Centralizace a decentralizace. centralizace vedla ke vzniku dnešních národních států současný vývoj probíhá ve znamení decentralizace

Transkript

1 Centralizace a decentralizace centralizace vedla ke vzniku dnešních národních států současný vývoj probíhá ve znamení decentralizace

2 Budoucnost národních států? národní státy se v novověku staly univerzálními aktéry na mezinárodní scéně (zrod vestfálského systému mezinárodních vztahů v pol. 17. století) politické konflikty dnešní doby, např. na Balkáně (dnes Kosovo) či na území bývalého Sovětského svazu snaha urychleně vytvořit i v těchto oblastech národní státy a vstoupit do vestfálského systému mezin. vztahů národní státy však své postavení univerzálního aktéra ztrácejí na mezinárodní scéně se vedle nich a jejich mezinárodních organizací objevují další typy aktérů (mj. i regiony) denacionalizace vládnutí část politického rozhodování se přesouvá z národní úrovně jednak nahoru k nadnárodním strukturám, k Evropské unii, WTO a dalším institucím, jednak směrem dolů, na úroveň regionů a obcí to přirozeně podněcuje úvahy o úloze národních států v budoucím vývoji

3 Mohou být národní státy ve své funkci nahrazeny? od 90. let se rozvíjely diskuse o budoucí podobě EU bude EU i nadále společenstvím suverénních národních států, nebo se přemění v Evropu regionů? bude EU fungovat na mezivládním principu, nebo na principu nadnárodním? v této otázce došlo po roce 2000 k výrazné polarizaci i na české politické scéně

4 Anthony Giddens 4 argumenty ve prospěch národního státu 1. hroutí se konkurenti národního státu nadnárodní říše 2. adaptabilita národního státu 3. národní identita se odpoutává od území 4. konflikty spojené s formováním národních států

5 1. hroutí se mnohonárodníříše, nikoli národní státy po rozpadu Sovětského svazu na národní státy se dnes národní stát více než kdy jindy přiblížil postavení univerzální státní formy mnohonárodní říše mu již přestávají konkurovat

6 2. adaptabilita národního státu pod vlivem globalizace se mění povaha národního státu i povaha suverenity, kontroly politické moci apod. víceúrovňové vládnutí, které je výsledkem integrace správy národních států s formami vládnutí, jež existují na nadnárodní úrovni mění se i modely regionální autonomie pod úrovní státu Národní státy se stávají příliš malé pro řešení velkých problémů a příliš velké pro řešení problémů malých. (Daniel Bell)

7 3. mění se národní identita národní identita se odpoutává od území dnes záleží stále více na zdrojích, jež jsou mobilní (informace, kapitál)

8 4. konflikty spojené s formováním národních států násilí ve světě je často spojeno s formováním národních států - to svědčí o tom, že úloha národního státu v dějinách lidské společnosti rozhodně nekončí v souvislosti s tím Giddens dodává, že v 21. století už zřejmě nebudou mít velké konflikty podobu sporů mezi národními státy, jako tomu bylo ve 20. století, ale mnohem spíše půjde o problém slabých států tuto myšlenku najdeme v rozpracované podobě u F. Fukuyamy (Budování státu 2004)

9 Problém národní identity mohou politická společenství, jež by měla nahradit národní státy, vůbec získat identitu srovnatelnou s identitou národa? problém s identitou je zvláště silně pociťován u EU; poukazují na něj odpůrci posilování nadnárodního principu v institucionální struktuře EU na české politické scéně to byla zejména ODS, jež začala argumentovat demokratickým deficitem v EU a slabou identifikací občanůčlenských států EU s ideou evropanství

10 Supranacionální X subnacionální politická společenství z hlediska možnosti převzetí role národního státu a národní identity se pozornost upírá především k formám nadnárodní a nadstátní integrace (např. EU) proti tomu názor, že nový typ základního politického celku a kolektivní identity se bude vytvářet na subnacionální, regionální úrovni Kenichi Ohmae (jeden z hlavních propagátorů konce národního státu): v důsledku rozvoje globálního trhu a ekonomické vzájemné závislosti budou národní státy nahrazeny několika sty městských států

11 Nová kolektivní identita i kdyby národním státům v budoucnosti konkurovala spíše nadnárodní integrační seskupení, nelze očekávat, že by nová kolektivní identita by mohla vznikat pouze laterálním způsobem a zcela by ponechala stranou cestu vertikálního vztlaku hnaného občanskou emancipací a participací Soledad Garcia: Evropská identita nemůže být konstruována výlučně shora. Evropa bude existovat jako nepochybná politická komunita pouze tehdy, až evropská identita prostoupí životy a denní existenci lidí.

12 Europeizace módní téma pojímáno spíše jako proces integrace národních aktérů a struktur do evropského insitucionálního rámce sociologické výzkumy zejména v oblasti přeshraniční spolupráce naznačují tendence, jež by mohly být charakterizovány jako europeizace zdola

13 Národní státy základní politická jednotka a společenství, jež disponuje suverenitou a vyhraněnou kolektivní identitou vzniká centralizací teritoriální institucionální a organizační vytváření centralizovaných, hierarchicky uspořádaných správních systémů administrativní stát

14 Slabiny centralizovaných správních systémů moderních států rozrůstání byrokratického aparátu těžkopádnost správních procesů rostoucí nákladnost veřejných služeb odpovědí na nové výzvy se stala decentralizace stále více se uplatňuje pluralita a paralelní zdroje autority hierarchické struktury jsou vytlačovány sítěmi současně se hledá protiváha ke globální ekonomice rozvíjejí se koncepty globálního vládnutí a správy, intergovernmentalismu a víceúrovňového vládnutí

15 Centralizace a decentralizace vznik moderních teritoriálních a národních států byl výsledkem centralizace umožňovala soustředit veškerý potenciál a mobilizovat zdroje adaptace národních států na podmínky současného globalizovaného světa je možná jedině decentralizačními procesy Uvědomíme-li si, jak rychle decentralizace postupuje a jak rozmanitými formami se projevuje, pochopíme, odkud prameníčasté úvahy o konci národního státu, protože ten byl tradičně spojován s protiběžným procesem centralizací. Decentralizace však není rozkladem státu, ale otevřením a rozvrstvením politického prostoru, jež umožňuje posílit reprezentaci zájmů a politickou participaci občanů, zapojit lokální komunity a zefektivnit tvorbu politiky a její implementaci.