Inovace studia obecné jazykovědy a teorie komunikace ve spolupráci s přírodními vědami

Transkript

1 Inovace studia obecné jazykovědy a teorie komunikace ve spolupráci s přírodními vědami reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/ Dějiny vizuality: od ikony k virtuální

2 Vizuální percepce: teoretická, empirická i experimentální tradice (Euklides Alberti Dürer da Vinci Berkeley Newton Helmholz Fechner) Vidění / vnímání obrazu není čistým vztahem kontext (K): Sociální, institucionální, technický, ideologický apod. Dispozitiv: souhrn K-faktorů

3 Viditelné Zrakové - Imaginární Kritériem jsou orgány, které se na vidění podílí Např. zrakový systém: činnosti optické / chemické / nervové Ad optické:

4 Zrakové viditelné imaginární Ad chemické: sítnice; obraz na sítnici jako optická projekce získaná na očním pozadí v systému rohovka + zřítelnice + oční čočka; optický obraz je zpracován chemicky (odlišná povaha) Ad nervové: sítnicový receptor (synapse) optický nerv Vizuální vnímání jako zpracování informace (světlo pronikající do oka), které je kódováno

5 Kód vizuální informace: přirozený kód, nesémiotické povahy Systém vidění je schopen zachytit a interpretovat některé pravidelně se opakující světelné jevy, a to: Intenzita / vlnová délka / šíření v prostoru Př.: filmový pás: 24 (25) políček/sekunda (7:32)

6 Intenzita světla vnímání světlosti Fotopické vidění: předměty osvětlené denním světlem, zřítelnice je více zavřená (větší ostrost), mobilizována je centrální oblast sítnice Skotopické vidění: noční vidění, menší ostrost, okrajové oblasti sítnice Jas jako svítivost na jednotku zjevné plochy předmětu (cd/m 2 ); nezávisí na pozorovateli, ale na zdroji světla (př. filmové plátno)

7 Stupnice podle rozsahu jasu (cd/m 2 )

8 Vlnová délka světla Pocit světla vzniká z reakce systému vidění na jas předmětů / pocit barvy vzniká z reakce na vlnovou délku světelných paprsků tzv. sčítání barev: primární barvy (červená, zelená modrá), kombinací poměrů získáme další barvy

9 Prostorové šíření světla: viditelné okraje Viditelný okraj: hranice mezi dvěma plochami o různém jasu (intenzita osvětlení / rozdílnost povrchu) vzhledem k úhlu pohledu Kontrast jako interakce mezi světlostí a okraji

10 Kategorie zrakového jako uspořádání viditelného světa prostřednictvím vnímání (zčásti lidská kategorie) 1. vnímání prostoru: představa prostoru je úzce spojena s tělem a jeho přemísťováním; zvl. kategorie vertikálnosti (lidské tělo vs gravitace) taktilní & kinetický rozměr Vnímání vizuálního prostoru je spojeno s vnímáním hloubky Hlavní indicie prostorové hloubky: a) texturní gradient / b) lineární perspektiva

11 A) Texturní gradient: (Viditelná) textura jako pravidelná struktura plochy zobrazených předmětů Gradient jako proměnlivé variace obrazu struktury předmětu v projekci textury na sítnici (vnímaná plocha vs osa vidění) 2 typy texturních gradientů: 1. gradient povrchu obrazu, textura je dobře patrná (papír, plátno) 2. gradient povrchu reprezentovaného obrazem pojem dvojí skutečnosti (viz dále)

12 B) Lineární perspektiva Projekce do roviny z určitého bodu (obraz skrze zřítelnici je projektován cca na střed) Opticko-geometrická transformace přináší informace o hloubce pozorované scény (př. nejvzdálenější prvky jsou blíže k ose vidění apod.)

13 Lineární perspektiva je geometrický model popisující dění v oku perspectiva naturalis Geometrická perspektiva malířství (fotografie) je zčásti výsledkem konvence při zobrazení předmětů perspectiva artificialis

14 Dynamické indicie hloubky Tzv. paralaxa pohybu obrazu na sítnici, tj. informace vyvolaná relativními pohyby obrazu na sítnici, když se vůči pozorovanému obrazu pohybujeme (struktura fixačního bodu + předměty/postavy před/za) Rozlišovat mezi dynamickými indiciemi způsobenými pohybem pozorovatele a reprezentací dynamických indicií (obraz, kamera apod.)

15 Zrakové Imaginární jako vyjádření podílu pozorujícího subjektu Pohled: pohled je to, co definuje intencionalitu a finalitu vidění (lidský rozměr vidění) podíl sémiotického kódování Pozornost: centrální jako zaostření na důležité aspekty zorného pole (segmentace zorného pole na jednotlivé předměty a různá pozadí) periferní jako zachycení jevů na okraji zorného pole

16 Užitné zorné pole: zóna kolem bodu fixace, v níž může pozorovatel zaznamenat informaci v každém okamžiku (cca do 30 ) Vizuální hledání: proces, kdy po sobě následuje několik fixací na určitou scénu za účelem jejího podrobného zkoumání Výtvarné umění: obraz nepozorujeme vcelku, najednou, ale postupně; bez záměru cca několik 1/10 sekund na části, které nesou nejvíce informací, tzn. po uložení do paměti nám umožní obraz rozpoznat.

17 Pohyby očí při zrakovém zkoumání předmětu

18 Dvojí perceptivní skutečnost obrazů ( dvojí skutečnost) Vnímání fragmentu rovinné plochy + fragmentu trojrozměrného prostoru A. informace o dvourozměrné skutečnosti obrazů: v podstatě tři zdroje informací: rámec a podklad obrazu/plocha (strukturovaná) vlastního obrazu, nedostatky zobrazení (analog vs digitál) B. informace o trojrozměrné skutečnosti obrazů: lze vnímat je tehdy, byla-li vytvořena

19 Hypotéza kompenzace úhlu pohledu: Maurice Pirenne (1970): zaznamenáme-li dvou i trojrozměrnou dimenzi, i. jsme schopni určit správný úhel pohledu, ii. Kompenzovat všechna sítnicová zkreslení, způsobená nesprávným úhlem pohledu. Účinnost kompenzace vzrůstá, čím více se pozorovatel před obrazem přemisťuje a používá obě oči (tedy potvrzuje existenci a umístění plochy obrazu)

20 Dvojí skutečnost je otázkou učení: Vnímání prostorové hloubky obrazů mobilizuje stejné procesy vnímání hloubky skutečné obojí se vyvíjí s věkem a zkušenostmi Př. děti do cca tří let + princip nejvyšší pravděpodobnosti: prioritizace nejvíce pravděpodobné geometrické konfigurace

21 Princip nejvyšší pravděpodobnosti