhu s elektřinou způsobem umožňujícím dálkový přístup 1. o podílu zdrojů elektřiny použitých pro výrobu elektřiny v uplynulém roce, 2. o množství emisí CO 2 a o množství radioaktivního odpadu vyprodukovaného při výrobě elektřiny v uplynulém roce, m) za účelem zajištění bezpečnosti a spolehlivosti provozu elektrizační soustavy, při předcházení stavu nouze a při stavech nouze a za podmínek stanovených Pravidly provozování přenosové soustavy nebo Pravidly provozování distribuční soustavy, na pokyn provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy, nabízet provozně a obchodně nevyužité výrobní kapacity, n) zaregistrovat se do 30 dnů od udělení licence na výrobu elektřiny u operátora trhu; zaregistrováním se výrobce elektřiny stává registrovaným účastníkem trhu s elektřinou (dále jen registrovaný účastník trhu ), o) dodržovat ustanovení 30 odst. 2 v případech, kdy dodává elektřinu zákazníkům, p) poskytovat provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy informace nezbytné pro zajištění bezpečného a spolehlivého provozu a rozvoje elektrizační soustavy, q) upozornit zákazníky nejpozději 2 měsíce předem na záměr změnit smluvní podmínky. Další důležitý tohoto zákona je 45, který uvádí požadavky na elektrické přípojky (1) Elektrická přípojka musí být zřízena a provozována v souladu se smlouvou o připojení a s Pravidly provozování přenosové soustavy nebo Pravidly provozování příslušné distribuční soustavy. (2) Elektrickou přípojku nízkého napětí zřizuje na své náklady a) v zastavěném území podle zvláštního právního předpisu provozovatel distribuční soustavy, b) mimo zastavěné území podle zvláštního právního předpisu, je-li její délka do 50 m včetně, provozovatel distribuční soustavy, c) mimo zastavěné území podle zvláštního právního předpisu, je-li její délka nad 50 m, žadatel o připojení. (3) Ostatní elektrické přípojky zřizuje na své náklady žadatel o připojení. (4) Vlastníkem přípojky je ten, kdo uhradil náklady na její zřízení. (5) Vlastník elektrické přípojky je povinen zajistit její provoz, údržbu a opravy tak, aby se nestala příčinou ohrožení života a zdraví osob či poškození majetku. (6) Provozovatel distribuční soustavy je povinen za úplatu elektrickou přípojku provozovat, udržovat a opravovat, pokud o to její vlastník písemně požádá. 2

7 (7) Při připojení odběrného zařízení pomocí smyčky se nejedná o přípojku. (8) Elektrická přípojka nízkého napětí slouží k připojení jedné nemovitosti; na základě souhlasu vlastníka přípojky a provozovatele distribuční soustavy lze připojit i více nemovitostí. Elektrická přípojka nízkého napětí končí u venkovního vedení hlavní domovní pojistkovou skříní, u kabelového vedení hlavní domovní kabelovou skříní. Tyto skříně jsou součástí přípojky. Hlavní domovní pojistková skříň, popřípadě hlavní domovní kabelová skříň se umísťuje na objektu zákazníka nebo na hranici či v blízkosti hranice jeho nemovitosti. (9) Není-li na nemovitosti zákazníka zřízena hlavní domovní pojistková skříň, končí venkovní přípojka nízkého napětí posledním kotevním bodem umístěným na této nemovitosti nebo na svorkách hlavního jističe objektu. Tento kotevní bod je součástí přípojky. (10) Není-li na nemovitosti zákazníka zřízena hlavní domovní kabelová skříň, končí elektrická přípojka nízkého napětí na svorkách hlavního jističe objektu nebo v kabelové skříni uvnitř objektu. (11) Elektrická přípojka jiného než nízkého napětí končí při venkovním vedení kotevními izolátory na stanici zákazníka, při kabelovém vedení kabelovou koncovkou v odběratelově stanici. Kotevní izolátory a kabelové koncovky jsou součástí přípojky. (12) Společné domovní elektrické instalace v domech sloužící pro připojení více zákazníků z jedné elektrické přípojky nejsou součástí elektrické přípojky. Společná domovní elektrická instalace je součástí nemovitosti. Ochranná pásma požadavky na ochranná pásma jsou uvedena v 46: (1) Ochranným pásmem zařízení elektrizační soustavy je prostor v bezprostřední blízkosti tohoto zařízení určený k zajištění jeho spolehlivého provozu a k ochraně života, zdraví a majetku osob. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby nebo územního souhlasu s umístěním stavby, pokud není podle stavebního zákona vyžadován ani jeden z těchto dokladů, potom dnem uvedení zařízení elektrizační soustavy do provozu. (2) Ochrannými pásmy jsou chráněna nadzemní vedení, podzemní vedení, elektrické stanice, výrobny elektřiny a vedení měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky. (3) Ochranné pásmo nadzemního vedení je souvislý prostor vymezený svislými rovinami vedenými po obou stranách vedení ve vodorovné vzdálenosti měřené kolmo na vedení, která činí od krajního vodiče vedení na obě jeho strany a) u napětí nad 1 kv a do 35 kv včetně 1. pro vodiče bez izolace 7 m, 2. pro vodiče s izolací základní 2 m, 3. pro závěsná kabelová vedení 1 m, b) u napětí nad 35 kv do 110 kv včetně 1. pro vodiče bez izolace 12 m, 2. pro vodiče s izolací základní 5 m, 3

8 c) u napětí nad 110 kv do 220 kv včetně 15 m, d) u napětí nad 220 kv do 400 kv včetně 20 m, e) u napětí nad 400 kv 30 m, f) u závěsného kabelového vedení 110 kv 2 m, g) u zařízení vlastní telekomunikační sítě držitele licence 1 m. (4) V lesních průsecích udržuje provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel příslušné distribuční soustavy na vlastní náklad volný pruh pozemků o šířce 4 m po jedné straně základů podpěrných bodů nadzemního vedení podle odstavce 3 písm. a) bodu 1 a písm. b), c), d) a e), pokud je takový volný pruh třeba; vlastníci či uživatelé dotčených nemovitostí jsou povinni jim tuto činnost umožnit. (5) Ochranné pásmo podzemního vedení elektrizační soustavy do napětí 110 kv včetně a vedení řídicí a zabezpečovací techniky činí 1 m po obou stranách krajního kabelu; u podzemního vedení o napětí nad 110 kv činí 3 m po obou stranách krajního kabelu. (6) Ochranné pásmo elektrické stanice je vymezeno svislými rovinami vedenými ve vodorovné vzdálenosti a) u venkovních elektrických stanic a dále stanic s napětím větším než 52 kv v budovách 20 m od oplocení nebo od vnějšího líce obvodového zdiva, b) u stožárových elektrických stanic a věžových stanic s venkovním přívodem s převodem napětí z úrovně nad 1 kv a menší než 52 kv na úroveň nízkého napětí 7 m od vnější hrany půdorysu stanice ve všech směrech, c) u kompaktních a zděných elektrických stanic s převodem napětí z úrovně nad 1 kv a menší než 52 kv na úroveň nízkého napětí 2 m od vnějšího pláště stanice ve všech směrech, d) u vestavěných elektrických stanic 1 m od obestavění. (7) Ochranné pásmo výrobny elektřiny je vymezeno svislými rovinami vedenými ve vodorovné vzdálenosti 20 m kolmo na oplocení nebo od vnějšího líce obvodového pláště výrobny elektřiny. (8) V ochranném pásmu nadzemního a podzemního vedení, výrobny elektřiny a elektrické stanice je zakázáno: a) zřizovat bez souhlasu vlastníka těchto zařízení stavby či umisťovat konstrukce a jiná podobná zařízení, jakož i uskladňovat hořlavé a výbušné látky, b) provádět bez souhlasu jeho vlastníka zemní práce, c) provádět činnosti, které by mohly ohrozit spolehlivost a bezpečnost provozu těchto zařízení nebo ohrozit život, zdraví či majetek osob, d) provádět činnosti, které by znemožňovaly nebo podstatně znesnadňovaly přístup k těmto zařízením. (9) V ochranném pásmu nadzemního vedení je zakázáno vysazovat chmelnice a nechávat růst porosty nad výšku 3 m. (10) V ochranném pásmu podzemního vedení je zakázáno vysazovat trvalé porosty a přejíždět vedení mechanizmy o celkové hmotnosti nad 6 t. 4

9 (11) Pokud to technické a bezpečnostní podmínky umožňují a nedojde-li k ohrožení života, zdraví, bezpečnosti nebo majetku osob, vlastník příslušné části elektrizační soustavy a) stanoví písemně podmínky pro realizaci veřejně prospěšné stavby, pokud stavebník prokáže nezbytnost jejího umístění v ochranném pásmu, b) udělí písemný souhlas se stavbou neuvedenou v písmenu a) nebo s činností v ochranném pásmu, který musí obsahovat podmínky, za kterých byl udělen. (12) V ochranném pásmu i mimo ně musí být prováděny činnosti tak, aby nedošlo k poškození energetických zařízení. (13) Fyzické či právnické osoby zřizující zařízení napájená stejnosměrným proudem bezprostřední blízkosti ochranného pásma s možností vzniku bludných proudů poškozujících podzemní vedení jsou povinny tyto skutečnosti oznámit provozovateli přenosové soustavy nebo příslušnému provozovateli distribuční soustavy a provést opatření k jejich omezení. (14) Vzdálenost mezi nejbližším vodičem nadzemního vedení o napětí vyšším než 52 kv a koncem listu rotoru větrné elektrárny v nejbližší vzdálenosti od vedení musí být v případě, že a) na vedení není realizováno opatření proti kmitání vodičů nejméně trojnásobkem průměru rotoru, b) na vedení je realizováno opatření proti kmitání vodičů nejméně rovnající se průměru rotoru nebo výšce větrné elektrárny. (15) Vzdálenost mezi oplocením elektrické stanice o napětí vyšším než 52 kv a koncem listu rotoru větrné elektrárny v nejbližší vzdálenosti od vedení za bezvětří musí být minimálně rovna výšce větrné elektrárny. Požadavky související s přeložkami zařízení jsou uvedeny v 47: (1) Přeložkou zařízení přenosové soustavy a zařízení distribuční soustavy se rozumí dílčí změna trasy vedení nebo přemístění některých prvků tohoto zařízení. (2) Přeložku zařízení přenosové soustavy a zařízení distribuční soustavy zajišťuje jeho vlastník na náklady toho, kdo potřebu přeložky vyvolal. Provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy je povinen seznámit toho, kdo potřebu přeložky vyvolal, se způsobem provedení přeložky a náklady na její provedení. Náklady na provedení přeložky mohou zahrnovat pouze nezbytně nutné náklady. (3) Vlastnictví zařízení přenosové soustavy a zařízení distribuční soustavy po provedení přeložky se nemění. Styk zařízení je v 48: (1) Zařízení přenosové soustavy, distribučních soustav a elektrických přípojek může za předpokladu, že neohrozí život, zdraví či majetek osob, křížit pozemní komunikace, dráhy, vodní toky, telekomunikační vedení, veškeré potrubní systémy a ostatní zařízení, při dodržení podmínek stanovených zvláštními právními předpisy nebo být s nimi v souběhu, a to způsobem přiměřeným ochraně životního prostředí tak, aby byly co nejméně dotčeny zájmy zúčastněných vlastníků. Souběhem se rozumí stav, kdy jedno zařízení zasahuje svým ochranným pásmem do ochranného, případně bezpečnostního pásma druhého zařízení. 5

10 (2) Při opravách poruch a při stavebních úpravách zařízení je provozovatel těchto zařízení povinen plně respektovat vyjádření ostatních uživatelů trasy, zejména předepsaný technologický postup při zemních pracích, aby byly co nejméně dotčeny zájmy zúčastněných vlastníků zařízení a nemovitostí. Pro měření se v 49: (1) Měření v přenosové soustavě zajišťuje provozovatel přenosové soustavy a v distribuční soustavě příslušný provozovatel distribuční soustavy. Měřením se zjišťuje množství dodané nebo odebrané činné nebo jalové elektřiny a jeho časový průběh. U zákazníků odebírajících elektřinu ze sítí nízkého napětí může být časový průběh nahrazen typovým diagramem dodávek. (2) Výrobci elektřiny, provozovatelé jiných distribučních soustav a zákazníci jsou povinni na svůj náklad upravit předávací místo nebo odběrné místo pro instalaci měřicího zařízení v souladu se smlouvou o připojení a s podmínkami obsaženými v Pravidlech provozování přenosové soustavy nebo Pravidlech provozování příslušné distribuční soustavy. (3) Výrobci elektřiny, provozovatelé jiných distribučních soustav, zákazníci a obchodníci s elektřinou mohou se souhlasem provozovatele přenosové soustavy nebo příslušného provozovatele distribuční soustavy pro vlastní potřebu a na svůj náklad osadit vlastní kontrolní měřicí zařízení. Toto měřicí zařízení musí být zřetelně označeno. (4) Výrobci elektřiny, provozovatelé jiných distribučních soustav a zákazníci jsou povinni závady na měřicích zařízeních, včetně porušení zajištění proti neoprávněné manipulaci, které zjistí, neprodleně oznámit provozovateli přenosové soustavy nebo příslušnému provozovateli distribuční soustavy. Jakýkoliv zásah do měřicího zařízení bez souhlasu provozovatele přenosové soustavy nebo příslušného provozovatele distribuční soustavy se zakazuje. (5) Provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel příslušné distribuční soustavy zajistí jednotlivé části měřicího zařízení proti neoprávněné manipulaci. (6) Výrobci elektřiny, provozovatelé jiných distribučních soustav či zákazníci jsou povinni umožnit provozovateli přenosové soustavy a provozovateli distribuční soustavy přístup k měřicímu zařízení a neměřeným částem odběrného elektrického zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení. (7) Provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy na svůj náklad zajišťuje instalaci vlastního měřicího zařízení, jeho udržování a pravidelné ověřování správnosti měření a pro účely provedení odečtu, pokud je měřicí zařízení bez napětí, má právo uvést měřicí zařízení pod napětí na nezbytně nutnou dobu. (8) Vznikla-li pochybnost o správnosti údajů měření nebo byla-li zjištěna závada na měřicím zařízení, je provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy povinen na základě písemné žádosti dotčeného účastníka trhu s elektřinou do 15 dnů od jejího doručení vyměnit měřicí zařízení a do 60 dnů zajistit ověření správnosti měření. (9) Je-li na měřicím zařízení, které je ve vlastnictví provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy, zjištěna závada, hradí náklady spojené s jeho přezkoušením a ověřením správnosti měření provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy. Není-li závada zjištěna, hradí tyto 6

11 náklady ten, kdo písemně požádal o přezkoušení měřicího zařízení a o ověření správnosti měření. Neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy ( 51) (1) Neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je: a) odběr bez uzavřené smlouvy, jejímž předmětem by byla dodávka elektřiny, b) odběr při opakovaném neplnění smluvených platebních povinností nebo platebních povinností, vyplývajících z náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny, které nejsou splněny ani po upozornění, c) odběr bez měřicího zařízení, pokud odběr bez měřicího zařízení nebyl smluvně sjednán, d) připojení nebo odběr z té části zařízení, kterou prochází neměřená elektřina, e) odběr měřený měřicím zařízením, 1. které nezaznamenalo odběr nebo zaznamenalo odběr nesprávně ke škodě výrobce elektřiny, obchodníka s elektřinou, provozovatele distribuční soustavy nebo provozovatele přenosové soustavy v důsledku neoprávněného zásahu do tohoto měřicího zařízení nebo do jeho součásti či příslušenství, nebo byly v měřicím zařízení provedeny takové zásahy, které údaje o skutečné spotřebě změnily, 2. které nebylo připojeno provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy, 3. které vykazuje chyby spotřeby ve prospěch zákazníka a na kterém bylo buď porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci, nebo byl prokázán zásah do měřicího zařízení, f) odběr v přímé souvislosti s neoprávněným zásahem na přímém vedení či na zařízení distribuční soustavy nebo na zařízení přenosové soustavy, g) odběr elektřiny, kdy zákazník opakovaně bez vážného důvodu neumožnil přístup k měřicímu zařízení nebo neměřeným částem odběrného elektrického zařízení, přestože byl k umožnění přístupu za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení alespoň 15 dnů předem písemně nebo jiným prokazatelným způsobem vyzván. (2) Neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy se zakazuje. Neoprávněná dodávka elektřiny do elektrizační soustavy - 52: (1) Neoprávněnou dodávkou elektřiny do elektrizační soustavy je a) dodávka bez uzavřené smlouvy o dodávce elektřiny nebo v rozporu s uzavřenou smlouvou o dodávce elektřiny, b) dodávka bez měřicího zařízení, pokud dodávka bez měřicího zařízení nebyla smluvně sjednána, c) dodávka do té části zařízení, kterou prochází neměřená elektřina, d) dodávka měřená měřicím zařízením, 7

12 1. které nezaznamenalo dodávku nebo zaznamenalo dodávku nesprávně v důsledku neoprávněného zásahu do tohoto měřicího zařízení nebo do jeho součásti či příslušenství nebo byly v měřicím zařízení provedeny takové zásahy, které údaje o skutečné dodávce změnily, 2. které nebylo připojeno provozovatelem přenosové soustavy nebo příslušným provozovatelem distribuční soustavy nebo nesplňuje podmínky obsažené v Pravidlech provozování přenosové soustavy nebo Pravidlech provozování příslušné distribuční soustavy, 3. na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci, e) dodávka v přímé souvislosti s neoprávněným zásahem na přímém vedení či na zařízení distribuční soustavy nebo zařízení přenosové soustavy. (2) Při neoprávněné dodávce je výrobce povinen uhradit vzniklou škodu. (3) Neoprávněná dodávka elektřiny do elektrizační soustavy se zakazuje. 8

13 Požadavky vyplývající ze Stavebního zákona (186/2006 Sb.) a navazující prováděcí vyhlášky 268/2009 Sb. (OTP) na elektrické rozvody Ing. Karel Dvořáček předseda TNK č. 22 a člen TNK č. 76 a autorizační komise ČKAIT Důležitá ustanovení stavebního zákona s dopadem na elektrické rozvody Nejprve je si nutno uvědomit základní rozdíl mezi legislativními požadavky na díla pro zásobování elektřinou (vyžadující stavební řízení) a díla elektronických komunikací, které požadavkům na stavební řízení nepodléhají. Stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce nevyžadující stavební povolení ani ohlášení dle 103 stavebního zákona (1) Stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu nevyžadují: a) budovy, a to 1. stavby o jednom nadzemním podlaží do 25 m 2 zastavěné plochy a do 5 m výšky, nepodsklepené, jestliže neobsahují pobytové místnosti, hygienická zařízení ani vytápění, neslouží k ustájení zvířat a nejde o sklady hořlavých kapalin a hořlavých plynů; 2. stavby pro zemědělství o jednom nadzemním podlaží do 70 m 2 zastavěné plochy a do 5 m výšky, nepodsklepené, s výjimkou staveb pro ustájení zvířat, pro chovatelství a zemědělských staveb, které mají sloužit pro skladování a zpracování hořlavých látek (např. seníky, sušičky, sklady hořlavých kapalin, sklady chemických hnojiv); 3. stavby pro plnění funkcí lesa do 70 m 2 zastavěné plochy a do 5 m výšky, bez podsklepení; 4. stavby pro chovatelství o jednom nadzemním podlaží o zastavěné ploše do 16 m 2 a do 5 m výšky; 5. zimní zahrady o jednom nadzemním podlaží a skleníky do 40 m 2 zastavěné plochy a do 5 m výšky; 6. přístřešky o jednom nadzemním podlaží, které slouží veřejné dopravě, a jiné veřejně přístupné přístřešky do 40 m 2 zastavěné plochy a do 4 m výšky; Stavby uvedené v bodech 4 až 6 mohou mít jedno podzemní podlaží, b) technická infrastruktura a doprovodná technická zařízení pro rozvod vody, energií, tepla, pro zajištění služeb elektronických komunikací, pro odvádění odpadních a dešťových vod a větrání, a to 1. nadzemní a podzemní komunikační vedení sítí elektronických komunikací, včetně jejich opěrných a vytyčovacích bodů, a telefonní budky, včetně přípojných komunikačních vedení veřejné komunikační sítě a přípojných energetických vedení, zejména pro veřejné telefonní automaty a jejich stavební úpravy; 9

14 Pro energetická díla byla vypracována metodická příručka, kde se kromě jiného praví:. elektrizační soustavu České republiky je nutno chápat jako celek, kterému má být v duchu usnadnění schvalovacích řízení stavebního zákona (dále jen SZ), 103, odst. b) bodu 4. umožněny údržbové a rekonstrukční činnosti. a) V souvislosti s ustanovením SZ, části čtvrté, hlavě 1., dílu 1., 103 odstavce 1), písmena b) v bodu 4. a výše uvedeného rozboru v kapitole 2. a 3. lze uvést tyto nejčastěji se vyskytující činnosti na zařízení elektrizační soustavy, které stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu nevyžadují: - Zařízení pro přenos a přímá vedení (vedení vysokého a velmi vysokého vedení) I. výměna vodičů venkovního vedení (bez ohledu na shodnost původních a náhradních vodičů); II. výměna sloupů bez ohledu na tvar původních a náhradních, avšak při zachování původní celkové výšky vedení a šířky ochranného pásma po obou stranách vedení; III. doplňování vodičů, bez ohledu na určenou funkci (například posílení vedení či obslužná funkce) v trase stávajícího vedení, avšak při zachování původní celkové výšky vedení a šířky ochranného pásma po obou stranách vedení; IV. doplňování ochranných prvků vedení umístěných na sloupech, vodičích, respektive na samostatných závěsných lanech; V. doplňování ochranných prvků pro ochranu ptactva; VI. umísťování skříní (rozvodných, měřících a podobně) na sloupy (bez ohledu zda původní či z důvodu montáže skříně náhradní); VII. výměna vodičů (kabelů) kabelového vedení (bez ohledu na shodnost původních a náhradních vodičů), avšak při zachování původní celkové výšky vedení a šířky ochranného pásma po obou stranách vedení; VIII. umísťování vytyčovacích bodů podzemního vedení; IX. umísťování sloupků s výstražnými či informativními tabulkami na hranicích či v prostoru ochranného pásma; X. úprava plochy pro to, aby umožnila pravidelnou, bezpečnou obsluhu a údržbu součástí elektrizační soustavy; XI. uvnitř ochranného pásma zřizovat stavby nutné pro provoz vedení za předpokladu, že tyto stavby budou nepodsklepené, o jednom nadzemním podlaží do 25 m 2, do výšky 5 m a neobsahují pobytové místnosti, hygienická zařízení ani vytápění a nejde ani o sklady hořlavých kapalin a hořlavých plynů (v těchto stavbách není dovoleno v souladu s ustanovením SZ ani ustájovat zvířata); tato stavba nesmí ovlivnit stávající ochranná pásma vedení. 10

15 - Zařízení pro distribuci a přímá vedení (vedení vysokého a nízkého vedení) XII. výměna vodičů venkovního vedení (bez ohledu na shodnost původních a náhradních vodičů); XIII. výměna sloupů bez ohledu na tvar původních a náhradních, avšak při zachování původní celkové výšky vedení a šířky ochranného pásma po obou stranách vedení (pokud je požadováno v souladu s EZ); XIV. doplňování vodičů, bez ohledu na určenou funkci (například posílení vedení či obslužná funkce) v trase stávajícího vedení, avšak při zachování původní celkové výšky vedení a šířky ochranného pásma po obou stranách vedení (pokud je požadováno v souladu s EZ); XV. doplňování ochranných prvků vedení umístěných na sloupech, vodičích, respektive na samostatných závěsných lanech; XVI. doplňování ochranných prvků pro ochranu ptactva; XVII. umísťování skříní (přípojkových, rozvodných, měřících a podobně) na sloupy (bez ohledu zda původní či z důvodu montáže skříně náhradní); XVIII. výměna vodičů (kabelů) kabelového vedení (bez ohledu na shodnost původních a náhradních vodičů), avšak při zachování původní celkové výšky vedení a šířky ochranného pásma po obou stranách vedení (pokud je požadováno v souladu s EZ); XIX. umísťování vytyčovacích bodů podzemního vedení; XX. umísťování sloupků s výstražnými či informativními tabulkami na hranicích či v prostoru ochranného pásma (pokud je požadováno v souladu s EZ), nebo v trase vedení (pokud není ochranné pásmo v souladu s EZ požadováno); XXI. úprava plochy pro to, aby umožnila pravidelnou, bezpečnou obsluhu a údržbu součástí elektrizační soustavy; XXII. zřizování rozpojovacích jistících skříní ve stávajících trasách distribučních kabelových vedení určených pro možnost rozpojení stávajícího vedení, případně pro připojení dalších elektrických rozvodů (přípojky, distribučních rozvodů); XXIII. výměna stávající přípojkové skříně za náhradní, bez ohledu na shodnost typu nahrazované a náhradní přípojkové skříně u objektů, které nejsou památkově chráněny. U památkově chráněných objektů lze nahradit stávající přípojkovou skříň za předpokladu, že náhradní přípojková skříň je stejného rozměru jako nahrazovaná; XXIV. uvnitř ochranného pásma (pokud je zřízeno) zřizovat stavby nutné pro provoz vedení za předpokladu, že tyto stavby budou nepodsklepené, o jednom nadzemním podlaží do 25 m 2, do výšky 5 m a neobsahují pobytové místnosti, hygienická zařízení ani vytápění a nejde ani o sklady hořlavých kapalin a hořlavých plynů (v těchto stavbách není dovoleno v souladu s ustanovením SZ ani ustájovat zvířata); tato stavba nesmí ovlivnit stávající ochranná pásma vedení. 11

16 - Elektrické stanice (bez ohledu na jejich funkci): XXV. zřizování oplocení technického zařízení v areálu elektrických stanic zabraňujícího přístupu nepovolaných osob, respektive volně se pohybující zvěře či ptactva; XXVI. doplňování technologického zařízení elektrické stanice v jejím stávajícím areálu,za předpokladu, že toto zařízení nevyvolá požadavek na změnu ochranného pásma elektrické stanice; XXVII. v areálu stanice zřizovat stavby nutné pro její provoz a provoz navazujících vedení za předpokladu, že tyto stavby budou nepodsklepené, o jednom nadzemním podlaží do 25 m 2, do výšky 5 m a neobsahují pobytové místnosti, hygienická zařízení ani vytápění a nejde ani o sklady hořlavých kapalin a hořlavých plynů (v těchto stavbách není dovoleno v souladu s ustanovením SZ ani ustájovat zvířata); tato stavba nesmí ovlivnit stávající ochranné pásmo stanice. b) Nejčastěji se vyskytující činnosti na zařízení elektrizační soustavy, na které nelze vztáhnout stanovení SZ, části čtvrté, hlavě 1., dílu 1., 103 odstavce 1), písmena b), bodu 4: - Zařízení pro přenos a přímá vedení (vedení vysokého a velmi vysokého vedení): XXVIII. jakékoliv úpravy vedení vyvolávající změnu ochranných pásem; XXIX. jakékoliv úpravy vedení vyvolávající nárůst jeho výšky; XXX. zřizovat stavby, které neodpovídají výše uvedeným požadavkům uvedeným v bodu XI. - Zařízení pro distribuci a přímá vedení (vedení vysokého a nízkého vedení): XXXI. jakékoliv úpravy vedení vyvolávající změnu tras a ochranných pásem (jsou-li zřízena); XXXII. jakékoliv úpravy vedení vyvolávající nárůst jeho výšky; XXXIII. zřizovat stavby, které neodpovídají výše uvedeným požadavkům uvedeným v bodu XXIV; XXXIV. Doplňovat vedení elektrickým zařízením, které by změnilo stávající ochranné pásmo. - Elektrické stanice (bez ohledu na jejich funkci): XXXV. zřizovat stavby, které neodpovídají výše uvedeným požadavkům uvedeným v bodu XXVII; XXXVI. Doplňovat stanice a na ně navazující vedení elektrickým zařízením, které by změnilo stávající ochranná pásma. 12

17 2. vedení technického zařízení uvnitř budov a jejich stavební úpravy; 3. povrchová zařízení pro rozvod nebo odvod vody na zemědělské půdě nebo na pozemcích určených k plnění funkcí lesa, nejde-li o vodní díla; 4. zařízení, která jsou součástí nebo příslušenstvím energetické soustavy; 5. stavební úpravy kotelen, pokud se při nich podstatně nemění jejich parametry, topné médium nebo způsob odvodu spalin; 6. topné agregáty, čerpadla a zařízení pro solární ohřev vody; 7. stavební úpravy energetických vedení, vodovodů a kanalizací, pokud se nemění jejich trasa; 8. přípojky vodovodní, kanalizační a energetické v délce do 50 m, c) stožáry, antény a jiná zařízení, a to 1. konstrukce chmelnic, vinic a sadů; 2. antény, včetně jejich nosných konstrukcí a souvisejících elektronických komunikačních zařízení do celkové výšky 15 m; 3. sirény, včetně jejich podpěrných konstrukcí a souvisejících zařízení do celkové výšky 1,5 m; 4. signální věže, signály a pyramidy pro zeměměřické účely; 5. podpěry lanových drah, které nevedou přes veřejné komunikační plochy a slouží pro nákladní dopravu, pro které bylo vydáno rozhodnutí o umístění stavby; 6. stožáry pro vlajky; 7. bleskosvody a zařízení, které tvoří jeho součást; 8. informační a reklamní zařízení o celkové ploše menší než 0,6 m 2 ; 9. informační a reklamní zařízení, u nichž byla územním rozhodnutím nebo územním souhlasem omezena doba trvání nejvýše na 3 měsíce a jejichž celková výška nepřekračuje 10 m a celková plocha 20 m 2 ; 10. informativní značky a oznámení na pozemních komunikacích; 11. označení budov státních orgánů a orgánů veřejné správy, označení veřejně prospěšných staveb, staveb právnických osob a fyzických osob podnikajících podle zvláštních právních předpisů a označení nemovitých kulturních památek podle zvláštního právního předpisu 32), popřípadě značkou stanovenou mezinárodní smlouvou, d) zásobníky, nádrže na vodu a bazény, nejde-li o vodní díla, opěrné zdi, oplocení, a to 1. zásobníky pro zkapalněné uhlovodíkové plyny do celkového objemu 5 m 3 určené výhradně pro odběr plynné fáze; 2. zásobníky na vodu nebo jiné nehořlavé kapaliny do objemu 50 m 3 a do výšky 3 m; 13

18 3. zásobníky na uskladnění zemědělských produktů, krmiv a hnojiv do objemu 50 m 3 a do výšky 3 m mající doklad o shodě s technickými požadavky podle zvláštního právního předpisu; 4. nádrže na vodu do 100 m 3 obsahu ve vzdálenosti nejméně 50 m od budov s obytnými nebo pobytovými místnostmi, pokud nejde o vodní díla; 5. bazény do 40 m 2 zastavěné plochy; 6. ploty; 7. oplocení pozemků pro zemědělské a lesnické účely bez podezdívky; 8. opěrné zdi do výšky 1 m, které nehraničí s veřejně přístupnými pozemními komunikacemi a s veřejným prostranstvím; e) udržovací práce, jejichž provedení nemůže negativně ovlivnit zdraví osob, požární bezpečnost, stabilitu a vzhled stavby, životní prostředí a bezpečnost při užívání a nejde o udržovací práce na stavbě, která je kulturní památkou, f) terénní úpravy a zařízení malého rozsahu, a to 1. úpravy terénu, násypy a výkopy do 1,5 m výšky nebo hloubky, pokud nejsou větší než 300 m 2 a nehraničí s veřejnými pozemními komunikacemi a veřejnými prostranstvími 1) ; 2. v ýkopy a násypy pro uložení zásobníků podle písmene d) bodů 1 až 3; 3. skladové, výstavní a manipulační plochy do 200 m 2, které neslouží pro skladování a manipulaci s hořlavými látkami a chemickými látkami, které mohou způsobit znečištění životního prostředí; 4. odstavné plochy pro jízdní kola, včetně konstrukcí pro uchycení kol; 5. stavby mostních vah; g) ostatní stavby a zařízení, a to 1. důlní díla, důlní stavby pod povrchem a stavby v povrchových lomech a skrývkách, pokud podléhají schvalování a dozoru orgánů státní báňské správy podle horních předpisů; 2. cirkusové stany pro nejvýše 200 osob a scénické stavby pro film, televizi a divadlo; 3. přenosná zařízení, konstrukce a lešení; 4. propustky na účelových komunikacích; 5. výrobky, které plní funkci stavby, včetně nosných konstrukcí pro ně, nepodsklepené, pokud nebudou sloužit k užívání osobami nebo k ustájení zvířat; h) stavební úpravy, pokud se jimi nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se vzhled stavby ani způsob užívání stavby, nevyžadují posouzení vlivů na životní prostředí 11) a jejich provedení nemůže negativně ovlivnit požární bezpečnost; (2) Stavební úpravy pozemních komunikací a udržovací práce na nich, které nevyžadují stavební povolení ani ohlášení, vymezuje zvláštní právní předpis. 14

19 Stavby a činnosti, které podléhají ohlašovací povinnosti dle 104 stavebního zákona Ohlašování jednoduchých staveb, terénních úprav, zařízení a udržovacích prací (1) K provedení jednoduchých staveb uvedených v odstavci 2 písm. a) až d), jejichž návrh je v souladu s obecnými požadavky na výstavbu, s územně plánovací informací ( 21), které jsou umisťovány v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše, poměry v území se jimi podstatně nemění a které nevyžadují nové nároky na dopravní a technickou infrastrukturu, postačí ohlášení bez předchozího územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Spolu s ohlášením stavebník stavebnímu úřadu doloží, že o svém stavebním záměru prokazatelně informoval vlastníky sousedních pozemků a staveb na nich; ti mohou příslušnému stavebnímu úřadu oznámit své případné námitky proti stavbě do 15 dnů ode dne, kdy byli stavebníkem informováni. (2) Ohlášení stavebnímu úřadu vyžadují a) stavby pro bydlení a pro rekreaci do 150 m 2 zastavěné plochy, s jedním podzemním podlažím do hloubky 3 m a nejvýše dvěma nadzemními podlažími a podkrovím, b) podzemní stavby do 300 m 2 zastavěné plochy a hloubky do 3 m, pokud nejsou vodním dílem, c) stavby do 300 m 2 zastavěné plochy a výšky do 10 m, s výjimkou staveb pro bydlení, a haly do 1000 m 2 zastavěné plochy a výšky do 15 m, pokud tyto stavby a haly budou nejvýše s jedním nadzemním podlažím, nepodsklepené a dočasné na dobu nejdéle 3 let, d) stavby do 25 m 2 zastavěné plochy a do 5 m výšky s jedním nadzemním podlažím, podsklepené nejvýše do hloubky 3 m, e) větrné elektrárny do výšky 10 m, f) terénní úpravy neuvedené v 103 odst. 1 písm. f) bodě 1, g) stavby zařízení staveniště neuvedené v 103 odst. 1 písm. a), h) přípojky neuvedené v 103 odst. 1 písm. b) bodě 8, i) stavby opěrných zdí do výšky 1 m neuvedené v 103 odst. 1 písm. d) bodě 8, j) informační a reklamní zařízení na stavbě nebo na pozemku neuvedená v 103 odst. 1 písm. c) bodech 8 a 9 a stavby pro reklamu podle 3 odst. 2, k) výrobky, které plní funkci stavby a které nejsou uvedeny v 103 odst. 1 písm. g) bodě 5, l) cirkusové stany neuvedené v 103 odst. 1 písm. g) bodě 2, m) antény, včetně jejich nosných konstrukcí a souvisejících elektronických komunikačních zařízení, neuvedené v 103 odst. 1 písm. c) bodě 2, n) stavební úpravy pro změny v užívání části stavby, kterými se nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se její vzhled a nevyžadují posouzení vlivů na životní prostředí, o) sjezdy z pozemních komunikací na sousední nemovitosti, 15

20 p) udržovací práce na stavbě neuvedené v 103 odst. 1 písm. e). (3) Ohlášení nevyžadují jednoduché stavby, terénní úpravy a zařízení, u kterých to stavební úřad podle 78 odst. 2 stanovil. (4) Stavební úpravy pozemních komunikací a udržovací práce na nich, které vyžadují ohlášení, vymezuje zvláštní právní předpis Dokumentace skutečného provedení stavby (1) Vlastník stavby je povinen uchovávat po celou dobu trvání stavby ověřenou dokumentaci odpovídající jejímu skutečnému provedení podle vydaných povolení. V případech, kdy dokumentace stavby nebyla vůbec pořízena, nedochovala se nebo není v náležitém stavu, je vlastník stavby povinen pořídit dokumentaci skutečného provedení stavby. Při změně vlastnictví ke stavbě odevzdá dosavadní vlastník dokumentaci novému vlastníkovi stavby. (2) Nejsou-li zachovány doklady, z nichž by bylo možné zjistit účel, pro který byla stavba povolena, platí, že stavba je určena k účelu, pro který je svým stavebně technickým uspořádáním vybavena. Jestliže vybavení stavby vyhovuje několika účelům, má se za to, že stavba je určena k účelu, ke kterému se užívá bez závad. (3) Neplní-li vlastník stavby povinnost podle odstavce 1, stavební úřad mu nařídí, aby pořídil dokumentaci skutečného provedení stavby. Pokud není nezbytná úplná dokumentace skutečného provedení stavby, uloží stavební úřad pouze pořízení zjednodušené dokumentace (pasport stavby), pokud ji stavebník nepořídil sám. (4) Není-li třeba dokumentaci pořízenou podle odstavce 1 nebo 3 doplnit, změnit nebo jinak přepracovat, stavební úřad ji ověří a po jednom ověřeném vyhotovení zašle vlastníkovi stavby a obecnímu úřadu, v jehož správním obvodu se stavba nachází, není-li sám stavebním úřadem. To platí i pro dokumentaci skutečného provedení stavby předloženou stavebnímu úřadu spolu s oznámením o užívání stavby podle 120 odst. 1, popřípadě se žádostí o vydání kolaudačního souhlasu. (5) Za vlastníka stavby podle odstavců 1, 3 a 4 se považuje společenství vlastníků jednotek podle zvláštního právního předpisu. (6) Rozsah a obsah dokumentace skutečného provedení stavby stanoví prováděcí právní předpis. 139 stavebního zákona - Údržba stavby (1) Není-li stavba řádně udržována a její vlastník neuposlechne výzvy stavebního úřadu k provedení udržovacích prací, stavební úřad mu nařídí zjednání nápravy. Náklady udržovacích prací nese vlastník stavby. Nájemci bytů a nebytových prostor jsou povinni umožnit provedení nařízených udržovacích prací. (2) U stavby určené k užívání veřejností může stavební úřad nařídit jejímu vlastníkovi, aby mu předložil časový a věcný plán udržovacích prací na jednotlivých částech stavby a na technologickém či jiném zařízení. 159 stavebního zákona projektová činnost ve výstavbě (1) Projektant odpovídá za správnost, celistvost a úplnost jím zpracované územně plánovací dokumentace, územní studie a dokumentace pro vydání územního rozhodnutí, zejména za respektování požadavků z hlediska ochrany veřejných zájmů 16

21 a za jejich koordinaci. Je povinen dbát právních předpisů a působit v součinnosti s příslušnými orgány územního plánování a dotčenými orgány. (2) Projektant odpovídá za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace a proveditelnost stavby podle této dokumentace, jakož i za technickou a ekonomickou úroveň projektu technologického zařízení, včetně vlivů na životní prostředí. Je povinen dbát právních předpisů a obecných požadavků na výstavbu vztahujících se ke konkrétnímu stavebnímu záměru. Statické, popřípadě jiné výpočty musí být vypracovány tak, aby byly kontrolovatelné. Není-li projektant způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám, je povinen k jejímu zpracování přizvat osobu s oprávněním pro příslušný obor nebo specializaci, která odpovídá za jí zpracovaný návrh. Odpovědnost projektanta za projektovou dokumentaci stavby jako celku tím není dotčena. (3) Dokumentaci ohlašovaných staveb uvedených v 104 odst. 2 písm. e) až i) a n) může kromě projektanta zpracovat též osoba, která má vysokoškolské vzdělání stavebního nebo architektonického směru anebo střední vzdělání stavebního směru s maturitní zkouškou a alespoň 3 roky praxe v projektování staveb. Na tuto osobu se přiměřeně vztahuje ustanovení odstavce stavebního zákona stanoví povinnosti pro vlastníky technické infrastruktury (1) Vlastníci technické infrastruktury jsou povinni vést o ní evidenci, která musí obsahovat polohové umístění a ochranu, a v odůvodněných případech, s ohledem na charakter technické infrastruktury, i výškové umístění. Na žádost pořizovatele územně analytických podkladů, územně plánovací dokumentace, obecního úřadu, žadatele o vydání regulačního plánu nebo územního rozhodnutí, stavebníka nebo osoby jím zmocněné sdělí vlastník technické infrastruktury ve lhůtě do 30 dnů údaje o její poloze, podmínkách napojení, ochrany a další údaje nezbytné pro projektovou činnost a provedení stavby. (2) Na výzvu orgánu územního plánování a stavebního úřadu jsou vlastníci technické infrastruktury povinni jim bez průtahů poskytnout nezbytnou součinnost při plnění úkolů podle tohoto zákona. V 169 Obecné požadavky na výstavbu stavebního zákona se kromě jiného stanoví: (1) Právnické osoby, fyzické osoby a příslušné orgány veřejné správy jsou povinny při územně plánovací a projektové činnosti, při povolování, provádění, užívání a odstraňování staveb respektovat záměry územního plánování a obecné požadavky na výstavbu [ 2 odst. 2 písm. e)] stanovené prováděcími právními předpisy. (4) O výjimce z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby rozhoduje stavební úřad příslušný rozhodnout ve věci. (5) Řízení o výjimce se vede na žádost buď samostatně, nebo může být spojeno s územním, stavebním nebo jiným řízením podle tohoto zákona; nemusí však být ukončeno společným správním aktem. (6) Rozhodnutí o povolení výjimky nebo odchylného řešení podle odstavců 2 až 5 lze vydat jen v dohodě nebo se souhlasem dotčeného orgánu, který hájí zájmy chráněné podle zvláštních právních předpisů, kterých se odchylné řešení týká. 17

22 Vyhláška 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby její dopad na elektrické rozvody Ing. Karel Dvořáček předseda TNK č. 22 a člen TNK č. 76 a autorizační komise ČKAIT V 3 vyhlášky 268/2009 Sb. se kromě jiného stanoví: Základní pojmy Pro účely této vyhlášky se rozumí k) normovou hodnotou konkrétní technický požadavek, zejména limitní hodnota, návrhová metoda, národně stanovené parametry, technické vlastnosti stavebních konstrukcí a technických zařízení, obsažený v příslušné české technické normě, jehož dodržení se považuje za splnění požadavků konkrétního ustanovení této vyhlášky. V 11 vyhlášky 268/2009 Sb. se kromě jiného stanoví: Denní a umělé osvětlení, větrání a vytápění (1) U nově navrhovaných budov musí návrh osvětlení v souladu s normovými hodnotami řešit denní, umělé i případné sdružené osvětlení, a posuzovat je společně s vytápěním, chlazením, větráním, ochranou proti hluku, prosluněním, včetně vlivu okolních budov a naopak vlivu navrhované stavby na stávající zástavbu. V 14 vyhlášky 268/2009 Sb. se kromě jiného stanoví: Ochrana proti hluku a vibracím (4) Všechna zabudovaná technická zařízení působící hluk a vibrace musí být v budovách s obytnými a pobytovými místnostmi umístěna a instalována tak, aby byl omezen přenos hluku a vibrací do stavební konstrukce a jejich šíření, zejména do chráněného vnitřního prostoru stavby. V 15 vyhlášky 268/2009 Sb. se kromě jiného stanoví: Bezpečnost při provádění a užívání staveb (2) Technické vybavení staveb v záplavových územích musí být navrženo a provedeno se zvýšenou odolností proti možným účinkům vod při povodních. Technické provedení trafostanic, hlavních rozvaděčů elektřiny, elektrických rozvodů a rozvodů sítí elektronických komunikací, hlavních uzávěrů plynu a vody, odvádění odpadních vod ze staveb, zařízení kotelen na vytápění budov a strojoven výtahů budov pro bydlení a občanského vybavení musí odpovídat požadavkům pro bezpečnou obsluhu a funkčnost při možném zaplavení vodou při povodni. V 16 vyhlášky 268/2009 Sb. se kromě jiného stanoví: Úspora energie a tepelná ochrana (1) Budovy musí být navrženy a provedeny tak, aby spotřeba energie na jejich vytápění, větrání, umělé osvětlení, popřípadě klimatizaci byla co nejnižší. Energetickou náročnost je třeba ovlivňovat tvarem budovy, jejím dispozičním řešením, orientací a velikostí výplní otvorů, použitými materiály a výrobky a systémy technického zařízení budov. Při návrhu stavby se musí respektovat klimatické podmínky lokality. 18

23 V 29 vyhlášky 268/2009 Sb. se stanoví: Výtahové a větrací šachty (1) Ve výtahové šachtě nesmí být umístěna žádná vedení technického vybavení nebo jiná technická zařízení, která nejsou potřebná pro provoz a bezpečnost výtahu. Výtahová šachta musí být dostatečně větrána do prostoru mimo budovu a nesmí být využitapro větrání prostorů nesouvisejících s výtahem. (2) Do větrací šachty nesmí být umístěno žádné vedení technického vybavení. V 34 vyhlášky 268/2009 Sb. se stanoví: Připojení staveb k distribučním sítím, vnitřní silnoproudé rozvody a vnitřní rozvody sítí elektronických komunikací (1) Vnitřní silnoproudé rozvody se připojují na distribuční sítě přípojkou, nebo rozšířením distribuční soustavy elektřiny. Vnitřní rozvody elektronických komunikací se připojují na vnější síť elektronických komunikací přípojkou. (2) Elektrický rozvod musí podle druhu provozu splňovat požadavky na: a) bezpečnost osob, zvířat a majetku, b) provozní spolehlivost v daném prostředí při určeném způsobu provozu a vlivu prostředí, c) přehlednost rozvodu, umožňující rychlou lokalizaci a odstranění případných poruch, d) snadnou přizpůsobivost rozvodu při požadovaném přemísťování elektrických zařízení a strojů, e) dodávku elektrické energie pro zařízení, která musí zůstat funkční při požáru, f) zamezení vzájemných nepříznivých vlivů a rušivých napětí při křižování a souběhu silnoproudých vedení a vedení elektronických komunikací, g) v elektrických rozvodech staveb instalovat vždy zařízení s takovou elektromagnetickou kompatibilitou a odolností, aby tato zařízení v elektromagnetickém prostředí uspokojivě fungovala, aniž by sama způsobovala nepříznivé elektromagnetické rušení jiného zařízení v tomto prostředí. (3) Transformační stanice a náhradní zdroje elektrické energie umístěné v budovách musí vyhovět všem požadavkům na zajištění bezpečnosti, hygienickým požadavkům, požadavkům na ochranu životního prostředí a požárně bezpečnostním požadavkům. (4) Stavba musí umožňovat vstup silnoproudých kabelů a kabelů sítí elektronických komunikací do budovy, umístění rozvodných skříní a provedení vnitřních silnoproudých rozvodů a vnitřních rozvodů sítí elektronických komunikací až ke koncovým bodům sítě. Požadavky na koncové body sítě elektronických komunikací jsou upraveny jiným právním předpisem. Vnitřní silnoproudé rozvody a vnitřní rozvody sítí elektronických komunikací musí splňovat požadavky na zabezpečení proti zneužití. (5) Každá stavba musí mít trvale přístupné a viditelně trvale označené zařízení umožňující vypnutí elektrické energie. 19

24 (6) U staveb se zřizuje hlavní ochranná přípojnice a její uzemnění se provede propojením se základovým zemničem. (7) Zásuvky se jmenovitým proudem nepřesahujícím 16 A musí splňovat národně stanovené parametry. V 36 vyhlášky 268/2009 Sb. se stanoví: Ochrana před bleskem (1) Ochrana před bleskem se musí zřizovat na stavbách a zařízeních tam, kde by blesk mohl způsobit: a) ohrožení života nebo zdraví osob, zejména ve stavbě pro bydlení, stavbě s vnitřním shromažďovacím prostorem, stavbě pro obchod, zdravotnictví a školství, stavbě ubytovacích zařízení nebo stavbě pro větší počet zvířat, b) poruchu s rozsáhlými důsledky na veřejných službách, zejména v elektrárně, plynárně, vodárně, budově pro spojová zařízení a nádraží, c) výbuch zejména ve výrobně a skladu výbušných a hořlavých hmot, kapalin a plynů, d) škody na kulturním dědictví, popřípadě jiných hodnotách, zejména v obrazárně, knihovně, archivu, muzeu, budově, která je kulturní památkou, e) přenesení požáru stavby na sousední stavby, které podle písmen a) až d) musí být před bleskem chráněny, f) ohrožení stavby, u které je zvýšené nebezpečí zásahu bleskem v důsledku jejího umístění na návrší nebo vyčnívá-li nad okolí, zejména u továrního komína, věže, rozhledny a vysílací věže. (2) Pro stavby uvedené v odstavci 1 musí být proveden výpočet řízení rizika podle normových hodnot k výběru nejvhodnějších ochranných opatření stavby. (3) Pro uzemnění systému ochrany před bleskem se u staveb zřizuje přednostně základový zemnič. V 45 vyhlášky 268/2009 Sb. se kromě jiného stanoví: (2) Každé ubytovací zařízení musí být připojeno na veřejnou telefonní síť. Ubytovací zařízení s ubytovací kapacitou vyšší než 75 osob musí být vybaveno rozhlasem umožňujícím řízení evakuace. Ubytovací zařízení s ubytovací kapacitou vyšší než 30 osob musí být vybaveno zařízením pro akustický a optický signál vyhlášení poplachu. (3) Všechny únikové cesty musí mít nouzové osvětlení a vyznačený směr úniku. V 50 vyhlášky 268/2009 Sb. se kromě jiného stanoví: Stavby pro hospodářská zvířata (1) Technické řešení staveb pro hospodářská zvířata musí umožňovat, aby rychlost proudění, teplota a relativní vlhkost vzduchu, prašnost, koncentrace plynů, osvětlení a hlučnost byly v mezích, které nejsou pro zvířata škodlivé. Pokud nároky na zdraví zvířat vyžadují nucené větrání a úpravu vzduchu, požaduje se nouzový systém, 20

25 zajišťující jeho dostatečnou výměnu, úpravu a zabudování zařízení pro signalizaci poruchy systému. (4) Stavby pro chov hospodářských zvířat bez možnosti přirozené výměny vzduchu a přirozeného osvětlení musí mít zabezpečenou plynulou dodávku elektrické energie doplněnou nouzovým zdrojem. Výkon nouzového zdroje elektrické energie se stanoví individuálně na navržený technologický systém a technické vybavení pro zachování nejdůležitějších životních funkcí. V 55 vyhlášky 268/2009 Sb. se kromě jiného stanoví: Odchylky od norem jsou přípustné, pokud se prokáže, že navržené řešení odpovídá nejméně základním požadavkům na stavby uvedeným v Základní požadavky (1) Stavba musí být navržena a provedena tak, aby byla při respektování hospodárnosti vhodná pro určené využití a aby současně splnila základní požadavky, kterými jsou a) mechanická odolnost a stabilita, b) požární bezpečnost, c) ochrana zdraví osob a zvířat, zdravých životních podmínek a životního prostředí, d) ochrana proti hluku, e) bezpečnost při užívání, f) úspora energie a tepelná ochrana. (2) Stavba musí splňovat požadavky uvedené v odstavci 1 při běžné údržbě a působení běžně předvídatelných vlivů po dobu plánované životnosti stavby. (3) Výrobky, materiály a konstrukce navržené a použité pro stavbu musí zaručit, že stavba splní požadavky podle odstavce 1. 21

26 Vyhláška 499/2006 Sb. o dokumentaci staveb a její dopad na projekt a provedení elektroinstalace a autorizované osoby a projektování Ing. Karel Dvořáček předseda TNK č. 22 a člen TNK č. 76 a autorizační komise ČKAIT Tato vyhláška stanoví rozsah a obsah projektové dokumentace pro ohlašované stavby uvedené v 104 odst. 2 písm. a) až d) stavebního zákona, projektové dokumentace pro stavební řízení, dokumentace pro provádění stavby a dokumentace skutečného provedení stavby. Dále stanoví náležitosti dokumentace bouracích prací, obsahové náležitosti stavebního deníku, jednoduchého záznamu o stavbě a způsob jejich vedení. Tato vyhláška platí pouze pro oblast výstavby pokrytou stavebním zákonem, to znamená, že se nevztahuje na rozsah a obsah projektové dokumentace pro stavby letecké, stavby drah a na dráze včetně zařízení na dráze, stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací podle 194 písm. c) stavebního zákona. Obecný rozsah a obsah projektové dokumentace pro ohlášení stavby uvedené v 104 odst. 2 písm. a) až d) stavebního zákona, k žádosti o stavební povolení podle 110 odst. 2 písm. b) stavebního zákona a k oznámení stavby ve zkráceném stavebním řízení podle 117 odst. 2 stavebního zákona je stanoven v příloze č. 1 k této vyhlášce. Projektová dokumentace obsahuje části: A. Průvodní zpráva; B. Souhrnná technická zpráva; C. Situace stavby; D. Dokladová část; E. Zásady organizace výstavby; F. Dokumentace objektů. Projektová dokumentace musí vždy obsahovat části A až F členěné na jednotlivé položky s tím, že rozsah jednotlivých částí musí odpovídat druhu a významu stavby, jejímu umístění, stavebně technickému provedení, účelu využití, vlivu na životní prostředí a době trvání stavby. Z tohoto pro elektroinstalaci platí: A. Průvodní zpráva c) údaje o provedených průzkumech a o napojení na dopravní a technickou infrastrukturu, d) informace o splnění požadavků dotčených orgánů, e) informace o dodržení obecných požadavků na výstavbu, B. Souhrnná technická zpráva 1. Urbanistické, architektonické a stavebně technické řešení 22

27 c) technické řešení s popisem pozemních staveb a inženýrských staveb a řešení vnějších ploch, d) napojení stavby na dopravní a technickou infrastrukturu, j) členění stavby na jednotlivé stavební a inženýrské objekty a technologické provozní soubory, k) vliv stavby na okolní pozemky a stavby, ochrana okolí stavby před negativními účinky provádění stavby a po jejím dokončení, resp. jejich minimalizace, 2. Mechanická odolnost a stabilita Průkaz statickým výpočtem, že stavba je navržena tak, aby zatížení na ni působící v průběhu výstavby a užívání nemělo za následek: a) zřícení stavby nebo její části, b) větší stupeň nepřípustného přetvoření, c) poškození jiných částí stavby nebo technických zařízení anebo instalovaného vybavení v důsledku většího přetvoření nosné konstrukce, d) poškození v případě, kdy je rozsah neúměrný původní příčině. 3. Požární bezpečnost a) zachování nosnosti a stability konstrukce po určitou dobu, b) omezení rozvoje a šíření ohně a kouře ve stavbě, c) omezení šíření požáru na sousední stavbu, d) umožnění evakuace osob a zvířat. 4. Hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí 5. Bezpečnost při užívání 6. Ochrana proti hluku 7. Úspora energie a ochrana tepla a) splnění požadavků na energetickou náročnost budov a splnění porovnávacích ukazatelů podle jednotné metody výpočtu energetické náročnosti budov, b) stanovení celkové energetické spotřeby stavby. 8. Řešení přístupu a užívání stavby osobami s omezenou schopností pohybu a orientace údaje o splnění požadavků na bezbariérové řešení stavby. 9. Ochrana stavby před škodlivými vlivy vnějšího prostředí radon, agresivní spodní vody, seismicita, poddolování, ochranná a bezpečnostní pásma apod. 10. Ochrana obyvatelstva 11. Inženýrské stavby (objekty) 23

28 c) zásobování energiemi, f) elektronické komunikace. 12. Výrobní a nevýrobní technologická zařízení staveb (pokud se ve stavbě vyskytují) a) účel, funkce, kapacita a hlavní technické parametry technologického zařízení, b) popis technologie výroby, d) údaje o spotřebě energií, C. Situace stavby a) situace širších vztahů stavby a jejího okolí, zakreslená do mapového podkladu zpravidla v měřítku 1:5000 až 1: s napojením na dopravní a technickou infrastrukturu a s vyznačením ochranných, bezpečnostních a hlukových pásem, b) koordinační situace stavby (zastavovací plán) zpravidla v měřítku 1:1000 nebo 1: 500, u rozsáhlých velkoplošných staveb postačí měřítko 1: 5000 nebo 1: 2000; u změny stavby, která je kulturní památkou, u stavby v památkové rezervaci nebo v památkové zóně v měřítku 1: 200. Na koordinační situaci zpracované na podkladě snímku z katastrální mapy se vyznačují hranice pozemků a jejich parcelní čísla, zakresluje se umístění stavby s vyznačením vzdálenosti od hranic sousedních pozemků a staveb na nich, stávajících a navrhovaných pozemních a inženýrských objektů, přípojek na technickou infrastrukturu, s řešením dopravy včetně dopravy v klidu, s vyznačením ochranných a bezpečnostních pásem, výškových kót, geologických sond, hranice staveniště a případných dalších záborů a úprav pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace na komunikacích, c) u výrobních staveb se dokládá souhrnné technologické schéma, schéma rozvodů energií, základní schéma rozvodu vody a čistění odpadních vod, D. Dokladová část a) stanoviska, posudky a výsledky jednání vedených v průběhu zpracování projektové dokumentace, b) průkaz energetické náročnosti budovy podle zákona o hospodaření energií. 2) E. Zásady organizace výstavby 1. Technická zpráva b) významné sítě technické infrastruktury, c) napojení staveniště na zdroje vody, elektřiny, odvodnění staveniště apod., d) úpravy z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví třetích osob, včetně nutných úprav pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace, 2. Výkresová část a) celková situace stavby se zakreslením hranice staveniště a staveb zařízení staveniště, 24

29 b) vyznačení přívodu vody a energií na staveniště, jejich odběrových míst, vyznačení vjezdů a výjezdů na staveniště a odvodnění staveniště. F. Dokumentace stavby (objektů) Dokumentace objektů a provozních souborů stavby se zpracovává pro jednotlivé objekty nebo provozní soubory samostatně v členění: 1. Pozemní (stavební) objekty 2. Inženýrské objekty 3. Provozní soubory stavby 1. Pozemní (stavební) objekty 1.1. Architektonické a stavebně technické řešení Technická zpráva a) účel objektu, b) zásady architektonického, funkčního, dispozičního a výtvarného řešení a řešení vegetačních úprav okolí objektu, včetně řešení přístupu a užívání objektu osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, c) kapacity, užitkové plochy, obestavěné prostory, zastavěné plochy, orientace, osvětlení a oslunění, d) technické a konstrukční řešení objektu, jeho zdůvodnění ve vazbě na užití objektu a jeho požadovanou životnost, e) tepelně technické vlastnosti stavebních konstrukcí a výplní otvorů, f) vliv objektu a jeho užívání na životní prostředí a řešení případných negativních účinků, j) dodržení obecných požadavků na výstavbu Výkresová část a) půdorysy základů v měřítku 1:100, popřípadě 1:200, se zakreslením jejich konstrukce, umístění šachet, průběhu kanálků, přípojek inženýrských sítí a jejich výškového řešení, hladiny spodní vody, navržení izolací proti spodní vodě nebo zemní vlhkosti, proti pronikání radonu z podloží podle potřeby, b) půdorysy jednotlivých podlaží a střechy v měřítku 1:100, popřípadě 1:200, vyjadřující architektonické a stavební řešení ve zvoleném konstrukčním systému s uvedením způsobu jejich užívání, popřípadě funkčního určení a základních rozměrů místností, prostorů a hlavních konstrukcí, rozměrů prvků výplní otvorů, u půdorysu střechy polohu okapů a svodů a s vyznačením technického vybavení budovy, včetně řešení zázemí pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace, e) výkresy přípojek na veřejné rozvodné sítě a kanalizaci, h) doplňkové výkresy, pokud to charakter stavby vyžaduje (perspektiva, axonometrie, panoramatické pohledy apod.); u stavby, která je kulturní památkou a stavby v památkové rezervaci nebo památkové zóně, se výkresy pod písm. a) až c) zpracovávají v měřítku 1 : Stavebně konstrukční část Technická zpráva h) seznam použitých podkladů, ČSN, technických předpisů, odborné literatury, software, i) specifické požadavky na rozsah a obsah dokumentace pro provádění stavby, případně dokumentace zajišťované jejím zhotovitelem. 25

30 Výkresová část Statické posouzení 1.3. Požárně bezpečnostní řešení Technická zpráva d) stanovení požární odolnosti stavebních konstrukcí, e) evakuace, stanovení druhu a kapacity únikových cest, počet a umístění požárních výtahů, i) posouzení požadavků na zabezpečení stavby požárně bezpečnostními zařízeními, j) zhodnocení technických zařízení stavby, k) stanovení požadavků pro hašení požáru a záchranné práce Výkresová část 1.4. Technika prostředí staveb Dokládá se samostatně pro jednotlivá zařízení a člení se na a) zařízení pro vytápění staveb, b) zařízení pro ochlazování staveb, c) zařízení vzduchotechniky, d) zařízení pro měření a regulaci, e) zařízení zdravotně technických instalací, f) plynová zařízení, g) zařízení silnoproudé elektrotechniky včetně bleskosvodů, h) zařízení slaboproudé elektrotechniky Technická zpráva Uvádějí se základní údaje podle jednotlivých druhů zařízení e) zařízení měření a regulace - stručný popis jednotlivých okruhů, jejich funkce, charakteristické údaje měřených a regulovaných médií a charakteristika provozu a prostředí, výchozí parametry pro výpočty zařízení měření a regulace, h) zařízení silnoproudé elektrotechniky - provozní údaje pro jednotlivé prostory, energetické bilance instalovaného a maximum soudobého příkonu, způsob připojení na veřejný rozvod elektrické energie, druh osvětlení s údaji o požadované intenzitě, popis a zdůvodnění koncepce řešení; pro bleskosvody stručný popis zařízení, způsob provedení s uvedením místních uzemňovacích podmínek, i) zařízení slaboproudé elektroniky - popis způsobu technického řešení ve smyslu požadavků na způsob a charakter rozvodů, způsob uložení kabelového vedení vůči stavebním konstrukcím, typy navržených zařízení Výkresová část Obsahuje pouze základní orientační schémata jednotlivých vnitřních rozvodů a zařízení, jejich základní dimenze a vedení, dále případné umístění zařizovacích předmětů, požadavky na stavební úpravy a řešení některých speciálních prostorů jako kotelen, předávacích stanic tepla, rozvoden, ústředen a regulačních stanic, jejichž dispoziční řešení bývá obvykle součástí výkresů stavební části Výpočty Zpracovávají se potřebné výpočty tepelně technické, akustické, osvětlení nebo oslunění. 26

31 2. Inženýrské objekty Inženýrskými objekty se rozumí mosty, tunely, podchody, propustky, hydrotechnické a hydroenergetické objekty, komunikace s výjimkou staveb uvedených v 194 písm. c) stavebního zákona, provozní prostranství, odstavná a parkovací stání, terénní úpravy, hřiště, sítě technické infrastruktury (vodovod, kanalizace, plynovod, tepelné rozvody, kolektory, včetně přípojek na sítě technické infrastruktury, vnější silnoproudé rozvody, veřejné osvětlení) popřípadě další inženýrské objekty, které jsou řešeny jako samostatná projektová dokumentace. Pokud mají inženýrské objekty charakter pozemních (stavebních) objektů, zajišťuje se požárně bezpečnostní řešení Technická zpráva a) popis inženýrského objektu, jeho funkčního a technického řešení, b) požadavky na vybavení, c) napojení na stávající technickou infrastrukturu, e) údaje o zpracovaných technických výpočtech a jejich důsledcích pro navrhované řešení, f) požadavky na postup stavebních a montážních prací, g) požadavky na provoz zařízení, údaje o materiálech, energiích, dopravě, skladování apod Výkresová část c) výkresy technických objektů (čerpací stanice, trafostanice, šachty apod.) v měřítku 1:100, Objekty sdružených tras (kolektory, technické chodby a kanály) se dokumentují obdobně jako pozemní objekty Statické výpočty a výkresy 2.4. Ostatní výpočty Provádějí se hydrotechnické výpočty, návrhy sítí včetně energetických objektů, stanovení kapacitních potřeb. 3. Provozní soubory Rozsah a obsah projektové dokumentace pro provádění stavby zpracované n a základě územního rozhodnutí ( 92 odst. 1 stavebního zákona) nebo z iniciativy stavebníka a využívané pro kontrolní prohlídky staveb ( 133 odst. 3 stavebního zákona) je obsažen v příloze 2 vyhlášky. Projektová dokumentace pro provádění stavby obsahuje části: A. Pozemní stavební objekty B. Inženýrské objekty C. Provozní soubory Projektová dokumentace musí vždy obsahovat části A až C členěné na jednotlivé položky s tím, že rozsah jednotlivých částí musí odpovídat druhu a významu stavby, jejímu umístění, stavebně technickému provedení, účelu využití, vlivu na životní prostředí a době trvání stavby. 27

32 Společné zásady: Projektová dokumentace pro provádění stavby se zpracovává samostatně pro jednotlivé stavební objekty (pozemní a inženýrské), případně provozní (technologické) soubory, pokud se ve stavbě vyskytují. Zpracovávají se pouze ty části projektové dokumentace pro provádění stavby, které nejsou shodné s projektovou dokumentací podle přílohy č. 1 (viz výše). Součástí dokumentace pro provádění stavby není dokumentace pro pomocné práce, výrobně technická dokumentace a dokumentace výrobků dodaných na stavbu. Pokud je pro podrobnosti nutné zpracovat některou z těchto dokumentací, musí být takový požadavek v projektové dokumentaci pro provádění stavby výslovně uveden. 1. Technická zpráva Zpracovává se ve stejné skladbě a členění jako v projektové dokumentaci uvedené v příloze č. 1, z níž příslušné údaje přebírá s tím, že se: a) zpřesňují, doplňují a zdůvodňují veškeré údaje a případné odchylky oproti ověřené projektové dokumentaci, b) zdůvodňují a zpřesňují technická, konstrukční, materiálová nebo dispoziční řešení, c) případně stanoví zvláštní podmínky pro provádění, montáž nebo technologické postupy. 2. Výkresová část Zpracovává se v měřítku přiměřeném jejich účelu (obvykle 1:50): a) výkresová dokumentace, b) výkresy podrobností (detailů) zobrazují pro dodavatele závazné, nebo tvarově složité konstrukce (prvky), na které klade projektant zvláštní požadavky a které je nutné při provádění stavby respektovat, c) legendy doplňují výkresy jen v nezbytném rozsahu o údaje, které nelze vyjádřit graficky. 3. Výpočty Zpracovávají se v potřebném rozsahu a kontrolovatelné formě. Výpočty jsou součástí dokumentace a připojují se jako doklady ve dvou vyhotoveních. A. Pozemní (stavební) objekty 1. Architektonické a stavebně technické řešení Součástí výkresové dokumentace mohou být rovněž: dokumentace strojů a zařízení, které jsou součástí stavební části; zpracovávají se obdobně jako dokumentace strojů a zařízení technologické části, výkresy výrobků, strojů a pomocných konstrukcí, stavebních a montážních zařízení (např. konstrukce lehké prefabrikace, konstrukce truhlářské, zámečnické, klempířské, atypické staveništní prefabrikáty, konstrukce kabelových a potrubních rozvodů apod.); jsou součástí dokumentace zajišťované zhotovitelem stavby. 2. Stavebně konstrukční část 3. Technika prostředí staveb Jednotlivé části se zpracovávají podle společných zásad a případné zpětné požadavky na stavební část a ostatní profese jsou podkladem pro celkovou koordinaci dokumentace pro provádění stavby. 28

33 3.1. Zařízení pro vytápění staveb 3.2. Zařízení pro ochlazování staveb 3.3. Zařízení vzduchotechniky 3.4. Měření a regulace (MaR), automatický systém řízení (ASŘ), elektrická požární signalizace (EPS) Technická zpráva a) základní technické údaje MaR, napájecí napěťová soustava, způsob ochrany před úrazem elektrickým proudem, b) způsob technického řešení regulace jednotlivých technologických celků vzduchotechniky, ústředního topení, chlazení a zdravotechniky nebo systémů signalizace, c) soupis datových bodů rozdělených po jednotlivých rozvaděčích, d) typy navržených zařízení, e) případné vazby mezi elektroinstalací a elektrickou požární signalizací, f) způsob uložení kabelového vedení vůči stavebním konstrukcím, g) stanovení hlavního okruhu technických norem, které byly v projektu použity a podle kterých je nutné provádět montáž, h) návrh na komplexní zkoušky MaR, ASŘ nebo EPS, i) v případě revize stručný popis okruhu změn, kterých se daná revize týká Výkresová část a) zákresy do půdorysů vypracované v doporučeném měřítku 1:100 nebo 1: 50 tak, aby byly přehledné, včetně výškového umístění hlásičů, b) regulační schémata jednotlivých technologických a funkčních celků s vyznačenými datovými body a fyzikálními hodnotami, c) svorková schémata rozvaděčů jsou součástí dokumentace zajišťované zhotovitelem stavby Zdravotně technické instalace Technická zpráva a) bilance potřeby vody studené, teplé a povrchové, popis měření odběru vody a její požadované úpravy (chemické, či biologické apod.), b) popis tlakových poměrů vodovodu, popis čerpacích a posilovacích zařízení, c) popis technického řešení vodovodu, popis použitých materiálů s určenými parametry a technologickými postupy, popis a podmínky připojení na veřejné, či místní vodovodní sítě, u požárního vodovodu (nezavodněného požárního potrubí) systém rozvodu, strojního vybavení a navrhovaný systém zařízení, d) popis čerpacích zařízení, technického řešení kanalizace, použitých materiálů s určenými parametry a technologickými postupy, e) výpočtové množství vypouštěných splaškových, dešťových a průmyslových odpadních vod a jejich úprava a případné zadržení (retence) před vypouštěním, f) popis a podmínky připojení na veřejné či místní vnější sítě technické infrastruktury, popis strojního vybavení a navrhovaného systému zařízení a vybavení, g) případné požadavky na etapizaci postupu prací a podmínky pro realizaci díla, h) popis zařizovacích předmětů zajišťujících užívání stavby osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. 29

34 Výkresová část a) přehledná situace stavby se zakótovanými a popsanými přípojkami a ostatními náležitostmi, b) rozvinuté řezy nebo podélné profily přípojek, c) detail vodoměrové sestavy, d) výkres vodoměrové šachty, pokud je navržena, e) půdorys základů se zakreslením svodného potrubí kanalizace včetně dimenzí, materiálu a tvarovek, jeho polohy ve vztahu k základům, prostupů základy, šachet, zařízení pro předčištění odpadních vod, popř. jiných zařízení; do tohoto půdorysu se mohou zakreslit také jiná, např. vodovodní, potrubí vedená v základech (v instalačním kanále, montážní šachtě apod.), f) půdorysy kanalizace všech podlaží se zakreslením potrubí, s očíslovanými odpadními potrubími, označením materiálu potrubí, dimenzí trub a tvarovek, g) rozvinuté řezy svodných potrubí kanalizace včetně dimenzí a materiálu trub a tvarovek, hloubek dna potrubí, prostupů základy, šachet, zařízení pro předčištění odpadních vod, popř. jiných zařízení, h) rozvinuté řezy odpadních a připojovacích kanalizačních potrubí s označením dimenzí a materiálu trub a tvarovek a vyznačením stropních konstrukcí a střech v místě prostupu kanalizačního potrubí, i) výkresy vstupních kanalizačních šachet umístěných vně budovy, j) půdorysy vodovodu ve všech podlažích s očíslováním stoupacích potrubí, označením materiálu a dimenzí trubek a armatur, popř. sklonů potrubí, k) izometrické zobrazení, případně rozvinuté řezy vodovodu s očíslováním stoupacích potrubí, označením materiálu a dimenzí trubek a armatur, popř. sklonů potrubí Plynová zařízení 3.7. Zařízení silnoproudé elektrotechniky a bleskosvody Zahrnují rozvody elektrické energie, trafostanice, venkovní osvětlení, bleskosvody a firemní označení Technická zpráva a) základní technické údaje elektroinstalace, např. napájecí napěťová soustava, způsob ochrany před úrazem elektrickým proudem, určení vnějších vlivů, b) energetickou bilanci, rozdělenou na jednotlivé druhy spotřebičů a druhy sítí včetně instalovaného a soudobého příkonu, c) způsob měření spotřeby elektrické energie včetně případného technického řešení kompenzace, d) předpokládanou roční spotřebu elektrické energie na základě provozních hodin, e) způsob technického řešení napájecích rozvodů od napojení na rozvodnou síť (rozvody k hlavnímu a podružným rozváděčům a instalovaným zařízením a spotřebičům), f) způsob řešení náhradních zdrojů včetně zálohovaných rozvodů, g) popis technického řešení osvětlovací soustavy včetně ovládání, h) popis technického řešení zásuvkových okruhů, i) popis technického řešení napojení vzduchotechniky, chlazení, otopných systémů, zdravotní techniky, požárních systémů na elektrickou energii včetně případného způsoby ovládání měřením a regulací, 30

35 j) popis technického řešení připojení požárních systémů, elektrické požární signalizace, elektrické zabezpečovací signalizace, kamerového systému, měření a regulace a jejich koordinace se silnoproudými zařízeními, k) popis technického řešení napojení technologických celků (systémy slaboproudé, výtahy, eskalátory apod.), l) způsob uložení kabelového nebo jiného vedení vůči stavebním konstrukcím, m) popis způsobu a provedení uzemnění a bleskosvodu včetně provedení uzemňovací soustavy. Technická zpráva podle potřeby rovněž uvádí technické normy, které byly v projektu použity a podle kterých je nutné provádět montáž. Navrhuje také komplexní zkoušky elektroinstalace,v případě potřeby stanoví technické řešení trafostanice podle připojovacích podmínek provozovatele v návaznosti na připojení vysokého napětí. V případě revize popisuje stručně okruh změn, kterých se daná revize týká, v případě připojení na síť VN stanoví technické řešení rozvodných zařízení VN, trafostanice podle daných připojovacích podmínek dodavatele energie, popisuje případné změny nebo odlišnosti v technickém řešení vůči předcházející úrovni projektové dokumentace Výkresová část a) silnoproudé rozvody a zařízení zakreslené do půdorysů v doporučeném měřítku 1:100 nebo 1:50, b) výkresovou dokumentaci půdorysů (lze rozdělit na část světelných a napájecích rozvodů včetně zásuvkových okruhů), c) schémata rozvaděčů v provedení jednopólovém v případně obsahu pomocných obvodů doplněných o liniová schémata, d) celkové blokové schéma hlavních napájecích rozvodů zpracované přehledně a doplněné o základní technické údaje o instalovaném a soudobém příkonu pro jednotlivé rozvaděče, dimenze vedení a zkratové údaje na jednotlivých rozvaděčích. Součástí výkresové části u staveb, které obsahují vazby na ostatní profese, jako je měření a regulace, případně elektrická požární signalizace, může být rovněž blokové schéma pomocných ovládacích a signalizačních kabelů Bleskosvody a) zdůvodnění a popis použitého jímacího zařízení, b) popis provedení svodů včetně vodivého spojení na uzemnění, c) popis a provedení uzemnění, d) popis použitých materiálů a jejich dimenzování, e) napojení různých kovových dílů nebo konstrukcí střechy k jímací soustavě, použití náhodných svodů, f) zdůvodnění typů bleskosvodů a rozmístění jímací soustavy, g) napojení na uzemňovací soustavu a popis zvolených materiálů, h) schéma napojení jímačů na uzemňovací soustavu, i) propojení zemničů, dispoziční výkresy jímačů na střechách a návrh detailů, j) propojení kovových konstrukcí objektu, k) půdorys zastřešení s vyznačením všech podstatných součástí (jímačů, spojení, svodů, zemničů apod.) a součástí připojených na bleskosvod. 31

36 3.8. Slaboproudá zařízení: Zahrnují telefonní rozvody, přípravu pro datovou, počítačovou síť (PC), domácí telefon (DT), rozvod televizního signálu (STA), pro elektronický zabezpečovací systém (EZS), kontrolu vstupu (AC), rozhlas, orientační a informační systém a kamerový systém (CCTV) Technická zpráva a) popis způsobu technického řešení ve smyslu požadavků na způsob a charakter rozvodů, b) způsob uložení kabelového vedení vůči stavebním konstrukcím, c) typy navržených zařízení, d) stanovení hlavního okruhu norem, které byly v dokumentaci použity a podle kterých je nutné provádět montáž, e) návrh na komplexní zkoušky, f) v případě revize stručný popis okruhů změn, kterých se daná revize týká Výkresová část a) přehledné zakreslení veškerého zařízení do půdorysů v doporučeném měřítku 1:100 nebo 1:50, b) celková bloková schémata (přehledně zpracovaná) obsahující počet a logickou polohu jednotlivých koncových prvků, c) základní technické údaje, napájecí napěťovou soustavu, způsob ochrany, d) technické řešení ve smyslu požadavků na způsob a charakter rozvodů, e) uložení kabelového vedení vůči stavebním konstrukcím Další zařízení techniky prostředí (pokud se vyskytují) Jde např. o bazénové technologie, inteligentní budovy (automatizace), zařízení vertikální a horizontální dopravy a další. Zpracovávají se dle obecných zásad v členění na technickou zprávu, výkresovou část a výpočty v potřebném rozsahu Vnitřní vybavení (interiér) Jen pokud je součástí stavby Technická zpráva a) technický popis konstrukčního řešení a struktura interiérových částí celého projektu, b) posloupnost prací a případné spolupráce zhotovitelů navazujících stavebních objektů, c) podmínky pro montáž a doplnění technologických postupů, d) barevné řešení a struktury povrchů, e) popis stavebních návazností Výkresová část a) dispoziční řešení s označením položek pro jednotlivá podlaží v měřítku 1:50, b) dispoziční řešení jednotlivých místností v měřítku 1:20, c) pohledy na stěny v měřítku 1:20, d) sestavy jednotlivých položek s označením detailů, e) detaily sestav a jejich vazby na stavbu a ostatní profese, f) detaily kotvení a styků s ostatními profesemi, g) vazby elektrospotřebičů a světelných zdrojů do interiérových položek, včetně schéma na přívody elektroinstalací - jejich tras a ovládání, případné osazení jejich vyústění, 32

37 h) schéma řešení vyústění ostatních profesí (zdravotní technika, vzduchotechnika, počítačové sítě, apod.) Vnější vybavení budov Technická zpráva Popis celkového řešení včetně bezbariérového užívání, technický popis úprav, výčet prvků drobné architektury a jejich popis Výkresová část a) venkovní, zahradní a sadové úpravy, b) chodníky, c) zpevněné plochy, d) opěrné stěny, e) oplocení, f) prvky drobné architektury. V případě tvarově složitých výrobků obsahuje doplňující perspektivní zákres. B. Inženýrské objekty Zpracovává se samostatně pro jednotlivé druhy inženýrských staveb a objektů: f) zásobování energiemi (elektrická energie, plyn, teplo, rozvod světla) včetně objektů na rozvodech (trafostanice, předávací a regulační stanice apod.), g) sdružené trasy technické infrastruktury (kolektory, technické chodby, kanály apod.), h) elektronické komunikace a jiná sdělovací zařízení. Dokumentace se zpracovává podle společných zásad uvedených v úvodu této přílohy, ve stejném členění jako část A - Pozemní (stavební) objekty a následujících speciálních ustanovení. 1. Technická zpráva Doplňuje a upřesňuje technickou zprávu z projektové dokumentace podle 2, zejména z hledisek materiálových, technologie provádění, vazeb na jiné objekty, na způsoby připojování a přepojování obvykle podle podmínek stanovených příslušnými správci těchto zařízení. U energetických staveb nebo objektů obsahuje technická zpráva dále údaje o zkratových proudech, uzemnění, úbytcích napětí, intenzitách osvětlení apod. Stanoví podrobné požadavky technického a materiálového řešení bezbariérových úprav. 2. Výkresová část Zpracovává se na základě projektové dokumentace. Upřesňuje a doplňuje dokumentaci po provedení podrobnějšího zaměření terénu a obsahuje zejména: U silnoproudých a světelných rozvodů výkresová část dále obsahuje: a) jednopólové schéma vyjadřující elektrický rozvod včetně umístění rozvaděčů, napájecích zařízení, spotřebičů, svítidel s udáním výkonů a zkratových poměrů, b) dispoziční řešení se zakreslením rozvodu silnoproudu, c) výkresy uzemňovací soustavy s uvedením počtu uzemňovacích jímek a zemničů, d) dispoziční umístění svítidel, stožárů apod. 33

38 U elektronických komunikací výkresová část dále obsahuje: a) společné schéma vnějších sdělovacích rozvodů z předchozí dokumentace doplněné dimenzemi vodičů a uvedením délek kabelů, b) výkresy přechodů a křižování, skříní a konstrukcí pro kabelové závěsy. U sdružených tras výkresy kabelovodů (obsahují zejména podélné a příčné řezy, výkresy kabelových komor v podrobnostech objektů pozemních staveb apod.). 3. Výpočty Podrobné statické a jiné výpočty (např. hydrotechnické) prohlubují a doplňují výpočty z projektové dokumentace na základě podrobnějších průzkumů popř. provedených zatěžkávacích zkoušek. C. Provozní soubory Technologická část (provozní celek) se dělí na provozní soubory a dílčí provozní soubory. Provozní soubor představuje funkčně ucelenou část stavby, tvořenou souhrnem technologických zařízení, vykonávajících ucelený dílčí technologický proces, a to buď výrobní (výsledkem procesu je určitý výrobek), pomocný výrobní (výsledek procesu nevchází hmotně do výrobku, např. výroba energií) nebo obslužný výrobní (z hlediska vlastního výrobního procesu nevýrobní, např. doprava, kontrola jakosti). Provozní soubor představuje i souhrn technologických zařízení zajišťujících specielní nevýrobní procesy (např. zařízení pro zdravotnictví, školství, laboratoře, opravny) a souhrn technologických zařízení, zajišťujících doplňkové procesy (např. rozvod kapalin a plynů, rozvod elektrické energie). Společné zásady pro zpracování dokumentace pro provádění stavby Zpracovává se na základě projektové dokumentace. tak, aby byly jednoznačně určeny požadavky na konečné provedení stavby a její výslednou kvalitu. Dokumentace se zpracovává po jednotlivých provozních souborech. Každý provozní soubor je podle svého rozsahu a charakteru zpracován v samostatných částech: 1. Technická zpráva Zpracovává se ve stejné skladbě jako v projektové dokumentaci uvedené v příloze č.1. Zpřesňuje a doplňuje údaje a zdůvodňuje případné odchylky. Obsahuje stručnou charakteristiku provozních jednotek a vazby a požadavky na další provozní soubory a stavební objekty. 2. Výkresová část Zpracovává se podle společných zásad stanovených pro pozemní stavby. 3. Seznam strojů a zařízení 4. Výpočty Zpracovávají se v souladu s ČSN. 5. Doklady Dokladovou část tvoří rozhodnutí, záznamy z projednání a jiné dokumenty, potřebné pro provádění a kontrolní prohlídky stavby. Obsah a rozsah dokumentace je uveden jako maximální a v konkrétním případě bude přizpůsoben charakteru a technické složitosti dané stavby. 34

39 C.1. Technologická zařízení pro výrobní a speciální nevýrobní procesy 1. Technická zpráva a) stručný popis a parametry hlavních zařízení, b) seznam použitých podkladů, c) výrobní program, respektive program činností (sortiment výrobků nebo druh činností, požadované technické parametry, provedení a zvláštní vybavení, stanovená kapacita pro jednotlivé výrobky nebo činnosti, patentové a licenční nároky), d) popis technologie výroby nebo provozní činnosti, e) látková bilance, f) charakteristika a potřeba surovin, materiálů a pomocných látek a odpadů, energií, technické podmínky, kontrola a způsob zásobování, g) požadavky na dopravu do a z provozního souboru, systém skladování (suroviny, materiály, pomocné látky, polotovary, subdodávky, rozpracované výrobky, hotové výrobky), h) popis dispozičního řešení, i) stanovení vnějších vlivů, j) zabezpečení provozu stávajících technologických zařízení po dobu výstavby, k) bilance potřeby energií, jejich parametry, kategorizace spotřeby, technické podmínky pro připojení na sítě technické infrastruktury, l) bilance potřeby vody, její parametry, technické podmínky pro připojení na rozvodnou síť, m) bilance škodlivin a odpadů, jejich charakteristika (složení), způsob jejich shromaždování, využívání a odstraňování, n) technické podmínky pro připojení na technickou infrastrukturu, o) požadavky na požární signalizaci, p) požadavky na povrchovou ochranu a barevné řešení včetně bezpečnostních a protiúrazových nátěrů, q) druh a způsob provedení tepelných izolací, r) zvláštní požadavky na výrobu a montáž technologického zařízení, s) požadavky na průkaz kvality a výkonových parametrů technologického zařízení, t) požadavky na komplexní vyzkoušení, zkušební provoz, případně garanční zkoušky, podmínky pro náběh výroby nebo stanovené činnosti, u) požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a na ochranu životního prostředí. 2. Výkresová část a) technologické schéma, b) provozní schéma, c) dispozice technologického zařízení v měřítku 1:100 nebo 1:50 s řešením jejich umístění, vzájemných vazeb a vazeb na okolí a s vyznačením strojů a zařízení (půdorysy, pohledy, řezy), d) výkresy kovových konstrukcí, které jsou součástí technologického zařízení, e) dispozice s vyznačenými vnějšími vlivy, prostory s nebezpečím výbuchu a ochrannými pásmy. 3. Seznam strojů a zařízení Specifikace všech strojů a zařízení (včetně montáže) s uvedením charakteristiky a parametrů v podrobnostech umožňujících jednoznačné určení příslušného zařízení, a to v následujícím členění: a) stroje a technologická zařízení, 35

40 b) kovové konstrukce, c) potrubí, d) nátěry, e) izolace. C. 2. Systém řízení technologických procesů a zařízení měření a regulace 1. Technická zpráva a) popis systému řízení, jeho funkce a jeho jednotlivých prvků, b) přehled řízených veličin, zahrnující pracovní rozsah příslušné veličiny, způsob a požadovanou přesnost jejího měření a provozní rozsah, c) charakteristiku provozu a prostředí, d) popis napájení systému, e) požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a na ochranu životního prostředí. 2. Výkresová část a) funkční schéma systému řízení, b) montážní výkresy v potřebném rozsahu, c) výkresy, nutné pro provoz systému v potřebném rozsahu, d) výkresy, doplňující specifikaci prvků systému. 3. Seznam zařízení Specifikace zařízení s uvedením charakteristiky a parametrů v hloubce, umožňující jednoznačné určení příslušného zařízení v následujícím členění: a) soupis jednotlivých okruhů s uvedením parametrů, b) soupis všech prvků systému včetně jejich charakteristiky, c) způsob řešení odběru. C. 3. Napájecí a provozní rozvod silnoproudu 1. Technická zpráva a) proudové soustavy a napětí, způsob napojení, počáteční a koncový bod provozních rozvodů, b) údaje o celkové maximální soudobé spotřebě a přehled spotřeb v jednotlivých proudových soustavách rozdělených podle napětí, instalovaný příkon, c) výsledky výpočtu zkratových proudů, řešení ochrany proti zkratu, d) řešení ochrany proti přetížení a proti nebezpečnému dotykovému napětí, e) úbytky napětí a kompenzace účinku, f) způsob uzemnění, g) zvláštní požadavky na obsluhu a chod zařízení za všech provozních stavů, h) požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a na ochranu životního prostředí, i) popis řešení blokování, ovládání, měření a signalizace. 2. Výkresová část a) přehledové schéma zapojení, b) jednopólová, případně vícepólová schémata rozvaděčů, c) schéma nebo tabulky vnějších spojů, vystihující zapojení jednotlivých zařízení s označením druhu a průřezu kabelů a vodičů, d) dispozice strojů a zařízení se zakreslením rozvodu silnoproudu, e) výkresy tras kabelových rozvodů. 36

41 3. Seznam zařízení Specifikace zařízení s uvedením charakteristiky a parametrů v podrobnostech, umožňujících jednoznačné určení příslušného zařízení, a to v následujícím členění jednotlivých položek dodávek: a) rozvaděče, b) skříňky ovládací, přechodové, svorkovnicové, c) transformátory, d) případné další položky, e) soupis silových a ovládacích kabelů a vodičů s uvedením typu, průřezu a délky, způsobu zakončení a způsobu uložení, obsahující projekční značení kabelů v souladu s dispozičními výkresy a případně obvodovými schématy. C. 4. Provozní potrubí C. 5. Provozní vzduchotechnika C. 6. Aktivní ochrana před korozí a bludnými proudy 1. Technická zpráva a) popis způsobu řešení ochrany proti bludným proudům, b) specifikace zařízení s uvedením charakteristiky a parametrů v podrobnostech umožňujících jednoznačné určení příslušného zařízení. 2. Výkresová část a) schéma systému ochrany, b) dispozice uložených zařízení s vyznačením jednotlivých prvků aktivní ochrany, c) dispozice jednotlivých prvků ochrany. 3. Seznam strojů a zařízení Specifikace zařízení včetně montáže v podrobnostech odpovídajících způsobu dodávky a montáže. C.7. Elektronická komunikační zařízení, slaboproudá zařízení a rozvody 1. Technická zpráva a) popis a zdůvodnění koncepce řešení s vazbou na technologická zařízení, b) vazby na stávající zařízení. 2. Výkresová část a) schéma rozvodů, b) dispozice s rozmístěním zařízení a zakreslením kabelových tras. 3. Seznam strojů a zařízení Specifikace zařízení včetně kabelů a montáže. C. 8. Zařízení pro údržbu technologického zařízení 1. Technická zpráva a) zásady provádění údržby, b) určení a řešení ploch, prostorů a přístupových cest pro demontáž zařízení a jeho uzlů, c) potřebné úpravy stavebních konstrukcí, d) přístupnost a podmínky zaměnitelnosti součástí a uzlů, e) zásady technologických postupů a podmínek pro provádění údržby a oprav vybraných zařízení, 37

42 f) požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a na ochranu životního prostředí. 2. Výkresová část Výkresy v obdobném rozsahu jako v části C.1. Technologická zařízení pro výrobní a speciální nevýrobní procesy. 3. Seznam strojů a zařízení Specifikace strojů a zařízení v obdobném rozsahu jako v části C.1. Technologická zařízení pro výrobní a speciální nevýrobní procesy. 38

43 Postavení autorizované osoby dle zákona 360/1992 Sb a osob neautorizovaných v projekci elektro Ing. Karel Dvořáček předseda TNK č. 22 a člen TNK č. 76 a autorizační komise ČKAIT Zákon č 183/2006 o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) v 158 Vybrané činnosti ve výstavbě stavební zákon uvádí: (1) Vybrané činnosti, jejichž výsledek ovlivňuje ochranu veřejných zájmů ve výstavbě, mohou vykonávat pouze fyzické osoby, které získaly oprávnění k jejich výkonu podle zvláštního právního předpisu. Vybranými činnostmi jsou: projektová činnost ve výstavbě, kterou se rozumí zpracování územně plánovací dokumentace, územní studie, dokumentace pro vydání územního rozhodnutí, projektové dokumentace pro vydání stavebního povolení, pro ohlašované stavby podle 104 odst. 2 písm. a) až d), pro provádění stavby a pro nezbytné úpravy, odborné vedení provádění stavby nebo její změny. (2) Projektovou dokumentací je dokumentace pro vydání stavebního povolení, projektová dokumentace ohlášení stavby podle 104 odst. 2 písm. a) až d), projektová dokumentace pro provádění stavby a projektová dokumentace pro nezbytné úpravy podle 137. V 178 stavební zákon kromě jiného uvádí: (1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že d) provádí vybrané činnosti ve výstavbě bez oprávnění podle zvláštního právního předpisu ( 158). ČKAIT je veřejnoprávní stavovská organizace, která vznikla v roce 1992 na základě zákona č. 360/92 Sb. (zákon ČNR o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě). Jak vyplývá ze stavebního zákona, je autorizace nutnou podmínkou pro výkon vybraných činností, jejichž výsledek ovlivňuje ochranu veřejných zájmů ve výstavbě. Autorizovaná osoba (AO) je povinna vykonávat činnosti, pro které jí byla udělena autorizace, v souladu s obecně závaznými právními předpisy a v souladu s Profesním a etickým řádem ČKAIT. Je povinna se dále odborně vzdělávat a sledovat informace nezbytné pro správný výkon své činnosti. Členskou základnu komory dnes tvoří více jak 27 tisíc autorizovaných inženýrů a techniků, jimž byla udělena autorizace na základě úspěšného složení předepsané zkoušky odborné způsobilosti. 39

44 Zákonem 360/92 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě došlo ve vybraných činnostech ve výstavbě k přenesení odborné odpovědnosti na fyzické osoby: autorizované architekty, inženýry, techniky a stavitele.byl otevřen rozsáhlý výčet spolupráce, při kterém autorizované osoby a Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě nesou příslušný díl spoluzodpovědnosti zejména v oblasti projektování a vedení staveb. Z pohledu ČKAIT se jedná o technickou kvalitu v úrovni oborů a specializací, ochranu zájmů klientů při územním plánování, projektování, výstavbě a ochraně a vytváření životního prostředí. ČKAIT je připravena k jednání a spolupráci při zpracování legislativních úprav, týkajících se stavebnictví a při novelizaci předpisů. Živnostenským úřadům nabízí ČKAIT konzultace k upřesňování kvalifikačních předpokladů pro činnosti, které nejsou přesně specifikovány současnými právními úpravami. ČKAIT předpokládá, že dojde k oboustranné informaci o úrovni profesního přístupu autorizovaných osob v zájmu stavební kultury, bezpečnosti a efektivnosti staveb. ČKAIT je připravena spolupracovat v koncepčních otázkách územního plánování, projektování a realizace staveb a při soutěžích na zadávání zakázek hrazených z veřejných prostředků, pokud bude příslušným orgánem ke spolupráci vyzvána. Autorizační rada a zkušební komise: Autorizační rada rozhoduje o udělení autorizace na základě průběhu zkoušky. Členy AR jmenuje ministr pro místní rozvoj. Autorizační rada jmenuje předsedy, místopředsedy a členy zkušebních komisí. Zkušebními místy jsou Praha a Brno. Adresa autorizační rady je na adrese kanceláře ČKAIT Praha. Adresy zkušebních míst jsou v kancelářích ČKAIT Praha, Brno. ČKAIT uděluje autorizaci pro obory: 1. Podle zákona je možné žádat o stupeň autorizace: autorizovaný inženýr autorizovaný technik autorizovaný stavitel. Autorizovaný inženýr nebo autorizovaný technik činný v oblasti realizace staveb může používat označení autorizovaný stavitel. Označení autorizovaný stavitel je možné pouze pro některé obory. Označení stupně autorizace je po podání žádosti neměnné. 2. Autorizace autorizovaný inženýr" se uděluje pro obory a specializace: a. pozemní stavby; b. dopravní stavby; 40

45 c. vodohospodářské stavby; d. mosty a inženýrské konstrukce; e. technologická zařízení staveb; f. technika prostředí staveb, specializace technická zařízení; f2. technika prostředí staveb, specializace elektrotechnická zařízení; g. statika a dynamika staveb; h. městské inženýrství; i. geotechnika; j. zkoušení a diagnostika staveb; k. požární bezpečnost staveb; l. energetické auditorství. 3. Autorizace autorizovaný technik" se uděluje pro obory a specializace: a. pozemní stavby; b1. dopravní stavby, specializace kolejová doprava; b2. dopravní stavby, specializace nekolejová doprava; c1. vodohospodářské stavby, specializace stavby hydrotechnické; c2. vodohospodářské stavby, specializace stavby zdravotně-technické; c3. vodohospodářské stavby, specializace stavby meliorační a sanační; d. mosty a inženýrské konstrukce; e. technologická zařízení staveb; f3. technika prostředí staveb, specializace vytápění a vzduchotechnika; f4. technika prostředí staveb, specializace zdravotní technika; f5. technika prostředí staveb, specializace elektrotechnická zařízení; i. geotechnika; k. požární bezpečnost staveb. 4. Označení autorizovaný stavitel se uděluje pro autorizace podle čl. 3 písmena a), b1), b2), c1), c2), c3), d). Pojištění autorizovaných osob. Každý člen ČKAIT je pojištěn z odpovědnosti za škody, způsobené výkonem své činnosti 16 zákona č. 360/92 Sb. Pojištění pro všechny autorizované osoby zajišťuje ČKAIT. Informační centrum ČKAIT K naplnění svého poslání a pro usnadnění přístupu k informacím svým členům zřídila komora v roce 1998 INFORMAČNÍ CENTRUM ČKAIT, které zajišťuje ediční činnost, tj. vydávání periodik, neperiodických publikací v několika edičních řadách, shromažďuje, zpracovává a zpřístupňuje členům komory odborné informace faktografické (ekonomické, statistické a obchodní) a dokumentografické (z odborné literatury), zprostředkuje informace zahraničních inženýrských komor týkající se stavebnictví. Ve studovně Informačního centra jsou k dispozici odborné časopisy, sbírky a věstníky, zpravodaje, statistické ročenky a publikace, adresáře, katalogy, kalendáře akcí a další odborné materiály z domova i ze zahraničí. Postavení osob neautorizovaných dle zákona 360/1992 Sb. Jak již bylo v úvodu řečeno: kvalifikační požadavky pro výkon územně plánovací činnosti splňuje fyzická osoba, která má osvědčení zvláštní odborné způsobilosti podle zvláštního 41

46 právního předpisu a splňuje kvalifikační požadavky vzdělání a praxe podle tohoto zákona, to znamená, že tuto činnost může vykonávat samostatně jen osoba autorizovaná. Ostatní činnosti, jak je například příprava prováděcí projektové dokumentace, může být zajišťována osobou bez autorizace. Toto však nevylučuje možný požadavek investora, aby i zpracovatel této dokumentace, právě tak jako další osoby podílející se na díle byly autorizované osoby v souladu se zákonem 360/1992 Sb. V 159 stavebního zákona projektová činnost ve výstavbě je další úleva: Dokumentaci ohlašovaných staveb uvedených v 104 odst. 2 písm. e) až i) a n) může kromě projektanta zpracovat též osoba, která má vysokoškolské vzdělání stavebního nebo architektonického směru anebo střední vzdělání stavebního směru s maturitní zkouškou a alespoň 3 roky praxe v projektování staveb. 42

47 Principy základních elektrotechnických norem, informace o nových normách Ing. Michal Kříž IN-EL Praha, člen TNK č. 22 Principy základních elektrotechnických norem Elektrotechnické normy, které se uplatňují v oblasti projektování, musí: I. na jedné straně respektovat vědecké a technické poznatky a II. na straně druhé vycházet z účelu, pro nějž jsou určeny. I. Poznatky, které tyto normy respektují, se týkají 1) ochrany před nebezpečími, která mohou elektrická zařízení způsobovat, takže: a) osoby a domácí a hospodářská zvířata musí být přiměřeně chráněny před nebezpečím zranění nebo jiného poškození, které by mohlo být způsobeno elektrickým proudem při dotyku živých nebo neživých částí, b) nesmějí vznikat nebezpečné teploty, nebezpečné oblouky nebo nebezpečná záření, c) osoby, domácí a hospodářská zvířata a majetek musí být přiměřeně chráněny před nebezpečími neelektrického charakteru, která mohou podle zkušenosti elektrická zařízení způsobovat, d) izolace musí odpovídat předvídatelným podmínkám. 2) ochrany před nebezpečími, která mohou působením vnějších vlivů na elektrické zařízení vznikat; to znamená, že technické provedení elektrického zařízení musí být takové, aby: a) odolávalo předpokládaným mechanickým namáháním tak, že osoby, domácí a hospodářská zvířata ani majetek nebudou ohroženy, b) odolávalo za předpokládaných podmínek okolního prostředí působení jiných než mechanických vlivů tak, aby osoby, domácí a hospodářská zvířata ani majetek nebyly ohroženy, c) při předvídatelných přetíženích neohrozilo žádným způsobem osoby, domácí a hospodářská zvířata ani majetek. II. Účel, pro nějž jsou elektrotechnické normy pro projektování určeny, jsou dány předmětem normy. V našem přehledu se budeme zabývat především normami pro elektrické instalace nízkého napětí, a to především pro elektrické instalace budov, 43

48 obsažené v souboru ČSN V části 1 tohoto souboru, tj. v ČSN :2009 Elektrické instalace nízkého napětí - Část 1: Základní hlediska, stanovení základních charakteristik, definice je vymezeno, že tento soubor se týká: a) obytných budov; b) budov pro obchodní účely; c) veřejných budov; d) průmyslových budov; e) zemědělských a zahradnických zařízení; f) montovaných budov; g) karavanů, parkovacích míst pro karavany, kempinků a podobných míst; h) stavenišť, výstav, trhů a dalších instalací pro dočasné účely; i) přístavišť pro rekreační plavidla a rekreačních plavidel; j) venkovního osvětlení a podobných instalací (kromě veřejného osvětlení); k) prostorů pro lékařské účely; l) mobilních nebo transportovatelných buněk; m) fotovoltaických systémů; n) zdrojů nízkého napětí. Poznámka: Samozřejmě existují soubory elektrotechnických norem pro jiné účely (strojní zařízení, elektrické instalace na lodích, byly to elektrické instalace v dolech a lomech), ale těmi se zabývat nebudeme. Principiální rozdělení souboru ČSN Náplň souboru ČSN je předznamenána částí 1 tohoto souboru, tj. normou ČSN Uspořádání celého souboru je koncipováno tak, že část 1 stanoví základní požadavky, terminologie elektrických instalací je obsažena v ČSN IEC a v ČSN , základní požadavky stanoví pak části 4 až 6 a oddíly části 7 doplňují a upravují tyto základní požadavky tak, aby se hodily pro jednotlivé druhy objektů a instalací. Uspořádání je znázorněno na následujícím schématu. 44

49 Zrušení a nahrazení některých kapitol souboru ČSN přesuny některých ustanovení mezi normami Ze schématu je patrné, že se zcela ztratila část 3 souboru ČSN S definitivní platností k tomu došlo Její ustanovení ovšem nezmizely, ale transformovaly se do ostatních částí souboru, jak je patrné z dalšího schématu: 45

50 Ze schématu je vidět, že otázky týkající se uspořádání a druhů rozvodných sítí, EMC, údržby a nouzových zařízení jsou včleněny do ČSN , třídění vnějších vlivů je organicky začleněno do ČSN , kde na ně přímo navazují požadavky na provedení zařízení z hlediska vnějších vlivů. Seznam těch vnějších vlivů, které jsou určující pro prostory z hlediska nebezpečí úrazu elektrickým proudem jsou zařazeny do přílohy ČSN To ovšem není všechno. V propadlišti dějin se (prozatím od ) ztratila ČSN :1994, která platila pro spínací a řídicí přístroje. Uváděla dnes již zastaralé požadavky, jak musí být voleny a montovány přístroje pro ochranu automatickým odpojením od zdroje, tj. pojistky, jističe a proudové chrániče, i požadavky na přístroje pro ochranu před nadproudy. Z tohoto hlediska nám chybí požadavek na zapojení pojistkových spodků závitových pojistek i to, že ostatní pojistky musí vyhovovat bezpečnostním požadavkům na pojistky určené pro nekvalifikovanou obsluhu. Ostatní požadavky jsou podrobně řešeny v ČSN Zastaralé jsou i požadavky týkající se instalace samotných proudových chráničů. Dnes se již uplatňují proudové chrániče, jejichž magnetickým obvodem prochází i ochranný vodič (ovšem v opačném směru než vodiče pracovního obvodu). Pokud se týká selektivity proudových chráničů, přesnější návod než ve zrušené ČSN je uveden v ČSN IEC :1998 Pokyn pro elektrické instalace - Část 53: Výběr a stavba elektrických zařízení - Spínací a řídicí přístroje. Zrušena je též (od ) ČSN :1997 stanovující Požadavky na uzemnění v instalacích zařízení pro zpracování dat. I tato norma byla již zastaralá. Dnes je celá problematika řešena komplexně novou ČSN Elektrické instalace 46

51 nízkého napětí Část 4-444: Bezpečnost Ochrana před napěťovým a elektromagnetickým rušením i souborem ČSN EN Ochrana před bleskem. Další normou, jejíž zrušení se chystá na , je ČSN :1997 uvádějící Výběr opatření na ochranu před úrazem. Její ustanovení na ochranu před dotykem v elektrických provozovnách (šířky uliček) podle kvalifikace osob jsou obsaženy v ČSN :2010. Požadavek na zkrácení dob odpojení v rámci ochrany automatickým odpojením v prostorech zvlášť nebezpečných je zbytečné, protože v těchto prostorech je nyní vesměs předepsán buď citlivý proudový chránič, nebo obvod SELV. ČSN :2009 Jaké jsou hlavní zásady platné pro elektrické instalace uvedené v ČSN (v samotné normě se hovoří o HD ): - Zajištění bezpečnosti (osob, hospodářských zvířat a majetku v případě ohrožení nebo poškození, k nimž by mohlo při obvyklém užívání elektrických instalací, rozvodů a dalších zařízení dojít). Zajišťuje se: o ochrana před úrazem elektrickým proudem ochrana základní i při poruše), o ochrana před tepelnými účinky (elektrických instalací a rozvodů), o ochrana před nadproudy, před poruchovými proudy, o ochrana před poruchovými odchylkami napětí a před elektromagnetickými vlivy (před atmosférickými přepětími a elektromagnetickým rušením), o ochrana před přerušením napájení (zajištění náhradního zdroje, pokud je to třeba). - Návrh instalace: o musí se brát v úvahu hlediska pro zajištění ochrany osob, hospodářských zvířat a majetku (uvedená výše) a správné funkce elektrického zařízení při užití k určenému účelu, o musí vycházet ze znalosti hodnot napájení, tj. základních údajů o zdroji nebo zdrojích druh proudu AC, DC, druhy a počty vodičů (PE, PEN, N, M, L), hodnoty a odchylky napětí, maximální dovolené proudy, impedance poruchové smyčky na začátku instalace, předpokládané zkratové proudy, ochranná opatření vázaná na zdroj (způsob uzemnění sítě nebo středního bodu), záruky napájení, o musí se zakládat na údajích o spotřebě (počtech a druzích obvodů požadovaných pro osvětlení, topení, a další silová, řídicí, sdělovací a podobná zařízení, jejich zatížení atd.), o musí v něm být určeny zdroje pro případ nouze nebo záskokové napájecí zdroje, pokud jsou třeba, o musí respektovat z vnější vlivy, které na elektrické zařízení působí, o určují se průřezy vodičů, o pro volbu vedení a způsoby jejich instalace se berou v úvahu 47

52 charakter jejich umístění; provedení zdí nebo jiných částí, které nesou vodiče a kabely; přístupnosti vodičů a kabelů osobám a hospodářským zvířatům; napětí; elektromechanické účinky v důsledku zkratových proudů; elektromagnetické rušení; ostatních účinky (např. mechanických, tepelných a jejich zatížení spojené s požárem, atd.), kterým mohou být vodiče vystaveny během montáže nebo během provozu o musí být určeny charakteristiky ochranných přístrojů s ohledem na jejich funkci (např. pro ochranu před účinky nadproudů, zemních spojení, přepětí, podpětí a ztráty napětí), o je třeba uvážit potřebu: nouzového vypnutí (kde je zapotřebí okamžité odpojení od zdroje), spínacích přístrojů (pro zajištění provozu, údržby, zkoušení a oprav), o je třeba zajistit ochranu před vzájemnými škodlivými vlivy mezi elektrickými a neelektrickými instalacemi, o je třeba zajistit dostatečnou přístupnost elektrických zařízení, o ke každé elektrické instalaci musí být dodána odpovídající dokumentace. - Volba elektrických zařízení Každá část zvoleného elektrického zařízení o musí vyhovovat normám a musí mít vhodné vlastnosti odpovídající podmínkám obsaženým v návrhu instalace (musí odpovídat z hlediska napětí, proudu, kmitočtu, výkonu a podmínek instalování), o musí být zvolena tak, aby nepůsobila škodlivě na jiná zařízení nebo na přívod, zdroj či napájecí síť, a to jak během normálního provozu, tak i při spínání. V této souvislosti se za činitele, které mohou mít vliv, považují např.: účiník; proudový náraz; asymetrické zatížení; harmonické (složky proudu); přechodná přepětí způsobená připojenými elektrickými zařízeními. - Zřizovaní elektrických rozvodů, zařízení a jejich revize o o Pro zřizování elektrických rozvodů a zařízení musí být použito vhodných materiálů a práce musí být provedena odborně (dobré řemeslné úrovně) osoby s odpovídající kvalifikací. Elektrické zařízení musí být nainstalované v souladu s pokyny poskytnutými jeho výrobcem. Dbá se na značení vodičů, spoje, chlazení, ochranu před nadměrným oteplením, bezpečnostní značení, a to i při rozšiřování instalace. 48

53 o Provádí se výchozí revize před uvedením do provozu a pravidelné revize během provozování instalace. Do ČSN :2009 jsou z dnes již zrušené ČSN začleněny kapitoly 30 Stanovení základních charakteristik, 31 Účel, napájení a stavba včetně uspořádání vodičů a způsobů uzemnění (sítě TN, TT, IT), 33 Vzájemná slučitelnost zařízení včetně EMC, 34 Údržba, 35 Opatření pro případ nouze (zdroje a jejich pohotovost), 36 Zajištění napájení (selektivita ochran, členění do obvodů, monitorování zařízení). Kapitola 32 Třídění vnějších vlivů ze zrušené ČSN je začleněna do: ČSN ed. 3 Elektrické instalace nízkého napětí - Část 5-51: Výběr a stavba elektrických zařízení - Všeobecné předpisy. Do této normy jsou zařazeny i národní přílohy obsahující vzor protokolu o určení vnějších vlivů, vzory příloh k tomuto protokolu. Příloha obsahující přiřazení vnějších vlivů prostředí prostorům normálním, nebezpečným a zvlášť nebezpečným členěným z hlediska nebezpečí úrazu elektrickým proudem je začleněna do: ČSN ed. 2 Elektrické instalace nízkého napětí - Část 4-41: Ochranná opatření pro zajištění bezpečnosti - Ochrana před úrazem elektrickým proudem prostřednictvím Změny 1:2010. V současné době tedy platí ČSN ed. 2 včetně změny 1 vydané v roce Tato změna byla zpracována na základě úprav zrušení IEC a převedení její náplně do jiných norem provedených v rámci mezinárodní a evropské normalizace. Toto zrušení se prostřednictvím změn v evropských harmonizačních dokumentech promítlo do našeho souboru ČSN , takže následkem toho ČSN :1994 již od neplatí a také v ní přestaly platit naše národní přílohy. Poslední z těchto příloh obsahující přiřazení vnějších vlivů prostředí prostorům normálním, nebezpečným a zvlášť nebezpečným je začleněna do přílohy NA ČSN ed. 2 uvádějící, jak se uplatňují prostředky ochrany podle prostoru a podle způsobu provozu zařízení. Z toho si uvedeme, jaká prostředí vytvářejí prostory zvlášť nebezpečné. Jsou to: Prostory vlhké AB6 a AB7 s maximální relativní vlhkostí až 100 %, tzn., že se jedná o prostory, ve kterých může voda skapávat po stěnách, může se dostávat do zařízení a vytvářet vodivé cesty k neživým částem, může zvyšovat vodivost kůže při dotyku neživých částí. Prostory mokré AD2 až AD8, to znamená veškeré prostory, ve kterých se může vyskytovat voda počínaje místy, kde může vody kondenzovat a skapávat (kryje se i s prostory vlhkými s AB6 a AB7, kde relativní vlhkost může dosáhnout 100 %), přes prostory s vodní tříští, stříkající a tryskající vodou až k úplnému ponoření elektrického předmětu. V tomto případě záleží na tom, jak intenzivní je působení vody. Např. venkovní prostory, kde se při dešti až lijáku může vyskytovat voda v podobě kapek, vodní tříště až stříkající vody se mohou posuzovat jako prostory pouze nebezpečné, jestliže se tyto vlivy v daném prostoru vyskytují pouze občas a je zajištěno, že s elektrickým zařízením se bude 49

54 manipulovat pouze v době, kdy působí maximálně jenom vnější vlivy normální nebo nebezpečné. Prostory s extrémní korozní agresivitou AF4, což jsou prostory vystavené trvalému výskytu velkého množství korozivních nebo znečišťujících látek (např. v chemických továrnách). Toto působení bývá spojeno s vlhkostí a se zvýšenou vodivostí povrchů materiálů. Prostory, v nichž je časté nebezpečí rázů a vibrací AG3 a AH3, kterými mohou být narušována ochranná opatření, jak je pospojování a uzemnění. Z hlediska ochranného opatření ochrana malým napětím SELV a PELV odpovídajícím oddílu 414 této normy, kdy napětí živých částí v prostorech zvlášť nebezpečných odpovídá 50 V, pokud není umožněn dotyk živých částí a 25 V, pokud dotyk živých částí je umožněn, ale jenom na malé ploše, se tyto prostory pokládají za bezpečné. Prostory, v nichž se pohybují invalidé zde je nutno dbát na snížené schopnosti zacházení s elektrickými zařízeními a spotřebiči, snížené schopnosti odpoutat se od elektrického zařízení s poruchou apod. Ochranná opatření se řeší s ohledem na charakter postižení. Prostory s nebezpečím požáru hořlavých kapalin i když jsou hořlavé kapaliny považovány většinou za nevodivé, jejich různá aditiva jejich vodivost zvyšují, a pokud se někdo dotýká povrchu potřísněného takovou kapalinou, snižuje se elektrický odpor v místě tohoto dotyku. Kromě toho se změnou Z1:2010 v ČSN ed. 2 požadavky na dozor nad zásuvkovými obvody nepodléhajícími povinnosti uplatnit pro ně citlivé proudové chrániče zmírnily na požadavek dohledu. Obdobně je tomu v otázce ochrany nevodivým okolím, neuzemněného místního pospojování a elektrického oddělení pro napájení více než jednoho spotřebiče. I u těchto ochran postačuje, jestliže jsou pod dohledem osoby znalé nebo poučené. Nové základní ČSN pro elektrotechniku rekapitulace nově vydaných norem a norem v přechodném období Další změny v souboru elektrotechnických předpisových norem: ČSN ed. 2:2010 Elektrické instalace nízkého napětí - Část 4-43: Bezpečnost - Ochrana před nadproudy. V normě došlo k těmto změnám: byly uvedeny nové informativní přílohy: B znázorňující podmínky koordinace mezi vodiči a ochrannými přístroji jistícími před přetížením, C znázorňující požadavky na umístění nebo vynechání přístrojů pro ochranu před přetížením a D znázorňující požadavky na umístění nebo vynechání přístrojů pro ochranu před zkratem; do rozsahu platnosti byly doplněny informace týkající se ohebných kabelů (ohebné kabely připojující zařízení pomocí zásuvkového spojení k pevné instalaci není součástí rozsahu platnosti této normy a z tohoto důvodu nejsou nutně chráněny před nadproudy); požadavek, aby nulový vodič nebyl v síti IT rozveden, byl změněn na poznámku; 50

55 byl doplněn požadavek na detekci harmonických proudů v nulovém vodiči k ochraně před nadproudy; byl doplněn požadavek, aby přístroje pro ochranu před zkraty byly schopny jak vést, tak přerušit zkratový proud; byla doplněna informace na vysvětlení ochrany před přetížením; byly rozšířeny údaje o tom, kde se požadavky na přístroje na ochranu před přetížením nemusí uplatňovat; je uvedeno větší množství příkladů toho, kde je dovoleno přístroje na ochranu před přetížením vynechat; jsou rozšířeny údaje o tom, kde se požadavky na přístroje na ochranu před zkratem nemusí uplatňovat; byly doplněny požadavky na zkratové schopnosti přípojnicových rozvodů. K podmínkám jištění před přetížením: I B I n I z I 2 1,45 I z Obr. 1 Podmínky přiřazení jištění před přetížením 51

56 K možnostem vynechání přístrojů jistících před přetížením: Obr. 2 Možnosti, kde může být vynechán přístroj pro jištění před přetížením 52

57 K možnostem vynechání přístrojů před zkratem: Obr. 3 Možnosti, kde může být vynechán přístroj pro jištění před přetížením 53

58 ČSN : 2011 Elektrické instalace nízkého napětí - Část 4-444: Bezpečnost Ochrana před napěťovým a elektromagnetickým rušením. Článek 444 stanoví požadavky a doporučení k tomu, aby se jejich aplikací umožnilo zabránit elektromagnetickému rušení, popř. aby se toto rušení snížilo. Norma je určena projektantům a těm, kteří se účastní navrhování, instalace a údržby elektrických instalací. Elektromagnetické rušení ruší nebo poškozuje systémy informační technologie, technologie rozhlasové komunikace, řízení, ovládání, a spojení, monitorování procesů, řídicích a automatizačních systémů. Přepětí a elektromagnetická rušení mohou být způsobeny proudy následkem úderu blesku, spínacími postupy, zkraty a ostatními elektromagnetickými jevy. Tyto jevy se mohou objevit tam, kde existují velké vodivé smyčky, kde jsou ve společných trasách instalovány různé elektrické systémy vedení, např. silové napájení, sdělovací vedení, kabely pro řízení a signalizaci. Silové kabely, které vedou velké proudy s velkou strmostí nárůstu proudů (di/dt) mohou indukovat přepětí v řídicích ovládacích a sdělovacích kabelech systémů elektrických instalací, které mohou ovlivňovat činnost připojených elektrických spotřebičů nebo je mohou i poškodit. Elektrická zařízení citlivá na elektromagnetické účinky nemají být umístěna v blízkosti potenciálních zdrojů elektromagnetických emisí, jako jsou spínací přístroje pro induktivní zátěže, elektromotory, zářivkové osvětlení, svařovací stroje, usměrňovače, střídače, frekvenční měniče (např. střídače) a regulátory, zařízení na zlepšování (kompenzaci) účiníku, výtahy, transformátory, podružné rozváděče, distribuční rozváděče. Ke snížení elektromagnetického rušení působí následující opatření: a) S ohledem na elektromagnetické jevy přenášené po vedení se za účelem zlepšení elektromagnetické kompatibility kvůli zařízením citlivým na elektromagnetické účinky doporučuje instalovat přepěťové ochrany a/nebo filtry. b) Vodivé pláště (např. pancéřování, stínění) kabelů, by měly být spojeny s CBN, pokud je vytvořena. c) Volbou společných tras pro instalace silových, návěstních a datových vedení (v souladu se 444.6) by se mělo zabránit vzniku indukčních smyček. 54

59 d) Silové a návěstní kabely by měly být vedeny zvlášť a měly by se křížit, pokud možno, v pravých úhlech (viz ). e) Použití kabelů s koncentrickými vodiči, aby se snížily proudy indukované do ochranného vodiče. f) Pro elektrická spojení mezi měniči a motory, jejichž pohon je frekvenčně řízený, je to použití symetrických mnohožilových kabelů (např. stíněných kabelů obsahujících samostatné ochranné vodiče). g) Použití návěstních a datových kabelů podle požadavků návodů výrobce na EMC. h) Kde je instalovaný systém ochrany před bleskem Silové a návěstní kabely musí být odděleny od svodů systému ochrany před bleskem (LPS) buď minimální vzdáleností, nebo použitím stínění. Minimální vzdálenost musí určit projektant LPS v souladu s EN i) Kde jsou použity návěstní nebo datové kabely, musí se dávat pozor na omezení poruchového proudu, který ze silového obvodu teče stíněními a jádry nebo uzemněnými datovými kabely. Může být také zapotřebí doplnit doplňující vodič, např. přemosťovacím vodičem (by-passem), aby bylo zesíleno stínění. j) Spoje ekvipotenciálního pospojování by měly mít co nejmenší impedanci, čehož se docílí tím, že jsou co nejkratší, tvarem průřezu, jehož důsledkem je nízká induktivní reaktance a impedance na metr délky, např. propojovací opletení, u nějž poměr šířky k tloušťce je pět ku jedné. k) Jestliže je přípojnice uzemnění (podle ) určená k tomu, aby podporovala systém ekvipotenciálního pospojování, důležité instalace informační technologie v budově, může být instalován jako uzavřený okruh. (Toto opatření se přednostně uplatňuje v budovách telekomunikačního průmyslu). Pro sítě TN platí, že sítě TN-C se nesmí používat v novostavbách, které obsahují nebo u nichž je pravděpodobné, že budou obsahovat významné množství zařízení informační techniky. Doporučuje se, aby se sítě TN-C v existujících budovách obsahujících, nebo u nichž je pravděpodobné, že budou obsahovat významné množství zařízení informační techniky, nadále nepoužívaly. Je totiž pravděpodobné, že v instalacích TN-C se proud zátěže nebo poruchový proud rozdělí prostřednictvím ekvipotenciálního pospojování do kovových součástí (např. potrubí, nosníků) v budově. 55

60 V nově stavěných budovách, musí být sítě TN-S instalovány počínaje začátkem instalace; viz obr. 4. To by mělo být uplatněno i v existujících budovách napájených z veřejných nízkonapěťových sítí, které přitom obsahují, nebo je pravděpodobné, že budou obsahovat významné množství zařízení informační technologie. Obr. 4 - Síť TN-S počínaje začátkem instalace Jestliže se v instalacích existujících budov vyskytují potíže s elektromagnetickými vlivy, je možno situaci vylepšit následujícími opatřeními (viz obr. 5): 1) použitím optických vedení nepoužívajících kovy, pro návěstní a datové obvody; 2) použitím zařízení třídy ochrany II; 3) použitím transformátorů s dvojím vinutím v souladu s EN nebo EN nebo EN nebo EN Sekundární (výstupní) obvod má být přednostně zapojen jako síť TN-S; pokud je to však pro specifické účely požadováno, je možno použít i síť IT. 56

61 Obr. 5 Možnost provedení opatření v existující budově Legenda k obr. 5 Připojovací body pro uzemněné vodiče sloužící pro ochranné nebo pracovní účely Označení vodiče PE FE Vodič pracovního uzemnění (nepovinný) užitý a připojený v pospojovaný podle pokynů provozovatele Označení nulového vodič SPD Přepěťové ochrany Označení vodiče vedení Odkaz Popis znázorněného opatření 1) Kabely a kovové trubky vstupují do budovy ve stejném místě 2) Společná trasa s odpovídajícím oddělením a zamezením smyček 57

62 3) Co nejkratší vedení pospojování a vedení uzemněných vodičů paralelně s kabelem 4) Stíněné návěstní kabely a/nebo vodiče s kroucenými páry 5) Zamezení TN-C za vstupním napájecím bodem 6) Použití transformátorů s oddělenými vinutími 7) Místní horizontální systém pospojování 8) Použití zařízení třídy ochrany II Norma kromě toho podrobně rozebírá opatření v sítích TN, TT a IT, přemostění (by-pass), stínění, vytvoření sítě TN-S, resp. sítě se samostatným ochranným a samostatným nulovým vodičem v celém objektu nebo alespoň v jeho pokud možno největší části. Uzemnění vícenásobného zdroje napájení je předepsáno provést v jednom bodě. Ten je pak v případě sítě TN-S totožný i s bodem rozdělení vodiče PEN na vodič nulový a ochranný. Norma uvádí i opatření, která je vhodné aplikovat i v budovách s existujícím rozvodem, do nichž se instalují nová na elektromagnetické rušení citlivá zařízení. V normě jsou specifikovány způsoby pospojování, které by měly být aplikovány podle velikostí a rozsahů instalací. Pokud se týká souběžného vedení rozvodů informační techniky a silových rozvodů, stanoví norma požadavky na jejich oddělení i na správné provedení jejich stínění. ČSN : 2009 Elektrické instalace nízkého napětí - Část 5-53: Výběr a stavba elektrických zařízení - Odpojování, spínání a řízení - Oddíl 534: Přepěťová ochranná zařízení. Jak již bylo uvedeno, byla (prozatím) zrušena ČSN :1994, která platila pro spínací a řídicí přístroje. To však neznamená, že by byly zrušeny další části oddílu 53 souboru ČSN ČSN :2001 uvádějící podrobnější požadavky na přístroje pro odpojování a spínání zůstává v platnosti a k tomu ještě přibyl samostatně vydaný oddíl 534 pro přepěťová ochranná zařízení. Norma stanoví základní požadavky na ochranná opatření, která je nutno v elektrických instalacích o napětí do AC V provést, aby byla zajištěna ochrana elektrických a elektronických zařízení, ale i osob a majetku před přepětími. Přepěťové ochrany musí být připojeny alespoň mezi následující body: a) v instalacích, ve kterých je v místě nebo v blízkosti místa, kde jsou přepěťové ochrany instalovány, nulový a ochranný (PE) vodič přímo spojen, nebo v instalacích, ve kterých nulový vodič není rozveden, mezi každým vodičem vedení (tj. fázovým vodičem) a buď hlavní uzemňovací svorkou, nebo hlavním ochranným vodičem, podle toho, které spojení je kratší připojení typu A; b) v instalacích, v nichž v místě nebo v blízkosti místa, kde jsou přepěťové ochrany instalovány, přímé spojení nulového a ochranného (PE) vodiče neexistuje, buď mezi každým vodičem vedení (fázovým vodičem) a buď hlavní uzemňovací svorkou, nebo hlavním ochranným vodičem a mezi nulovým vodičem a buď hlavní uzemňovací svorkou, nebo hlavním ochranným vodičem, podle toho, které spojení je kratší připojení typu B; nebo mezi každým vodičem vedení (fázovým vodičem) a nulovým vodičem a mezi nulovým vodičem a buď hlavní uzemňovací svorkou, nebo hlavním ochranným vodičem, podle toho, které spojení je kratší připojení typu C. 58

63 OCPD1 L1 L2 PEN L3 PE N OCPD2 5b 4 S P D S P D S P D x x 5a 6 3 R B R A IEC 1 482/97 Obr. 6 Připojení typu A v síti TN O OCPD1 I Δ 7 L1 L2 L3 PE OCPD2 Open or high impedance Z 4 S P D S P D S P D 5b x x 5a 6 R B 3 R A IEC 1 485/97 Obr. 7 Připojení typu A v síti IT 59

64 Na obrázcích znamená: 3 Hlavní uzemňovací svorka nebo přípojnice 4 Přepěťová ochranná zařízení zajišťující ochrannou hladinu v souladu s kategorií přepětí II 5 Připojení přepěťových ochranných zařízení k zemi, buď 5a nebo 5b, podle toho, které je kratší 6 Zařízení 7 Proudový chránič (RCD) instalovaný na straně zdroje od přepěťové ochrany OCPD1 Nadproudový ochranný přístroj na začátku instalace OCPD2 Nadproudový ochranný přístroj požadovaný výrobcem SPD R A R B sítě Zemnič (odpor zemniče) instalace Zemnič (odpor zemniče) napájecí Norma pak dále řeší otázky umístění přepěťových ochranných zařízení (SPD) v jiných místech. Pokud jde o volbu přepěťových ochranných zařízení (SPD), tak ty musejí vyhovovat EN a EN /A11, které obsahují požadavky na SPD, přičemž doplňující informace týkající se volby a uplatnění ochran jsou uvedeny v CLC/TS Zkratová odolnost kombinace SPD a OCPD (nadproudového ochranného přístroje), jak ji výrobce SPD stanovil, musí být vyšší nebo rovna maximálnímu zkratovému proudu předpokládanému v místě instalace ochrany. V souladu s EN a CLC/TS musí být v instalaci zvážena potřebná koordinace SPD. Výrobci SPD musí ve své dokumentaci poskytnout dostatečné informace o způsobu, jak jejich koordinaci dosáhnout. Ochrana před nadproudy a jejich následky při poruše SPD Ochrana před zkraty způsobenými SPD je zajištěna nadproudovými ochranami OCPD 2, které se volí v souladu s doporučenými jmenovitými hodnotami pro nadproudové ochrany uvedenými v návodech výrobce SPD. OCPD 2 může být vynechána, jestliže to charakteristiky předřazených přístrojů OCPD 1 dovolují. E/I OCPD SPD Obr. 8 - Zapojení, má-li přednost kontinuita napájení 60

65 Obr. 9 - Zapojení, má-li přednost kontinuita ochrany Na obrázcích znamená: OCPD nadproudový ochranný přístroj (overcurrent protective device) požadovaný výrobcem SPD, SPD přepěťové ochranné zařízení (přepěťová ochrana), E/I zařízení nebo instalace, která má být chráněna před přepětími. Instalace SPD ve spojení s proudovými chrániči Pokud jsou instalována zařízení přepěťové ochrany (SPD) a na straně zátěže jsou proudového chrániče, tak ať už se jedná o chránič se zpožděním nebo bez zpoždění, musí být použit proudový chránič (RCD), který odolává rázovému proudu alespoň 3 ka při tvaru vlny 8/20 µs. Tomuto požadavku vyhoví chrániče typu S, odpovídající EN a EN Uvedená podmínka se nemusí uplatňovat u proudových chráničů instalovaných před doplňujícími přepěťovými ochranami (SPD) chránícími citlivá zařízení. Přes uvedené opatření (chránič typu S) však určité zbytkové riziko přerušení napájení zůstává. Pokud se objeví rázový proud vyšší než 3 ka při tvaru vlny 8/20 µs, může chránič vybavit a způsobit přerušení napájení. Měření izolačního odporu Při měření izolačního odporu instalace v souladu s HD (ČSN ) by měly být SPD instalované na začátku instalace nebo v jeho blízkosti nebo v hlavním rozváděči, které neodpovídají z hlediska zkušebního napětí (jejich ochranná hladina je nižší než toto zkušební napětí), během provádění zkoušky odpojeny. V případě, kdy přepěťové ochrany (SPD) spojené s ochranným (PE) vodičem jsou součástí zásuvky, musí při měření izolačního odporu vydržet zkušební napětí podle HD (ČSN ). Indikace stavu SPD Indikace, že SPD již ochranu před přepětím neposkytuje, musí být zajištěna: buď indikátorem stavu přepěťové ochrany; nebo samostatným ochranným přístrojem přepěťové ochrany (SPD). 61

66 Připojovací vodiče Připojovací vodiče jsou vodiče vedené od vodiče vedení k přepěťové ochraně a od přepěťové ochrany k hlavní uzemňovací svorce nebo k ochrannému vodiči. Se zvětšováním délky napájecích vodičů přepěťové ochrany (SPD) se účinnost ochrany před přepětím snižuje. Aby se docílilo maximální ochrany, měly by být napájecí vodiče co nejkratší. Mělo by se vyhnout proudovým smyčkám (viz obr. 10). Vhodné by bylo, kdyby celková délka a + b nepřekročila 0,5 m, ale v žádném případě nesmí překročit 1,0 m. Jinak je možno zvolit zapojení podle obr. 11, a to za předpokladu, že délka vedení c nepřekročí doporučených 0,5 m, nesmí však překročit 1,0 m. Aby délka připojení SPD byla co nejkratší a jeho indukčnost co nejmenší, mohou být přepěťové ochrany připojeny k hlavní uzemňovací svorce nebo ochrannému vodiči např. pomocí kovových krytů rozvodu, rozváděče nebo zařízení, které jsou připojeny k ochrannému vodiči PE. Obr. 10 Příklad instalace přepěťových ochran (SPD) na začátku nebo v blízkosti začátku elektrické instalace Obr. 11 Příklad instalace přepěťových ochran (SPD) na začátku nebo v blízkosti začátku elektrické instalace 62

67 Průřez připojovacích vodičů Pokud je průřez vodičů vedení chráněného obvodu větší nebo rovný 4 mm 2 mědi nebo jeho ekvivalent, musí být průřez uzemňovacích vodičů přepěťových ochran (SPD) alespoň 4 mm 2 mědi nebo, pokud je z jiného kovu, musí být tomuto průřezu ekvivalentní. Jestliže je průřez vodičů vedení chráněného obvodu menší než 4 mm 2 mědi, průřez uzemňovacích vodičů přepěťových ochran nesmí být menší než průřez vodičů vedení. Jestliže je objekt chráněn systémem ochrany před bleskem, je pro přepěťové ochrany (SPD) typu 1 podle EN zapotřebí průřez 16 mm 2 mědi nebo ekvivalentní (Doporučuje se použít slaněný vodič). Tabulka 1 Informace o klasifikaci SPD podle různých platných i dříve platných norem mezinárodních evropských i národních SPD podle EN SPD zkoušený na I imp SPD zkoušený na I n SPD zkoušený na kombinaci vln SPD podle EN :2002/ A11:2007 SPD podle IEC :1998 SPD podle E DIN VDE Typ 1 SPD třídy I Svodič třídy požadavků B Typ 2 SPD třídy II Svodič třídy požadavků C Typ 3 SPD třídy III Svodič třídy požadavků D Používané slovní označení Svodič bleskového proudu Svodič přepětí pro rozvody a pevné instalace Svodič přepětí pro zásuvky/koncová zařízení V ČSN se používá značení podle EN :2002/ A11:2007. Na obr. 12 je znázorněn příklad instalace SPD typů 1, 2 a 3 v sítích TN-C-S. 63

68 Obr. 12 Příklad instalace přepěťových ochranných zařízení (SPD) typů 1, 2 a 3 Na obrázku znamená: 1 Začátek instalace 7 Upevněné zařízení, které má být chráněno 2 Distribuční rozváděč 8 Přepěťové ochranné zařízení typu 2 3 Vývod z distribučního rozváděče 9 Přepěťové ochranné zařízení typu 2 nebo typu 3 4 Hlavní uzemňovací svorka nebo 10 Oddělovací člen nebo vodič vedení určité přípojnice délky 5 Přepěťové ochranné zařízení typu 1 OCPD1, OCPD 2, OCPD 3: Nadproudové ochranné přístroje 6 Připojení k uzemnění (uzemňovací přívod) od přepěťového ochranného zařízení 64

69 ČSN ed. 2:2010 Elektrické instalace nízkého napětí - Část 5-55: Výběr a stavba elektrických zařízení - Ostatní zařízení - Článek 551: Nízkonapěťová zdrojová zařízení. Norma obsahuje požadavky na instalace s následujícími způsoby napájení: napájení instalace, která není připojena k veřejné distribuční síti; napájení instalace, které je alternativní k napájení z veřejné distribuční sítě; napájení instalace paralelně s veřejnou distribuční sítí; vhodné kombinace výše uvedených způsobů: Jako zdroje energie pro zdrojová zařízení se předpokládají: výbušné motory; turbíny; elektromotory; fotovoltaické články (viz též požadavky ČSN ); elektrochemické akumulátory; jiné vhodné zdroje. Přitom platí, že pro každý zdroj napájení nebo kombinaci těchto zdrojů, které mohou pracovat nezávisle na ostatních zdrojích nebo jejich kombinacích, musí být stanoven předpokládaný zkratový proud a předpokládaný zemní poruchový proud. Při žádném z předpokládaných způsobů práce zdrojů nesmí být překročena jmenovitá zkratová schopnost ochranných přístrojů v instalaci, a pokud to přichází v úvahu, ani přístrojů na straně dodavatele. Hlediska ochrany automatickým odpojením od zdroje, je třeba pamatovat na to, že impedance náhradního zdroje je obvykle mnohem větší než impedance sítě distributora elektrické energie. S tím je třeba počítat při ověřování impedance smyčky v sítích TN. Jestliže generátor zajišťuje napájení jako spínaná alternativa k síti TN, nesmí ochrana automatickým odpojením od zdroje spoléhat pouze na spojení s uzemněným bodem distribuční sítě dodavatele elektřiny. Musí být zajištěn vhodný zemnič. Jestliže ochrana před nebezpečným dotykem neživých částí instalace napájené ze statického měniče závisí na automatickém sepnutí spínače pro přemostění a k funkci ochranných přístrojů na straně od spínače ke zdroji nedojde v době požadované článkem 411 ČSN (stanovující pro sítě TN 230 V/ 400 V doby odpojení 04 s a 5 s), musí být zajištěno doplňující pospojování mezi neživými a cizími vodivými částmi současně přístupnými dotyku, které jsou od statického měniče na straně zátěže. Pospojování musí vyhovovat ČSN Odpor vodičů doplňujícího pospojování požadovaný mezi vodivými částmi současně přístupnými dotyku, musí v případě střídavého proudu splňovat následující podmínku: 50 V R kde I a je největší poruchový proud, který může samotný statický měnič dodávat po dobu do 5 s. Jestliže zdrojové zařízení zajišťuje napájení jako spínaná alternativa normálnímu napájení instalace, nesmí zdroje pracovat paralelně s distribuční síti dodavatele. K zajištění tohoto požadavku je možno použít: I a 65

70 elektrické, mechanické nebo elektromechanické blokování mezi spínacími ústrojími nebo řídicími obvody přepínacích přístrojů; systém zámků s jediným přenosným klíčem; třípolohový přepínač s oddělenými polohami; automatický přepínač s příslušným blokováním. Norma také stanoví doplňující požadavky na instalace, ve kterých může zdrojové zařízení pracovat paralelně s dalším zdrojem, včetně distribuční sítě dodavatele elektřiny. V případě distribuční sítě dodavatele elektřiny se musí s ohledem na zvláštní požadavky s příslušným dodavatelem elektřiny jednat. Pokud se týká požadavků na elektroinstalace obsahující staniční baterie, vyžaduje, aby staniční baterie byla umístěna ve vyhrazeném prostoru a v případě menších baterií v bezpečném pouzdře. Prostor nebo pouzdro pro staniční baterie musí být odpovídajícím způsobem větrané. Pro akumulátorovny platí ČSN EN :2002 Bezpečnostní požadavky pro akumulátorové baterie a akumulátorové instalace - Část 2: Staniční baterie. ČSN ed. 2:2010 Elektrické instalace nízkého napětí Část 5-56: Výběr a stavba elektrických zařízení Zařízení pro bezpečnostní účely Hlavní změny oproti předchozímu vydání jsou uvedeny níže: 1) Byla doplněna řada nových definic, např. doba přepnutí, centrální napájecí systém, napájecí systém nízkého výkonu, přednostní obvod a úniková cesta. 2) Automatické napájení je nyní tříděno podle maximální doby přepnutí, např. napájení s krátkým přerušením znamená, že automatické napájení je zaručeno do 0,5 s. 3) Bezpečnostní zdroje, které mohou pracovat paralelně se sítí, jsou uvedeny v ) Nyní jsou uvedeny požadavky na baterie pro bezpečnostní zdroje centrálních napájecích zdrojů a zdrojů nízkého výkonu. 5) Nově se vyžadují schémata ve formě přehledových schémat zapojení, schémata znázorňující umístění zařízení a seznam zařízení trvale připojených k bezpečnostnímu zdroji. 6) Požadují se návody k obsluze. V českém znění normy byl ve většině případů termín zařízení pro případ nouze nahrazen termínem zařízení pro bezpečnostní účely (to je vidět i z upraveného názvu normy). Komise, která české znění normy zpracovávala i TNK 22 pro elektrotechnické předpisy totiž shledala, že ve většině případů, se nejedná o napájení elektrických zařízení, která jsou okamžitě bezpodmínečně nutná k záchraně lidských životů, ale jedná se o zařízení potřebná k zajištění provozu při výpadku normálního, většinou síťového napájení. Ponechány byly termíny nouzové osvětlení, nouzové svítidlo, nouzový provoz, nouzové účely, nouzové systémy, nouzový výkon, nouzový režim v případech, kdy se jedná skutečně o napájení v případě nouze (požár nebo jiné ohrožení). Elektrický bezpečnostní napájecí systém pro bezpečnostní účely je buď: neautomatický, který je uváděn do činnosti obsluhou, nebo automatický, jehož uvedení do provozu nezávisí na obsluze. 66

71 Automatické napájení je tříděno následujícím způsobem podle maximální doby přepnutí: bez přerušení: automatické napájení, které zajišťuje kontinuální napájení za stanovených podmínek během doby, kdy dochází k přepínání, např. s uvažovanými změnami napětí a kmitočtu; velmi krátké přerušení: k automatickému napájení dojde během 0,15 s; krátké přerušení: k automatickému napájení dojde do 0,5 s; průměrné přerušení: k automatickému napájení dojde do 5 s; střední přerušení: k automatickému napájení dojde do 15 s; dlouhé přerušení: k automatickému napájení dojde za dobu delší než 15 s. Doba přepnutí základního bezpečnostního zařízení musí odpovídat požadavku na zajištění předepsaného provozu. Zařízení pro bezpečnostní účely požadovaná při požáru musí splňovat následující dvě doplňující podmínky: elektrický bezpečnostní zdroj musí být zvolen tak, aby zajišťoval napájení po odpovídající dobu a všechna zařízení pro bezpečnostní účely musí zajišťovat, ať už konstrukcí nebo montáží, odolnost proti ohni po odpovídající dobu. Pokud se jako ochranné opatření pro ochranu před úrazem elektrickým proudem používá automatické odpojení od zdroje, má se přednostně použít ochrany, při níž nedochází k odpojení při první poruše. Při použití sítí IT, se musí použít hlídač izolačního stavu, který zvukově i opticky hlásí první poruchu. Umístění zdrojů Zdroje (akumulátorové baterie, primární články, generátory) pro napájení zařízení pro bezpečnostní účely: musí být instalovány jako upevněná zařízení tak, aby na ně porucha normálního napájení nemohla mít nepříznivý vliv, musí být umístěny ve vhodném, odpovídajícím způsobem větraném prostoru, smí být přístupné pouze osobám znalým nebo poučeným (BA5 nebo BA4). Bezpečnostní zdroj navíc může být použit pro jiné účely než pro napájení zařízení pro bezpečnostní účely za předpokladu, že tím nebude použitelnost pro napájení zařízení pro bezpečnostní účely ohrožena. Porucha vzniklá v jiném obvodu než pro bezpečnostní účely, nesmí přerušit žádný obvod pro bezpečnostní účely. Pro bezpečnostní zdroje, které nejsou schopné pracovat paralelně se musí učinit odpovídající opatření aby nemohly být paralelně zapojeny. Toho je možno dosáhnout mechanickým blokováním. Centrální napájecí systémy i nízkovýkonové napájecí systémy (do 500 W na dobu 3 h) musejí vyhovovat EN 50171:2001 Centrální napájecí systémy. Baterie centrálních napájecích systémů musí být větrané nebo s regulačním ventilem, bezúdržbového typu a mohou být do těžkého průmyslového provozu. Baterie nízkovýkonových napájecích systémů musí být plynotěsné nebo s regulačním ventilem, bezúdržbového typu a musí být rovněž do těžkého průmyslového provozu. Zdroje nepřerušovaného napájení (UPS) musí být schopné působit na ochranné přístroje distribučního obvodu, vybavit bezpečnostní přístroje, jestliže pracují za nebezpeč- 67

72 ných podmínek při napájení z baterie prostřednictvím měniče. Pokud se týká baterií, ty musí odpovídat požadavkům pro centrální napájecí systémy. Obvody pro bezpečnostní účely musí být nezávislé na ostatních obvodech, pokud nejsou odolné proti ohni (viz například kabelové trasy s integrovaným zachováním funkce za požáru podle ČSN :2009), nesmějí procházet místnostmi vystavenými nebezpečí požáru (BE2), v žádném případě nesmějí procházet zónami vystavenými nebezpečí výbuchu (BE3), je možno u nich vynechat ochranu před nadproudy v případech, kdy ztráta napájení může způsobit velkého nebezpečí; přetížení je však nutno sledovat, spínače a řídicí přístroje musí být zřetelně označeny a společně umístěny v místech přístupných pouze osobám znalým nebo poučeným (BA5 nebo BA4), v zařízeních napájených ze dvou různých obvodů s nezávislými zdroji nesmí porucha v jednom obvodu narušit ochranu před úrazem elektrickým proudem ani řádnou funkci druhého obvodu, kabely obvodů pro bezpečnostní účely jiné než s kovovým stíněním, požáru odolným, musí být odpovídajícím a spolehlivým způsobem, tzn. dostatečným odstupem nebo přepážkami, odděleny od kabelů ostatních obvodů, včetně kabelů ostatních bezpečnostních obvodů, s výjimkou instalací pro výtahy sloužící při záchranné činnosti v případě požáru a instalace výtahů, pro něž platí zvláštní požadavky, nesmějí být instalovány v šachtách výtahů nebo jiných prostorech, v nichž může vznikat komínový efekt, musí být k dispozici výkresy elektrických bezpečnostních instalací, seznam všech zařízení na elektrický proud, které jsou trvale připojeny k bezpečínostnímu napájení, návody k obsluze pro bezpečnostní přístroje a elektrická zařízení pro bezpečnostní účely, Instalace baterií musí vyhovovat EN Bezpečnostní požadavky pro akumulátorové baterie a akumulátorové instalace - Část 2: Staniční baterie (nahradila ČSN ). Pro systémy vedení se musí použít: kabely s minerální izolací, kabely odolné hoření, systém vedení zajišťující potřebnou ochranu před požárem a mechanickou ochranu (využít lze i kabelové trasy s integrovaným zachováním funkce za požáru podle ČSN :2009). Tyto systémy musí být montovány a instalovány tak, aby během požáru nebyla narušena jejich celistvost. Systémy nouzového únikového osvětlení mohou být napájeny z centrálního napájecího systému, nebo z nouzových svítidel s vlastním samonabíjením. 68

73 Pro systémy vedení pro centrálně napájený systém nouzového osvětlení platí: musí v případě požáru zachovat kontinuitu napájení od zdroje ke svítidlům po odpovídající dobu (použitím kabelů s vysokou odolností proti požáru), uvnitř požárního úseku se musí pro napájení svítidel buď používat kabely s vysokou odolností proti požáru, nebo u prostorů s více než jedním nouzovým svítidlem, musí být taková svítidla napájena ze dvou oddělených obvodů tak, aby v případě ztráty jednoho obvodu byla dodržena hladina osvětlení podél únikové cesty, pokud jsou náhradní svítidla napájena z oddělených obvodů, musí být nadproudové ochranné přístroje použity tak, aby zkratovaný obvod v jednom obvodě nepřerušil napájení sousedních svítidel v požárním prostoru nebo svítidel v sousedních prostorech, z žádného koncového obvodu nesmí být napájeno více než 20 svítidel, jejichž celkové zatížení nepřevýší 60 % jmenovitého proudu nadproudového ochranného přístroje, žádné přístroje pro rozvod, řízení nebo ochranu nesmí narušit celistvost obvodu, systém osvětlení by měl odpovídat EN 1838 Světlo a osvětlení - Nouzové osvětlení. Rozeznávají se zajištěný a nezajištěný způsob napájení. Při nezajištěném způsobu napájení se nouzové osvětlení aktivuje automaticky při selhání normálního osvětlení. Při zajištěném způsobu nouzového osvětlení je nouzové osvětlení zapnuto obvykle s normálním osvětlením, při jehož výpadku zůstane svítit. Jestliže je znovu obnoveno normální napájení z distribučního rozváděče nebo sledovaného obvodu, musí se nouzové osvětlení v nezajištěném provozu automaticky vypnout. Dále si norma všímá různých způsobů spínání a přepínání nouzového osvětlení, typů svítidel, aby odpovídaly dob přepínání atd. Svítidla nouzového osvětlení a přístroje v jim příslušejících obvodech musí být označeny červeným štítkem o průměru alespoň 30 mm. Ochrana před požárem Systémy vedení pro detekci požáru a silové systémy pro jeho zdolávání musí být napájeny z odděleného obvodu napájeného z hlavního napájecího zdroje. Přednostní obvody, pokud se takové vyskytují, musí být spojeny přímo na napájecí stranu odpojovacího spínače hlavního rozváděče. Pokyny pro nouzové osvětlení jsou uvedeny v informativní příloze A (uvádí jaké požadavky je třeba v kterých prostorech uplatňovat), pro zařízení na ochranu před požárem jsou uvedeny v informativní příloze B (uvádí doporučené doby provozů zdrojů a maximální doby jejich přepnutí a požadavky na vybavení těmito zdroji. Uvedenou normu, jak již některé odvolávky v ní naznačují, je třeba aplikovat s příslušnými požadavky norem stavebního oboru, a to pod skupinovým názvem Požární bezpečnost staveb, kterým přísluší třídicí znaky 73 08XX (např. ČSN :2009 a ČSN :2009). 69

74 Podmínky pro připojení zařízení žadatele k elektrizační soustavě (vyhláška ERÚ č. 51/2006 Sb., ve znění vyhlášky č. 81/2010 Sb.) Václav Macháček dlouholetý pracovník energetiky ČENES, o.s. Úvodem Legislativa v elektroenergetice řešila ještě počátkem roku 2006 podmínky pro připojení zařízení, dopravu elektřiny a dodávku elektřiny ve dvou předpisech vyhlášce Ministerstva průmyslu a obchodu č. 18/2002 Sb., o podmínkách připojení a dopravy elektřiny v elektrizační soustavě a vyhlášce Energetického regulačního úřadu č. 297/2001 Sb., kterou se stanoví podmínky připojení a dodávek elektřiny pro chráněné zákazníky. Na základě novely zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon), provedené zákonem č. 670/2004 Sb. platným od byly podmínky pro připojení nově zapracovány do jedné společné vyhlášky Energetického regulačního úřadu ze dne 17. února 2006, která nabyla účinnost 1. března 2006 a která výše uvedené vyhlášky nahradila. Tímto předpisem se stala vyhláška č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě (dále jen vyhláška ). Poznámka: Elektrizační soustavou se rozumí vzájemně propojený soubor zařízení pro výrobu, přenos, transformaci a distribuci elektřiny, včetně elektrických přípojek, přímých vedení, a systémy měřící, ochranné, řídící, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky a to na celém území České republiky. Novelizované znění vyhlášky č. 51/2006 Sb. provedené vyhláškou č. 81/2010 Sb., které je předmětem následného pojednání, vstoupilo v planost 1. dubna Současné znění vyhlášky vycházející též z poslední novely zákona č. 458/2000 Sb. provedené zákonem č. 158/2009 Sb., stanovuje podmínky připojení výroben elektřiny, distribučních soustav a odběrných míst zákazníků k elektrizační soustavě a způsob stanovení podílu nákladů spojených s připojením a se zajištěním požadovaného příkonu. Dále uvedený text vycházející z platného znění vyhlášky je zaměřen zejména na podmínky a postup související s požadavky vyhlášky na připojení odběrného elektrického zařízení žadatele potenciálního zákazníka k distribuční soustavě, dílče pak i na podmínky připojení výrobny elektřiny (předmětem tak nejsou podmínky připojení k přenosové soustavě). Poznámka: Zařízením se ve smyslu vyhlášky rozumí výrobna elektřiny, distribuční soustava nebo odběrné elektrické zařízení. Žadatelem je fyzická nebo právnická osoba, která žádá o připojení zařízení k přenosové nebo distribuční soustavě nebo o zvýšení rezervovaného příkonu nebo výkonu stávajícího 70

75 zařízení a která je oprávněna zařízení užívat na základě vlastnického nebo jiného práva; za žadatele se považuje rovněž fyzická nebo právnická osoba, která v daném území zamýšlí provést výstavbu zařízení. Zákazníkem fyzická či právnická osoba odebírající elektřinu odběrným elektrickým zařízením, které je připojeno k přenosové nebo distribuční soustavě, která nakoupenou elektřinu pouze spotřebovává nebo přeúčtovává. Zákazník je účastníkem trhu s elektřinou. Distribuční soustavou se rozumí vzájemně propojený soubor vedení a zařízení o napětí 110 kv, s výjimkou vybraných vedení a zařízení o napětí 110 kv, která jsou součástí přenosové soustavy, a vedení a zařízení 0,4/0,23 kv, 1,5 kv, 3 kv, 6 kv, 10 kv, 22 kv, 25 kv nebo 35 kv sloužící k zajištění distribuce elektřiny na vymezeném území České republiky,včetně systémů měřící, ochranné, řídící, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky včetně elektrických přípojek ve vlastnictví provozovatele distribuční soustavy; distribuční soustava je zřizována a provozována ve veřejném zájmu. Výrobnou elektřiny se rozumí energetické zařízení pro přeměnu různých forem energie na elektřinu, zahrnující všechna nezbytná zařízení; výrobna elektřiny o celkovém instalovaném výkonu 100 MW a více, s možností poskytovat podpůrné služby k zajištění provozu elektrizační soustavy, je zřizována a provozována ve veřejném zájmu. Podmínky pro připojení zařízení žadatele k distribuční soustavě Podmínkami připojení zařízení žadatele k distribuční soustavě jsou: podání žádosti o připojení; předložení studie připojitelnosti (pokud bude požadována) za podmínek stanovených platnou vyhláškou; uzavření smlouvy o připojení mezi žadatelem a provozovatelem distribuční soustavy nebo změna stávající smlouvy o připojení. Poznámka: Novelou vyhlášky byl přepracován proces v posuzování připojování zařízení žadatele na základě jeho žádosti. V procesu posuzování došlo k náhradě dříve vydávaného souhlasného stanoviska provozovatele distribuční soustavy k žádosti o připojení (vydávaného postupem dle předchozího znění 5 vyhlášky č. 51/2006 Sb.) již přímo návrhem smlouvy o připojení nebo smlouvou o budoucí smlouvě o připojení. Uzavření smlouvy o připojení (smlouvy o budoucí smlouvě o připojení) umožňuje vybrání zálohy z podílu žadatele na oprávněných nákladech souvisejících s připojením jeho zařízení k přenosové nebo distribuční soustavě. V případech, kdy nedochází ke změně původních technických podmínek podává žadatel pouze žádost o uzavření smlouvy o připojení nebo změnu stávající smlouvy o připojení, při a) změně držitele licence provozujícího zařízení bez přerušení připojení výrobny elektřiny k přenosové soustavě nebo distribuční soustavě, nebo b) nahrazení nebo úpravě výrobny elektřiny, kdy nedochází k překročení stávající sjednané výše rezervovaného výkonu při zachování standardních podmínek přenosu nebo distribuce elektřiny, Úhrada podílu na nákladech spojených s připojením a se zajištěním požadovaného příkonu nebo výkonu (dále jen podíl na oprávněných nákladech ) se neuplatňuje ve výše uvedených případech pod body a), b) nebo byl-li podíl na oprávněných nákladech již uhrazen jinou fyzickou nebo právnickou osobou. To neplatí, pokud uplynula doba rezervace příkonu podle 7 odst. 7 až 9 platné vyhlášky viz dále. 71

76 Žádá-li o připojení žadatel, který je souběžným držitelem licencí na distribuci elektřiny a výrobu elektřiny, má se zato, že žádá o připojení distribuční soustavy, pokud se technickou dokumentací neprokáže, že připojované zařízení má charakter výrobny elektřiny. Je-li zařízení účastníka trhu s elektřinou, který je souběžným držitelem licencí na distribuci elektřiny a výrobu elektřiny, již připojeno k přenosové soustavě nebo distribuční soustavě, má se zato, že je připojena distribuční soustava, pokud se technickou dokumentací neprokáže, že připojené nebo připojované zařízení má charakter výrobny elektřiny. Výrobnu elektřiny je rovněž možné připojit v odběrném místě. O připojení výrobny elektřiny v odběrném místě žádá zákazník. Při připojování výrobny elektřiny do předávacího místa jiné výrobny elektřiny se postupuje jako v případě připojení výrobny elektřiny v odběrném místě. Žádá-li o připojení k přenosové soustavě nebo distribuční soustavě žadatel, který je držitelem licence na distribuci elektřiny nebo licence na výrobu elektřiny, rezervuje se pro předávací místo rezervovaný příkon i rezervovaný výkon. Poznámka: Rezervovaným příkonem se pro účely vyhlášky rozumí hodnota elektrického příkonu sjednaná s provozovatelem distribuční soustavy na základě požadovaného příkonu pro odběrné místo nebo předávací místo v kw na hladině velmi vysokého nebo vysokého napětí nebo ve výši odpovídající jmenovité hodnotě hlavního jističe před elektroměrem v A na hladině nízkého napětí. Rezervovaným výkonem se pro účely vyhlášky rozumí hodnota připojovaného výkonu výrobny elektřiny v předávacím místě distribuční soustavy v kw snížená o hodnotu vlastní spotřeby elektřiny na výrobu elektřiny nebo hodnota výkonu v MW sjednaná s provozovatelem přenosové soustavy pro předávací místo distribuční soustavy nebo sjednaná s provozovatelem distribuční soustavy pro předávací místo jiné distribuční soustavy. Odběrným místem je místo, kde je instalováno odběrné elektrické zařízení jednoho zákazníka, včetně měřících transformátorů, do něhož se uskutečňuje dodávka elektřiny. Odběrným elektrickým zařízením se rozumí elektricky propojené odběrné elektrické zařízení zákazníka sloužící pro konečnou spotřebu elektřiny, připojené k přenosové soustavě nebo distribuční soustavě, a to přímo, elektrickou přípojkou nebo prostřednictvím domovní instalace. Místem připojení se ve smyslu vyhlášky rozumí, místo v přenosové nebo distribuční soustavě, v němž je zařízení připojeno, a to přímo, prostřednictvím domovní instalace nebo prostřednictvím přípojky a domovní instalace. K jednotlivým podmínkám připojení k distribuční soustavě vyhláška upřesňuje K podání žádosti o připojení k distribuční soustavě Žádost se podává pro každé odběrné a předávací místo zvlášť. Žádost o připojení zařízení žadatele k distribuční soustavě se podává před výstavbou nebo připojením nového zařízení, před zvýšením rezervovaného příkonu nebo výkonu stávajícího připojeného zařízení, před změnou charakteru odběru, v případě změny druhu výrobny elektřiny, v případě změny místa připojení výrobny elektřiny k přenosové nebo distribuční soustavě. 72

77 Součástí žádosti o připojení výrobny elektřiny je souhlas vlastníka nemovitosti s umístěním výrobny elektřiny na jeho nemovitosti (není-li žadatel vlastníkem nemovitosti), a dále v případě výrobny elektřiny s instalovaným výkonem a) od 30 kw do 5 MW včetně územně plánovací informace o podmínkách vydání územního rozhodnutí, ze které je zřejmé, zda je výstavba výrobny elektřiny v souladu s územně plánovací dokumentací, b) nad 5 MW připojované k distribuční soustavě a výrobny elektřiny připojované k přenosové soustavě územně plánovací informace o podmínkách vydání územního rozhodnutí, c) nad 0,5 MW harmonogram přípravy výstavby výrobny elektřiny. Harmonogram přípravy výstavby výrobny elektřiny obsahuje seznam rozhodnutí, stanovisek a vyjádření orgánů veřejné správy a předpokládané termíny jejich vydání, zejména pokud jde o závěry zjišťovacího řízení o posouzení vlivů na životní prostředí, umístění stavby, integrované povolení, povolení stavby a kolaudační souhlas, která jsou nezbytná k realizaci výstavby výrobny elektřiny. Náležitosti žádosti pro připojení požadovaného zařízení žadatele jsou uvedeny v přílohách vyhlášky. Náležitosti žádosti o připojení výrobny elektřiny nebo její části k přenosové soustavě nebo distribuční soustavě jsou uvedeny v příloze č. 1, náležitosti žádosti o připojení zařízení distribuční soustavy k přenosové soustavě nebo distribuční soustavě jsou uvedeny v příloze č. 2, náležitosti žádosti o připojení odběrného elektrického zařízení k přenosové soustavě nebo distribuční soustavě z napěťové hladiny zvlášť vysokého napětí, velmi vysokého napětí a vysokého napětí jsou uvedeny v příloze č. 3 a náležitosti žádosti o připojení odběrného elektrického zařízení k distribuční soustavě z napěťové hladiny nízkého napětí jsou uvedeny v příloze č. 4 vyhlášky. Poznámka: Charakterem odběru se pro účely vyhlášky rozumí odběrná místa rozlišená podle rozsahu elektrického vybavení. Rozsah elektrického vybavení jednotlivých typů odběrných míst (typ T1 až T5) upřesňuje nově zařazená příloha č. 7 aktualizované vyhlášky takto: Odběrné místo typu T1 - odběrné místo s elektrickým vybavením standardními spotřebiči do 16 A, které mají označení shody ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb. - osvětlení a elektrické spotřebiče připojované k rozvodu pohyblivým přívodem (na zásuvky) nebo pevně připojené, přičemž příkon žádného spotřebiče nepřesahuje 3,5 kva. Odběrné místo typu T2 - odběrné místo s elektrickým vybavením jako u typu T1, kde se pro ohřev vody používá elektrická energie (mimo průtokové ohřívače). Odběrné místo typu T3 - odběrné místo s elektrickým vybavením jako u typu T1 nebo T2, kde se k vaření a pečení používají elektrické spotřebiče o příkonu nad 3,5 kva. Odběrné místo typu T4 - odběrné místo s elektrickým vybavením jako u typu T1, T2 nebo T3, kde se pro vytápění (akumulační, přímotopné, tepelné čerpadlo) nebo klimatizaci používají elektrické spotřebiče, jejichž spotřeba je měřena u jednotlivých odběratelů. Odběrné místo typu T5 - odběrné místo s elektrickým vybavením jako u typu T3 nebo T4, které jsou vybaveny dalšími elektrickými spotřebiči které mohou ovlivnit chod sítě. K předložení studie připojitelnosti (z hlediska vztahu žadatel provozovatel distribuční soustavy ) Provozovatel distribuční soustavy může od žadatele vyžádat (viz nově zařazený 4a) zpracování studie připojitelnosti 73

78 je-li s přihlédnutím ke všem okolnostem zřejmé, že zařízení o jehož připojení žadatel žádá bude mít vliv na spolehlivost provozu distribuční soustavy; nebo žádá-li o připojení zařízení k napěťové hladině vysokého napětí a vyšších. Poznámka: Žádá-li žadatel o připojení distribuční soustavy k přenosové soustavě nebo o zvýšení rezervovaného příkonu nebo výkonu v předávacím místě mezi distribuční a přenosovou soustavou, zajišťují zpracování studie připojitelnosti společně provozovatel přenosové soustavy a provozovatel distribuční soustavy. Předmětem studie připojitelnosti výrobny elektřiny nebo odběrného elektrického zařízení je posouzení očekávaných vlivů připojení zařízení na spolehlivost provozu přenosové soustavy nebo distribuční soustavy. Předmětem studie připojitelnosti distribuční soustavy k přenosové soustavě nebo distribuční soustavy k jiné distribuční soustavě je dále posouzení možných variant požadovaného připojení z hlediska jejich nákladovosti. Provozovatel distribuční soustavy může vyžádat zpracování studie připojitelnosti nejdéle do 30 dnů od podání žádosti o připojení. Zároveň musí vymezit požadovaný rozsah studie připojitelnosti. Požádá-li žadatel provozovatele distribuční soustavy o podklady pro zpracování studie připojitelnosti nejpozději do 30 dnů po obdržení žádosti o její zpracování, provozovatel distribuční soustavy poskytne žadateli podklady nezbytné pro zpracování studie připojitelnosti do 15 dnů od jejich vyžádání. Nepožádá-li žadatel provozovatele distribuční soustavy o podklady pro zpracování studie připojitelnosti do 30 dnů po obdržení žádosti o její zpracování, provozovatel distribuční soustavy žádost o připojení neposuzuje. Nevyžádá-li provozovatel distribuční soustavy zpracování studie připojitelnosti ve výše uvedené lhůtě do 30 dnů od podání žádosti o připojení nebo neposkytne-li žadateli podklady nezbytné pro zpracování studie připojitelnosti, má se zato, že zpracování studie připojitelnosti provozovatel distribuční soustavy nevyžaduje. Žadatel o připojení zařízení k distribuční soustavě předá provozovateli distribuční soustavy studii připojitelnosti do 90 dnů ode dne, kdy provozovatel distribuční soustavy předal žadateli podklady nezbytné pro zpracování studie. Není-li studie připojitelnosti zpracována v rozsahu vymezeném provozovatelem distribuční soustavy, může provozovatel distribuční soustavy vyžádat její doplnění nebo rozšíření. Provozovatel distribuční soustavy může vyžádat doplnění nebo rozšíření studie přiipojitelnosti nejpozději do 30 dnů od předání studie připojitelnosti. Vyžádá-li provozovatel distribuční soustavy doplnění nebo rozšíření studie přiipojitelnosti, žadatel předá doplněnou nebo rozšířenou studii připojitelnosti do 30 dnů ode dne, kdy obdržel vyžádání provozovatele distribuční soustavy. Posuzování žádosti o připojení (z hlediska vztahu žadatel provozovatel distribuční soustavy ) Žádost o připojení je posouzena provozovatelem distribuční soustavy s ohledem na: místo a způsob požadovaného připojení; velikost požadovaného rezervovaného příkonu nebo výkonu a časový průběh zatížení; spolehlivost dodávky elektřiny; charakter zpětného působení zařízení žadatele na distribuční soustavu; 74

79 plánovaný rozvoj soustavy; pořadí podaných žádostí; limity připojitelného výkonu do elektrizační soustavy stanovené provozovatelem přenosové soustavy. Poznámka: Novela vyhlášky proti předchozímu znění rozšiřuje posuzování žádosti s ohledem na plánovaný rozvoj soustavy, řeší pořadí podaných žádostí a ukládá nový požadavek posoudit dopad nově připojovaných zdrojů na provoz přenosové soustavy. Je-li to nezbytné pro náležité posouzení žádosti o připojení, vyzve provozovatel distribuční soustavy žadatele nejpozději do 15 dnů ode dne obdržení žádosti o doplnění poskytnutých údajů v potřebném rozsahu a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu. Současně žadatele upozorní, že v případě nedoplnění údajů v požadovaném rozsahu ve stanovené lhůtě nebude žádost posuzována. Byl-li žadatel provozovatelem distribuční soustavy vyzván k doplnění poskytnutých údajů (viz výše) a žadatel tak neučinil, provozovatel distribuční soustavy žádost neposuzuje. Tuto skutečnost sdělí žadateli bez zbytečného odkladu. Nejsou-li dány důvody stanovené energetickým zákonem, pro které nelze zařízení žadatele k distribuční soustavě připojit ( 25 odst. 11 písm. a) energetického zákona), předloží provozovatel distribuční soustavy žadateli do 30 dnů nebo v případě zařízení připojovaného do napěťové hladiny vysokého nebo velmi vysokého napětí do 60 dnů od podání úplné žádosti o připojení nebo ode dne předání studie připojitelnosti, pokud bylo zpracování studie připojitelnosti vyžádáno, návrh smlouvy o připojení nebo návrh smlouvy o smlouvě budoucí o připojení. Provozovatel distribuční soustavy určí v návrhu smlouvy o smlouvě budoucí o připojení nebo smlouvy o připojení lhůtu pro přijetí návrhu smlouvy v délce 30 dnů, jedná-li se o připojení zařízení k napěťové hladině nízkého napětí, nebo 60 dnů, jedná-li se o připojení zařízení k napěťové hladně vysokého napětí nebo vyšších. Nelze-li zařízení žadatele připojit z důvodů stanovených energetickým zákonem ( 25 odst. 11 písm. a), provozovatel distribuční soustavy písemně sdělí tuto skutečnost žadateli do 30 dnů od podání úplné žádosti o připojení nebo ode dne předání studie připojitelnosti, pokud bylo zpracování studie připojitelnosti vyžádáno. Provozovatel distribuční soustavy zároveň uvede konkrétní důvody, pro které nelze zařízení žadatele připojit. Je-li však možné zařízení žadatele připojit za jiných podmínek a z obsahu žádosti nebo z okolností, za nichž byla žádost podána, lze předpokládat, že žadatel bude mít na takovém připojení zájem, provozovatel distribuční soustavy písemně takovou skutečnost žadateli sdělí, (včetně důvodů, pro které nelze zařízení za původně požadovaných podmínek připojit) a předloží žadateli návrh smlouvy o připojení nebo návrh smlouvy o smlouvě budoucí o připojení při dodržení výše uvedených lhůt. Smlouva o smlouvě budoucí o připojení se uzavírá zpravidla tehdy, pokud připojení zařízení žadatele vyžaduje stavebně technická opatření v přenosové soustavě nebo distribuční soustavě, jejichž realizace vyžaduje rozhodnutí o umístění stavby nebo územní souhlas podle stavebního zákona. Je-li pro posouzení žádosti o připojení nezbytné provést měření nebo u sítě o napětí 110 kv ověření chodu sítě, prodlužuje se výše uvedený termín o dobu potřebnou pro měření nebo ověření chodu sítě, nejvýše o 30 dnů. O nezbytnosti provedení měření nebo ověření chodu sítě a prodloužení lhůty informuje provozovatel distribuční soustavy žadatele nejpozději do 15 dnů ode dne obdržení žádosti o připojení. 75

80 Provozovatel distribuční soustavy navrhne připojení zařízení tak, aby technické provedení připojení zařízení vycházelo z plánovaného rozvoje soustavy při současném zohlednění zájmu žadatele na minimalizaci nákladů na připojení zařízení k distribuční soustavě. Provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy rezervuje žadateli požadovaný výkon nebo příkon od okamžiku předložení návrhu smlouvy. Pokud žadatel nepřijme návrh smlouvy do 30 dnů pro připojení k napěťové hladině nízkého napětí nebo do 60 dnů pro připojení k napěťové hladně vysokého napětí a vyšších, rezervace výkonu nebo rezervace příkonu zaniká. Připojení zařízení žadatele k distribuční soustavě Připojení zařízení žadatele k distribuční soustavě se uskutečňuje na základě smlouvy o připojení ( 50 odst. 3 energetického zákona). Smlouva o připojení jednoho žadatele může zahrnovat více odběrných nebo předávacích míst, pokud je každé z nich ve smlouvě samostatně uvedeno. Žadatel hradí zálohu na podíl na oprávněných nákladech (podle přílohy č. 6 vyhlášky), a to ve výši 50 % z hodnoty podílu na oprávněných nákladech, nejvýše však Kč. Žadatel uhradí zálohu na podíl na oprávněných nákladech do 15 dnů ode dne uzavření smlouvy o připojení nebo smlouvy o smlouvě budoucí o připojení. Neuhradí-li žadatel zálohu na podíl na oprávněných nákladech nebo celkový podíl ve výše uvedené lhůtě, ani v dodatečné přiměřené lhůtě poskytnuté provozovatelem distribuční soustavy a provozovatel distribuční soustavy z tohoto důvodu ukončí smlouvu o připojení nebo smlouvu o smlouvě budoucí o připojení, rezervace výkonu nebo rezervace příkonu zánikem smluvního vztahu zaniká. Nevyžaduje-li připojení zařízení žadatele provedení stavebně technických opatření v přenosové soustavě nebo distribuční soustavě, sjednají provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy a žadatel termín připojení výrobny elektřiny využívající sluneční záření tak, aby výrobna elektřiny byla připojena nejpozději do 180 dnů ode dne uzavření smlouvy o připojení, v případě výrobny elektřiny využívající sluneční záření s instalovaným výkonem nad 30 kw do 1 roku ode dne uzavření smlouvy o připojení. Pokud žadatel ve výše uvedených lhůtách prokáže, že přes veškeré vynaložené úsilí nedošlo ve sjednaném termínu připojení k realizaci výrobny elektřiny z důvodů, které nastaly nebo existují nezávisle na jeho vůli, provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy sjedná s žadatelem prodloužení termínu připojení o nezbytně nutnou dobu. Je-li sjednáno snížení hodnoty hlavního jističe před měřícím zařízením na hodnotu nižší než odpovídá rezervovanému příkonu místa připojení zařízení zákazníka po dobu delší než 24 měsíců, snižuje se hodnota rezervovaného příkonu na tuto hodnotu ( 7 odst. 7 platné vyhlášky). Pokud po dobu 60 měsíců od termínu poslední změny rezervovaného příkonu nedošlo ke sjednání rezervované kapacity ve výši alespoň 90 % rezervovaného příkonu, hodnota rezervovaného příkonu se snižuje na hodnotu, která je dána nejvyšší sjednanou velikostí rezervované kapacity v období 60 měsíců od poslední změny rezervovaného příkonu ( 7 odst. 8 platné vyhlášky). V případě zániku smlouvy o distribuci elektřiny ( 50 odst. 6 energetického zákona) trvá rezervace příkonu pro stávající místo připojení po dobu 60 měsíců ode dne zániku smlouvy. Jestliže smlouva o distribuci elektřiny nebyla uzavřena do 60 měsíců od termínu 76

81 připojení sjednaného ve smlouvě o připojení, rezervace příkonu pro odběrné místo nebo pro místo připojení zaniká ( 7 odst. 9 platné vyhlášky). Krátkodobé připojení k distribuční soustavě Krátkodobým připojením se rozumí připojení prozatímního zařízení k distribuční soustavě v souladu s českou technickou normou (ČSN ) na dobu určitou. V případě krátkodobého připojení podává žadatel žádost o krátkodobé připojení k distribuční soustavě zvlášť za každé odběrné nebo předávací místo. Náležitosti žádosti žadatele o krátkodobé připojení jsou uvedeny v příloze č. 5 vyhlášky. Na vydání stanoviska k žádosti o krátkodobé připojení se přiměřeně používají již výše uvedená ustanovení. Místo připojení určuje provozovatel distribuční soustavy přednostně tak, aby nevyvolávalo náklady spojené s připojením. Vzniknou-li provozovateli distribuční soustavy náklady související se zajištěním krátkodobého připojení zařízení žadatele, uhradí žadatel o krátkodobé připojení k distribuční soustavě náklady spojené s připojením včetně nákladů na uvedení místa připojení po ukončení odběru do původního stavu v plné výši. Podíl na oprávněných nákladech spojených s krátkodobým připojením prozatímního zařízení (dle 10a platné vyhlášky - opětovné připojení viz dále) se v tomto případě nehradí. Krátkodobé připojení k distribuční soustavě se uskutečňuje na základě smlouvy o připojení na dobu určitou. Po ukončení takové smlouvy zaniká i rezervace příkonu. Náklady spojené s připojením zařízení k distribuční soustavě a se zajištěním požadovaného příkonu nebo výkonu Pokud žadatel podle platné vyhlášky hradí náklady spojené s připojením a se zajištěním požadovaného příkonu nebo výkonu v plné výši ( např.zvláštní požadavky žadatele o připojení zařízení k přenosové nebo distribuční soustavě viz dále) lze do nákladů hrazených žadatelem zahrnout pouze náklady podle níže uvedených odstavců. Náklady spojené s připojením a se zajištěním požadovaného příkonu nebo výkonu zahrnují nezbytně nutné vynaložené oprávněné náklady související s pořízením, výstavbou nebo úpravami přenosové soustavy nebo distribuční soustavy, které byly vyvolány požadavkem žadatele v souvislosti s místem a způsobem připojení jeho zařízení. Pořízení, výstavba nebo úprava přenosové soustavy nebo distribuční soustavy jsou zajišťovány v nezbytně nutném rozsahu odpovídajícím hodnotě příkonu nebo výkonu požadovaného žadatelem, a místu a způsobu jeho připojení. Do nákladů spojených s připojením a se zajištěním požadovaného příkonu nebo výkonu se zahrnují náklady na pořízení projektové dokumentace, geodetická zaměření, věcná břemena a ostatní bezprostředně související investiční náklady a poplatky na výstavbu, úpravu nebo pořízení přenosové soustavy nebo distribuční soustavy. Do nákladů spojených s připojením a se zajištěním požadovaného příkonu nebo výkonu se nezahrnují náklady související s pořízením, výstavbou nebo úpravami přenosové soustavy nebo distribuční soustavy, které svým rozsahem přesahují nezbytně nutnou míru odpovídající hodnotě příkonu nebo výkonu požadovaného žadatelem, a místu a způsobu připojení jeho zařízení. Výstavba a úprava přenosové soustavy je vymezena od místa připojení zařízení žadatele do nejbližšího místa v přenosové soustavě, kde je nebo by po provedení nezbytných úprav v soustavě byl k dispozici požadovaný rezervovaný příkon nebo výkon. 77

82 Výstavba a úprava distribuční soustavy je vymezena od místa připojení zařízení žadatele do nejbližšího místa v distribuční soustavě na shodné napěťové hladině, kde je nebo by po provedení nezbytných úprav v soustavě byl k dispozici požadovaný rezervovaný příkon nebo výkon. Podíl žadatele o připojení zařízení k přenosové nebo distribuční soustavě na oprávněných nákladech Podíl žadatele na oprávněných nákladech se vypočítá jako součin měrného podílu podle přílohy č. 6 vyhlášky a žadatelem požadovaného rezervovaného příkonu nebo výkonu. V případě připojování výrobny elektřiny k přenosové soustavě nebo distribuční soustavě hradí vývodové vedení do místa připojení žadatel v plné výši. Je-li souběžně rezervován příkon a výkon jednoho žadatele v jednom místě připojení, stanoví se podíl na oprávněných nákladech zvlášť pro rezervaci příkonu a pro rezervaci výkonu. Žadatel hradí vyšší z obou stanovených podílů na oprávněných nákladech. Měrný podíl žadatele je stanoven: a) na úrovni přenosové nebo distribuční soustavy o napěťové hladině zvlášť vysokého napětí, velmi vysokého napětí a vysokého napětí v Kč/MW, b) na úrovni distribuční soustavy o napěťové hladině nízkého napětí hodnotou v Kč za každý Ampér (A) rezervovaného příkonu. Z přílohy č. 6 vyhlášky je dále formou tabulek uveden měrný podíl žadatele o připojení na nákladech spojených s připojením a zajištěním požadovaného příkonu nebo výkonu jak pro odběrné zařízení zákazníka tak i pro výrobnu elektřiny. ODBĚRNÉ ZAŘÍZENÍ (za rezervaci příkonu) Místo připojení k napěťové hladině přenosová soustava Způsob připojení Měrný podíl žadatele Kč/MW distribuční soustava VVN Typ A Kč/MW distribuční soustava VVN Typ B Kč/MW distribuční soustava VN Typ A Kč/MW distribuční soustava VN Typ B Kč/MW distribuční soustava NN 3 fázové připojení 500 Kč/A distribuční soustava NN 1 fázové připojení 200 Kč/A 78

83 VÝROBNA (za rezervaci výkonu) Místo připojení k napěťové hladině přenosová soustava Způsob připojení v místě připojení podle stanoviska provozovatele přenosové soustavy Měrný podíl žadatele Kč/MW distribuční soustava VVN Typ A Kč/MW distribuční soustava VVN Typ B Kč/MW distribuční soustava VN Typ A Kč/MW distribuční soustava NN Typ B Kč/MW distribuční soustava NN 3 fázové připojení 500 Kč/A distribuční soustava NN 1 fázové připojení 200 Kč/A Poznámka k tabulkám: Připojení Typu A je takové připojení, kdy provozovatel distribuční soustavy rozšíří distribuční soustavu až do předávacího místa, kterým je např. trafostanice nebo rozvodna žadatele o připojení. Připojení Typu B je takové připojení, které nesplňuje podmínky typu A. Připojení Typu B1 je takové připojení, kdy není nutná výstavba nové kobky a přípojnic a jsou pouze nutné úpravy technického rázu (např. doplnění vyzbrojení kobky). V případě požadavku na připojení nebo navýšení rezervovaného příkonu nebo výkonu v objektech již připojených je pro určení výše podílu žadatele na oprávněných nákladech rozhodující stávající způsob připojení. Opětovné připojení zařízení k přenosové nebo distribuční soustavě Připojuje-li provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy odběrné elektrické zařízení zákazníka, kterému byla omezena nebo přerušena dodávka elektřiny z důvodu neoprávněného odběru, přenosu nebo distribuce elektřiny, hradí zákazník podíl na oprávněných nákladech dle nově vloženého 10a) ve výši a) Kč při připojení na napěťové hladině nízkého napětí, b) Kč při připojení na napěťové hladině vysokého napětí nebo vyšších. Zvláštní požadavky žadatele o připojení zařízení k přenosové nebo distribuční soustavě Žádá-li žadatel o připojení nad rámec standardních připojení zařízení nebo žádá-li o specifický způsob stavebního nebo technického provedení připojení zařízení k přenosové soustavě nebo distribuční soustavě, hradí žadatel oprávněné náklady spojené s realizací nadstandardního připojení nebo specifického stavebního nebo technického provedení připojení v plné výši. Rezervovaný příkon na hladině nízkého napětí je možné převádět v rámci jedné nemovitosti nebo více sousedících nemovitostí, jen pokud je to technicky možné a realizace převodu rezervovaného příkonu nevyvolá dodatečné náklady související 79

84 s pořízením, výstavbou nebo úpravami distribuční soustavy. Obdobně se postupuje při převodu rezervovaného příkonu na hladině vysokého nebo velmi vysokého napětí v rámci jedné uzlové oblasti příslušné napěťové hladiny. Žádá-li žadatel o připojení zařízení na jiné napěťové hladině než ke které je zařízení připojeno a požadovaná změna připojení není vynucena změnou technických podmínek připojení, hradí žadatel náklady na oprávněných nákladech spojené s touto změnou v plné výši. V takovém případě se do výše původního rezervovaného příkonu nebo výkonu nehradí podíl na oprávněných nákladech dle výše uvedeného.. Elektrická přípojka pro dodávku elektřiny Ve smyslu novely energetického zákona provedené zákonem č. 158/2009 Sb. s platností od 4.července 2009 zřizuje elektrickou přípojku nízkého napětí ( 45, odst.2 zákona) na své náklady: a) v zastavěném území podle zvláštního právního předpisu provozovatel distribuční soustavy, b) mimo zastavěné území podle zvláštního právního předpisu, je-li její délka do 50 m včetně, provozovatel distribuční soustavy, c) mimo zastavěné území podle zvláštního právního předpisu, je-li její délka nad 50 m, žadatel o připojení. Vyhláška č. 81/2010 Sb. upřesňuje v 12 výše uvedené znění 45, odst.2 energetického zákona. Upřesnění vyplývá z následujících bodů: 1. Délkou elektrické přípojky se rozumí délka nejkratší stavebně a technicky proveditelné trasy přípojky promítnuté do půdorysu mezi místem odbočení z distribuční soustavy a hlavní domovní pojistkovou nebo hlavní domovní kabelovou skříní. 2. Do délky elektrické přípojky se nezapočítává její část vedená vertikálně. 3. Pro posouzení, zda se jedná o elektrickou přípojku v zastavěném či mimo zastavěné území podle zvláštního právního předpisu, je rozhodující umístění připojované nemovitosti. Poznámka: Zvláštním právním předpisem se ve smyslu výše uvedeného rozumí zákon č.183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Závěrečná a přechodná ustanovení Vyhláška č. 51/2006 Sb. obsahovala v závěrečných ustanoveních postupy pro stanovení výše škody při neoprávněném odběru elektřiny pro účely její náhrady ( 13 až 15) a v 16 pak postupy pro podmínky dodávky elektřiny v případě poruchy na odběrném a měřícím zařízení (z hlediska určení množství odebrané elektřiny) a v případě odmítnutí přístupu k měřícímu zařízení za účelem pravidelného odečtu (postupy z hlediska vyúčtování spotřeby elektřiny). Vydáním nové vyhlášky MPO č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny, která nabyla účinnost dnem 1. dubna 2011, byla ustanovení 13 až 15 a 16 odst. 1 a 3 ve vyhlášce č. 51/2006 Sb. zrušena. 80

85 Přechodná ustanovení k vyhlášce č. 81/2010 Sb. Součástí vyhlášky č. 81/2010 Sb., kterou byla novelizována vyhláška č. 51/2006 Sb. o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, jsou i přechodná ustanovení upravující podmínky pro nejbližší období po nabytí platnosti novelizovaného znění. Z hlediska vlastního uplatňování a řešení přechodných ustanovení byl jejich význam prakticky ukončen k a proto nejsou dále rozváděna. Závěrem Smyslem a záměrem jakéhokoliv předpisu by měla být jeho srozumitelnost, stručnost a jednoznačnost. Jenom tak je možné předcházet různým výkladům, nedorozuměním a tím i možnosti stížností a sporů. Již současný, ale zejména budoucí čas ukáže, jak se provedená novela vyhlášky č. 51/2006 Sb. s tímto dokázala vyrovnat. 81

86 Technické podmínky pro osazení měřicích zařízení regionálních dodavatelů elektrické energie u zákazníků (hlavní rozdíly v připojovacích podmínkách - od hlavního domovního vedení, přes odbočky k elektroměrům včetně požadavků na provedení měřícího místa pro měření elektřiny typu C) Václav Macháček dlouholetý pracovník energetiky ČENES, o.s. Legislativní požadavky Základním úkolem měření spotřeby elektrické energie je konkrétním způsobem získávat data o odebírané a dodávané elektřině a takto pořízená data dále poskytovat oprávněným účastníkům trhu s elektřinou. Dle 49 zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon) v platném znění, zajišťuje měření, kterým se zjišťuje množství dodané nebo odebrané činné nebo jalové elektřiny a jeho časový průběh v distribuční soustavě, příslušný provozovatel distribuční soustavy, který rovněž odpovídá za funkčnost a správnost měřícího zařízení. Aby mohl příslušný provozovatel distribuční soustavy (dále jen PDS) tuto povinnost plnit, jsou výrobci elektřiny, provozovatelé jiných distribučních soustav a zákazníci ve smyslu zákona č. 458/2000 Sb. 49 odst. 2 povinni na svůj náklad upravit předávací místo nebo odběrné místo pro instalaci měřícího zařízení a to v souladu se smlouvou o připojení a podmínkami obsaženými v Pravidlech provozování příslušné distribuční soustavy (PPDS). Souhrnně a podrobně jsou všeobecné a technické požadavky na fakturační měření v distribučních soustavách, požadavky na podmínky pro údržbu a odečty měřicího zařízení popsány v PPDS Příloze 5: Fakturační měření. Poznámka: Zákazníkem je fyzická či právnická osoba, odebírající elektřinu odběrným elektrickým zařízením, které je připojeno k distribuční soustavě, která nakoupenou elektřinu pouze spotřebovává nebo přeúčtovává. Práva a povinnosti zákazníka jsou uvedeny v 28 zákona č. 458/2000 Sb. Základní podmínky připojení výroben elektřiny, distribučních soustav a odběrných míst zákazníků k elektrizační soustavě včetně způsobu stanovení podílu nákladů spojených s připojením a se zajištěním požadovaného příkonu stanovuje novelizované znění vyhlášky č. 51/2006 Sb. provedené vyhláškou č. 81/2010 Sb., jež vstoupilo v planost 1. dubna Podrobnosti o způsobech a podmínkách měření elektřiny, umístění a instalaci měřících zařízení, o předávání výsledků měření elektřiny a jejich uschovávání stanovuje (kromě dalšího) nově vydaná vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny, která nabyla účinnost dnem 1. dubna Vydáním vyhlášky byla zrušena do té doby platná vyhláška č. 218/2001 Sb. 82

87 Poznámka: Zajišťováním měření elektřiny se rozumí instalace, provozování, obsluha, kontrola a údržba měřících zařízení včetně zařízení hromadného dálkového ovládání, odečítání, zpracovávání, přenos a uchovávání údajů měření. Měřící zařízení sestává zejména z měřících transformátorů, elektroměrů a registračních stanic včetně nezbytných spojovacích vedení, pomocných přístrojů a přístrojů určených pro komunikaci. Výjimečné postavení z přístrojů měřícího zařízení zaujímá elektroměr a měřící transformátory proudu a napětí, což jsou ve smyslu zákona č. 505/1990 Sb. (zákon o metrologii v platném znění) pracovní měřidla stanovená, stanovená s ohledem na jejich význam vyhláškou MPO č. 345/2002 Sb. k povinnému ověřování. Technické požadavky na elektroměry obsahuje Nařízení vlády ze dne , kterým se stanoví technické požadavky na měřidla, vydané ve Sbírce zákonů pod č. 464/2005 Sb. K měření elektřiny a vyhodnocení údajů se ve smyslu vyhlášky MPO č. 82/2011 Sb. používají způsoby měření: a) průběhové měření, které provádí průběžný záznam střední hodnoty výkonu za měřící interval přímo měřícím zařízením (měřící interval je základní časový úsek pro měření střední hodnoty výkonu), a to průběhové měření elektřiny s dálkovým denním přenosem údajů (měření typu A); průběhová měření elektřiny s dálkovým jiným než denním přenosem údajů (měření typu B); b) měření elektřiny s dálkovým přenosem údajů, mimo měření typu A a měření typu B (měření typu S); c) ostatní měření elektřiny (měření typu C) Měření elektřiny dále vyhláška člení na a) přímé měření, kdy elektroměrem prochází veškerá měřená elektřina a nejsou použity měřicí transformátory, b) nepřímé měření, kdy je elektroměr použit v zapojení s měřicími transformátory proudu, kterými prochází veškerá měřená elektřina a u napětí nad 1 kv i s měřicími transformátory napětí; podle strany transformátoru, na kterou jsou měřicí transformátory připojeny, je měření rozděleno na primární (na straně vyššího napětí) nebo sekundární (na straně nižšího napětí) měření. Vyhláška podrobně stanovuje, jakým typem měření (měřením typu A, nebo B, nebo S, nebo C) budou vybavena jednotlivá předávací místa mezi jednotlivými soustavami (mezi přenosovou a zahraničními soustavami, mezi přenosovou a distribuční soustavou s napětím vyšším než 1 kv, mezi jednotlivými distribučními soustavami s napětím vyšším než 1 kv nebo mezi jednotlivými distribučními soustavami s napětím do 1 kv s nepřímým měřením), předávací místa výrobců elektřiny (připojených do přenosové soustavy nebo do distribuční soustavy nebo do odběrného místa zákazníka nebo do předávacího místa jiné výrobny elektřiny, a to s napětím vyšším než 1 kv nebo do 1 kv) a odběrná místa zákazníků podle charakteru odběru, rezervovaného příkonu a napěťové hladiny. Měřením typu C (technické podmínky dodavatelů elektřiny a požadavky pro jeho umístění a připojení u zákazníků jsou předmětem tohoto příspěvku) musí být měřena elektřina v odběrných místech zákazníků s odběrem elektřiny z distribuční soustavy a v předávacích místech výrobců elektřiny která nejsou uvedena v 2 odstavcích 1 až 4 vyhlášky. 83

88 Poznámka: Z hlediska zaměření tohoto příspěvku se prakticky může jednat o odběrná místa zákazníků s odběrem elektřiny z distribuční soustavy s napětím do 1 kv, s rezervovaným příkonem do 100 kw nebo s hlavním jistícím prvkem o jmenovitém proudu do 200 A s provedeným přímým nebo nepřímým měřením; v odběrných místech zákazníků s odběrem elektřiny z distribuční soustavy, předávacích místech mezi distribučními soustavami a předávacích místech výrobců elektřiny připojených k distribuční soustavě nebo do odběrného místa zákazníka nebo do předávacího místa jiné výrobny elektřiny, kde není technicky a ekonomicky možné instalovat měření podle 2 odstavců 1 až 4 vyhlášky, tj. měření typu A, nebo B, nebo S. U měření typu C je zpracování a přenos údajů prováděn nejméně jedenkrát za rok. Poznámka: Provozovatel distribuční soustavy může se zákazníkem dohodnout i odběr elektřiny bez měřícího zařízení s tím, že ve smlouvě o připojení budou stanoveny podmínky připojení a provozování zařízení, maximálně do rezervovaného příkonu 1 kw v jednom odběrném místě. Poplachové sirény a zabezpečovací zařízení železniční dopravní cesty mohou mít rezervovaný příkon vyšší. Podmínky provedení měřicích míst pro instalaci měřicího zařízení obsažené v příslušných legislativních předpisech a technických normách upřesňují příslušní provozovatelé distribučních soustav ve svých vnitřních standardech nebo v jiných dokumentech (podnikových normách, provozních předpisech, metodických zásadách). Jednou z forem těchto dokumentů jsou zejména technické podmínky pro umístění a připojení měřicích zařízení u nových nebo celkově rekonstruovaných odběrných míst v zásobovacím regionu konkrétního distributora (dále jen Připojovací podmínky), které navazují na platnou legislativu týkající se elektroenergetiky. Zákazníci, odebírající elektřinu odběrným elektrickým zařízením připojeným z distribuční soustavy s napětím do 1 kv jsou, jak již bylo v úvodu uvedeno, povinni na svůj náklad upravit odběrné místo pro instalaci měřicího zařízení v souladu se smlouvou o připojení a s podmínkami obsaženými v Pravidlech provozování příslušné distribuční soustavy (PPDS) po předchozím projednání s provozovatelem distribuční soustavy. Druh měřicího zařízení, způsob jeho instalace a umístění určuje provozovatel distribuční soustavy. Jednoduší způsoby instalace jsou obsaženy ve standardech (např. podmínkách pro připojení) provozovatele distribuční soustavy. V zásadě platí, že měřicí zařízení se umisťuje do odběrného zařízení zákazníka co nejblíže k místu rozhraní s provozovatelem distribuční soustavy (předávacímu místu provozovatele distribuční soustavy), a to i se zřetelem na to, aby byl k němu umožněn přístup oprávněného zaměstnance provozovatele za účelem získávání údajů z měřícího zařízení, údržby a kontroly i v době nepřítomnosti zákazníka. Projektová dokumentace řešení a umístění měřicího zařízení u složitějších typů měření musí být odsouhlasena provozovatelem příslušné distribuční soustavy. Poznámka: Odběrným místem se rozumí místo, kde je instalováno odběrné elektrické zařízení jednoho zákazníka, včetně měřících transformátorů, do něhož se uskutečňuje dodávka elektřiny. 84

89 Odběrným zařízením se rozumí odběrné elektrické zařízení zákazníka sloužící pro konečnou spotřebu elektřiny, připojené k přenosové nebo distribuční soustavě, a to přímo, elektrickou přípojkou nebo prostřednictvím domovní instalace. Měřícím místem se rozumí, místo měření elektřiny v zařízeních elektrizační soustavy v předávacích a odběrných místech; představuje soubor technických prostředků a měřidel připojených k jednomu nebo více měřícím bodům, vztahující se k jednomu odběrnému nebo předávacímu místu. Předacím místem se rozumí místo předávání elektřiny mezi účastníky trhu s elektřinou. Měřícím bodem se rozumí, fyzický bod sítě, ve kterém se měří a zaznamenává elektřina a vyhodnocují směry toků činné a jalové energie. Měřícím zařízením se rozumí veškerá zařízení pro měření, přenos a zpracování naměřených hodnot. Místem připojení se rozumí místo v přenosové nebo distribuční soustavě v němž je zařízení (výrobna elektřiny, distribuční soustava nebo odběrné zařízení) připojeno, a to přímo, prostřednictvím domovní instalace nebo prostřednictvím přípojky a domovní instalace. Hlavní rozdíly v technických podmínkách pro připojení měřících zařízení v odběrných místech napojených ze sítí nízkého napětí regionálních provozovatelů distribučních soustav (od HDV, přes odbočky k elektroměrům včetně provedení měřícího místa pro měření typu C) Pro stanovení a jednotný výklad technických požadavků jako jednoho z předpokladů pro zabezpečení řádného měření elektřiny u zákazníků v daném regionu, vydaly a průběžně aktualizují společnosti PRE Distribuce, a.s., ČEZ Distribuce, a.s. a E.ON Distribuce, a.s. držitelé licencí na distribuci a provozovatelé distribuční soustavy v rámci své působnosti, jako veřejný dokument, dále uvedené standardy (platné v době zpracování tohoto příspěvku) stanovující požadavky pro umístění a zapojení měřících zařízení napojených na napěťovou hladinu nn: PRE Distribuce, a.s. (dále jen PRE) Technické podmínky připojení Část A: Obchodní měření PN číslo MM 501 (účinnost verze 7: od ); ČEZ Distribuce, a.s. (dále jen ČEZ) Připojovací podmínky nn pro osazení měřících zařízení v odběrných místech napojených z distribuční sítě nízkého napětí (vydány , poslední změna č. 5 vydána k dnem vydání se ruší platnost předchozí verze Připojovacích podmínek); E.ON Distribuce, a.s. (dále jen E.ON) Požadavky na umístění, provedení a zapojení měřících souprav u zákazníků a malých výroben připojených k elektrické síti nízkého napětí (účinnost od , nová verze platnost od ). Aktuální stav podmínek pro připojení měřících zařízení v odběrných místech napojených ze sítí nízkého napětí lze vyhledat na internetových stránkách regionálních provozovatelů distribučních soustav. 85

90 Důležitou podmínkou vyplývající z těchto podkladů (zároveň i z legislativních předpisů, Pravidel provozování distribučních soustav a ČSN ed.2 čl ) je požadavek na projednání způsobu umístění a zapojení měřicího zařízení, a to nejpozději před započetím elektroinstalačních prací. Pokud by nebyla tato zásada dodržena a umístění měřicího zařízení a jeho zapojení by neodpovídalo podmínkám provozovatele příslušné distribuční soustavy, není pak tento povinen osadit měřicí zařízení a začít s dodávkou elektřiny. I když základem pro zpracování citovaných standardů byly zejména související legislativní předpisy v platném znění, řídící dokumenty a technické normy, lze při porovnání konkrétních ustanovení vydaných podkladů konstatovat určité rozdíly, které nelze opomíjet. Dále uvedený výčet rozdílů (jež nelze považovat za zcela vyčerpávající) je upozorněním na nezbytnost důkladného seznámení se s podklady konkrétního provozovatele, zejména při činnostech projekčních, montážních neb revizních prováděných v jeho regionu, jež se dotýkají dané problematiky. I když je možno konstatovat, že rozdílů postupně ubývá (byla snaha i po sjednocení podmínek) nelze stávající bezdůvodně pominout. Platnost technických požadavků připojovacích podmínek se vztahuje: PRE na všechna nově zřizovaná a rekonstruovaná odběrná místa v přiměřené míře i pro všechna ostatní odběrná místa se zřetelem na dříve stanovené podmínky. ČEZ na nová a rekonstruovaná odběrná místa nebo stávající odběrná místa bez platné rezervace příkonu. E.ON pro nově vybudovaná nebo rekonstruovaná odběrná místa. Poznámka: Dle vyhlášky č. 82/2011 Sb. 6 odst. 1 se za rekonstruovaná odběrná místa nepovažují odběrná místa, kde došlo pouze k úpravám spojeným se změnou sazby za distribuci elektřiny nebo pouze ke změně rezervovaného příkonu vyjádřeného jmenovitou proudovou hodnotou hlavního jističe před elektroměrem. Hlavní domovní vedení (HDV) a odbočky k elektroměrům Provozovatelé distribučních soustav (PDS) se shodují (kromě dalších ustanovení), že HDV a odbočky k elektroměrům (přívody) budou vždy v soustavě TN-C, průřezy vodičů odbočky se volí s ohledem na očekávané zatížení minimální průřezy vodičů odboček 6 mm² Cu (max. průřez PRE 25 mm², ČEZ + E.ON 16 mm²). Průřez a materiál odboček musí být shodný s průřezem a materiálem vedení od elektroměru k přístrojové rozvodnici. Rozdíly spočívají v místu rozdělení vodiče PEN na PE a N. PRE rozdělení vodiče PEN na samostatné vodiče PE a N možno provést až v měřené části instalace podružném rozváděči. ČEZ připouští možnost změny soustavy TN-C na TN-C-S již v elektroměrovém rozváděči (vývod z ER). E.ON připouští i řešení PRE. Ve výjimečných případech, lze připustit možnost využití proudového chrániče v neměřené části ER a požadavky na provedení ER realizovat na základě stanoviska k připojení. 86

91 V sítích TT možná ochrana samočinným odpojením od zdroje použitím proudového chrániče. Poznámka: E.ON dosud provozuje v některých oblastech i sítě TT s ochranou automatickým odpojením od zdroje nadproudovým jistícím prvkem (jističem) a doplňková ochrana je realizována pomocí proudového chrániče - viz PNE ed.4, čl HDV u rozsáhlých objektů PRE upřesňuje provedení HDV u rozsáhlých objektů (kde je více HDV) tak, že rozdělení na jednotlivé větve musí být umístěno v neměřené části elektrorozvodného jádra (elektroměrového rozváděče) a jednotlivé větve samostatně jištěny jističi (pokud HDV nejsou samostatně provedena a jištěna z přípojkové nebo rozpojovací jistící skříně PREdistribuce). ČEZ, E.ON stanovují podmínky pro provedení HDV v souladu s platnými technickými normami. Poznámka: V ČSN ed.2 ze září 2009 jsou základní požadavky na provedení HDV proti ČSN :1983 rozšířeny. Hlavní jistič před elektroměrem Za základní požadavek nutno považovat, že hlavní jističe před elektroměrem musí být s vypínací charakteristikou B, jističe musí mít stejný počet pólů jako má elektroměr fází. Na základě individuálního posouzení připouští provozovatelé i jističe s charakteristikou C. Z hlediska hlavních jističů před elektroměry spočívají rozdíly zejména: ČEZ a E.ON připouští oproti PRE v odůvodněných a z cele výjimečných případech po projednání a odsouhlasení povolení charakteristiky D; PRE jako hlavní jistič před elektroměrem se používají jističe s neměnitelnou hodnotou jmenovitého proudu; PRE a ČEZ stanovují pro jednofázové odběry maximální přípustnou hodnotu hlavního jističe před elektroměrem 25 A. E.ON maximální hodnotu hlavního jističe pro jednofázové odběry v podkladech jednoznačně nestanovuje. Ve schématech jednofázového zapojení je uvedeno Hlavní jistič smluvní hodnoty. Jistič spínacího prvku pro dvoutarif PRE před přijímač HDO v případech spojité montáže (tj. kdy se HDO osazuje na kryt svorkovnice elektroměru neb se osazuje elektroměr s vestavěným modulem HDO) se jistič neosazuje. ČEZ připouští jistič v obvodu HDO s maximální hodnotou 6 A. E.ON požaduje jistič před přijímač HDO s maximální hodnotou 2 A. Umístění měřících zařízení Dle podkladů všech provozovatelů distribučních soustav musí poloha elektroměrového rozváděče (rozvodnice) umožňovat instalaci elektroměrů ve svislé poloze. Středy číselníků elektroměrů požadují ČEZ, PRE a nově i E.ON shodně připouští 87

92 výšku mm od podlahy nebo definitivně upraveného terénu. V případě více elektroměrů nad sebou mohou být středy číselníků ve výšce mm od podlahy, což ČEZ konkretizuje pro rozváděče uvnitř objektu. Před elektroměrovým rozváděčem (rozvodnicí) musí být volný prostor o hloubce a šířce (ČEZ) min. 800 mm, umožňující úplné otevření dvířek (ČEZ), s rovnou podlahou nebo upraveným terénem pro bezpečné provádění obsluhy a prací. ČEZ a PRE a od platnosti poslední verze i E.ON připouští, že při umístění elektroměrového rozváděče v oplocení (pilíři) mohou být středy číselníků elektroměrů níže než 1000 mm přičemž spodní hrana rozváděče však musí být minimálně 600 mm nad úrovní definitivně upraveného terénu. ČEZ dále umožňuje, s ohledem na místní klimatické podmínky (po předchozím projednání), možnost i jiné výšky pro umístění ER. Poznámka: Možnost minimální výšky spodní hrany ER 600 mm, kterou upravila Změna 1 ČSN , doplněním čl normy, byla převzata i do ČSN ed.2 viz čl Článek dále připouští možnost výšky středů číselníků elektroměrů 1000 až 1700 mm nad definitivně upraveným terénem. PRE, ČEZ, E.ON požadují pro montáž elektroměrů a spínacích prvků zabezpečit místo v rozváděči dle tabulky: Přístroj Elektroměr jednofázový Elektroměr t třífázový Spínací prvek šířka (mm) výška (mm) PRE 180 ČEZ a E.ON hloubka (mm) PRE a ČEZ navíc vyžadují, v případě osazení pouze jednoho přístroje zvětšit šířku a výšku o 50 mm. Provedení elektroměrových rozváděčů (rozvodnic) Jako příklady rozdílů možno uvést: PRE ze schémat zapojení přímého měření PRE lze odvodit, že PEN vodič přívodu odbočky k elektroměru je zapojen přímo do svorky elektroměru PEN vodič prochází přes svorky elektroměru do bytové rozvodnice. PEN svorkovnice (přípojnice) je osazována jen v konkrétních případech (kovové provedení rozváděče). ČEZ a E.ON PEN vodič přívodu odbočky k elektroměru je zapojen do PEN svorkovnice (přípojnice), ze které je proveden i vývod do podružné bytové rozvodnice. Propojovací pracovní vodič mezi elektroměrem a PEN svorkovnicí (přípojnicí) je světle modré barvy minimální průřez vodiče požaduje ČEZ 6 mm², E.ON dříve 4 mm² Cu, dle současného znění podmínek též 6 mm². Ochranné propojení elektroměrů se svorkovnicí PEN požaduje ČEZ vodičem s minimálním průřezem 4 mm² Cu a maximální délkou 2 m. E.ON požaduje plný vodič o minimálním průřezu 6 mm² Cu. 88

93 PRE u nově zřizovaných nebo rekonstruovaných odběrných míst se přijímač HDO zásadně osazuje na kryt svorkovnice elektroměru nebo je modul HDO součástí elektroměru ( spojitá montáž ). Před přijímač HDO se neosazuje jistič a na elektroměrovou desku ani PEN svorkovnice. ČEZ a E.ON spojitou montáž ve svých podkladech neřeší. PRE a E.ON stanovují pro spojovací vedení sloužící k propojení měřících a ovládacích zařízení použití vodičů Cu s jednožilovým plným (pevným) jádrem. ČEZ připouští ve výjimečných případech (zvláštní provedení elektroměrového rozváděče) a po předchozím odsouhlasení i použití lankových vodičů ukončených lisovací dutinkou za podmínek provedení uvedených v připojovacích podmínkách. PRE a E.ON vyžadují uzamykání dveří elektroměrových rozváděčů zámkem v kovovém provedení (PRE) na trnový klíč 6x6 mm s hloubkou zapuštění klíče alespoň 10 mm (PRE), min.12 mm (E.ON). ČEZ stanovuje vybavení dveří typizovanými rozváděčovými zámky, přednostně doporučuje zámek na trnový klíč 6x6 mm. Dále stanovil max. výšku závěru 170 cm nad upraveným terénem. Poznámka: Lze předpokládat, že typizovanými rozváděčovými zámky jsou míněny zámky dle ČSN Závěry a klíče pro elektrorozvodná jádra. PRE pokud je elektroměrový rozváděč (rozvodnice) vybaven vnitřním krycím panelem elektroměrů je nezbytné dodržet rozměry a umístění okénka dle nákresu v připojovacích podmínkách, aby bylo možno bez demontáže krycího panelu provést vizuální kontrolu celé měřící soupravy tj. rozměry (šířka x výška): pro jednofázové elektroměry 180 x 270 mm spodek okénka 100 mm pod vodorovnou osou upevňovacích otvorů přístroje; pro třífázové elektroměry 180 x 325 mm spodek okénka 100 mm pod vodorovnou osou upevňovacích otvorů přístroje. ČEZ zasklená okénka v odnímatelných krytech nebo dveřích určená pro čtení údajů ze štítku elektroměru nebo spínacího prvku musí mít alespoň dále uvedené rozměry (šířka x výška): pro jednofázové elektroměry, sazbové spínače a přijímače HDO 100 x 100 mm spodek okénka 30 mm nad vodorovnou osou upevňovacích otvorů přístroje; pro třífázové elektroměry 120 x 160 mm spodek okénka 50 mm nad vodorovnou osou upevňovacích otvorů přístroje. Na základě upozornění v připojovacích podmínkách bude od roku 2013 z důvodu přístupnosti ovládacích prvků elektroměrů požadováno provedení elektroměrových rozváděčů výhradně bez krytu (masky). E.ON a podle poslední verze připojovacích podmínek i PRE elektroměr a sazbový spínač nesmí být zakryty krytem krycím plechem (nepřipouští se ani kryt průhledný). 89

94 PRE, ČEZ, E.ON z hlediska provedení elektroměrových rozváděčů shodně požadují Elektroměrové rozváděče a měřící místa s elektroměrovou deskou musí být v provedení, které vyhovuje všem vnějším vlivům působícím v daném prostoru rozváděče musí působení vlivů odolávat (platnost normy ČSN byla končena k ; náhrada ČSN ed.2 z 05/2009 a ČSN ed.3 z 04/2010). Provedení ER rozváděčů by mělo vycházet z technických norem: ČSN EN ed.2 (základní norma souboru) ČSN EN (stanovuje požadavky pro rozváděče vnitřního provedení) ČSN EN ed.2 (stanovuje požadavky na rozváděče distribuční soustavy určené pro venkovní instalaci) ČSN (stanovuje požadavky pro rozvodnice a jádra určené pro použití v pracovních podmínkách pro vnitřní provedení) Použití ER rozváděčů v daném prostoru je odvislé od vnitřního nebo venkovního provedení tj. pro které podmínky byly rozváděče konstruovány a při typových zkouškách odzkoušeny. Pracovní podmínky stanovuje ČSN EN ed.2: pro vnitřní provedení rozváděčů - teplota okolního vzduchu nepřekročí +40 C (průměrná hodnota během 24 hod. nepřesáhne +35 C); dolní hranice teploty okolního vzduchu je -5 C. pro venkovní provedení (instalaci) rozváděčů - teplota okolního vzduchu nepřekročí +40 C (průměrná hodnota během 24 hod. nepřesáhne +35 C); dolní hranice teploty okolního vzduchu je -25 C v mírném klimatu, - 50 C v arktickém klimatu. Barevné značení fázových vodičů rozdíly Fázový vodič L1 L2 L3 E.ON hnědá černá šedá ČEZ černá hnědá šedá nebo černá černá černá PRE černá nebo hnědá nebo šedá Označování přívodních, vývodních a ovládacích vodičů PRE, ČEZ a E.ON vyžadují, aby vodiče vyvedené v rozváděči pro elektroměr a spínací prvek byly zřetelně a nezaměnitelně označeny nejlépe návlečkami se slovním popisem. Případné rozdíly ve slovním popisu vyplývají z dále uvedených tabulek a poznámky. Označení přívodních a vývodních vodičů elektroměru pro přímé měření Název vodiče Označení vodiče PRE ČEZ E.ON Přívod do L1P, L2P, L3P, L1P, L2P, L3P L1P, L2P, L3P elektroměru PENP Vývod L1, L2, L3, PEN L1, L2, L3 L1, L2, L3 z elektroměru Střední vodič --- N N 90

95 Poznámka: Označení vodičů pro nepřímé měřeníčez stanovuje označení vodičů jen pro zapojení měřících zařízení s měřícími transformátory proudu (MTP) takto: napěťové přívody k elektroměru L1, L2, L3 proudové přívodní vodiče od MTP k elektroměru S1(dříve k ) roudové vývodní vodiče od MTP k elektroměru S2 (dříve l ) střední vodič N E.ON vyžaduje pro nepřímá měření označení začátků a konců vodičů mezi MTP a zkušební svorkovnicí následovně: přívod do elektroměru L1, L2, L3 L1S1, L2S1, L3S1 vývod z elektroměru L1, L2, L3 L1S2, L2S2, L3S2 napěťové přívody L1N, L2N, L3N střední vodič N vstupní (primární) připojovací svorky MTP P1, P2 výstupní (sekundární ) svorky MTP S1, S2 PRE vyžaduje pro nepřímé měření, aby všechny začátky a konce vodičů u MTP, zkušební a zkratovací svorkovnice a elektroměru byly řádně a čitelně označeny návlečkami s patřičným popisem. Konce primárních vinutí MTP se značí velkými písmeny: vstup - K (P1), výstup - L (P2). Vývody sekundárních vinutí MTP se značí malými písmeny: vstup k (S1), výstup l (S2). Označení ovládacích vodičů v zapojení spínacího prvku Název vodiče Označení vodiče PRE ČEZ E.ON Přívodní fáze --- L --- Střední vodič --- N --- Stykač ohřevu teplé užitkové vody Stykač přímotopného vytápění Stykač akumulačního vytápění Stykač tepelného čerpadla Svorka pro ovládání tarifu TUV TUV TUV PV PV PV AKU AKU AKU TC TČ TC --- TAR TAR Umisťování ochran proti přepětí PRE vyžaduje umisťovat ochrany proti přepětí v měřené části mimo elektroměrový rozváděč. ČEZ a E.ON připouští umisťovat přepěťové ochrany typu T1 (dříve B) v neměřené části odběrného místa na základě souhlasu příslušného PDS a to v souladu s podmínkami PNE v případech, je-li to nezbytné k realizaci celkové koncepce zón bleskové 91

96 ochrany objektu. Místo instalace přepěťové ochrany v neměřené části musí být zabezpečené plombováním proti neoprávněnému odběru. Umístění přepěťové ochrany nelze provést do společného prostoru s elektroměrem, spínacím prvkem a do prostoru hlavních jističů. Poznámka: Při umisťování ochran proti přepětí v neměřených částech elektrických instalací nutno vycházet z podmínek stanovených v PNE ed.2 platné od Měřící zařízení pro přímé měření Rozdíly mezi připojovacími podmínkami PDS jsou následující: PRE elektroměry pro přímé měření se osazují do 100 A (včetně) jmenovitého proudu hlavního jističe před elektroměrem (změna od do uvedeného data byla hodnota hlavního jističe pro přímé měření stanovena na 125 A). ČEZ a E.ON - elektroměry pro přímé měření se osazují pouze do 80 A (včetně) jmenovitého proudu hlavního jističe před elektroměrem. Nepřímé měření - rozdíly Měřící transformátory proudu (MTP) PRE pro účely měření v obchodním styku je povoleno používat MTP s třídou přesnosti 0,5S, o jmenovitém příkonu 10 VA a sekundárním převodu x/5 A (tyto hodnoty musí být uvedeny na štítku MTP). Poznámka: Podle poslední verze připojovacích podmínek PRE upustilo od MTP s rozšířeným rozsahem ext. 150%, čímž došlo i ke změně hodnot MTP přiřazených k hlavním jističům viz tabulka. ČEZ nutno používat MTP s převodem x/5 A, jmenovitou zátěží 5 VA (při vzdálenosti do 5 m délky mezi MTP a elektroměrem), nebo 10 VA (při vzdálenosti nad 5 m do 20 m délky mezi MTP a elektroměrem), třídou přesnosti 0,5S nebo přesnější. E.ON MTP musí odpovídat třídě přesnosti 0,5S jmenovitý sekundární proud musí být 5 A, jmenovitá zátěž měřících transformátorů 10 VA. Poznámka: Minimální požadavky na třídy přesnosti elektroměrů a měřících transformátorů stanovuje vyhláška č. 82/2011 Sb. v příloze. Přiřazení MTP k příslušným hodnotám hlavních jističů dle podkladů PRE a ČEZ Jmenovitá hodnota proudu Jmenovitý primární proud MTP (A) hlavního jističe (A) PRE ČEZ , , , , , , , , , ,

97 PRE umožňuje, pro jističe s jmenovitou hodnotou větší jak 125A (v provedení dle normy ČSN EN ) na základě odsouhlasené žádosti zákazníka, použít i jinou jmenovitou hodnotu mimo normalizovanou řadu (prakticky jističe v hodnotách od 126 do 900 A). Jističe musí mít výrobcem pevně nastavenou hodnotu jmenovitého proudu i rozsah okamžitého vypínání tak, aby nebylo možné tyto hodnoty měnit. ČEZ umožňuje i jiný převod MTP než je uveden v tabulce při splnění podmínek, že transformační převod MTP musí být celé číslo a proudová hodnota hlavního jističe nesmí být vyšší než 1,2 násobek jmenovité hodnoty primárního proudu MTP. E.ON přiřazení MTP k příslušným hodnotám hlavních jističů blíže nespecifikuje uvádí pouze řadu jmenovitých primárních proudů MTP ze které se MTP vybere (100, 125, 50, 200, 250, 300, 400, 500, 600, 750, 1000 A), s tím že stanovení způsobu měření, primárního proudu MTP apod. bude uvedeno ve stanovisku k žádosti. Propojení MTP a elektroměru PRE proudové okruhy 4 mm² Cu do délky 20 m; napěťové okruhy 2,5 mm² Cu do délky 20 m. Ve výjimečných případech lze jednat i o větších délkách propojení. E.ON - proudové okruhy 2,5 mm² Cu do délky 5 m; napěťové okruhy 1,5 mm² Cu do délky 5 m; proudové okruhy 4 mm² Cu do délky 20 m; napěťové okruhy 2,5 mm² Cu do délky 20 m; proudové okruhy 6 mm² Cu do délky 60 m; napěťové okruhy 4 mm² Cu do délky 60 m. Ve výjimečných případech lze jednat i o větší délku připojení než 60 m. Barva vodičů proudových okruhů dle fází: L1 hnědá, L2 černá, L3 šedá. Barva fázových vodičů napěťových okruhů: černá. ČEZ proudové okruhy 2,5 mm² Cu do délky 5 m, zátěž MTP 5 VA, barva vodičů hnědá; napěťové okruhy 1,5 mm² Cu do délky 5 m, barva vodičů černá (šedá); proudové okruhy 4 mm² Cu do délky 20 m, zátěž MTP 10 VA, barva vodičů hnědá; napěťové okruhy 2,5 mm² Cu do délky 20 m, barva vodičů černá (šedá). Jištění napěťových obvodů PRE a E.ON jištění napěťových obvodů nepřímého měření typu C je řešeno pouze hlavním jističem odběrného místa. Poznámka: PRE vyžaduje u měření typu B (případně typu A) osazení pojistkového odpínače před zkratovací svorkovnicí typu OPV 10/3 s pojistkami 2 A a vypínací schopností 100 ka. ČEZ napěťové okruhy nepřímého měření typu C se propojí se zkušební svorkovnicí přes plombovatelný (v zapnutém stavu) pojistkový odpínač s pojistkami 2 A s charakteristikou gg. Prozatímní odběrná místa umístění rozváděče měření (ER) od místa připojení PRE elektroměrový rozváděč na veřejně přístupném místě vzdálenost od místa připojení ne více než 3 m. 93

98 ČEZ ER co nejblíže k místu připojení, v kabelové síti do vzdálenosti 3 m, u venkovních vedení do vzdálenosti 10 m od místa připojení. V odůvodněných případech lze dle místních podmínek připustit i delší připojovací vedení. E.ON vzdálenost od místa připojení k prozatímnímu ER musí být co nejkratší, nejvíce však 15 m při připojení z venkovního vedení, a 5 m při připojení z kabelového vedení. 94

99 Možnosti výkonových jističů pro 21. století Martin Dostál Schneider Electric CZ, s. r. o. Pohyb a vývoj je jedním z hlavních rysů lidstva. Nevyhýbají se ani elektrotechnice a systémům rozvodů elektrické energie. Jistič již dávno není jen ochrana. Je to ucelený balíček řešení pro ochranu, monitorování a řízení elektrické instalace. Jeho další poslání je zajistit vyšší plynulost napájení, spolehlivost a její vyhodnocení, řízení rozvodu a hospodaření s elektrickou energií. Následující příspěvek se zaobírá tématikou vývoje kompaktních jističů a požadavků na jejich funkci v 21. století. Obr. 1: Jistič Compact NSX250 s elektronickou jednotkou pro měření elektrické energie a zobrazovacím displejem na rozváděč. Začátky a polovina 20. století: Fenomén zvaný pojistka 20. století bylo z pohledu vývoje konstrukce jisticích přístrojů ve znamení touhy po dosažení maximálních parametrů z pohledu výkonnosti, bezpečnosti a spolehlivosti. Jedním z prvních jisticích prvků, který podobně jako gramofonová deska, přežil do dnešní doby, je pojistka. Z pohledu silových rozvodů NN nás zajímá zejména klasická, v našich krajinách nožová, výkonová pojistka. Tento jisticí prvek se u nás stále poměrně značně používá. Trend a požadavky uživatelů jdou však směrem k většímu procentu nasazení jističe a to zejména ve sféře vysokých jmenovitých proudů, kde se používají vzduchové a kompaktní jističe od 630 do 6300 A. V koncových rozvodech se masivně rozšířilo používání modulových jističů. A v čem je pojistka tak unikátní? Dnes, zejména v určitém cenovém rozdílu při prvotní investici. Nicméně nákladnost na provoz (výměna pojistek po každém vybavení), nutnost předimenzovávat kabeláž, doba odstávky zařízení a doba potřebná pro opětovné obnovení napájení cenový rozdíl smazávají. Dříve pojistka dominovala v parametrech nad jističem zejména ve vysoké výkonnosti (vypínací schopnost až 120 ka), rychlosti vypnutí při zkratu a především ve vlastnosti velmi silně omezovat zkratové proudy. To jističe s jednoduchým kontaktem skutečně neuměli až do 80. a zejména 90. let 20. století. 95

100 Kompaktní jističe: Revoluční devadesátá léta 90. léta 20. století byla skutečnou revolucí v oblasti vývoje výkonových jističů. Nejprve to bylo dosažení maximální variability a stavebnicové kontrukce, která umožňovala výměnu či doplnění příslušenství přímo v místě instalace (jednotky spouští, kontakty, cívky motorový pohon atd.). Dále to bylo sjednocení standardů v oblasti parametrů a zkoušek výkonových jističů NN, což krystalizovalo v podobu dnes platné normy ČSN EN ed. 3 (Spínací a řídicí přístroje nn - Část 2: Jističe). To co však bylo zásadní změnou byl nový spínací systém! Rotoaktivní hlavní kontakt. Byl vynalezen francouzkými inženýry společnosti Schneider Electric (dříve pod značkou Merlin Gerin) a poprvé použit na jističích řady Compact NS do 630 A. To bylo v roce Dodnes nebyl tento koncept překonán a v podstatě se stal učebnicí pro ostatní výrobce. A co bylo přínosem vynálezu rotačního hlavního kontaktu? Bylo to dosaženo velmi silné schopnosti omezovat zkratové proudy. Výhody rotoaktivního systému jsou následující: vysoká vypínací schopnost až 150 ka, vypínací čas v řádu jednotek ms (vypínání v první půl periodě), silné omezování zkratového proudu v porovnatelné úrovni energie omezené pojistkou, mez selektivity mezi jističi až do 150 ka (dříve pouze do cca 15 ka), kaskádování s přiřazenými jističi (úspora při volbě přiřazených jističů), nižší opotřebení jističe, kabeláže a rozváděče při zkratu. Tím se z hlediska parametrů jistič srovnal či předčil pojistku. Nabízí zároveň vyšší bezpečnost při manipulaci, dálkové ovládání a veškerý další komfort. Především pak možnost rychlé obnovy napájení po výpadku. Obr. 2: Řez hlavním kontaktem jističe Compact NS a NSX do 630 A 96

101 Princip funkce rotoaktivního kontaktu: Každý hlavní pól jističe je tvořen komorou s rotačním kontaktem, ve které se při průchodu zkratového proudu vytváří dva elektrické oblouky v sérii (důsledek elektromagnetického odpuzování pevného a pohyblivého kontaktu). Rotační kontakt nadprůměrně rychle ořízne zkratový proud na mnohonásobně nižší hodnotu (např. jistič 250 A: 70 ka omezí na 24 ka). Pokud zkratový proud přesáhne prahovou hodnotu nastavení vypínacího systému, píst a pružinový mechanismus využijí tlak vzniklý při hoření oblouku k vypnutí jističe. Proudy, které nedosáhnou prahové hodnoty jsou nedostatečné pro aktivaci systému a zkratový proud je omezován impedancí el.oblouku. Při překročení prahové hodnoty je reakce velmi rychlá (1 ms) a omezuje rozvíjející se zkratový proud. Rozdíl energie prošlé při zkratu kompaktním jističem s jednoduchým kontaktem a rotoaktivním kontaktem je přibližně desetinásobný. Při malých poruchách a zejména přetížení zajišťuje vypnutí standardní elektronická či termo-magnetická jednotka spouští. Obr. 3 : Model konstrukce jističe Compact NSX Vývoj a nároky na jisticí přístroje v 21. století 20. století je garantem dosažení vysokých elektrických parametrů jisticích přístrojů. Na tento komfort a souhrn vlastností definující moderní jistič jsme si snadno zvykli a kladli další nároky vyplívající z potřeby zlepšit komfort a snížit náklady na provoz elektroinstalace nízkého napájení. Do popředí se dostávají požadavky na možnosti diagnostiky poruch a tím i jejich prevence, měření el. energie s vysokou přesností, monitorování prostřednictvím datové sběrnice, zasílání alarmů a opět i požadavky na vyšší selektivitu zejména s miniaturtními modulovými jističi v obchodních a kancelářských budovách. Všechny tyto prostředky vedou k lepšímu vytěžování elektroinstalace, její spolehlivosti, minimalizaci výpadků a samozřejmě i k úsporám energie a provozních nákladů. V popředí zájmu je kromě bezchybné spolehlivé ochrany také spolehlivost provozu a hospodaření s energií. Měření energie a diagnostika provozu s jednotkami Micrologic Elektronické jednotky spouští moderních jističů řady Compact NSX (kompaktní jističe 16 až 630 A), Compact NS (kompaktní jističe 630 až 1600 A), Masterpact (vzduchové jističe 630 až 6300 A), kromě spolehlivé ochrany proti nadporudům a zemním poruchám, umí měřit elektrické veličiny. Nespornou výhodou je to, že nepotřebují vnější měřicí transformátory proudu. Systém využívá měřicích transformátorů, které jsou uvnitř jističe. 97

102 Usnadnění konstrukce rozváděče díky úspoře místa a rychlejší montáž bez potřeby externích měničů patří k mnohým výhodám tohoto prefabrikovaného systému. Měřené parametry: napětí, proud(včetně čtvrthodinového maxima), výkon (včetně čtvrthodinového maxima, energie (včetně rozlišení směru toku), frekvence, účiník, harmonické zkreslení proudu a napětí. Obr. 4: Čelní panel jednotky Micrologic s displejem Hodnoty jsou v základní konfiguraci zobrazovány přímo na displeji jednotky Micrologic. Přesnost měření kompletního měřicího řetězce (proudový měnič + měřicí přístroj) je díky použité technice proudových měničů velmi vysoká: měření proudu třída 1 a měření energie třída 2. Měření splňuje požadavky normy ČSN EN (Elektrická bezpečnost v nízkonapěťových rozvodných sítích se střídavým napětím do V a se stejnosměrným napětím do V - Zařízení ke zkoušení, měření nebo sledování činnosti prostředků ochrany - Část 12: Zařízení pro měření a monitorování elektrických parametrů). Jistič s tímto typem elektronické jednotky umožňuje nahradit analogové měření nebo analyzátor sítě (multimetr) s externími proudovými transformátory. Díky diagnostice je možné sledovat důležité provozní hodnoty jističe jako je počet mechanických sepnutí, úroveň opotřebení hlavních kontaktů, teplotu, provozní dobu aj. Mezi praktické a velmi užitečné vlastnosti diagnostiky patří i historie poruch a událostí nebo tzv. profil zátěže dle denního vytěžování rozvodu. Tyto funkce lze využít u důležitých a citlivých spotřebičů či technologických celků. Jednotka spouští je schopna zobrazit typ a dobu vypnutí poruchy či události a navíc zobrazit i změřenou kritickou veličinu (např. přerušený zkratový proud). Tyto údaje jsou důležité pro detailní znalost chování rozvodu, prevenci poruch a plánování údržby a oprav. Velikost displeje na jednotce spouští je limitována fyzickými rozměry jističe a jednotky spouští. Mnozí uživatelé preferují instalaci měřicího přístroje na dveře rozváděče. K tomu slouží doplňkový zobrazovací modul, jehož propojení s jističem zabere přibližně 5 minut. Lze tak nahradit analogové měření nebo digitální multimetr (analyzátor) a navíc získat informace o diagnostice stavu jističe a historií výpadků. Displej umožňuje číselné i ručičkové zobrazení měřených veličin. Stejný systém je k dispozici i pro jističe nad 630 A. 98

103 Obr. 5: Čelní a zadní pohled na externí displej FDM121 Komunikace s řídicím systémem Dalším z výrazných posunů směrem ke splnění požadavků moderních instalací současných i budoucích je velice přátelský a snadno doplnitelný systém komunikace po datové sběrnici. Výstižný je v tomto případě výraz používaný u domacích herních videokonzolí plug and play neboli zapoj a používej. Nemusíme využívat pouze displej na jednotce spouští. Pomocí univerzálních prefabrikovaných propojovacích kabelů s telefonními konektory RJ45 je možné převést hodnoty měření a diagnostiky na externí displej FDM121 umístěný na panelu rozváděče. Další možnost je komunikace stejně snadným způsobem a systémem přímo přes RS-485 (protokol Modbus) nebo ethernetu či jiných protokolech. Máme tak kompletní přehled o stavu jističe, meření a diagnostice přímo v našem počítači nebo vzdáleném webovém serveru. Obr. 6: Zobrazení parametrů pomocí displeje na rozváděči a komunikace s nadřazeným řídicím nebo monitorovacím systémem 99

104 Programovatelné alarmy a systém ochrany motorů Moderní jednotky spouští s měřením umožňují hlídat měřené veličiny a některé provozní stavy jističe pomocí programovatelných alarmů. Ty lze chápat jako programovatelná relé s možností nastavení hodnoty sepnutí a odepnutí relé včetně časových zpoždění (hystereze). Jejich stav je přenášen prostřednictvím datové komunikace nebo na doplňkový reléový modul. Systém ochrany jedním inteligentním přístrojem, tak dostává novou dimenzi. Lze hlídat některé kritické stavy a zajistit regulaci provozu či odepnutí ohrožených zařízení. Z praxe se ukazují jako nejvíce hlídané následující stavy: podpětí/přepětí, překročení maxima výkonu/proudu (odhazování zátěže), zpětná watová ochrana, hlídání proudové nesymetrie (vodní elektrárny, generátorové či motorové aplikace). U motorových ochran jsou navíc i alarmy událostí, jako je zadření motoru, podproud, příliš dlouhý rozběh nebo fázová nesymetrie. 100

105 Několik vět z problematiky elektronických komunikací Ing. Jiří Kliner viceprezident ČAT (Česká asociace telekomunikací), člen Sektorové rady ICT a zkušební komise TZS ČKAIT 1. Sítě a zařízení elektronických komunikací Představy o tom, co je síť elektronických komunikací, co je její součástí a která zařízení do ní patří, jsou asi u každého poněkud odlišné. V zájmu jednotného výkladu a posuzování zřizování sítí elektronických komunikací je potřebné i v této oblasti názory sjednotit a uvést, jak je to definováno Zákonem o elektronických komunikacích a co konkrétně je potřebné si pod těmito pojmy představit. Elektronickým komunikačním zařízením se rozumí technické zařízení pro vysílání, přenos, směrování, spojování nebo příjem signálů prostřednictvím elektromagnetických vln viz definice. To ale nic neříká, o jaká zařízení jede, jakým způsobem jsou signály přenášeny, jaké jsou prostředky používány atd. Sítí elektronických komunikací tedy tvoří zejména přenosové a spojovací systémy, směrovací zařízení a jiné prostředky, které umožňují přenos signálů po vedení, rádiem, optickými nebo jinými prostředky, včetně družicových sítí, přenos v pevných sítí s komutací okruhů nebo paketů a mobilních zemských sítí, přenos v sítích pro rozvod elektrické energie, přenos v rádiových sítích pro rozhlasové a televizní vysílání a sítí kabelové televize, a to bez ohledu na druh přenášené informace. Z hlediska použité technologie existují v podstatě dva typy sítí, a to pevná síť, kde signál je přenášen prostřednictvím pevných vodičů nebo kabelů (podzemních nebo nadzemních, metalických nebo optických) a rádiovou síť, kde signál je přenášen prostřednictvím rádiových vln (např. mobilní síť). Z pohledu zákona není toto dělení podstatné, neboť práva a povinnosti jsou stanoveny prakticky stejně, navíc se v obou typech sítích se mohou používat stejná nebo obdobná zařízení, v pevných sítích se používají i rádiová zařízení v mobilních sítích se používají i drátová zařízení apod. Pevné sítě Vznikly jako první po vynálezu telegrafu, kdy byly nejprve spojovány dva přístroje, následně byly konstruovány jednoduché přepínače (zárodek budoucích ústředen), které umožňovaly propojovat několik telegrafů po vynálezu telefonu začala obdobně vznikat i telefonní síť. Tak postupně vzniklo odvětví telekomunikací, kdy zpočátku velmi jednoduchá jednotlivá zařízení byla vzájemně propojena dráty vedenými buď nad zemí nadzemní sítě, nebo pod zemí kabely - podzemní sítě. Od té doby se sítě změnily k nepoznání, principy však zůstaly zachovány. Síť se postupně rozdělila z hlediska použití na přenosovou síť (dnes již převážně optickou), která propojuje jednotlivé ústředny nebo uzly a tzv. přístupovou síť, která zajišťuje propojení účastníků s těmito uzly (ústřednou apod.). Původně analogová síť byla digitalizována, metalická vedení v přenosové síti 101

106 nahradily optické kabely, staré typy přenosových zařízení a ústředny byly nahrazeny zařízeními, které umožnily vznik tzv. inteligentní sítě. S rozvojem techniky se možnosti sítě, která původně umožňovala jen telefonní službu, rychle rozšiřují a prostřednictvím telekomunikační sítě začínají být poskytovány i další služby, ne pouze telefonní. Tato síť již neslouží pouze k poskytování telefonní služby, ale obecně k přenosu informací, resp. dat, telefonní služba se postupně stává dopinkem k datovým službám. Pro informaci o rozsahu sítě je potřebné uvést, ČR je plošně pokryta pevnou sítí elektronických komunikací, která se stále rozšiřuje a modernizuje tak, aby mohla uspokojit všechny požadavky na ní kladené, že počet telefonních stanic připojených k pevné síti je v ČR cca , tento počet sice vlivem konkurence mobilních sítí postupně klesá, ale síť je naopak stále více používána pro datové přenosy, zejména Internet a v posledním období i pro přenosy TV. I přes snižující se počet telefonních účastníků se pevné sítě stále rozšiřují a modernizují, protože v oblasti dálkového přenosu informací jsou nezastupitelné, zdokonalují se přenosová zařízení a zvyšuje přenosová kapacita sítí a objem přenášených informací. Rozvoj vědy a techniky přinesl do sítí optické kabely, které jsou v nejmodernějších sítích dotaženy až k účastníkům. Zavedením optiky se o mnoho řádů zvyšuje přenosová kapacita vedení. Přístupové sítě končí zpravidla u účastníka tzv. koncovým bodem (zatím obvykle telefonní zásuvka nebo zásuvka televizního kabelového rozvodu), ke kterému se připojuje koncové zařízení (telefon, fax, modem, PC, televizor, apod.) a je možné předpokládat, že v dohledné době bude i koncový bod připojen optickým kabelem. Protože se výstavba nadzemních sítí omezuje pouze na některé specifické případy, zastavíme se u sítí podzemních, které zahrnují především následující zařízení. Podzemní telekomunikační vedením se rozumí kabelová vedení, včetně kabelových souborů a zařízení uložených pod povrchem země a kabelových rozvaděčů umístěných nad úrovní terénu. Kabelovými soubory a zařízeními jsou zejména spojky, kabelové doplňky, průběžné zesilovače, opakovače, zařízení k ochraně kabelu před korozí, před přepětím, zařízení pro tlakovou ochranu kabelu. Vytyčovacími body podzemních telekomunikačních vedení jsou kabelové označníky, patníky nebo sloupky určující polohu kabelových souborů a zařízení, křižovatky kabelů s komunikacemi, dráhou, vodními toky, polohové změny trasy kabelu v obcích nebo ve volném terénu. Mezi podzemní vedení je nutno ve smyslu zákona zahrnout i ochranné trubky pro optické kabely, které se v první fázi pokládají bez kabelu, ale ve druhé fázi je do nich zafouknut optický kabel, který tvoří jejich nedílnou mechanickou ochranu. Stavba nadzemního vedení telekomunikační sítě je tvořena konzolami umístěnými na nemovitostech či stožárech, jimiž jsou sloupy či jiné svislé konstrukce upevněné do země, na které se při výstavbě upevňují telekomunikační kabely či dráty a další výstroj. Shrneme-li uvedené definice a vyjdeme-li ze současného rozvoje a technického stavu telekomunikačních zařízení, která jsou běžně používána, pak dojdeme k závěru, že za telekomunikační zařízení veřejných telekomunikačních sítí je nezbytné považovat a) všechny druhy podzemních telekomunikačních kabelů metalických i optických, jejich spojky, podzemní průběžné zesilovače a zesilovací stanice, a další zařízení, která slouží k přenosu telekomunikačních signálů, b) všechny druhy nadzemních telekomunikačních vedení drátových, kabelových metalických i optických, jejich spojky, rozbočovače, průběžné zesilovače, slučovače, rozvaděče, koncentrátory apod., 102

107 c) rádiová zařízení pracující v síti, např. vysílací zařízení MW spojů, rádioreleové trasy, vysílací zařízení základnových stanic mobilních sítí, a to vždy včetně příslušných antén, jejich napáječů, rozvaděčů apod., d) všechny konstrukce a podpěrná zařízení nesoucí antény nebo vodiče (stožáry, sloupy, věže, střešníky, zední konzole apod.). Mobilní sítě Vývoj telekomunikací se s objevením rádiových vln a jejich schopností přenášet informace začal ubírat i dalším směrem, tj. jejich využíváním pro přenos informací. Původně byly rádiové vlny používány pro radiotelegrafii, později se začaly používat k šíření rozhlasového vysílání a následně i televizního vysílání. Souběžně s tím ale začaly být budovány i směrové spoje (radioreléová zařízení RR), která v některých případech nahrazovala zejména dálkové kabely. S rozvojem techniky se rádiová zařízení začínají používat i k přenosu dalších informací. Jsou používány stále vyšší kmitočty, zvyšuje se množnost přenášení většího množství informací, je objeven způsob směrování rádiových vln do úzkého paprsku a vznikají směrové spoje někdy nazývané mikrovlnné spoje (MW) a prostřednictvím nich vznikají první rádiové přenosové sítě a přístupové sítě. Zásadní zlom do technického rozvoje mobilních telekomunikací v posledních letech přináší používání digitální technologie, používání nových způsobů modulace v moderních zařízeních a využívání technických prostředků informačních technologií v zařízeních elektronických komunikací a sítích. Technologický rozvoj umožňuje zmenšování rádiových zařízení, snižování jejich výkonu a jejich používání za pohybu. Snižováním vysílacího výkonu podstatně snižuje riziko možného ohrožení obyvatel elektromagnetickým zářením, v současné době ale v této oblasti platí tak přísné předpisy, které prakticky toto riziko vylučují. Ostatní sítě Mimo uvedené sítě pevné a mobilní, které jsou stručně popsány v předešlých odstavcích existují i další sítě, které mohou být jak veřejné určené k poskytování veřejných služeb, tak i soukromé sítě, které slouží k poskytování neveřejných služeb určených vymezenému okruhu zákazníků. Jde především o datové sítě, které ovšem mohou při použití vhodných zařízení a přenosových protokolů umožnit i přenos hlasu, obrazu apod. Mezi tyto sítě patří zejména WiFi sítě, kterých je v ČR vybudováno značné množství a které zajišťují vysokorychlostní přístup k Internetu obyvatelům zejména v místech, kde není možný nebo je obtížný přístup jinými technickými prostředky. Tyto sítě používají sdílené kmitočtové pásmo, k jejich zřízení a provozování nejsou z pohledu Zákona o elektronických komunikacích potřebná žádná povolení nebo ohlašování. Z pohledu stavebního zákona vzhledem na rozměry zařízení a jeho jednoduchost zřejmě až na některé výjimky nejde o případy, kdy by do zřízení sítě měl jakýmkoli způsobem stavební úřad zasahovat. Ochrana elektronických komunikací Protože při zřizování a provozování veřejných sítí elektronických komunikací a poskytování veřejných služeb elektronických komunikací jde o veřejný zájem deklarovaný zákonem, stanovuje tento zákon i opatření k ochraně sítí a zařízení a jejich provozu. Ustanovení vztahující se k uvedené problematice jsou uvedena dále. 103

108 Oprávnění k využívání cizích nemovitostí Zákon upravuje jednu z nejproblematičtějších oblastí výstavby elektronických komunikací, a to právo zřizovat a provozovat na cizím pozemku nebo v něm veřejné sítě elektronických komunikací, vč. opěrných bodů telefonních budek, přípojných vedení, anténní stožáry zařízení směrových spojů, vč. nezbytného silnoproudého napájecího vedení. Stejné oprávnění platí i pro umisťování zařízení do budov nebo na ně. Součástí jsou i vnitřní vedení, jejich součásti (např. rozvaděče), telefonní automaty, jejich elektrické přípojky apod. Taxativní výčet je uveden přímo v 104 zákona. Do něho jsou opět promítnuty zásady, že veřejné elektronické komunikace jsou zřizovány a poskytování veřejných služeb elektronických komunikací je ve veřejném zájmu. U uvedeného 104, který je zásadní z hlediska zřizování sítí s zařízení elektronických komunikací, je potřebné si uvědomit, že mezi nadzemní vedení elektronických komunikací na rozdíl od dříve zažitého výkladu chápání nepatří pouze drátová vedení nebo nadzemní kabelová vedení, ale i podle platného Zákona o elektronických komunikacích i zařízení rádiová, tj, směrové (MW) spoje, vysílače, přijímací zařízení, antény a další příslušenství. Musí však jít o veřejnou síť. U některých ustanovení je proto potřebné se zastavit a uvést k tomu další údaje a poznámky. Pro řešení výstavby sítí a zařízení je potřebné blížeji specifikovat, o jaká zařízení a sítě jde, uvést jejich stručný popis, charakteristiku a určení a jejich funkci s systému provozu sítí a zařízení elektronických komunikací. Cílem úprav stavební problematiky v Zákonu o elektronických komunikacích bylo využít pozitivní zkušenosti získané na základě dříve platného zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích ke zjednodušení, zefektivnění a zrychlení projednávání výstavby sítí elektronických komunikací a souvisejících zařízení. Pro některé činnosti vydává Český telekomunikační úřad tzv. Všeobecná oprávnění, která obecně opravňují podnikatele k činnostem na stanovených druzích sítích elektronických komunikací, na jejich provozování nebo na provozování přístrojů, (jde o rádiová nebo koncová telekomunikační zařízení), a to opět v rozsahu osvědčení vydaného podle 13 zákona. Jako bonus přidáváme citaci výše uvedených paragrafů Zákona o elektronických komunikacích č. 127/2005 Sb. s vazbou na projektování a výstavbu: 101 Styk komunikačních vedení veřejné komunikační sítě s okolím (1) Stavebníci (investoři) staveb, vodohospodářských děl nebo zařízení, jejichž provedení je spojeno se zemními pracemi, jsou povinni v rámci řízení podle stavebního řádu doložit žádost o vydání územního rozhodnutí nebo stavebního povolení vyjádřením provozovatele veřejné komunikační sítě o existenci podzemních vedení komunikačních sítí ve staveništi od těch podnikatelů zajišťující veřejné komunikační sítě, které sdělí stavební úřad. Stavební úřad příslušný k vydání územního rozhodnutí nebo stavebního povolení stanoví v rozhodnutí podmínky k ochraně vedení komunikační sítě. (2) Osoby, které budou provádět stavební práce podle odstavce 1, jsou povinny provést opatření, aby nedošlo k poškození vedení komunikační sítě. To se týká i provádění hluboké orby na zemědělských pozemcích.. (3) Komunikační vedení veřejné komunikační sítě může křížit energetická, vodovodní, kanalizační a jiná vedení, zásobárny přírodních vod, území chráněná podle 104

109 zvláštních právních předpisů, dráhy, pozemní komunikace, vodní a jiná díla a jejich ochranná pásma nebo se jich jinak dotknout, a to způsobem přiměřeným ochraně životního prostředí tak, aby byly co nejméně dotčeny zájmy zúčastněných vlastníků. Ustanovení zvláštního právního předpisu není tímto dotčeno. (4) Komunikační vedení veřejné komunikační sítě může být kříženo nebo jinak dotčeno energetickými, vodovodními, kanalizačními a jinými vedeními, dráhou nebo pozemní komunikací a to způsobem, který nezpůsobí rušení provozu elektronických komunikačních zařízení a sítí nebo poskytování služeb elektronických komunikací. (5) Ustanovení odstavců 3 a 4 platí pro souběh komunikačního vedení veřejné komunikační sítě s uvedenými vedeními a jejich ochrannými pásmy obdobně. 102 Ochranné pásmo komunikačního vedení (1) Ochranné pásmo podzemního komunikačního vedení vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí vydaného podle zvláštního právního předpisu. (2) Ochranné pásmo podzemního komunikačního vedení činí 1,5 m po stranách krajního vedení. (3) V ochranném pásmu podzemního komunikačního vedení je zakázáno a) bez souhlasu jeho vlastníka nebo rozhodnutí stavebního úřadu provádět zemní práce nebo terénní úpravy, b) bez souhlasu jeho vlastníka nebo rozhodnutí stavebního úřadu zřizovat stavby či umísťovat konstrukce nebo jiná podobná zařízení, c) bez souhlasu jeho vlastníka vysazovat trvalé porosty. (4) Činnosti v ochranném pásmu podzemního komunikačního vedení, které by znemožňovaly nebo podstatně znesnadňovaly přístup k tomuto vedení nebo které by mohly ohrozit bezpečnost a spolehlivost jeho provozu, je možné vykonávat jen po předchozím souhlasu vlastníka vedení. (5) Ochranné pásmo nadzemního komunikačního vedení vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí vydaného podle zvláštního právního předpisu. Parametry tohoto ochranného pásma, rozsah omezení a podmínky ochrany stanoví na návrh vlastníka tohoto vedení příslušný stavební úřad v tomto rozhodnutí. Přitom musí být šetřeno práv vlastníků nemovitostí nacházejících se v ochranném pásmu nadzemního komunikačního vedení. 103 Ochranné pásmo rádiového zařízení a rádiového směrového spoje (1) Ochranné pásmo rádiového zařízení a rádiového směrového spoje vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí vydaného podle zvláštního právního předpisu. Parametry těchto ochranných pásem, rozsah omezení a podmínky ochrany stanoví na návrh vlastníka těchto zařízení a spojů příslušný stavební úřad v tomto rozhodnutí. Přitom musí být šetřeno práv vlastníků nemovitostí nacházejících se v ochranném pásmu rádiového zařízení a rádiového směrového spoje. (2) V řízeních o ochranných pásmech nadzemního komunikačního vedení, rádiového zařízení a rádiového směrového spoje je Úřad dotčeným správním úřadem. Při řízení o ochranných pásmech je Český telekomunikační úřad dotčeným správním úřadem jen v případech, kdy jde o ochranné pásmo rádiového zařízení. 105

110 104 Oprávnění k využívání cizích nemovitostí (1) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť, který podle Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.8 odst. 2 oznámil podnikání, je oprávněn v souladu s podmínkami stanovenými v rozhodnutí vydaném podle zvláštního právního předpisu a za splnění dále stanovených podmínek zřizovat a provozovat na cizím pozemku nebo v něm a) nadzemní nebo podzemní komunikační vedení veřejné komunikační sítě, včetně jejich opěrných bodů nadzemního nebo vytyčovacích bodů podzemního komunikačního vedení, telefonní budky a přípojná komunikační vedení veřejné komunikační sítě, přetínat tyto pozemky vodiči a zřizovat v nich vedení veřejné komunikační sítě, jakož i související elektrické přípojky, b) anténní stožáry včetně antén rádiových zařízení veřejné komunikační sítě, související elektronická komunikační zařízení veřejné komunikační sítě a související elektrické přípojky, c) anténní stožáry včetně antén rádiových směrových spojů veřejné komunikační sítě, související elektronická komunikační zařízení veřejné komunikační sítě a související elektrické přípojky. (2) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť, který podle Chyba! Nenalezen zdroj odkazů. 8 odst. 2 oznámil podnikání, je oprávněn za splnění dále stanovených podmínek zřizovat a provozovat na cizí stavbě nebo v ní a) vnitřní komunikační vedení veřejné komunikační sítě včetně koncových bodů veřejné komunikační sítě a souvisejících rozvaděčů, veřejné telefonní automaty a přípojná komunikační vedení veřejné komunikační sítě jakož i související elektrické přípojky, b) anténní stožáry nebo anténní nosiče včetně antén rádiových zařízení veřejné komunikační sítě a jejich přípojných komunikačních vedení, související elektronická komunikační zařízení veřejné komunikační sítě, připojení na vnitřní elektrické rozvody a související elektrické přípojky, c) anténní stožáry nebo anténní nosiče včetně antén rádiových směrových spojů veřejné komunikační sítě a jejich přípojných komunikačních vedení, související elektronická komunikační zařízení veřejné komunikační sítě, připojení na vnitřní elektrické rozvody a související elektrické přípojky. (3) Pro zajištění výkonu oprávnění uvedených v odstavcích 1 a 2 písm. b) a c) uzavře podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť s vlastníkem dotčené nemovitosti písemnou smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene k části dotčené nemovitosti za jednorázovou náhradu a po ukončení výstavby a zaměření polohy vedení smlouvu o zřízení věcného břemene ke skutečně dotčené části nemovitosti. Na návrh podnikatele zajišťujícího veřejnou komunikační síť je možno s vlastníkem dotčené nemovitosti uzavřít i jinou písemnou smlouvu. K výkonu oprávnění podle odstavce 2 písm. a) postačuje k umístění vnitřních komunikačních vedení a komunikačních zařízení písemný souhlas vlastníka nemovitosti. (4) Nedojde-li s vlastníkem dotčené nemovitosti k úpravě vzájemných právních vztahů podle odstavce 3 nebo prokáže-li podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť, že vlastník dotčené nemovitosti není znám nebo není určen anebo proto, že je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný nebo je-li vlastnictví nemovitosti sporné, či vlastník v dispozici s ní omezen, rozhodne o návrhu podnikatele zajišťujícího veřejnou komunikační síť na zřízení věcného břemene obecný stavební 106

111 úřad podle zvláštního právního předpisu. 41 ) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť může vykonávat oprávnění uvedená v rozhodnutí obecného stavebního úřadu o omezení vlastnického práva k dotčené nemovitosti ke dni nabytí právní moci tohoto rozhodnutí obecného stavebního úřadu. (5) Omezení vlastnického práva nesmí být provedeno ve větším rozsahu, než je k dosažení účelu uvedeného v odstavcích 1 a 2 nezbytné. (6) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť je dále na základě prokazatelného oznámení vlastníkovi, popřípadě správci nebo uživateli dotčené nemovitosti oprávněn a) v nezbytném rozsahu vstupovat nebo vjíždět na cizí nemovitosti v souvislosti s činnostmi uvedenými v odstavcích 1 a 2 a při přípravě projektové dokumentace, opravách a údržbě komunikačních vedení a elektronických komunikačních zařízení umístěných na cizích nemovitostech, b) v nezbytném rozsahu kácet a oklesťovat dřeviny ohrožující bezpečný a spolehlivý provoz komunikačních vedení a elektronických komunikačních zařízení, a to v souladu s podmínkami stanovenými zvláštním právním předpisem Prokazatelným oznámením se rozumí oznámení data a účelu vstupu či vjezdu na dotčenou nemovitost nebo kácení či oklešťování dřevin rostoucích na této nemovitosti, včetně oznámení činností, které v této souvislosti budou na nemovitosti vykonávány. Oznámení musí být učiněno s dostatečným předstihem. (7) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť je povinen při výkonu oprávnění podle odstavců 1, 2, 6 a 12 co nejvíce šetřit práv vlastníků dotčených nemovitostí. Po skončení prací je povinen uvést nemovitosti do předchozího stavu, a není-li to možné s ohledem na povahu provedených prací, do stavu odpovídajícího předchozímu účelu nebo užívání dotčené nemovitosti a bezprostředně prokazatelně oznámit tuto skutečnost vlastníku popřípadě správci nebo uživateli dotčené nemovitosti. Po vykácení nebo okleštění dřevin je povinen na svůj náklad provést likvidaci vzniklého (8) Oprávnění uvedená v odstavcích 1 a 2 nenahrazují povinnosti podnikatele zajišťujícího veřejnou komunikační síť podle zvláštního právního předpisu. 41 ) (9) Nadzemním komunikačním vedením se rozumí drátové, kabelové nebo bezdrátové vedení, včetně souvisejícího elektronického komunikačního zařízení, postavené nad zemí, vně nebo uvnitř budov. Opěrnými body nadzemního komunikačního vedení jsou konstrukce nesoucí nebo podpírající vodiče nebo kabely či související elektronická komunikační zařízení tohoto vedení (sloup, střešník, zední konzola, anténní stožár, anténní nosič). (10) Oprávnění z věcných břemen vzniklých podle tohoto zákona, či podle předchozích právních úprav přecházejí na právní nástupce podnikatelů, zajišťujících veřejnou komunikační síť, vlastníky či nabyvatele těchto vedení, či jejich části, jsou-li tito zároveň podnikateli zajišťujícími veřejnou komunikační síť. (11) Podzemním komunikačním vedením se rozumí kabelové vedení, včetně kabelových souborů a zařízení uložených pod povrchem země a kabelových rozvaděčů umístěných nad úrovní terénu. Kabelovými soubory a zařízeními jsou zejména spojky, kabelové doplňky, průběžné zesilovače, opakovače, zařízení k ochraně kabelu před korozí, před přepětím, zařízení pro tlakovou ochranu kabelu, ochranné trubky kabelů. Vytyčovacími body podzemního komunikačního vedení jsou kabelové 107

112 označníky, patníky nebo sloupky určující polohu kabelových souborů a zařízení, křižovatky kabelů s komunikacemi, dráhou, vodními toky, polohové změny trasy kabelu v obcích nebo ve volném terénu. (12) V případě poruchy nebo přerušení provozu komunikačního vedení nebo elektronického komunikačního zařízení je podnikatel oprávněný podle odstavců 1 a 2 oprávněn za účelem odstranění poruchy nebo přerušení provozu vstoupit na nemovitost, na níž je toto vedení nebo elektronické komunikační zařízení umístněno, bez souhlasu vlastníka, popřípadě správce nebo uživatele podle odstavce 6, nebyloli ani při vynaložení přiměřeného úsilí možné vlastníkovi, popřípadě správci nebo uživateli dotčené nemovitosti vstup s dostatečným předstihem oznámit a takový souhlas získat. V takovém případě je tento podnikatel povinen bezodkladně oznámit vlastníku, popřípadě správci nebo uživateli dotčené nemovitosti provedení prací, jejich místo zabezpečit a zajistit následně uvedení dotčené nemovitosti do předchozího, popřípadě náležitého stavu. (13) Dojde-li mezi vlastníkem nemovitosti a podnikatelem zajišťujícím veřejnou komunikační síť ke sporu o rozsahu oprávnění uvedených v odstavcích 1, 2 a 6, rozhodne na návrh jedné ze stran sporu příslušný stavební úřad v součinnosti s Úřadem. (14) Právní vztahy odpovědnosti za škodu způsobenou podnikatelem zajišťujícím veřejnou komunikační síť v souvislosti s omezením vlastnického práva vlastníka nemovitosti pro účely uvedené v odstavcích 1, 2 a 6 se řídí občanským zákoníkem. (15) Vlastník domu, bytu nebo nebytového prostoru je povinen umožnit uživateli tohoto domu, bytu nebo nebytového prostoru a) příjem rozhlasového a televizního vysílání provozovatelů vysílání podle zvláštního právního předpisu 11) za podmínky, že v místě příjmu je signál přiměřené kvality, b) zřízení vnitřního komunikačního vedení včetně rozvaděče a koncového bodu sítě. Vznikne-li tím škoda na stavbě, je ten, kdo škodu způsobil, povinen ji nahradit; této odpovědnosti se nemůže zprostit. Dojde-li mezi vlastníkem domu, bytu nebo nebytového prostoru a uživatelem tohoto domu, bytu nebo nebytového prostoru ke sporu o rozsahu těchto povinností, rozhodne na návrh jedné ze stran sporu příslušný stavební úřad v součinnosti s Úřadem. (16) Stavebník, který vyvolal překládku nadzemního nebo podzemního vedení veřejné komunikační sítě elektronických komunikací, nese náklady nezbytné dotčeného úseku vedení sítě elektronických komunikací, a to na úrovni stávajícího technického řešení. Náklady související s modernizací či zvýšením přenosové kapacity nadzemního nebo podzemního vedení elektronických komunikací nese vlastník tohoto vedení. 2. Stavby a dostupnost zdrojů služeb veřejných sítí elektronických komunikací Při komplexním posouzení všech dosud známých legislativních a normativních aspektů ve vzájemné shodě a při respektování pozice koncového uživatele služeb jako zákazníka lze formulovat několik základních premis, jež mají zásadní vliv na způsob zajištění přístupu k telekomunikačním službám: 108

113 Koncový uživatel nemá být omezován ve volbě poskytovatele služeb elektronických komunikací. Vlastník budovy nebo prostoru je povinen umožnit uživateli budovy nebo prostoru přístup ke službám sítí elektronických komunikací. Provozovatel veřejné komunikační sítě je oprávněn provozovat i v cizích stavbách vnitřní komunikační vedení veřejné komunikační sítě. Stavebník je povinen při realizaci stavby zajistit možnost napojení stavby na inženýrské sítě včetně veřejné sítě elektronických komunikací. Způsob provedení vnitřních komunikačních rozvodů má být v souladu s normativními doporučeními. V současné době se dá jednoznačně konstatovat, že provedení vnitřních komunikačních rozvodů tak, jak byly navrhovány v minulosti, tj. základní telefonní rozvod s jednou zásuvkou v prostoru a v případě požadavků na příjem televize jednoduchý koaxiální rozvod s jedním vývodem pro domácnost, je již historicky překonané. Narůstají požadavky na komunikační síť schopnou přenosu dat, připravenou pro možnost instalace koncového zařízení (telefonní přístroj, počítač, televizní přijímač) v každé místnosti obytného prostoru. Do sféry komunikačních zařízení zasahuje i zabezpečovací technika, kdy se stává téměř běžně standardem instalace elektrické zabezpečovací signalizace často doplněné i kamerovým systémem. Na základě daleko vyšších požadavků koncových uživatelů a v souvislosti se vznikem konkurence při provozování sítí elektronických komunikací spolu s rozšiřováním portfolia dostupných služeb, vzniká nová situace, jejíž řešení není dosud vnímáno jako nezbytné. Poptávka po souběžném poskytování různých typů služeb od různých poskytovatelů v objektech využívaných více subjekty může vyústit ve velice nepřehledný stav, kdy je v jednom objektu provozováno více vnitřních komunikačních rozvodů odlišného provedení. To přináší komplikace jak vlastníkovi objektu, tak dotčeným provozovatelům sítí. Třecí plochy by mohlo odstranit zřízení telekomunikační místnosti (u velkých objektů) nebo vhodného prostoru pro umístění skříně či rozváděče, sloužící k ukončení přípojek budovy, vnitřních rozvodů, umístění aktivních prvků a podobně. Tento prostor (telekomunikační místnost, skříň, rozváděč) by měl mít velikost odpovídající objemu instalovaného zařízení při dodržení podmínek bezpečnosti. Telekomunikační místnosti velkých objektů by měly mít buď přímou dostupnost z venku, anebo řízený přístup zevnitř objektu, ale bez překážek pro údržbu, měly by být větratelné, suché, s obvyklým rozpětím teplot. Pokud v daném území působí více operátorů, pak jejich zařízení bude logicky instalováno v téže místnosti. Prostor lze využít i pro jiné účely, slučitelné s telekomunikační technologií. Ve vyčleněném prostoru by nemělo, z důvodu bezpečnosti a spolehlivosti provozu telekomunikačních zařízení, docházet ke kolizi s potrubími pro rozvod vody, plynu a ústředního vytápění ani odpadními svody a podobně. Není-li vhodná místnost k dispozici, je samozřejmě možné umístit skříně pro zařízení a kabely po dohodě s vlastníkem v přístupných společných prostorách, např. v chodbě, v suterénu budovy. U všech prostorů k umístění zařízení musí být možné zajištění dostatečně dimenzovaného napájení (u telekomunikačních místností velkých objektů doporučujeme zvážit samostatného měření). V případě telekomunikačních místností velkých objektů je nutné po dohodě s operátory řešit případné připojení k uzemňovací síti nebo uzemňovací sběrnici objektu, která svou hodnotou odporu uzemnění musí vyhovovat podmínkám provozu telekomunikačního zařízení (obvykle lepší než 15 ohmů, v případě větší koncentrace zařízení lepší než 5 ohmů.) 109

114 Vnitřní kabelové rozvody by měly vyhovovat požadovanému účelu a způsobu poskytování služeb. Pokud je rozvod řešen jako univerzální telekomunikační rozvod pro služby na bázi triple play, bude rámcově vycházet ze struktury univerzální kabeláže a to jak z hlediska konfigurace, tak i vlastního provedení. Pro tyto služby se potom jako optimální řešení univerzálního vnitřního telekomunikačního rozvodu jeví univerzální rozvod splňující požadavky na třídu a kategorii strukturované kabeláže. 2.1 Stavební objekty pro komerční využití Pro objekty tohoto charakteru nelze dát jednoznačné doporučení ke způsobu provedení infrastruktury vnitřních komunikačních rozvodů vzhledem k tomu, že změna uživatelů a způsobu využití prostoru se tu pohybuje v časovém rámci výrazně kratším, než je životní cyklus budovy. S těmito změnami úzce souvisejí rozdílné potřeby i požadavky při zajišťování komunikačních služeb. Pro minimalizaci počtu dodatečných zásahů do stavebních konstrukcí vyvolaných z důvodu potřeby změny infrastruktury komunikačních rozvodů v průběhu životního cyklu budovy je potřebné dodržet podmínku vzniku telekomunikační místnosti k přístupu vnějších sítí do objektu a pro umístění zařízení provozovatelů veřejných sítí elektronických komunikací. Při návrhu a instalaci páteřního kabelážního subsystému a horizontálního kabelážního subsystému dimenzovat prostorově trasy tak, aby umožnily dodatečnou instalaci dalších prvků, případně výměnu např. metalických kabelů za optická vlákna. Rovněž prostor pro distribuční uzly nižší úrovně by měl být navržen a proveden tak, aby alespoň pro část kapacity umožnil dodatečnou instalaci aktivních zařízení včetně zajištění napájení a připojení k uzemnění. 2.2 Stavební objekty pro bydlení Pro ilustraci rozdílných koncepcí jsou použity pouze zjednodušené modely malého rozsahu, u větších objektů je nutné uvažovat násobný výskyt koncových uživatelů služeb. 110

115 Zdroj služeb pro služby EK Pro připojení separátních zdrojů je nutné realizovat pro každou ze služeb individuální instalační kroky. Koncepce triple play pro služby EK Univerzální rozvod společný pro všechny poskytované služby. Jeden vstup do objektu stejně jako pro telefonní službu v předchozím případě. Instalace centrální skříně je oproti předchozímu případu navíc. Možnost přemisťování koncových zařízení podle potřeb uživatele, možnost připojení většího počtu koncových zařízení v jedné místnosti za podmínky jednoduché instalace rozšiřujícího aktivního prvku. Dokument je dále zaměřen na popis možností provedení vnitřních rozvodů v nově budovaných nebo rekonstruovaných rodinných a bytových domech (s výhledem využití pro účely bydlení minimálně po dobu 10 let), sloužících k poskytování hlasových i širokopásmových služeb residenčnímu segmentu zákazníků prostřednictvím veřejné sítě elektronických komunikací na základě konceptu "Triple- play" s možným výhledovým připojením technologií FTT(x), tedy i optickou přípojkou. 111

116 Návrh řeší poskytování služeb z pohledu základních technických principů bez ohledu na konkrétní podobu produktů, které se mohou u různých poskytovatelů služeb obsahově lišit a existuje jen hrubý náhled jejich podoby. Jako základní prvek pro potřeby návrhu je vzat byt nebo bytová jednotka v rodinném či bytovém domě. Rozhodujícím kritériem při řešení vnitřních rozvodů z hlediska jejich kapacity a provedení jsou požadavky na dosažitelnost určité služby v konkrétní místnosti. Viz následující obrázek: Příklad rozvržení požadavků na dostupnost služeb EK 112

117 Kabelové rozvody z hlediska projektů požární bezpečnosti stavby Ing. Jan Peterek K.B.K fire, s.r.o. Klíčová slova: kabelové rozvody, požární bezpečnost staveb, šíření plamene, požárně bezpečnostní řešení, požárně bezpečnostní zařízení. Abstrakt: Předpisy související s projektování požární bezpečnosti s ohledem na elektrické instalace. Použití českých technických a evropských norem při hodnocení kabelových rozvodů sloužících pro napájení požárně bezpečnostních zařízení z hlediska šíření požáru po elektrických kabelech a zachování funkční schopnosti elektrických kabelů při namáhání požárem. Popis zkušebních metodik při hodnocení elektrických kabelů v podmínkách požáru a jejich zatřídění dle evropských norem reakce na oheň a norem IEC, včetně požadavků na stanovení třídy funkčnosti kabelových nosných konstrukcí dle ZP č.27/2008. Stanovení požadavků na kabelové rozvody nesloužící pro napájení požárně bezpečnostních zařízení. 1 Úvod V souladu s přílohou č. 1 nařízení evropského parlamentu a rady (EU) č. 305/2011 musí stavby jako celek i jejich jednotlivé části vyhovovat zamýšlenému použití, zejména s přihlédnutím k bezpečnosti a ochraně zdraví osob v průběhu celého životního cyklu staveb. Po dobu ekonomicky přiměřené životnosti musí stavby při běžné údržbě plnit níže definované základní požadavky na stavby: 1. Mechanická odolnost a stabilita 2. Požární bezpečnost Stavba musí být navržena a provedena takovým způsobem, aby v případě požáru: a. byla po určenou dobu zachována nosnost konstrukce; b. byl uvnitř stavby omezen vznik a šíření ohně a kouře; c. bylo omezeno šíření požáru na sousední stavby; d. obyvatelé mohli stavbu opustit, nebo aby mohli být jinými prostředky zachráněni; e. byla brána v úvahu bezpečnost záchranných jednotek. 3. Hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí 4. Bezpečnost a přístupnost při užívání 5. Ochrana proti hluku 6. Úspora energie a tepla 7. Udržitelné využívání přírodních zdrojů 113

118 K naplnění těchto základních požadavků vydávají jednotlivé členské země EU vlastní předpisy. Cílem tohoto příspěvku je poskytnout přehled o předpisech zajišťujících požární bezpečnost stavby v návaznosti na vybavení stavby elektrickými zařízeními. 2 Stavební řád Co se týče uvádění výrobků pro stavbu na český trh, je tato směrnice (resp. její předchůdce 89/106/EHS) zavedena zákonem č. 22/1997 Sb. a různými nařízeními vlády. V současné době bude nutno tyto předpisy aktualizovat dle výše uvedeného nařízení vlády. Vlastní požadavky na stavbu (projektování, umístění apod.) jsou definovány v několika zákonech, vyhláškách a samozřejmě v normových požadavcích. Základním předpisem na úseku projektové dokumentace je stavební zákon a jeho prováděcí předpisy. Stavební zákon kromě úprav nástrojů územního plánování (umístění stavby do území), povolování staveb a jejich změn, povinnosti a odpovědnosti osob při přípravě a provádění staveb, upravuje podmínky pro projektovou činnost a provádění staveb, včetně obecných požadavků na výstavbu. Důležitým pojmem ve stavebním řádu jsou vybrané činnosti. Jedná se o činnosti, jejichž výsledek ovlivňuje ochranu veřejných zájmů ve výstavbě, a jenž mohou vykonávat pouze fyzické osoby, které získaly oprávnění k jejich výkonu podle zvláštního právního předpisu [2.]. Mezi vybrané činnosti patří i projektová činnost ve výstavbě, kterou se rozumí zpracování územně plánovací dokumentace, územní studie, dokumentace pro vydání územního rozhodnutí a projektové dokumentace pro vydání stavebního povolení, pro ohlašované stavby, pro provádění stavby a pro nezbytné úpravy, nebo její změny. Projektovou dokumentací je dokumentace pro vydání stavebního povolení, projektová dokumentace ohlášení stavby, projektová dokumentace pro provádění stavby a projektová dokumentace pro nezbytné úpravy. Jak bylo uvedeno, mohou projektovou dokumentaci zpracovávat jen osoby k tomu oprávněné dle zákona č. 360/1992 Sb. Jedná se o autorizované techniky a inženýři v různých oborech autorizace. Mezi autorizované obory patří i požární bezpečnost staveb. Znamená to, že projektovou dokumentaci - požárně bezpečnostní řešení stavby (viz. dále) mohou zpracovávat jen autorizované osoby v tomto oboru (požární bezpečnost staveb), popř. s autorizací v oboru pozemní stavby, popř. architekt. Projektant odpovídá za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace a proveditelnost stavby podle této dokumentace. V případě, že není projektant způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám, musí k jejímu zpracování přizvat osobu s oprávněním pro příslušný obor (např. požární bezpečnost staveb). K stavebnímu zákonu bylo vydáno několik předpisů, provádějících jednotlivá ustanovení. V souvislostech s projektovou dokumentací požární bezpečnosti staveb stojí za zmínku především: vyhláška č. 499/2006 Sb. o dokumentaci staveb, vyhláška č. 501/2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území, vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby. První dvě definují požadavky především na rozsah dokumentace. Vyhláška č. 268/2009 Sb. definuje konkrétní požadavky na stavby. Požadavky požární bezpečnosti jsou popsány 114

119 ve většině případů odkazy na normové hodnoty. Konkrétní popis jednotlivých právních předpisů není předmětem tohoto příspěvku. 3 Požární ochrana Výše popsané předpisy vydává Ministerstvo pro místní rozvoj. Jelikož požární ochrana spadá pod kompetence ministerstva vnitra, jsou vydávány právě tímto ministerstvem, řešící požární ochranu včetně požární bezděčnosti staveb. V následujících odstavcích jsou stručně popsány. Základním předpisem na úseku požární ochrany je zákon č. 133/1985 Sb., ve znění pozdějších předpisů (zákon o PO). Tento zákon vymezuje požadavky na požadavky podnikajících osob a občanů, správních orgánů a organizací na úseku požární ochrany. Z hlediska projekční praxe a požární bezpečnosti staveb je důležitá jen malá část, a to od 24 do 31a [4.]. Důležitým prvkem je definice státního požárního dozoru, jenž se vykonává mimo jiné: posuzováním projektové dokumentace dle stavebního zákona v rozsahu požárně bezpečnostního řešení, ověřováním, zda byly dodrženy podmínky požární bezpečnosti staveb vyplývající z posouzených podkladů a projektové dokumentace, včetně podmínek vyplývajících z vydaných stanovisek, posuzováním výrobků, které nejsou výrobky stanovenými podle zvláštních právních předpisů (zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů) z hlediska jejich požární bezpečnosti a posuzováním funkčnosti systémů vyhrazených požárně bezpečnostních zařízení. Státní požární dozor vykonává ministerstvo vnitra prostřednictvím generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR a krajských Hasičských záchranných sborů. V tomto státním orgánu jsou na jednotlivých krajích, územních odborech (okresech) zřízeny odbory prevence, které se provádí samotnou kontrolu projektové dokumentace apod. Státní požární dozor, posuzování dokumentace apod., se nevykonává u jednoduchých a drobných staveb, kromě staveb určených pro výrobu a skladování, zemědělských staveb a stavebních úprav včetně udržovacích prací, jejichž provedení by mohlo ovlivnit požární bezpečnost stavby. Výsledkem posuzování podkladů, dokumentace a ověřování splnění stanovených požadavků je stanovisko, které je podkladem k dalšímu řízení podle stavebního zákona. V praxi by to mělo vypadat tak, že autorizovaná osoba v oboru požární bezpečnost staveb v rámci projektové dokumentace celé stavby zpracuje svou část požárně bezpečnostní řešení stavby. To následně předloží příslušnému hasičskému záchrannému sboru kraje, který na jejím základě vydá závazné stanovisko, popř. koordinované stanovisko. Koordinované v případě, že se k projektové dokumentaci vyjadřuje i jiný odbor Hasičského záchranného sboru. Ve většině případů se jedná o vyjádření jak z hlediska požární bezpečnosti, tak ochrany obyvatel. Vydané stanovisko je spolu s projektovou dokumentací přiloženo k celé dokumentaci stavby a předáno na stavební úřad. Pokud se jedná o stavby, které nepodléhají státnímu požárnímu dozoru (např. rodinné domy do 150 m 2 ), musí být zpracována projektová dokumentace požární bezpečnosti požárně bezpečnostní řešení stavby. To je autorizováno příslušnou oprávněnou osobou a je součástí celkové dokumentace, která je předložena stavebnímu úřadu. Je nutno ještě podotknout, že stavební úřad si může vyžádat vydání stanoviska i v tomto případě. 115

120 Po vydání a platnosti stavebního zákona [1.] byl vydán další důležitý právní předpis, a to zákon o změně zákonů [3.], který doplňuje zákon o PO [4.] o 99. V něm je definována možnost autorizované osoby při zpracování projektové dokumentace postupovat odlišným způsobem než který stanoví česká technická norma nebo jiný technický dokument řešící podmínky požární ochrany. Tato změna dává projektantovi zpracovat expertizní posudek, jenž v plném rozsahu nedodržuje normové hodnoty. Podmínkou ovšem je docílení alespoň stejného výsledku, jako by postupoval podle ČSN. Dodržení tohoto požadavku je velmi diskutabilní a je na autorizovaném projektantovi, aby si své nenormové řešení dokázal obhájit. Dalším důležitým právem, které přináší zákon o požární ochraně, je oprávnění ministerstva vnitra stanovit prováděcím právním předpisem technické podmínky požární ochrany staveb a technologií, podmínky požární bezpečnosti výrobků a činností, u nichž hrozí nebezpečí vzniku požárů a technické podmínky požární techniky, věcných prostředků požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení. Kromě toho je stanoveno, že prováděcí předpis zákona o PO stanoví obsah a rozsah požárně technických expertiz a požárně bezpečnostních řešení. Výše popsaného práva využilo MV při vydání: vyhlášky o požární prevenci [5.] vyhlášky č. 23/2008 Sb. [7.] Vyhláška č. 246/2001 Sb. o požární prevenci je předpisem, který řeší zejména povinnosti fyzických a podnikajících osob zpracování dokumentace požární ochrany, provádění preventivních požárních kontrol apod. Z hlediska projekční praxe a požární bezpečnosti stavby jsou důležité ustanovení řešící definice, projektování, montáž a provozování požárně bezpečnostních zařízení. Dále je zde podrobně řešen rozsah požárně bezpečnostního řešení stavby (pozn. v těchto ustanovení se definice vyhlášky o požární prevenci [5.] liší od definice dokumentace dle vyhlášky o dokumentaci staveb [6.]). Jedním z důležitých pojmů pro projektování jak požární bezpečnosti stavby, tak zpracování dokumentace části elektroinstalace je požárně bezpečnostní zařízení. Jedná se o zařízení pro požární signalizaci (např. elektrická požární signalizace, zařízení dálkového přenosu, zařízení pro detekci hořlavých plynů a par, autonomní požární signalizace, ruční požárně poplachové zařízení), zařízení pro potlačení požáru nebo výbuchu (např. stabilní nebo polostabilní hasicí zařízení, automatické protivýbuchové zařízení, samočinné hasicí systémy), zařízení pro usměrňování pohybu kouře při požáru (např. zařízení pro odvod kouře a tepla, zařízení přetlakové ventilace, kouřová klapka včetně ovládacího mechanismu, kouřotěsné dveře, zařízení přirozeného odvětrání kouře), zařízení pro únik osob při požáru (např. požární nebo evakuační výtah, nouzové osvětlení, nouzové sdělovací zařízení, funkční vybavení dveří, bezpečnostní a výstražné zařízení), zařízení pro zásobování požární vodou (např. vnější požární vodovod včetně nadzemních a podzemních hydrantů, plnících míst a požárních výtokových stojanů, vnitřní požární vodovod včetně nástěnných hydrantů, hadicových a hydrantových systémů, nezavodněné požární potrubí), zařízení pro omezení šíření požáru (např. požární klapka, požární dveře a požární uzávěry otvorů včetně jejich funkčního vybavení, systémy a prvky zajišťující zvýšení požární odolnosti stavebních konstrukcí nebo snížení hořlavosti stavebních hmot, vodní clony, požární přepážky a ucpávky), 116

121 náhradní zdroje a prostředky určené k zajištění provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení, zdroje nebo zásoba hasebních látek u zařízení pro potlačení požáru nebo výbuchu a zařízení pro zásobování požární vodou, zdroje vody určené k hašení požárů. Na některá výše uvedená zařízení jsou při projektování, instalaci, provozu, kontrole, údržbě a opravách kladeny zvláštní požadavky. Tyto zařízení jsou nazývána vyhrazená požárně bezpečnostní zařízení a mají v požární bezpečnosti zvláštní význam. Jedná se o: elektrickou požární signalizaci, zařízení dálkového přenosu, zařízení pro detekci hořlavých plynů a par, stabilní a polostabilní hasicí zařízení, automatické protivýbuchové zařízení, zařízení pro odvod kouře a tepla, požární klapky. Při projektování všech požárně bezpečnostních zařízení musí projektant postupovat podle normativních požadavků (např. ČSN , ČSN apod.), popř. technických předpisů výrobce požárně bezpečnostního zařízení, jejichž projektování není vymezeno normativními požadavky. Základní požadavky včetně návrhu požárně bezpečnostních zařízení mají být nedílnou součástí požárně bezpečnostního řešení stavby. V případě, že je v objektu instalováno více požárně bezpečnostních zařízení, která se vzájemně ovlivňují, musí být v požárně bezpečnostním řešení stavby řešeny jejich základní funkce a stanoveny priority. Jedná se např. o pořadí a způsob uvádění jednotlivých prvků systému do činnosti (spuštění hasicího zařízení má přednost před požárním odvětráním prostoru zařízení pro odvod kouře a tepla bude spouštěno až po spuštění stabilního hasicího zařízení do provozu apod.). Za koordinaci požárně bezpečnostních zařízení je odpovědný zpracovatel požárně bezpečnostního řešení stavby. Projektování vyhrazených požárně bezpečnostních zařízení se dle zákona o PO zabezpečuje prostřednictvím autorizované osoby [2.]. Jelikož je projektová dokumentace požárně bezpečnostních zařízení a požárně bezpečnostní řešení stavby součástí projektové dle stavebního zákona [1.], lze odvodit, že veškerou tuto dokumentaci musí zpracovávat jen autorizována osoba [2.]. Oprávnění a povinnosti projektanta požárně bezpečnostního zařízení definována vyhláškou o požární prevenci jsou obdobná definicím stavebního zákona. Nově je definována povinnost projektanta vyhrazených požárně bezpečnostních zařízení písemně potvrdit, že při projektování splnil podmínky stanovené právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentací výrobce konkrétního typu požárně bezpečnostního zařízení. Jak již bylo uvedeno, musí být návrh požárně bezpečnostního zařízení součástí požárně bezpečnostního řešení stavby projektové dokumentace požární bezpečnosti stavby. Při zpracování této dokumentace se vychází z požadavků zvláštních právních, normativních požadavků a z podmínek vydaného územního rozhodnutí. Příslušné podklady z hlediska požární bezpečnosti obsahují návrh koncepce požární bezpečnosti z hlediska předpokládaného stavebního řešení a způsobu využití stavby, řešení příjezdových komunikací, popřípadě nástupních ploch pro požární techniku, zajištění potřebného množství požární vody, popřípadě jiné hasební látky, 117

122 předpokládaný rozsah vybavení objektu vyhrazenými požárně bezpečnostními zařízeními, včetně náhradních zdrojů pro zajištění jejich provozuschopnosti, zhodnocení možnosti provedení požárního zásahu, popřípadě vyjádření potřeby zřízení jednotky požární ochrany podniku nebo požární hlídky, grafické vyznačení umístění stavby s vymezením předpokládaných odstupových, popř. bezpečnostních vzdáleností, příjezdové komunikace a nástupní plochy pro požární techniku, připojení k sítím technického vybavení apod. K naplnění popsaných požadavků se zpracovává požárně bezpečnostní řešení, které je nedílnou součástí dokumentace pro vydání stavebního povolení. Dle vyhlášky o požární prevenci požárně bezpečnostní řešení stavby obsahuje kromě jiného rozdělení stavby do požárních úseků, zhodnocení možnosti provedení požárního zásahu, evakuace osob, zvířat a majetku a stanovení druhů a počtu únikových cest, jejich kapacity, provedení a vybavení, vymezení zásahových cest a jejich technického vybavení, opatření k zajištění bezpečnosti osob provádějících hašení požáru a záchranné práce, zhodnocení příjezdových komunikací, popřípadě nástupních ploch pro požární techniku, zhodnocení technických, popřípadě technologických zařízení stavby (rozvodná potrubí, vzduchotechnická zařízení, vytápění apod.) z hlediska požadavků požární bezpečnosti, posouzení požadavků na zabezpečení stavby požárně bezpečnostními zařízeními, následně stanovení podmínek a návrh způsobu jejich umístění a instalace do stavby (dále jen "návrh"); návrh vždy obsahuje: o způsob a důvod vybavení stavby vyhrazenými požárně bezpečnostními zařízeními, určení jejich druhů, popřípadě vzájemných vazeb, o vymezení chráněných prostor, o určení technických a funkčních požadavků na provedení vyhrazených požárně bezpečnostních zařízení, včetně náhradních zdrojů pro zajištění jejich provozuschopnosti, o stanovení druhů a způsobu rozmístění jednotlivých komponentů, umístění řídicích, ovládacích, informačních, signalizačních a jisticích prvků, trasa, způsob ochrany elektrických, sdělovacích a dalších vedení, zajištění náhradních zdrojů apod., o výpočtovou část, o stanovení požadavků na obsah podrobnější dokumentace, rozsah a způsob rozmístění výstražných a bezpečnostních značek a tabulek včetně vyhodnocení nutnosti označení míst, na kterých se nachází věcné prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostní zařízení. Nedílnou součástí požárně bezpečnostního řešení stavby jsou i výkresy požární bezpečnosti. Výkresy požární bezpečnosti stavby obsahují především: grafické označení požárních úseků včetně uvedení stupně požární bezpečnosti, vyznačení únikových cest, směrů úniku a východů do volného prostoru, celkový počet unikajících osob a počty osob unikajících jednotlivými směry, schéma vybavení požárně bezpečnostními zařízeními, umístění hlavních uzávěrů vody, plynu, popřípadě dalších rozvodů, umístění hlavních vypínačů elektrické energie, způsob rozmístění a druhy hasicích přístrojů, bezpečnostních značek a tabulek. 118

123 Obdobné požadavky na rozsah požárně bezpečnostního řešení stavby definuje vyhláška o dokumentaci staveb [6.]. V praxi se můžeme setkat s problémy, kdy stavební úřad striktně požaduje dodržení hierarchie dokumentace právě dle této vyhlášky. Potom je na projektantovi požárně bezpečnostního řešení stavby, aby strukturu dokumentace zpracované dle vyhlášky o požární prevenci [5.], převedl do struktury vyhlášky o dokumentaci staveb [6.]. Hasičský záchranný sbor by se strukturou dokumentace neměl mít problémy, pokud jsou dodrženy všechny požadavky vyhlášky o požární prevenci. Poměrně novým prováděcím předpisem zákona o PO [4.] je vyhláška o technických podmínkách požární ochrany staveb [7.]. Tato se ve většině případů odkazuje na normové postupy při řešení požární bezpečnosti stavby. Nově je definován požadavek na elektrické zařízení, jehož chod je při požáru nezbytný k ochraně osob, zvířat a majetku. Tyto zařízení musí být navrženy tak, aby byla při požáru zajištěna dodávka elektrické energie. Podmínky dodávky jsou definovány v příslušných ČSN a především v ČSN Technickým normám bude věnována pozornost později. 119

124 Vyhláška taktéž definuje požadavky na druhy a vlastnosti volně vedených vodičů a kabelů zajišťujících funkčnost výše uvedených elektrických zařízení. Požadavky jsou uvedeny v příloze č. 2 vyhlášky [7.] následující tabulky. a) Kabelové rozvody zajišťujících funkci a ovládání zařízení sloužících k požárnímu zabezpečení staveb domácí rozhlas podle ČSN , evakuační rozhlas podle ČSN , zařízení pro akustický signál vyhlášení poplachu podle ČSN , nouzový zvukový systém podle ČSN EN Druh vodiče nebo kabelu kabel B2 ca kabel B2 ca, s1,d0 funkční kabelá ž (P x-r) x x * ) x b) nouzové a protipanické osvětlení x x * ) x c) osvětlení chráněných únikových cest a zásahových cest x x d) evakuační a požární výtahy x x * ) x e) větrání únikových cest x x f) stabilní hasicí zařízení x x * ) x g) elektrická požární signalizace x x * ) x h) zařízení pro odvod kouře a tepla x x * ) x i) posilovací čerpadla požárního vodovodu x x * ) x Kabelové rozvody v prostorech požárních úseků vybraných druhů staveb a) zdravotnická zařízení 1. jesle x 2. lůžková oddělení nemocnic x x 3. JIP, ARO, operační sály x x 4. lůžkové části zařízení sociální péče x x b) stavby s vnitřními shromažďovacími prostory (například školy, divadla, kina, kryté haly, kongresové sály, nákupní střediska, výstavní prostory) 1. shromažďovací prostor x 2. prostory, ve kterých se pohybují návštěvníci x c) stavby pro bydlení (mimo rodinné domy) 1. komunikační prostory x d) stavby pro ubytování více než 20 osob (například hotely, internáty, lázně, koleje, ubytovny apod.) 1. společné prostory (haly, recepce, jídelny, menzy, restaurace) x Vysvětlivky: * ) v případech umístění v chráněných únikových cestách Definice kabelových tras funkčních při požáru, třídy reakce kabelů na oheň apod. jsou definovány v samostatné ČSN, a to ČSN Této ČSN je věnována větší pozornost v dalších částech příspěvku. Dalšími požadavky na elektrické rozvody definované vyhláškou o technických podmínkách PBS jsou: zařízení tvořící systém ochrany stavby a jejího uživatele před bleskem nebo jinými atmosférickými elektrickými výboji musí být navrženo z výrobků třídy reakce na oheň nejméně A2, 120

125 prostupy rozvodu a instalace požárně dělicí konstrukcí musí být požárně utěsněny, přičemž tyto prostupy musí být zřetelně označeny štítkem obsahujícím informace o: požární odolnosti, druhu nebo typu ucpávky, datu provedení, firmě, adrese a jméně zhotovitele, označení výrobce systému. Nouzovým osvětlením musí být vybavena minimálně chráněná úniková cesta a částečně chráněná úniková cesta, pokud nahrazuje chráněnou únikovou cestu. 4 Základní vlastnosti kabelových tras 4.1 Obecné požadavky na kabelové trasy Kabelovou trasou jsou kabely a vodiče pro nouzové obvody, silnoproudé kabely, izolované silové vodiče, vedení pro sdělovací a komunikační zařízení včetně přípojnic, svorkovnic, spojek, rozdělovačů, odbočné a instalační krabice, nosné zařízení, držáky, žlaby, příchytky, stojiny, výložníky, závěsy, rošty, kabelové lávky, háky apod. Za volně vedené kabely, vodiče nebo svazky kabelů a vodičů se považují stavebně neoddělené kabelové trasy, které jsou vystaveny možným účinkům požáru v posuzovaném požárním úseku. Základními požadavky na volně vedené kabely a vodiče z hlediska požární bezpečnosti jsou především požadavky na: celistvost obvodu dle ČSN IEC , odolnost kabelů při působení požáru dle ČSN EN kriterium PH a u silových kabelů kriterium P dle ZP č. 27/2008, šíření plamene po vertikálně umístěných svazcích kabelů dle ČSN EN a jednotlivých kabelech dle ČSN EN , reakce kabelů na oheň dle Rozhodnutí komise 2006/751/ES, třída funkčnosti kabelů a kabelových nosných konstrukcí a kabelových tras P x-r a PH x-r dle ZP č. 27/2008, resp. ČSN Celistvost obvodu ČSN IEC Zkoušky elektrických kabelů za podmínek požárů celistvost obvodů Uvedená technická norma řeší požadavky na vlastnosti požáruvzdorujících elektrických kabelů a způsob jejich zkoušení. Požáruvzdorující kabel je takový, který plní svou funkci, tedy zajišťuje celistvosti obvodu během dlouhotrvajícího požáru, přičemž se předpokládá, že požár je dostatečně silný, aby v místě působení plamene zničil organický materiál kabelu. Vlastní zkouška je založena na přímém působení plamene plynového hořáku na zkoušený kabel, který je zapojen v průběhu zkoušky do elektrického obvodu. Kabel je definován jako požáruvzdorující, jestliže při této zkoušce nedojde po požadovanou dobu ke zkratu zkoušeného kabelu. 121

126 Obrázek 1 - Schéma zkušebního zařízení pro zkoušku celistvosti obvodu dle ČSN IEC Obrázek 2 Zkušební zařízení pro zkoušku celistvosti obvodu dle ČSN IEC

127 4.3 Odolnost kabelů při působení požáru u kabelů malých průřezů kritérium PH dle ČSN EN Zkušební metoda odolnosti kabelů při požáru pro nechráněné kabely malých průměrů určených pro použití v nouzových obvodech. Jedná se o působení plamenného zdroje o konstantní teplotě 842 C, kdy předepsaná teplotní/časová křivka prvních 30 minut sleduje normovou teplotní/časovou křivku (ISO 834) a pak zůstává konstantní, do okamžiku vzniku zkratu ve zkoušeném kabelu, který je po celou dobu zkoušky zapojen v elektrickém obvodu. Tato zkušební metoda platí pro kovové vodiče s plochou S 2,5 mm 2, pro napětí U V a optické kabely nouzových obvodů do průměru 20 mm. Obrázek 3 zkouška PH dle ČSN EN Kriterium PH charakterizuje dobu třídu funkčnosti kabelu v minutách, po kterou ve zkoušeném kabelu nedošlo ke zkratu. PH 15 PH 30 PH 60 PH 90 PH Požární odolnost silových kabelů - Rozhodnutí Komise 2000/367/ES Požární odolnost funkční integrita silových kabelů se zkouší v ČR podle zkušebního předpisu ZP 27/2008 PAVUS za podmínek stanovených v ČSN EN Zkoušení požární odolnosti - Část 1: Základní požadavky. Jedná se o zkoušku podle předepsané normové teplotní/časové křivky (ISO 834); zkouška se provádí i pro konstantní teploty. Zkušební metodika platí pro kovové vodiče S > 2,5 mm 2, U V a optické kabely o průměru nad 20 mm. Zkušební předpis ZP č. 27/2008 PAVUS, a.s. Praha vychází z DIN 4102, Teil 12: 1998 Brandverhalten von Baustoffen und Bauteilen; Funktionserhalt von elektrischen Kabelanlagen Anforderungen und Prüfungen. Požární odolnost silových kabelů se klasifikuje následujícími třídami v minutách, tedy dobou, po kterou dle stanoveného scénáře požáru nedošlo ke zkratu ve zkoušeném vodiči. P 15 P 30 P 60 P 90 P

128 4.5 Šíření plamene po vertikálně umístěných kabelových svazcích dle ČSN EN Společné zkušební metody pro kabely za podmínek požáru Zkouška vertikálního šíření plamene na vertikálně namontovaných svazcích vodičů nebo kabelů Při zkouškách dle této normy záleží na množství nekovových materiálů na metr zkoušeného vzorku. Tato norma uvádí rozdílné kategorie zkoušek tak, aby bylo možné stanovit schopnost šíření požáru u svazků kabelů za stanovených podmínek, přičemž se nebere v úvahu jejich použití např. pro silové kabely, kabely na přenos dat, kabely se světlovodnými vlákny, telekomunikační rozvody atd. Zkušební vzorek pro jednotlivé kategorie musí obsahovat zkušební díly, z nichž každý musí mít nejmenší délku 3,5-4 m. Počet zkušebních dílů musí odpovídat jedné ze čtyř kategorií. Kategorie A - požadovaný počet zkušebních dílů je takový, aby celkový jmenovitý objem nekovových materiálů byl 7 litrů na metr. Kategorie B - zde je požadovaný počet zkušebních dílů takový, aby celkový jmenovitý objem nekovových materiálů byl 3,5 litrů na metr. Kategorie C - objem nekovových materiálů může být 1,5 litrů na metr. Kategorie D - objem nekovových materiálů může být 0,5 litrů na metr. V poslední fázi zkoušky se vypne plynový hořák, hořící vzorek se uhasí a očistí od sazí. Pokud je vzorek nepoškozen, všechny saze se zanedbávají včetně zuhelnatění a jakékoli deformace. Pokud se po přiložení ostrého předmětu na povrch kabelu izolace začíná drobit a výška přesáhne 2,5 m od spodní hrany hořáku, zkouška je nevyhovující. Potom se zkouška provádí ještě 2x podle výše uvedených postupů a pokud zuhelnatění nepřekročí 2,5 m od spodní hrany hořáku, zkouška je vyhovující a kabel tedy vyhoví z hlediska šíření plamene ČSN EN a tudíž se jedná o kabely klasifikované nešířící plamen po povrchu kabelů. Obrázek 4 Zkouška šíření plamene po vertikálně umístěných kabelových svazcích dle ČSN EN před zahájením zkoušky 124

129 Obrázek 5 Zkouška šíření plamene po vertikálně umístěných kabelových svazcích dle ČSN EN v průběhu zkoušky 4.6 Reakce kabelů na oheň - Rozhodnutí komise 2006/751/ES Klasifikace elektrických kabelů a jejich zatřídění z hlediska reakce na oheň podléhá rozhodnutí Komise 2006/751/ES, kterým se mění a doplňuje rozhodnutí Komise 2000/147/ES. To tedy znamená, že zkušební metody zakotvené ve výše uvedeném rozhodnutí, které se odvolávají na pren a pren jsou pro členské státy EU závazné. Z hlediska třídy reakce na oheň se kabely klasifikují do tříd označených A ca ; B1 ca ; B2 ca ; C ca ; D ca ; E ca ; F ca podle možného příspěvku uvolňování tepla. Zároveň jsou v rozhodnutí Komise stanoveny pro třídy B1 ca - D ca doplňkové klasifikace, které se označují s1 až s3 tvorba kouře a d0 až d2 odkapávání hořících částic a a1 až a3 kyselost. Přehled klasifikačních tříd je uveden v následující tabulce. Tabulka 1 Přehled klasifikačních tříd reakce na oheň Třída reakce na oheň Doplňková klasifikace A ca B1 ca B2 ca C ca D ca E ca F ca tvorba kouře: s1, s2, s3 planoucí kapky/částice: d0, d1, d2 kyselost (acidita): a1, a2, a3 V současné době je v požární bezpečnosti využívána klasifikace třídy reakce na oheň B2 ca, popř. B2 ca s1, d0. Pro tuto třídu reakce kabelů na oheň platí klasifikační kritéria: 125

130 B2ca zkouška hoření kabelů ve svazku, kde celkové množství uvolněného tepla z kabelu za 1200 s 15 MJ; maximální hodnota uvolněného tepla 30 kw, šíření plamene 1,5 m; rychlost rozvoje požáru 150 W.s -1 s1 celkové množství vývinu kouře 50 m 2 a okamžité množství uvolněného kouře 0,25 m 2.s -1 d0 žádné odkapávání hořících částic během 1200 s B2 třída reakce na oheň Index podle Smoke (dým) tvorba kouře s1, s2, s3 B2ca s1,d0 s1 < s2 Index podle Cable (kabel) Index podle Droplets (kapky) d0,d1, d2 d0 žádné planoucí kapky/částice d1-kapky/ částice zhasnou do 10 vteřin d2-žádné požadavky na planoucí kapky Obrázek 6 Popis klasifikační třídy reakce kabelu na oheň 126

131 Tabulka 2 Klasifikační kritéria tříd reakce na oheň 4.7 Třída funkčnosti kabelů a kabelových nosných konstrukcí kabelových tras P x-r a PH x-r dle ZP č.27/2008 Třída funkčnosti kabelové trasy je doba v minutách, po kterou si kabelová trasa (soustava nosného systému, příchytek a kabeláže) zachovává v případě požáru svoji funkčnost. Principem zkoušky stanovení funkčnosti kabelové trasy P x-r, PH x-r je: zabudování zkoušených nových konstrukcí kabelových tras do zkušební pece, která odpovídá ČSN EN montáž zkoušených kabelů na uvedené nosné konstrukce (zkušební sestava předepsaná ZP č. 27/2008) zapojení zkoušených kabelů do elektrického obvodu (dle ZP č. 27/2008) zkoušená sestava kabelů s nosnými konstrukcemi se teplotně namáhá dle požadovaných scénářů požáru, dle normové teplotní křivky, působením konstantní teploty pro dosažení 842 C, nebo podle scénáře zadavatele zkoušky. 127

132 Obrázek 7 Zkouška dle ZP 27/2008 (zdroj katalog společnosti PRAKAB a.s.) Funkčnost kabelové trasy dle ZP 27/2008 je splněna pokud při požární zkoušce nevznikne v kabelových trasách zkrat ani žádné přerušení toku elektrického proudu ve zkoušených elektrických kabelových prvcích. Dle zkušebního předpisu jsou definovány následující třídy funkčnosti. Tabulka 3 - Klasifikace třídy funkčnosti kabelové trasy dle zkušebního předpisu ZP 27/2008 Normová křivka Konstantní teplota 842 C P15 R PH15 R P30 R PH30 R P60 R PH60 R P90 R PH90 R P120 - R PH120 - R Obrázek 8 Kabelové trasy před zkouškou pro stanovení třídy funkčnosti dle ZP 27/

133 Obrázek 9 Kabelové trasy po zkoušce pro stanovení třídy funkčnosti dle ZP 27/2008 Obrázek 10 Kabelové trasy před zkouškou pro stanovení třídy funkčnosti dle ZP 7/2008 Obrázek 11 Kabelové trasy po zkoušce pro stanovení třídy funkčnosti dle ZP 27/ Požadavky českých technických norem 5.1 Požární úseky Základní posuzovaná jednotka z hlediska požární bezpečnosti stavebních objektů a nejčastěji uváděným pojmem v požární bezpečnosti je požární úsek. Jedná se o prostor stavebního objektu, oddělený od ostatních částí objektu požárně dělicími konstrukcemi (konstrukcemi odolávajícím požáru), popř. požárně bezpečnostním zařízením. 129

134 Samostatné požární úseky musí tvořit zejména: chráněné únikové cesty; evakuační a požární výtahy, pokud nejsou součástí chráněné únikové cesty; výtahové a instalační šachty, kabelové šachty a kanály, shozy odpadků apod., které procházejí více požárními úseky; strojovny výtahů, strojovny vzduchotechniky, kotelny (s výkonem jednoho kotle přes 70 kw, nebo více kotlů s celkovým výkonem přes 140 kw) a jiná technická zařízení, která mají půdorysné plochy větší než 50 m 2 (např. transformátorovny, elektrorozvodny, akumulátorovny); prostory určené pro zajištění požární bezpečnosti staveb, např. o strojovny samočinného stabilního hasicího zařízení, o čerpací stanice požární vody, o prostory náhradního zdroje elektrické energie dieselagregáty včetně nejvýše tří provozních nádrží o celkovém objemu nádrží do 4000 l (další dieselagregáty a nádrže musí tvořit samostatný požární úsek v objektu nebo mimo objekt a to v souladu s ČSN ), o ohlašovny požáru, velíny či řídicí a výpočetní centra, sloužící také požárnímu zabezpečení objektu (ohlašovna požáru může být jako samostatná místnost také součástí chráněné únikové cesty), nebo ústředna elektrické požární signalizace s ovládacími jednotkami požárního zajištění objektu, prostory kabelového rozvodu (stavebně ohraničené prostory - kabelové kanály, kabelové prostory, kabelové šachty, kabelové mosty; kromě případů, že kabelový rozvod je z hlediska požární bezpečnosti řešen jako součást technologie); elektrické rozvodny, ve kterých jsou umístěny rozvaděče pro požárně bezpečnostní zařízení; zdvojené podlahy podle požadavků uvedených v ČSN (viz. dále); elektrické rozvaděče (viz. dále). Potom co je objekt rozdělen do požárních úseků, je pro každý požární úsek určeno požární riziko. Zjednodušeně lze říci, že požární riziko znamená množství hořlavých látek v požárním úseku vyjadřující určitý scénář požáru. Na základě požárního rizika jsou určeny stupně požární bezpečnosti (I. až VII) a požadavky na požární odolnost stavebních konstrukcí (15 až 180 minut). Požární odolnost je důležitá i pro projekční praxi projektanta elektroinstalací, a to z hlediska doby funkčnosti kabelových tras. Požární odolnost je vlastnost konstrukce odolávat tepelnému namáhání (normovým požárem) po určitou dobu. 5.2 Instalační šachty a kanály Pokud instalační šachta prochází více požárními úseky, musí tvořit samostatný požární úsek. Otvory v ohraničujících konstrukcích musí být požárně uzavíratelné. Požární uzávěry musí alespoň omezovat šíření tepla (uzávěry EW) kromě případu, kdy otvory ústí do chráněné únikové cesty. V tomto případě musí požární uzávěry otvorů bránit šíření tepla (uzávěry EI) a musí být těsné proti proniku kouře (uzávěry S). Požární odolnost obvodových konstrukcí se pohybuje od 30 do 90 minut a u uzávěrů od 15 do 45 minut podle stupně požární bezpečnosti. Odvětrání požárních úseků instalačních šachet a kanálů musí být provedeno vně objektu (nikoliv do prostorů požárních úseků). 130

135 Pokud je výška objektu přes 45 m, musí se svislé instalační šachty s technickými nebo technologickými rozvody, po nichž se může šířit požár, vodorovně předělit do více požárních úseků. Svislá vzdálenost předělení nesmí být větší než 22,5 m; předělení musí vykazovat požární odolnost alespoň 30 minut, musí být z konstrukcí druhu DP1 a prostupy rozvodů v něm musí být požárně utěsněny. 5.3 Podhledové konstrukce a konstrukce zdvojených podlah Stropy se zavěšenými podhledy (podhledy s nezávislou funkcí), kde se mezi podhledovou a stropní konstrukcí vyskytuje požární zatížení (hořlavé látky) se musí posuzovat dvě samostatné vodorovné konstrukce, přičemž prostor mezi podhledem a stropem se považuje za samostatný požární úsek, pokud mezi horní plochou podhledu a stropní konstrukcí: a) je požární zatížení větší než 15 kg.m -2 (za požární zatížení se nepovažují technické a technologické rozvody hořlavých kapalin a plynů či vzduchotechnické rozvody vedené v potrubí třídy reakce na oheň A1, A2) b) svislá vzdálenost měřená mezi horním povrchem podhledu a nejnižší úrovní stropní konstrukce (např. spodní plochou nosníků) je větší než 0,25 m. Musí být splněny obě podmínky. V opačném případě může být prostor mezi podhledem a stopní konstrukcí součástí požárního úseku místnosti. Požární zatížení od kabeláže se připočítává k požárnímu zatížení požárního úseku místnosti. Do požárního zatížení se nemusí započítávat izolace kabelů, které splňují třídu reakce na oheň A CA, B1 CA a B2 CA (viz. nařízení Evropské komise č. 2006/751/ES), nebo které jsou dodatečně upraveny a mají zanedbatelné množství uvolněného tepla do 2,0 MJ.kg -1. Obdobně se postupuje u zdvojených podlah, kde musí být splněny podmínky: je požární zatížení musí být větší než 15 kg.m -2 (za požární zatížení se nepovažují technické či technologické rozvody hořlavých kapalin a plynů či vzduchotechnické rozvody vedené v potrubí třídy reakce na oheň A1 nebo potrubími, ze kterých ani v případě požáru nedojde k úniku hořlavých kapalin či plynů) svislá vzdálenost měřená mezi stropem a spodní plochou podlahy je větší než 0,25 m, nebo bez ohledu na tuto výšku je podlahová konstrukce či podpůrná 131

136 konstrukce této podlahy z výrobků třídy reakce na oheň C až E (nášlapná vrstva podlah se do tohoto hodnocení nezahrnuje) půdorysná plocha místnosti musí být větší než 15 m Rozvaděče Rozvaděče elektrické energie v instalačních šachtách či v lokálních skříňových prostorách apod., se posuzují jako samostatné požární úseky pokud: elektrické rozvaděče požárně bezpečnostních zařízení, popř. zařízení, která musí zůstat při požáru funkční po požadovanou dobu - požadovaná požární odolnost požárně dělicích konstrukcí je EI 30DP1 (dveře EI 15DP1), elektrické rozvaděče s napětím větším než 200 V a 25 A, které se nacházejí v chráněných únikových cestách, elektrické rozvaděče s napětím nad 200 V a elektrickým proudem nad 25 A sestavené z výrobků třídy reakce na oheň A1, A2 či B a kabelové rozvody jsou třídy reakce na oheň alespoň B2 CA nacházející se v chráněné únikové cestě, ve shromažďovacích prostorách a ve zdravotnických zařízeních skupiny LZ 2 podle ČSN požadovaná požární odolnost požárně dělicích konstrukcí je E 15DP1, elektrické rozvaděče s napětím nad 200 V a elektrickým proudem nad 25 A sestavené z jiných výrobků třídy reakce na oheň a z jiných kabelových rozvodů nacházející se v chráněné únikové cestě, ve shromažďovacích prostorách a ve zdravotnických zařízeních skupiny LZ 2 podle ČSN požadovaná požární odolnost požárně dělicích konstrukcí je EI 30DP1, požární uzávěry EI 15 Sm DP1, elektrické rozvaděče s napětím nad 200 V a elektrickým proudem nad 25 A sestavené z výrobků třídy reakce na oheň A1, A2 či B a kabelové rozvody jsou třídy reakce na oheň alespoň B2 CA, avšak v těchto požárních úsecích se vyskytují i jiné výrobky a zařízení třídy reakce na oheň C až F, nacházející se v chráněné únikové cestě, ve shromažďovacích prostorách a ve zdravotnických zařízeních skupiny LZ 2 podle ČSN požadovaná požární odolnost požárně dělicích konstrukcí je EI 30DP1, požární uzávěry EI 15 Sm DP1. 132

137 5.5 Únikové cesty z hlediska napájení elektrickou energií Únik osob z požárních úseků je zajištěn nechráněnými a chráněnými únikovými cestami. Nechráněnou únikovou cestou je každý volný prostor vedoucí k východu. Chráněnou únikovou cestou jsou prostory budov, které tvoří samostatný požární úsek a poskytují unikajícím osobám vyšší bezpečnost po stanovenou dobu. V požární bezpečnosti jsou rozeznávány tři druhy chráněných únikových cest, a to typu A, B a C. Nejjednodušší chráněnou únikovou cestou je typ A. Tato úniková cesta může být větrána přirozeně pomocí otvorů v obvodových stěnách popř. stropu. Alternativou je i nucené větrání. Poskytuje osobám nejkratší dobu pobytu. Nucené větrání únikové cesty musí být zajištěno po dobu min. 10 minut. Součástí této únikové cesty může být i osobní výtah v případě, že jsou splněny normové požadavky. Chráněná úniková cesta typu B již poskytuje vyšší komfort a bezpečnost osob. Větrání je povoleno jen nuceně pomocí ventilátorů, přičemž doba funkčnosti musí být minimálně 30 minut. Pokud úniková cesta slouží i pro zásah hasičů (je vnitřní zásahovou cestou) musí být dodávka elektrické energie zajištěna po dobu min. 45 minut. Nevyšším typem chráněné únikové cesty je typ C. U této únikové cesty musí být zajištěno větrání jak samostatných schodišť, tak požárních předsíní před schodišti. Doba funkčnosti větracího zařízení musí být zajištěna alespoň po dobu 45 minut v případě úniku osob a 60 minut v případě využití jako zásahové cesty. V prostoru chráněných únikových cest musí být zajištěno nouzové osvětlení. Dveře na únikových cestách musí umožňovat ve směru úniku trvale volný průchod. Jsou-li dveře opatřeny speciálními bezpečnostními zámky (např. kódovými karty) musejí být v případě evakuace osob samočinně odblokovány a otevíratelné bez dalších opatření. Tento způsob ovládání (kódové karty apod.) nelze užít u dveří chráněných únikových cest. V objektech, kde jsou osoby neschopné samostatného pohybu nebo s omezenou schopností pohybu a je nutné pro zajištění bezpečnosti osob (nebo z jiných důvodů) dveře na únikových cestách blokovat, mohou být tyto dveře opatřeny přídržnými magnety, které se v případě požáru automaticky odblokují pomocí EPS. V bezprostřední blízkosti těchto dveří musí být umístěno přídavné tlačítko označené piktogramem pro odblokování dveří bez ohledu na EPS nebo obdobné zařízení. V odůvodněných případech postačí i přídavné tlačítko. 5.6 Osvětlení Únikové cesty musí být dostatečně osvětleny denním nebo umělým světlem alespoň během provozní doby v objektu. Nechráněné únikové cesty musí mít elektrické osvětlení všude, kde je v objektu běžná elektroinstalace pro osvětlení. Chráněné a částečně chráněné únikové cesty musí mít vždy elektrické osvětlení. Ve shromažďovacích prostorech (zjednodušeně v prostorách s více než 200 osobami) s provozem při zatemnění (kina, divadla apod.), v šeru nebo se světelnými efekty (taneční kluby, diskotéky apod.) musí po vyhlášení požárního poplachu svítit bílé povšechné osvětlení stálé barvy a intenzity. Toto osvětlení může být elektricky napájeno z běžných zdrojů (z distribuční sítě), pokud je nouzové osvětlení zajištěno odděleně a samostatně. Zároveň musí být přerušeno provozní ozvučení a nahrazeno rozhlasem k organizaci evakuace. Změna osvětlení a ozvučení má být vyvolána signálem elektrické požární signalizace. 133

138 5.7 Nouzové osvětlení Nouzové osvětlení podle ČSN EN 1838 se musí zřídit: v každém shromažďovacím prostoru jako osvětlení únikové a protipanické; v navazujících nechráněných i chráněných únikových cestách; v provozně souvisících prostorech, za běžného provozu přístupných návštěvníkům shromažďovacího prostoru (hygienické příslušenství, šatny apod.); v místě pro řízení evakuace, popř. v dalších místech kontroly a ovládání protipožárního zabezpečení a technického vybavení objektu (ohlašovny požáru, velíny, strojovny apod.); v chráněných únikových cestách typu A, B, C a v částečně chráněných únikových cestách nahrazující chráněné únikové cesty. Nouzové osvětlení musí jednoznačně informovat o určené trase úniku, změnách jejího směru nebo sklonu, a to zejména v těch případech, kdy východ určený k evakuaci není vidět z půdorysné plochy shromažďovacího prostoru, vymezené mezní délkou únikových cest, směřujících k posuzovanému východu. Dále se doporučuje nouzovým osvětlením vyznačit také všechna místa, v nichž se mění výšková úroveň podlahy (stupně, rampy apod.). Nouzové osvětlení musí být funkční i v době požáru v objektu u chráněných únikových cest typu A nejméně po dobu 15 minut, typu B po dobu 30 minut a typu C po dobu 45 minut. Tyto požadavky ČSN jdou proti požadavkům ČSN EN Zde je definována min. doba funkčnosti 60 minut. Chráněné únikové cesty sloužící současně jako vnitřní zásahové cesty musí mít nouzové osvětlení funkční nejméně po dobu 60 minut. 5.8 Bezpečnostní značení Kromě nouzového, popř. provozního osvětlení únikových cest musí být na únikových cestách zřetelně označen podle ČSN ISO 3864 směr úniku všude, kde východ na volné prostranství není přímo viditelný. Označení musí být provedeno tak, aby bylo viditelné i v případě výpadku elektrické energie, a to buď fotoluminiscenčními značkami, nebo elektricky napájenými značkami napojenými na náhradní zdroj elektrické energie. Je nutno upozornit, že elektricky napájená bezpečnostní značka neznamená zároveň svítidlo nouzového osvětlení. Požadavky na svítivost nouzového osvětlení jsou značně vyšší než na bezpečnostní značky. K zajištění plynulé a bezpečné evakuaci neslouží jen bezpečnostní značky a nouzové osvětlení. V objektech mohou být v některých případech požadovány technická zařízení k řízení evakuace osob. Jedná se zejména o zařízení podle ČSN EN a ČSN EN umožňující hlasovou informaci osobám v objektu. Zařízení musí být funkční i po vzniku požáru v objektu a nesmí být jakkoliv vyřazeno z provozu. Únikové cesty uvnitř shromažďovacího prostoru a v navazujících vnitřních komunikacích musí být označeny značkami podle ČSN ISO 3864 tak, aby unikající osoby byly v každém místě jednoznačně informovány o směru úniku. Zároveň se musí označit také všechny cesty nebo východy, které k úniku ze shromažďovacího prostoru nelze použít. Značky musí být viditelné i při výpadku dodávky elektrického proudu z distribuční sítě (svítidla nouzového osvětlení, luminiscenční značky a pásy apod.). Východy ze shromažďovacího prostoru, které se v běžném provozu nepoužívají, se doporučuje označit světelnými značkami s dynamickými efekty (rytmické změny intenzity, barvy apod.). 134

139 5.9 Obecné požadavky na dodávku elektrické energie Výše jsme si popsali požadavky na dobu funkčnosti jednotlivých zařízení instalovaných k zajištění požární bezpečnosti. Dále se budeme věnovat samotnému napájení těchto zařízení. Obecně lze říci, že dodávka elektrické energie požárně bezpečnostních zařízení a zařízení, která musí zůstat v případě požáru funkční (dále jen PBZ), musí být zajištěna tak, aby byla zařízení funkční po celou požadovanou dobu i v případě výpadku elektrické energie. Požárně bezpečnostní zařízení, technické a technologické zařízení, které musí zůstat v provozu i při požáru (dále jen požárně bezpečnostní zařízení, PBZ) musí mít zajištěnu dodávku elektrické energie alespoň ze dvou na sobě nezávislých napájecích zdrojů. Každý z nich musí mít takový výkon, aby byla zajištěna funkčnost těchto zařízení po požadovanou dobu. Přepnutí na druhý napájecí zdroj musí být samočinné. Obrázek 12 schéma náhradních zdrojů Z hlediska funkčnosti můžeme zdroje elektrické energie rozdělit na: 1. Hlavní zdroj napájení elektrickou energií Přívod z veřejné distribuční sítě. 2. Nezávislý záložní zdroj napájení elektrickou energií Nezávislý zdroj napájení elektrickou energií je zařízení, které je v případě výpadku hlavního zdroje schopno po požadovanou dobu zajistit dodávku elektrické energie. V případě ztráty napětí na hlavním zdroji el. energie proběhne automatický záskok na záložní zdroj (např. motorgenerátor). Při přechodu z hlavního na záložní zdroj nastává časová prodleva, po kterou není do elektrické sítě objektu dodávána elektrická energie. Za nezávislý zdroj elektrické energie lze považovat i dodávku elektrické energie připojením na distribuční síť NN nebo VN smyčkou, přičemž porucha na jedné z větví nesmí vyřadit dodávku elektrické energie pro zařízení, která musejí zůstat v případě požáru funkční. Projektovým řešením se musí prokázat, že napájení elektrickou energií těmito větvemi až na úroveň uzlů 110/22 kv je oddělené a systémově nezávislé. 135

140 Připojení na distribuční síť NN nebo VN smyčkou se nesmí použít pro zajištění dodávky elektrické energie: u chráněných únikových cest typu C; zásahových cest; u požárních a evakuačních výtahů; v objektech vyšších než 45 m; v objektech vyšších než 45 m, kromě rekonstrukcí budov skupiny OB 2 podle ČSN ; ve shromažďovacích prostorech větších než 2SP/VP1, a prostorách VP2, VP3 podle ČSN ; ve zdravotnických objektech druhu LZ 2 podle ČSN ; v objektech, kde příslušné normy, nebo technické předpisy vylučují tento zdroj elektrické energie nebo kde by na základě rizikové analýzy bylo prokázáno, že připojení smyčkou je nepřijatelné (např. zařízení protipožární ochrany ve shromažďovacích prostorách, zdravotnických objektech, a to zejména napájení čerpadel samočinného stabilního hasicího zařízení, zařízení pro odvod kouře a tepla, nouzového osvětlení, evakuační rozhlas apod.). Za nezávislou dodávku elektrické energie (v havarijním režimu) se rovněž považují případy, kdy požárně bezpečnostní zařízení a zařízení, která musí zůstat funkční v případě požáru, jsou napájena jen z náhradních druhých zdrojů elektrické energie po projektem stanovenou dobu v případě poruchy a výpadku jednoho zdroje. Výpadkem zdroje je narušení jeho funkční činnosti v elektrické rozvodné síti po dobu delší než 120 sekund. 3. Zdroj nepřerušené dodávky elektrické energie Zdroj nepřerušené dodávky el. energie (např. statická UPS) slouží jen po pokrytí doby mezi výpadkem hlavního zdroje a náběhem nezávislého zdroje elektrické energie. V základním provozním stavu je napájen z veřejné distribuční sítě. Při výpadku sítě je napájen nezávislým záložním zdrojem, např. motorgenerátorem. Napájení odběru ze zdroje nepřerušené dodávky el. energie (např. baterií) je pouze v době mezi výpadkem sítě a obnovením napájení z nezávislého záložního zdroje (např. motorgenerátor). Zdroj nepřerušené dodávky el. energie zajišťuje napájení zejména nouzového osvětlení, evakuačního rozhlasu, ovládání požárních uzávěrů, elektrozámků, elektricky ovládaných dveří na únikových cestách apod. 136

141 Obrázek 13 schéma napájení Elektrická zařízení sloužící k protipožárnímu zabezpečení objektu se připojují samostatným vedením z přípojkové skříně nebo z hlavního rozvaděče, a to tak, aby zůstala funkční po celou požadovanou dobu i při odpojení ostatních elektrických zařízení v objektu Požadavky na volně vedené kabelové trasy, kabelové trasy s funkční integritou Kabelová trasa s funkční integritou začíná u hlavního rozvaděče, ze kterého jsou napájena požárně bezpečnostní zařízení a končí u jednotlivých spotřebičů požárně bezpečnostních zařízení (musí mít vlastní jistič). Jedná se tedy o kabelovou trasu, které je schopna odolávat po stanovenou dobu působení požáru aniž by došlo k přerušení elektrického obvodu pro napájení požárně bezpečnostních zařízení podle zkušební metodiky ZP-27/2008. Trasa je charakterizována třídou funkčnosti kabelového zařízení P 15(30,60,90,120)-R, nebo PH 15(30,60,90,120)-R. Požadavky na funkční integritu kabelových tras, sloužících pro napájení požárně bezpečnostních zařízení, musí být součástí požárně bezpečnostního řešení stavby a obsahují zejména: přehled požárně bezpečnostních zařízení a zařízení, která musejí zůstat v případě požáru funkční, s uvedením doby, po kterou mají být tato zařízení funkční (stanoví zpracovatel požárně bezpečnostního řešení stavby); 137

142 stanovení požadavků na technická a technologická zařízení, která musejí zůstat v případě požáru funkční s uvedením doby jejich funkčnosti (stanoví zpravidla technolog). Dále je uveden příklad definice požadavků v požárně bezpečnostním řešení: Citace: Požadovaná minimální doba funkčnosti napájecího kabelového zařízení (kabely, závěsné systémy) musí splňovat požadavky na funkční integritu dle ČSN , a to: - zařízení pro akustické vyhlášení požáru min. 30 minut (třída funkčnosti P 30- R), - ovládací kabely od EPS min. 15 minut (třída funkčnosti P 15-R), - nouzové osvětlení (v případě, že nebude instalováno zařízení s vlastními zdroji) min. 60 minut (třída funkčnosti PH 60-R), - signalizace požáru u vjezdu do podzemních garáží min. 30 minut (třída funkčnosti P 30-R/ PH 30-R), - závory a mříže v prostoru garáží min. 30 minut (třída funkčnosti P 30-R/PH 30-R), - stabilní hasicí zařízení min. 60 minut (třída funkčnosti P 60-R), - otvírání klapek pro větrání CHÚC v případě, že budou zvoleny elektricky ovládané klapky min. 60 minut (v závislosti na typu klapky) (třída funkčnosti PH 60-R), - přetlakové větrání únikových cest min. 60 minut (třída funkčnosti P 60-R), - požární klapky VZT (v případě, že pro svou funkci potřebují trvalou dodávku el. energie) po dobu požadované požární odolnosti, - evakuační výtahy min. 60 minut (třída funkčnosti PH 60-R) Definice třídy funkčnosti je na zpracovateli požárně bezpečnostního řešení stavby. Ten by ji měl volit dle požadované doby funkčnosti zařízení, požární odolností stavebních konstrukcí po kterých jsou kabelové trasy vedeny apod. Příklad 1: Je požadována instalace zařízení pro odvod kouře a tepla s dobou funkčnosti 45 minut. Zařízení je vypočítáno v samostatném projektu, přičemž maximální provozní teplota ventilátoru je 400 C. V tomto případě by měl zpracovatel požárně bezpečnostního řešení požadovat napájecí trasu zařízení odvodu tepla a kouře PH 45-R. PH znamená, že kabelová trasa je vyzkoušena na funkčnost při teplotě 842 C po dobu 45 minut. Takto navržená trasa zajistí požadovanou funkčnost. Kabely na kabelových trasách s funkční integritou budou zpravidla barevně označeny: Oranžový plášť pro kabely nešířící oheň podle ČSN EN Hnědý plášť pro kabely zajišťující celistvost obvodu podle ČSN IEC Vodiče a kabely zajišťující funkci a ovládání zařízení sloužících k protipožárnímu zabezpečení stavebních objektů: pokud je to možné, nesmí se vést prostorami s nebezpečím výbuchu nebo prostorami ohrožených výbuchem, 138

143 k vzájemně se rezervujícím zařízením, která mají zůstat v provozu i v případě požáru, mají být kabely vedeny vzájemně nezávislými kabelovými trasami, se musí navrhovat a instalovat tak, aby alespoň po dobu požadovaného zachování funkce nebyly při požáru narušeny okolními prvky nebo systémy, například jinými instalačními a potrubními rozvody či stavebními konstrukcemi, mohou být volně vedeny prostory a požárními úseky bez požárního rizika, včetně chráněných únikových cest, pokud vodiče a kabely splňují třídu funkčnosti P15-R a jsou třídy reakce na oheň B2ca s1, d0; nebo mohou být volně vedeny prostory a požárními úseky s požárním rizikem, pokud kabelové trasy splňují třídu funkčnosti požadovanou požárně bezpečnostním řešením stavby s ohledem na dobu funkčnosti požárně bezpečnostních zařízení a jsou třídy reakce na oheň alespoň B2ca s1,d0; nebo musí být uloženy či chráněny tak, aby nedošlo k porušení jejich funkčnosti a pokud odpovídají ČSN IEC 60331, mohou být: o o o vedeny pod omítkou s krytím nejméně 10 mm; vedeny v samostatných drážkách, uzavřených truhlících či šachtách a kanálech určených pouze pro elektrické vodiče a kabely s požární odolností min. EI 30DP1; ve shromažďovacích prostorách lze v uzavřených truhlících či šachtách a kanálech podle, určených pouze pro elektrické vodiče a kabely, vést jednu záložní trasu sloužící protipožárnímu zabezpečení objektu; mohou být chráněny protipožárními nástřiky, popř. deskami z výrobků třídy reakce na oheň A1 nebo A2, rovněž tloušťky nejméně 10 mm apod., přičemž musí vykazovat požární odolnost min. EI 30 DP1. Vodiče a kabely musí vyhovovat výše uvedeným požadavkům spojitě od ovládacího zařízení (např. hlavní ústředny elektrické požární signalizace) k vlastnímu protipožárnímu zařízení (např. k samočinnému stabilnímu hasicímu zařízení, k samočinnému odvětracímu zařízení, k požárním uzávěrům, k odvětracím zařízením chráněných únikových cest, k požárním a evakuačním výtahům, k posilovacím čerpadlům, ke vzduchotechnickému zařízení a k dalším zařízením s požárně bezpečnostními funkcemi). Jestliže se vedle sebe kladou kabely různých napětí nebo různých proudových soustav, které napájejí zařízení, která mají zůstat v případě požáru funkční, doporučuje se, klást je do samostatných skupin oddělených od sebe: dostatečnými mezerami, nebo kladení na různé kabelové lávky, nebo kladení na kabelové lávky oddělené uličkou, nebo vložení tepelně izolačních desek odolávajících elektrickému oblouku s třídou reakce na oheň A1, A2; podélnou požární přepážkou (viz. dále) Požadavky na volně vedené kabelové trasy, kabelové trasy bez funkční integrity Elektrická zařízení, která neslouží protipožárnímu zabezpečení objektu, se požárně posuzují jen tehdy, pokud: 139

144 v jednotlivých místnostech jsou vodiče a kabely vedeny volně bez další ochrany, a pokud hmotnost izolace vodičů a kabelů, popř. hořlavých částí elektrických rozvodů přesáhne 0,2 kg/m -3 obestavěného prostoru místnosti, přičemž podle ČSN připadá na osobu v posuzované místnosti méně než 10 m 2 půdorysné plochy; ve shromažďovacích, v prostorech a požárních úsecích, kterými pokračují nechráněné únikové cesty navazující na shromažďovací prostory, mohou být vodiče a kabely volně vedeny, pokud jejich hmotnost nepřesahuje 0,1 kg.m -3 obestavěného prostoru nebo místnosti (vyjádřeno v přepočtu na normovou výhřevnost dřeva); izolace kabelů nemá mít materiály obsahující chemicky vázaný chlór. Za vyhovující řešení volně vedených vodičů a kabelů v případech, které nesplňují výše uvedené požadavky, se považují vodiče a kabely, které: splňují třídu funkčnosti P 15-R a jsou třídy reakce na oheň B2ca s1, d0; nebo se nacházejí v místnostech vybavených samočinným odvětrávacím zařízením, nebo jsou umístěny v místnostech tak, že samočinné stabilní hasicí zařízení působí přímo na vodiče a kabely a brání jejich hoření. V případě chráněných únikových cest musí vodiče, kabely a další hořlavé části elektrických rozvodů, i když neslouží k protipožárnímu zabezpečení objektu, splňovat třídu funkčnosti P15-R a být třídy reakce na oheň B2 ca s1, d0. Za vyhovující je i provedení ve stěně - musí být uloženy či chráněny tak, aby nedošlo k porušení jejich funkčnosti a pokud odpovídají ČSN IEC 60331, mohou být vedeny pod omítkou s krytím nejméně 10 mm; vedeny v samostatných drážkách, uzavřených truhlících či šachtách a kanálech určených pouze pro elektrické vodiče a kabely s požární odolnost min. EI 30DP1; mohou být chráněny protipožárními nástřiky, popř. deskami z výrobků třídy reakce na oheň A1 nebo A2, rovněž tloušťky nejméně 10 mm apod., přičemž musí vykazovat požární odolnost min. EI 30 DP1. Volně vedené elektrické rozvody evakuačních a požárních výtahů musí být v provedení třídy funkčnosti min. P 15-R s třídou reakce kabelů na oheň B2ca s1,d0. Dle ČSN je hmotnost izolací běžných vodičů zásuvkových a světelných okruhů (typ CYKY) se pohybuje kolem 0,15 kg.m Vypínání el. proudu Kabelové trasy musí být navrženy tak, aby bylo zajištěno bezpečné vypnutí (odpojení) elektrické energie v objektu a tím zajištěn účinný a bezpečný zásah jednotek požární ochrany. Pro zajištění tohoto požadavku se ve většině případů instalují samostatná tlačítka CENTRAL a TOTAL STOP. Tyto tlačítka budou výhradně sloužit zasahujícím jednotkám HZS. CENTRAL STOP tlačítko CENTRAL STOP vypíná všechny nepožární zařízení s výjimkou UPS, DA. V případě stisknutí tlačítka CENTRAL STOP dojde k přerušení dodávky elektrické energie do všech zařízení kromě zařízení s požadovanou funkcí při požáru. Tato zařízení (s požadovanou funkcí při požáru) budou pracovat stále na napájení ze sítě. 140

145 K přechodu na záložní zdroj dojde pouze při výpadku el. energie (k přerušení přívodu do objektu), a to automatiky, jelikož se jedná o UPS. TOTAL STOP tlačítko TOTAL STOP vypíná všechna zařízení jako tlačítko CENTRAL STOP a dále vypíná i požárně bezpečnostní zařízení; toto vypnutí musí být chráněno proti neoprávněnému či nechtěnému použití Vypínací prvky pro CENTRAL STOP či TOTAL STOP musí být umístěny tak, aby byly snadno přístupné v případě požáru např. u vstupu do objektu, v místě trvalé služby apod. V konkrétních případech lze navrhnout vypínání elektrické energie prostřednictvím systému elektrické požární signalizace v dvouadresné závislosti. Kabelové trasy pro ovládání vypínacích prvků CENTRAL STOP a TOTAL STOP musí splňovat požadavky na kabelové trasy s funkční integritou. U složitých objektů, kde nelze zajistit vypnutí elektrické energie prostřednictvím výše popsaných tlačítek může být zvolen i jiný způsob vypínání elektrické energie (např. tunely, chemické závody apod.). Pro tyto objekty musí být vypracován postup pro vypnutí elektrické energie. Informace o zásadách tohoto postupu musí být umístěny na viditelném místě (např. pro informování jednotek PO pro provedení hasebního zásahu) Požární úseky a stavební konstrukce prostorů kabelových rozvodů a tras Kabelové kanály, šachty a prostory tvoří samostatné požární úseky. Kabelový kanál nesmí mít délku větší než 100 m a současně mezní velikost požárního úseku kabelového kanálu nebo prostoru může být nejvýše 750 m 2. V případě, kdy je v těchto požárních úsecích instalováno samočinné stabilní hasicí zařízení, nebo jsou všechny použité kabely v provedení odpovídajícím ČSN EN , se mezní plocha nebo délka může zvětšit dvojnásobně. Pokud je kabelový kanál delší, musí být kabelový kanál předělen hlavní požární přepážkou. Kabelová šachta musí být předělena ve vertikálních vzdálenostech nejvýše po 15 m hlavními požárními přepážkami s požadovanou požární odolností. Pokud je instalováno stabilní hasicí zařízení nebo jsou všechny kabely v kabelové šachtě v provedení odpovídající ČSN EN požaduje se předělení po vertikálních vzdálenostech 30 m. Požární odolnost konstrukcí ohraničujících prostory kabelového rozvodu musí být klasifikace alespoň EI 60 DP1, respektive REI 60 DP1. Požární uzávěry v ohraničujících konstrukcích mají být klasifikace EW 30-C DP1. V případech, kdy otvory ústí do chráněné únikové cesty musí být EI 30-SC DP1. Kromě výše uvedených případů se hlavní požární přepážky ( Obrázek 14) umísťují zejména: při zaústění všech druhů kabelových kanálů a mostů do kabelových prostorů, kabelových šachet a do všech ostatních prostorů stavebních objektů; při zaústění kabelových šachet do kabelových prostorů i do všech ostatních prostorů stavebních objektů; při zaústění shora přístupných kabelových kanálů do kabelových kanálů průlezných a průchozích; 141

146 v kabelových kanálech při zaústění k jednotlivým kobkám nebo rozvodným skříním, k dieselagregátu, transformátorům apod.; v kabelových kanálech a mostech na každých 100 m délky s výjimkou kabelových kanálů a mostů vybavených SHZ nebo kabely odpovídajícími ČSN EN Hlavní požární přepážka je konstrukce, splňující následující požadavky (viz Obrázek 14) je zhotovena z konstrukcí druhu DP1 a přepažuje celý průřez kabelového kanálu, šachty nebo mostu; má požární odolnost klasifikace alespoň EI 60 DP1, v případě použití kabelů odpovídajících ČSN EN alespoň EW 30 DP1; komunikační otvory v hlavních požárních přepážkách musí být: o v požárně dělicích konstrukcích uzavřeny požárním uzávěrem alespoň klasifikace EI 30 C DP1, v případě použití kabelů odpovídajících ČSN EN alespoň klasifikace EW 15-C DP1; dveře v požárních přepážkách mají být opatřeny samouzavíračem nebo musí být při požáru uzavíratelné např. systémem EPS; o nejmenší rozměry požárních dveří musí být 600 mm (šířka), mm (výška); o nejmenší rozměry požárních poklopů musí být 600 mm x 900 mm; o otevírací mechanismus požárních uzávěrů musí být umístěn z obou stran; o nesmí být uzamykatelné, nebo musí být zajištěno spolehlivého otevření v případě potřeby např. systémem EPS (tlačítkové hlásiče je nutno umístit na obou stranách požárního uzávěru); odvodňovací kanálek ve dně kabelového kanálu má mít sifon nebo musí být osazeno v místě prostupu potrubí z výrobků třídy reakce na oheň A1 nebo A2 o světlém průřezu do mm2a délce nejméně mm; doporučuje se, aby kabelové rošty procházející hlavní požární přepážkou byly přerušeny, nebo musí být zkouškou požární odolnosti požární přepážky prokázáno, že deformace kabelových lávek při požáru nenaruší celistvost požárně dělicí konstrukce (ČSN EN ). 142

147 Pohled Půdorys 1 požární uzávěr, dveře nejméně šířka 600 mm 2 hlavní požární přepážka 3 kabelový nosný systém včetně kabelů Obrázek 14 Schéma hlavní požární přepážky Mezi jednotlivými hlavními požárními přepážkami se umisťují dílčí požární přepážky s požární odolností alespoň EI 30 DP1, které zabraňují přenesení požáru po kabelech do přilehlé části požárního úseku kabelového kanálu, kabelového mostu, kabelové šachty. Komunikační prostor v místě dílčí požární přepážky nesmí být menší než 600 mm x mm, viz Obrázek 15. Dílčí požární přepážky se umisťují zejména: mezi hlavními požárními přepážkami ve vzájemných vzdálenostech nejvýše 50 m v místě křižování (odbočování) kabelových kanálů nebo kabelových mostů. Vzájemná vzdálenost dílčích požárních přepážek uzavírajících křižování nesmí být v žádném směru větší jak 25 m (měřeno v ose kabelového kanálu). Slepé rameno při křížení kabelových kanálů či při odbočení kabelového kanálu smí být bez dílčí požární přepážky dlouhé nejvýše dlouhé 12,5 m. v kabelových prostorech tak, aby tvořily úseky o půdorysné ploše nejvýše 250 m 2. Jde o maximální dílčí plochu kabelového prostoru, která nemusí být vymezena stavebními konstrukcemi,ale pouze dílčími požárními přepážkami pro omezení možnosti šíření požáru po kabelových trasách v tomto prostoru. Dílčí požární přepážky není nutno provádět ve shora přístupných kabelových kanálech a v kabelových kanálech, šachtách a prostorech, ve kterých je instalováno stabilní hasicí zařízení, případně veškeré kabelové rozvody vyhovují ČSN EN

148 Pohled Půdorys 1 kabelový kanál 2 dílčí požární přepážka 3 ulička nejméně šířky 600 mm Obrázek 15 Schéma dílčí požární přepážky Mezi jednotlivými hlavními požárními přepážkami se umisťují podélné požární přepážky s požární odolností alespoň EW 15 DP1 pro podélné systémové požární oddělení kabelů, které zabraňují přenesení požáru: mezi kabelovými lávkami s kabely různých systémů dodávek elektrické energie mezi sebou nebo; funkčně důležitými kabely od ostatních kabelů mezi sebou, nebo kabelů různých dodávek elektrické energie. Podélné požární přepážky není nutno provádět ve shora přístupných kabelových kanálech a v kabelových kanálech, šachtách a prostorech, ve kterých je instalováno stabilní hasicí zařízení, případně veškeré kabelové rozvody vyhovují ČSN EN

149 Obrázek 16 Schéma podélné požární přepážky Každá hlavní, dílčí a podélná požární přepážka musí být označena na obou stranách přepážky štítkem, který obsahuje následující údaje: označení kabelového kanálu, prostoru, šachty, mostu; rozlišení typu požární přepážky; o o o Hlavní požární přepážka HPP; Dílčí požární přepážka DPP; Podélné požární přepážka PPP; pořadové číslo HPP, DPP nebo PPP v kabelovém kanále, kabelovém mostě, šachtě nebo prostoru (číslo místnosti, číslo požárního úseku); označení požární odolnosti; druh nebo typ přepážky; datum provedení; firma, adresa a jméno zhotovitele; označení výrobce a systému. Označení požární přepážky musí souhlasit s jejím označením v příslušné výkresové dokumentaci skutečného provedení kabelových přepážek uložené u provozovatele. 145

150 6 Použitá literatura [1.] Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů [2.] Zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů. [3.] Zákon č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění [4.] Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů [5.] Vyhláška č. 246/2006 Sb., kterou se provádí ustanovení zákona o PO (vyhláška o požární prevenci) [6.] Vyhláška č. 499/2006, o dokumentaci staveb [7.] Vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb [8.] ČSN Požární bezpečnost staveb: Nevýrobní objekty. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, meterologii a státní zkušebnictví, 05/ s. [9.] ČSN Požární bezpečnost staveb: Společná ustanovení. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, meterologii a státní zkušebnictví, 04/ s. [10.] ČSN Požární bezpečnost staveb Kabelové rozvody. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, meterologii a státní zkušebnictví, 04/ s. [11.] Požární bezpečnost staveb - Kabelové rozvody pro napájení požárně bezpečnostních zařízení a zařízení, která musejí zůstat v případě požáru funkční [12.] Ing. Bebčák Petr PhD. Požární bezpečnost staveb - Kabelové rozvody pro napájení požárně bezpečnostních zařízení a zařízení, která musejí zůstat v případě požáru funkční. Fakulta bezpečnostního inženýrství, VŠB TU Ostrava 146

151 Projektová dokumentace elektročásti stavby Ing. Jiří Horák autorizovaný inženýr projekce elektro Úvod Postavení projektanta elektrických rozvodů a zařízení je složité. Velká část projektantů pracuje samostatně nebo jako jediný projektant z oboru elektro v projekčním ateliéru stavebního charakteru. Nemá tedy možnost konzultovat svoje problémy uvnitř firmy. Navíc nemá možnost diskutovat s pracovníky realizace a revizními techniky proveditelnost navrhovaných řešení. Problémem je také malá nebo žádná zpětná vazba od realizačních firem, které vypracovávají cenové nabídky a provádí instalace dle jeho projektů. V této přednášce jsou proto shrnuty jak zdroje informací pro práci projektanta tak zkušenosti z realizací projektů v praxi. Cílem je zlepšit komunikaci mezi projektanty a realizátory. Legislativní požadavky na osoby projektující elektrické zařízení Dle zákona 455/91 Sb - Živnostenský zákon, je možno projekční činnost provádět ve dvou úrovních: 1) Jako živnost volnou Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona obor činnosti 63 - Projektování elektrických zařízení Pro provozování této živnosti není třeba dle živnostenského zákona prokazovat žádné vzdělání ani praxi. Dle vyhl. 50/78, je ale nutné pro projektování elektrických zařízení mít přezkoušení dle 10 této vyhlášky a tedy je nutné mít elektrotechnické vzdělání. Tato živnost obecně opravňuje k vypracování projektů, které nejsou součástí stavebního řízení. Tedy např. výrobní dokumentace. Není ale jednotný názor nakolik opravňuje k vypracování elektročásti projektu pro stavební řízení, který podepíše jako celek autorizovaný inženýr stavař. 2) Jako živnost vázanou - Projektová činnost ve výstavbě Pro provozování této živnosti stanoví živnostenský zákon tyto podmínky: a) autorizace nebo zápis do seznamu registrovaných osob podle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, nebo b) vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu nebo studijním oboru zaměřeném na stavebnictví nebo architekturu a 3 roky praxe v projektování staveb, nebo 147

152 c) vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu nebo studijním oboru zaměřeném na stavebnictví nebo architekturu a 5 let praxe v projektování staveb, nebo d) vyšší odborné vzdělání v oboru vzdělání zaměřeném na stavebnictví a 5 let praxe v projektování staveb, nebo e) střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru vzdělání zaměřeném na stavebnictví a 5 let praxe v projektování staveb Není tedy nutnou podmínkou mít autorizaci. Přitom se ale příloha živnostenského zákona odvolává na 158 a 159 stavebního zákona, který pro činnosti ve výstavbě jednoznačně požaduje autorizace dle zák 360/92 Sb. Je jasné, že projektant, který zpracovává dokumentaci staveb, tedy ne zařízení, musí mít autorizaci a živnostenský list pro projektovou činnost ve výstavbě. Obsah a podrobnost dokumentace Projektovou dokumentaci (PD) lze z pohledu projektanta silnoproudých rozvodů rozdělit do několika základních fází (stupňů): a) studie, b) dokumentace pro územní řízení, c) dokumentace pro stavební povolení, (DSP) d) dokumentace pro výběr zhotovitele, e) dokumentace pro provedení stavby, (DPS) f) dokumentace realizační g) dokumentace skutečného provedení. (SP) Obecně se dá říci, že každý stupeň je propracovanější variantou předchozí fáze. Obsah dokumentace je určen pouze u dokumentací, které jsou součástí stavebního řízení. Vyhláška 499/2006 Sb stanoví rozsah a náležitosti dokumentace stupňů DSP, DPS a SP. Podrobnost legislativního určení obsahu dokumentace se fatálně měnila v průběhu let. V roce 1988 byla vydána tehdejším FMTIR velmi podrobná vyhláška přesně popisující obsah všech stupňů dokumentace. Po roce 1989 byla tato vyhláška v rámci liberalizace zrušena a systém předpokládal, že obsah dokumentace bude řešen smlouvou o dílo. Toto řešení se ale ukázalo jako nevhodné. Do legislativy se proto vrátila alespoň kodifikace výše uvedených stupňů DSP, DPS a SP. U ostatních druhů dokumentace (např realizační dokumentace) jsou ujednání o obsahu a podrobnosti obsazeny ve smlouvě o projekci. Podrobnost některých druhů výkresů je řešena také v normách. (např. ČSN čl.132, ČSN EN ed 2 /2007/ část 8, viz dále). a) Studie V první fázi investora většinou zajímá, jak bude jeho záměr technicky řešen a jak budou jednotlivé varianty řešení finančně nákladné. Projektant nastíní možné varianty případného řešení, stanoví rozsah prací, průzkumů a specifikuje spolupráci s jinými profesemi. Z pohledu projektanta silnoproudu je PD v tomto stupni zastoupena pouze textovou částí - technickou zprávou. V ní jsou obsaženy základní technické údaje, jako např. místo napojení, příkon (energetická bilance) řešeného objektu, atd. Dále by měla obsahovat popis zvláštností (např. rozvody v prostředí se zvýšeným rizikem výbuchu) a nástin jejich možného řešení. 148

153 b) Dokumentace pro územní řízení V dokumentace pro územní řízení (označované zkratkou ÚR, DÚR nebo DÚŘ) vychází ze studie, byla-li vytvořena. Je třeba rozpracovat podmínky zajištění napájení el. energií, především co se týká prostorových nároků - rozvodny, trafostanice, záložní zdroje. V průběhu řešení projektu na bázi DÚR jsou již vedena jednání s úřady a dotčenými osobami a organizacemi - vyjádření těchto veřejnoprávních orgánů (např. správci rozvodů el. energie, plynu, kanalizace...) by mělo být součástí přílohové části dokumentace. Těžištěm technické zprávy je opět energetická bilance a popis navrženého řešení. Ze zprávy by měl být patrný způsob projednání s dotčenými orgány (s odkazem na přílohovou část ). Grafická část PD obsahuje především výkres se zakreslením stávajících a nově navrhovaných sítí a napájecích bodů (koordinační situace), který slouží jako podklad pro řešení vzájemných vztahů jednotlivých sítí a pro zajištění jejich ochranných pásem. c) Dokumentace pro stavební povolení (určena vyhl. 499/2006 Sb) Projekt stavby dle 105 stavebního zákona, jinak řečeno dokumentace pro stavební povolení (DSP) slouží pro podání žádosti na stavební úřad. Náležitosti projektové dokumentace ve stupni DSP řeší vyhláška 499/2006 Sb., která v příloze 1 stanoví její rozsah. Při tvorbě dokumentace je nutno zachovávat členění i značení odstavců dle vyhlášky. Je nutno rozdílně přistupovat k projektu, kdy: 1/ Elektrorozvody jsou zpracovány samostatně a tvoří samostatnou dokumentaci (např venkovní kabelové vedení) 2/ Elektrorozvody tvoří pouze část, v rámci projektu stavby V případě 1/ je nutno zpracovat všechny části dle stavebního zákona tj. A.Průvodní zpráva B.Souhrnná technická zpráva C.Situace stavby D.Dokladová část E.Zásady organizace výstavby F.Dokumentace objektů Podrobnost zpracování odpovídá rozsahu díla. V případě 2/ poskytne projektant podklady zpracovateli částí A. až E. a podrobně řeší část F.1.4 g) a h) Technika prostředí staveb, části zařízení silnoproudé elektrotechniky a slaboproudé elektrotechniky. - toto označení části je nutno zachovat Textová část Má obsahovat zadání, soupis podkladů (architektonické řešení, technický průzkum, podklady od specialistů, konzultace...), návrh řešení a popis provedení. Přílohou technické zprávy má být protokol o určení vnějších vlivů, provedený v souladu s ČSN ed.3 Výkresová část Obsahuje většinou (kromě situací) výkresy půdorysného řešení v měřítku 1:100. Z nich by mělo být patrné umístění přípojkových skříní, rozmístění rozvaděčů, stoupacích vedení a hlavních kabelových tras. Z hlediska koordinace PD je vhodné 149

154 uvádět dimenze jednotlivých zařízení a systémů. Výkresy dále obvykle obsahují zákresy pozic technologických celků (vzduchotechnické a chladicí jednotky, slaboproudé ústředny) a případných atypických případů, jež budou napájeny el. energií. V místnostech je vhodné navrhnout počty koncových prvků (zásuvky, vypínače), není však nutné je přesně pozivovat. Počty svítidel je praktické podpořit udáním světelné intenzity, na níž byl návrh osvětlovací soustavy proveden. Výpočty. Zpracovávají se potřebné výpočty, akustické, osvětlení nebo oslunění. Dle zákona je nutno provést výpočet rizik dle ČSN EN d) Dokumentace pro výběr zhotovitele Dokumentace pro výběr zhotovitele jak vyplývá z názvu, slouží jako podklad pro výběrová řízení. Tato PD musí obsahovat souhrn údajů a informací, nutných ke tvorbě adekvátní nabídky potencionálního dodavatele (mj. specifikace zařízení, jejich počet, technické parametry apod.). Podrobnost je podobná s dokumentací pro stavební povolení, zvláštní pozornost je nutné věnovat tvorbě výkazu výměr - nesmí v něm být opomenuto nic, co by mohlo mít fatální vliv na kalkulace dodavatelů. U tendrů pro státní správu se nesmí uvádět výrobci zařízení, pouze technický popis zařízení. V této dokumentaci se nesmí vyskytovat variantní řešení a řešení daná nějakou podmínkou, požadavky musí být specifikovány jednoznačně! V různých částech dokumentace nesmí být uvedena odlišná řešení! Častým problémem v projektech je používání zastaralých materiálů nebo dokonce nevyráběných zařízení (např. svítidla) které nelze ocenit. e) Dokumentace pro provádění stavby (DPS), a realizační dokumentace Rozsah PD ve stupni DPS je jednoznačně určen v příloze 2 vyhl. 499/2006 Sb. V této podobě její zpracování může dle stavebního zákona požadovat stavební úřad. Takto není určena jako přímý podklad pro realizaci stavby ale je podkladem pro podrobnější rozhodování stavebního úřadu a kontroly na stavbě. Její variantou je realizační dokumentace. Její rozsah již není striktně regulován vyhláškou 499/06 ale určuje jej smlouva případně odvolávka na vyhlášku 499/06 Sb ve smlouvě. Upřesnění obsahu dokumentace je také uvedeno v ČSN ed.2 čl.132 (viz dále). Zpracování tohoto stupně je často zahrnuto do dodávky stavby a zpracovává jej zhotovitel stavby. Tato fáze je nejpropracovanější varianta projektu v průběhu příprav stavby. Požadavky na kvalitu a charakteristické vlastnosti stavby a instalovaných zařízení musí být jednoznačně určeny. Většinou je již znám okruh dodavatelů jednotlivých technologických celků, od nichž je možné získat konkrétní požadavky na napájení, resp. ovládání. Požadavky na obsah DPS dle vyhl. 499/2006 Sb příloha 2 stavební objekty: Zpracovává se na základě projektové dokumentace (DSP) zpracované dle 2 vyhlášky Silnoproudé rozvody A) Technická zpráva musí obsahovat: a) základní technické údaje elektroinstalace, např. napájecí napěťová soustava, způsob ochrany před úrazem elektrickým proudem, určení vnějších vlivů, 150

155 b) energetickou bilanci, rozdělenou na jednotlivé druhy spotřebičů a druhy sítí včetně instalovaného a soudobého příkonu, c) způsob měření spotřeby el. energie včetně případného technického řešení kompenzace, d) předpokládanou roční spotřebu elektrické energie na základě provozních hodin, e) způsob technického řešení napájecích rozvodů od napojení na rozvodnou síť (rozvody k hlavnímu a podružným rozváděčům a instalovaným zařízením a spotřebičům), f) způsob řešení náhradních zdrojů včetně zálohovaných rozvodů, g) popis technického řešení osvětlovací soustavy včetně ovládání, h) popis technického řešení zásuvkových okruhů, i) popis technického řešení napojení vzduchotechniky, chlazení, topných systémů, zdravotní techniky a požárních systémů na elektrickou energii včetně případného způsobu ovládání systémem MaR, j) popis technického řešení připojení požárních systémů, elektrické požární signalizace (EPS), elektrické zabezpečovací signalizace (EZS), kamerového systému (CCTV), měření a regulace (MaR) a jejich koordinace se silnoproudými zařízeními, k) popis technického řešení napojení technologických celků (slaboproudé systémy, výtahy,...), l) způsob uložení kabelového nebo jiného vedení vůči stavebním konstrukcím, m) popis způsobu a provedení uzemnění a hromosvodu včetně provedení uzemňovací soustavy. Součástí technické zprávy je i seznam technických norem, kterých bylo v PD použito a podle kterých je nutné provádět montáž. B) Výkresová část se skládá z následujících příloh (výkresů): a) silnoproudé rozvody a zařízení zakreslené do půdorysů v doporučeném měřítku 1:50 (v případě větších půdorysů v měřítku 1:100), b) schémata rozvaděčů v provedení jednopólovém; jsou-li obsaženy pomocné obvody, tak včetně liniových schémat, c) celkové blokové schéma hlavních napájecích rozvodů, doplněné o základní technické údaje o instalovaném a soudobém příkonu pro jednotlivé rozvaděče, dimenze vedení a zkratové údaje na jednotlivých rozvaděčích. Součástí výkresové části u staveb, které obsahují vazby na ostatní profese (např. MaR, EPS,...), může být rovněž blokové schéma pomocných ovládacích a signalizačních kabelů. Bleskosvody a) zdůvodnění a popis použitého jímacího zařízení, b) popis provedení svodů včetně vodivého spojení na uzemnění, c) popis a provedení uzemnění, d) popis použitých materiálů a jejich dimenzování, e) napojení různých kovových dílů nebo konstrukcí střechy k jímací soustavě, použití náhodných svodů, f) zdůvodnění typů bleskosvodů a rozmístění jímací soustavy, g) napojení na uzemňovací soustavu a popis zvolených materiálů, h) schéma napojení jímačů na uzemňovací soustavu, 151

156 i) propojení zemničů, dispoziční výkresy jímačů na střechách a návrh detailů, j) propojení kovových konstrukcí objektu, k) půdorys zastřešení s vyznačením všech podstatných součástí (jímačů, spojení, svodů, zemničů apod.) a součástí připojených na bleskosvod. Slaboproudá zařízení: Zahrnují telefonní rozvody, přípravu pro datovou, počítačovou síť (PC), domácí telefon (DT), rozvod televizního signálu (STA), pro elektronický zabezpečovací systém (EZS), kontrolu vstupu (AC), rozhlas, orientační a informační systém a kamerový systém (CCTV). A) Technická zpráva a) popis způsobu technického řešení ve smyslu požadavků na způsob a charakter rozvodů, b) způsob uložení kabelového vedení vůči stavebním konstrukcím, c) typy navržených zařízení, d) stanovení hlavního okruhu norem, které byly v dokumentaci použity a podle kterých je nutné provádět montáž, e) návrh na komplexní zkoušky, f) v případě revize stručný popis okruhů změn, kterých se daná revize týká. B) Výkresová část a) přehledné zakreslení veškerého zařízení do půdorysů v doporučeném měřítku 1:100 nebo 1:50, b) celková bloková schémata (přehledně zpracovaná) obsahující počet a logickou polohu jednotlivých koncových prvků, c) základní technické údaje, napájecí napěťovou soustavu, způsob ochrany, d) technické řešení ve smyslu požadavků na způsob a charakter rozvodů, e) uložení kabelového vedení vůči stavebním konstrukcím.. Další zařízení techniky prostředí (pokud se vyskytují) Jde např. o bazénové technologie, inteligentní budovy (automatizace), zařízení vertikální a horizontální dopravy a další. Zpracovávají se dle obecných zásad v členění na technickou zprávu, výkresovou část a výpočty v potřebném rozsahu. Požadavky na obsah DPS dle vyhl. 499/2006 Sb příloha 2 inženýrské objekty: Zpracovává se samostatně pro jednotlivé druhy inženýrských staveb a objektů: Napájecí a provozní rozvod silnoproudu A) Technická zpráva a) proudové soustavy a napětí, způsob napojení, počáteční a koncový bod provozních rozvodů, b) údaje o celkové maximální soudobé spotřebě a přehled spotřeb v jednotlivých proudových soustavách rozdělených podle napětí, instalovaný příkon, c) výsledky výpočtu zkratových proudů, řešení ochrany proti zkratu, d) řešení ochrany proti přetížení a proti nebezpečnému dotykovému napětí, e) úbytky napětí a kompenzace účinku, f) způsob uzemnění, g) zvláštní požadavky na obsluhu a chod zařízení za všech provozních stavů, 152

157 h) požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a na ochranu životního prostředí, i) popis řešení blokování, ovládání, měření a signalizace. B) Výkresová část a) přehledové schéma zapojení, b) jednopólová, případně vícepólová schémata rozvaděčů, c) schéma nebo tabulky vnějších spojů, vystihující zapojení jednotlivých zařízení s označením druhu a průřezu kabelů a vodičů, d) dispozice strojů a zařízení se zakreslením rozvodu silnoproudu, e) výkresy tras kabelových rozvodů. C) Seznam zařízení Specifikace zařízení s uvedením charakteristiky a parametrů v podrobnostech, umožňujících jednoznačné určení příslušného zařízení, a to v následujícím členění jednotlivých položek dodávek: a) rozvaděče, b) skříňky ovládací, přechodové, svorkovnicové, c) transformátory, d) případné další položky, e) soupis silových a ovládacích kabelů a vodičů s uvedením typu, průřezu a délky, způsobu zakončení a způsobu uložení, obsahující projekční značení kabelů v souladu s dispozičními výkresy a případně obvodovými schématy. f) Dokumentace skutečného provedení (SP) Zpracování a předání této dokumentace po dokončení stavby požaduje stavební zákon v 125.ost.6 Dokumentace (SP) je podmínkou pro provádění oprav, revizí a rekonstrukcí v průběhu užívání dotčené budovy. Podle rozsahu změn je buď realizační dokumentace přepracována nebo zhotovitel, případně ve spolupráci s projektantem, zakreslí změny do prováděcí dokumentace. V jednoduchých případech lze předat i pasport stavby dle stavebního zákona. Nutné podklady pro zpracování a obsah projektové dokumentace objektu, ČSN část 132 Navrhování V ČSN části 132 jsou uvedeny základní obecné požadavky na navrhování elektrických instalací. V této normě není přímý odkaz na stupeň dokumentace ale z kontextu vyplývá, že se předpokládá dokumentace realizační. V částech až jsou uvedeny údaje, které musí být poskytnuty jako podklad pro návrh - projekt. Mimo jiné je zde uvedeno, že specifikace vnějších vlivů je podkladem projektu. Na základě této specifikace je vypracován ve spolupráci projektantem protokol o určení vnějších vlivů nebo je již vypracovaný protokol předložen jako podklad projektu. Projektant sám nemůže zpracovávat tento protokol, protože nezná podrobně situaci. Podkladem návrhu (projektu) je dle čl až mimo jiné: čl napětí a jeho odchylky, nejvyšší dovolený proud, impedance smyčky, 153

158 předpokládaný zkratový proud, čl údaje o spotřebě, jakékoli zvláštní podmínky, např výskyt harmonických, čl předpokládané vnější vlivy. Součástí návrhu (projektu) je čl až mimo jiné: čl a určení a dimenzování vodičů ze všech hledisek, způsob provedení instalace, čl až stanovení ochranných a spínacích přístrojů, určení nouzového vypnutí, čl a čl uspořádání rozvodů vzhledem k zamezení škodlivých účinků, vhodné uspořádání pro montáž a pozdější údržbu, zjištění přístupu pro zkoušení opravy a revize, čl konstatuje, že každé elektrické zařízení musí být dodáno s dokumentací. Projektování dle norem v přechodném období Při vydávaní norem s stanoveno přechodné období ve kterém platí původní i nově vydaná norma souběžně. Jeho účelem je plynulý přechod mezi verzemi. Při projektování je nutné používat novou normu ihned, nebo co nejdříve po vydání. Pokud je zpracována projektová dokumentace podle původní normy až v konci přechodného období, vznikají při předávání díla provedeného podle ní často problémy. V případě, že je dílo provedené podle staré normy dokončeno až po konci přechodného období nemusí odpovídat normám platným v době předávání a nelze vydat revizi s kladným výsledkem. Způsoby kreslení a značky pro schéma, databáze značek pro programy CAD V každém elektrotechnickém schématu jsou komponenty a části systémů znázorněny svými schématickými značkami a funkční vztahy čarami. Pro optimální funkci schématu je nutná jeho srozumitelnost a především jednoznačnost. A právě kvůli srozumitelnosti se ustálil soubor značek, jichž se využívá v každodenní projektantské praxi. Pro kreslení schémat v dokumentaci je stále platná ČSN z IX/1981. Ta obecně specifikuje základní pravidla kreslení. Vzhledem k době vydání ale nepočítá s tvorbou dokumentace digitálně. Pravidla pro zhotovování dokumentů v elektrotechnice (schémat a výkresů v digitální formě) stanoví ČSN EN ed 2 (2007) Tato norma uvádí např: Modul M má pro papírové dokumenty hodnoty v mm: 1,8 (2,0), 2,5 mm, 3,5 mm 5 mm7 mm14 mm 20 mm Dokumenty uvádějící obrázky nebo schémata na papíru mají mít pro účely odkazů síť10m, 16M nebo 20M. Síť svisle a vodorovně nemusí být stejná Orientace značek ve schématu by měla být svisle, čáry se nemají křížit 154

159 V části 8 jsou uvedeny příklady řešení výkresů. v čl.8.1 jsou příklady výkresů kabelových tras, světelné instalace atd. v čl.8.3 se uvádí doporučené označení umístění: o H vodorovně komponenty vedle sebe o V svisle o F zapuštěné (pod omítkou) o S na povrchu o B v podlaze o T na stropě Význam komponentů se uvede v popisu V části 12 jsou příklady tvorby složených značek s výslovným upozorněním, že nepředepisují pouze navrhují grafickou podobu značky tímto způsobem. Příklady tvorby značky: vypínač teplotní elektromagnetický jistič účinek účinek vypínač teplotní elektromagnetický rozdílový jistič účinek účinek proud 155

160 Příklady použití značek: 156

161 Značení přístrojů ve schématech Referenční značení předepisuje použití písmen pro značení předmětů (přístrojů). Toto řešila původně ČSN EN , která byla nahrazena ČSN EN (2010) Průmyslové systémy, instalace a zařízení a průmyslové produkty Zásady strukturování a referenčního označování část 2: Třídění předmětů a kódy tříd V Odstavci 5.1 je Tabulka 1 stanovující písmenové označení přístrojů: Kód Popis Příklady B Detekce Detektory Měření Měřicí relé Měřicí transformátory proudu a napětí Polohový spínač Teplotní čidlo C Záznam Kondenzátory Ukládání Paměti Akumulátory E Osvětlování Svítidla Vytápění Elektrické ohřívače Ohřívače vody F Jištění Pojistky a jističe Chránění Chrániče Svodiče přepětí Kryty a stínění G Generování Generátor Baterie H Montáž Stroje Úprava materiálu K Spínání Stykače a relé Spojité regulování Regulátor M Pohánění Motor Akční člen, cívka P Poplach Signálky Zobrazování Zobrazovače Presentace Měřicí přístroje Tisk Zapisovače Q Otevírání Vypínač Odpojovač Motorový spouštěč R Blokování Tlumivka Omezování Odpor S Volba Ovladače Ovládání Klávesnice T Přeměna Převodník Zesilovač Anténa U Držení Izolátor W Vedení Kabel Přípojnice X Spojování Svorkovnice Konektor 157

162 Grafické značky pro schémata byly uvedeny v souboru ČSN EN Grafické značky pro schémata. Konkrétně pro elektrotechniku byly vydány (nyní již zrušené) části: ČSN EN Prvky značek, doplňkové značky a ostatní značky pro všeobecné použití, ČSN EN Spínací řídicí a jisticí zařízení, ČSN EN Stavební a topografické instalační výkresy a schémata. Prvky obsažené v těchto u nás vydaných částech ale nepokrývaly celou oblast elektrotechniky. Tyto normy byly jak v Evropě tak u nás zrušeny v r 2005 a byly nahrazeny databází IEC DB Grafické značky pro schémata Databáze IEC DB obsahuje grafické značky pro použití v elektrotechnických schématech. Je koncipována jako soubor listů popisujících jednotlivé grafické značky a jejich atributy. Pro veřejnost byla databáze zpřístupněna v září 2001 na předplatitelské bázi a obsahuje skoro 2000 značek. Jsou v ní zahrnuty části: Vodiče a spojovací zařízení. Základní pasivní komponenty. Polovodiče a elektronky. Výroba a přeměna elektrické energie. Spínací, ovládací a ochranná zařízení. Měřicí přístroje, světelné zdroje a signální zařízení. Telekomunikační přenos, spouštěcí a periferní zařízení. Architektonické a topografické instalační plány a schémata. ČNI vydal pro usnadnění práce s těmito databázemi Technickou normalizační informaci TNI Databáze grafických značek Komentář k databázi IEC DB a databázi IEC DB. Přístup do databáze je ale placený. V současné době jsou pravidla kreslení značek pro schémata stanovena normou ČSN ISO Grafické značky pro schémata, sestávající z patnácti samostatných částí. Pro elektrotechniku jsou využitelné části: Část 02: Značky všeobecného použití Uvádí značky pro např. pohyb, směr signálů atd. Část 04: Ovládače a související zařízení Uvádí značky např. pro ovladače, zpoždění funkce, elektromagnetické relé. Část 15: Instalační schémata a mapy sítí Uvádí značky např. pro čidla teploty atd. V tomto souboru ale nejsou zatím uvedeny běžné značky pro intalační schémata. 158

163 Požadavky na tvorbu značek pro digitální kreslení jsou uvedeny v ČSN EN ed2 (2007) Tvorba grafických značek používaných v technické dokumentaci prodůktů Při tvorbě značek je vhodné využít několika pravidel: značky jsou kresleny v mřížce s modulem M (v ČSN je použitá velikost modulu 2,5 mm a není závazná), čáry spojů ke značce se kryjí s čárami mřížky a končí v průsečíku čar rastru, délky stran pravoúhelníků a velikosti průměrů kružnic jsou voleny jako násobky 2M (popř. pro menší značky 1,5 x M, 1 x M a 0,5 x M), mezi čárami spojů se dodržuje vzdálenost nejméně 2M, vzájemné poměry rozměrů značek se mají při transformaci rozměrů (zmenšování, zvětšování) zachovat, ve schématu je vhodné kreslit všechny značky se stejným modulem, který se volí s ohledem na dobrou čitelnost schématu, četnost značek ve schématu a formát kreslicího listu, čáry mají být nejméně 0.18 mm široké a podle normy EN/IEC by měly mít tloušťku mm, pokud se ve výkresu použijí čáry s několika šířkami, potom poměr jejich šířek by měl být minimálně 2:1 (např. jedna čára je 0,25mm, druhá musí být min. 0.5mm, atd.), pokud se ve výkresu použijí čáry s několika šířkami, potom poměr jejich šířek by měl být minimálně 2:1 (např. jedna čára je 0,25mm, druhá musí být min. 0.5mm, atd.). Získávaní grafických značek pro schémata Značky je možno bezplatně stáhnou např. z CADfora na adrese: Forma zde uvedených značek není předpis Značky pro stejný předmět jsou někdy duplicitní Značky jsou zde uloženy včetně atributů. Není to ale norma, předpis. Základní dispozice rozvodů z hlediska požadavků požárních přepisů. Výpočet požárního zatížení od kabelů vedených místnostmi s trvalým pobytem osob. V posledních letech se stávají požadavky požární bezpečnosti určujícím kriteriem při volbě kabelových tras i typu kabelů samotných. Důležitým předělem se stalo vydání vyhl. 23/2008. Tím, že uvádí požadavky norem řady ČSN 73 08xx se tyto normy stávají zcela závazné. Po vydání této vyhlášky byla novelizována většina norem řešící požární bezpečnost staveb, tj. normy: ČSN (2009) společná ustanovení ČSN (2009) nevýrobní objekty ČSN (2010) výrobní objekty ČSN Z1 (2010) společné prostory ČSN (2010) budovy pro bydlení ČSN (2009) kabelové prostory ČSN (2011) podmínky pro návrh EPS 159

164 Kontrola množství kabelů procházející volně prostory s trvalým pobytem osob. Ve vazbě na tyto normy je nutno upozornit na důležitý aspekt při volbě kabelových tras uvnitř objektů. ČSN čl říká, že pokud je vedena kabelová trasa přes místnost, která: a) není požárně odvětraná, b) nachází se v ní více osob, než jedna na plochu 10m 2, a dále: a) kabely nesplňující alespoň požadavky třídy reakce na oheň B 2 ca s1d0, b) jsou uloženy volně (t.j i nad podhledem bez požární odolnosti) i když napájí jen zařízení nesloužící protipožárnímu zabezpečení pak je nutno kontrolovat, jestli objem hořlavých částí elektrických rozvodů v místnosti není větší než 0,2kg/m 3. Pokud je místnost shromažďovacím prostorem je hodnota 0,1kg/m 3. Dle ČSN Čl nemusí se započítávat kabely B2 CA a B1 CA. Koordinace tras a souběh s vedením informačních technologií dle ČSN EN Tato norma mimo jiné v kapitole 6 nově stanovuje odstup tras kabelů informačních technologií a tras kabelů silových. Obecně tak již neplatí jednotný požadavek odstupu 200 mm, bez ohledu na proud a počet kabelů v trase. Zjednodušeně lze vzdálenost definovat takto: UTP5,6 CYKY 1f, 1-3 obvody, do 20A bez přepážky UTP5,6 CYKY 1f, 1-3 obvody, do 20A s ocel. neperfor. přepážkou FTP5,6 CYKY 1f, 1-3 obvody, do 20A bez přepážky 2cm 0cm 1cm Každá další fáze, každé další 3 obvody, každých 20A navíc - násobek x2. např: UTP5,6 CYKY 3f, 1-3 obvody, do 20A bez přepážky UTP5,6 CYKY 3f, 1-3 obvody, do 40A bez přepážky FTP5,6 CYKY 3f, 1-3 obvody, do 20A bez přepážky 6cm (2x3) 12cm (2x3x2) 3cm (1x3) Výše uvedené hodnoty platí pouze pro napájení lineárních zátěží. Pro nelineární (zářivky, neony, výbojky, nemocnice) platí min. 13cm. Pro obloukové svářečky 80cm. U žlabů je vhodné volit pokud možno neperforované žlaby, s vysokými boky (nebo s víkem) a celou trasu spojovat bez přerušení, například ve zdi. Informace k základnímu programovému vybavení pro projektování Pro projektování je využíváno velké množství programového vybavení. Základem jsou kreslicí CAD programy. Kreslicí programy používané pro elektrotechniku fungují ve více úrovních: a) Kreslicí program pro obecné použití. b) Nadstavba obecného programu specializovaná pro elektrotechniku. c) Kreslicí program na jádru AutoCADu určený pro elektrotechniku. 160

165 Vybrat nejlepší program je velký problém. Nejlepší program vlastně neexistuje. Každý projektant má své představy o práci. Někdo raději používá obecné kreslicí programy kde není omezován ale všchny výpočty v rozvaděči musí provádět ručně a po nakreslení musí výpis mateiálu provádět také ručně. Někdo raději používá specializované programy, které mnoho činností provádí automaticky ale zato je nutno dodržovat omezení a hlavně před začátkem práce je nutno provést podrobné zadání a nastavení. Nejlepší je vyzkoušet si demo verzi. ad.a) Jestliže ještě donedávna byl jediným standardem AutoCAD, pro elektroprojektanty většinou ve verzi LT, dnes jsou k dispozici kreslicí programy na jádře AutoCADu v cenách podstatně příznivějších. Jako příklady je možno uvést: původní AutoCAD viz ProgeCAD viz BricsCAD viz InteliCAD viz Části b) a c) někdy splývají, protože nadstavba je dodávána společně se základním programem. Ale naopak nadstavba pro svoji práci potřebuje základní program, který je přeba zakoupit samostatně. To v propagačních materiálech někdy zaniká. Existují dvě katergorii CAD programů pro elektrotechniku: a) pro kreslení rozvaděčů provádí i dimenzování vývodů b) pro kreslení rozvodů do stavebních půdorysů Výstupem obou druhů programů je výpis přístrojů. ad.b) Příkladem nadstaveb je např: CADELEC a ElproCAD - nadstavby AutoCADu EIProCAD nadstavba BricsCADu ad.c) Příklady samostatných programů postavených přímo na AutoCAD jádru jsou: AutoCAD ecscad PC/schematic plně dodržuje požadavky na kreslení dle EN Powerdistribution Dále je pro práci projektanta vhodné, ne-li nezbytné využívat další programy pro výpočty, které jsou často volné nebo za velmi příznivé ceny. Jako příklad: Osvětlení WILS Denní a kombinované osvětlení Wals Oslunění prostor SunLiS Dimezování Sichr Výpočet odstupů dle ČSN a naplnění kabelových žlabů NexansToolkit Pro výpočet rizika dle ČSN EN lze použít: a) LPSDesigner-rizika b) Kniška-Analýza rizik c) DEHNsupport 161

166 Obecně pro návrh hronmosvodů je zdarma soubor programů na adrese Obsahuje programy pro: a) výpočet dostatečné vzdálenosti mřížová soustava, zemnění B, b) výpočet dostatečné vzdálenosti hřebenová soustava, zemnění B, c) výpočet dostatečné vzdálenosti hřebenová soustava, zemnění A, d) Průvěs valivé koule mezi 2/4 jímači, e) posun valivé koule mezi dvěma jímači rovnoběžně se zemí, f) výpočet ochranného úhlu, g) výpočet ochranného prostoru uprostřed mezi 2 jímači, h) výpočet sběrné plochy budov, i) výpočet sběrné plochy inženýrské sítě. Zde uvedené příklady jsou jen ukázkou několika z mnoho užitečných programů. 162

167 Přepínače sítí Ing. Mgr. Jiří Kůs ELEKTROKOMPONENTY AZ s.r.o. V průmyslu ale i v civilním sektoru existuje řada aplikací, kde je nutné zajistit nepřerušené napájení elektrickým proudem pro případy výpadku hlavní elektrické sítě. Může se jednat o technologie, kde zastavení výroby i na krátkou dobu přináší obrovské ztráty, nebo provozy typu nemocnic, rizikových pracovišť či zemědělských farem, kde při výpadku elektrického proudu hrozí ohrožení lidských životů nebo úhyn velkého počtu užitkových zvířat. Řešením tohoto problému je nasazení systémů vzájemného záskoku zdrojů, kde přepínače umožňují přepnutí mezi normálním a záložním zdrojem a zároveň brání jejich současnému připojení. Typickým případem bývá přepínání mezi síťovým napájením a napájením z dieselového motorgenerátoru. V takovém případě se jako technické řešení zpravidla používá automatická řídící jednotka, která monitoruje přítomnost napětí na hlavní síti a v případě výpadku, který splňuje předem nastavená kritéria, sama rozběhne a následně přifázuje motorgenerátor. Po obnovení hlavního napájení přepne opět nazpět a zastaví motorgenerátor. V případě, že řešíme pouze vlastní přepnutí mezi dvěma sítěmi, použijeme přepínač sestavený z dvou výkonových odpínačů. Musíme se pouze rozhodnout, zda bude obsluha přepínač ovládat ručně nebo dálkově. V druhém případě je pak technickým řešením přepínač sítí s motorovým pohonem. V dalším textu se budeme podrobně věnovat jednotlivým variantám přepínání sítí s použitím přístrojů firem Tecnoelettra, Technoelectric a Katko. 163

168 1. PŘEPÍNÁNÍ SÍTÍ S JEDNOTKOU PRO AUTOMATICKÉ ŘÍZENÍ MOTORGENERÁTORU Firma Technoelecttra, zavedený italský výrobce systémů pro záskoky napájení, nabízí ve svém sortimentu univerzální jednotku TE808 pro automatické a manuální řízení motorgenerátorů. Jednotka TE808 se vyrábí ve 4 provedení : Silver Gold Titanium Platinum. Tato provedení se od sebe liší komfortem výbavy a některými funkcemi. test a vypnuto na ovládacím panelu vedle displeje. V podstatě se dá říci, že zlatou střední volbou pro naprostou větinu aplikací bude T808 GOLD. Od ekonomického typu SILVER se liší vlastními klávesami pro volbu manuálního a ručního ovládání, klávesou Jednotka T808 TITAN je určena pro aplikace, kde se požaduje komunikace a přenos naměřených parametrů. Nabízí komunikaci po sběrnici s protokolem Can Bus, má výstup RS485 a alarmové výstupy pro signalizaci nestandardních stavů. 164

169 Pokud máme aplikaci, kde se požaduje funkce synchronizace sítí, pak je řešením nasazení jednotky TE808 PLATINUM. U ní nalezneme všechny typy synchronizačních systémů: synchronizace mezi generátory, mezi generátorem a hlavní napájecí sítí, synchronizace dynamická, progresivní, sdílení zátěže nebo maxima. Společnou charakteristikou všech čtyř modelů T808 je vysoká odolnost vůči vlivům okolí. Čelní panel s obrazovkou je vodotěsný (stupeň krytí IP65). Jednotka je plně funkční při teplotách okolí od -30 až do +70 C. Jednotky T808 jsou navíc otestované metodu HALT (Highly Accelerated Life Test, velmi zrychlený test životnosti). Pomocí metody HALT se testuje odolnost přístrojů vůči extrémním změnám teplot a zároveň výrazným vibracím, to vše za plného provozu. Jednotka T808 fungovala spolehlivě v teplotním rozsahu 60 C až +120 C při změně teploty 60 C/min a při zatížení vibracemi 30g. 165

170 Kromě toho je T808 otestována podle norem na elektromagnetickou kompatibilitu a lze instalovat v obytných a obchodních komplexech. Důležitou vlastností jednotky T808 jsou široké možnosti komunikace a přenosu dat. Tecnoelettra nabízí snadný systém dálkového řízení, u TE808 je vše automatické. Pomocí modemu GSM přístroj odešle na 5 telefonních čísel textovou zprávu s alarmovým hlášením. Dálkové monitorování a řízení jednotky lze realizovat pomocí sítě Ethernet, přes rozhraní RS485 nebo CanBus. K jednotce T808 se dodává vlastní monitorovací software. Počítač je možné připojit i do USB vstupu na jednotce. 2. PŘEPÍNÁNÍ SÍTÍ VÝKONOVÝMI ODPÍNAČI S MOTOROVÝM POHONEM Vlastní fyzické přepínání mezi hlavní sítí a záložním zdrojem ovládané dálkovým signálem je možné realizovat několika způsoby: dvěma stykači, dvěma jističi s motorovým pohonem nebo dvěma výkonovými odpínači s motorovým pohonem. Důležité je zajistit, aby nenastala situace současného připojení sítě a záložního zdroje. Vzhledem k jednotlivým koncepcím řešení by k tomuto nebezpečnému stavu za určitých okolností mohlo dojít u aplikace stykačů nebo jističů. V praxi se to proto řeší použitím speciálního vzájemného mechanického blokování. Naproti tomu u kompletu přepínače sítí s výkonovými odpínači zajišťuje funkci vzájemného blokování přímo přepínací mechanismus, jedná se tedy o bezpečnější řešení. Zároveň je tato volba zpravidla výhodnější i ekonomicky: vysoká vypínací schopnost obdobná jako u jističů a přitom nižší cena na úrovni stykačového řešení. Firma Technoelectric je výrobcem třípólových a čtyřpólových přepínačů sítí CMO s motorovým pohonem. Řadu tvoří 14 velikostí odpínačů ve jmenovitých proudech od 160A až do 3150A. 3- a 4-pólové přepínače se dále dělí na typové provedení CS, kde jsou dva výkonové odpínače v kompletu přepínače umístěny vertikálně nad sebou, a provedení CO s horizontálním řazením výkonových odpínačů vedle sebe. 166

171 U vertikálního provedení CS je možné ještě volit mezi různými variantami podle napájecího napětí : MSX (24VDC), MSX1 (12VDC), MSY (220V AC). Horizontální provedení CO je multinapěťové s označením MS (24VDC, 110/220/380 VAC). Přepínače pro jiná napájecí napětí se dodávají na zakázku. Motorizovaný přepínač se skládá z dvou výkonových odpínačů Visualcompact mechanicky propojených přepínacím mechanismem a motorového pohonu. Vlastní přepínání pod zátěží (AC22, AC23) se děje mezi pozicemi 1, 0, 2 elektricky pomocí motorového pohonu nebo manuálně (nouzové přepnutí), možné je i přímé přepnutí z polohy 1 do polohy 2 a naopak. Na čelním panelu motorového pohonu je digitální indikace polohy na displeji a současně i mechanický indikátor (verze MS). Z bezpečnostních důvodů lze uzamknout přepínač visacím zámkem, čímž je znemožněná jakákoliv mechanická nebo elektrická operace. Dále je na přístroji přepínač se zámkem pro volbu elektrického nebo ručního ovládání (verze MS). Jednotlivé polohy 1, 0 a 2 také signalizují výstupní přepínací kontakty, které lze použít k externí signalizaci aktuálního stavu přepínače. Vlastní přepnutí z polohy 1 do 2 nebo opačně je velmi rychlé. Pohybuje se od 1,8 do 3,8 sekundy, v závislosti na velikosti odpínačů (1,8 sekundy přepínač 500A, 3,8 sekundy přepínač 3150 A). Logika dálkového ovládání přepínače se volí pomocí mikropřepínače na zadní straně pohonu, kde jsou také všechny svorkovnice. Lze zvolit ovládání impulzem (min. 150 ms) nebo trvale sepnutým kontaktem. K přepínačům řady CMO se dodává jako příslušenství několik typů propojovacích můstků a ručních ovládacích pák. 167

172 3. RUČNÍ PŘEPÍNÁNÍ SÍTÍ VÝKONOVÝMI ODPÍNAČI Vedle výše uvedeného existuje celá řada aplikací, kde se nejedná o záskokové napájení při výpadku hlavní sítě a není tudíž nutné dálkové ani automatické přepínání sítí. Jedná se o pouhou volbu napájení z jednoho nebo druhého zdroje při jmenovitých velikostech proudu zpravidla řádově v desítkách Ampér. Finská firma KATKO nabízí pro takové použití několik variant ručního přepínače sítí: Nejnovějším řešením uvedeným na trh v loňském roce je sada KU3/4P VV. Pomocí ní a s použitím řady výkonových odpínačů KU je možné sestavit buď 3- nebo 4 pólový přepínač sítí A v AC- 22/ (16-80A AC22/23 690V). Sada má velmi kompaktní design a instalace je jednoduchá, Ovladač lze zvolit v černém nebo červeném provedení. Klasickým řešením přepínače sítí v sortimentu KATKO jsou sady VV 1-2 a VV pro výkonové odpínače řady KU nebo VKA, které umožňují vytvoření 3- nebo 4-pólového přepínače sítí A v AC-22/ (16-80A AC22/23 690V). Sada je kompatibilní i s uzamykatelnými pákami LK11 a LK12. V případě požadavku 2-, 3- nebo 4-pólového přepínače sítí ve skříni s vysokým krytím je v sortimentu KATKO velmi kompaktní řada TKM 16-40A, polykarbonát, IP66, rozměry 96,4x130,4x106mm. Standardním řešením 2-, 3- nebo 4-pólového přepínače sítí ve skříni je řada. KEM VV A (polykarbonát) KEA VV A (hliník) Všechny typy skříní jsou UV stabilní, vhodné pro chemicky znečistěné prostředí, snášejí extrémní teploty okolí v rozsahu -20 až 60 C (80 C). Závěrem lze tedy konstatovat, že s přístroji firem Tecnoelettra, Technoelectric a Katko je možné uspokojivě vyřešit široké spektrum požadavků na přepínání dvou sítí. Od automatického řízení záskoku se spuštěním záložního motorgenerátoru, přes dálkové ovládané přepínače velkých výkonů až po malé kompaktní přepínače pro ruční přepínání dvou nezávislých zdrojů elektrické energie. Přístroje jsou výkonné, rychlé a nadstandardně odolné nepříznivému vlivu prostředí a klimatickým podmínkám. 168

173 Požadavky na Rozváděče nízkého napětí z hlediska montáže, výroby a kontroly Ing. Jiří Sluka inspektor elektrických zařízení TIČR pobočka Ústí n. L. Ing. Vladimír Macháček inspektor elektrických zařízení TIČR pobočka Ústí n.l. Při rozhodování se o výběru tématu přednášky se vždy snažíme zvolit tématiku, která je aktuální, ať už z hlediska požadavků nových norem, nebo proto, že tématika námi vybraná je časové aktuální a pracovníci v elektrotechnice se s ní setkávají na každém kroku. Právě touto tématikou jsou rozváděče nízkého napětí (dále jen rozváděče nn) a to zejména jejich montáž, výroba a kontrola před uvedením do provozu (na trh), ale i během provozu. Za základní české technické harmonizované normy zabývající se problematikou rozváděčů lze považovat tyto normy: ČSN EN ed. 2 Typově zkoušené a částečně typově zkoušené rozváděče. Souběžně s touto normou platí ČSN EN z října 2010, která tuto normu zcela nahradí od ČSN EN ed. 2 Zvláštní požadavky na přípojnicové rozvody ČSN EN Zvláštní požadavky pro rozváděče nn určené k instalaci do míst přístupných laické obsluze ČSN EN ed. 2 Zvláštní požadavky pro staveništní rozváděče (ACS) ČSN EN ed. 2 Zvláštní požadavky na rozváděče distribuční soustavy ČSN EN Prázdné skříně pro rozváděče nn - Všeobecné požadavky ČSN EN Rozváděče nn Ochrana před úrazem elektrickým proudem Ochrana před neúmyslným přímým dotykem nebezpečných živých částí ČSN EN Rozváděče nízkého napětí Část 2: Výkonové rozváděče 169

174 Každá z norem je specifická a zabývá se určitou skupinou rozváděčů a jejich využití. Přednáška je zaměřena na praktické uplatnění těchto norem, především na: 1. montáž a výroba z hlediska legislativy a praxe, 2. obsah zkoušek, 3. používané přístroje, 4. prohlášení o shodě + štítek. V praxi se setkáváme hlavně s problémy aplikace výše uvedených norem do praxe a zejména z neznalostí legislativy, ze které všechny další normativní požadavky vycházejí. Jelikož je rozváděč považován za výrobek je nutné, aby výrobci dodržovali ustanovení zákona č. 22/1997 Sb. O technických požadavcích na výrobky, kde jsou uvedeny požadavky na výrobky uváděné na trh. V závislosti na tento zákon musí výrobce při výrobě dodržovat požadavky NV č. 17/2003 Sb. Kterým se stanoví technické požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí. Pro účely tohoto nařízení se za elektrické zařízení nízkého napětí považuje jakékoliv zařízení určené pro použití v rozsahu jmenovitých napětí od 50 V do 1000 V pro střídavý proud a jmenovitých napětí od 75 V do 1500 V pro stejnosměrný proud. Elektrické zařízení může být uvedeno na trh pouze tehdy, splňuje-li technické požadavky uvedené v příloze č. 2 k tomuto nařízení vlády. Jak je zřejmé z NV č.17/2003 Sb. platí pouze pro zařízení (rozváděče) nn, nikoliv pro zařízení nad 1kV. Bohužel v praxi se setkáváme i s případy, že rozváděče na 1kV, jsou výrobci označovány značkou CE. Označení CE, lze umístit pouze na výrobek, který splňuje požadavky, všech technických předpisů (nařízení vlády), ale pro zařízení s napětím nad 1kV, žádné takový technický předpis neexistuje. Výrobci vědí, že na výrobek musí dle zákona č. 22/1997 Sb. vydat ES prohlášení o shodě, ale již neví, která nařízení vlády, zabývající se danou kategorií výrobku mají v tomto Prohlášení o shodě uvádět. V praxi se setkáváme často s tím, že prohlášení o shodě pro nový výrobek obsahuje nařízení vlády, která již třeba 10 let neplatí. ES prohlášení o shodě musí obsahovat: identifikační údaje o výrobci nebo zplnomocněném zástupci (u fyzické osoby jméno a příjmení a trvalý pobyt nebo místo podnikání, u právnické osoby název nebo obchodní firmu a její sídlo), identifikační údaje o podepsané osobě oprávněné jednat jménem výrobce nebo zplnomocněného zástupce, popis elektrického zařízení, odkaz na harmonizované normy, odkazy na specifikace, s nimiž je prohlašována shoda, pokud byly použity, poslední dvojčíslí roku, v němž bylo elektrické zařízení opatřeno označením CE. Je velmi důležité důrazně připomenout, že výše uvedené požadavky se vztahují i pro výrobce, kteří si zakoupí prázdnou (plastovou) skříň, kterou osadí elektrickými a elektronickými prvky (jističi, pojistkami, svorkami, transformátory apod.) 170

175 Výroba rozváděčů Každý výrobce rozváděčů musí mít i patřičné živnostenské oprávnění. Výroba rozváděčů je považována z hlediska Živnostenského zákona za tzv. volnou živnost č.29. Tato živnost zahrnuje následující činnosti: Výroba elektronických součástek, elektrických zařízení a výroba a opravy elektrických strojů, přístrojů a elektronických zařízení pracujících na malém napětí (Výroba elektronických součástek, zejména žhavených nebo studených katod nebo fotokatodových elektronek nebo obrazovek, televizních obrazovek, snímacích elektronek, elektronických převáděčů a multiplikátorů mikrovlnných elektronek, přijímacích a zesilovacích výbojek nebo elektronek, diod, tranzistorů, tyristorů a podobných polovodičových prvků, polovodičových prvků citlivých na světlo včetně hradlových fotonek, instalovaných piezoelektrických krystalů, elektronických instalovaných obvodů a mikrosestav, monolitických integrovaných obvodů, hybridních integrovaných obvodů a elektronických mikrosestav v litých obvodech, mikromodulů, tištěných obvodů, elektrických kondenzátorů a odporů včetně reostatů a potenciometrů. Výroba rozvaděčů nízkého a vysokého napětí a elektrického zařízení pro spínání a ochranu elektrických obvodů nebo pro vytváření spojení do nebo uvnitř elektrického obvodu (zejména vypínačů, pojistek, omezovačů napětí, tlumičů proudových nárazů, zásuvek, zástrček, objímek, ovládacích panelů). Výroba vodičů, kabelů, lamel a jiných izolovaných vodičů zakončených nebo nezakončených přípojkami, kabelů z optických vláken pro přenos kódovaných dat pro telekomunikace, video a podobně. Výroba galvanických článků a baterií. Výroba antén. Výroba a opravy elektrických strojů a přístrojů a elektronických zařízení pracujících na střídavém napětí menším než 50 V nebo stejnosměrném napětí menším než 75 V. Výroba elektronického vybavení zejména pro silniční motorová vozidla a pracovní stroje. Pozn: Obsahem činnosti není montáž elektrických zařízení, výroba elektrických strojů a přístrojů pracujících na střídavém napětí vyšším než 50 V nebo stejnosměrném napětí vyšším než 75 V, výroba telekomunikačních zařízení a elektrických hraček. Na výrobu rozváděčů není nutné mít Oprávnění vydané od TIČR (dříve ITI Praha). Je nutné připomenout, že výrobce rozváděčů musí dodržovat všechna ustanovení technických předpisů a norem a mít i technické vybavení zaručující výrobu rozváděčů, dle technických požadavků. Pro výrobu rozváděčů se zejména používá, jako základní norma, ČSN EN ed. 2, která je tzv. českou technickou harmonizovanou normou. Tedy dle zákona č.22/1997 Sb. se jedná o přejatou evropskou normu, která platí pro rozváděče nízkého napětí (typově zkoušené rozváděče (TTA) a částečně typově zkoušené rozváděče (PTTA), jejichž jmenovité napětí nepřesahuje V AC při kmitočtech do Hz nebo V DC. Tato norma platí také pro rozváděče obsahující řídicí a nebo výkonová zařízení, jejichž kmitočty jsou vyšší. V tomto případě budou platit příslušné doplňující požadavky. Norma dále platí pro stabilní a mobilní rozváděče kryté i nekryté a pro rozváděče určené pro 171

176 použití v souvislosti s výrobou, přenosem, rozvodem a přeměnou elektrické energie, i pro řízení elektrických spotřebičů. Norma také platí také pro rozváděče konstruované pro použití ve zvláštních provozních podmínkách, např. na lodích, v kolejových vozidlech, pro obráběcí stroje, zdvihací ústrojí nebo pro použití v atmosféře s nebezpečím výbuchu, a pro použití v domácnosti (s nekvalifikovanou obsluhou), pokud jsou splněny příslušné specifické požadavky. Pozor, norma neplatí pro jednotlivé přístroje a součásti v samostatném krytu, jako jsou spouštěče motorů, pojistkové spínače, elektronická zařízení atd., odpovídající příslušným normám. Základním účelem této normy je stanovit definice, provozní podmínky, konstrukční požadavky, technické charakteristiky a zkoušky pro rozváděče nn. Základní definice: Pro pochopení problematiky rozváděčů je nutné znát ustanovení základních definic, a také se jimi řídit. Pro ilustraci uvádíme některé z nich: rozváděč nn (rozváděč) (low-voltage switchgear and controlgear assembly (assembly)): kombinace jednoho nebo více spínacích přístrojů nn spolu s přidruženým řídicím, měřicím, signalizačním, ochranným, regulačním zařízením atd., za jejíž úplné sestavení je odpovědný výrobce, včetně všech vnitřních elektrických spojů, mechanických vazeb a konstrukčních částí POZNÁMKA 1: Součásti rozváděče mohou být elektromechanické nebo elektronické. POZNÁMKA 2: Z různých důvodů, např. dopravních nebo výrobních, mohou být určité montážní operace provedeny mimo závod výrobce. typově zkoušený rozváděč nn (TTA) (type-tested low-voltage switchgear and controlgear assembl): rozváděč nn odpovídající stanovenému typu nebo sestavě bez odchylek od typového provedení, u kterého je prokázáno, že odpovídá této normě, které by mohly mít podstatný vliv na jeho vlastnosti. POZNÁMKA 1: Z různých důvodů, např. dopravních nebo výrobních, mohou být určité montážní operace provedeny mimo závod výrobce TTA. Takový rozváděč je považován za TTA za předpokladu, že montáž je provedena v souladu s předpisy výrobce tak, že je zajištěna shoda stanoveného typu nebo sestavy s touto normou, včetně vyhovění příslušným výrobním kusovým zkouškám. částečně typově zkoušený rozváděč nn (PTTA) (partially type-tested low-voltage switchgear and controlgear assembly): rozváděč nn obsahující jak uspořádání typově zkoušená, tak i typově nezkoušená, za předpokladu, že uspořádání typově nezkoušená jsou odvozena (např. výpočtem) od uspořádání typově zkoušených, která vyhověla příslušným zkouškám. hlavní obvod (rozváděče) (main circuit (of an assembly)): všechny vodivé části rozváděče zařazené do obvodu, který je určen k přenosu elektrické energie [IEV ]. 172

177 řídicí a pomocný obvod (rozváděče) (auxiliary circuit (of an assembly): všechny vodivé části rozváděče zařazené do obvodu (jiného než hlavního), určené pro ovládání, měření, signalizaci, regulaci. přípojnice (busbar): vodič o malé impedanci, ke kterému může být samostatně připojeno několik elektrických obvodů. hlavní přípojnice (main busbar): přípojnice, ke které může být připojena jedna nebo několik distribučních přípojnic a/nebo přívodních a vývodních jednotek. distribuční přípojnice (distribution busbar): přípojnice, patřící do jednoho pole, která je připojena k hlavní přípojnici a ze které jsou napájeny vývodní jednotky. Konstrukční jednotky rozváděčů: pole (section): svisle oddělená konstrukční jednotka rozváděče, oddíl (sub-section): vodorovně oddělená konstrukční jednotka v rámci jednoho pole, prostor (compartment): uzavřené pole nebo uzavřený oddíl s výjimkou otvorů pro vzájemné propojení, ovládání nebo ventilaci, přepravní jednotka (transport unit): část rozváděče nebo úplný rozváděč vhodný pro přepravu bez demontáže, odnímatelná část (removable part): část, která může být z rozváděče úplně vyjmuta a znovu vrácena na své místo, i když obvod, k němuž je připojena, může být pod napětím, výsuvná část (withdrawable part): odnímatelná část, která může být přesunuta z pracovní polohy do odpojené polohy a do zkušební polohy, pokud existuje, přičemž zůstává mechanicky spojena s rozváděčem. Rozváděč se může skládat z jednotek, jako jsou: přípojnicové rozvodné jednotky s odbočovacími zařízeními nebo bez nich; jednotky pro změnu sledu fází, rozšiřovací nástavce, jednotky pro připojení pohyblivých přívodů, napájení a adaptéry; odbočovací jednotky. krytí (enclosure): část poskytující ochranu zařízení proti některým vnějším vlivům a ochranu před nebezpečným dotykem do krytí nejméně IP2X ze všech stran. kryt (cover): část vnějšího krytí rozváděče. 173

178 Zkratové proudy: zkratový proud (Ic) (obvodu rozváděče) (short-circuit current (Ic) (of a circuit of an assembly)): nadproud způsobený zkratem v důsledku poruchy nebo nesprávného zapojení v elektrickém obvodu; předpokládaný zkratový proud (Icp) (obvodu rozváděče) (prospective short-circuit current (Icp) (of a circuit of an assembly)): proud, který protéká při zkratování napájecích vodičů obvodu vodičem o zanedbatelné impedanci umístěným co nejblíže napájecích svorek rozváděče; omezený proud; průchozí proud (cut-off current; let-through current): maximální okamžitá hodnota proudu dosažená při vypínání spínacího přístroje nebo pojistky. POZNÁMKA: Tento pojem je zvlášť důležitý, jestliže spínací přístroj nebo pojistka působí tak, že se předpokládaného vrcholového proudu obvodu nedosáhne. Třídění rozváděčů nízkého napětí (nn) podle: funkce (přiřazených výrobcem), vnější konstrukce, mobilnosti, typu krytu, stupně ochrany krytem, způsobu montáže, např. pevné nebo odnímatelné části, opatření pro ochranu osob, formy vnitřního dělení, typů elektrických spojů funkčních jednotek, odolnosti proti korozi (specifikace zkoušek). Základní požadavky na provedení a konstrukci rozváděčů nízkého napětí: Mechanické provedení: Rozváděče musí být vyrobeny pouze z materiálů schopných odolávat mechanickým, elektrickým a tepelným namáháním i účinkům vlhkosti, které se pravděpodobně vyskytnou v běžném provozu. Ochrana proti korozi musí být zajištěna použitím vhodných materiálů nebo aplikací ekvivalentních ochranných vrstev na nechráněný povrch se zřetelem na předpokládané podmínky použití a údržby. Všechna krytí nebo mezistěny včetně prostředků pro blokování dveří, výsuvných částí atd. musí mít dostatečnou mechanickou pevnost, aby odolávaly namáhání, kterému mohou být vystaveny v běžném provozu. Přístroje a obvody v rozváděči musí být uspořádány tak, aby se usnadnilo jejich ovládání a údržba a současně byla zajištěna nezbytná bezpečnost. Vzdušné vzdálenosti a povrchové cesty: Přístroje tvořící součást rozváděče musí mít vzdálenosti odpovídající požadavkům příslušných specifikací a tyto vzdálenosti musí být zachovány v normálních pracovních podmínkách. Při uspořádání přístrojů v rozváděči musí být dodrženy specifikované povrchové cesty a vzdušné vzdálenosti nebo impulsní výdržná napětí se zřetelem na příslušné pracovní podmínky. U holých živých vodičů a ukončení (např. přípojnice, 174

179 spoje mezi přístroji, kabelová oka) musí povrchové cesty a vzdušné vzdálenosti nebo impulsní výdržná napětí odpovídat nejméně vzdálenostem předepsaným pro přístroje, se kterými vodiče bezprostředně souvisejí. Kromě toho mimořádné podmínky, jako je zkrat, nesmí trvale snížit vzdušné vzdálenosti nebo dielektrickou pevnost mezi přípojnicemi a/nebo jinými spoji, než jsou kabely, pod hodnoty stanovené pro přístroje, se kterými jsou bezprostředně spojeny. Povrchové cesty dvojité izolace jsou součtem základní a přídavné izolace, které tvoří systém dvojité izolace. Svorky pro připojení vnějších vodičů: Výrobce je povinen uvést, zda jsou svorky vhodné pro připojení měděných nebo hliníkových vodičů nebo vodičů z obou materiálů. Svorky musí umožňovat připojení vnějších vodičů takovými prostředky (šrouby, konektory), které zajišťují zachování potřebného kontaktního tlaku odpovídajícího jmenovitému proudu a zkratové odolnosti přístroje a obvodu. V mnoha případech výše uvedené údaje v návodech výrobců chybí, a bohužel se v praxi setkáváme i s tím, že pod jednu svorku se neoprávněně připojí dva vodiče. Ve výjimečných případech jsou tyto vodiče z různých materiálů (např. Cu, Al). Většinou se jedná o neautorizované zásahy v průběhu provozu, ale již jsme se setkali i s případem, že toto provedl i výrobce rozváděče. V případě, že neexistuje zvláštní dohoda mezi výrobcem a odběratelem, musí svorky umožnit připojení měděných vodičů a kabelů v rozsahu od nejmenších do největších průřezů odpovídajících příslušnému jmenovitému. Požadavky na maximální a minimální průřezy měděných vodičů, lze nalézt v tabulce A.1 ČSN EN ed.2. Tam, kde se používají hliníkové vodiče, jsou svorky, které jsou určeny maximální průřezy měděných vodičů, dle zmiňované tabulky, obvykle dostatečně dimenzovány. Pokud není mezi výrobcem a uživatelem dohodnuto jinak, musí svorky pro střední vodič ve třífázových obvodech se středním vodičem umožňovat připojení měděných vodičů, které mají proudovou zatížitelnost rovnou poloviční proudové zatížitelnosti fázového vodiče s minimálním průřezem 10 mm 2, přesahuje-li velikost fázového vodiče 10 mm 2 ; rovnou plné proudové zatížitelnosti fázového vodiče, je-li velikost fázového vodiče menší než 10 mm 2 nebo rovná 10 mm 2. Případné svorky pro připojení vstupujících a vystupujících středních, ochranných a PEN vodičů musí být umístěny v blízkosti svorek příslušných fázových vodičů. Tyto svorky musí být umístěny tak, aby byly při běžné činnosti lehce přístupné. Otvory pro vstup kabelů, víkách atd. musí být navrženy tak, aby při správně instalovaných kabelech bylo dosaženo stanovených opatření chránících před nebezpečným dotykem a krytí. Pokud dochází k úpravám, např. plastových skříní, ve smyslu zřizování nových otvorů pro další vodiče, či zaslepení nepoužívaných otvorů, musí být zvoleny vhodné kabelové koncovky, ucpávky atd. tak, jak je stanoveno výrobcem. Svorky uvnitř rozváděče se značí dle požadavků ČSN EN ed.3. Se značením svorek bývají obecně v systému elektrické instalace problémy, a ne jinak tomu je i u rozváděčů nn, proto připomínáme základní požadavky na značení svorek. Nejčastějším způsobem označování svorek je použití barevného kódu. Dále lze použít grafické značky či písmeno - číslicového zápisu. Vždy výše uvedená značení musí být umístěna na příslušné svorce. Značení musí být provedeno vždy tak, aby nebyla možná záměna. 175

180 Kryt a stupně ochrany krytem: Stupeň ochrany krytem poskytovaný jakýmkoliv rozváděčem před dotykem živých částí, vnikáním cizích těles a kapalin je označen pomocí tzv. IP kódu (dle ČSN EN 60529). Pro rozváděče vnitřního provedení není požadována ochrana před vniknutím vody, přednostně se používají tato označení IP: IP00, IP2X, IP3X, IP4X, IP5X. Stupeň ochrany krytem, krytého rozváděče, musí být nejméně IP2X po instalaci v souladu s předpisy výrobce. Pro rozváděče venkovního provedení, které nemají žádnou doplňující ochranu, musí být druhá charakteristická číslice nejméně 3, (ochrana před kropící vodou - déšť). Výrobce musí také stanovit stupeň (stupně) ochrany krytem před nebezpečným dotykem živých částí, vniknutím pevných cizích těles a kapalin za podmínek vyžadujících přístupnost vnitřních částí rozváděče v provozu pro pověřené osoby. Liší-li se stupeň ochrany krytem některé části rozváděče, např. na čelním panelu od stupně ochrany hlavní části, musí výrobce uvést stupeň ochrany krytem této části zvlášť, například: IP00, čelní panel IP20. Používají-li se rozváděče venkovního provedení nebo kryté rozváděče vnitřního provedení v místech s vysokou vlhkostí a s teplotami měnícími se v širokých mezích, musí se vhodným opatřením (ventilací a/nebo vnitřním vytápěním, odvodňovací otvory) zabránit škodlivé kondenzaci uvnitř rozváděče, současně však musí být dodržen stanovený stupeň krytí. Pozn: Při výrobě rozváděčů by měl výrobce vždy myslet i na to, že je nutné zabezpečit i přirozené odvětrávání a chlazení uvnitř instalace, prakticky lze toto zabezpečit tím, že bude zvolena dostatečně prostorná skříň pro osazení ovládacích prvků a elektroniky uvnitř rozváděče Oteplení: Meze oteplení platí vždy střední teploty okolního vzduchu nižší nebo rovné 35ºC. Oteplení prvku nebo části je rozdíl mezi teplotou tohoto prvku nebo části měřenou a teplotou okolního vzduchu rozváděče. Pro měření teplot musí být použity termoelektrické články nebo teploměry. Pro vinutí musí být obecně použita metoda měření teploty změnou odporu. Pro měření teploty vzduchu uvnitř rozváděče se musí na vhodných místech umístit několik měřicích přístrojů. Teploměry nebo termoelektrické články musí být chráněny před prouděním vzduchu a tepelným sáláním. Hodnoty meze oteplení jsou uvedeny v tabulce č.2 ČSN EN ed.2. Pozor hodnoty jsou zde uvedeny v kelvinech [K]. Ochrana před úrazem elektrickým proudem: Pro ochranu před úrazem elektrickým proudem musí výrobce obecně dodržovat pravidla uvedená v ČSN ed.2. Myslím, že není nutné tato pravidla znovu v rámci této přednášky detailně uvádět, ale samozřejmě, že pro rozváděče existují jistá specifika, proto se zmíníme pouze o určitých požadavcích typických pro rozváděče nn. Ochrany před nebezpečným dotykem živých částí může být dosaženo buďto vhodným konstrukčním opatřením přímo na rozváděči nebo doplňujícími opatřeními, která mají být učiněna během montáže. K tomu může být vyžadována informace ze strany výrobce. Příkladem doplňujících opatření je instalace nekrytého rozváděče bez dalších úprav v místech, kde je dovolen přístup jen pro kvalifikovanou obsluhu. 176

181 Živé části musí být úplně kryté izolací, která může být odstraněna pouze násilím (základní izolace). Tato izolace musí být vyrobena z vhodných materiálů schopných odolávat dlouhodobě mechanickému, elektrickému a tepelnému namáhání, jemuž může být během provozu vystavena. Pozor, nátěry, smalty, laky a podobné výrobky se samy o sobě nepovažují za poskytující dostatečnou izolaci pro ochranu před úrazem elektrickým proudem v běžném provozu. Rozváděče musí obsahovat vnitřní zábranu nebo clonu chránící všechny živé části, takže není možné se jich neúmyslně dotknout, jsou-li dveře otevřeny. Jestliže jakékoliv části za přepážkou nebo uvnitř krytí vyžadují občasnou manipulaci (jako např. výměna žárovky nebo tavné vložky pojistek), odstranění, otevření nebo vysunutí bez použití klíče nebo nástroje a bez vypnutí musí být možné pouze tehdy, jsou-li splněny tyto podmínky. Za přepážkou nebo uvnitř krytí musí být zábrana, která chrání osoby, aby se nedostaly neúmyslně do kontaktu s živými částmi nechráněnými jiným ochranným opatřením. Tato zábrana však nemusí chránit osoby před úmyslným dotykem, sáhnou-li za zábranu rukou. Ochranný vodič v rozváděči sestává buď ze samostatného ochranného vodiče, nebo z vodivých konstrukčních částí, nebo z jejich kombinace. Tento ochranný vodič zajišťuje: ochranu před následky poruch uvnitř rozváděče, ochranu před následky poruch ve vnějších obvodech napájených z rozváděče. Musí být učiněna konstrukční opatření pro zajištění elektrické celistvosti mezi neživými částmi rozváděče a mezi těmito částmi a ochrannými obvody zařízení. Při pravidelné kontrole (revizi) je nutné provádět kontrolu celistvosti ochranného obvodu zařízení, včetně dveří rozváděče. Některé neživé části rozváděče, které nepředstavují nebezpečí: buď proto, že se jich nelze dotknout na velkých plochách nebo nemohou být uchopeny rukou, nebo proto, že jsou malé velikosti (přibližně 50 mm x 50 mm) nebo jsou umístěny tak, že je vyloučen jakýkoliv kontakt s živými částmi, nemusí být spojeny s ochrannými obvody. To platí pro šrouby, nýty a štítky a dále pro elektromagnety stykačů nebo relé, magnetická jádra transformátorů (pokud nemají svorku pro připojení k ochrannému vodiči), některé části spouští atd., bez ohledu na jejich velikost. Svorky pro připojení vnějších ochranných vodičů a plášťů kabelů musí být, kde je to požadováno, holé, a není-li stanoveno jinak, vhodné pro připojení měděných vodičů. Připojovací prostředky pro zajištění celistvosti neživých částí s vnějšími ochrannými vodiči nesmí mít žádnou jinou funkci, například nesmí se jednat o šroub, který slouží pro upevnění krytu. Průřez ochranných vodičů (PE, PEN) v rozváděči, k němuž mají být připojeny vnější vodiče, musí být stanoven jedním z následujících způsobů: 177

182 a) Podle tabulky č.3, dle ČSN ed.2: Pozn: Hodnoty uvedené v tabulce 3 platí pouze tehdy, je-li ochranný vodič (PE, PEN) vyroben ze stejného kovu jako fázové vodiče. b) Výpočtem (podle vzorce v příloze B): V l 2 t S p = k S p I t k průřez v milimetrech efektivní hodnota střídavého poruchového proudu o zanedbatelné impedanci, který může protékat jistícím zařízením (A) doba působení odpojovacího zařízení (S) součinitel závisející na materiálu vodiče, izolaci, počáteční a konečné teplotě c) Jinou metodou, např. zkouškou: Pro vodiče PEN musí platit další doplňující požadavky, které v podstatě vychází z požadavků ČSN ed.2: min. průřez ochranného vodiče PE (PEN) musí být 10 mm2 Cu nebo 16 mm2 Al, vodiče PEN nemusí být izolovány uvnitř rozváděče, nosné části nesmí být použity jako vodič PEN, avšak montážní kolejnice vyrobené z mědi nebo hliníku mohou být použity jako vodiče PEN. Pozn: Pro některé případy, kdy proud v ochranném vodiči může dosáhnout vysokých hodnot, např. velká zařízení se zářivkovým osvětlením, může být nutný ochranný vodič se stejnou nebo větší proudovou zatížitelnosti, jako mají fázové vodiče, na základě zvláštní dohody mezi výrobcem a uživatelem. Pozn: Průřez ochranného vodiče musí být v každém případě zvolen tak, aby byla vyloučena možnost, že poruchový proud v ochranném vodiči způsobí oteplení, které povede k poškození vodiče nebo k narušení celistvosti ochranného obvodu rozváděče Pozn: Přístupné vodivé části zařízení, které nemohou být připojeny k ochrannému obvodu upevňovacími prostředky zařízení, musí být k ochrannému obvodu rozváděče připojeny kvůli ochrannému spojení vodičem, jehož průřez se volí podle tabulky 3A. 178

183 V rozváděčích může být použita i jiná metoda zabezpečující ochranu před úrazem elektrickým proudem, a které nevyžadují ochranný obvod, jedná se například o: elektrické oddělení obvodů, celková izolace. Označování: V rozváděči musí být možné identifikovat jednotlivé obvody a k nim příslušející jisticí přístroje. Jsou-li označeny jednotlivé části zařízení rozváděče, musí použitá označení souhlasit s označeními ve schématech zapojení, která mohou být dodána spolu s rozváděčem a musí být v souladu s IEC Specifikace a náplň zkoušek pro ověření charakteristik rozváděče: Třídění zkoušek: typové zkoušky. kusové zkoušky, Pozn: Výrobce musí na požádání stanovit základní údaje pro ověření Typové zkoušky: Typové zkoušky mají ověřit, zda jsou splněny požadavky této normy pro daný typ rozváděče. Typové zkoušky se budou provádět na vzorku rozváděče nebo na částech rozváděčů, které byly vyrobeny podle stejného nebo podobného konstrukčního řešení. Typové zkoušky musí být prováděny vždy z iniciativy výrobce a zahrnují následující úkony: a) ověření mezí oteplení, b) ověření dielektrických vlastností, c) ověření zkratu vzdornosti, d) ověření účinnosti ochranného obvodu, e) ověření vzdušných vzdáleností a povrchových cest, f) ověření mechanické funkce, 179

184 g) ověření stupně ochrany krytem, h) ověření elektrických charakteristik přípojnicového rozvodu, j) ověření konstrukční pevnosti, k) ověření trvanlivosti přípojnicových rozvodů s odbočnými prostředky trolejového typu, l) ověření odolnosti proti drcení, m) ověření odolnosti izolačních materiálů proti nadměrnému teplu, n) ověření odolnosti proti šíření plamene, o) ověření protipožární překážky při procházení budovou. Pozn: Tyto zkoušky mohou být prováděny v jakémkoliv pořadí a/nebo na různých vzorcích stejného typu. Pozn: Pokud jsou na součástech rozváděče provedeny úpravy, musí být provedeny nové typové zkoušky pouze do té míry, do jaké je pravděpodobné, že takové úpravy nepříznivě ovlivní výsledky těchto zkoušek. Dle výčtu úkonů prováděných při typové zkoušce, je zřejmé, že se jedná o systém náročných ověření, ke kterým je potřeba speciální technika. Testování je proto prováděno autorizovanou osobou (notification body), která po provedené zkoušce vystaví Certifikát těm výrobkům, které úspěšně projdou typovou zkouškou podle příslušných technických norem. Platnost certifikátu bývá zpravidla omezena na dobu tří let. Norma ČSN EN ed.2, v kapitole č.8, přesně popisuje náplň jednotlivých zkoušek, ale jelikož přednáška není zaměřena na popis úkonů, které přímo neprovádí výrobce, ale zkušebna, není detailní popis jednotlivých úkonů typových zkoušek rozváděčů součástí této přednášky. Kusové zkoušky: Kusová zkouška slouží zejména k odhalení vad materiálů, provedení, a provádí se na každém novém rozváděči po jeho sestavení, nebo na každé přepravní jednotce. Další kusová zkouška na místě instalace se nepožaduje. Kusové zkoušky provádí vždy výrobce rozváděče. Na tomto místě přednášky, bychom se rádi zmínili o problému, kdy si elektromontér (dodavatel montáže elektroinstalace) zakoupil prázdnou plastovou skříň, kterou osadil elektrickými prvky, které navzájem propojil kabely a vodiči. Typická otázka zní: Je tento montér výrobcem rozváděče či nikoli?. Odpověď je jednoduchá. Samozřejmě, že ano, protože výrobce skříně (např. plastové) vydal prohlášení o shodě na prázdný rozváděč a typová zkouška je také provedena pouze na prázdnou skříň. Požadavky na prázdné skříně jsou uvedeny v ČSN EN 62208, mimo jiné výrobci těchto skříní, normu uvádí i v prohlášení o shodě. Z tohoto vyplývá, že ten kdo prázdnou skříň osadil prvky a propojil vodiči a kabely je výrobce a musí na tento výrobek vydat ES prohlášení o shodě a protokol o kusové zkoušce rozváděče. Je zřejmé, že rozváděč je výrobek, u nového rozváděče se tedy nedělá revize, ale v podstatě v přeneseném slova smyslu tento úkon nahrazuje kusová zkouška, a to právě pro každý jeden výrobek. 180

185 Kusová zkouška rozváděče se skládá z následujících úkonů: a) prohlídka rozváděče včetně prohlídky zapojení, případně zkoušky elektrické funkce, b) dielektrická zkouška, c) kontrola ochranných opatření a elektrické celistvosti ochranného obvodu. Pozn: Tyto zkoušky mohou být provedeny v jakémkoliv pořadí a provedení kusových zkoušek ve výrobním závodě nezbavuje montážní organizaci povinnosti překontrolovat rozváděč po jeho dopravě a instalaci. Provedení typových nebo kusových zkoušek se nepožaduje na přístrojích a samostatných součástech vestavěných do rozváděče a jsou instalovány podle pokynů výrobce. Jelikož kusovou zkoušku, na rozdíl od typové zkoušky, provádí výrobce rozváděče, budeme se podrobněji věnovat náplni kusové zkoušky. a) prohlídka rozváděče včetně prohlídky zapojení, případně zkoušky elektrické funkce: Kontroluje se zejména účinnost mechanických ovládacích prvků, blokování, zámků apod. Dále se kontroluje správné uložení vodičů (kabelů), správná montáž přístrojů a zařízení. Součástí prohlídky je nezbytná vizuální prohlídka pro zajištění, že je dodržen předepsaný stupeň ochrany krytem (IP kód), povrchové cesty a vzdušné vzdálenosti. Kontroluje se dotažení všech spojů, při větším množství spojů, lze provést pouze namátkovou zkoušku. Ověřuje se označení obvodů, zda je v souladu s výkresovou dokumentací, umístění a obsah výrobního štítku. V závislosti na složitosti rozváděče může být nutné prohlédnout zapojení a provést zkoušku elektrické funkce. Postup zkoušky a počet zkoušek závisí na tom, zda rozváděč obsahuje komplikované blokování, zařízení pro řízení sledu činností atd. nebo nikoliv. V některých případech může být nutné provést nebo opakovat tuto zkoušku na místě montáže, když se uvádí do provozu zařízení, pro něž je rozváděč určen. V tomto případě je nutná zvláštní dohoda mezi výrobcem a uživatelem. b) dielektrická zkouška: Všechna elektrická zařízení rozváděče musí být pro tuto zkoušku připojena, s výjimkou těch přístrojů, které jsou podle příslušných specifikací navrženy pro nižší zkušební napětí, a přístrojů odebírajících proud (např. vinutí, měřicí přístroje), v nichž by přiložení zkušebního napětí způsobilo průchod proudu. Tyto přístroje musí být během zkoušky odpojeny na jedné z jejich svorek, pokud nejsou navrženy tak, aby vydržely plné zkušební napětí; v tom případě mohou být odpojeny všechny svorky. Odrušovací kondenzátory instalované mezi živými a neživými částmi nesmí být odpojeny a musí být schopné snést zkušební napětí. Zkušební napětí však nesmí být menší než 30 % jmenovitého impulsního výdržného napětí (bez korekčního činitele nadmořské výšky) nebo dvojnásobek jmenovitého izolačního napětí, podle toho, která hodnota je vyšší. Zkušební napětí, pro izolační (sdružené) napětí U i v rozmezí 300 až 690V (AC), musí mít efektivní hodnotu 2,5 kv. c) kontrola ochranných opatření a elektrické celistvosti ochranného obvodu: Kontrola je zaměřena na prověření požadavků ochrany před úrazem elektrickým proudem (živých i neživých částí). Pozn: Zejména šroubové spoje musí být kontrolovány na dostatečný kontakt, např. namátkovými zkouškami. 181

186 Pozn: U PTTA (částečně typová zkouška), které nebyly podrobeny dielektrické zkoušce podle, musí být provedeno měření izolace pomocí přístroje pro měření izolace při napětí minimálně 500 V. V tomto případě se zkouška považuje za uspokojivou, jestliže izolační odpor mezi obvody a neživými částmi je alespoň Ω/V na obvod vzhledem ke jmenovitému napětí těchto obvodů proti zemi. Jako výjimka zařízení, která jsou podle specifických požadavků přístroji odebírajícími proud (např. vinutí, měřicí přístroje) při přiložení zkušebního napětí nebo nejsou navržena na plné zkušební napětí, musí být podle okolností odpojena. Používané přístroje: Pro provedení základní, tedy kusové, zkoušky, je nutné provést měření uvedená v předchozím textu. Jedná se zejména o tyto základní měření: přiložení a hodnota zkušebního napětí, izolační odpory, přechodové odpory (elektrická celistvost ochranného obvodu). Je zřejmé, že mimo měření zkušebním napětím v hodnotě 2,5 kv, lze ostatní měření provést běžnými, například revizními přístroji. Pro provedení zkoušek přiloženým zkušebním napětím, je nutné mít k dispozici měřící přístroj, který je schopen toto zkušební napětí generovat. Zkušební napětí v okamžiku přiložení nesmí překročit 50% konečné hodnoty zkušebního napětí. Potom se hodnota napětí musí plynule zvyšovat během několika sekund na svoji plnou hodnotu a udržovat po dobu 5 s. Střídavý zdroj musí mít výkon dostatečný pro udržení zkušebního napětí bez ohledu na všechny svodové proudy. Zkušební napětí musí být prakticky sinusového tvaru o kmitočtu v rozmezí od 45 Hz do 62 Hz. V současné době, díky internetu, je velmi jednoduché přístroj, s výše uvedenými parametry, vyhledat a zakoupit. Z vlastních zkušenostní doporučujeme vybírat přístroje od renomovaných výrobců, a je také velmi dobré využít doporučení od kolegů, kteří již nějaký takovýto přístroj používá, pokud je to možné. Štítky: Každý rozváděč musí mít jeden nebo více štítků s trvanlivým popisem umístěných tak, aby byly viditelné a čitelné po instalaci rozváděče. a) označení nebo ochranná známka výrobce (logo výrobce); Pozn: Za výrobce je považován, ten kdo přebírá odpovědnost za úplný rozváděč. b) typové označení nebo identifikační číslo nebo výrobní číslo nebo jakékoliv jiné údaje, které umožňují obdržet informace o identifikaci rozváděče; c) označení normy podle které byl vyroben - ČSN EN ed.2; d) druh proudu (v případě střídavého proudu i kmitočet); e) jmenovité pracovní napětí U e, jedná se o napětí, které společně se jmenovitým proudem I N, obvodu rozváděče určuje jeho použití; f) jmenovité izolační napětí U i, je hodnota napětí, ke kterému se vztahují dielektrická zkušební napětí a povrchové cesty popř. jmenovité impulsní výdržné napětí, je-li stanoveno výrobcem; g) jmenovité napětí řídicích a pomocných obvodů (přicházejí-li v úvahu); 182

187 h) meze činnosti; j) jmenovitý proud I N, každého obvodu, kdy tento proud musí být přenášen, aniž by oteplení jednotlivých částí rozváděče překročili povolené hodnoty (např. u svorek pro připojení vnějších vodičů jde maximální teplota 70 K); k) zkratová odolnost; l) krytí (IP kód); m) opatření pro ochranu osob, z hlediska ochrany před úrazem elektrickým proudem; n) pracovní podmínky pro vnitřní prostředí nebo venkovní prostředí nebo pro speciální použití, pokud jsou odlišné od obvyklých pracovních podmínek (viz.protokoly o určení vnějších vlivů); o) způsob uzemnění soustavy, pro kterou je rozváděč určen (např. TN-C, TN-C-S, TT, IT apod.); p) rozměry, které se uvádí přednostně v pořadí výška, šířka, délka a hloubka; q) hmotnost; r) tvar vnitřního oddělení, mezistěnami nebo přepážkami, kovovými či nekovovými apod.; s) typy elektrických spojů funkčních jednotek ( F - pevné spoje, D pro odpojitelné spoje, W pro výsuvné spoje); t) prostředí EMC (1 veřejné sítě nn, 2 neveřejné nebo průmyslové sítě nn). Pozn: Jedná-li se o rozváděče přístupné kvalifikované obsluze (ve smyslu Vyhlášky č.50/1979 Sb. ) mohou být na štítku uvedeny pouze údaje dle písmena a) a b) a ostatní údaje mohou být uvedeny v technické dokumentaci. Základní požadavky pro další typy rozváděčů dle jejich použití: ČSN EN ed.2 Zvláštní požadavky na přípojnicové rozvody Podle údajů výrobce mají přípojnicové rozvody vydržet buď: normální mechanická zatížení, které zahrnuje jejich vlastní hmotnost, mechanické zatížení vyvolávané napájecími a odbočnými jednotkami nebo velká mechanická zatížení, které zahrnuje normální mechanická zatížení a přídavné zatížení jako je hmotnost osoby nebo nebo speciální mechanická zatížení, které zahrnuje další přídavná zatížení, jako je svítidlo, přídavné kabely, žebříkové podpěry atd, musí být vždy předmětem dohody mezi výrobcem a uživatelem. Norma také obsahuje doplňující požadavky pro kryté distribuční rozvodnice (DBU). Rozváděče určené pro laickou obsluhu musí být konstruovány jako typově zkoušené rozváděče nn (TTA). Nekvalifikované osoby laici mají přístup k rozvodnici tj. mohou provádět spínací operace nebo výměnu pojistkových vložek. 183

188 ČSN EN Zvláštní požadavky pro rozváděče nn určené k instalaci do míst přístupných laické obsluze Rozvodnice : Jelikož mnoho rozváděčů, které se uvádí do provozu, je instalováno do míst přístupných laické obsluze, je nutné znát základní požadavky pro tyto rozváděče (pro laiky), které jsou uvedeny v této normě. Samozřejmě, že tyto rozváděče prochází systémem zkoušek uvedených v předchozím textu, a musí na ně být vystaveno ES prohlášení o shodě, jak již bylo popsáno. V první řadě výrobní štítek rozváděče určeného pro laiky, na rozdíl od rozváděče určeného pro kvalifikovanou obsluhu, musí obsahovat všechny údaje, jako jsou druh napětí, jmenovité pracovní napětí, jmenovitý pracovní proud, krytí (IP kód), jmenovitý proud apod. Na rozdíl od rozváděče určeného pro kvalifikovanou obsluhu, musí být u rozváděčů pro laiky zabezpečeno krytí, při otevřených dveřích, minimálně IP2X (IPXXB), tak aby při běžné činnosti nedošlo k dotyku živých částí. Hodnoty vyššího krytí uvnitř rozváděče, je dána právě tím, že manipulace uvnitř rozváděče mohou provádět laici, kteří nejsou dostatečně seznámeni s riziky, které elektrický proud může způsobit. ČSN EN ed.2 Zvláštní požadavky pro staveništní rozváděče (ACS) : U staveništních rozváděčů (ACS) musí být také každý rozváděč opatřen jedním nebo několika štítky s trvanlivým označením, umístěnými tak, aby byly viditelné a čitelné po instalování rozváděče. Pokud je však údaj o jménu nebo obchodní značce výrobce na ACS, nemusí být uveden na štítku. Údaje na štítku jsou shodné s údaji uvedenými v předchozí kapitole, pouze označení normy, podle které byl rozváděč vyroben je ČSN EN ed.2. Pro staveništní rozváděč, je stanoven stupeň ochrany krytem pro ovládací čelní plochu uvnitř dveří minimálně IP21, za předpokladu, že dveře mohou být zavřené za všech podmínek používání. Tam, kde dveře nemohou být zavřené, musí být stupeň ochrany krytem pro ovládací čelní plochu nejméně IP44. Zásuvky, které nejsou chráněny krytem, musí mít stupeň ochrany krytem nejméně ekvivalentní IP44, jak při vysunuté, tak při úplně zasunuté vidlici. Pokud se stupeň ochrany krytem vnitřní části rozváděče liší od stupně ochrany krytem hlavní části, výrobce musí uvést samostatně stupeň ochrany krytem této části. ČSN EN ed. 2 - Zvláštní požadavky na rozváděče distribuční soustavy. Tato norma uvádí doplňující požadavky na kabelové rozváděče pro distribuční transformovny (SCDB) a kabelové rozvodné skříně (CDC), což jsou stabilní, typově zkoušené rozváděče (TTA). Používají se v trojfázových sítích distribuční soustavy. Distribuční transformovny (SCDB) jsou vhodné pro instalaci na místech, kde je mohou používat pouze osoby znalé; venkovní typy však mohou být instalovány na místech, která mohou být přístupná veřejnosti, a jsou připojeny ke svorkám nn distribučních transformátorů pomocí spojovacích pásů, tyčí nebo kabelů. Kabelové rozvodné skříně CDC jsou určeny pro venkovní instalaci na místech přístupných veřejnosti, kde mají přístup k jejich užívání pouze znalé osoby. 184

189 Závěr Z textu přednášky jednoznačně vyplývá, že problematika rozváděčů není tak jednoduchá jak by se na první pohled mohlo zdát. Samozřejmě se předpokládá, že renomovaní výrobci rozváděčů, požadavky jednotlivých norem znají. Z praktických poznatků, však můžeme potvrdit, že v některých případech rozváděče potřebnými zkouškami neprošli a na štítcích nejsou uváděny potřebné údaje. Závěrem bych ještě zmínil jednu skutečnost a to, že se připravuje nová evropská norma na rozváděče (soubor norem), která ale číselně bude označena jako EN (pro ČR: ČSN EN 61439). Přednáška byla zaměřena zejména, na zdůraznění základních parametrů, zkoušek a údajů, které mají být při výrobě rozváděče uplatňovány. Přednáška byla určena zejména na elektrotechniky, kteří se nezabývají výrobou rozváděčů tzv. na plný úvazek, ale vyrobí jich např. několik kusů ročně, v rámci vlastní montáže elektrické instalace, zejména pro použití v bytových a administrativních objektech. 185

190 Typové zkoušky rozváděčů ano či ne? Ing. Josef Malý Elektrotechnický zkušební ústav s.p. Přes pravidelnou osvětu v odborném tisku nebo na různých školení elektrotechniků se stále objevují otázky kolem nutnosti provést typovou zkoušku nově navrhovaného rozváděče či ne. Nezbývá zde nic jiného než konstatovat: Ano. Navržením a konečnou montáží rozváděče z komponentů, i již certifikovaných, vznikne nový výrobek. Ten podléhá před uvedením na trh (i při nasazení pro vlastní použití) splnění povinností vyplývajících ze zákona č. 22/1997 Sb. a souvisejícího nařízením vlády č. 17/2003 Sb. Nařízení vlády definuje, jaké technické požadavky je třeba splnit a také postupy při této činnosti. Pokud nejsou technické požadavky splněny, není možné vystavit prohlášení o shodě, výrobek označit CE a nabídnout jej k prodeji, nebo nasadit do provozu. Z hlediska plnění technických požadavků je zde poměrně jednoduchá cesta, protože existují výrobkové normy řady ČSN EN Lze tedy provést typové zkoušky podle některé z norem: ČSN EN Rozváděče nn typově zkoušené a částečně typově zkoušené rozváděče; ČSN EN Rozváděče nn zvláštní požadavky na přípojnicové rozvody; ČSN EN Rozváděče nn zvláštní požadavky pro rozváděče do míst s laickou obsluhou; ČSN EN Rozváděče nn zvláštní požadavky pro staveništní rozváděče; ČSN EN Rozváděče nn zvláštní požadavky na rozváděče distribuční soustavy; a poté považovat technické požadavky za splněné. Potřeba typové zkoušky vyplývá nejen z dikce zákona, ale i z elektrotechnické praxe. Složením bezpečných a certifikovaných komponentů může vzniknout i nebezpečný výrobek. Toto mají eliminovat v co nejvyšší míře zkoušky, při kterých je základem ověření: mezních hodnot oteplení, dielektrických vlastností, zkratové odolnosti, účinnosti ochranného obvodu, vzdušných vzdáleností a povrchových cest, mechanické funkce, stupně ochrany krytem. 186

191 Tyto zkoušky jsou provedeny na vzorku vybraném z typové řady, která je obvykle dána použitím rozváděče (bytové, elektroměrové, regulační, měřící, kompenzační. ), přičemž vzorek musí mít svůj typový štítek. Současně se vzorkem je nutné připravit dokumentaci, která by měla obsahovat tyto podklady: technický popis se základními parametry rozváděče, návod k obsluze, seznam variant základního typu (typové značení), schéma zapojení, výpis osazených komponent, všechny dostupné dokumenty k použitým typům skříní, protokol o kusové zkoušce dodaného vzorku. Již v počátku je dobré vyřešit správný výběr skříně. Měla by mít potřebné parametry a měly by být k dispozici zkušební protokoly nebo certifikáty, protože se jedná o podstatný komponent celého rozváděče a je třeba prověřit jeho vlastnosti důkladněji. Také je podstatné zabývat se zkratovou odolností, kde do deklarované hodnoty 10 ka z norem nevyplývají požadavky zkoušek. Nad tuto hodnotu je třeba zkratovou odolnost řešit. Konečným důsledkem je až nutnost provést zkratovou zkoušku na hotovém rozváděči, přičemž zkouška je destrukční a bývá i značně finančně náročná. To se však týká především výrobků se zkratovou odolností nad 17 ka. Nelze tedy závěrem než zopakovat, že provedením typové zkoušky a následným vystavením příslušných listin splníte svou zákonnou povinnost, budete mít k dispozici vše potřebné pro případnou kontrolu ze strany orgánů kontroly trhu a usnadníte i činnost revizních techniků. Ti jsou někdy postaveni před situaci, kdy je v instalaci použit rozváděč bez typové zkoušky a vlastního štítku a musí rozhodnout, zda neprovést výchozí revizi a případně přijít o zákazníka, nebo vše obejít s vědomím, že není jejich postup v souladu s příslušnými předpisy. Pokud se tedy uvědomíme všechny skutečnosti týkající se zkoušení rozvádečů, je potom především typová zkouška zárukou bezpečnosti výrobku. Zde nezbývá než připomenout úlohu Elektrotechnického zkušebního ústavu s.p., který je tradiční organizací zabývající se zkoušením a certifikací elektrotechnických výrobků a typová zkouška rozváděčů je základní službou poskytovanou velice často a vždy k úplné spokojenosti zákazníků. 187

192 188

193 189

194 190

195 191

196 192

197 193

198 194

199 195

200 196

201 197

202 198

203 199

204 200

205 201

206 202

207 203

208 204

209 205

210 206

211 207

212 208

213 209

214 210